|
|
Většina bylin má ráda teplotu mezi 15 až 21 °C, v noci s mírným poklesem, snesou ale i teploty mezi 7 až 24 °C, za nižších teplot se jim však dařit nebude. Chraňte své rostlinky před šoky, jako jsou prudké teplotní poklesy a průvan. Ten velmi ovlivňuje růst a výdrž rostliny a oslabuje její stavbu. Ovšem čerstvý vzduch se rostlinám pokuste zajistit každý den. Pomůže odstranit zatuchlost a zamezuje onemocněním přenášeným vzduchem, navíc rozptyluje naftové či plynové výpary z topných systémů. Rostlinám, především za horkého počasí, kontrolujte substrát každý den. Byliny s velkými měkkými listy a mladé sazenice vyžadují zálivku zpravidla každý den. Obecně je však lepší rostliny důkladně zalít, až když je půda v kontejneru suchá, než častěji rostliny jenom zavlažit, protože vlhkost nepronikne do spodní vrstvy substrátu. Rostliny rozhodně nepřelévejte, protože vzduch je pro kořenové vlášení velmi podstatný.
Stanoviště Nejvhodnějším místem pro bylinkovou zahrádku v bytě je okenní římsa, kde můžete maximálně využít světla a také začlenit police s květináči na přiléhajících zdech. Obzvláště pěkně působí truhlík plný hrnkových rostlin postavený na parapetu okna, popínavé bylinky na postranních policích a zavěšený košík s převislými rostlinami nahoře u stropu. Navíc rostliny ve skupině vypadají mnohem přitažlivěji a seskupování napomáhá vytvářet vlhké prostředí, určité mikroklima, ve kterém rostliny lépe prospívají.
Přihnojujte Pravidelně sklízeným bylinkám dopřejte v době růstu každé dva týdny tekuté hnojivo. Rostliny nevyživujte v zimě.
Co mají rády? – Bazalka, šalvěj, tymián, majoránka – vyžadují slunce, dobře snášejí i suchý vzduch. – Kopr, saturejka, pažitka – snášejí také přímé slunce, ale vyhovují jim nižší teploty. – Rozmarýna – aby vykvetla, potřebuje světlo a teplotu okolo 15 °C, stejně tak koriandr, toten a petržel. – Máta a kerblík – rády vlhkou chladnou půdu a stinnější místo. – Aloisie trojlistá a vavřín – preferují chladné stanoviště a bohatou zeminu.
Kontakty: FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 527, 495 218 527, fax: 495 261 986; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Blog
Bydlení v elipse
|
|
Futuristický návrh zatím posledního rodinného domu architekta Ivana Matušíka vystihuje jediné slovo: nadčasovost. Jeho Elipsion, který rozbíjí klasickou koncepci pravoúhlého prostoru, nabízí alternativu ke krabicovité architektuře, z jejíchž kolejí mnozí architekti nemohou či nechtějí vybočit. Svým způsobem „úlet“, dalo by se říci, jenže dispozice této netradiční stavby není samoúčelná. Kromě toho, že lahodí oku, je dům úsporný co do využití zastavěného prostoru i použitého materiálu. Architekt totiž při návrhu Elipsionu vycházel z nutnosti vejít se na poměrně úzkou stavební parcelu.
Jednopokojový „hangár“ Matušíkův Elipsion je, jak již z názvu vyplývá, podlouhlý objekt s elipsovitým průřezem. Nemá patro ani okna v pravém smyslu slova, jste-li věrni klasickým architektonickým kánonům, budete postrádat i tradiční plochu stropu. Z čelního pohledu dům komunikuje s okolím prostřednictvím pro- sklené stěny rovněž ve tvaru elipsy, orámované dřevěnou obvodovou „skořepinou“. Nad ní se zvedá opět eliptická kovová konstrukce, příjemně dynamizující objem stavby. Soustavu kostry Elipsionu tvoří šest eliptických nosných žeber z oceli, navzájem spojených vaznicemi a postranními policemi, vtipně využitými v interiéru. Sendvičový „obal“ domu sestává z podélných a příčných fošen doplněných tepelnou izolací. Na tomto jádře drží dřevěné obložení vnitřního i vnějšího pláště. Vstup zajišťuje velké francouzské okno, zasazené v boku „tunelu“. Okno zprostředkovává kontakt interiéru se zahradou, která se tak stává jeho koherentní součástí. Technicistní koncepce stavby, zřetelná z vnějšku, je plně přiznána i ve vnitřní dispozici – tu tvoří jediná místnost, v níž zcela absentují příčky. Pouze nezbytné prostory jsou odděleny posuvnými transparentními stěnami, díky nimž získává industriální charakter domu lehkost japonské „papírové“ architektury.
Vzpomínka na šedesátá léta Puristicky bílý interiér kupodivu nepůsobí striktně, navozuje naopak překvapivě příjemnou atmosféru. Neutrální odstíny vnitřního prostoru v souvislosti s tvarem budovy zaručují, že při jejím zařizování a výběru doplňků nelze udělat výraznou chybu. Sjednocujícím prvkem domu je elegantní dlažba z leštěného spišského travertinu, pozoruhodného kamene, jenž tvoří zajímavou regionální alternativu k barevnějšímu a dekorativnějšímu mramoru. V kombinaci s opticky vzdušným, nekomplikovaným tvaroslovím interiéru působí travertin až nečekaně exkluzivně. Obavy z nepraktičnosti kamenné podlahy zažehnává vytápění v ní zabudované. V Elipsionu člověk zimou rozhodně netrpí, během letního horka je chladivý travertin naopak jednoznačnou výhodou.
