|
|
Prostor má tři rozměry – na základě této myšlenky například vytvořili studenti Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze naprosto realistický „byt“ vybavený vším potřebným v prostoru o velikosti osm metrů krychlových. Takové bydlení by sice mohlo v praxi skutečně fungovat, ale dá se pochybovat o tom, že by si ho někdo zvolil dobrovolně. Studentská vize však vyvolala velký zájem, podnítila mnoho lidí k novému pohledu na využívání prostoru a nabídla jim inspirující nápady. Zavěšování věcí v prostoru ale nemusí být vždycky spojeno jen s úsporou místa. Často je to funkce, která si toto řešení vyžádá, někdy je zvoleno z estetických důvodů a občas je to vtipný nápad.
Zavěsit, pověsit a sklopit Vše, čím zaplníme podlahu obytného prostoru, vizuálně tento prostor zmenšuje. Pokoj zaplněný nábytkem může u někoho dokonce budit nepříjemné pocity, málem klaustrofobii. A nikomu nemůže být příjemné se neustále vyhýbat nejrůznějším věcem, které mohou i zraňovat – ostré rohy stolu nebo lůžka, těžké nepohyblivé křeslo nebo židle apod. Zohlednění třetího rozměru nás nabádá, abychom využívali k umisťování předmětů co nejvíce také všechny stěny, dokonce i strop. Kromě toho, že se tak uvolní cenný prostor podlahy, usnadní se i její úklid a prvky zavěšené na stěny nepůsobí ve většině případů tolik hmotně. Tento dojem může podpořit i použitý materiál, barvy a design nábytku – užije-li se hodně skla a subtilních tvarů, mohou zavěšené prvky přispět k celkovému provzdušnění prostoru. Zavěšování se rovněž využívá pro rytmizování a gradaci prostoru. Vzhledem k tomu, že zavěšené věci mají přímou interakci se stěnou (malbou), dosáhne se lépe buď kontrastu, nebo splynutí zavěšených prvků s pozadím než u prvků postavených na zemi. Je příznačné, že zavěšování využívají už několik let ve zvýšené míře výrobci obytných stěn, které tak většinou ztratily svou kompaktnost a hmotnost. Módní obytné sestavy kombinují lehké nízké skříňky s prvky zavěšenými na zdi a často se vyskytuje i řešení v podobě nástěnného panelu, na kterém je možno díky důmyslnému systému zavěsit různé doplňky podle individuálního přání. I v místnosti, kde není třeba místem úzkostlivě šetřit, působí zavěšený nábytek odlehčeně a posiluje dojem z prostoru.
Bez noh Dá se říct, že prakticky každý kus nábytku je možné zbavit noh a nějakým způsobem ho upevnit na zdi a dokonce zmenšit jeho nároky na místo. Týká se to i některých židlí, které sice nemohou nohy postrádat, ale dají se snadno sklopit do plochého tvaru a pověsit na zeď. Některé typy se nechají stohovat, takže šest židlí zabere vlastně místo jedné. Stoly je možné rozkládat i věšet na zeď, stejně tak lůžka. Zejména v kuchyni se praktické zavěšování hodí a to jak pro snadnou údržbu podlahy tak i pro lepší ergonomické rozmístění prvků po celé ploše stěny. Pouze několik kusů kuchyňského zařízení zavěšování vzdoruje. Bylo by nesmyslné takto řešit umístění větší myčky nádobí či kombinované lednice. My jsme se tentokrát soustředili na vyhledávání praktických předmětů vhodných pro tento způsob umístění v obývacím pokoji, který ale slouží více účelům, jak je nezbytné v malém bytě. Některé z nich jsou sice k zavěšení, ale jejich nároky na prostor jsou pro malý byt nevhodné. Do tématu zavěšování však rozhodně patří a také jsme nemohli odolat: jsou totiž proslulé, nevšední, vtipné a krásné.
Optické hrátky podle ing. Martina Čermáka z ateliéru Dessier – Místnost se opticky zvýší, zavěsíme-li vedle sebe v přiměřených rozestupech tři nebo více výrazně vertikálních prvků (poměr š/v minimálně 1:5). – Velmi vysokou místnost opticky snížíme, když na minimálně dvě stěny zavěsíme výrazně horizon-tální prvky bez noh. Jejich délka by měla tvořit min. 2/3 šíře místnosti a zavěšeny by měly být maximálně do 1/3 světlé výšky místnosti. Na stěny lze pak zavěsit i další nedominující prvky. – U stejných prvků (např. skříňky stejného členění i materiálového provedení) docílíme příjemné hravosti prostoru tím, že některé zavěsíme a některé budou stát na nožičkách. – Zavěšené prvky dobře vy-važují hmotovou kompozici solitérně stojících prvků.
Kontakty: CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; DESSIER, ARCHITEKTONICKÝ ATELIÉR, Budějovická 1126/9, Praha 4, tel./fax: 241 730 544, 261 211 430; DISEMO CENTRO, Komořanská 901, Praha 4-Modřany, tel.: 602 746 844; DISEMO, Sázavská 30, Praha 2, tel.: 224 934 321, tel./fax: 222 515 277; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; RIMO INTERIÉRY, Kounicova 13, Brno, tel./fax: 541 244 611, 606 157 473; SCANDIUM, Pod Radnicí 1235/2, Praha 5-Košíře, tel.: 257 225 966; TECNO LINE INTERIER, Písecká 15/2192, Praha 3, tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Blog
Objevte svůj styl
|
|
Kamarádovy námitky proti novému kanapátku rodiče hravě přebili: „Strakatý potah na nejpoužívanějším posezení v domě je mnohem praktičtější než jednobarevná látka,“ argumentovala paní domu. „Už jsem příliš starý na to, abych oprašoval nějakou vycizelovanou designovou nádheru,“ přidával se tatínek, „ostatně – nemohl by na ní spát můj kocour.“ Nakonec mému příteli oba vysvětlili, že gauč vybrali hlavně proto, aby oživil chladný interiér, který jim už prostě přestal vyhovovat.
