|
|
Relativně malý rodinný dům se nachází na pozemku, kde se již v 19. století rozkládalo venkovské stavení se stodolou a chlévy. Špatný technický stav původního obytného objektu vylučoval rekonstrukci. Už jen jeho zbourání vyžadovalo od mladých manželů množství energie. Naštěstí jim pomohli přátelé. Staré cihly tak mohly být částečně použity při stavbě nového domu. Po poradě s architekty Jiřím Poláčkem a Václavem Škardou z Atelieru K2 zachovali investoři ještě další originální prvek – břidlicové schodišťové stupně, které vedou ke vstupní zastřešené části. Hmotu stavby tvoří dvě části na půdorysu ve tvaru písmene „L“, obě mají pultovou střechu. Vyšší kryjí betonové tašky, nižší patří travinám a skalničkám. Vnější štukovou omítku zedníci ručně hladili, aby nebyla sterilně dokonalá, ale – slovy autorů v průvodní zprávě – „provedena v jemné křivosti“.
Příjemná volnost Jsem přesvědčen, že nový dům by se musel líbit i hospodářům před sto lety, přestože je samozřejmě zcela současný. Klidnou atmosféru minulých dob evokuje smrková kulatina, z níž řemeslníci vyrobili nosníky stropu a krokve. Přiznaná střešní konstrukce je vidět i díky proskleným plochám mezi vstupem, zádveřím a chodbou. Již zde hosta osloví intenzivní pocit volnosti. Podlahy v přízemí jsou betonové. „Kdyby byly rovněž dřevěné, už by to asi bylo příliš ‚country‘. Navíc se tady může chodit třeba i v botách,“ dodává paní domu. Podlahové úrovně reagují na okolní terén. Hlavní obytný prostor přechází přes terasu ve zmíněné atrium, které je od ulice oddělené zdí. Ve středu domu se nachází krb s betonovou lavicí prohřívanou ohněm. V průhledu jednoramenného schodiště architekti umístili velkoformátová bezrámová okna, kterými se vnitřní prostor otevírá do exteriéru. Spojení s okolím vyniká i v podkrovní ložnici. Pohled z okna na okolní domy vám připomene malebné malostranské scenerie a vy pochopíte, že rovná střecha by se sem prostě nehodila.
Těžko definovatelné kouzlo Prolínání interiéru s exteriérem je opticky zvýrazněno stejným odstínem vnějších i vnitřních nátěrů stěn. Objekt tak svým způsobem připomíná známá puebla. Avšak nejen v této vzdálené podobě s indiánskými sídly z jihozápadu Severní Ameriky pramení jeho kouzlo. Ani smrková kulatina v kombinaci se zatravněnou pultovou střechou, která může někomu pro změnu evokovat inspiraci norskou architekturou, by sama o sobě stavbě její nezaměnitelnou originalitu nevtiskla. Jedinečnost domu spočívá v tom, že přes množství různých asociací, jež vás při jeho návštěvě napadají, patří právě tam, kde je, a nikam jinam. Na místo, které má svou vlastní historii.
Architekti: Ing. arch. Jiří Poláček (1971) absolvoval v roce 1997 Fakultu architektury ČVUT. Odbornou praxi získal ve studiu R. U. A. a Architektonickém atelieru Lábus. Je spoluzakladatelem Atelieru K2. Ing. arch. Václav Škarda (1971) vystudoval v roce 1997 Fakultu architektury ČVUT. Odbornou praxi získal v ateliéru Bočan, je spoluzakladatelem Atelieru K2.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 493 m3 Zastavěná plocha: 88 m2 Odpovědný projektant: Ing. arch. Zdeněk Heřman Náklady: 2 370 000 Kč
Kontakty: Atelier K2, Nám. hrdinů 8, 140 00 Praha 4, tel./fax: 261 222 339, e-mail: atelierk2@volny.cz, http://atelierk2.nanetu.net Dodavatelé Ing. Milan Härtig, mobil: 732 245 421 Staviro, a. s., Ing. Martin Svoboda, Okružní 12, 251 70 Čestlice, tel.: 272 680 523, fax: 272 680 537, mobil: 602 216 870, e-mail: martin.svoboda@staviro.cz, www.staviro.cz
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer, archiv Atelieru K2 |
Blog
Královna, která uzdravuje
|
|
První zahradní pivoňky byly do Evropy dovezeny až koncem 19. století a získaly si značnou oblibu. Byly ozdobou klasických francouzských zahrad a svou výškou 75 až 100 cm poutaly neobvyklou pozornost. Většina zahradních pivoněk pochází z pivoňky bělokvěté. Popisují se podle barvy květu a jeho tvaru. Ten je jednoduchý, poloplný, plný nebo tzv. třepenitý. Na pivoňce můžeme kromě květu obdivovat sytě zelený list. U některých druhů se postupně zbarvuje do měděnočervené barvy. Rozmanité květy mohou být bílé, růžové, červené, vínové.
Kam patří? Pivoňky patří do čeledi pryskyřníkovitých a dělíme je do dvou velkých skupin: na bylinné a dřevité keře. Květiny rostou na stejném stanovišti řadu let, do své přirozené krásy vykvetou po třech až čtyřech letech po výsadbě. Mají nápadné květy se zelenými kališními lístky. Pivoňky jsou rozšířené v Evropě i v Číně. Některé druhy, například pivoňka keřovitá, se odpradávna pěstují pro krásné růžové nebo bílé květy, které se rozvíjejí od května do června.
Druhy Tradiční léčivkou je pivoňka lékařská. Původní nešlechtěný druh pivoňky lékařské kvete červeně (květy mají průměr až 12 cm). Pivoňce se daří na světlých místech i na výsluní a v půdě obohacené vápníkem. K evropským druhům patří pivoňka tenkolistá. Od příbuzných květin se liší listy, které jsou mnohonásobně dělené v tenké úkrojky, takže připomínají lístky kopru. Vyžaduje drenážovanou a ži- vinami bohatou zem. Zajímavým druhem je pivoňka úzkolistá. Dorůstá pouze do výšky 50 cm a má čárkovitě stříhané listy. Pivoňka obecná má štětinky na horním okraji listů. Roste na Balkáně a v Turecku (z Istanbulu byla přivezena v roce 1583). Má zářivě červené květy, podobné vlčímu máku.
Zahradní pivoňka se často označuje také jako čínská pivoňka. Domovem tohoto druhu, který byl základem pro další šlechtění, je Čína.
