|
|
Odstěhovat se z velkoměsta do panenské přírody, do chalupy jak z idylických obrázků dávno zmizelého venkova, a přitom mít Prahu půlhodinku jízdy po dálnici je pro většinu lidí snem, nad nímž si mohou jen povzdechnout. Ota Jirák však patří k té šťastné menšině, která si ráno může dopřát výhled na Krkonoše, Jizerské hory i Bezděz a Trosky, den strávit pilnou prací v metropoli a večer už zase poslouchat cvrkání cvrčků v trávě. Sám ale přiznává, že k domu, kde nyní tráví většinu svého času, mu pomohla pouze náhoda a pořádná dávka štěstí.
Na počátku kuponové privatizace se mnoho lidí opájelo nadějemi, že se z nich stanou boháči. Také Ota Jirák dostal od otce k Vánocům kuponové knížky, ale k perspektivám privatizace se stavěl značně skepticky. Těsně před koncem prvního kola s manželkou náhodně zainvestoval všechny body do podniku, který se zdál takřka na odstřel. Uběhlo však několik málo let a stal se zázrak: bezcenné akcie se vyšplhaly do nečekaných výšin. V tu chvíli si mohli manželé Jirákovi splnit dávný sen – pořídit si vlastní venkovský dům. Hledání vhodné lokality a objektu většinou bývá záležitostí na dlouhé měsíce, ale Jirákovým přálo štěstí i tentokrát. V kraji, odkud paní Jiráková pochází, jim náhoda postavila do cesty půvabnou staletou hospodu, která byla právě na prodej.
Formanská hospoda na půli cesty První záznam o existenci tohoto domu pochází z kroniky nedalekého zámku už z roku 1557. Zdejší formanská hospoda je zde zmiňovaná jako zavedený podnik, ve kterém nocují formani na cestě do Žitavy. Z původního staletého objektu se do dnešních dní zachovalo poctivé, vepřovicemi přizděné pískovcové přízemí a sklep. Horní dřevěná nástavba počátkem 19. století vyhořela, ale hospoda byla záhy obnovena a fungovala bez přestávky dalších téměř dvě stě let. Poté, co se v rámci znárodnění ocitla v rukou družstevníků, doznal zejména interiér přízemí řady „estetizujících“ úprav. Opadávající strop přebily čtverce různobarevných palubek. Ty pokryly i stěny po celém obvodu výčepu i baru zřízeného v malé místnosti přes chodbu.
U stropů se houpaly kovové lucerničky s designem záhrobních svítilen, toaleta v podobě asfaltového žlábku stejně jako parkety zčernalé letitou špínou připomínaly ze všeho nejvíc zařízení pro domácí skot. Osobitým skvostem výčepu byl krb z bílých betonových, černě vyspárovaných cihel, vestavěný do původní černé kuchyně. Veškerá hospodářská stavení přiléhající k objektu se postupně zřítila k zemi a na jejich troskách navršili silničáři kopce štěrku. I tak si však zachovala zubožená formanská hospoda tolik impozantního půvabu a jímavé nostalgie, že Ota Jirák už po první prohlídce věděl, že právě našel, co hledal. Ještě ten den si od majitele půjčil klíče a víkend už strávil s rodinou na matracích mezi odsunutými stoly ve vlastním výčepu. Hned ráno provedli první kosmetický úklid, připravili slavnostní oběd a Ota Jirák zajel pro nic netušící rodiče. Teprve pak jim s nastoupenou rodinou a se vší parádou poděkoval za to, jakou jim za dva tisíce koupili pod stromeček krásnou chalupu.
Když padá strop První sezonu si novopečení majitelé chtěli ve svém domě užít v klidu a bez řádění řemeslníků. Vlastními silami proto jen vizuálně zvelebili přízemní prostory. To však ještě netušili, kolik rozmanitých skrytých vad na ně pod malebným zevnějškem číhá. Nejprve se na Otu Jiráka při sekání dříví zřítil strop ve stodole. Následovaly první Vánoce a zkouška ohněm, přesněji řečeno desetistupňovými mrazy – zavřenými okny v hlavní místnosti (bývalém výčepu) šlo bez obtíží prostrčit ven prst, ve vstupní chodbičce visely rampouchy a na záchodku sněžilo. Poslední kapka do přetékajícího poháru přišla v okamžiku, kdy na dceru Terezu spadl při průtrži mračen kus stropu v hlavní místnosti. Stav celého stropu byl totiž už takový, že jej nad hlavami obyvatel držela jen dobrá vůle a andělé strážní. A to ještě majitelé netušili, že rozvody elektřiny po celém domě jsou provedeny „po kutilsku“ hliníkovými dráty obalenými nitěmi a leukoplastí. Nezbývalo než vyprázdnit konto, vzít si hypotéku a odhodlat se k velkorysé rekonstrukci.
Klika od pánaboha Původní představa stavbyvedoucího byla uklidňující. Rozhodl se, že nejprve nechá sesbírat mazaninu z půdy, zkontroluje stav odhalených prken a trámů, které by podle všeho neměly být v havarijním stavu. Když však jeden z dělníků propadl stropem, bylo jasné, že povaly jsou zcela shnilé a osm trámů je vyhnilých půl metru do místnosti. Nezbylo než trámy vyndat a sundat celou střechu. Ota Jirák vzpomíná, jak stavbyvedoucí v této fázi polykal jeden neurol za druhým. Právem se totiž obával, že se odhalená kamenná stavba prostě celá sklopí a zřítí na hromadu sutin. Štěstí však stálo dál při majitelích, a tak se Otu Jirákovi ještě týž den podařilo sehnat na zdejší pile potřebné trámy v požadované velikosti. Nezastřešená stavba připomínající kabriolet se ani nepohnula a teplé slunné počasí vydrželo bez jediné dešťové kapky po celou dobu rekonstrukce.
Svetr podmínkou Dispoziční řešení hospody v sobě malebná chalupa dodnes nezapře. Hlavní obytná místnost má úctyhodné rozměry tanečního sálu. Zničeným parketám vrátilo ztracenou krásu důkladné zbroušení a lak, odpudivý cihlový krb nahradil jednoduchý krb z krémově zbarveného pískovce. Solidní rustikální nábytek z dřevěného masivu v přírodní barvě je většinou vyrobený na zakázku místní truhlářskou firmou. Z její produkce pochází i skříň, která v sobě skrývá vchod do tajné malé komůrky, pánem domu využívané k občasnému přespání. Ve stejném duchu je pojata i kuchyňská linka, na přání Oty Jiráky natřená tak, aby místy prosvítala spodní barva. Dovedně provedená patina vyvolává vzpomínky na dětství u babičky, která pískem drhla svoji kredenc tak pečlivě, až se prodrhla k předcházející barvě.
Zajímavým a originálním stavebním prvkem Jirákovy chalupy je masivní komín, průchozí z obou pater domu. Kdysi v něm byla umístěna černá kuchyň a ze vstupní síňky pec na chleba. Dnes je využíván jako krbový komín, ale původní vstupní dvířka se dodnes dochovala.
Poté, co byly v domě překopány všechny rozvody vody a odpady, prošly radikální úpravou i toaleta a koupelna. Majitelé pietně uchovali jen autentické dveře s pečlivě zrestaurovanými ručně malovanými nápisy – Ženy/Muži. Ozvěna starých hospodských časů na návštěvníka však nejvíce dýchne v další rozlehlé místnosti, z níž vedou schody do již zrekonstruované části podkroví, využívané jako malířský ateliér. Tato místnost prapůvodně sloužila jako lednice, kde se led udržel až do léta. Nyní se postupně mění v místnost pro hlučnější společenské sešlosti, při nichž však bude teplý svetr podmínkou.