Styl a vkus Styl, v němž si zařizujeme domácnost, by měl vycházet z našich potřeb a ovšem i z osobního vkusu. Zní to jednoduše, ale právě zde je jádro sporu z úvodu článku. Požadavky na praktičnost zařízení si můžeme sepsat na papír, ale vkus? Ten je v sobě třeba objevit a hlavně rozvíjet. Představy o „dobrém vkusu“ se mění s věkem, vzděláním a se zkušenostmi. Hlavním měřítkem dobře zařízeného interiéru nejsou estetické hodnoty nábytku, nýbrž primárně kvalita života, který je v něm možno vést. Teprve ve chvíli, kdy se tyto dvě veličiny střetnou, můžeme hovořit o tom, že interiér odráží náš „osobní styl“. Ten proto přímo nesouvisí s naším vkusem, tedy s tím, čemu se můžeme naučit. Styl odráží naši osobnost.
Jak objevit svůj styl? Malé děti se na podobě svého okolí podílejí jaksi neuvědoměle. Se samozřejmostí dobyvatele absorbují „osobní styl“, s nímž rodiče zařídili domácnost, a bez skurpulí ho přizpůsobují své přirozenosti. Teprve když se z „dobyvatelů“ stanou „obyvatelé“, začínají děti potřebovat „svůj styl“. Budují si ho nejčastěji kumulací oblíbených předmětů, vedeny vcelku racionální úvahou, že krása celku se skládá z co možná nejvyššího počtu krásných (rozuměj blýskavých, zářivých…) věcí. S pubertou se naštěstí estetické ideály mění a většina dospělých formuje svůj vkus naopak podle toho, co se jim nelíbí. Protože je zmiňovaná „vylučovací“ metoda mnohem efektivnější než ta dětská „kumulativní“, je dobré se jí držet. Nebojme se proto označovat věci, které se nám nelíbí, i za cenu omylu. K vlastnímu stylu totiž bohužel neexistuje jiná cesta než ta, kterou si sami prošlapeme.
Buďte snob! Negace sama o sobě nás sice nenaučí „svůj styl“ poznat, ale už jsme blízko – víme, co jím není. Dalším krokem k úspěchu je propojení vašeho vnitřního názoru (vkusu) s nutkavým pocitem, že „nemůžu existovat v jednom domě s tímhle příšerným koberečkem”. Nepotlačujte tyto snobské tendence (všechno vím, všechno znám), nechte je naopak propuknout! Považujte si své vnitřní kritičnosti, protože pokaždé, když vám z něčeho naskočí husí kůže, jste o něco blíže odhalení svého vlastního stylu.
Posuzujte celek Když poprvé vkročíte do libovolné místnosti prostoru, ať už je to dětský pokoj vaší neteře nebo babiččina komůrka, pokuste se nevidět detaily – nechejte se ovlivnit celkovým dojmem. Máte pocit stísněnosti, nebo naopak uvolnění? Právě tyto dojmy nám pomáhají konkretizovat náš přirozený styl. Na základě těchto okamžitých, zdánlivě iracionálních vjemů můžeme poznat, jaká atmosféra by našemu stylu měla vládnout, a jaká nikoli.
Vzhůru na detaily Jakmile získáte obecnou představu o tom, co se vám v domech ostatních lidí nelíbí, můžete jít hlouběji. Procházejte místnostmi a poznamenejte si, co byste chtěli – nebo naopak nechtěli – v konkrétních místnostech pozměnit. V kuchyni se podívejte na řešení úložných a odkládacích prostor a zároveň si odpovězte na otázku, zda je pro vás vaření otrava, nebo v kuchyni trávíte celé dny. Přemýšlejte, co vlastně od domova chcete. Posuzujte každý pokoj co do tvaru a funkce (působí prostor příjemným dojmem?), barev a struktur materiálů (ladí vzájemně podlahy, použitý textil a barva stěn?), pohodlí a kvality (jsou jednotlivé kousky pohodlné, vypadají levně nebo omšele, opotřebovaně či solidně?). Možná že nakonec zjistíte, že se vám začalo líbit něco, co jste původně nesnášeli – a to je pak teprve výzva!
Čiňte si poznámky Je velmi podnětné založit si sešitek, jehož obsahem budou výstřižky doplňků, které byste chtěli mít doma, a popis řešení, které byste chtěli uskutečnit. Zároveň si ale zaznamenávejte i to, čemu se chcete vyvarovat. Když si vymezíte oba póly spektra svých designérských záměrů, budete moci účinněji sdělit svá přání malířům, zedníkům, ale i svému partnerovi. Až příště uvidíte něco, co se vám příčí, poznamenejte si to. Budete-li totiž schopni v obchodě říci jednoznačně „líbí se mi záclonové konzoly, jako jsou tyto, ale v žádném případě nechci tyto těžké hnědé závěsy“, můžete o sobě prohlásit, že jste objevili svůj vlastní styl.
text: Jakub Bielecki foto: archiv redakce |
Bílá v zahradě
|
|
Pomáhá sladit ostatní barvy, ostřejší tóny změkčuje, pastelovým vdechne kouzlo romantiky. Skvrny bílých květů (nebo stříbřitých listů) nás jako světlušky vedou zahradou z jednoho místa na druhé.
Bílá zahrada (jednobarevná – monochromatická) může být velmi elegantní a krásná a její efekt předčí zahradu plnou pestrých barev. Květy a listy jasně bílé nebo stříbřité jsou darem pro ty, kteří mají čas v zahradě posedět zvláště večer nebo v noci. Za měsíčního svitu se stane taková zahrada pohádkovou scenerií plnou „tekutého stříbra“. Na druhou stranu je třeba bílé květy promíchat se skupinami zeleně (v trvalkovém záhoně postačí okrasné traviny), aby zahrada v letním slunci nepříjemně neoslňovala.
Kombinace s jinými barvami Podle toho, s jakou barvou bílou kombinujeme, dosáhneme různého účinku. Souhrou s ostrými tóny – třeba sytě rudou – vznikne dramatický, ale nikoli agresivní efekt. Pomůže propojit barvy, které spolu neladí (problematická je třeba růžová a oranžová – tam skupina zelené a bílé všechno vyřeší). Jemným tónům (růžová, jemně modrá či fialová) dodává na sytosti, ale také podpoří měkkost kompozice, zejména pokud použijeme drobné kvítky (oblíbený je šater, kterému moje prateta říkala příznačně „závojíček“). Úžasná je skupina bíle kvetoucích rostlin na pozadí tmavých zelených keřů nebo jehličnanů – je to dokonalý kontrast. Taková úprava úplně „rozsvítí“ tmavý stinný kout v zahradě a přitáhne pohled i do vzdálených míst.