Co pro ně udělat Všechny druhy pivoněk mají podobné nároky. Vysazují se mělce (kořenový bal má být zakryt do výšky maximálně tří centimetrů). Květiny by se neměly často přesazovat. Travnatý porost jim nevyhovuje, mají raději výživnou humózní půdu, která nesmí být příliš mokrá. Daří se jim na chráněném osluněném stanovišti, při silnějším větru se totiž ničí květenství. Pivoňky s těžkými květy by se měly podpírat nebo vyvazovat, protože se ohýbají. Na jaře můžete přihnojovat organickým hnojivem nebo hnojivem s nižším obsahem dusíku. Když na podzim ostříháte uschlé listy, zabráníte tak houbovým chorobám. Odkvetlá květenství se musejí odstřihnout, aby tvorba semen rostlinu nevysilovala. Pivoňky množíme dělením starších rostlin nebo výsevem semen (na konci léta).
Zajímavost – Léčivé účinky pivoňky byly a jsou využívány hlavně v čínské medicíně. Spolknutí semínka chránilo před zlými sny, vývar z kořene pomáhal proti žaludečním a střevním křečím.
Čínská kráska Legenda vypráví, že čínská císařovna Wu přikázala pivoň-kám, aby kvetly i v zimě. Květiny ji však neposlechly, a proto byly císařovnou vyká-zány ze dvora až do města Lójang, kde se dodnes dodržují květinové slavnosti. Za dynastie Tchang (7. až 9. stol.) byla pivoňka velmi oblíbenou květinou. Básník Li Po o ní napsal, že je to krasavice, z níž rosa mámí vůni. V Číně je pivoňka symbolem moci, vznešenosti, bohatství, úspěchu a naděje. Je ozdobou při slavnostních příležitostech.
Křížení druhů S umělým mezidruhovým křížením začali v polovině 19. století Francouzi, ovšem nejvíce hybridů pochází z dvacátých a třicátých let minulého století od Fran-couze V. Lemoina a Američana A. R. Saunderse.
text: Lenka Kopecká foto: Hortiservis a Josef Blažek |
Staňte se kočovníkem
|
|
Většině z nás se při představě „mobilního“ bydlení vybaví zašedlý obraz dávných časů s indiány putujícími za zvěří s neodmyslitelným tepee na zádech, či skupina svobodomyslných Romů pod zastřešeným vozem. Realista vzpomene spíš na špinavou maringotku sloužící jako nocležna kdesi daleko od rodiny na montáži. Dnes vás ale už nemusí děsit představa vyděděnce přežívajícího za vsí v mrazivém a nepohodlném bydlení. Moderní design a nové materiály neúprosně odstranily romantiku nomádských příbytků – mobilní obydlí 21. století úspěšně konkurují standardním „pevným“ domům. Dnešní domovy na kolech nabízejí možnost stylového odklonu od zavedených klišé jak v bydlení, tak v životě samotném.
Hlavní je styl a představivost Za architektonickou legendu v oblasti pohyblivého bydlení je považován Richard Buckminster Fuller, který vstoupil do dějin svým projektem domu Dymaxion, realizovaným již v roce 1939 (viz Můj dům č. 11/2002). Jeho projekt nadčasově designovaného mobilního domu určeného k sériové výrobě daleko předstihl svou dobu – i dnes by byl považován za futuristický objekt. Celá stavba připomínající stříbřitý létající talíř je zavěšena na ústředním pilíři, který drží pohromadě jednotlivé hliníkové pláty. Svým odvážným a netradičním přístupem Fuller inspiroval mnohé ze svých následovníků. Ať už jde o Eduarda Boehtingka, autora rozkládacího obytného přívěsu Markies, který připomíná lehoučký japonský dům, nebo vizionáře Wese Jonese, autora futuristického projektu přenosného obytného systému Pro/Con, z jehož barevných dílů můžete vhodnou variací snadno sestavit obytný objekt vysoký jako několikapatrový dům. Vedle těchto novátorských konceptů však samozřejmě existují spolehlivá, lety ověřená a cenově dostupná řešení, jejichž stručný přehled, v němž vynecháme pouze stany všech druhů a velikostí, vás může inspirovat.
Obytný přívěs Obytný přívěs je nejrozšířenějším, nejznámějším a pravděpodobně také nejstarším způsobem motorizovaného kempování. Je preferován především lidmi, kteří se touží o dovolené klidně přemístit se vším pohodlím ke břehu oblíbeného rybníka nebo na mořské pobřeží (sociálně slabší nebo nonkonformní jedinci jej mohou využívat i jako celoroční domov). Z toho zákonitě vyplývá základní nevýhoda přívěsu – hodí se pouze k jednoúčelovému využití při delším pobytu na jednom místě. Výhodou je ale jeho velká praktičnost – k nenáročnému lokálnímu pohybu v okolí kempu vám postačí jen zapřáhnout vlastní auto. Při pohybu městem vám ale bude na obtíž a problematickým břemenem se stává po většinu roku. Proto je nejrozumnější uvažovat jen o jednorázovém pronájmu, který se pohybuje v cenách podle vybavení od 1 100 Kč na den.
Obytná auta Mnohem efektnějším a mobilnějším bydlením na čtyřech kolech jsou obytná auta s nástavbou, která dělíme na alkovny, polointegrály a integrály. Alkovny jsou vozy s prostorem na spaní převislým přes kabinu řidiče. Tím dochází ke zvýšení celého vozu a k problematickému posunu jeho těžiště. Kromě toho je leckomu velmi nepříjemné pravidelně přespávat v prostoru s vydýchaným přehřátým vzduchem, nehledě ke klaustrofobickým pocitům z nízkého stropu rovnou nad hlavou. Polointegrované nebo integrované vestavby automobilů jsou již mnohem luxusnější variantou. Protože nevyužívají ke spaní prostor nad kabinou řidiče, jsou tyto vozy většinou nižší a lůžko nebo dvoulůžko se spouští od stropu na přední sedadla. Tato vozidla vyhovují dobrodružněji založeným lidem, kteří nechtějí strávit dovolenou na jednom místě. Jejich nevýhoda spočívá v jejich hmotnosti a výšce. Ne všude se totiž příliš vysoký vůz vejde a ne po každém středověkém mostečku může přejet. Svou roli sehrává i to, kolik osob vozidlo přepravuje (nad 9 osob už má statut autobusu). Z toho pak samozřejmě vyplývá i nutnost vlastnit náležité řidičské oprávnění. Nepříjemným záporem je fakt, že díky přísným pravidlům v řadě měst odpadá možnost pohybu v historických centrech a zvětšuje se i spotřeba pohonných hmot. Z toho důvodu někteří zkušení praktici ještě táhnou za sebou malé osobní vozidlo. Pasažérům je však dopřán vysoký cestovní komfort, kdy se pouhým otočením sedačky ocitnou u právě servírované večeře. Za každý luxus se ale platí, a tak i v tomto případě počítejte při koupi s tím, že budete nuceni sáhnout pořádně hluboko do kapsy. Výrazně dražší je samozřejmě i pronájem těchto vozů ve specializovaných půjčovnách. Ceny nových obytných vozů stoupají od cca 1 300 000 Kč. Přijatelnější je proto varianta vůz si na prázdniny prostě pronajmout, a to podle velikosti a vybavení zhruba od 2 800 Kč/den.
