|
|
Asi nejčastější pokojovou rostlinou, která takto přibude do domácností, jsou citrusy. Čerstvá semena stačí zasadit pod povrch rašeliny nebo substrátu pro pokojové rostliny a udržovat stále vlhké při pokojové teplotě. Dále už je to trochu složitější, ne všechny rostliny se hodí do bytu. Cit-rusů totiž existuje přibližně 160 druhů, kromě grapefruitu všechny pocházejí z Asie. Navíc se všechny mezi sebou kříží a do velkoobchodů se dostávají výhradně odrůdy, takže plody „našeho“ citrusu se budou od koupeného ovoce lišit. Nejlepší je nechat naroubovat doma vypěstovanou rostlinu nějakou ušlechtilou odrůdou. V bytech se nejlépe daří citronům, protože mají nejmenší nároky na světlo, z mandarinek lze doporučit jen okrasné kultivary, nikoli jedlé.
Tohle znáte! Mezi oblíbené bytové užitkové rostliny patří mučenky. V obchodech se nejčastěji seženou plody mučenky jedlé (Passiflora edulis). Je to brazilská liána, která v přírodě dorůstá délky 50–80 metrů, v bytě se však nemusíte velikosti obávat. Růst omezíte velikostí květináče a stonky je možné namotávat na různě tvarované podpěry. Semena bývají velmi dobře klíčivá, vzcházejí však nepravidelně, některá vyklíčí do týdne, další třeba až za rok. Vysévají se do směsi rašeliny a písku pod povrch půdy. Semenáčky rostou rychle, potřebují dostatek světla, ale ne pražící slunce jako kaktusy. Je nutné jim hned poskytnout oporu, které se přichytí. Květy mají hezký tvar a jsou bílé s modrou zvlněnou třásnitou pakorunkou. Ještě větší a atraktivnější květy má mučenka modrá (Passiflora coerulea). Pokud si chcete vypěstovat vlastní plody, musíte rostlině pomoci a květy opylovat štětečkem mezi jednotlivými květy.
Mikulášské a vánoční fíky a datle bývalo zvykem kupovat sušené, v poslední době se však čím dál častěji dovážejí čerstvé. Pokud byly plody trhané už dostatečně vyzrálé, vyklíčí během krátké doby. Semena fíků jsou drobná a ztrácejí rychle klíčivost, takže je vysejte hned na povrch rašelinného substrátu a udržujte vysokou vlhkost vzduchu. Fíkus (Ficus carica) se v teplejších oblastech naší republiky dá pěstovat i venku na zahradě, potřebuje však slunné a chráněné stanoviště, nejlépe u jižně orientované zdi domu. Má-li lehkou a vzdušnou půdu, začne kvést a plodit již za několik let. Palma datlová (Phoenix dactylifera) je snad nejčastější palmou v bytech, hodně lidí si oválná semena přiveze z dovolené ve Středomoří. Vysévají se do lehkého písčitého substrátu pod povrch, klíčí při vyšších teplotách. Malé palmičky je nutné brzy rozsadit do vysokých květináčků, palmy totiž koření dost hluboko.
A tohle už je exotika! Čím dál víc lidí také přichází na chuť avokádu, které je pro vánoční studenou kuchyni jako stvořené. Avokádo (Persea americana) je poměrně malý stromek pocházející z tropické Ameriky od Mexika po Ekvádor. Veliká semena klíčí při pokojové teplotě během několika týdnů. Do kvalitní zahradní země s přídavkem rašeliny a písku je zapouštíme širším koncem. Avokádo není náročné, nejlépe mu vyhovují chladnější prostory s vyšší vlhkostí vzduchu, například verandy či chodby. Prudké slunce může popálit listy, vhodné umístění je ve světlém polostínu. Dobře snáší řez a tvarování, plodit začíná zhruba po šesti letech.
Ovocem, které láká svým neobvyklým tvarem je malajská karambola (Averrhoa carambola). Malá tmavá semena klíčí špatně, protože ovoce bývá trhané nedozrálé, občas se to ale podaří. Vysévají se pod povrch rašeliny. Stejně jako mangovník je karambola velmi teplo a světlomilná. V tropech dorůstá 5–10 m výšky, v omezeném prostoru květináče však roste pomalu. Plodů se v bytových podmínkách patrně nedočkáte, ale dřevina má půvabné olistění a v interiéru bytu působí lehce a vzdušně.
Ocitne-li se na vašem vánočním stole plod papáji (Carica papaya), neváhejte. Kulatá tmavá semena klíčí velmi ochotně, avšak jen krátkou dobu. Vysejte je do směsi rašeliny a písku pod povrch substrátu. Semenáčky vzcházejí 2–3 týdny při teplotě nad 22 °C. Papája nebo také melounový strom pochází z jižního Mexika a Guatemaly. Původní planý druh je dvoudomý (to znamená, že na rostlině jsou jen květy samčí nebo naopak samičí), některé formy však mají květy oboupohlavní a samosprašné. Dorůstají výšky 2–8 m, plantážové odrůdy jsou však vyšlechtěné jen na metrovou výšku. V bytě je ideální kultivar ‘Babaco’, který je schopen plodit i v bytových podmínkách.
Zajímavým ovocem, které se neobjevuje na trhu příliš často, je anona. U nás lze koupit anonu ostnitou (Annona muricata), na trhu však bývá k dostání ještě anona šupinatá (Annona squamosa). Liší se od sebe povrchem plodů, jména odpovídají skutečnému vzhledu ovoce. Třetím dostupným druhem je anona čirimoja (Annona cherimola) s hrbolatým zeleným povrchem, k pěstování v bytě se hodí nejlépe. Plody se většinou do Evropy dovážejí nedozrálé, ne však příliš – jsou poměrně choulostivé na dopravu. Pokud budete mít štěstí na vyzrálý plod, tak je výsev naprosto bezproblémový a klíčí téměř každé semeno. Vyséváme je pod povrch rašelino-písčité směsi. Anony kvetou a plodí na kmeni a silnějších partiích větví. Plody „pitanga“ sytě růžové barvy patří plazivému kaktusu hylocereusu (Hylocereus undatus). Jsou choulostivé na dopravu a dovážejí se málokdy. Chuť ovšem mají vynikající a obsahují veliké množství droboučkých černých semínek – jako makových zrníček. Zkuste jich pár vysít na povrch vlhkého písku, klíčí během několika dnů. Pěstování těchto kaktusů je velmi jednoduché, zvládne ho i malé dítě.
Ovoce z ráje vám lékař doporučí Granátovník (Punica granatum) se pěstuje v mnoha domácnostech v zakrslé varietě nana. Prodává se jako pokojová bonsaj, má nízký kompaktní vzrůst a mnohem menší plody, kvete a plodí však již třetím rokem. Pokud si budete chtít mermomocí zkusit výsev granátovníku pěstovaného pro ovoce, květů a plodů se dočkáte za 6–8 let (v bytových podmínkách vykvétá obtížněji). Granátovník je opadavý subtropický keř nebo stromek, pocházející z Přední Asie, Zakavkazska, Íránu a Afghánistánu. Potřebuje chladnější zimování a nevadí mu poklesy teploty až pod bod mrazu. Granátová jablka představovala symbol plodnosti, proto v minulosti bývala nezbytnou součástí svatebních tabulí. Obsahují velké množství vitaminu C, proto nemyslete na Adama a Evu a ochutnejte.
text a foto: Romana Rybková |
Blog
Dobře namixovaný dům
|
|
Nevelký pozemek u hlavní silnice vedoucí obcí nenabízel příliš mnoho možností pro situování domu. Pro zachování co největšího soukromí zvolili autoři projektu Jiří Smolík a Zdeněk Rychtařík půdorys domu do „L“, kde delší strana kopíruje hranici pozemku podél silnice. Odtud je dům maximálně uzavřen. Vedou sem pouze vchodové dveře, okno přivádějící světlo na schodiště a okno pracovny.