Pokud vám exteriér domu připomíná konceptuální projekty, na něž byla tak bohatá šedesátá léta minulého století, váš dojem se uvnitř potvrdí. Najdeme zde oblé kovové i plastové židle adorující dobovou estetiku, stejně jako konferenční stolek s typicky baculatou nohou, a především nespočet dekorativních předmětů v policích, jež se táhnou podél obou stran tubusu Elipsionu. Příjemný dojem z interiéru doplňují květiny, jejichž sytá zeleň vnáší do prostoru život. Tvarosloví interiéru – stojící na hranici mezi funkčním průmyslovým designem a estetikou neoplasticistní architektury – je natolik stylotvorným tématem, že zařizování muselo být pro investory velkým potěšením. Vnitřek domu působí ve výsledku vzdušně a svěže. Navíc je patrné, že majitelé doplňky pečlivě vybírali, aby jimi nenarušili eliptický charakter vnitřních prostor.
Hudba současnosti Efektně je navrženo také nepřímé umělé osvětlení. Součástí polic po stranách tunelu jsou totiž zářivky, které oblé obvodové stěny působivě nasvěcují. Dominantním osvětlovacím tělesem je koule papírového lampionu, která tvoří kontrapunkt k tubusu stavby.
Stejně jako většinu okolních domů i Elipsion obklopuje zahrádka s pečlivě střiženým trávníkem a několika vzrostlými stromy. I díky tomuto sjednocujícímu „aranžmá“ futuristická, vizuálně atypická stavba nijak nenarušuje bezprostřední okolí. Je naopak praktickou ilustrací faktu, že spíše něž ostré úhly akceptuje příroda měkkost oblých linií. Pokud současná architektura dokáže využít koncepcí, jež byly v šedesátých letech kvůli neexistenci adekvátních technologií hudbou budoucnosti, může se naše bydlení v budoucnu dočkat ještě mnoha zajímavých proměn. Uvidíme.
text: Klára Bobková foto: Ľubo Stacho, Ivan Karlík |
Chci jít vlastní cestou
|
|
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro vlastní studio? Po ukončení studia jsem nastoupil do ateliéru architekta Bočana, kde jsme řešili řadu luxusních interiérů a pro ně se většinou navrhoval nábytek na míru. Určitá klientela totiž vyžaduje zcela individuální řešení, a to se mi už tehdy zamlouvalo – každý nový klient a nové zadání jsou výzvou. Později jsem několik let spolupracoval s kolegou ze studií a spolu s ateliérem Omicron K architekta Kotíka jsme projektovali multikino Galaxie a podíleli se na jeho realizaci. Tehdy jsem se domníval, že se budu věnovat převážně velké architektuře a interiérům jen v jejím rámci. Mezitím se však na mne obrátilo několik klientů, abych jim navrhl dům nebo rekonstrukci, a často jsem v nich řešil také interiér. Když bylo zřejmé, že takové zakázky nejsou ojedinělé, rozhodl jsem se pro vlastní cestu. Naše studio je nyní schopno navrhnout zákazníkům rodinný dům, ale i dobrý nábytkový solitér.
Chcete říct, že lidé u nás dávají přednost zařízení bytu nábytkem na míru? Je to zřejmě dražší než produkce typových kusů. V posledních letech u nás vzniká nová situace. Zákazníci, kteří mají dostatek prostředků na to, aby si postavili atypický dům, potřebují i osobitý interiér. Ucelený, sladěný v každém detailu, s využitím všech možností, které prostor nabízí. Něčeho takového lze těžko dosáhnout s nábytkem kupovaným od různých výrobců, s nábytkem v základních modulových rozměrech. V našem studiu je vybavení celého bytu nábytkem vyjde přibližně stejně draze nebo spíše levněji, než kdyby si pořídili luxusní produkty z dovozu. Naši klienti dostávají za své peníze adekvátní kvalitu v designu i provedení. Mohou si vybrat z daleko větší nabídky dýh, kování a dalších doplňků, a hlavně se mohou podílet na realizaci svých představ.