Je to v těch zdech Dnes už zbývá k zásadnější rekonstrukci jen pokoj dcery Terezy, dodnes obložený po stěnách i stropě psychedelickou změtí různobarevných lakovaných palubek, a dosud nezabydlená půda. Manželé Jirákovi si však letos chtějí dopřát první klidné léto bez rumiště, vyváření kotlů gulášů a permanentního soužití s řemeslníky. Prostě se budou jen tak kochat nádhernou krajinou, která vesnici s jejich chalupou lemuje v efektním prstenci hor a lesů, popíjet víno a odpočívat. Jejich dům si o pohodu totiž doslova říká. „Nedá se nic dělat,“ dodává totiž odevzdaně Ota Jirák. „Je to v těch zdech. Jen sem přijedeme, tak si musíme něco otevřít. Pijeme, jíme … prostě je to tu po těch staletích nasáklé konzumací. A nemá smysl se bránit!“
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Blog
Elektřinou nabitá nevinnost
|
|
Zlínská výtvarnice a grafička Kateřina Čechová se ovšem dočkala přesně takového úkolu. Proměnit klasický baťovský cihlový dům ve Zlíně v dům pro komfortní bydlení a zároveň sídlo své firmy. „Pochopitelně jsem se snažila neprotivit původnímu charakteru baťovského domku postaveného v duchu čistoty a jednoduchosti a čerpajícího ze zásad funkcionalismu. Přesto jsem se nechtěla vzdát představy o moderním bydlení,“ říká mladá výtvarnice, která se energicky vydala na pracovní výlet mimo svou obvyklou grafickou doménu.
Prošpikovaný interiér Domek z režného zdiva se podle jedné z městem schválených variant rekonstrukce zvětšil o přízemní přístavbu a suterénní patro. Nepatrně se nadechl i do šířky. Patnácticentimetrové baťovské obvodové zdi bylo nutno vylepšit vrstvou tepelné izolace. Majitel sousedícího půldomku měl v této věci náskok, takže fasádu, v níž typický projev režného zdiva zastoupily cihelné pásky, nebylo třeba vyrovnávat. Vnitřek nevinně se tvářícího červeného domku byl na přání majitele prošpikován technickými vymoženostmi všeho druhu, a to počítačovou sítí počínaje a centrálním vysavačem konče. Interiér ovládla chladná elegance skla, betonu a dřeva, která odpovídá založení mladého podnikatele. Na rekonstrukci baťovských domků zlínští památkáři obvykle dohlížejí dost přísně. V tomto případě s nimi ale nikdo zápasit nechtěl. Stará dřevěná okna nahradily nově vyrobené repliky, přístavba se do centimetru přidržela zavedeného pravidla (přízemní kubus domku je na Letné možné rozšířit o dvojníka s půdorysem 4 x 8 metrů). „Dispozice prošla zásadní proměnou. Domek z režného zdiva se podle návrhu zvětšil o přízemní přístavbu a suterénní patro. Díky vzdělaným přátelům ze stavebnictví, jejich osobním zkušenostem a letité praxi mého otce jsme dospěli k novému řešení rozšířeného prostoru. V jednu chvíli zbyly z domku jenom obvodové zdi a střecha,“ říká Kateřina Čechová. „Původní členění se mi nelíbilo. Mám raději otevřenější odlehčené prostory,“ říká autorka rekonstrukce.
Chladné linie Sklípek v suterénu se tak rozrostl na dvě kanceláře včetně kuchyňského koutku, kde si mohou zaměstnanci firmy ohřát jídlo a uvařit čaj či kávu. V přízemí vznikl otevřený prostor propojeného obývacího pokoje a kuchyňského koutu s pohodlnou koupelnou a šatnou. Vzhled mu dodává dokonale vymodelované betonové schodiště, které spojuje přízemí s dvěma ložnicemi a koupelnou v patře. Železobetonové schodiště je pečlivě vybroušené do hladkých ploch. Z betonu jsou i podlahy, ty jsou však natřené polomatnou barvou, a měly by budit dojem jednoduché hladké desky. „Interiér je záměrně laděný do chladné linie. Takový interiér snese mnohem snadněji drobnosti, kterými se každý z nás v průběhu času obklopuje. Přísnou jednoduchost umocňuje rozmanitá záplava kytek, které jsou majitelovou vášní,“ říká Kateřina Čechová. V kuchyňském koutě je nejvtipnější prvek celého interiéru: namísto jídelního stolu tu stojí masivní stolní fotbal jako vystřižený z hráčského doupěte. „Nemohl tu chybět, je to majitelova vášeň. Jeho podobu jsme ale museli doladit. Černé nohy nám nevyhovovaly,“ usmívá se projektantka, která se kvůli svému výletu do světa architektury musela naučit mnoho nového.
Hra detailů Chladnou technicistní linii bylo třeba držet v patřičných mezích. „Bílé obklady v koupelně jsme museli proložit chaoticky rozmístěnými dlaždičkami v pastelových barvách, aby prostor nepůsobil absolutně sterilním dojmem,“ říká mladá grafička. Koupelna a předsíň je z praktických důvodů vyhřívána podlahovým topením, jinak celý byt vytápí plynový kotel klasickými topnými tělesy. Teplejší tóny vnášejí do interiéru dubové dveře a obložky. Pod schodištěm jsou poličky (konzoly jsou nasunuty na ocelové trny) pro elektronické přístroje. Další nepřehlédnutelnou zajímavostí je úložný prostor v koupelně, který využívá jinak hluchého prostoru nad schodištěm vedoucím do suterénu. Jeho posuvná dvířka jsou z matného lexanu, který přiznává účel vestavěného prostoru. Podobný trik i materiál se opakuje v ložnici. Koupelna v patře díky sprchovému koutu, vystavěnému ze světlemodrých luxfer, má dostatek světla. „Tahle práce mne opravdu bavila. Práce s fyzickým materiálem je přece jenom něco jiného než grafické návrhy na papíře. Navíc vzniká zajímavý dialog s investorem, který má své požadavky, a vy mu k nim nabízíte svoji představu. Musíte tedy občas sáhnout ke kompromisu, ale musím přiznat, že v tomto případě mne nebolely. Jsem ráda, že vznikl celek, který má svůj jasný charakter a není to roztříštěná změť nápadů,“ říká Kateřina Čechová.
Kontakty: KATEŘINA ČECHOVÁ, tel.: 608 455 559, e-mail: dr.katz@post.cz; NÁBYTEK S. A. I. T. Zlín,
text: Josef Havel a Lenka Kopecká foto: TOAST |
Zabydlet se v nových myšlenkách
|
|
Často se stává, že minimalistické vybavení řadu lidí odrazuje strohostí a účelovou jednoduchostí, kde jako by člověk se všemi svými věcičkami a potřebami překážel, doslova rušil harmonii čistého prostoru. Z bytového interiéru nového tisíciletí by však měla vyzařovat především útulnost, pohodlí, přívětivá emocionální atmosféra. K tomu přispívají zvláště teplé barvy ve škále od nugátové, přes béžovou až po šťavnaté oranžové a červené tóny. Na nábytku se pro změnu stále více uplatňuje lak, což evokuje luxusní nádech dvacátých let minulého století. Lesklý, jakoby lakovaný vzhled mají i plasty, a dokonce i některé textilie v saténových vazbách nebo se zátěrovými úpravami.