Stavba je dimenzována pro tradiční rodinu se dvěma dětmi a poskytuje jak místo pro společné setkávání rodiny, tak dostatek soukromí pro každého člena.
Čtyři materiály pro čtyři roční období Kvůli vysoké hladině spodní vody a nestabilnímu podloží je stavba založena na základových pásech zapuštěných až do hloubky dvou metrů. Dům je navržen jako nízkoenergetický. Delší stranu pomyslného písmene „L“” tvoří garáž a hlavní jednopatrová budova, s níž se prolíná přízemní část s obývacím pokojem. Jím se prochází do poslední samostatné části domu vyhrazené zimní zahradě se saunou. Stavbě dominuje světlé smrkové dřevo, které je použito na opláštění horní části hlavní budovy a na části zimní zahrady. Přízemní části domu jsou opatřeny šedou omítkou. Protože zde není ani místní vodovod, ani kanalizace, dům zásobuje vodou vrtaná studna. Odpadní voda odtéká do jímky, vytápění a ohřev vody zajišťuje plynový turbokotel.
Úřední šiml opět řehtal Díky sedlové střeše s cihlově červenými pálenými taškami Tondach zapadá stavba do vesnického prostředí a nenarušuje celkový ráz krajiny. Architekti vzpomínají na ne zrovna jednoduché jednání s místním stavebním úřadem. Jeho zaměstnanci sice chvályhodně hájili jednotný urbanismus vesnice, ale tvrdošíjné odmítání tašek v antracitové barvě bylo spíš důsledkem neznalosti materiálu než hájením obecních zájmů. Barva střech v okolí totiž rozhodně není jednotná. Kromě toho antracitová šeď na střeše by domu dodala patřičnou eleganci a lépe by korespondovala s pozinkovaným plechem použitým na střeše zimní zahrady, komínovém tělese a ostatních klempířských prvcích. Nemalé problémy způsobila architektům i maximální povolená výška okapů – pouhých 5,1 metru. Zachovat dostatečně světlou výšku stropů a „otevřít“ ložnice do zahrady tedy nebylo jednoduché. Strop předsunuté lodžie patra dosahuje proto jen výšky francouzských oken – 2,1 metru. Když méně znamená více Na stěnách je i v interiéru použita sytá fasádní barva, kterou v exponovaných místech nahradila omyvatelná akrylová barva – v odstínech modré, šedé, žluté a světle zelené. Jednotícím prvkem celého interiéru je šedá, která se opakuje na vchodových dveřích, všech dveřních zárubních a také na klikách a vypínačích. Obytný prostor je sjednocen dřevěnou vlýskovou podlahou. Kuchyň, hygienická zařízení, vstupní chodba a technické místnosti mají litou podlahu v jasných barvách. Jen koupelna v patře má podlahu v temně kobaltové, která svým vysokým leskem vytváří efekt bezedné hloubky. Velkým plusem je vnitřní dispozice domu s maximem úložných prostorů. Ve vstupní části je malá, nicméně bohatě postačující prádelna s pračkou a sušičkou a velikostně obdobné technické zázemí domu. V garáži se nachází prostor na sekačku trávy a další zahradnické pomůcky. Kuchyňský kout ústí do obývacího pokoje, který lze oddělit posuvnými dveřmi z centimetrového pískovaného skla, stejnými je oddělena vstupní předsíň od jídelny a zimní zahrada od obývacího pokoje. Tady jsou však dveře čiré stejně jako prosklená stěna, do které jsou zasazeny. Do přízemí je situovaná i malá pracovna s pracovní deskou a policemi vyrobenými na míru truhlářskou firmou, která vytvořila všechny atypické nábytkové prvky. Do horního patra se stoupá po částečně zavěšeném kovovém schodišti s dřevěnými stupni. Centrálním prostorem tu vede dlouhá chodba, osvětlená třemi střešními okny VELUX, která má po celé délce vestavěné skříně. V patře se nachází kromě ložnice rodičů i koupelna s WC. Ta zaujme nezvykle hlubokou vanou hranatých tvarů značky Duravit.
Dokonalý efekt za málo peněz Zajímavým detailem je osvětlení chodby a schodiště – ve zdi jsou vybudovány malé niky o velikosti cihly překryté obdélníkem z pískovaného skla, který je ke zdi přichycen čtyřmi šrouby. Architekti tak nápadem za pár set korun nahradili vestavěná světla, která přijdou v obchodě na několik tisíc. Stejnou úsporu financí přineslo i přiznané použití konstrukčních dřevoštěpkových desek na stropy pokojů v patře.
Rychtařík (1971) a Ing. arch. Jiří Smolík (1970). Studio založili v roce 1996, kdy také ukončili studia na Fakultě architektury ČVUT. Od té doby za sebou mají celou řadu realizací i ocenění z domácích a mezinárodních soutěží. Jejich tematický záběr se pohybuje od navrhování novostaveb, rekonstrukcí, interiérů a designu až po urbanistické studie a územní plánování.
Technické údaje Plocha pozemku: 1 021 m2 Zastavěná plocha: 185 m2 Čistá užitná plocha: 209 m2 Obestavěný prostor: 950 m3
text: Zuzana Ottová foto: Filip Šlapal |
Jako po dovolené
|
|
Vzduchové bublinky společně s vodou masírují měkké tkáně, čistí pokožku, podporují látkovou výměnu, zvyšují prokrvení kůže i podkoží svalů a při správném nasměrování proudu napomáhají krevnímu oběhu a činnosti srdce. Výsledkem je skvělý pocit pohody doprovázený celkovým uvolněním těla. Hydromasážní lázeň napomůže také klidnému a osvěžujícímu spánku. Nepřetržitým opakováním pulzace hydromasážních proudů se kůže tonizuje a pokožka získává zdravý a lesklý vzhled. Hydromasáž s mixáží vody a vzduchu ve vás probudí životní síly, které vám navrátí rovnováhu i životní energii.