Obytná vestavba v dodávkovém vozidle Oproti již zmíněným typům jsou výhody obytné vestavby v dodávkovém vozidle především v mobilitě, nenápadnosti a v zachování všech jízdních vlastností vozu. Dodávkový vůz umožní rychlejší přesuny v terénu, neomezené možnosti variability interiéru, operativní kempování v zahraničí, levnější silniční a dálniční poplatky i trajekty. Obytná vestavba vám může být doslova „střižena na tělo“ – lze si objednat vůz uzpůsobený jako kancelář, jako stánek k veletržním prezentacím nebo jako útočiště pro sportovce. V neposlední řadě je jistě zajímavá i nižší pořizovací cena. Toho, kdo sám není dostatečně manuálně zručný a musí se spolehnout na šikovné ruce profesionálů, jistě zaujme cena základního typu vestaveb. Nejskromnější variantu lze při troše štěstí a šikovnosti pořídit již v rozmezí 31 500–39 400 Kč.
Mobilní domy V kategorii „mobilní domy“ jsou zastoupeny u nás ještě nepříliš obvyklé, snadno stěhovatelné stavby, jejichž obytná plocha se pohybuje většinou v rozpětí 20–25 m2. Nápad stavět mobilní domky, jež lze využít k účelům rekreačním stejně jako ke komerčním, a to zejména pro podnikatele, kteří potřebují rychle a za dostupné prostředky vybudovat kancelář na pronajatém pozemku, se zrodil zhruba před 40 lety v západní Evropě.
Mobilní domky sice nemohou nahradit kvalitu a komfort bydlení v pevném domě, ale nabízejí příjemnou letní a víkendovou alternativu. Jsou již dodávány plně zařízené moderním nábytkem v běžné velikosti a na rozdíl od karavanů poskytují dostatek prostoru. Jejich největším kladem je fakt, že je můžete snadno odvézt do bezpečí v případě přírodních pohrom, jako je například stále aktuální hrozba záplav, nebo je bez obtíží přemístit, jakmile se rozhodnete pronajmout si pozemek v jiné lokalitě. Nepotřebujete pro ně stavební povolení, stačí jen zajistit si možnost připojení k elektrické a vodovodní síti. Domky je dokonce možné variabilně sestavovat do nejrůznějších kombinací a velikostí. Svým vzhledem mobilní dům připomíná obvyklý menší domek bez zbytečných zdobných prvků. Objekt je ukotven na čtyřech železných „nohách“ umístěných v rozích domu. Nosná konstrukce je sestavena z pozinkovaných ocelových profilů, zdi tvoří dřevěné nosiče vyplněné izolací ze skelné vaty. Ve zdech jsou již zakomponovány kompletní rozvodné systémy, venkovní zdi i povrch střechy chrání speciální nepromokavá fólie, imitující běžné povrchové materiály jako střešní tašky apod.
Vzhledem k vyšší pořizovací ceně a malému povědomí u nejširší veřejnosti u nás ještě ne- existuje možnost pronájmu těchto domků, zato je však možné obrátit se na několik firem, které zprostředkují jejich nákup a případně i pronájem vhodných pozemků. Nejlevnější z těchto plně vybavených domků se pohybují okolo 390 000 Kč a doprava na určené místo vychází zhruba na 15 000–30 000 Kč.
Bezstarostná jízda Jak je vidět, pro novodobé nomády je nabídka skutečně široká. Jednotlivé firmy se předhánějí ve stále nových a zajímavějších variantách, které jsou běžně dostupné i našem trhu. Stačí si zkrátka vybrat a zkusit prožít aspoň pár letních týdnů na čtyřech kolech. Možná v menším pohodlí než v hotelu, ale zato mnohem zábavněji a dobrodružněji.
Praktická rada Pro vozidlo nad 750 kg celkové hmotnosti je nutné mít řidičské oprávnění skupiny E. Nad 3 500 kg celkové hmotnosti je třeba řidičské oprávnění skupiny C!
Kontakty: Vladimír Horký, HYKRO, s. r. o., (půjčovna karavanů), K Šeberáku 7, 148 00 Praha 4, tel./fax: 244 914 663–6, mobil: 608 210 035, e-mail: prague@pujcovnakaravanu.cz KRSCARAVAN vestavby obytných vozů, Tomáš Krs, Zahradní 501, 345 62 Holýšov, tel.: 379 491 603, mobil: 777 732 332, fax: 379 422 982 e-mail: tad@maiva.cz, www.krs.cz Mobido (dovoz a prodej mobilních domků), Ústecká ulice, 184 00 Praha 8, tel./fax: 283 852 614, mobil: 777 558 743, 603 258 445, e-mail: info@mobido.cz, www.mobido.cz Karavan Shop, 5. května 48, 140 00 Praha 4, tel.: 261 222 555, mobil: 608 434 303, fax: 261 222 500, e-mail: prague@karavan.cz, www.karavan.cz
text: Tomáš Bartusek foto: archiv firem, Vitra Design Museum |
Aby se pěkně spalo
|
|
Ačkoli v současné době neslouží ložnice pouze jako místnost ke spaní a většinou je z nedostatku prostoru využívána také jako pracovna nebo šatna, její základní funkcí je umožňovat organismu potřebnou regeneraci a spánek. Z tohoto důvodu je nejdůležitější správný výběr lůžka a jeho umístění. Musíme při tom brát zřetel na základní dispoziční pravidla, týkající se snadné ob-sluhy a bezproblémového přístupu uživatele. Aby se lůžko dalo dobře stlát a přístup k němu byl dostatečně pohodlný, musí se mezi stěnou či vysokým nábytkem a širší stranou postele dodržet vzdálenost alespoň 70 cm. Mezi užší stranou a zdí postačí 60 cm, protože tato strana slouží většinou jen pro komunikaci. Kromě toho musíme brát také ohled na světelné a tepelné poměry ložnice, zvažujeme tedy vzdálenost od oken, topení, orientaci na světové strany a podobně.