Barevná retroinspirace Nový půvab přinášejí do interiéru vyhraněné protiklady. S fantazií lze spojovat rozmanité objekty, které mají svůj čitelný příběh a snoubí se v originálních kombinacích. V módě je především romantika a dobrodružství, které evokují kulturně etnické kombinace – od folkloru Jižní Ameriky až po faunu a flóru Afriky. Klasické etnické dezény se představují v novém provedení díky zajímavým úpravám na textiliích.
Retroinspiraci tentokrát zastupují výrazně barvité vzory v duchu pop-artu a op-artu. Zahledění do minulosti a okouzlení komiksovou barevností souvisí i s retrostylem 80. let minulého století. Není náhodou, že před několika měsíci v souvislosti s veletrhem pánské módy byla ve Florencii uspořádána zajímavá výstava mapující užité umění právě tohoto období. Pod výstižným názvem Éra nadbytku se připomínaly ony dobře známé přebujelé tvary, jakýsi neobarok, který velkoryse dominoval interiérům, stejně jako zajímavé práce s netradičními materiály nastupujících japonských návrhářů. Osmdesátá léta se zkrátka vracejí jako osobitý a výrazný zdroj nové inspirace globalizující se multikulturní planety. Toto období totiž přineslo nové vnímání módních trendů. Ukázalo se, že žádný módní styl již do budoucna nebude závaznou směrnicí, ale jen námětem k výběru podle vlastního uvážení.
Čtyři tóny klávesnice Současné trendy bytových textilií by se daly rozdělit do čtyř základních námětových řad, které charakterizují výše načrtnuté různorodé styly a kulturní podněty skládané do kontrastních protikladů. Každý styl charakterizuje jedna výrazná určující barva.
Sladké sny podle módy Velkým námětem v oblasti ložního prádla je kombinovatelnost vzorů a barev na polštářích a přikrývkách – můžete kombinovat květinové, kárové nebo proužkové dezény. Důležitá je originalita nápadu a rafinovaně sladěná barevnost. Po puristickém období se v kolekcích opět objevují odstíny exotické červené a oranžové (především na klouzavém saténu), měkké hnědé tóny a tmavá fialová. K tomu se přidávají grafické a florální dezény, ornamenty, žakáry a damašky. K hřejivé atmosféře přispívá žluté, zelené a zlaté ladění s okouzlujícím šanžánovým leskem a hrou světla. Návrháři ze své palety nevynechali ani chladné modré tóny, které evokují atmosféru 50. let, ani velkorysé pastelové i svítivé květinové vzory 60. let. Z barevné škály nevypadla ani klasická bílá – vystupuje ve sféře luxusu, kam se řadí povlečení z exkluzivního hedvábí, saténu z mako bavlny nebo počesaného úpletu. K ložnímu prádlu ideálně ladí jemné vodové barvy. Nechybí ani v letošní nabídce a nesou v sobě inspiraci vzpomínkami na zámořské cesty. Modré vlnkové dezény připomínají nostalgii Atlantiku, azurová a tmavá modrá navozují atmosféru letních nocí, egyptské motivy v kombinaci s teplou cihlovou zvou ke kosmopolitním snům. Zajímavá je materiálová kombinace bavlny s celulózovým vláknem, ve kterém jsou zabudované minerály z mořských řas, které mají revitalizační účinek na lidskou pokožku. Další novinkou je směs bavlny s mikromodalem, zajišťující odvod tělesné vlhkosti. Navíc u tohoto povlečení zaujme brilantnost barev, která zůstává zachována i po četném praní.
Koupelnové prádlo Ve vybavení koupelen se odráží trend péče o tělo a snaha sjednotit ji s ostatním interiérem domu nebo bytu. To umožňují především textilie, měkké ručníky, osušky, sprchové závěsy a koberečky. Důležitá je harmonická souhra vybavení a kombinovatelnost jednotlivých textilií a dalších doplňků – z části v jednobarevném provedení a z části se vzory. Froté zboží mění vzhled, je lehčí a hebčí na omak se zajímavým žinylkovým nebo žakárovým vzorem. Bavlněné a lněné ručníky s dezény drobných kár, proužků nebo stylizovaných květů mají hladký, chladně působící povrch akceptující funkčnost a neobvyklý vzhled. V retro námětech se opět objevují popartové dezény a květiny evokující hravou estetiku „flower power“ šedesátých let. Batikové ručníky a osušky v rozmanité barevné intenzitě vycházejí rovněž z inspirací šedesátými léty. V těchto námětech se setkáváme s barevnými kombinacemi tyrkysová-žlutá-fialová, nebo tyrkysová-oranžová–růžová. Samozřejmě nemohou chybět ani vodové barvy, které vnášejí do koupelny ušlechtilou eleganci. Námět country s rustikálním nádechem navozují jemné přírodní tóny – karamelová, korálová, písková. Ručníky ze směsi bavlny a mikromodalu se vyznačují velkou savostí a působí chladivě a hebce při doteku.
Záclony a závěsy Celá škála námětů se promítla i do tohoto segmentu bytových textilií. Skandinávský styl se představuje lehkými, vzdušnými závěsy v přirozeně vyznívajících tónech od bílé přes šedou, béžovou a žlutou až k decentní červenohnědé.
Moderně puristický nadčasový styl propaguje redukované tóny jako čokoládově hnědou, šedou, béžovou a krémovou. Kombinuje zemité odstíny s ledovou modrou a tóny lesních plodů s čistými geometrickými ornamenty, s dezény aktuálního op-artu (s tisky a pohyblivou geometrií).
Styl bydlení se středomořským charakterem určují výraznější barvy ve spojení s transparentními materiály a s dezény vycházejícími z folkloru zemí z této oblasti. Ovoce, květiny, mořské plody, fauna, flóra – to vše v jemných a rafinovaných barevných kombinacích. Nechybí ani stále oblíbený venkovský romantický styl navozující atmosféru a půvab dřevěných chalup. Barvy jsou výrazné, veselé, dominuje modrá, ve vzorech pak tkané pruhy a kára. Z květin jsou to především tulipány a luční kvítí.
Klasický elegantní styl působí trochu nostalgicky a určují jej nákladné materiály, nadčasové vzory inspirované anglickým tradičním bydlením. V kolekcích se prezentují vyšívané záclony, luxusní hedvábí s vypalovanými vzory, oboulícní krepy a taft s elegantním leskem anebo v pruhovaném provedení. Novinkou jsou art deco vzory tištěné na transparentní materiály.
Stolní prádlo Dnešní textilie určené k prostírání se svému původnímu účelu chránit stůl už hodně vzdálily. Jako módní součást bytového interiéru vytvářejí dekorativní prvek a promyšlený akcent mezi různými materiály jako sklo, dřevo, porcelán a další doplňky. Moderní materiály vynikají snadnou údržbou, různé úpravy je chrání proti zašpinění a mají celou řadu praktických vlastností (například protiskluzový rub ubrusů). Z hlediska módy hrají v letošním roce hlavní roli damašky, satény a žakáry i tkaniny v charakteru taftu s leskem. Ze vzorů převládají florální náměty, mezi které patří levandule, gerbery, sněženky, vlčí máky, lilie, kopretiny a růže.
Exotická červená – mobilní bydlení Téma vychází z etnických inspirací a minimalistického umění. Odrážejí se v něm africké, především egyptské vlivy, související s retrem dvacátých let. V té době silně zapůsobil na módu nejenom rodící se jazz, ale i objevení skvostné hrobky faraona Tutanchámona. Do současného interiéru se toto období vrací v podobě nadýchaných a drapovaných materiálů, transparentního lnu a exotických suvenýrů z cest. Bytové textilie se vyznačují klidnou barevností a jednoduchou strukturou. Vedle jednobarevných tkanin velkou roli hrají experimentální techniky uplatněné na textiliích jako laserové vzory a efekty pomačkání, docílené například směsí s kovovými vlákny.