Bičování proudy Princip hydromasáže je jednoduchý. Tryskami se do vody vhání směs vody a vzduchu, která příjemně promasíruje celé tělo. Nezáleží ani tak na počtu trysek jako na jejich správném nasměrování. Vždy by měly mířit na povrch těla pod ostrým úhlem, nikdy ne kolmo na pokožku. Pokud totiž míří kolmo a proud vody se vzduchem dopadá pouze na malou plochu povrchu, může se stát, že omezí její prokrvování. Proud má být orientován od končetin směrem k srdci. Vany určené k hydroterapii fungují na principu hydromasážní nebo perličkové lázně, případně se oba systémy kombinují. Ze zdravotního hlediska je kombinace hydromasáže s perličkou nejvýhodnější, podle ekonomických ukazatelů je ovšem nejdražší. Perličkový systém pracuje na principu probublávání vzduchu vycházejícího z trysek umístěných ve dně vany. Miliony drobných bublinek stoupajících k hladině působí na pokožku jako jemná poklepová masáž. Hydromasážní systémy vyrábí více než tisícovka firem. I u nás lze vybírat z řady značkových výrobků různých cenových hladin. K nejznámějším patří například Hansgrohe, Hoesch, Jacuzzi, Koralle, Kludi, Ravak, Riho, Sanjet, Teiko, Teuco… Hned, nebo později? Při volbě mezi vanou a boxem nestačí rozhodnutí, zda hodláte skočit do proudu trysek hned po příchodu domů, to v případě boxu, nebo s lenošením mezi proudy vyčkáte, až se vana naplní. Významnou roli hraje více faktorů: místo, čas, pohodlí a peníze. Pro instalaci masážního boxu je zapotřebí přibližně prostor 1 x 1 m, v případě klasické nebo asymetrické vany 1 x 1,7 m a pro rohovou vanu 1,5 x 1,5 m. Naplnění vany vodou je závislé na velikosti vany a tlaku v potrubí. Čas se pohybuje v rozmezí od 10 do 20 minut. Užití vody v masážním boxu je okamžité. Ve vaně si však můžete „lebedit“, pohodlně si lehnout a rozjímat. V boxu přijímáte proud vody vstoje, případně vsedě. Mezi zvažovanými pro a proti neopomeňte uvažovat ani o penězích. Vana, kterou lze bez nadsázky nazývat hydromasážní, je k mání přibližně od 24 000 Kč, zatímco cena masážního boxu srovnatelné kvality začíná na 50 000 Kč. Vana spotřebuje hodně vody a elektrické energie pro čerpadlo a kompresor. Box, pokud nemá parní generátor a elektronické ovládání, přívod elektrické energie nevyžaduje a navíc vykazuje nižší spotřebu vody.
Za málo peněz hodně muziky Rádi byste dali přednost dokonalému masážnímu zařízení, ale máte opravdu hluboko do kapsy? Žádné smutky! Velmi dobrého masážního účinku dosáhnete i pomocí vhodně vybrané sprchové hlavice. Pokud sáhnete k domácím značkám, můžete vybrat například model Turbo od firmy Novaservis za 475 Kč, když objednáte variantu s hadicí a posuvnou tyčí zaplatíte 866 Kč i s DPH. Nabízí čtyři druhy proudů a plastové trysky dokonce zabraňují usazování vodního kamene. Ze zahraničních osvědčených výrobců nezapomeňte na firmu Hansgrohe a její řadu sprchových hlavic Aktiva. Nejlevnější model A4 za 3 300 Kč poskytuje dva druhy masážních proudů, nejdražší model Aktiva A8 za 5 400 Kč už ale disponuje čtyřmi druhy masážních proudů.
Terapeutické účinky hydromasáže: – stimulace imunitního systému těla – hloubkové prohřátí organismu a navození celkového pocitu tepla, zlepšení cirkulace krve – posílení dodávky kyslíku orgánům – relaxace navozující příjemné pocity a urychlující rehabilitaci
Kontakty: HANSGROHE, Moravanská 85, Brno, tel.: 547 212 334; IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111; KOUPELNY POD LETNOU, Dukelských hrdinů 13/348, 170 00 Praha 7, tel.: 233 374 776; KREINER EXKLUSIV, Klimentská 6, Praha 1, tel.: 224 811 136,
KOUPELNY PTÁČEK, Jeremenkova 14, Praha 4, tel.: 244 001 166-68; NOVASERVIS, Merhautova 208, Brno, tel.: 548 428 011; RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 318 427 111,
RK STUDIO, K Lánu 2, Praha 6, tel.: 585 420 128; SANITEC (Albatros, Delta Kolo, Keramag), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907
text: Lenka Pavlovská foto: archiv |
Dům pro Diogena
|
|
Když jsem se ptala architekta Tomáše Havlíčka, jak došel k netradičnímu pojetí stavby, jen se podivil: „Netradiční pojetí? Možná. Zjednodušeně bych řekl, že si zde nepostavil Ludvík XIV. letohrádek. Tady si postavil dům spíš nějaký Diogenes…“ Tak jednoduchý a skromný zas ovšem tento dům není.
Docela normální zadání Majitelům samozřejmě nabízí veškeré pohodlí. Je totiž skutečně přesně podle jejich přání, jak ho kdysi sami vyjádřili: „Chceme dům, a taky aby tam byla kancelář.“ Jak s úsměvem dodává architekt, šlo o docela normální zadání až na to, že se nakonec skoro všechno do posledního šroubku vyrobilo v originále. Spolupráce s investory prý ale byla skvělá. Možná už proto, že i samotný projekt vznikal opravdu dlouho – víc než rok se vybíral pozemek a další rok se projednávalo uspořádání a provoz domu. „Stavba rodinného domu je alchymistický proces. Mnohdy lidé neumějí formulovat, co přesně chtějí, zato mají přesnou představu někdy i o zvláštních detailech, se kterými se dá pracovat. Zajímají mě jejich přání, snažím se s nimi sžít. Dobrý dům se dá udělat, jen když si se stavebníkem rozumíte. I on je svým způsobem spoluautorem stavby.“
Sedm magických let Tomáš Havlíček tak prý „skoro volnou rukou“ upřesňoval vše za pochodu dlouhých sedm let, než svou práci dokončil. Vzápětí, a to na jaře letošního roku, ji odborná porota ankety Dům roku 2003 ocenila jako nejlepší v kategorii individuálních staveb. Samozřejmě že ne náhodou. Jasné vnitřní uspořádání domu, jednoduchá objemová koncepce, přírodní materiály a originální pojetí je tím, co osloví snad každého. Dům vystavěný na bezmála sto padesáti metrech čtverečních tak dokonale zapadá do svérázného charakteru parcely. Osazen byl do poměrně prudkého svahu, zcela přirozeně mezi vzrostlé stromy. Procházku mezi nimi přitom umožňuje každé podlaží. I když už přízemí s garážemi a technickým zázemím nabízí příjemný obytný prostor v podobě garsoniéry pro případné návštěvníky, životem pulzuje především první patro. Rozlehlý obytný prostor propojuje jídelnu s kuchyní i ložnicí a sociálním zařízením. Prosklenou stěnu lze v létě rozevírat směrem na zahradní terasu. Sklo je zajímavým prvkem i v samotném interiéru. Mimo jiné třeba v podobě stěny, která zabezpečuje jednu stranu jakoby „ze stropu padajícícho“ schodiště a opticky tak odděluje obývací část od jídelny. Druhé zábradlí nahrazuje už jen silná provazová síť, která svébytně dotváří tento celkově nesporně velmi zajímavý architektonický prvek.