Správné lůžko Samotnému výběru lůžka musíme věnovat maximální péči, neboť pouze dobrá volba nám zaručí klidný a především zdravý spánek. Rozhodně není na škodu poradit se o konkrétním řešení s odborníky ve specializovaných obchodech. Kostra lůžka, tedy nosná plocha, musí být volena v souladu s konkrétní uvažovanou matrací. Doba drátěnek je minulostí, za nejvhodnější kostru je považován lamelový rošt – pružné předpjaté pásy, naklápějící se podle zatížení těla v daném místě lehací plochy, opisující tvar těla a reagující na jeho hmotnost. Ve všech polohách a bodech pomáhají lamely společně s vhodně volenou matrací udržet tvar páteře při ležení na boku v rovině (horizontální poloha) a při ležení na zádech v poloze klenuté jako vestoje. Kvalitní rošt lze také v některých partiích zvýšit, čímž se dostanou např. paty při spánku do stejné výšky jako srdce, což je důležité pro dobrý krevní oběh. Neležíme ovšem na roštu, ale na matraci, jejíž výběr je stejně významný jako výběr roštu. Měla by mít nejen správné rozměry a výškové umístění, ale musí mít také příjemný měkký povrch, pevné pružné jádro, které se poddá tvaru těla ve všech polohách, musí poskytovat tělu a šíji dostatečnou oporu. Nejen pro spánek V ložnici nejen spíme, ale vykonáváme zde i řadu jiných činností, musíme si tudíž také zajistit vhodné osvětlení, ladící se zařízením interiéru. Pro odpočinek se doporučuje rozptýlené světlo nízké intenzity a teplé barvy. Takové by mělo být centrální stropní osvětlení. To můžeme doplnit několika nástěnnými svítidly a účelovými světly, např. na toaletním stolku či poličce na knihy. Lampička pro příležitostné čtení na lůžku nesmí rušit dalšího člena rodiny při spánku, neměla by vytvářet stín hlavy nebo těla na pozorované ploše a také omezovat příjemnou polohu čtenáře. Malá plocha bytu neposkytuje dostatek místa pro ukládání a tak úložné prostory nejsou výrazným vybavením pouze předsíní, ale celého bytu. Dnes výrobci naštěstí nabízejí takovou škálu úložného nábytku, že lze i klidovou zónu zařídit vkusně a zároveň prakticky. Zabudované nebo designově čisté a nenápadné šatní skříně je hezké doplnit tvarově či barevně výrazným mobilním nábytkem, který atmosféru v ložnici oživí a přispěje k zútulnění celého interiéru.
Správná matrace 1 Podpírá tělo, rozloží bodové tlaky do plochy. 2 Zajišťuje vhodnou termoregulaci. 3 Její povrchové vrstvy jsou propustné pro vodní páry. 4 Je vyrobena z hygienicky nezávadných materiálů. 5 Vyžaduje jen snadnou údržbu.
Barvy a spánek 1 Pro ložnici volíme klidné a zdrženlivé odstíny barev. 2 Chladné, zejména modré odstíny člověka uklidňují, evokují ticho, navozují atmosféru stmívání, odpočinku. 3 Světlejší odstíny zvyšují odrazivost světla a napomáhají vytvořit optimální světelnou atmosféru.
Kontakty: AMBER INTERIER, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620; BRIK – INTERIÉR STUDIO, Senovážné nám. 23, Praha 1, tel.: 224 142 666, fax: 224 142 667; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; CARPET DESIGN, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; EUROLUX INTERIÉRY, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; INDESIGN, K. Tomana 46, Hradec Králové, tel.: 495 512 161, fax: 495 512 793
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Přestupní stanice
|
|
K dočasnému užívání Během stěhování majitelé počítali s tím, že budou částečně měnit dispozici kuchyně. Byla neprakticky řešená, a tak se s důvěrou obrátili na bytovou designérku Lindu Melicharovou.
Představa majitelů rodinného domku vycházela hlavně z toho, že v něm nebudou bydlet příliš dlouho a že je pro ně jakousi „přestupní stanicí“. Pro někoho nepochopitelná vize, ovšem pro světoběžníka a člověka, jenž získává pracovní příležitosti po celém světě, myšlenka naprosto „normální“. A to byl hlavní důvod, proč do vybavení nechtěli majitelé investovat mnoho peněz, a přitom žít ve standardně zařízeném interiéru. Položme si otázku, co se pod pojmem „standardně zařízená kuchyň“ skrývá? V tomto případě značkové spotřebiče (myčka, mikrovlnná trouba, varná keramická deska atd.), rozměrná pracovní plocha, výhled na zahradu, velká jídelna a pohodlí při vaření. Na vybudování kuchyňské linky včetně elektrospotřebičů si manželé stanovili finanční limit (cca 270 000 Kč). A požadavky i potřeby se jim naplnily.
Vymezit zóny Podle původního architektonického plánu byla kuchyňská linka ve tvaru písmene „U“. Ovšem to by se částečně zakryl přístup denního světla. Proto je stávající kuchyň vedená podél zdi do pravého úhlu, přičemž pod oknem, u kterého ještě vznikla odkládací plocha, je zabudovaný hluboký dřez (franke) za 3 477 Kč. Zešikmený ostrůvek, který patří ke kuchyňské lince, i když je od pracovní plochy vzdálený, dokonale vyčleňuje pracovní zónu od jídelní části. Udržet linii Zešikmený ostrůvek je jakýmsi estetickým „předělem“ mezi kuchyní a jídelnou, což byl hlavní záměr bytové designérky Lindy Melicharové. Zároveň plní i funkci účelovou. V zabudovaných zásuvkách se skleněnou výplní, které jsou v ostrůvku čtyři, je dostatek úložného prostoru. A z druhé strany zase místo pro dvě barové stoličky (IKEA).
materiál použitý na barovou desku je stejný jako na pracovní ploše kuchyňské linky – lamino v rámečku z olšové dýhy. Když to rozloha kuchyně dovolí, právě takový víceúčelový bar podtrhne originalitu interiéru, dodá mu „lesk“, ale i praktickou výbavu.
Působit upraveně Kuchyň vznikla kompletně v truhlářské dílně pod dohledem bytové designérky.