Vy tedy klienta neovlivňujete? Pozorně mu naslouchám a vciťuji se do jeho přání. Klienti mají často pro svá rozhodnutí zcela jednoznačné, specifické důvody. Pokud je to z hlediska světelných a jiných podmínek možné, snažím se jejich přání splnit a přitom odvést nejlepší profesionální výkon. Jsem schopen rychle pracovat s počítačem, umím klientovi své návrhy přesvědčivě prezentovat a většinou se dopracujeme k řešení, s nímž jsme spokojeni oba. Velmi nám pomáhá možnost prodeje čalouněného nábytku z produkce české firmy MM interier, který je kvalitní, cenově atraktivní a značně různorodý. Není škoda, že vaše návrhy a po-tom i jejich realizace mají vždycky premiéru a už žádné reprízy? Není to úplně tak. Jak jsem řekl, naši zákazníci oceňují především to, že získají něco zcela individuálního, a vždycky tomu tak bude. Ale není vyloučeno, že se někomu zalíbí kus, který jsem navrhl dříve pro někoho jiného. Už vzniklo několik objektů, které se obecně líbí a my je můžeme vyrobit v jakékoli dýze či laku, případně v jiném rozměru. Připravujeme obrazový katalog těchto objektů, abych zákazníkům ulehčil rozhodování. Co považujete vy sám vzhledem ke své profesi za svoji nejsilnější stránku? To je těžká otázka, protože zavání sebechválou. Myslím, že nejvíce mi pomáhá to, že jsem byl vyškolen dobře vnímat každý prostor, tedy nejen exteriér, a využít co nejlépe všechny jeho možnosti. Pochopitelně mi práci usnadňuje, že dobře ovládám potřebné počítačové programy. Jsem také perfekcionista, což klienti oceňují. Za důležité považuji skutečnost, že dělám svou práci rád a těší mě ocenění, které dostávám. Jsem si jist, že dokážu splnit představy každého klienta, který je umí dobře vyjádřit. Podařilo se mi vytvořit kolektiv odborníků (vynikající truhláři, lakýrníci, montéři a další specialisti z návazných profesí), na které se mohu spolehnout – ovládají špičkové technologie a jsou zvyklí odvádět pouze kvalitní práci.
Ing. arch. David Tobola založil své interiérové studio MO v roce 2002 a loni pro něj získal pěkné prostory v Korunovační třídě v Praze 7. Upravil je v duchu svého výtvarného cítění a vybavil produkty svými a partnerské firmy MM interier. Velké výlohy opatřil zářivě modrou reklamou, což všechno dohromady přitahuje pozornost. Už při letmém pohledu je zřejmé, že se zde nabízí elegantní moderní nábytek minimalistického rukopisu. Nepřekvapuje, že tento obchod vzbudil zájem mnoha odborných médií. Proto jsme se rozhodli představit našim čtenářům muže, který je za tím vším.
David Tobola (nar. 1969 v Českém Těšíně) 1987–1994 studium na Fakultě architektury ČVUT (ateliér ing. arch. Pavla Zvěřiny, ateliér ing. arch. Ladislava Lábuse) 1994–1997 zaměstnán v ateliéru ing. arch. Jana Bočana (mj. návrhy soukromých interiérů v Praze, návrh úpravy prostorů zastupitelského úřadu v Londýně, projekty rodinných vil a bytových domů) 1997–2000 spolupráce s ing. arch. Břetislavem Lukešem (mj. studie, projekt a realizace novostavby multikina Galaxie v Praze) po 2000 vlastní architektonický ateliér (řada realizovaných projektů rodinných domů včetně zařízení interiérů)
Kontakty: MO (ing. arch. David Tobola), Korunovační17, Praha 7, tel./fax: 233 381 656, MM INTERIER, Uherskobrodská ulice, Luhačovice, tel.: 577 131 121,
text: Bea Fleissigová foto: Filip Šlapal |
Topí i zdobí
|
|
Při výběru trubkového (žebříkového) topného tělesa nezapomeňte na objem prostoru, který má vytápět. Tepelný výkon je asi o třetinu nižší než u klasického radiátoru. Pro snadné počty: na vytopení 1 m 3 je zapotřebí výkon 60 až 100 W. Pro větší nebo chladnější koupelnu zvolte větší trubkové těleso nebo kombinujte žebříkové těleso s klasickým, nebo je posilte podlahovým vytápěním, popřípadě použijte jedno žebříkové těleso na stěnu, druhé například jako dělicí příčku. Většího komfortu dosáhnete, když těleso napojené na ústřední teplovodní systém vybavíte patronou s odporovým tělesem a časovým spínačem, která bude místnost vyhřívat i v době mimo hlavní topnou sezonu. Tělesa určená pro výhradní napojení na ústřední ohřev vody jsou označována jako vodní, variantu s elektrickým ohřevem média při napojení na ústřední rozvod vody najdete pod zkratkou MIX, označení EL skrývá samostatně fungující těleso s elektrickým ohřevem vlastního média.
Měli byste vědět – Trubkové nebo lamelové radiátory jsou ideální zejména v menších koupelnách. – Tepelný výkon žebříkových radiátorů je asi o třetinu nižší než u klasických. – Žebříkový radiátor je možno využít také jako sušák.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, EDEN – koupelny, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616–17, ELVL, Budějovická 1198, Tábor, tel./fax: 381 251 869, 381 254 215; JAGA N. V., Čsl. armády 325, Hostivice, tel.: 220 190 515–16, e–mail: info@jagacz.com ; RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751
text: Helena Štětinová foto: archiv |
Květy z cibulí a hlízek
|
|
Při jednoduché péči vydrží běžné druhy jarních cibulovin a hlíznatých rostlin řadu let. Od trvalek se ale liší především svým chováním v období vegetačního klidu v průběhu letních měsíců. Všechny vyžadují po odkvětu dostatek času na založení nového zásobního podzemního orgánu, ze kterého další rok pokvetou. Zasychající listy proto raději nikdy neodstraňujte, nechte je seschnout a zetlít. Ve vlhkých a chladných létech totiž tento proces trvá déle než doporučovaných 6 týdnů a cibule by nevytvořila dost zásobních látek. Drobným cibulovinám (sněženky, modřence atd.) na rozdíl od velkokvětých tulipánů a narcisů neodstraňujte po odkvětu ani semeníky, protože většina druhů se rozmnožuje také semeny.