V kanceláři jako doma Vede do horního patra, které je ze všech stran prosklené. I proto, že slouží jako velká pracovna obyvatel domu a ti mají rádi hodně světla. Kancelář zaujme také klenutým stropem, který vytváří již zmíněná netradičně řešená oblouková střecha domu. Horní patro lze v případě potřeby ovšem od domu zcela izolovat a třeba i pronajímat, protože má vlastní sociální zázemí a samostatný vchod. Ten stojí také za zmínku – s pevnou zemí ho propojuje jen lehký ocelový můstek, který stavbě opět přidává na nevšedním vzhledu.
Dřevostavba zatím neláká Původně prý architekt s majiteli projednával možnost, že by všechno bylo ze dřeva. Protože se ale dřevostavby u Středoevropanů zatím moc „nenosí“ – nevěří prý v jejich trvanlivost –, rozhodlo se o klasičtějším řešení. Za hlavní materiály byla vybrána cihla Porotherm a lité železobetonové desky, konstrukce střechy je z lepených dřevěných vazníků. Opticky ovšem všemu vévodí četné opukové obezdívky, dřevěné obklady a sklo: materiály, které souzní jak s okolní přírodou, tak i s interiérovým řešením domu. Je opět moderně a funkčně pojaté. Jak k tomu ostatně dodává Tomáš Havlíček: „I když je v interiérech nejvíc ploch omítaných, výrazně se projevuje dřevo, kámen a sklo (to znamená vzduch) čili materiály charakterizující dům i zvenku. A zvenčí jsou užity tyto materiály také proto, protože se prostě bavíme o ,domě v lese‘.“
Správné řešení pro správné stavebníky I když byly při stavbě domu použity některé opravdu krásné a také dražší výrobky, ve svém souhrnu vyšlo všechno relativně dost levně. Muselo se šetřit, a tak se mnohdy pro finanční nedostupnost některých prvků tzv. „vysokého designu“ volilo atypické užití výrobků, které byly původně určeny na něco úplně jiného. Jako třeba již zmíněné sítě u schodiště, anebo pouze bodové osvětlení obývacího prostoru objímkami se žárovkami po čtyřiceti korunách. Architekt si ale zpětně opravdu nestěžuje: „Dovedu si představit, že bych něco udělal i jinak, ale že raději, to se říci nedá. Vždy se objeví věci, na kterých se snažím poučit. Jak odhadnout správné řešení pro dané stavebníky nebo správné stavebníky pro možná řešení.“
– od 1995 – samostatná projekční praxe Realizace: – Rekreační zařízení „Léto“ v Řevnicích – 2004 – Letní terasa před restaurací v obci Černíč u Telče – 2002 – Voliéry dravých ptáků v zoo Ostrava – 1996 – Rodinná vila na okraji Českého ráje na úpatí Kozákova – před dokončením
Slovo architekta Při stavbě domu se vyskytnou pouze dva opravdu závažné problémy. Vybrat ten pravý pozemek a mít čas na přípravu stavby. Cihel a betonu je totiž všude dostatek. Pokud jde o představený dům, myslím, že obě úskalí zvládli stavebníci na jedničku.
Kontakt: ING. ARCH. TOMÁŠ HAVLÍČEK, tel.: 602 765 900, e-mail: t.havlicek@volny.cz
text: Eva Šuhájková foto: Oto pajer |
Chytré krásky
|
|
Kuchyně francouzské firmy MOBALPA vábí svým šarmem a uspokojí špičkovými technologiemi a kvalitou. Díky speciálnímu způsobu spojování jednotlivých částí nábytku je celek pevnější než při klasickém postupu. Vedle této neviditelné přednosti nabízí MOBALPA i další, okem patrné výhody. Patří k nim vybavení zásuvek, kontejnerů a dřezové skříňky, které jsou v ceně standardní sestavy. Na rozdíl od některých jiných firem dodává nábytek i s dekorativními boky v barvě a materiálu fasád, takže zákazník nemusí nic dokompletovávat. Kuchyňský šatník Když vstoupíme do kuchyně Thémis od výše jmenované firmy, máme v první chvíli pocit, že jsme si spletli dveře a jsme v obývacím pokoji. Mohou za to dvě dominantní skříně, jejich design i materiál (březová dýha). Teprve když pohled sklouzne k odloučenému varnému a mycímu centru, je nám jasné, že jsme v kuchyni. Skříně tvoří nejen harmonické pojítko s jídelní a obývací částí, ale jsou i prakticky řešeným úložným prostorem. Rozhodně se v nich orientujeme lépe a rychleji než v několika menších skříňkách, které z kuchyně zákonitě vytlačují. Přispívá k tomu i výsuvný otáčecí systém, který je uvnitř a je koncipovaný tak, aby vše padlo hned do oka a bylo po ruce.
Promyšlený horní díl Subtilnější nábytek se ale nedá z kuchyně jen tak vypudit a hledá si své místo na slunci, chce za-ujmout nějakou výjimečností. V případě horních skříněk kuchyně Thémis je to speciální výklopný systém, který nabízí našim rukám snadnou a bezpečnou pouť do vnitřního prostoru. Spodek skříňky díky 18milimetrové tloušťce dřevotřísky poskytuje dostatečnou skrýš pro integrované halogenové osvětlení. Matné sklíčko mu ubírá na ostrosti, což je očím příjemné.
Stěhovavé ledvinky Na své si v této kuchyni přijde i hmat. Když vklouzneme rukou do zásuvky, určitě se jí zalíbí v ergonomicky tvarovaných přihrádkách s nastavitelnými zarážkami, které mají tvar alveoly. Oblost je na dotyk příjemná, nepravidelný ledvinovitý tvar pohledný. Sluchu zase lahodí bezhlučné zavírání dvířek, zásuvek a kontejnerů. Tohoto efektu se dosahuje pneumatickými tlumiči.
Nadčasový host Procestovali jsme kuchyň Thémis a nasnadě je otázka kam s ní. Rozhodně ne do 2 + kk, ale docela dobře by díky svému elegantnímu vzhledu zapadla do vily ze 30. let. Stejně tak se může nastěhovat do moderního rodinného domu, jehož obyvatelé mají v oblibě špičkový soudobý design. Tato univerzálnost je její předností a je jen na majitelích, aby jí výběrem variabilních prvků vtiskli individualitu.
Sestava Thémis – Ve skříni s troubou se skrývá lednice a úložný prostor s policemi, cena bez spotřebičů cca 85 000 Kč. – Druhá skříňová jednotka obsahuje dvě potravinové skříně s drátěným programem, spodní zásuvkovou skříň, hliníkovou roletu, laminovanou pracovní desku a hliníkový sokl. Cena cca 218 000 Kč. – Varné a mycí centrum se skládá ze dvou zásuvkových skříní, dvířek na zakrytí myčky, dřezové skříně, laminované pracovní desky, horních výklopných skříněk a hliníkového soklu. Cena cca 147 000 Kč.
Kuchyně pro zdravou výživu Radí Jan Alexa z ALEXA STUDIO: – Vedle mycího, varného a skladovacího centra přibývá dnes do kuchyně centrum suché přípravy. Tyto čtyři kuchyňské pilíře by měly být u sebe co nejblíže a být dostatečně prostorné. – Varné centrum je sestavené z jednotlivých komponentů: z varné desky, indukční varné desky, grilu, plynové varné desky WOK a fritézy. Mohou v něm být zakomponované i trouby – klasická, parní, mikrovlnná. – Tak prostorné místo na vaření si žádá extrémně širokou digestoř nebo dvě spojené, které mohou podle potřeby fungovat společně, případně jen jedna z nich.