Bílá živá a neživá Bílá se nemusí objevovat jen na květech a listech rostlin. Bílé lavičky navozují pocit vznešenosti, romantizující jsou nátěry pergol, dřevěných mřížek, plotů. Bílou konstrukcí obrostlou bílými růžemi dosáhnete jedinečného efektu, ale pokud toužíte po pestrých tónech, zasaďte k ní růžové nebo červené růže.
Bíle kvetoucí popínavé rostliny (plamének, růže, vistárie) se budou dobře vyjímat na cihlové nebo kamenné zdi, masivní dřevěné pergole nebo na kovaných mřížích. Drobnokvětou růži můžete vysadit k staré jabloni – strom tak kvete dvakrát – na jaře svými květy, v létě květy růže. Pokud má váš dům barevné stěny, zasaďte k nim bílou popínavou hortenzii (Hydrangea anomala ssp. petiolaris).
Kdekoli a kdykoli Bíle kvetoucích nebo panašovaných rostlin je řada. Květy se uplatňují v určitém období, listy od jara do podzimu. Pokud chcete posílit účinek, přidávejte do zahrady bíle kvetoucí letničky. Pro slunečné partie se nabízí bezpočet rostlin. Do stínu patří pustoryl, hortenzie, kolkvície a trvalky s bílými květy (udatna, čechrava, tužebník) nebo bíle panašovanými listy (bohyška, plicník, hluchavka).
Mám pro vás ještě jeden tip, jenž všem, kteří zahradu uvidí, vezme dech: do trávy pod ovocné stromy, na okraje skupin keřů nebo i na záhony vysázejte spousty cibulovin s bílými květy – tulipánů, krokusů, narcisů, sněženek, ladoněk či bledulí. Vyberte je tak, aby kvetly postupně celé jaro.
Příklady druhů s bílými květy Kultivary rostlin kvetoucí bíle mívají bílou v názvu latinsky „albus nebo alba“ nebo německy či anglicky, anebo romantické názvy spojené se sněhem dřeviny: šácholán (Magnolia stellata), davídie (Davidia involucrata), třešeň (Prunus avium ‘Plena’), jabloň (Malus sargentii), svída (Cornus florida), jírovec (Aesculus hippocastanum), kalina (Viburnum opulus), hortenzie (Hydrangea arborescens ‘Anabelle’), Exochorda racemosa, pustoryl (Philadelphus ‘Dame Blanche’), tavolník (Spiraea arguta), šeřík (Syringa vulgaris ‘Mme Lemoine’), růže, azalky, pěnišníky, vřesovce; popínavé: vistárie, růže, plaménky, hortenzie; trvalky: sasanka (Anemone sylvestris), udatna (Aruncus dioicus), čechrava (Astilbe x arendsii ‘Weise Gloria’), zvonek (Campanula punctata ’Alba’), stračka (Delphinium ‘Sandpiper’), kosatec (Iris sanguinea ‘Snow Queen’), pivoňka (Paeonia ’White Wings’), srdcovka (Dicentra spectabilis ‘Alba’), náprstník (Digitalis grandiflora ‘Alba’), štěničník (Iberis sempervirens), Lupinus (Camelot White), plaménka – Phlox maculata (Mrs. Lignard), šalvěj (Salvia officinalis ‘Alba’), rozrazil (Veronica spicata ‘Alba’), čistec (Stachys byzanzina) – stříbřité listy
– opakujte skupiny ze stejných rostlin (například stejná mnohokvětá růže) – kombinujte různé tvary a velikosti bílých květin – používejte rostliny s barevným olistěním a zajímavým povrchem listů – nezapomínejte na vonné druhy, dáte zahradě další dimenzi
Kontakt: trvalková školka PERENY – Ing. Renata, Pešičková, Hlavenec 57, 294 74 Předměřice nad Jizerou, tel.: 326 971 914, e-mail: pereny@mybox.cz
text: Jana Pyšková foto: autorka |
Španělské zahrady a parky
|
|
Pokud budeme celkově hodnotit přírodu Španělska, tak většinu území tvoří neúrodná kopcovitá pustina, která se v okolí vodních toků a v pásu kolem pobřeží mění v ráj citrusů, palem a jiných subtropických rostlin. Vzhledem k vysokým letním teplotám se také mění hlavní prio-rity při zakládání parků a zahrad. Nejedná se zde pouze o estetické ztvárnění prostředí pro relaxaci, ale především o zajištění dostatku stínu, bez něhož není možno existovat.
Návštěva Valencie Pokud navštívíme například Jardines del Real, královskou zahradu ve Valencii, která byla založena v 18. století, v období podmračného počasí, bude na nás působit depresivně a místy až strašidelně. Avšak při letním vedru uvítáte rádi stín dvě stě let starých stromů a náhle začnete objevovat mnoho romantických zákoutí, která již staletí ukrývají návštěvníky před světem i sluncem. V soukromých zahradách, ale i v parcích je v oblasti Valencie a Barcelony hojně využíváno mozaikových doplňků, a to od schodů přes lavičky po sochy. Například v městečku Oropesa del Mar je budován nový rozlehlý park, který na většinu středoevropských návštěvníků působí kýčovitým dojmem, ale je nádherně udržovaný a plný kvetoucích ibišků (desítky barevných variet), strelicií a mnoha dalších zajímavých rostlin i stromů, a tak je škoda jeho návštěvu vynechat.
Hemisferio Jeden z nejnovějších parků je budován ve Valencii v rámci supermoderního muzejního komplexu. Celá horní část pavilonu Hemisferio je osázena pod obrovskou klenbou vzrostlými palmami a mnoha dalšími rostlinami. Tento prostor ohromuje návštěvníky svou velikostí, dokonalou zahradnickou a architektonickou úpravou. I okolí ostatních pavilonů včetně akvária je špičkovou ukázkou práce španělských zahradních architektů a zahradníků.