Zkušenosti z parku V Dendrologické zahradě v Průhonicích pěstujeme téměř 130 druhů drobných cibulovin. Podělím se s vámi o zkušenosti získané při jeji ch pěstování. Všechny druhy jsou světlomilné. Protože obvykle kvetou časně zjara, ideálním stanovištěm je podrost opadavých stromů a keřů, jež propouštějí dostatek světla. Působivě vypadají také spolu s trvalkami. Buď vybereme časné druhy vytrvalých květin, které s cibulovinami pokvetou, anebo trvalky necháme, aby zakryly zasychající listy cibulovin. Pestré jarní posly sázejte ve velkých skupinách nebo hnízdovitě. Jednotlivé rostliny jsou nenápadné a v zahradě zaniknou. Cibuloviny v žádném případě nesázejte do hustého a vitálního drnu. Vysaďte je do míst, kde je tráva řídká a zamechovaná.
Jak na to Většině drobných druhů se daří na suchých místech. Ve vlhku rostou dobře narcisy a ladoňky, ale na zamokřených stanovištích prospívají bledule. Cibuloviny hynou na místech, kam se po dešti stahuje voda, stejně tak mizí v nově založených zahradách s čerstvým terénem. Rychle se však zabydlí ve starých zahradách se stabilizovanou půdou. Existuje mnoho teoretických pouček, jak je správně pěstovat, ale já osobně doporučuji vyzkoušet více druhů na různých místech. Tam, kde dobře prospívají, je podporujeme, kde hynou, vysadíme něco jiného.
Dobrý začátek Teď na jaře nemůžete suché cibulky a hlízky sázet – nevykvetly by vám. Správným obdobím je konec léta a podzim. Můžete si ale pomoci narychlenými krokusy, narcisy, modřenci, kosatečky, pryskyřníky a sasankami, které koupíte v květinářstvích. Určitě si ale dobře všímejte, kde na vaší zahradě chybí barvy a kam byste mohli na podzim sázet.
Kontakt: Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy Průhonice u Prahy, STARKL zahradník, Čáslav–Kalabousek
text: Zdeněk Kiesenbauer foto: autor, Alena Hrbková, Martin Matouš |
Malá království
|
|
Od útlého věku potřebuje dítě pro svůj optimální vývoj nejen kontakt s lidmi (zejména rodiči a také svými vrstevníky), ale i určité soukromí a dostatek intimity. Vlastní pokoj by v ideálním případě mělo dítě považovat za malé království, které se bez problémů změní v tělocvičnu, školní třídu, ordinaci nebo tábořiště u řeky.
Prostředí, ve kterém dítě žije a které je obklopuje, je činitelem formujícím povahu dítěte, jeho zájmy – působí vším: svým uspořádáním, vybavením, mírou vkusu při jeho utváření, sladěním barev, tvarů, materiálů.
Dobře zařízený dětský pokoj by měl potomka vybízet k napodobování, podněcovat k rozličným aktivitám, rozšiřovat jeho obzor.
Postel nebo domek Dětský pokoj představuje ložnici, hernu, obývací pokoj i pracovnu zároveň. To ovšem neznamená, že by měl být přeplněný nábytkem. Naopak méně je vždycky více. Už proto, že se požadavky a potřeby dětí mění rok od roku. K dobrým tipům patří např. postel jako domeček. Snad každé dítě touží hrát si ve stanu. Nemá-li opravdový, vymýšlí skrýše z dek a židlí, pod stolem, z peřin a matrací, tedy místo, ve kterém je ono pánem, kam si může vzít své oblíbené hračky a pozvat kamarády. Zvýšené lůžko (a děti palandy milují) ohrazené dekorační látkou poskytne dokonalou skrýš. Nebudeme sice mít přímý dohled, zda náš miláček ukryt našim zrakům netropí lumpárny, zato on si bude libovat. Do postýlky leze po žebříku a na hraní má mnohem více místa, než kdyby ho neužitečně zabírala válenda. Ve dne je ke hraní a v noci k užitku i v tom případě, že máme jedináčka a palandu nepotřebujeme. Zvýšené lůžko má ale i jiné přednosti. Podchodní výška válendy stačí i pro komodu na prádlo či výsuvný psací stůl. Až dítě odroste a domeček zavrhne, dekoraci sundáme a dokoupíme výbavu pro teenagera. Z dětského pokoje je rázem studentský a slouží dál.
Vlastní tělocvična Kde je to jen trochu možné, je výhodné dopřát dětem třeba hrazdu, kterou lze uchytit do kovových zárubní, či žebřiny nebo žíněnku. Někdo se vydovádí na zavěšeném šplhacím laně, jiný zase s boxovacím pytlem. Potomek se zbaví přebytku energie, nehledě na to, že posiluje zádové i ostatní svaly. Podobně může trénovat svou fyzickou kondici na nábytku poskládaném jako stavebnice z jednotlivých dílů tak, aby na ně mohl bez obav vylézat.