Působit stále čistě a upraveně – tak zněl základní požadavek majitelů, když vybírali materiál a design kuchyňské sestavy. Zvítězila dýha z olše v kombinaci se sklem a kovem, tvar měl být střídmý, bez detailů. Tento vhodně zvolený styl kuchyně je nadčasový, který se jen tak neomrzí. Zvítězila praktičnost Dostatek úložného prostoru umožňuje veškeré kuchyňské potřeby schovat. Takový byl záměr majitelů. Stejně tak nechali zabudovat elektrospotřebiče, včetně digestoře, které si na první pohled vůbec nevšimnete – je zabudovaná do horní skříňky. Účelný je i zasklený úložný prostor v horní části, který navíc celou kuchyň prozářil a prosvětlil. Ačkoli jde o kompromis, protože instalace zasklených dvířek byla náročnější, než se původně zdálo, vznikl z toho zajímavý designový prvek. Lamino, ze kterého je pracovní i barová deska, chtějí majitelé časem nahradit žulou anebo umělým kamenem. Přesto i obyčejné lamino může působit dobře. Jako v tomto případě, kdy je obložené lištou z olšové dýhy.
Kontakty: BSH – DOMÁCÍ SPOTŘEBIČE (SIEMENS), Pekařská 10a, Praha 5, tel.: 251 095 511; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116; KUCHYNĚ KATEŘINA, Zborovská 18, Praha 5, tel.: 257 327 715, LINDA MELICHAROVÁ, tel.: 728 897 370, e-mail: linda.melichar@volny.cz ; M. G. DISTRIBUZIONE, Štěpánská 4, Praha 1, tel.: 224 941 431, tel./fax: 224 941 532
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
Která je to růže?
|
|
Abyste této pozoruhodné dřevině lépe porozuměli, pomůžeme vám s orientací v nepřeberné škále skupin tohoto druhu. Růže má celou řadu růstových forem a velikostí, které jsou přirozené nebo vznikly dlouhodobým šlechtěním. Vybírat si můžete zcela podle svých požadavků, od zakrslých kultivarů vhodných na skalku nebo do nádoby až po několikametrové keře, které vytvoří na zahradě působivou solitéru nebo kulisu. Další můžete pustit na pergolu nebo do koruny starého stromu. Největší výběr se nabízí mezi záhonovými růžemi. Většina moderních výpěstků kvete nepřetržitě po celou sezonu. Tradičně se růže dělí do několika skupin podle způsobu růstu, velikosti květu, míry prošlechtění a dalších kritérií.
Velkokvěté růže Tato skupiny se někdy nazývá také „čajohybridy“ nebo lidově „čajové růže“ (název vznikl díky tomu, že při šlechtění hrály velkou roli čínské čajové růže). Jsou považovány za vrchol dokonalosti královen květin. Typický je dlouhý a vzpřímený stonek nesoucí na konci jeden velký květ, u něhož je kladen důraz na perfektní barvu, tvar a vůni. Tyto růže vyniknou tam, kde je můžeme pozorovat zblízka, a velmi vhodné jsou i k řezu do vázy. Dosahují výšky 75–100 cm. V sezoně odstřiháváme odkvetlé stonky hluboko, aby se odspodu tvořily nové květuschopné výhony.
Floribundy a polyantky Na stoncích těchto růží vykvétá větší množství květů najednou, proto jsou někdy vedeny i jako skupina růží „mnohokvětých“. Podle výšky je dělíme na nižší „polyantky“ (do 60 cm) a vyšší „floribundy“ (do 120 cm). Představují nejběžnější skupiny pro záhony. Během sezony seřezáváme odkvetlé stonky o polovinu nebo až o dvě třetiny.
Keřové a parkové růže Patří sem keřové kultivary vysoké 1–2,5 m. Starší sorty kvetou většinou jen jednou, moderní někdy nepřetržitě až do zámrazu. Vysazujeme je jako solitéry do trávníku, mohou však vytvořit i krásný volně rostoucí živý plot. Méně vzrůstné kultivary jsou výborné i do větších záhonů v kombinaci s trvalkami a menšími keři. Tato skupina by si v naší zemi zasloužila podstatně větší pozornost. V sezoně zakracujeme odkvetlé části na polovinu.
Půdopokryvné růže Jedná se o mladou skupinu, která se vyznačuje velmi hustým nízkým, až poléhavým vzrůstem. Výborné jsou na plochách, kterým nelze věnovat velkou péči, na svazích a ve skupinách s vyššími keři a trvalkami. Sázíme je tak, aby brzy vytvořily hustý koberec, podle odrůdy 2–5 kusů na 1 m 2 . V sezoně se v podstatě vůbec nemusejí upravovat.
Pnoucí růže U této oblíbené skupiny se můžete setkat s označením „rambler“ nebo „climber“. Climbery představují v podstatě běžné pnoucí růže s poměrně pevnými výhony. Ramblery jsou většinou husté keře s tenkými a ohebnými výhonky, které se po vhodné opoře (starý strom, nižší přístřešek) umí samy vyšplhat velmi vysoko (až 15 m!). Odstraňujeme pouze odkvetlé květy, řez se provádí jen v předjaří.
Stromkové růže Kmínek růže tvoří odolná silná podnož, na kterou je naštěpována ušlechtilá odrůda – může to být velkokvětá růže, pokryvná drobnokvětá nebo i drobné keřové růže. Péče závisí právě na typu naštěpované odrůdy. Důležitá a komplikovaná je hlavně zimní ochrana, kdy je třeba korunku zabalit do papírového pytle, obalit chvojím nebo stromek ohnout a vršek zasypat zeminou.
Anglické růže Jedná se o velmi mladou skupinu odrůd, která byla vyšlechtěna a uvedena na trh anglickým šlechtitelem Davidem Austinem kolem roku 1970. Rychle si získala popularitu, protože spojuje šarm a romantiku starých růží s kvalitou těch moderních. Zahrnuje totiž zástupce téměř všech růstových skupin, nejtypičtější jsou popínavé a keřové. Řez jednotlivých kultivarů závisí na tom, do které skupiny patří.
Co ještě zbývá? Setkat se můžete ještě i s dalšími skupinami, například miniaturními růžemi, které se prodávají a následně pěstují v květináčích.