Kontakty: ALEXA STUDIO, Myslbek, Na Příkopě 19–21, Praha 1, tel.: 222 244 041, fax: 222 243 634; BMW (NIPPON CEC), Anglická 18, Praha 2, tel.: 222 514 223
text: Helena Chvojková foto: archiv |
Slamp
|
|
Opalflex je netříštivý a ohebný plastový materiál s jedinečnými světelnými vlastnostmi, umožňující navíc nekonvenční zdobení. Společnost Slamp na něj získala patent a exkluzivní výrobní práva. Kromě toho však zakladatelé zformulovali zajímavý marketingový projekt založený na myšlence, že většina lidí kupuje svítidla nepříliš často a po dlouhém rozhodování. Management Slampu chtěl nabídnout přitažlivě dekorovaná svítidla v příjemné cenové relaci, určená jako krásný dárek, který se často kupuje impulzivně, protože kupující je přesvědčen, že našel to pravé pro konkrétního člověka. První kolekce vznikla krátce po založení firmy už v roce 1994 a byla s velkým úspěchem představena na několika mezinárodních veletrzích: na Euroluce v rámci milánských Salonů, na S.I.L. v Paříži a na výstavách v Hannoveru a v New Yorku. Všude vzbudily lampy Slamp velký zájem obchodníků, ale i designérů, které fascinoval nový materiál a zajímali se o možnost spolupráce. Tak přišla na svět hned v následujícím roce kolekce nazvaná Atelier, protože ji za koordinace Anny Gili vytvořilo třináct návrhářů z různých zemí. Díky jejich zcela originálním designům dobyly lampy Slamp italský trh, který není právě snadné nějak ohromit. Velkolepého představení se ujal časopis Magazzini Cappellini v Miláně a potom se o jejich prezentaci začaly zajímat přední odborné časopisy v Itálii a v celé Evropě. Vzápětí se stala svítidla Slamp nepostradatelným doplňkem v obchodech udávajících módní trendy v zařizování interiérů a našli jste je v nejdůležitějších světových metropolích. Designéři z celého světa, přilákaní originalitou projektu, posílali své návrhy, takže výrobce neměl nouzi o skvělé nápady. Výborná image, kterou firma Slamp tak rychle získala, pak přitahovala další vynikající odborníky na marketing, komunikaci a samozřejmě i na dekoraci svítidel. Nové kolekce byly připravovány a uváděny na trh rychlostí do té doby obvyklou pouze ve světě módního odívání, tedy dvakrát za rok. V roce 1998 byla produkce rozšířena o Dingos – užité umění pro každý den. Po dohodě se společností Walt Disney začala firma Slamp vyrábět lampy pro děti se slavnými postavičkami – Medvídkem Pú a Tygrem. V roce 2001 získala uznání od italské poštovní služby Poste Italiane, která použila stolní lampu Mimi Slamp od Massimiliana Dattiho na jednu z poštovních známek řady „italský design“. Ve stejném roce byly připraveny internetové stránky firmy za použití nejmodernějších webových technologií. Dnes jsou lampy Slamp k dostání v šesti stech prodejnách v Itálii a v tisíci velkých městech po celém světě. Spolupráce s touto firmou se stala významnou součástí kariéry více než šedesáti umělců a architektů a značka Slamp patří k nejvýznamnějším představitelům italského designu na mezinárodní scéně. Jarně letní kolekce 2004 uvedla na trh svítidla řady Bach, Art deco, Versailles, Roof Garden, Magic a Lunar. Další letošní prezentace proběhla v září v Macefu. Z celé produkce jsme vybrali i některá jiná svítidla, která jsme považovali za zajímavá.
Art deco Pro svítidla této řady je charakteristický klasický dřevěný rám a dekory odkazující na fascinující konstrukci Guggenheimova muzea v New Yorku.
Bach Zřasený bílý Opalflex rozptyluje světlo stejně jemně, jako to dokážou píšťaly varhan se zvukem. Neoklasický styl této nové kolekce je založen na elegantním protaženém tvaru. Svítidla řady Bach se vyrábějí ve čtyřech velikostech, takže jsou vhodná pro použití na nočním stolku, v obývacím pokoji, ale i ve velké společenské místnosti nebo v kanceláři.
Versailles Kolekce nazvaná po proslulém sídle francouzských panovníků chce evokovat zjemnělý aristokratický vkus rokokové doby moderním způsobem. Spirály světla se linou z bílého povrchu lamp a vytvářejí diskrétní efekty. Kolekce zahrnuje čtyři velikosti včetně stojací verze 160 cm vysoké, jejíž svítivost je možno upravit na 300 W. Menší velikosti se hodí jak do ložnice, tak na místo určené ke čtení.
Fior di Luce Svítidla této řady se stala vyhledávaným dárkem pro svůj vynalézavý dárkový koncept. Fior di Luce nabízí spojení měkkého světla s výmluvnou řečí květin. Jsou dekorována čtyřmi květinami, které mají nejznámější symbolickou hodnotu: klasická růže jako vyznání lásky, vášně či náklonnosti, sytě červený afrikán pro radost a štěstí, exotická oranžová lilie k vyjádření úcty, obdivu a uznání ušlechtilého ducha a modrý hyacint slibující věrnost, závazek či oddanost.
Magic Působivý dojem, který zanechávají závěsné lampy Magic, je založen na prolínání světla přes průsvitné pastelové filtry ve válcovitém tělese svítidla. Užší verze nabízená ve čtyřech atraktivních barevných kombinacích představuje výborné osvětlení do kuchyně či obývacího pokoje.
Lunar Tato závěsná svítidla odkazují svými originálními tvary a dekoracemi na kreslené příběhy z 50. let minulého století. Větší verzi létajícího talíře z materiálu Opalflex Glacé (o průměru 70 cm, menší má průměr 50 cm) lze pomocí dvou ocelových kabelů zavěsit do efektní šikmé polohy a jeho opalizující světlo pak působí jako tajemný posel z vesmíru. Druhá verze tohoto tvaru z materiálu Opalflex Gold má stejný magický účinek, avšak s teplým slunečním svitem.
Dafne Lidem, kteří upřednostňují svět přírody, nabízí kolekce Dafne potěšení ze svítidel s originální strukturou. Jejich design inspirovaný světlem a tvary rostlinstva Středozemí působí křehce a senzitivně i v nadměrné velikosti. Série je vyráběna v nejčistší bílé umocněné průsvitným pozadím stínidla. I po zhasnutí si lampy Dafne zachovávají hodnotu přírodních tvarů a splňují požadavky moderního vkusu, pro nějž je důležitý i dotyk tradice.
Lao Tato série kombinuje originálním způsobem typický západní design s principy čínského umění feng-šuej. Principy harmonie v přírodě jsou vyjádřeny promyšleným uspořádáním dvou svítících pootevřených a dokonale symetrických lastur a přírodní prvky zastupuje také kůže na okrajích lampy.