Moderní zelená – estetické bydlení Estetické bydlení je svěží kombinací tradice a moderny. Vybavení interiéru je laděno spíše v chladných tónech, zatímco textilie jsou o to víc barevně bohatší a luxusnější, dalo by se říci až hýřivě opulentní. Francouzské damašky, hedvábné samety, výšivky, krajky, květinové vzory a bordury zdobí vysoce kvalitní tkaniny. Velmi uměřeně se v této skupině objevuje i kord, flanel, popelíny a kára.
Klasická žlutá – emotivní bydlení Námětový okruh spojuje klasický a experimentální styl. Klasické vybavení interiéru tvoří kontrast k moderním nebo sportovně laděným textiliím, které se fantazijně obměňují. Rustikální koberce nebo hrubě strukturované tapety se kombinují s jemnými tylovými záclonami, ale i s plastovými, pogumovanými, lakovanými, vločkovými nebo jinak upravenými textiliemi v nejrůznějších technikách.
Brokátová modrá – společenské bydlení Společenské bydlení charakterizují strohé linie a zdobné a výrazně dekorativní starožitnosti. K staromódním uměleckým předmětům a ušlechtilému skandinávskému designu nábytku se využívají věcné, jednoduché textilie z přírodních materiálů (především se jedná o bavlnu). Popelíny a satény mají vzory pruhů a kár nebo velkých stylizovaných květů. Tisky vycházejí například ze stylu art deco i z baroka.
text: Jana Máchalová foto: ISIFA |
Vypůjčeno z přírody
|
|
Lesklé, studené, agresivně barevné nebo chladně bílé pomalu dostává nálepku posezonní. Teď má hlavní slovo dřevo. Světlé, třeba bříza, nebo tmavé, v odstínu wengé, třešeň nebo buk – vše je dovoleno. Každý si může také podle libosti zvolit, zda bude mít koupelnový nábytek v barevném kontrastu s ostatním vybavením, anebo ho nechá harmonicky splynout v přátelských odstínech. Kdo by si myslel, že dřevo rovná se selská selanka, bude asi překvapen, že v kombinaci s kovem a sklem vznikne ultramoderní celek ostrý jak břitva.
Dokonalé kopie Musím to zaklepat na dřevo. Tak to by se vám ovšem dneska v koupelně asi nepovedlo. Většina nábytku totiž není z masivu, ale z náhradních materiálů. Základem bývá dřevotříska převážně s umělou dýhou, která u špičkových výrobců věrně napodobuje kresbu dřeva. Přírodní dýha se vyskytuje méně často. „Pravé“ dřevo zavítá do koupelny většinou jako doplněk. Pohledný je štípaný bambus nebo ratan, někomu se zalíbí i dřevěný rošt. Tento materiál je zpravidla dobře porézní, pojímá vlhkost, ale ta se zase odpaří, když koupelnu dobře větráme. S dřevěnými rošty stejně jako s dřevěnými záchodovými prkénky je problém s údržbou. Bývají živnou půdou pro bakterie, nečistoty se těžko odstraňují a běžné dezinfekční prostředky nelze použít. Achillova pata Materiály imitující dřevo jsou většinou voděodolné, přesto jim ale nedělá dobře soustavný nápor vlhka, takže je nutné koupelnu větrat. Povrch nevyžaduje speciální údržbu, mýdlo nebo zubní pasta se odstraní čisticím prostředkem, který neobsahuje abraziva. Naopak se nedoporučuje nanášet na tyto materiály pasty nebo vosk na dřevo, které by vytvořily další vrstvu, na kterou snadno přilnou nečistoty. Problém ale bývá u lepených spojů, pokud tato práce není dokonale provedena. Většinou se to stává v místech, kde jsou hrany. Když se jimi dostane voda dovnitř k dřevotřísce, ta nabobtná a dýha popraská. Potrefí-li to dvířka, dají se vyměnit. Horší je to třeba u přední desky skříňky tvarované podle umyvadla, kde v oblouku nemusí dojít vždy k přesnému přilnutí nažehlovací hrany. Dále musíme počítat s tím, že nábytek odýhovaný kompletně zpředu může mít vzadu nezakrytou dřevotřísku, do které pak snadno vnikne vlhkost.
Pro pány i pro dámy Stejně jako neplatí módní diktát v barvě dřeva, je také na každém z nás a na prostoru, který vybavujeme, jaký typ nábytku si vybereme. Z praktického hlediska je lepší dřevěný nábytek závěsný, aby měl „nohy v suchu“, a skříňky spíš zavřené. Ideální jsou kontejnery na kolečkách, které mohou putovat tam, kde je zrovna potřebujeme. Harmonicky se dají sladit i potřeby pána a paní domu – pánská část může být jednodušší, doplněná otevřenými poličkami na dekorativní předměty, v dámské části se spíš uplatní větší úložný prostor. I když se zdá, že máme při výběru dřevěného nábytku volnou ruku, neboť se hodí do jakékoliv koupelny, přesto i tady existují určitá omezení. Třeba když se chceme barevně vyřádit na obkládačkách, měli bychom se raději dřeva vzdát. Sluší mu spíš jednobarevné pozadí a decentní doplňky, aby vynikla jeho přirozená krása.
Všímejte si detailů Petr Beránek z firmy SEBOLD CENTRON radí, na co si dát pozor při nákupu nábytku z imitace dřeva. – Prohlédneme si lepené spoje, jsou-li dokonale uzavřené. – Zkontrolujeme hrany, místa přiléhající k umyvadlu. – V zadní části nábytku může být volná dřevotříska. Je proto dobré uzavřít materiál třeba silikonem. – Některé firmy používají na viditelné části nábytku kvalitnější materiály a ty skryté stříkají lakem. Ten nepropouští vodu a je odolnější než holá dřevotříska s nažehlovací hranou.
Kontakty: ALEXA STUDIO, Myslbek, Na Příkopě 19–21, Praha 1, tel.: 222 244 041, fax: 222 243 634; ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, fax 220 511 909; EMCO, nám. T. G. M. 95, Smečno, tel.: 312 547 844, 602 298 706, fax: 312 547 844; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax.: 251 562 243; ITALIA–INTERIOR DESIGN, Na Mlýnské stoce 9a, České Budějovice, tel.: 386 350 368, fax: 386 352 963; LE BON, Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 545 535 413–4, fax: 545 535 412
text: Helena Chvojková foto: archiv |
Jednoduchost dá paradoxně nejvíc práce
|
|
O radu, jak postupovat při zařizování tohoto prostoru, jsem požádala architektku Danu Hejbalovou, která má se zařizováním bohaté zkušenosti. Jedno jarní odpoledne jsme vybaveny imaginárním tučným kontem společně vyšly do koupelnových studií, kde mi názorně ukázala, jak nejlépe postupovat.