Bezpečnost Dbejte na to, aby byl dětský nábytek především bezpečný. Vyvýšené posteli nesmí chybět boční příčka, která zabrání případnému pádu dítěte. Také žebříky, ribstole a lana musí být pevně ukotveny.
Oživlé podlahy Pokoj zařízený jednobarevným nábytkem můžeme oživit pestrobarevným kobercem třeba s motivem plánu města s ulicemi, na kterém mohou chlapci jezdit s autíčky, nebo s motivem skákacího panáka, jakého si na chodník kreslí holčičky.
Kontakty: CORRECT INTERIOR, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 650; V Jámě 3, Praha 1, tel.: 224 162 056–57, fax: 224 162 058; Příkop 4, budova IBC, Brno, tel.: 545 176 231; Hypernova – Nisa center, České mládeže 456, Liberec 23, tel./fax: 485 132 528; GAZEL, Nové Dvory 159, Slušovice, tel.: 577 111 011, fax: 577 111 019; Vinohradská 28/1371, Praha 2, tel./fax: 222 516 633; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KINNARPS, komerční zóna – exit 6, Obchodní 124, Průhonice-Čestlice, tel.: 227 202 200, fax: 227 202 202; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Daleko od civilizace
|
|
Nekonečný labyrint soutěsek, roklí, stolových hor a bizarních skal – takové jsou podle svědectví cestovatelů australské Modré hory. Člověkem téměř nedotčená oblast se rozkládá asi 150 kilometrů severozápadně od Sydney. Svůj název získala podle typického namodralého oparu vznikajícího z eukalyptového oleje, který se odpařuje z listů vzrostlých blahovičníků. A právě pod jejich koruny situoval australský tvůrce Glenn Murcutt jednoduchý dům pro manžele na odpočinku.
Ranní slunce Vzdušnou stavbu z devadesátých let tvoří dvě části: keramická dílna s garáží a vlastní obydlí. Obě partie spojuje dřevěná lávka. Umělá nádrž slouží jako zásobárna vody pro případ požáru buše, který v těchto končinách nemůže nikdo zcela vyloučit. Možná i proto architekt použil téměř výhradně nehořlavé materiály, které kontrastují s okolní přírodou – beton, sklo, hliník a ocel. Pultové střechy kryje vlnitý zinkový plech. Dalších sedm rezervoárů na vodu „přilepil“ Glenn Murcutt k zadním stěnám objektů. Přízemní obytná část se na několikahektarovém svažitém pozemku otevírá směrem na východ – majitelé si tedy v ranních hodinách mohou užít slunečních paprsků. Později během dne je však v těchto zeměpisných šířkách rádi oželí.
Soukromí hostů Jednou z hlavních předností domu v Modrých horách je jeho účelná dispozice. Přes lávku se návštěvník dostane do malého proskleného zádveří, aby se před ním následně otevřel hlavní obývací prostor. Partie s klavírem a sedací soupravou je od jídelního koutu s kuchyňskou linkou oddělena centrální krbovou vložkou. V severním křídle se nachází ložnice s vlastní šatnou a koupelnou. Pokoj pro hosty umístil architekt na jižní stranu objektu. Návštěvníci přitom mohou využívat samostatný vchod, k němuž vedou venkovní schody z oceli a tvrdého dřeva. Celý interiér projasňuje všudypřítomné denní světlo. Glenn Murcutt je populární i mezi českými architekty. Není divu. Spojení jeho staveb s přírodou je velmi podmanivé. Za jednoho ze svých favoritů označuje Murcutta například Tomáš Havlíček, jehož dům u lesa jsme představili v letošním lednovém čísle.
Architekt Glenn Murcutt (1936) se narodil australským rodičům v Londýně, vyrůstal na Nové Guineji. Diplom získal v roce 1961 na Sydney Technical College. Několik let pracoval pro australskou společnost Ancher Mortlock Murray & Wooley, v roce 1969 založil vlastní ateliér. Předloni získal prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Podle vlastních slov jej nejvíce ovlivnila architektura Ludwiga Miese van der Rohe.
Technické údaje: Obytná plocha: 142 m2 Keramická dílna s garáží: 40 m2
Kontakt Glenn Murcutt Architect, 176a Raglan Street, Mosman, North Sydney, NSW 2088, Australia
text: Filip Hubička foto: Reiner Blunck |
Londýnská inspirace
|
|
Když jste viděla prázdný nezařízený prostor budoucí koupelny, co vás jako první napadlo? Že koupelna musí být nadčasová. To znamená, že se nám za rok neokouká. Při zařizování koupelny si člověk také musí uvědomit, že je to poměrně velká finanční investice na delší dobu a že by se měl v ní cítit dobře nejen dnes, ale i za pět let. Když to přeženete s barvami nebo zvolíte velké či výrazné vzory, zjistíte, že vás to brzy omrzí a zatoužíte po změně.
Proto tedy ty světlé střízlivé tóny a žádné výstřelky? Samozřejmě. Také jsem chtěla, aby koupelna celkově působila čistě a cítilo se v ní dobře dítě i dospělý. Když už mám pocit, že se v koupelně dlouho nic neděje, stačí, když změním barvu ručníků, obměním doplňky, přemístím květiny a koupelna hned dostane jiný nádech.