V soukromých zahradách je kladen důraz na vytváření stinných zákoutí, a tak je zde mnoho pergol a stěn hustě obrostlých popínavými rostlinami. Zejména desítky barevných variet bugenvileí se stovkami květů září do širokého okolí. Součástí zahrad jsou palmy různých druhů a citrusy zde nahrazují u nás tradiční jabloně, pro které jsou zde již nevyhovující podmínky. Při pěstování rostlin ve Španělsku je hlavním limitujícím faktorem voda, neboť v letních měsících spadne minimum srážek, a tak vše, co má přinést nějaký užitek, ať estetický nebo hospodářský, je nutné pravidelně zavlažovat. Zde doslovně platí, kde je voda – tam je život.
Bugenvilea (Bougainvillea) Byla objevena a přivezena do Evropy francouzským admirálem Louisem Antoinem de Bougainville v 18. století. Roste všude tam, kde zimní teploty neklesají pod nulu. Rostliny dosahují výšky 3 až 5 m a jsou stále zelené i opadavé. V současné době je vyšlechtěno mnoho barevných variet od původní fialové po bílou včetně plnokvětých a panašovaných rostlin. Krásné květy jsou ve skutečnosti zbarvené listeny. Vlastní květy jsou nenápadné a mezi listeny se skoro ztrácejí.
Strelicie (Strelitzia reginae) Pochází také z Jižní Ameriky. Teplota v zimním období by měla dosahovat 8 až 14 °C. Ve volné přírodě se vyskytuje spíše v teplejších oblastech. Množí se dělením trsů nebo i semeny. Semenáčky ve vhodných podmínkách vykvetou asi po čtyřech letech.
Palmy Ve španělských zahradách je pěstováno mnoho druhů palem, ale nejčastěji je zastoupena datlová palma, a to zejména Phoenix canariensis – kanárská datlová palma. Většina palem se dá v našich podmínkách pěstovat ze semen. Kanárskou palmu je vhodné na léto umístit do zahrady.
Cykasy (Cycas) I když vzhledem připomínají palmy, ve skutečnosti jsou více příbuzné kapradinám. Cykasy patří k nejstarším rostlinám vůbec. Ke klíčení potřebují dostatek času a teplotu kolem 30 °C. Rostou velmi pomalu a za rok vytvoří většinou pouze několik listů.
text a foto: Petr Prokop |
Začínáme od podlahy
|
|
Dlažba Keramické dlaždice se používaly na podlahu kuchyně od pradávna, protože splňují dva důležité požadavky, což je trvanlivost a snadná údržba. A třebaže je občas zatlačily do pozadí jiné „modernější“ materiály, jejich obliba stále trvá. Hlavní nevýhodou dlažby byla náročná pokládka a chlad, který vysílají do okolí. Díky moderním technologiím jsou ale obě tyto „vady“ řešitelné. Pokládka pomocí speciálních tmelů namísto malty už nezpůsobuje obávaný nepořádek a instalace podlahového vytápění je dokonce promění na zdroj tepla.
Výhody – je absolutně nejtrvanlivější, zejména pokud je to dlažba slinutá (na řezu stejnorodá) – nabízí velkou rozmanitost vzorů, barev i povrchů, vzdoruje chemikáliím i velkému provozu – dobře se udržuje a uklízí
Nevýhody – chová se macešsky k nádobí, které nám vypadne z ruky (sklo nepřežije, kovové nádobí se může poškodit i zdeformovat), – někdy ji nelze použít při rekonstrukci, protože znamená značné zvýšení úrovně podlahy
Linoleum (též marmoleum) Původní pravé linoleum, které se vyrábí z lněného oleje, přírodních pryskyřic, juty a korkových zlomků, je na světě už přes sto let. Pro jeho elegantní vzhled a vynikající užitné vlastnosti si ho oblíbil zejména funkcionalismus. Zpočátku mělo omezenou barevnost, ale přesto bylo velmi užívané nejen na podlahy v kuchyních. A protože současní výrobci mu umějí dát bohatou škálu výrazných barev i vzorů, patří dnes opět k favoritům mezi kuchyňskými podlahami.
Výhody – elegantní vzhled, ale i možnost zcela individuálních kreací – příjemný teplý povrch, izolační schopnost a pružnost – dlouhá životnost a snadná údržba
Nevýhody – poměrně vysoká cena – menší odolnost vůči hrubé nečistotě (písek, hlína apod.) – menší odolnost vůči agresivním chemikáliím
PVC PVC neboli polyvinylchlorid je uměle vytvořený materiál, jehož zdroj je ale „přírodní“, protože pochází z ropy. V době socialistické výstavby bytů, kdy se v panelových sídlištích masivně po-užívalo v několika málo dezénech, se PVC stalo synonymem laciné všednosti. Dnes se ale vyrábí v mnoha typech, které se odlišují tloušťkou, strukturou povrchu a izolačními vrstvami na rubové straně. Kromě toho se výrazně zlepšil dezén líce, který umí napodobit všechny ostatní materiály – kámen, žulu, dlažbu i dřevo. Čtyřmetrová šířka rolí odstranila nutnost četných spojů, které byly dříve Achillovou patou těchto podlah. Svařování PVC za studena výrazně přispělo ke zlepšení jejich kvality, nyní mohou být téměř neznatelné, hladké a pevné. Na kuchyňské podlaze se dobře vyjímají také vinylové dlaždice, které je nutné lepit na dokonale rovnou plochu.
Výhody – většinou velmi příznivá cena, snadná pokládka a lehká údržba – nepřeberná nabídka dezénů
Nevýhody – citlivost na styk s tmavou a barevnou pryží (kolečka židlí, podrážky obuvi) – menší odolnost vůči organickým rozpouštědlům a barvivům (inkoust, asfalt, anilin) – menší odolnost ve spojích, pokud nejsou dobře provedeny
Laminát Plovoucí laminátové podlahy se během krátké doby staly nejpoužívanější podlahovou krytinou nejen v kuchyních. Mají sendvičové složení, které určuje kvalitu toho kterého produktu. Výrobci nabízejí až šest různých typů vhodných do konkrétních prostorů. Pro kuchyňské použití jsou vhodné lamináty se zesílenou vrchní vrstvou, která kryje dekorační papírový dezén. Kvalita laminátové podlahy závisí nejen na složení nosné a spodní vrstvy, ale také na přesném lícování jednotlivých lamel. V jejich spojích by neměla jedna druhou převyšovat o více než jednu desetinu milimetru, jinak se okraje vystupujícího dílu rychle opotřebují a podlaha se začne „kazit“. Nepřesným lícováním trpí zejména levné neznačkové produkty, proto je lepší na laminátové podlaze do kuchyně nešetřit.