Pro „fajnšmekry“ nabízejí některé růžařské firmy takzvané „staré“ nebo „historické“ růže. Jedná se o keřové odrůdy, které vznikly většinou v devatenáctém století. Oproti moderním růžím kvetou jen jednou za rok, mají však neopakovatelný šarm a často osobitou omamnou vůni. Nejrůznější divoké (původní přírodní) druhy mají význam při rekultivacích a výsadbách ve volné krajině, přírodních zahradách a sbírkách. Díky houževnatosti, odolnosti vůči chorobám, zdobnosti plodů a dalším dobrým vlastnostem byly některé z nich dále prošlechtěny.
Kontakt: Václav Macháček – růžová školka, U Šeberáku, Praha 4-Kunratice, tel.: 244 911 494, mobil: 603 472 101 Růžová školka, Manželé Pelcovi, Březenská 386, 507 43 Sobotka, tel.: 493 571 276, 493 599 805, mobil: 776 782 400
text: Jiří Prouza foto: autor, Jana Pyšková |
Řadový domek není řadový domov
|
|
Na konci 80. let obývala Petra Černocká s dcerou a se svým tehdejším přítelem exkluzivní a prostorný byt ve funkcionalistickém domě na pražských Vinohradech. Jakmile však proletěla zemí sametová revoluce, přítel Petry Černocké jasnozřivě prorokoval hrozbu restitucí a s tím spojený růst nájmů. Tak dlouho strašil v té době ještě nepříliš reálným nebezpečím, až se zpěvačka rozhodla byt vyměnit a zmizet „do bezpečí“. Protože už před časem uvažovala o výměně svého předcházejícího bytu právě za řadový domek na Solidaritě v Praze 10, který se jí tehdy velmi líbil, začala znovu shánět právě v této lokalitě. Štěstí jí přálo, a tak se v roce 1991 stěhovala do domku, kde jí nehrozilo žádné drakonické zvyšování nájmů ani handrkování s majitelem. Jak zpěvačka dnes sama říká – domek je malý, ale jí a jejímu příteli, kytaristovi Jiřímu Pracnému, bohatě stačí a nepředstavuje pro ně žádnou finanční zátěž. I přes minimální vnitřní komfort jim domek poskytuje vše, co potřebují, dokonce se zeleným koutem k posezení, který si osázeli keři a stromky. Hlavně že zde mohou mít své mazlíčky – přítulnou kočku a ostrou jezevčici, která dovnitř nepustí ani důvěrně známé osoby. „Za ty roky jsem už pochopila, že nezáleží ani tak na tom, zda člověk bydlí komfortně, ale jestli je skutečně šťastný a v pohodě,“ říká Petra Černocká.
Dvouletkový zázrak Dlouhé pásy úzkých řadových domků z období let 1947–1948, takzvané dvouletky, se dnes mohou zdát jako velmi skromné bydlení co do kvality samotné stavby i jejího dispozičního řešení. Na domcích už se nepříjemně projevuje zub času (například se objevují výrazné trhliny ve stěnách). Nejrychleji ovšem zastaral uživatelský standard těchto staveb. Přesně definované pohodlné bydlení pro nižší střední třídu na konci čtyřicátých let už dnes zdaleka neodpovídá nejběžnějším nárokům průměrné rodiny. Rozloha místností v přízemí i jejich členění vycházely z tehdejších názorů na potřebu oddělení kuchyně od obývacího pokoje, což se dnes díky výkonným digestořím jeví jako přežitý atavismus.
Největším problémem přízemí je ale nedostatek úložných prostor, který prakticky nelze řešit ani dostavbou do prostoru zahrádky nebo předzahrádky. Pozemky totiž většinou nejsou pevně ohraničené a oplocené. Většina majitelů domků je proto nevyužívá jako soukromou zahrádku, ale nechává je volně zarůstat.
Ukázkou, jak dalece se posunul oproti původním předpokladům obecný životní standard, je fakt, že k domku nepatří garáž ani nejsou k dispozici žádná společná garážová stání. V polovině minulého století architekti zjevně nepředpokládali, že se motorové vozidlo jednoho dne stane běžnou položkou v inventáři jmění průměrně situované rodiny. Se zpohodlněním budoucích generací nepočítali ani při projektování přístupové silnice. S vozem proto nelze zajet přímo před domek, protože cesty k hlavním vchodům jsou jen o málo širší než běžný zahradní chodníček, a ulice mezi řadami domků neprotínají žádné spojovací silnice. Přesto se na pohled úzkým domkům nedá upřít racionální využití minimálního prostoru vnitřní dispozice, které udalo inspirativní směr budoucí výstavbě řadových domků. Ve své době byly průlomovým počinem, ukázkou všestranně kvalitního bydlení pro nejširší vrstvy nabízejícího výjimečný komfort.
Pod vlivem sousedů V prvních dnech po nastěhování chtěla Petra Černocká zachovat domek v takovém stavu, jak ho opustili předešlí obyvatelé. „Líbilo se mi, že bylo vše lehce zašlé, jako na chatě,“ dodává zpěvačka. Postupně ale podlehla mravenčímu elánu sousedů z celého okolí, kteří své domky neustále pilně vylepšují a upravují. Nejprve se pustila do těch nejnepříjemnějších úkolů – dala upravit a čistě vyhladit stropy, přebrousit a nalakovat parkety v přízemí a vymalovat celý dům. Změnu prodělaly i koupelna a toaleta v přízemí. V rámci dalších úprav pak na půdě vznikl rozlehlý romantický pokoj s nově vybudovaným dřevěným schodištěm. Zbylo zde i dost místa na prostornou komoru na odkládání nepotřebných věcí. V prvním patře na místě bývalé komory pak byla vybudována druhá koupelna se sprchovým koutem. Půdní pokoj však nenašel náležité uplatnění jako pokoj pro hosty. Zásah do soukromí pobytem dalších lidí vnímá už dnes Petra Černocká po letech kamarádských náletů jako zbytečnou nepříjemnost, kterou si ráda odpustí. A tak se pokoj pod střechou postupně zaplňuje nepotřebným nábytkem a Jiří Pracný používá tuto místnost jako zkušebnu. Výraznou úpravou nakonec prošla i úzká kuchyň, původně zařízená velmi skromně a jednoduše. Na nátlak truhláře se však Petra Černocká nakonec rozhodla svěřit mu výrobu atypické kuchyňské linky z dřevěného masivu, která by jí poskytla dostatek úložného prostoru. Dnes si ji nemůže vynachválit a jak sama říká, ani netušila, že by tolik dobře promyšlených a rozvržených úložných prostor dokázala smysluplně využít.