Kontakt: UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08,
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Hnědý tón podzimní sonáty
|
|
Hnědá je přírodní barvou, která tíhne k realitě, zmírňuje napětí a celkově uklidňuje. Tmavší syté tóny opticky zužují a rámují prostor, do něhož vnášejí intimitu. Někomu ale může tahle barva připadat smutná, tíživá, a proto se musíte postarat, aby v zahradě na podzim a v zimě úplně nezvítězila. Není ale hnědá jako hnědá: koňakové tóny hnědé v sobě slučují mnoho hřejivých barev – zahlédnete žlutou, oranžovou i červenou. Takové tóny vás neunaví – spíš naopak vyzařují energii a radost ze života stejně jako barvy, které jsou do nich přimíchány. Na rozdíl od těch agresivnějších (především ostřejší červené) nepůsobí tak naléhavě a dráždivě.
Hnědá, zlatá, rezavá Co všechno může být na rostlinách hnědé? Tak především kůra dřevin. Všimněte si, jak zajímavě působí různé povrchy, zvrásnění, skvrny. Stranou nezůstává ani neobvyklá architektura holých větví stromů a keřů, která může hrát v zimní zahradě důležitou roli.
Hnědé ale bývají i květy: pro měděné, červenohnědé a zlatavé tóny se šlechtí květiny z čeledi hvězdnicovitých – slunečnice (Helianthus), třapatka (Rudbeckia), záplevák (Helenium), chryzantéma (Chrysanthemum), pojíchlup (Gazania), aksamitník (Tagetes), ovšem hnědavé jsou i denivky (Hemerocalis), kosatce (Iris) a devaterníky (Helianthemum), macešky (Viola) a řada dalších. Zemitou škálu barev mívají i azalky a pěnišníky nebo vilíny.
Velkou roli zvláště v podzimní zahradě hrají nejrůznější odkvetlá květenství, plody, semena anebo usychající listí. Řada travin se pěstuje nejen pro pěkné listy, ale i pro klasy, které na podzim zežloutnou či zhnědnou a nad uschlými trsy se vznášejí celou zimu. Dekorativní jsou odkvetlé třapatky (Rudbeckia), česneky (Allium), tařice (Alyssum), rozchodníky (Sedum), hortenzie (Hydrangea), paznehtníky (Acanthus), divizny (Verbascum), řebříčky (Achillea)… V aranžérství se používají semeníky a plody všeho možného – lusky akátů (Robinia), dřezovců (Gleditsia) či nažky javorů (Acer), plody třezalek (Hypericum) nebo třeba hroznovce (Exochorda). Nápadné jsou plody – ježaté kuličky – platanu (Platanus) či nadmuté tobolky jasanovce (Koelreuteria paniculata) nebo podobné pavlownie (Paulownia). Děti sbírají kaštany, žaludy a bukvice, ze kterých vyrábějí zvířátka.
O hnědé je třeba uvažovat a brát ji v zahradě jako přednost, ne jako únavnou nudnou barvu.
Hnědá neživá Ke klidnému posezení a příjemným chvílím zve přírodní dřevěný nábytek v hnědé barvě. Není důležité, zda bude ošetřen přírodním olejem, či naopak stříbřitě nebo až načernale patinovaný. K přednostem hnědého dřevěného nábytku totiž patří, že vás nikdy neomrzí a hodí se k němu jakákoli jiná barva a materiál. Terasu s hnědou dlažbou a nábytkem můžete doplnit přírodními květináči z terakoty. Barvy moře – modrá, zelená, smaragdová a další vás přenesou do Středozemí. Nemusíte se ale bát ani moderních nádob z kovu nebo jiných materiálů v „nepřírodních“ barvách – kovově šedé, červené, žluté. Ostře růžová provokuje, ale v moderním prostředí může být nesmírně úspěšná, fialová podpoří dojem luxusu. Nejmodernější je právě teď kombinace velmi tmavého dřeva a bílých nebo krémových doplňků.
Vyznavači exotiky sahají často po etno stylu. Jim se budou hodit méně obvyklé tvary rostlin, doplňky zvolí v zemitých zlatohnědých tónech s příměsí barvy antuky, temně zelené a trochy modré. Na terase či balkoně se nemusejí bát použít polštářky, přehozy a čalounění s dezénem zvířecí srsti.
Hnědá půda Na konci října zatáhnou trvalky, během listopadu opadají téměř všechny zbytky listí a užitková zahrada se také skoro úplně vyprázdní. Pohled na zryté a odpočívající záhony může být pro někoho příjemný, protože si uvědomuje, že zahrada spí a nabírá síly pro další rok. Pokud se ale otevře příliš velká hnědá plocha před okny obývacích místností a je lemována opadanými stromy, určitě to bude působit smutně na každého z nás. Depresivní typy úplně zničí, pokud má navíc strom převislou „smuteční“ korunu. Nicméně, co s tím? Čím má být trvalkový záhon pestřejší v létě, tím méně na něm zůstane do zimy. Záhon růží, které nás naplňovaly celé léto radostí, také v zimě nevypadá nejlíp, o zeleninové zahradě nemluvě.
Pomůže vám správné rozvržení zahrady. Před okna místností, kam se díváte celý rok, anebo do vstupní partie zahrady vysázejte rostliny s „celoročním efektem“: stálezelené keře a trvalky, okrasné traviny, jehličnany. Pestré cibuloviny, letničky a trvalky, které zatahují, přidejte jen jako akcenty. Pestrý letní záhon naplánujte tam, kam se díváte v létě – kolem terasy nebo na místa, která vidíte od bazénu. Užitkovou zahradu oddělte skupinou keřů nebo stromů. Trvalkové záhony, růže, hortenzie a další „princezny“ navíc ocení, když jejich kořenovou zónu pečlivě pokryjete zelenou peřinkou z chvojí, a tak záhon stejně nebude hnědý, ale zelený.
Proč hnědne jehličí? V zimě vás někdy překvapí, jindy vystraší slabší či silnější hnědnutí jehličnanů ve vaší zahradě. Hnědnutí kolem středu stromu je přirozeným procesem, podobným podzimnímu odumírání listů. Opadavé dřeviny obnovují listí každý rok, jehličí má životnost od dvou do sedmi let, u mnohých druhů jen dva až tři roky. Jehličnany nezůstávají nikdy holé, protože z nich opadává vždy jen část jehličí. Výjimkou je známý modřín, méně známá je metasekvoje a tisovec, které mění jehličí každoročně. Stupeň hnědnutí ale ovlivňuje i počasí. Hlavní příčinou je většinou značné kolísání půdní vlhkosti a prudké změny počasí, které rostlinám narušují příjem živin.
Hnědnutí listů stálezelených rostlin Oblíbený stálezelený zimostráz mrazu dobře odolává stejně jako většina stálezelených dřevin (pěnišníky, kaliny, bobkovišeň). Ty ale v zimě nepřestanou odpařovat svými listy vodu, a tak se případné sucho projeví zhnědnutím listů. Kořeny nedokážou vodu doplňovat ze zmrzlé půdy, a proto musíte vždy v bezmrazých obdobích rostliny dobře zalít. Citlivější druhy (pěnišník, cesmína, pieris) musíte navíc chránit před časným jarním sluncem – to je přes den „probudí“, ale noční mráz pak může listy poškodit – zežloutnou a zhnědnou. Říká se, že je „spálilo“ slunce, ale spálí je pouze v kombinaci s mrazem.