Co ve vaší koupelně nesmělo chybět? Bohužel tam nesměla chybět masážní rohová vana. Říkám bohužel, protože to byla idea mého manžela, moje představa byla poněkud odlišná. V tak velkém prostoru, do nějž je koupelna umístěná, by pěkně vynikla volně stojící vana s designovou baterií, zabudovanou v podlaze. Ale šli jsme cestou kompromisů – manžel má rohovou vanu, já zase hranatá umyvadla. Nakonec tuto vanu nejvíc ocenila naše malá dcera, která koupání v ní povýšila na koupání v zaoceánské laguně a bez šnorchlu do ní nevleze.
Proč právě hranatá umyvadla? Když jsem před dvěma lety končila studium v Londýně a začala přemýšlet, co si pořídím do nového domu, celá Anglie v té době „žila ostrými hranami“, kdo z mých spolužáků neměl doma hranaté umyvadlo, ten byl „mimo“. Dnes už vám to přijde jednoduché – zhlédnete se v hranatém umyvadle, tak prostě jdete do koupelnového studia a koupíte si ho, to ale před dvěma lety ještě nebylo možné a měla jsem problém ho tady v republice vůbec sehnat. Nakonec jsem ta správná umyvadla objevila u firmy VILLEROY & BOCH, která jsou ještě doplněná deskou z tmavého dřeva wenge a malou policí na ručníky, ta je umístěna pod umyvadly a k celkovému stylu koupelny ve světlých tónech se dokonale hodí.
Použila jste při návrhu vaší koupelny své zkušenosti ze zahraničních studií? Učili nás hlavně to, že každý člověk má svůj stálý, jemu přirozený okruh barev, ze kterých si vybírá, a nikdy ho nenapadne použít jinou barvu, byť by byla zrovna moderní a žádaná. To se mi v praxi skutečně potvrdilo. Tyto zkušenosti samozřejmě uplatňuji i v mé práci designérky. Když jednám s jakýmkoli zákazníkem, vždy se nejprve snažím navrhovat v barvách, o kterých vím, že jsou pro danou osobu přirozené a optimální.
Když vidím tak velké formáty dlaždic a obkládaček, napadá mě, co na to říkal obkládač. To víte, že měl tisíc připomínek, ale já jsem byla jeho, myslím, lukrativní zákazník, takže si s tím musel vyhrát. Práce to byla náročná, protože při tak velkém rozměru se dlaždice při výpalu lehce prohne a tuto nerovnost musí srovnat obkládač. Ale vše jsem si ohlídala a dopadlo to dobře.
České keramičky jsou známé svou vynikající kvalitou, proč jste zvolila dlažbu i obkládačky italské? To je sice pravda, ale za vynikající kvalitou poněkud pokulhává design, v němž Italové nemají konkurenci. U obkládaček firmy MARAZZI mě nadchl nejen formát 50 x 33,3 cm, který jsem si do velkého prostoru mohla dovolit, ale také barva, která plně odpovídala mým představám o stylově čisté koupelně. Celý prostor jsem rozčlenila tenkou listelou v barvě dřeva, která se hodí k jednoduchému nábytku z IKEA.
Nábytek, doplňky, obklady – police pod umyvadla (135 cm) 24 808 Kč – multifunkční tyč s držáky 9 860 Kč, BOB – dávkovač mýdla IR010 2 345 Kč, BOB – sklenička na kartáčky IR020 2 156 Kč, BOB – dlažba Ying Yang (50 x 50 cm) 1 388 Kč/m 2 , MARAZZI – obkládačky Ying Yang (33,3 x 50 cm) 1 063 Kč/ m 2 , MARAZZI – obkládačky Arte (10 x 10 cm) 236 Kč/ks, MARAZZI – policový regál Molger 1 690 Kč, IKEA – stolička s úložným prostorem Molger 1 290 Kč, IKEA
Sanita a baterie – umyvadla Pure Basic (50 x 50 cm) 8 491 Kč/ks, VILLEROY & BOCH – bidet Vitelle vč. sedátka 18 812 Kč, KERAMAG – klozet Vitelle vč. sedátka 19 803 Kč, KERAMAG – baterie umyvadlová Tower Tech 3 455 Kč – baterie bidetová Tower Tech 3 510 Kč – baterie sprchová Tower Tech 4 785 Kč
Kontakty: IL BAGNO (BOB, MARAZZI), Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; LINDA MELICHAROVÁ, tel.: 728 897 370, e-mail: linda.melichar@volny.cz ; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SEBOLD CENTRON (VILLEROY & BOCH), Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212, fax: 266 039 213
text: Lucie Martínková foto: Robert Virt a Aleš Malý |
Romantika venkova
|
|
Žijeme ve vyspělé civilizaci, kdy vznikají podle nejnovějších technologií špičkové vysoce odolné materiály, střídají se trendy, oblibu si získávají designově nápadité věci, vyrábí se pomocí technologií, kdy se výrobek nesetká s lidskou rukou. Přesto nebo právě proto stále více roste oblíbenost přírodních materiálů a produktů, na jejichž výrobě jsou patrné známky ruční práce. Asi proto, že máme už civilizace až po krk, utíkáme se k věcem starým a léty prověřeným, které v nás svou neopakovatelnou atmosférou dokážou navodit pocit domácí pohody a klidu.