Když nejsou věci na přítěž Většina lidí se při stěhování do menšího nedokáže zbavovat starších kusů nábytku a desítek oblíbených drobností. Petra Černocká ale zvolila dost razantní cestu a byla ochotna se řady věcí rozumně vzdát. Díky tomu její domek nepůsobí jako stísněné skladiště, ale zachoval si vzdušnou, pohodovou atmosféru. Starožitné kusy sehnané po bazarech doplňuje modernější nábytek. Interiér zútulňují dekorační drobnosti, jejichž cena spočívá hlavně v osobních vzpomínkách než v umělecké kvalitě a pořizovací ceně. Schopnost oprostit se od zátěže zbytečných starostí o hmotné statky je Petře Černocké víc než vlastní. „Mohla bych bydlet v pěkné vilce za Prahou a s pořádnou zahradou, ale čím víc věcí člověk má, tím víc se o to bojí. Také má mnohem víc práce a výdajů. Já už chci jen pohodu a klid. Abych si malovala, že se zlepší kvalita mého života, když budu mít o pár metrů navíc, tak to vůbec. Prostor a luxus na předvádění už k životu nepotřebuju,“ říká Petra Černocká.
Ideální bydlení podle zpěvaččiných zkušeností stejně neexistuje. Vždycky se aspoň za plotem vynoří nesnesitelný soused, který idylu zničí. Ale přesto ještě neskládá ruce do klína. Jak sama říká, kdyby se ještě našel řadový domek, který by měl jen o kousek větší předsíň, komoru v přízemí a garáž, hned by se bez rozmýšlení stěhovala. Poklidná atmosféra malých kolonií řadových domků se jí totiž už dostala definitivně pod kůži. A ani v nejmenším ji neleká, že na první pohled jsou tyhle domky jeden jako druhý. Důležité je přece to, jaká pohoda panuje uvnitř.
text: Lucie Konášová foto: Marie Votavová |
Ani oblečená, ani nahá
|
|
Žádné ošklivé kačátko Většina lidí má luxfery zafixované jako exteriérovou záležitost, nebo ošklivá okna továren či jako těžkopádnou součást vchodového přístavku rodinného domku. Až v poslední době si začali architekti i jejich klienti uvědomovat, že jsou ideálním materiálem do interiéru. Neslouží tam jen jako doplněk nebo náhražka klasické stěny, ale jako dominantní solitér, esteticky působivý a po praktické stránce ojedinělý. Vděčí za to svým vlastnostem – dobré tepelné a zvukové izolaci a propustnosti světla.
Pestrá paleta Škála, ze které lze dnes vybírat skleněné tvárnice, je široká. Zpravidla jsou v základním formátu 19 x 19 x 8 cm anebo v polovičním 19 x 9 x 8 cm. Pouze čiré s prolamem se dělají ve velikosti 24 x 24 x 8 cm nebo 24 x 12 x 8 cm. Vedle decentních čirých kousků můžeme mít i barevnou bombu z tvárnic buď probarvených ve hmotě, tedy z barevného skla, anebo nově z čirých tvárnic, jejichž vnitřní strana je vystříkaná barvou. Navíc se ještě můžeme rozhodnout, zda dáme přednost rovnému nebo prolamovanému sklu, lesklému či matnému. Užitečnou novinkou jsou rohové tvarovky s ostrým nebo zkoseným rohem a pak speciální zakončovací tvárnice, které doladí estetický vzhled celé stěny.
Na míru také ladné křivky Klasická metoda vyzdívání, kterou se dají tvárnice instalovat, závisí na zručnosti řemeslníků. Pokud toto nechceme riskovat, necháme si stěnu vyrobit na míru jako panel, který firma přiveze domů, na místě sesadí a přespáruje. Jde to rychle a je při tom minimum nepořádku, navíc je jedna spára jako druhá. Tato stěna se dá osazovat okny nebo dveřmi a nemusí být jen rovná, ale i do oblouku. Jestliže už máme interiér zařízený a chceme ho tvárnicemi jen oživit jako doplňkem k nábytku, nabízejí se modulové systémy. Konstrukce, do níž se tvárnice instalují „suchou“ cestou, bývá dřevěná, což není právě vhodné do koupelen.
Světlo i soukromí V koupelně se skleněné tvárnice používají především jako příčka oddělující obytnou místnost a pro vybudování sprchových koutů. Pokud si chceme do koupelny vpustit světlo, ale zachovat si příjemnou intimitu v ní i ve vedlejší ložnici, umožní nám to matné tvárnice, které omezí průtok světla o 10 až 30 %. Do sprchových koutů se hodí lesklé tvárnice, které se lépe udržují než matné. Nabízí se ještě jedno, originální řešení pro ty, kteří chtějí, aby stěna byla neprůhledná, ale zároveň se dala snadno čistit. Tvárnice se nechá na zakázku z jedné strany opískovat, z druhé, která přijde dovnitř sprchového koutu, zůstane lesklá. Navíc pro snadnou údržbu je dobré povrchy spár ošetřit epoxidovými spárovacími hmotami. Zaručí, že se spára při čištění nevymývá, nevybrušuje, dá se na ni přitlačit i ostřejším kartáčem.
Z popelky královna Při výběru skleněných tvárnic bychom neměli uvažovat jen o jejich provedení, ale i o tom, že je dokáže proměňovat světlo. Svou roli hraje směr, odkud světlo na stěnu dopadá, je-li bodové nebo rozptýlené, denní nebo umělé. Z tuctové stěny se při správném nasvícení vyloupne zářivá krasavice, která svou jedinečností ovládne interiér. Ale může se stát i opak, že v něm bude jako pěst na oko, bez harmonického vztahu s okolím. Takže před volbou své luxferové královny krásy se vyplatí i o tomto poradit se s odborníkem.
Než si pořídíte stěnu Radí Radek Lébl z firmy ANETCERAMIC – Stěna ze skleněných tvárnic je dost těžká (1 m 2 váží asi 100 kg), takže pokud chcete velkou dělicí příčku ve vyšším patře, je nutné se poradit se statikem. – Se stěnou je třeba počítat už v hrubé stavbě, ne jako s finálním prvkem, když už jsou hotové omítky, obklady, obložky, podlahy. Skleněnou tvárnici je třeba brát jako stavební prvek. – I když chcete jen polopříčku, třeba optické oddělení záchodu v koupelně, musí být zakomponovaná do hrubé stavby. Nelze ji dodělávat jako obklad.