Prostor, který nezevšední „Interiéry s jednoduchým vzhledem mají v dlouhodobém horizontu výhodu v tom, že se neokoukají. V koupelně to díky náročné instalaci platí dvojnásob, proto je důležité najít ideální základ. I tady je však nutné dát klientovi možnost místnost obměňovat,“ vysvětluje architektka. Má na mysli například jednou za čas měnit koupelnové doplňky a další drobnosti, které místnosti dodávají výraz a barevný akcent. „A nestačí zvolit vhodné barevné obklady a dlažbu?“ – „Byli jsme zvyklí, že koupelnový prostor se musí orámovat od země až ke stropu obkladem a zvýraznit listelou. Jsem si ale téměř jistá, že týden poté, co koupelnu dokončíme, budeme stoprocentně přesvědčeni, že za rohem mají listely hezčí. Proto se snažím své klienty od podobného užití dekoru odradit a najít méně obvyklý způsob řešení,“ prozrazuje a vysvětluje, že jde o využití výrazného obkladu jako dominanty pouze v části prostoru, nebo o použití různých rozměrů jednobarevných dlaždic, jejichž správnými kombinacemi dosáhneme originálního pojetí. Ke slovu přijdou také barevné nátěry, kterým vlhké koupelnové prostředí nevadí. Hodí se do méně namáhaných částí koupelny a jejich použití vždy zaujme. „Abychom dosáhli ideálního výsledku, je nutné v každém interiéru vytvořit takzvanou dominantu. Je to bod, místo nebo objekt, který ihned upoutá pohled příchozího, umístěn by tedy měl být přibližně ve výšce očí stojícího člověka.“ – „Co tím máte konkrétně na mysli?“ – „Třeba zajímavé zvýraznění stěn. Ať už k tomu použijeme obklad nebo barvu,“ pokračuje architektka a dodává, že existuje ještě dominanta na druhý pohled. „Zaujme, jakmile se nabažíme té první. A o to pak působí silněji. Například taková vodovodní baterie.“
Sochu, nebo baterii? Vodovodní baterie byla po dlouhá léta v naší zemi opomíjena. Naštěstí však jsou dnes koupelnová studia zaplavena nejrůznějšími modely, které zaujmou tvarem a někdy dokonce i příjemnou cenou. „S oblibou říkám: Kupte si sochu nebo raději baterii, ta vás přijde levněji,“ říká architektka a ukazuje na jeden ze zajímavých italských modelů. „Baterie patří k nejdůležitějším předmětům každé koupelny. Musí být krásná i funkční a musí se snadno udržovat.“ – „Jenže většina takových modelů patří také k těm nejdražším.“ – „Samozřejmě že záleží na finančních možnostech každého investora. Na našem trhu však lze najít i modely za příznivou cenu.“ – „A jaký je váš názor na termostatické baterie?“ – „U nich už bohužel byli návrháři omezeni vnitřním mechanismem, který museli vtěsnat do těla baterie. Tvar tedy není příliš nápaditý, zato funkce je dokonalá,“ konstatuje a dodává, že ideální jsou do rodin s dětmi a pro seniory.
Stokrát měř a jednou řeš Po návštěvě několika studií bylo celkem jasné, že paní architektka sice preferuje neobvyklé pojetí koupelnového prostoru, avšak vždycky jednoduché nadčasové tvary. „Čím bychom se měli řídit při výběru zařizovacích předmětů?“ – „Všechno závisí na tom, komu je koupelna určena. Zda ji bude používat celá rodina, nebo pouze rodiče, zda bude sloužit dětem či návštěvám. Záleží na individuálních potřebách každého uživatele, ale zpravidla jsme bohužel omezeni prostorem. Při výběru je tedy velmi důležité uvědomit si, co přesně potřebujeme a zařízení tomu podřídit.“
Vešly jsme do dalšího studia a paní architektka vybírala jednotlivé typy umyvadel. Vždy to byly elegantní tvary bez zbytečných ozdob a tomu odpovídající vhodné baterie. „Při výběru umyvadla je nutné zároveň myslet na kompatibilní baterii. Ideální jsou výrobky jedné provenience, německá umyvadla si s italskými bateriemi vždy nerozumí, doporučuji výběr konzultovat s prodejcem,“ dodává a vstupuje do sprchového koutu, aby předvedla důležitost jeho rozměru. „Pokud právě budujeme sprchový kout, pak přijdou vhod podomítkové systémy, které působí velmi čistě. Určitě bych zvolila také masážní trysky, jejich výšku je však nutné konzultovat s odborníkem. Máte-li sprchový kout už vybudovaný, můžete si pořídit speciál-ní panel, ve kterém jsou trysky i baterie s elektronickým ovládáním instalované,“ sděluje další možnost a přitom si lehá do vany. „Budete se tady koupat?“ – „Ne, jen bych ráda upozornila, že při koupi vany by se budoucí uživatel neměl stydět a v prodejně, kde ji kupuje, si do ní lehnout. Vyzkouší tak její vnitřní prostor, který u van se stejným vnějším rozměrem bývá překvapivě rozdílný. Prestižní firmy spolupracují s předními designéry, kteří mají zkušenosti a z jejichž ateliéru vycházejí vany, ve kterých si skutečně odpočinete.“ Jednu z nich jsme zrovna objevily. Nejenže byla prostorná, ale část dna měla rovnější, přizpůsobenou sprchování. „Ideální model do koupelen, kam se nevejde vana i sprchový kout.“ Usnadněte si práci Při vybírání jednotlivých zařizovacích předmětů jsme jako správné ženy začaly hovořit o údržbě. Přestože existují nejrůznější čisticí prostředky, je-li to možné, měly bychom si práci maximálně usnadnit. „Většina firem své výrobky chrání speciálními povrchovými úpravami, které odpuzují vodní kámen a nečistotu, takže se snadněji udržují. Taková úprava by neměla chybět na sprchových zástěnách, doporučila bych ji rovněž na umyvadla a vany. Podobně je jí vybavena většina kvalitních vodovodních baterií.“
Než začnete… 1 Zjistěte, jaké možnosti nabízí trh, a ujasněte si, kterému stylu dáte přednost. 2 Zvolte dominantu. Vyberte místo nebo objekt, který zaujme na první pohled. Následně vymyslete „dominantu na druhý pohled“.
Zvažujte 1 Uvědomte si, které zařizo-vací předměty skutečně budete potřebovat. 2 Záleží na individuálních potřebách, počtu a věku osob, které budou koupelnu používat. 3 Pomocníkem při výběru vám může být kromě archi-tekta zkušený obchodník, který dobře pozná vaše potřeby a finanční možnosti a nabídne sortiment přímo pro vás, například některá umyvadla mohou být něko-likanásobně dražší než podobné modely o 5 cm kratší. Rozdílná cena je daná technologií výroby. 4 Volte speciální povrchové úpravy, které usnadňují udržovat hygienu.
Důležité rozměry 1 Před vanou i umyvadlem by měl být prostor 80 cm, v krajním případě 60 cm. 2 Šířka prostoru na umístění jednoho umyvadla by měla být minimálně 80 cm. 3 Šířka prostoru na umístění WC by měla být 80–100 cm.
Ing. arch. Daniela Hejbalová – Studium na FA ČVUT, specifikace urbanismus (1984), a HTF UK, religionistika (1997) – Uskutečnila přes 40 zahraničních výstav na téma improvizovaná móda ve fotografii – Realizovala řadu soukromých interiérů – V letech 1986 – 1988 spolupracovala s Milanem Knížákem (design objektů módy)
Kontakty: AQUA TRADE, Slezanů 9, Praha 6, tel.: 235 301 203, fax: 235 316 458; DANA HEJBALOVÁ, tel.: 603 308 610, IKERA, areál Oskar centrum Vinice, Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257, 274 784 635, fax: 274 784 617; KOSKA CZ, Lidická 1010, Unhošť, tel.: 312 697 999, fax: 312 697 999; SÁGL KOUPELNY, Vinohradská 127, Praha 3, tel.: 222 721 713, tel./fax: 222 717 662
text: Lenka Haklová foto: Studio RVV a archiv vizážistka: Šárka Spoustová |
Sladší než med
|
|
Naše tělo se ve spánku regeneruje, posiluje, mozek pracuje na plné obrátky a organismus sbírá síly na další den. V této důležité fázi dne trávíme třetinu života a tak jistě není od věci zajímat se, jak kvalitně a zdravě. Lidský spánek je zejména se stoupající věkovou křivkou čím dál těkavější látka, která vyžaduje pečlivé zašpuntování ve správné nádobě, aby z nás nevyprchala jednou provždy. Závažnými poruchami spánku trpí v průmyslově rozvinutých zemích nejméně 15 % populace. Obvyklé řešení představují hypnotika, i když je všeobecně známo, že nahrazovat zdravou večerní únavu hrstmi prášků na spaní je jízdou do pekel, která jde jen obtížně ubrzdit. Dodržovat alespoň základní pravidla zdravého spaní přitom není nijak náročné a výsledky mohou být až překvapivě výrazné.