Taková je i kuchyň zařízená v rustikálním stylu. Když do ní vstoupíte, může se vás zmocnit pocit, že jste se právě seznámili se starou, ale srdečnou babičkou, která vás hned pozve ke stolu. Zahřeje vás barva přírodního dřeva, pocit zabydlenosti dodají hrnečky v poličkách a plno dalších drobností, vaše ruce touží pohladit si na omak teplé a velmi příjemné dřevo. Nakonec neodoláte a přistoupíte k hlubšímu průzkumu celé kuchyně.
Co je ukryto Ale nenechte se mýlit, i babička může být moderní. Stačí se jen dívat, co se skrývá pod šátkem… nebo za zavřenými dvířky. I když dvířka mohou vypadat starobyle, po jejich otevření zjistíte, že se za nimi skrývá vybavení, které najdete v nejmodernějších kuchyních. Dvířka jsou vyšperkovaná značkovým kováním, které zaručuje jejich snadné a nehlučné otevírání, pokud chcete, můžete mít zásuvky opatřené plnovýsuvnými mechanismy s případným dorazem (při nedovření se zásuvka sama nehlučně zasune zpět), samozřejmostí jsou přehledné pořadače v zásuvkách nebo výsuvné rošty ve skříňkách.
Kuchyň na věky Pokud skutečně požadujete kuchyň, která vám bude dlouhou dobu spolehlivě sloužit, klasická kuchyň vám bude tou pravou společnicí. Je totiž vyrobena z trvanlivého materiálu, což je přírodní masivní dřevo, jež léty nestárne, ale naopak zraje. Klasické kuchyně se vyrábějí z vyzrálého tvrdšího velmi kvalitního dřeva, jakým je např. dub, buk, ořech, třešeň, olše atd. Povrch se upravuje vysoce odolnými laky, vosky, lazurami. Pokud vám nevyhovuje ten či onen odstín dřeva, není problém zvolit lazuru s odstínem jiného dřeva. Masivní dřevo je kvalitní, avšak dražší materiál, proto se masiv často kombinuje s o něco levnější dýhou. Z masivu bývají rámečky, z dýhy pak výplně dvířek či zásuvek. Pokud dáváte přednost barvám, můžete zvolit i některý z plnobarevných laků, nejčastěji jsou to barvy krémová, modrá, žlutá, zelená či bordó. Kuchyň bude působit veselejším dojmem, připravíte se však o nádhernou kresbu přírodního dřeva. Barevnou lakovanou plochu lze také ozdobit takzvaným fládrováním, což obnáší zvrásnění laku speciální škrabkou, která na povrchu vytvoří umělá „léta“. Moderní je povrch, který na první pohled vypadá jako starý odřený lak.
Co je pro ni typické Jako součást stylové kuchyně bývá velmi často nabízen středový ostrůvek, který slouží pouze jako pracovní plocha s úložným prostorem, nebo do něj bývá soustředěno varné a mycí centrum. Jeho předobraz najdete už ve staré venkovské chalupě, kdy měl ještě podobu velkého stolu, umístěného uprostřed místnosti, na němž se odehrávala jak konzumace, tak i příprava veškerých pokrmů domácnosti. Po jídle se pak na něj postavil škopek, v němž se umylo nádobí…
Nad ostrůvek si můžete dát závěsnou polici s roštem, na které může být zavěšeno náčiní, vystaveno pěkné nádobí, ale i svazečky bylinek, cibule, česneku či dekorace. Leckdy se nad středový ostrůvek umisťuje i dekorativní komínový odsavač. Police mohou být opatřené ozdobným zábradlíčkem, sklo vsazené do horních dvířek kuchyně bývá leckdy dekorované nebo s vitráží. Mnoho firem nabízí k doplnění kuchyňské sestavy nejrůznější komody, příborníky, skleníky, stoly a židle. Chcete-li mít kuchyň sladěnou do posledního puntíku, máte možnost pořídit si i stylový dřez, který nabízí např. firma VILLEROY & BOCH v keramickém provedení. Jednou z možností je i nechat si vyrobit na zakázku originální dřez přesně podle vašich představ, a to z umělého kamene (např. corianu). K takovému dřezu je možné opatřit si stylovou baterii, které jsou na trhu poměrně bohatě zastoupeny. Rovněž výběru spotřebičů byste měli věnovat značnou pozornost. Také v této oblasti je trh slušně zásoben a dá se říct, že neexistuje druh spotřebiče, který by se nevyráběl v rustikálním stylu.
Správný výběr Pokud se rozhodnete pro rustikální kuchyň, nemusíte se obávat začlenit do kuchyně i moderní prvky. Hodí se zejména ty v nerezovém provedení. Jestli si nejste jisti, že správně vyberete, nechte si raději poradit v kuchyňském studiu, kde si kuchyň budete pořizovat.
Správný výběr Jaký je zájem o rustikální kuchyně a co zákazníkům můžete nabídnout? Odpovídá designérka firmy LORD (BERLONI) Kristýna Matoušková Nabídka je téměř shodná s množstvím modelů kuchyní moderních s tím rozdílem, že u klasiky není tak velký výběr barev. To může vykompenzovat použití žuly nebo keramiky na pracovní desku, čímž v kombinaci s přírodním dřevem vznikne velmi efektní kompozice. Zájem zákazníků zvyšuje také to, že rustikální kuchyně nabízejí stejně dokonalé vnitřní vybavení jako ty nejmodernější.