Co jsou to pojíchlupy? Rod pojíchlup – Gazania – pochází z Jižní Afriky. Patří do něj 25 jednoletých i vytrvalých druhů (byliny a polokeře). Své jméno dostaly po italském knězi Theodoru Gazovi, který se zabýval botanikou.
Do Evropy se dostaly již v 15. století, ale dlouho čekaly na své rozšíření. Nejspíš vás překvapí, že uznané osivo této vděčné a nenáročné letničky se u nás začalo prodávat dokonce až v roce 1962!
text: Jana Pyšková foto: autorka, Holandská květinářská kancelář |
Kde se zastavil čas
|
|
A právě v používání tradičních technologií a materiálů je ukryto kouzlo rustikálních kuchyní. I když se na první pohled zdá, že jsou nedotčeny časem, stačí otevřít první dvířka a je jasné, že pokrok už dorazil i sem. Dřevo stokrát jinak Pokud se zmiňujeme o „skutečných“ klasických kuchyních, k jejich výrobě by se mělo používat výhradně masivní dřevo nebo dřevěná dýha. Celomasivní kuchyně jsou pochopitelně finančně nákladnější, takže se z masivu vyrábí rámeček a výplň dvířek bývá dýhovaná. Cena kuchyně se dále odvíjí od toho, které dřevo bylo k výrobě použito – jedná-li se o třešeň, lípu, dub, břízu, borovici, ořech, jilm atd. Iluzi drahé kuchyně z ušlechtilého dřeva můžete snadno vytvořit lazurou v požadovaném odstínu, i když je kuchyň vyrobená z levnějšího druhu dřeva.
Po náležité úpravě Povrchovou úpravu masivního dřeva nebo dýhy můžeme rozdělit na dvě základní kategorie. Buďto si přejete, aby byla kuchyň zachovaná ve své přírodní podobě, v níž krásně vyniká kresba dřeva, nebo si pro svou kuchyň vyberete jednobarevný kabátek. V prvním případě se surové dřevo jednoduše napustí bezbarvým lakem. Pokud má ovšem kuchyň dostat ten správný venkovský ráz, po-užívají se k úpravě dřeva i nejrůznější patiny (mořidla), které povrch ošetří a zároveň dokážou podtrhnout přirozenou kresbu dřeva. Některé patiny se několikrát vrství, aby se dosáhlo kýženého vzhledu stáří. Umělecké patiny dokážou i záměrně zvýraznit nerovnosti dřevěného povrchu. Rozhodnete-li se pro tento druh povrchové úpravy, zpravidla vám každý výrobce kuchyní nabídne několik odstínů, ve kterých se jednotlivé modely vyrábějí. Pokud vám bude více vyhovovat plnobarevné provedení, vaše kuchyň bude na povrchu opatřena lakem, který překryje přirozenou strukturu dřeva. Nejběžnějšími barvami jsou bílá, béžová a vanilková.
Zvláštní úpravy laků Aby byl vzhled rustikální kuchyně dokonalý, laky se ještě dále upravují a kuchyně tak získávají podobu starého omšelého nábytku. Většinou se jedná o nanášení několika vrstev laků s ručním přebrušováním. Někdy se brousí celá plocha dvířek, jindy pouze jejich rámečky a hrany. Každý výrobce, který povrchy dále upravuje, má svoji patentovanou technologii, jež má i svůj název. Firma SPAGNOL má techniku decapé – jedná se o nanášení speciálního laku s menší hustotou, která vytáhne na povrch kresbu dřeva. Povrch se pak ještě ručně brousí. Firma HANÁK NÁBYTEK má drá- saný jasan – základní barva se nanáší v několika vrstvách s mezibroušením. Finální patina se nastříká jako poslední vrstva, která se pak ručně vybrušuje z povrchu dvířek a zůstane pouze ve dřevních pórech a spárách.
Podobnou techniku používá i firma HŠ RUSIKAL – měkká dřeva se patinují a drátěným kartáčem se vytvářejí ruční vrypy do povrchu dvířek. Nakonec se dřevo ještě ošetří lakem.
Kontakty: BERLONI, 28. října 277, Ostrava, tel.: 596 624 870, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 510 112; HANÁK NÁBYTEK, Popůvky u Kojetína 71, Kojetín, tel.: 581 250 411–12, HŠ RUSTIKAL, Bělehradská 62, Praha 2, tel.: 222 513 017, ITALIA INTERIOR–DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 352 963, KUCHYŇSKÉ STUDIO INTERIÉR ČÁP, Budějovická 11, Praha 4, tel./fax: 241 732 285; LAMONT, Žižkova 13, Rýmařov, tel.: 554 212 156, 777 556 412,
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Co je za dveřmi?
|
|
Majitel koupil byt v okamžiku, kdy byl čerstvě dokončenou novostavbou. Chyběly jen podlahy a obkládačky v koupelně. „Hned za vstupními dveřmi čekaly tmavé úzké chodbičky. Do kuchyně se procházelo tři metry dlouhou nudlí kolem záchodu,“ porovnává ing. Bohuslav Zmeškal původní půdorys bytu se současným stavem.
Jednotný design Na místě tmavého zádveří dnes stojí vstupní hala, ze které se vchází přímo do všech místností dvoupokojového bytu. Jedinou výjimkou je kuchyň, do které se nyní vstupuje přes obývací pokoj. Hala je dostatečně prosvětlena díky dveřím, proskleným mléčným connexem. Jen do obývacího pokoje, tedy místa, které je připraveno snášet omezenou intimitu, je sklo ve dveřích čiré. Na první pohled je patrná hlavní přednost tohoto elegantního bytu. Tou je jeho tvrdošíjně jednotný design. Důslednost v téhle věci se vyplatila. Nejen kvůli neokázalé eleganci, ale také znovu potvrdila fakt, že jednotný styl byt opticky zvětšuje. Jeho osnovou je všudypřítomná kombinace ořechového dřeva, pískovaného skla a hliníku nad plovoucí podlahou z běleného javoru. Celý interiér je navíc originál – všechny zařizovací předměty jsou až na pár výjimek vyráběny podle Zmeškalových návrhů na zakázku firmou Trim.
Do detailu Už vstupní hala se drží rozdaných not. Nově vybudovaná zalomená příčka z ytongu rozdělila prostor vestavěné šatní skříně rovným dílem mezi halu a ložnici. Nechybí tu ani nezbytný botník, zrcadlo s poličkou a nenásilně umístěné sezení, které může sloužit třeba k pohodlnému přezutí. Obývacímu pokoji dominuje sedačka potažená šedým textilem a oživená polštářky z téže látky v pastelových barvách. Kdo by proti ní hledal notoricky obvyklou nábytkovou stěnu se záplavou dvířek a zásuvek, hledal by marně. Proti pohovce totiž stojí na hliníkových nožkách jednoduchá deska s televizorem, hi-fi soupravou a reproduktory.
„Vyznávám minimalismus,“ komentuje designér lakonicky její strohý tvar. Deska z ořechového dřeva ovšem není zdaleka tak jednoduchá, jak se na první pohled může zdát. Vevnitř je totiž dutá a dutina vynalézavě skrývá veškeré dráty a kabely, které elektroniku propojují.