Pes si ví rady Všechno začíná výběrem vhodné místnosti, kterou hodláme proměnit v ložnici. Naši předkové věřili, že v tomto ohledu mohou být dobrými pomocníky psi. Protože údajně mají velmi vnímavý senzor na geopatogenní zóny, lehnou si prý v prázdném bytě či místnosti na jediné pravé místo pro umístění postele. Pokud však nedáte na smysly svého Alíka nebo Micky, můžete si objednat přeměření zón ve svém domově i u odborníků. Ti vám zároveň také poradí, jak správně umístit lůžko a jak je odrušit od patogenních vlivů.
Racionální skeptik se teď nejspíš usmívá, ale pozor: už i moderní věda bere vážně fakt, že na naše zdraví působí řada vlivů, které byly dříve považovány za zcela podružné. Pravidelné nocování v nevhodném prostoru totiž nemusí ovlivňovat pouze kvalitu spánku, ale v některých případech může způsobit poškození organismu a různé nemoci.
Voda neznamená vždycky zdraví Ještě než si v ložnici poprvé usteleme, měli bychom ji zbavit všech rušivých vlivů – například elektromagnetického smogu, který vyzařují všechny spotřebiče a jejich kabely trvale zapojené do sítě. Zdravému spánku mohou vadit i digitální budíky nebo mobily s nastaveným buzením.
Nepříjemné problémy mohou také způsobit zlomy v podloží, bažiny nebo prameny vody a vodorovně položené trubky pod základy objektu. V tomto případě nepomůže ani umístění ložnice do nejvyššího možného patra, protože zde platí nepříjemná rovnice – čím výš, tím vlastně hůř. Jak již bylo řečeno, geopatogenní zóny lze s pomocí odborníků zmapovat a přizpůsobit se jim. Někdy lze jejich účinek utlumit nebo dokonce odstranit. Takové řešení nabízí například velkoplošný kondenzátor Geosan 01 (cena 4 500 Kč), který lze umístit třeba pod lůžko.
Záhořovo lože raději ne Postel, na které si hříšník Záhoř odbýval svoje pozemské pokání, se právem stala symbolem čirého nočního utrpení. Kdo někdy zažil, jak se spí na posteli tvrdší dubového prkna, jistě ví, o čem je řeč. Stejné následky však může přinést i matrace měkká jak pytel vaty. Důležité je tedy vybrat si matraci takovou, aby si při poloze na zádech páteř zachovala svůj přirozeně zakřivený tvar a zůstala zcela rovná při ležení na boku. Neměla by být složená z více menších bloků, u manželských postelí se naopak nedoporučuje matrace z jednoho kusu, která většinou neodpovídá velikosti a váze obou spáčů.
V kvalitních prodejnách specializujících se na ložnicový nábytek dnes můžete požádat o přeměření vaší váhy přístrojem ergocheck a vybrat si tak matraci skutečně na míru. Toto měřicí zařízení má podobu tenké podložky, na niž se položíte. V podložce je umístěno 648 měřicích bodů, které přesně odečtou tlak mezi vaším tělem a matrací. Měření je pak počítačově zpracováno a výsledek vám dá jasnou odpověď, na čem si vaše tělo bude nejlépe hovět.
Zvláštní pozornost si zasluhují vodní postele, protože matrace napuštěná vodou se ležícímu tělu ideálně přizpůsobí. Vyhřívací systém vodní matrace udržuje konstantní teplotu v rozpětí 27–30 °C. Nemusíte se ani bát, že se na vodním lůžku budete po každém převalení houpat jako na vlnách. Kvalitní modely se stabilizací 95 % se dostanou do klidové polohy za 1 vteřinu. Dobrá matrace a postel také potřebují důkladně větrat. Člověk může ve spánku vypotit až 1,5 litru tekutin a ty by se rozhodně neměly hromadit v lůžkovinách. Roztočová hysterie z počátku devadesátých let sice již polevila, ale prodyšnost a vzdušnost by měly při výběru matrace a postelové konstrukce zůstat i nadále zásadním kritériem.
Peří vyšlo navždy z módy Samostatnou kapitolou jsou materiály použité na ložnicový nábytek a ložní prádlo. Kov je sice krásný a elegantní, ale dobrá zdravá postel by měla být raději z organického, tělu sympatického materiálu, tedy ze dřeva. Čím méně kovu bude v našich postelích a matracích, tím lépe. Pozornost byste měli věnovat i materiálům použitým k povrchové úpravě – i ty by měly být pokud možno na přírodní bázi.
Stoprocentně přírodní ale neznamená vždycky to nejlepší – peří z duchen a polštářů již dávno vymetla alergologie a přidružené medicínské obory na smetiště. Mnohem zdravější jsou polštáře a deky plněné ovčí vlnou nebo syntetickým vláknem Dutex. Lze je snadno prát nebo čistit a tím zbavovat nasáklého potu. Z hlediska ortopeda se velmi osvědčily i polštáře plněné pohankovými slupkami. Kdo si potrpí na bylinky a věří v jejich příznivé účinky, může si ve specializovaných obchodech koupit i polštářky plněné sušenou levandulí, pomerančovými květy, meduňkou nebo sporýšem.
Při výběru lůžkovin by měla hrát prim bavlna. Tělu je příjemná, v horku chladí, v zimě rychle zahřeje a lze ji nejlépe vyprat, tedy zbavit všech nežádoucích, v našem potu si lebedících mikroorganismů. Pokud budete chtít důsledně naplnit i další podmínky k zařízení zdravé, příjemné ložnice, vyhněte se výrazným, provokujícím barvám. Dobrému spánku nejlépe svědčí klidné tóny především pastelových barev. Měli byste si také rozmyslet, kam vede okno z vaší ložnice. Pokud vám bude spánek rušit hrkání nočních tramvají, budete se moci s dobrým spaním brzy rozloučit. A jaké potíže vám teprve může způsobit sloup elektrického napětí nebo dokonce vysílač ježící se anténami v těsné blízkosti vašeho domu nebo bytu! To už je snad lepší nocovat v parku na lavičce.