Výhody – snadná pokládka (u mnoha typů i bez lepení) a jednoduchá údržba – bohatá nabídka vzorů, vzhled přírodních materiálů – u kvalitních produktů velká odolnost vůči chemikáliím a mechanickým tlakům
Nevýhody – nesnáší vlhké prostředí nebo delší působení rozlité vody – je třeba ho chránit před působením písku, který by rozdíral vrchní vrstvu – je poměrně hlučný, ale vůči padajícím předmětům dost přátelský
Nedoporučuje se Do kuchyně nelze vůbec doporučit celoplošný koberec, i kdyby byl té nejlepší zátěžové kvality. Nejvhodnější nejsou ani klasické dřevěné parkety, protože nechráněné dřevo snadno přijímá nečistoty a snadno se odře.
Kontakty: ASKO, Františka Diviše 984, Praha 10–Uhříněves, tel.: 271 017 111, fax: 267 710 426; DISEMO NOVÝ TREND, Komořanská 901, Praha 4-Modřany, tel.: 602 746 844, tel./fax: 241 011 663; FORBO, Novodvorská 994, Praha 4, tel.: 239 043 011, fax: 239 043 012, KRATOCHVÍL PARKET PROFI, Bohunická cesta 1/328, Moravany u Brna, tel.: 547 212 816, fax: 547 212 818; RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 313 537 709, 313 523 555, fax: 313 537 732
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Na jedné ze sta věží
|
|
Stanuli jsme s fotografem na vrcholku bývalé barokní věže zakončené altánem, který byl i s přístupovým schodištěm včleněn do krásného půdního bytu s nádhernými výhledy na nejstarší části Prahy.
Barokní dědictví – altán Byt se nachází ve starém činžovním domě postaveném na parcele dvou středověkých domů. Během své dlouhé historie prodělal několik přestaveb – pozdně renesanční kolem roku 1591 a barokní po roce 1705, kdy byla nad úrovní tehdejšího posledního patra přistavěna věžička s altánem. Takové prostory nad střechami se prý tehdy v Praze budovaly proto, aby se obyvatelé domů mohli nadýchat čerstvého vzduchu. V ulicích města, které tehdy nemělo kanalizaci, byl totiž puch ze splašek vylévaných z oken. V roce 1848 byla křídla domu zdvižena o dvě patra tak, že barokní altán se dostal do výšky nového krovu.
Dvě podlaží a dvoje schody Nádherně zachovalé původní dřevěné schody z barokní věže vedou z předsíně do horního pokoje, který vznikl v bývalém altánu a z něhož lze v místě původního otvoru projít na nově vybudovanou terasu. V tomto patře je také velká koupelna přiléhající k ložnici s krásnou vyhlídkou na Pražský hrad, Staroměstskou radnici a Týnský chrám. Z této místnosti se schází druhými schody do obývacího pokoje a zpět do předsíně. Proti dveřím do obývacího pokoje je vstup do kuchyně a do malé koupelny.
Dominanta bytu Centrální místností je velký obývací pokoj vysoký pět metrů s pěti okny ve dvou úrovních. Vznikl vybouráním stropu mezi původní nízkou místností a půdou. Výškově ho člení ponechané vazné trámy, sloupky a vzpěry krovu. Všechny dřevěné prvky krovu byly dotónovány lihovým mořidlem do odstínu stropních trámů kdysi napuštěných volskou krví. Tento pokoj je zařízen velice rozmanitým nábytkem s mnoha doplňky. Moderní stojací lampa Artemide Zen umožňuje stmívatelným halogenovým zdrojem v horním talíři nádherně nasvítit dřevěné konstrukce stropu, přičemž spodní zdroj osvětluje odrazem od spodku horního talíře zbytek celé místnosti.
Moderní ve starém Vstup, kuchyň a koupelny jsou řešeny v moderním, až minimalistickém duchu. Jednotná šedá dlažba v těchto prostorách kontrastuje se skleněnou mozaikou Vitrogres v malé koupelně (růžovo-šedo-bílá 25 x 25 mm) nebo kuchyni (zelená 40 x 40 mm) a s keramickou mozaikou Villeroy & Boch (černo-bílá 50 x 50 mm) ve velké koupelně.
Malá koupelna s WC v dolním podlaží je určena hlavně pro hosty. Půlkruhový sprchový kout Hüppe z ohýbaného skla, který dodává této místnosti hloubku, doplňuje kruhové umyvadlo Catalano. Za širokými posuvnými dveřmi zde nalezneme prostor pro věci, které nemusí být stále na očích (praní, bojler, věci pro úklid atd.). Velkou koupelnu bylo nutno umístit do členitého prostoru s různými úrovněmi, sloupy, vaznými trámy a šikminou. Řešení nebylo jednoduché, prodělalo mnoho variant, výsledkem je však krásný velký prostor s ideálně rozmístěnými a tvarově jednoduchými zařizovacími předměty. Bílou vanu (Villeroy & Boch), z níž je vikýřem výhled na okolní věže, doplňuje umyvadlo stejného výrobce na dřevěné desce a WC s bidetem (Starck 3, Duravit). Pod dřevěnou deskou nad WC a bidetem je ukryto čerpadlo a za velkým nerezovým zrcadlem bojler.