„Tyto věci musí být promyšlené předem a do posledního detailu, aby se pak nějaký zapomenutý drát nekroutil v koutě místnosti. Je to na přípravu náročné, ale vyplatí se to,“ říká Zmeškal. Stejně strohé jsou i police nad elektronikou. I ty jsou duté – se zabudovanými zářivkami krytými z obou stran mléčným sklem. Pochopitelně beze stopy po kroutícím se drátu. Přívod je skryt ve zdi. Vedle polic zdobí zeď skříň na CD s malým příručním barem, sestavená z šesti čtvercových skříněk. Čtyři z nich jsou prosklené s podsvětlením, dvě mají dřevěná dvířka. Milým a praktickým vylepšením posezení je malý stolek ve tvaru písmene U, který může podle potřeby putovat tam, kde ho zrovna povalující se majitel bytu potřebuje. Samozřejmostí je ovšem i klasický nízký konferenční stolek. Dalším dominantním předmětem společného prostoru obývacího pokoje a kuchyně je jídelní stůl z masivu dřeva a broušené nerezové oceli. V jeho skleněné desce je vybroušen motiv tří čtverců, tedy tvaru, který je přítomný v celé řadě dalších citací interiéru. Punc originality nesou i židle – jejich komponenty byly přivezeny z Itálie, ale svou definitivní podobu našly v dílnách Trimu.
Kuchyň Na klíč vyrobená kuchyňská linka zaujme důmyslnou potravinovou skříní. Když majitel otevře její dveře, jediným pohybem vysune díky kvalitnímu pojezdu všechny její poličky do prostoru. Potraviny jsou proto lehce přístupné a odpadá šátrání po zapomenutých sáčcích někde v hloubi hlubokých polic. Kuchyňská linka obsahuje vše potřebné vybavení – od myčky, přes mikrovlnnou troubu až po elektrickou troubu s varnou deskou. Dominuje jí výkonný odsavač par, jehož odtah je vyvedený nejkratší cestou do komína. „Výkon odsavače je v případech, kdy je obývací pokoj propojen s kuchyní, velmi důležitý. Musí pachy z kuchyně odvést dřív, než proniknou do dalších částí bytu,“ zdůrazňuje Zmeškal. Na kuchyňskou linku navazuje skříň, nahrazující příborník. Pokračuje i za rohem další skříní s policí. „Nemám rád, když do prostoru trčí holý roh zdi. Skříňky ho tady eliminují,“ říká autor. Ostatně podobný trik použil i při návrhu úložné skříně v hale, která obaluje roh podobným způsobem. Její specialitou je prostorná nika, do níž lze pohodlně třeba při příchodu z práce uložit aktovku nebo notebook.
Tam, kde se dává dobrou noc Ložnice se nesnaží skrývat, kdo je zde pánem. Dominuje jí široká manželská postel s efektně zešikmeným čelem, ozvláštňujícím její strohý tvar. Jednoduchá konstrukce je vylepšená o zásuvky, které v případě potřeby vytvoří noční stolek. „Úložné prostory u postelí zpravidla nedělám. Správná postel musí být na nožkách, aby mohla provětrávat. Peřiny se jednoduše zastelou na posteli,“ říká Bohuslav Zmeškal. Ložnici doplňuje vestavěná skříň a komoda se zásuvkami a nikou. Její deska je ze skla, které má odlehčit interiéru od dřevěné přesilovky.
text: Josef Havel foto: Dušan Tománek |
Mužům vstup zakázán
|
|
Přestože se majitelům nechtělo opouštět Prahu a rodinný domek, v jehož suterénu se nacházela jejich soukromá muzikantská hospůdka, okolnosti tomu chtěly, že se rozhodli pro rekonstrukci rodinného domu za Prahou. Po dlouhém otálení, kalkulování a bilancování všech pro a proti se ukázalo stěhování jako nejlepší řešení. Jelikož se manželé rozhodli pro okamžitou a kompletní rekonstrukci, museli to vzít od podlahy až po střechu, což dá v třípodlažním domě zabrat i otrlému a stavebně zkušenému. Naštěstí měli k ruce šikovnou stavební firmu a truhláře, takže šlo všechno poměrně hladce.
Na řadě je koupelna Protože jsem majitele již dlouhou dobu znala, bylo mi jasné, že zařízení domu pojmou v lehce venkovském duchu a že budou vyhledávat to, co činí interiér útulným a na první pohled zabydleným. Stejně tomu bylo i s „dámskou“ koupelnou. Místnost, kde se koupelna nachází, byla původně malá komora. Jediné, co z ní zůstalo, byly obvodové zdi. Protože sprchový kout je v pánské koupelně, rozhodla se manželka pro vanu. Manželé společně vybrali akrylátovou asymetrickou vanu, kterou usadili a obezdili v pravém rohu koupelny. Protože se i ženská část rodiny ráda sprchuje, opatřili vanu skleněnou zástěnou, která svým čirým sklem charakter koupelny nijak neruší. Dominantou koupelny je stará zrestaurovaná komoda, jíž majitelé určili funkci koupelnového stolku. Tento skvost objevila majitelka v nedalekém obchodě se starým nábytkem, kam ještě dodnes jezdí objevovat další poklady, ze kterých se po zrestaurování vyloupnou nečekaně krásné věci. Součástí komody je i zrcadlo, do jehož spodního rámu umístili dekorované obkládačky ze stejné kolekce, jako je dlažba. Horní část skříňky pokrývá mramorová deska se zapuštěným plastovým umyvadlem. To celé zdobí kohoutková retro baterie v bronzovém designu. Aby vznikl v koupelně alespoň nějaký úložný prostor, hned naproti dveřím do koupelny využili původní niku komory a do ní na míru zabudovali dřevěné police. Zcela účelovým zařízením je v koupelně nástěnný otopný žebřík, který se kromě tepla stará o usušení vlhkých ručníků. Světlo v koupelně zajišťují dvě lampičky umístěné nad zrcadlem a bodové reflektory zapuštěné do dřevěného stropního podhledu.
Rozpočet koupelny – dlažba Nova Bell, 650 Kč/m2, MEFRIT – obkládačky Profi Keram, 350 Kč/m2, SIKO koupelny – baterie umyvadlová Iris Bronzato (PAFFONI), 3 600 Kč, SIKO koupelny – baterie vanová Iris Bronzato (PAFFONI), 5 100 Kč, SIKO koupelny – vanová zástěna Omega Giervole ORO68, 11 000 Kč, IL BAGNO – vana Victoria, od 4 990 Kč, SIKO koupelny – plastové umyvadlo, 1 000 Kč, SIKO koupelny – umyvadlová skříňka, 7 000 Kč, STAROŽITNÝ NÁBYTEK I. HORÁČKOVÁ
Kontakty: DVOŘÁČEK, truhlářské práce, tel.: 603 449 540; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; MEFRIT, Českolipská 798, Mělník, tel.: 315 633 111, SIKO KOUPELNY, V Oblouku 800, Průhonice, tel.: 267 990 241, fax: 267 990 240; Čimelice 330, tel.: 382 905 173; STAROŽITNÝ NÁBYTEK I. HORÁČKOVÁ, Spomyšl 27, tel./fax: 315 691 252,
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