Kontakty: Studio zdravého spaní – JMP, s. r. o., Újezd 11, 150 00 Praha 5, tel./fax.: 251 510 480, 257 317 248, e-mail: jmp@jmp.cz, www.jmp.cz; Voglauer Möbel Ges.m.b.H. A-5441 Abtenau, tel.: (++43-6243-) 27 00-0, fax: (++43-6243-) 27 00-59, e-mail: office@voglauer.com, www.voglauer.com; Eduard Boháč Geosan B&P, Rymáňská 579, 252 10 Mníšek pod Brdy, tel.: 318 592 711, mobil: 603 461 852, e-mail: bohac.geosan@seznam.cz, www.volny.cz/bohac.geosan/ FAST-interier a design, s. r. o., Sázavská 32, 120 00 Praha 2, tel.: 224 250 528, fax: 224 251 357, e-mail: fast@fast.cz, www.fast.cz
text: Lucie Konášová foto: ISIFA, archiv firem |
Letní květy v interiéru
|
|
Letní období přináší výhodu intenzivního růstu, ale na druhou stranu také nebezpečí zničení rostlin slunečním úpalem. Málokterá rostlina umístěná za oknem však snese přímé jižní slunce. Vzhledem k vysokým teplotám bychom tedy měli zálivku zvýšit a dopřát rostlině i příslušné hnojivo.
Ženich a nevěsta Zvonek Campanula isophylla se pěstuje ve dvou barvách, modré a bílé. Vžil se pro ně symbolický název ženich a nevěsta. Zvonek můžete pěstovat jak v květináčích, tak i v závěsných nádobách. Jako jedna z mála rostlin velmi dobře snáší zálivku tvrdou vodou. Zvonek pochází ze středomořské oblasti, což předurčuje požadavky na jeho umístění. Vyhovuje mu světlé stanoviště, které však musí být chráněno před přímým sluncem. Zvonek kvete od června až do října. V letním období ho pravidelně zaléváme a přihnojujeme. Rozmnožovat ho můžeme řízky, které snadno zakoření. V zimním období rostlinu umístíme na chladné místo s teplotou asi 10 °C a zálivku omezíme. Na jaře rostlinu přesadíme do běžné zeminy pro pokojové rostliny.
Begonie Pod tímto názvem je zahrnuta velmi široká skupina rostlin, která má v našich domovech své stálé místo. Patří sem pokojové rostliny ozdobené listem, krásky s drobnými květy i rostliny obdařené záplavou obrovských květů. Většina begonií vyžaduje mírně kyselou půdu. Někteří pěstitelé hlíznatých begonií používají rašelinový substrát, který neobsahuje skoro žádné živiny, a proto je nutné pravidelné přihnojování. Begonie vyžadují pravidelnou zálivku, ale nemají rády přemokřený substrát. Abychom si zajistili bohaté květy, musíme pravidelně odstraňovat ty uvadlé.
Azalka Rhododendron simsii neboli azalka indická má nádherné květy. Mohou zdobit interiér i zahradu. Pokud máme možnost, pak celý květináč můžete vložit do záhonu. Pozor! Odkvetlé květy musíte vylomit, jinak rostlina v příštím roce nepokvete.
Kalanchoe neboli kolopejka Kalanchoe patří do čeledi tlusticovitých, a jak název napovídá, jedná se o rostlinu s dužnatými listy, která není náročná na zálivku. Naopak přílišná zálivka jí škodí. Vyžaduje slunce a celoročně může být pěstována v bytě. Rozmnožuje se vrcholovými nebo listovými řízky, které necháme před zasazením několik dní zaschnout. Původní barva květů je červená, ale jsou k dostání i barevné variety, od bílé až po fialovou barvu. Typická rostlina kvetoucí v zimních měsících potřebuje pro vykvetení méně světla a nižší teplotu. Aby kolopejka vytvořila nové květy, nesmí mít po dobu 4–5 týdnů více než osm hodin denního světla. Vyžaduje teplotu kolem 15 °C.
Kontakt: CHLÁDEK – ZAHRADNICKÉ CENTRUM, Střešovická 47, Praha 6, tel.: 235 351 032, fax: 235 356 293
text: Lenka Kopecká foto: Robert Virt |
Návrat funkcionalismu
|
|
Objekt má kompaktní tvar. První návrh zpestřuje nástavba pracovny, střecha je změněna na pochozí. Stávající barevnost objektu se mi zdála příliš fádní, proto jsem ji nahradila kombinací bílé a modré barvy. V místě nynějšího balkonu navrhuji zřídit zimní zahradu. První varianta má oblou ocelovou konstrukci a vchod je ozvláštněn velkým číslem popisným.
V druhé variantě je proskleno přízemí a patro. V přízemí se jedná o neprůhledné sklo. Nad vchodem se nachází balkon, který zároveň tvoří stříšku. Boční stěna bude zbourána. Tím se výrazně zlepší kontakt s okolím.
Tvar oken jsem u obou návrhů musela výrazně změnit. Vyskytuje se zde pásové okno, typické pro funkcionalismus.
Majitelé přikoupili sousední pozemek, kde plánují garážové stání. Situace si vyžádá nové oplocení. Přáním investorů byl sice dřevěný plot, ale doporučuji spíše oplocení z kovu. Například kovový rámový plot s drátěnou výplní nebo s kovovými sloupky lépe koresponduje s představou funkcionalistické stavby.
Architektka – Ing. arch. Karin Kasanová (1975) vystudovala obor design na Střední uměleckoprůmyslové škole v Uherském Hradišti, poté promovala na Fakultě architektury ČVUT v Praze. V roce 2001 absolvovala stáž na pařížské Université Européene de Maitrise d’ouvre urbaine. Praxe: Architektonický ateliér Ondruš, Blok Studio Vsetín a Alfaprojekt Zlín.
Kontakt: Ing. arch. Karin Kasanová, mobil: 608 245 850, e-mail: karinkasanova@volny.cz
text: Karin Kasanová ilustrace: autorka foto: archiv redakce |
Odložte si!
|
|
Tak jako při výběru klasického či designového umyvadla, o kterých jsme psali v minulých číslech, můžete odkládací plochu volit ze stejných výrobních materiálů, jako je sanitární keramika, sklo, umělý kámen (corian, varicor a další), nerezová ocel, plast apod.
Osvědčená keramika Klasická keramika je nestárnoucí a možnosti výběru designu, rozměrů, ale i ceny jsou značné. Pohodlné umyvadlo můžete mít už v rozměru 70 cm, ale upozorňujeme na to, že taková odkládací plocha neposkytne příliš velký prostor na odložení drobností. Ideálním rozměrem je cca 100 cm – takové umyvadlo již nabízí dostatečně prostorný vnitřek i plochy na odkládání. Jestli máte více místa, výrobci nabízejí umyvadla až do šíře 150 cm a pro dvojumyvadlo až do 200 cm. Obyčejnému keramickému umyvadlu s odkládací plochou zvýšíte komfort připevněním chromové tyče, která slouží jako držák ručníku. Tyto tyče lemují umyvadlo po stranách nebo se umisťují zpředu pod umyvadlo.
Něco navíc Samozřejmostí je antiplaková úprava keramických umyvadel většinou u německých výrobců za příplatek cca 1 800 Kč. Tato ochranná vrstva se rozhodně vyplatí – zabraňuje usazování vodního kamene, nečistot a keramika zůstává po dlouhá léta krásně bílá a lesklá. Kreativní vodní kámen Dalším vhodným materiálem je umělý kámen známý pod názvy např. corian nebo varicor. Umělý kámen je velmi oblíbený zejména mezi architekty a návrháři, neboť díky jeho dobré tepelné zpracovatelnosti z něj mohou vytvořit jakýkoliv tvar. To by mohla být výzva i pro vás. Můžete si totiž na zakázku nechat zhotovit třeba umyvadlo podle vlastního návrhu.
Další možnosti Pro milovníky hi-tech stylu jsou tady umyvadla skleněná či nerezová. Většinou jsou litá z jednoho kusu. I v případě těchto atraktivních materiálů máte rovněž na výběr z mnoha tvarů a barev.