Znovu na čerstvý vzduch Nově vybudovaná terasa dnes plní podobnou funkci jako původní barokní altán — vzduch je v této výšce také lepší než v ulicích plných aut. Umožňuje nerušeně odpočívat venku na dřevěných roštech nebo v teakových křeslech, je tu místo pro slunění, sprchování nebo klidnou večeři s přáteli. V úrovni terasy nad výtahovou šachtou je prostor pro zeleň, několik květináčů s bylinkami do kuchyně a gril pro opékání. Celou terasu lze zakrýt před deštěm výsuvnou látkovou markýzou. Tato podoba bytu vznikla po složité rekonstrukci, která trvala asi dvacet měsíců. Během stavby bylo nutné vyměnit mnoho shnilých trámů a prken, znovu postavit vysoký komín, který hrozil spadnout na novou terasu, odvézt 30 kontejnerů suti a řešit mnoho dalších problémů. Veškerý materiál do velikosti pytle malty se na stavbu dopravoval malým vrátkem zrcadlem schodiště, větší věci se nosily nahoru ručně. Byla to po všech stránkách náročná rekonstrukce. Výsledek ale stojí za to.
Kontakty: BECON MILEVSKO (truhlářské práce), Dukelská 958, Milevsko, tel.: 602 425 094; BLOMUS (svítidla Tal) , Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599; HANS-PAUL ARCHITEKTI, Ing. arch. Filip Ziegler (projekt a dozor stavby), Dušní 8, Praha 1, tel.: 224 813 881, 224 812 433, 602 354 306; KONSEPTI (Moroso, Kartell), Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928; LS – NYOX (stavební a zdravotní keramika Villeroy & Boch ), Vyšehradská 12, Praha 2, tel.: 224 918 404; SELENE (svítidla Artemide), Neumannova 161, Prachatice, tel./fax: 388 313 410; Sázavská 32, Praha 2, tel./fax: 222 521 345; STAVITELSTVÍ PEŠEK NEBUŠICE (stavební firma), K Vizerce 191, Praha 6, mobil: 603 909 940; STUDIO HARMONIE (kuchyně), Vinohradská 85, Praha 2, tel.: 222 728 656
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer a archiv |
Souhra individualit
|
|
Vinice a modlitebna Velmi zajímavým počinem ateliéru R.U.A. je například rekonstrukce Plečnikovy vinice a horního Jeleního příkopu, kterou realizoval v roce 1994 na základě vyhrané veřejné soutěže. „Musím přiznat, že v soutěži byly tehdy samé dobré návrhy,“ říká Petr Hlaváček. Vinice slovinského architekta Josipa Plečnika je situována na jižním svahu Jeleního příkopu a „dívá se“ směrem k Pražskému hradu. „Je to takové kontemplativní místo. Velmi pravděpodobně ho Plečnik ušil na míru prezidentu Masarykovi. Kdo si najde tamní energii, uvidí Hrad úplně novýma očima. Je tam krásné ticho,“ dodává architekt Petr Hlaváček.
Vinici tvoří několikeré krátké schůdky oddělené teráskami, které stoupají k vzrostlému listnatému stromu. Na teráskách je zasazena vinná réva. Zdi vinice jsou bílé, jedinou ozdobu tvoří šedé kamenné koule na zídkách u terásek.
Během mateřské dovolené začala Hana Seho pracovat na dalším netradičním projektu – přestavbě krytu Civilní obrany (CO) v pražských Vršovicích na modlitebnu Českobratrské církve evangelické. „Církevní sbor, jehož jsem členkou, měl svoji modlitebnu v domě, který se restituoval,“ vysvětluje Hana Seho. „Objevil se velký tlak na to, abychom z domu odešli, což se nakonec stalo.“
Farář Bohuslav Baštecký pak našel na úřední vývěsce Obvodního úřadu Prahy 10 unikátní možnost – nabídku pronájmu krytu CO. „Nakonec jsme rozhodli, že modlitební místnost z krytu skutečně postavíme,“ vzpomíná Hana Seho a dodává: „Byla jsem jediná architektka, tak jsem se tohoto úkolu ujala.“
Vila dvou tváří R.U.A. má na svém kontě i několik rodinných domů. Vila v Praze-Slivenci by se dokonce dala nazvat rafinovaně dvojakou. Směrem do ulice působí velmi nenápadně. Skoro by se dalo říci, že jde o funkcionalistickou vilu. Jediné, co je z této strany z domu vidět, je totiž pásové okno a kus střechy. Podíváme-li se však na vilu ze zahrady, naskytne se nám pohled na docela jinou stavbu. Část domu s hlavním obytným prostorem je do zahrady vysunuta jako pomyslný prst. Do něj autoři zakomponovali i terasu, do horního patra pak balkon. Dům, který měl být původně kamenný a dřevěný, je závanem čerstvého vzduchu do čtvrti, kde je ve směsici nejrůznějších staveb ze současné stavební produkce nalézt prakticky cokoliv. Velmi krásný pohled je na sliveneckou vilu k večeru, kdy pásové okno svítí žlutě do ulice. Dům si přitom však zachovává určitou střídmost a svým exteriérem kolemjdoucí nijak neprovokuje.
Zcela jiný dvojdomek Podobně rafinovaně a s velkou dávkou šarmu vyřešili členové R.U.A. přestavbu rodinného domu v Praze-Břevnově. Jednu část původně šedého „postfunkcionalistického“ dvojdomku totiž směrem do zahrady obložili dřevem. Dům získal zcela novou dimenzi. Přibylo horní pásové okno, které prosvětluje pracovnu. Nechybí ani zastřešené letní sezení na verandě, evokující jižanský styl života.
Majitelé vysadili na zahradě hojné množství travin a keřů. Ty jsou svou bujností dokonalým kontrastem k jednoduchým liniím rekonstruované části dvojdomku. „Myslím, že jsme měli dost velké štěstí, že nám dům v této podobě zastupitelé Prahy 6 povolili. Asi se jim to prostě líbilo,“ podotýká Hana Seho. V současné době architekti R.U.A. pracují na několika nových projektech. Ve stavu kolaudace je rodinná vila v Klánovicích, pro jednoho z klientů se zase připravuje rekonstrukce kotelny. V Novém Jenštejně má navíc podle návrhu R.U.A. vzniknout komplex obytných domů.