Kontakty: BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, Kladno, tel.: 312 671 555, fax: 312 671 777; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KLUDI ARMATUREN, Pražská 355, Slaný, tel.: 312 522 877, fax: 312 520 948; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, LORD CS, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 521 172, fax: 222 520 112; MAX PALLADINELLI KUCHYNĚ, Vymazalova 18, Brno, tel.: 548 538 584, fax: 548 638 584; PIGMAY STUDIO, Italská 27 (vchod z Mánesovy ulice), Praha 2, tel.: 222 251 272
text: Lucie Martínkvoá foto: archiv |
Zařizování s láskou
|
|
Před několika lety jsme se s rodinou přestěhovali za Prahu do rodinného domku. Časem se však ukázalo, že bydlení v hlavním městě je výhodnější. Z hlediska dopravy i kulturního vyžití, navíc děti půjdou za chvíli do školy, začnou navštěvovat kroužky a budou chtít být samostatné. Z těchto důvodů jsme se nedávno vrátili zpátky do města, tentokrát však do mezonetového bytu, a domek využíváme o víkendech, vypráví majitelka.
Druhý domov Byt, který si manželé našli, neodpovídal dispozičně jejich představám, proto ho bylo nutné ještě před jejich přestěhováním upravit. Žena, poučená bydlením v rodinném domku, totiž už přesně věděla jak by měl jejich druhý domov vypadat. „Přála jsem si, aby rodinný život probíhal ve spodním patře a aby děti minimálně chodily po schodech,“ říká. Ke spolupráci přizvala architekta, který její přání realizoval. Z haly ve spodním patře se vchází do srdce domova – místnosti, kde se nachází kuchyň propojená s prostorným obývacím pokojem. Místo je zalito denní světlem, které sem proudí velkými francouzskými okny, slouží rodinnému životu, návštěvám a rovněž nabízí prostor ke hrám oběma dětem.
Ti mají své království také ve spodním patře, v tuto chvíli má každé vlastní pokoj, přiměřeně vybavený potřebám. „Prostředí, ve kterém děti vyrůstají, je formuje a učí odmalička samostatnosti,“ vysvětluje majitelka, která jim rovněž přizpůsobila koupelnu. „Přestože jsou ještě malé, nechala jsem ji zařídit s ohledem na budoucnost, aby se později nemusela předělávat. Symetrická vana umožňuje koupání ve dvou, z praktických důvodů tu mají dvojumyvadlo a samozřejmě dostatek úložného prostoru.“ Po točitých schodech s brankami, které zamezují dětem vstup, se vchází do podkrovní místnosti. Tady si manželé vytvořili soukromí. Je tu ložnice a prostorná koupelna. Z chodby, v níž je podle architektova návrhu vestavěna podél celé stěny skříň, čímž se zvětšily úložné prostory, se vchází na terasu, odkud je vidět do okolní přírody. „Na galerii, odkud se pokračuje na terasu, je prostor, kde bychom chtěli v dohledné době vytvořit kuchyňský kout, abychom tam mohli připravovat pohoštění a nemuseli pro vše běhat až dolů,“ doplňuje majitelka.
Ve znamení Provence „Původně jsem si myslela, že si nový domov dokážu navrhnout i zařídit sama, bála jsem se, že se s architektem neshodnu a konečný výsledek nebude odpovídat mým představám,“ prozrazuje majitelka, která svým obavám nepodlehla a nakonec služeb architekta využila. „Teď vím, že mé rozhodnutí bylo správné. Shodli jsme se na celkovém pojetí a jeho návrhy jen umocnily moje představy,“ říká žena, která miluje styl Provence. Z tohoto důvodu je v interiéru použito velké množství přírodních materiálů, oblíbenému stylu odpovídá rovněž barevné ladění.
Veškerý nábytek kromě sedacího je vyroben na míru prostoru. „Většinou jsem použil teakové dřevo, které je známé pro svou vysokou kvalitu a životnost. Je odolné vůči vlhkosti, takže je vhodné i do koupelnového prostředí,“ konstatuje architekt. Oblíbený majitelčin styl Provence je patrný rovněž v detailech. Kromě dlažby v chodbě navozují atmosféru například ručně malované obklady v kuchyni, které jsou rovněž vloženy do desky jídelního stolu. Velkou roli také hraje barva stěn. „Zútulnily interiér, k čemuž přispívá i zvolené osvětlení,“ dodává majitelka.
Byt versus dům Po několika měsících se rodina mohla nastěhovat do bytu velkého 170 m2, který byl přebudován přesně podle jejich přání. Přestože tu žijí jen krátkou dobu, majitelka přiznává, že bydlení v rozlehlém bytě je praktičtější i pohodlnější a že do domku za Prahou se těší, avšak už jen na víkendy.
Kontakty: ARTEMIDE (osvětlení interiéru), Sázavská 32, Praha 2, tel.: 222 521 345; Architekti (akad. arch. Ivan Zachar, ing. arch. Jana Zábranská), Karlova 13, Praha 1, tel.: 608 960 164, 222 220 251; INTERIO CZ (generální dodavatel stavby), Prokešova 244, Litomyšl, tel.: 461 612 227
text: Lenka Haklová foto: Robert Virt |