Proč jsou oblíbená Umyvadla s odkládací plochou jsou praktická a vyniknou zejména v kombinaci s koupelnovým nábytkem. Tuto variantu oceňují hlavně rodiny s malými dětmi. Proto, abyste vytvořili alespoň menší odkládací plochu, nemusíte si nutně pořizovat monolitové umyvadlo. Trendem minulých let byl vyzděný pult se zapuštěným umyvadlem, nyní jsou moderní umyvadla posazená na skleněnou nebo dřevěnou desku, která tak tvoří dostatečně velký odkládací prostor. Tvary umyvadel „na desku“ mohou být v podstatě jakékoliv, záleží jen na vaší fantazii.
Důležité – Před výběrem umyvadla si dobře změřte nejen délku, ale i hloubku prostoru, kam umyvadlu přijde. – V koupelnovém studiu si nechte okopírovat technický list se všemi potřebnými údaji.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, DUPONT CZ, Pekařská 14/628, Praha 5, tel.: 257 414 111, fax: 257 414 150, IKERA, areál Oskar centrum Vinice, Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257, 274 784 635, fax: 274 784 617; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, LE BON, Dornych 47, Brno-Komárov, tel.: 545 535 413—4, fax: 545 535 412; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, e-mail: marketing.cz@cz.laufen.com , www.laufen.cz ; LAUFEN, nám. I. P. Pavlova 5, Praha 2, tel.: 296 337 711,
text: Isabela Frost foto: archiv |
Od nábytku až po plachetnici
|
|
Richard Janoušek se nechce zaměřovat na určitou oblast designu, rád by vyzkoušel všechno – od průmyslových návrhů až po nábytek. Poslední dobou vymýšlel například reproduktory, domovní vypínače a vany. Když odešel ze Zlína do Prahy, učil ho profesor Otakar Diblík, zcestovalý designér, který řadu let působil v Miláně. Během studia mu pomáhal realizovat návrhy. Pozdější samostatné práce realizoval právě ve spolupráci s profesorem Diblíkem, pak následovaly další projekty.
Vana K návrhům van se dostal díky vítězství v soutěži, kterou vypsala firma Teiko společně s firmou Lucite International, což je výrobce akrylátů, z nichž se vany vyrábějí. V Lucite International vyrobili novou řadu transparentních akrylátů a chtěli ji propagovat formou objektu nevšední vany. Podmínkou však byla její funkčnost. Návrh Richarda Janouška splnil všechny důležité podmínky a vana se začala vyrábět. Volně stojící extravagantní vana připomínající člun dostala jméno Rafty. Později přibylo také umyvadlo navržené v podobném stylu. Pro další vanový projekt byly vzneseny jiné požadavky: malé rozměry vhodné do bytových jader, co možná nejúspornější, ale poskytující maximální pohodlí. Designér tedy kladl důraz hlavně na funkčnost za dostupnou cenu. Richard Jaroušek přišel se zajímavým řešením mírně zapuštěného sedátka: kromě dostatečného prostoru pro běžné koupání, vana umožňuje pohodlné sprchování vsedě. Na jeho návrzích je možné vypozorovat, že se snaží maximálně zachovat funkce výrobku a tomu podřizuje tvarové pojetí. Barevné řešení je také součástí návrhu, ale neřídí se jen jeho oblíbenými barvami (mezi nimi vede modrá), ale barevnost podřizuje výrobku. Každý výrobek si žádá něco jiného. Někdy je to dáno tradicí (například 95 procent zákazníků si přeje bílou vanu).
„Při navrhování se hodně trápím. Stále kreslím další a další varianty. V průběhu poměrně dlouhého procesu, kdy vzniká spousta variant, mě napadne jedna, která se mi začne zamlouvat. Tu potom rozvíjím, ale zároveň pracuji na více návrzích. Než dospěji k definitivnímu rozhodnutí, potřebuji srovnání. Dobře se mi navrhuje v prostředí kaváren, vyhovují mi svým provozním ruchem a řadou vnějších podnětů. Lépe se mi kreslí, když nemám možnost plného soustředění. Bavilo by mě být kavárenským povalečem.“ Richard Janoušek absolvoval několik stáží v zahraničí, a tak může posoudit, co je v naší zemi ještě nutné pro design udělat.
„Zázemí českých výrobních firem je pořád skromné, a to je důvod, proč nemají odvahu experimentovat a investovat do vývoje nových projektů. Například v Německu je tomu naopak. Nehraje v tom nejdůležitější roli kvalita výrobků, prodává je hlavně dobrý design a mediální kampaň. U nás se to firmy teprve učí.“
Jelikož designér působí jako vedoucí katedry designu ve Zlíně (VŠUP Praha), může pohovořit také o úrovni spolupráce výrobních firem se studenty. „Těch příležitostí je pořád málo. Výrobci studenty berou jako levnou pracovní sílu a neuvědomují si, jaké impulzy mohou od těchto mladých lidí přicházet. Mají totiž nezatížený pohled a dovedou navrhovat velmi pozoruhodné věci. To je taky jeden z velkých rozdílů mezi Českou republikou a zahraničím. Student se může dostat k několika zajímavým projektům s různými firmami, vývojoví pracovníci firem a designéři konzultují se studenty návrhy a hledají možnosti, jak realizovat i ty nejbláznivější nápady. U nás se spíše šetří peníze.“
Jak ovlivní vstup do EU český design? Myslím si, že dramatický zlom nenastane. Otevření trhu zřejmě vyvine větší tlak na výrobce, a ti se budou muset zamyslet, jak pomocí designu prosadit výrobky. Pozoruji, že se to už zlepšuje. Opravdová invaze přijde spíše z Asie. A není to taky trochu chyba nízkých nároků kupujících? Určitě. Někdy mám pocit, že zákazníci nakupují hlavně podle slev a pořizují si velmi nekvalitní zboží. Úzká skupina spotřebitelů je ochotná zaplatit přehnané částky za značkové zahraniční zboží. A stále je málo těch, kteří by chtěli podpořit kvalitní tuzemské výrobce a motivovali je tak k dalšímu vývoji. Obecně si myslím, že se u nás kupují věci laciné.
Co byste poradil studentům, aby obstáli v zahraniční konkurenci? Naši studenti na tom nejsou nijak špatně, vyhrávají řadu mezinárodních soutěží, ale bohužel stále mají málo příležitostí. Chybí zajímavé projekty, kterými by se mohli zapsat do celoevropského povědomí.
MgA. Richard Janoušek (nar. 10. 1. 1970 v Gottwaldově) Studium: 1984–88 Střední uměleckoprůmyslová škola v Uherském Hradišti, ateliér tvarování Miroslava Klímy; 1988–94 Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze, ateliér tvarování strojů a nástrojů ve Zlíně ( prof. Zdeněk Kovář a prof. Pavel Škarka);od 1990 přestup do ateliéru designu výrobků v Praze (prof. Otakar Diblík)
Zaměstnání: 1993–96 asistent v ateliéru designu výrobků v Praze, prof. O. Diblík; 1997–99 asistent v ateliéru designu obuvi ve Zlíně, doc. Helena Krbcová; 1999 tajemník katedry designu ve Zlíně
Kontakty: MgA. RICHARD JANOUŠEK, Lešetín I/217, Zlín, mobil: 602 295356, e-mail: rjanousek@vsup.cz; OBZOR, výrobní družstvo Zlín, Louky-Slanica 378, Zlín, tel.: 577 195 111, fax: 577 195 152; TeIKO, Spytihněv 576, tel.: 577 110 311, fax: 577 110 315, e-mail: teiko@teiko.cz
text: Sylva Pavlínková a Lenka Kopecká foto: TOAST a archiv |