Ateliér R.U.A. založili v roce 1991 ing. arch. Petr Hlaváček (1961) a ing. arch. Hana Seho (1957). Oba vystudovali Fakultu architektury ČVUT v Praze, poté absolvovali stáž v ateliéru architekta Vladimíra Machonina. Se svým týmem ateliéru R.U.A. rekonstruovali například Plečnikovu vinici, přestavěli kryt Civilní obrany na modlitebnu Českobratské církve evangelické. Ve spolupráci s architekty Alešem Holmanem a Davidem Chromíkem navrhli kanceláře BBC v budově ČTK. Jsou také autory vily ve Vonoklasech, přestavby rodinného domu v Praze-Břevnově či vily v pražském Slivenci. V současné době dokončují stavbu domku v Klánovicích. Hotový je také návrh na komplex obytných domů v Novém Jenštejně.
Kontakt: R.U.A. architektonický atelier, rekonstrukce – urbanismus – architektura, U Obecního dvora 7, 110 00 Praha 1, tel.: 222 310 403, fax: 222 311 489 email: petr.hlavacek@iol.cz, www.arch.cz/rua
text: Klára Bobková foto: Jan Šilar, archiv ateliéru R.U.A. |
Zahrada pod ledem
|
|
Obnova zahrady začala poradou majitelů se zahradníky. Zamýšleli se společně nad tím, jak najít cestu ven ze změti starých stromů a houští, špatně ořezaných ovocných stromů a harampádí. Měli spolu již jednu dobrou zkušenost z předcházející pražské zahrady, a tak s úlevou nechali většinu rozhodnutí na odbornících, i když se o proměny živě zajímali.
Pomalé probouzení Majitelé nechtěli úpravy v zahradě uspěchat. Na svažitém pozemku o rozloze kolem 4 500 m2 se začalo důkladným úklidem a čištěním. Se starými stromy ale zahradníci nakládali citlivě. I když se jich dost pokácelo, mnohé na zahradě zůstaly a teprve se postupně nahrazují novými.
Pomalá přeměna má výhody i nevýhody. Je možné ověřit správnost určitých rozhodnutí, na druhé straně je ale celkový dojem ze zahrady mírně roztříštěný.
Zahrada se přizpůsobila okolí Majitelé se zabývali zahradními plány jen na začátku – později s úlevou nechali firmě úplně volnou ruku. Vesnice leží blízko řeky v nádherné přírodě Českého krasu. Dodavatelská firma je známá svými přírodními nebo přírodě blízkými zahradami, a proto vtiskla své cítění i této zahradě. Velké stromy, keřové skupiny clonící zvědavé pohledy z okolí, travnaté plochy a jezírko se suťovým prameništěm… Voda je plná pestrých japonských kaprů KOI. Hloubka je dostatečná, a tak v něm bez problémů přezimují nejen ryby, ale i dravé želvy nádherné.
Přírodní výběr Na zahradě je i hodně trvalek a kvetoucích keřů, ale v zimě se uplatní především okrasné trávy a architektura dřevin. Osazovací plán do jisté míry „upravil“ svými silnými packami velký vlčák, který se v zahradě několik let po založení zabydlel a vydupal si svoje hlídací cesty. Kromě toho mu zachutnal i nenápadný, ale omamně vonící keř sazaník (Calycanthus floridus), který jednoduše sežral. Jednotlivá zákoutí, rostliny, výtvarná díla i životní styl majitelů se postupně vzájemně přizpůsobují. Cílem je harmonické místo pro odpočinek, příjemné pro oko i pro duši.
Kontakt: Kejha – Suk – zahradnické služby, Malostranské náměstí 2, 118 00 Praha 1 provozovna: areál MBÚ ČAV, Vídeňská ulice, Praha 4, tel.: 241 062 406, mobil: 602 373 589, 603 428 118 e-mail: zahradnictvi@volny.cz , www.volny.cz/zahradnici
text: Ladislav Kejha, Jana Pyšková foto: autor, ISIFA |
Koupelny v toku času
|
|
Dnes, kdy koupelna patří k běžnému standardnímu vybavení bytu a kdy mnohé se podobají spíše malým soukromým lázním, považujeme takový odpočinek za naprostou samozřejmost. Ale vždy tomu tak nebylo. S vývojem lidské společnosti se měnily i hygienické zásady a požadavky. Po téměř kultovním vztahu k hygieně v řecké a římské společnosti přichází středověk se svým poněkud odtažitým vztahem k čistotě, ale i on brzy uznává nutnost míst určených k očistě, jak nám o tom dostatečně vypovídají kresby lázní a půvabných lazebnic. (Podle pověsti to přece byla právě lazebnice, která zachránila život Václavu IV.) Není nad osvěžující koupel, proto se v obydlích aristokracie začínají budovat lázně a postupně se tento zvyk rozšiřuje i do ostatních vrstev obyvatelstva. Ovšem ne vždy byla lázeň jen příjemným prožitkem. Když už jsme zabrousili do historie, připomeňme, že právě v lázni byl zavražděn J. P. Marat. Je to necelých sto padesát let, co byl dán základ k dnešním koupelnám. Za tu dobu putny s vodou nahradily trubky, necky, případně kádě vystřídaly vany, kotlíky na pevné palivo, v nichž se voda hřála, zastoupil plyn a později dálkový rozvod teplé vody.
Od necek k vaně Patrně jen nejstarší generace by mohla vyprávět o romantice a poe-zii sobotního rodinného koupání. A možná ještě zbytek pravověrných chatařů, kteří záměrně pohrdají vším komfortem. Zvláště děti se těšily na okamžik, kdy se do příjemně vytopené místnosti přinesly necky (dřevěné nebo plechové, vaničky z umělé hmoty vstoupily do našich životů až v 60. letech), nalila se do nich voda teplá tak akorát (vzpomenete si na scénu koupání ze slavných Starců na chmelu?), kolem se rozprostřely ručníky, aby se příliš nenacákalo, a se striktním příkazem „Dej pozor na špunt, ne abys ho vykopl“, mohl první, většinou ten nejmladší, začít s koupáním. Samozřejmě že v každé rodině alespoň jednou někdo špunt vykopl. Ale prozíravé maminky měly připravené hadry na vytírání, a tak stačily zabránit nejhoršímu a ještě viníka ztrestat. Voda po koupání se využila buď k přeprání drobností nebo k vytření podlahy. Naši předkové měli ekologické cítění.