Kolik dáme za skleněné tvárnice (bez DPH) – Čiré sklo, VITRABLOCK, 65 až 150 Kč/ks – Barevné sklo, VETROARREDO, 140 až 200 Kč/ks – Rohové tvárnice, ETROARREDO, 600 až 750 Kč/ks – Zakončovací tvárnice, VETRO-ARREDO, 400 až 750 Kč/ks
Kontakty: ANETCERAMIC, Malátova 18, Praha 5, tel.: 251 512 663, fax: 251 512 664; VITRABLOK, Bílinská 42, Duchcov, tel.: 417 818 306
text: Helena Chvojková foto: archiv |
Rozkvetlé cibule
|
|
Hvězdník nebo amarylka, jejíž oficiální latinské jméno zní Hippeastrum, pochází z horských oblastí And v Chile a Peru. V Evropě byla tato velká cibule představena kolem roku 1830. Ale přesto to trvalo ještě sto let, než tato mimořádně kvetoucí rostlina začala zdobit naše obývací pokoje. Žádná jiná cibulovina nerozkvétá tak snadno jako amarylka, rozkvete nejen doma, ale věnujete-li jí trochu pozornosti, její překrásné velké květy ozdobí i venkovní záhon. Cibule amarylky mají obvod od dvaceti do třiceti centimetrů. Dříve než je zasadíte, namočte spodní část s kořínky na několik hodin do vlažné vody. Vezměte prostorný kořenáč a výživnou zeminu nebo speciální půdu pro amarylky. Na dno kořenáče nasypte trochu štěrku. Cibulku opatrně zasaďte do půdy tak, aby třetina cibulky byla nad úrovní zeminy. Při sázení dejte pozor, aby se nepoškodily její kořínky. Půdu pořádně stlačte. Pokud se vám holá cibulka v květináči nebude zdát příliš hezká, můžete ji ozdobit kamínky nebo mechem.
Stanoviště Květináč umístěte na teplé stanoviště. Pro vývoj stonku je teplo velmi důležité. Ideální je normální pokojová teplota kolem dvaceti stupňů. Cibulku zalévejte jen málo, dokud se neobjeví stonek. Jakmile se objeví poupě a listy, potřebuje rostlina více vody a více světla. Stonek amarylky roste velmi rychle a zakrátko se ozdobí překrásnými květy. Celý proces růstu a květu amarylky trvá šest až deset týdnů. Rostlina může dorůst až do výšky 55 cm. Když jsou pupeny téměř otevřené, můžete rostlinu přemístit na chladnější místo, kde je méně světla. Tak prodloužíte dobu jejího květu a déle se budete těšit z krásných barev jejích květů. Z největších cibulí vyrůstají dokonce i tři stonky a každý z nich nese čtyři květinové zvonky. Nejčastější jsou odstíny růžové, lososové, červené, oranžové a bílé barvy.
Po odkvětu Po odkvětu odstřihněte odkvetlé květy, ale listy rostlině ještě ponechejte. Pravidelně ji zalévejte a dopřejte jí trochu rozpustného hnojiva pro pokojové rostliny. Amarylka ocení hnojivo obsahující železo a magne- zium. Od začátku září omezte zálivku a v říjnu nezalévejte už vůbec. Cibuli nechte odpočinout na chladném, tmavém místě a v lednu ji opět zasaďte do kořenáče a začněte postupně probouzet.
Péče o cibule Pokud cibule hned po nákupu nevysazujete a chcete je uschovat, uložte je na chladné místo, kde se teplota pohybuje okolo devíti stupňů.
Hlíznaté kaly Kaly (Zantedeschia) vyžadují světlé stanoviště, nevadí jim slunce. Během růstu rostliny má být zemina stále vlhká. V zimě nechte kalu odpočinout v místnosti s teplotou okolo 12 °C. A pozor, kaly jsou jedovaté, chraňte před jejich šťávou pokožku a oči.
Kontakt: BAKKER HOLLAND, P. O. Box 93, Praha 025, tel.: 272 701 280
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Plachá krása
|
|
Rovinatá, ale nikoliv nudná. Taková je krajina ve východních Čechách. Kromě přírody ji dotváří též člověk. Dům pro čtyřčlennou rodinu autora Vladimíra Pošepného přiznává, že je právě odsud. V blízkosti stavby se nachází les. Naznačuje to dřevem obložený kvádr s terasou, který se přimyká k hlavní hmotě. Severský smrk strukturálně i barevně kontrastuje s hladkou štukovou omítkou. Razantní, jasně definované pravoúhlé linie domu kontrastují s organickými křivkami zahrady. „Jedinými ‚excesy‘ jsou kruhové okno v pohotovostním WC a společný balkon dětských pokojů,“ říká majitel.
Kontinuální obytný prostor v přízemí je spojen rozsáhlými prosklenými plochami s okolím. V odpočinkové zóně patra zaujme pozornost velká koupelna bez obvyklých keramických obkladů na stěnách. „Nechci trávit svůj čas v nějaké masně,“ vysvětluje lakonicky investor. Oba dětské pokoje disponují vlastní šatnou stejně jako ložnice rodičů, z níž lze vyjít na terasu s plným zábradlím. Drtivou většinu interiérových prvků – vyjma sedacího nábytku – designoval Vladimír Pošepný.
I zdánlivé maličkosti vycházejí uživatelům naprosto vstříc. Brát za kliky u dveří je úplným potěšením. Všechny dokonale padnou do ruky. Chůze po bukových podlahách je velmi příjemná. A zdá se mi, že i nápoj konzumovaný ze sklenic navržených Bořkem Šípkem chutná lahodněji než obvykle.
Od roku 1992 se věnuje privátní praxi v ATELIERU ADIP. Studio poskytuje komplexní služby v oblasti projektování bytových a občanských staveb. Z nejaktuálnějších realizací uveďme bytový dům s pečovatelskou službou v Rychnově nad Kněžnou, Ústav sociální péče pro mládež tamtéž a dostavby základních škol v Nové Pace a v Solnici. Krédem ateliéru je dotažení realizací až do nejmenších interiérových detailů.
Technické údaje: Dispozice: 7 + 1 Obestavěný prostor: 1 150 m3 Realizace: 1999
Kontakty: ATELIER ADIP, Ing. arch. Vladimír Pošepný, Střelecká 437, 500 02 Hradec Králové, tel./fax: 455 533 203, e-mail: posepny@atelier-adip.cz, Hlavní dodavatel: VCES, a. s., Odštěpný závod Solnice, Poříčí 870, 517 01 Solnice, tel.: 495 094 405, fax: 495 094 400, e-mail: solnice@vces.cz
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