Zbaveni námahy Necky, které byly určeny především pro praní prádla, mnohým nevyhovovaly. Brzy se objevily vany, v nichž se sedělo mnohem pohodlněji (říkalo se jim pěkně česky sitzbad). Jiné byly více uzavřené, strana za zády byla vyšší, tvořila jakýsi kryt. Voda v nich chladla pomaleji a člověk měl pro sebe více soukromí. Vana nebyla těžká, bylo jednoduché v létě ji vynést ven na zahradu nebo na dvorek a tam se vykoupat.
Když byla do domů zavedena voda, objevují se v luxusních bytech i první koupelny. Jak takový prostor má vypadat, se dočteme v dobových naučných slovnících. Klade se důraz na to, že to má být místnost světlá a dobře větratelná (kéž by se na to pamatovalo i při výstavbě našich panelových sídlišť). Teplo a teplou vodu zajistil kotlík, většinou měl podobu dlouhého válce, pod nímž se topilo. V okamžiku, kdy do našich domácností byla zavedena elektřina a plyn, koupelna se proměnila v útulnou místnost, v níž každý den ráno nabíráme síly a večer se zbavujeme únavy.
Koupelnové metamorfózy Za posledních padesát let snad největší proměnu zaznamenaly právě koupelny. Standard, který nám poskytla panelová výstavba, bereme jako samozřejmost. A tak stále častěji toužíme po tom, aby prostor určený k hygieně a relaxaci byl dostatečně velký, světlý, vybavený nejmodernějším sanitárním zařízením i elegantním nábytkem. A architekti, designéři i výrobci nám vycházejí vstříc. Zdá se, že jejich fantazie nezná hranic. Vedle klasických materiálů se objevují stále nové, vedle jednoduchých, až strohých tvarů, tak typických pro poslední desetiletí, tvary léty vyzkoušené, navazující na tradice.
text: Květuše Sajnerová foto: Jana Labuťová a Richard Dvořák |
Mít tak vlastní trucovnu
|
|
Již v prvním z nich se herec doslova nadchl pro nábytek do dětského pokoje a udržet ho, aby nevyzkoušel rozkošnou postýlku na vlastní kůži, nebylo v lidských silách. Sám je totiž pyšným otcem pěti dětí, a proto ho nábytek do jejich pokojů velice zaujal. „Děti mají rády barvy, takže i zařízení jejich pokojů by tomu mělo odpovídat. Mělo by být podnětné, třeba s obrázky nebo v nějaké veselé barevné kombinaci. Klidně bych vybral třeba zelenomodrou kombinaci, ovšem z jasných základních barev, ne nějaký slabší odvar. Hodně důležité jsou podle mě také dostatečné úložné prostory, protože děti v jakémkoli věku neustále potřebují mnoho maličkostí, ať už jde o oblečení, sportovní potřeby, ale především o spousty hraček. Líbí se mi různé vyjížděcí šuplíky a skříňky, do kterých se dá všechno rychle schovat a ‚uklidit‘.“
Francouzský dům s anglickou zahradou Oldřich Vízner má rád nejen děti, ale také zvířata. Je majitelem dvou teriéřích slečen a samozřejmě i na ně myslel při představě ideálního bydlení. „Přál bych si veliký francouzský dům s rozlehlou anglickou zahradou, vybavený dřevěným nábytkem, útulný, s velkou společenskou místností a mnoha okny…“ V současné době žije s přítelkyní (také herečkou) Vendulou Křížovou a dvěma dětmi v pronajatém domku na okraji Prahy. „Jsme spokojení, ovšem domek není náš, takže nemáme ani chuť do něj a jeho zařízení příliš investovat. V posledních desetiletích jsem byl nucen se již několikrát stěhovat, a proto dávám přednost jednoduchému, velmi snadno kombinovatelnému a také variabilnímu nábytku. Neocenitelným pomocníkem jsou v naší domácnosti šatní systémy od firmy Ikea, lehce přestěhovatelné, s rozmanitými, podle mého názoru velmi praktickými drátěnými vnitřními systémy.“ Pro tuto variantu by se herec rozhodl, i kdyby měl neomezené finanční možnosti, které jsme mu alespoň na jeden den poskytli.
„Co bych si ovšem opravdu přál, je místnost vyhrazená jen a jen pro mě. Taková malá trucovna, kam bych se mohl zavřít sám se sebou, svými myšlenkami, novými rolemi a oblíbenými knížkami. Měla by tu být pohodlná rozkládací pohovka, velká knihovna, ideálně zimní zahrada zařízená lehce působícím ratanovým nábytkem a umožňující dokonalou relaxaci.“ Zimní zahrada nebo francouzské okno by se herci líbilo také v kuchyni, kterou ovšem pojímá jedině jako centrum společného rodinného života, tudíž dostatečně prostornou místnost, jež neslouží pouze k přípravě pokrmů, ale především k setkávání, hraní si, radosti. „Musí být dostatečně světlá, ale především útulná. Líbí se mi barevné stěny, z těch tedy rozhodně strach nemám. Vyzkoušel jsem to osobně v hlavní obytné místnosti na naší chalupě a řekl bych, že experiment se povedl. Žluté stěny s trochou červené místnost báječně proteplily.“
Elegantní kov a sklo Na nábytku dává ovšem herec přednost přírodním barvám, světle hnědé, béžové, bílé, i když sem tam nějaký barevný kousek jeho oku také lahodí. Při našem putování ho oslovily tvarově jednoduché linie ušlechtilých kovů, elegantně kombinované se sklem.
Oldřich Vízner se narodil v roce 1947, je absolventem pražské DAMU. Ztvárnil mnoho divadelních i filmových postav (Léto s kovbojem, Saturnin). Od roku 1998 hraje v divadle ABC, v současné době např. v inscenacích: Cizinec, Slaměný klobouk, Limonádový Joe. Hostuje v pražském Činoherním klubu a Divadle Ungelt.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; AMBER INTERIÉR, Jungmannova 30/748, Praha 1, tel.: 221 969 791, fax: 224 947 620; DESIGN FÓRUM PRAHA, Prokopovo nám. 5, Praha 3, tel.: 222 780 698; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056
text: Lucie Martínková foto: Studio Fotograf a archiv |
