|
|
Když se před dvěma roky Jan Vančura rozhodl odstěhovat s rodinou z azylu roubené chalupy v malé vesničce u Turnova do blízkosti Prahy, jednalo se o zcela pragmatické řešení napnutého pracovního režimu obou manželů. Poklidný život na venkově Vančurovým ale jinak zcela vyhovoval, a tak ani neuvažovali o tom, že by se odstěhovali jinam než opět do venkovského domu se zahradou. Druhým důležitým rozhodnutím bylo najít již hotovou stavbu, kterou by případnou rekonstrukcí jen upravili podle svých představ. Aby si pořídili zcela nový dům, na to neměli dost času a vzhledem k předcházejícím zkušenostem se stavebními firmami ani odvahu.
„Vhodný dům jsme hledali téměř rok,“ vzpomíná Jan Vančura. „Prošli jsme skutečně desítky vil a rodinných domů, ale pokaždé to byl buď krásný dům na špatném místě nebo otřesná stavba na výborném pozemku. Nakonec jsme nedaleko odtud našli nemovitost, pro kterou jsme se už naprosto pragmaticky rozhodli. Pak ale manželka přišla ještě s dalším typem, že prý nedaleko se prodává dům, který bychom si mohli jen tak nezávazně prohlédnout. Přijeli jsme na udanou adresu, a ještě když jsme stáli venku, už jsme se na sebe podívali – oba jsme hned věděli, že je to přesně to, co hledáme.“
Dům s mimikry Slovo diskrétní je v případě tohoto atypického domu více než na místě. Původní majitel a zároveň investor měl totiž jeden zásadní požadavek – přál si postavit nenápadně vyhlížející dům, který by nepůsobil nevkusně okázale a neupoutával na sebe nežádoucí pozornost. Protože se jednalo o rohovou parcelu svažující se pod úroveň okolního terénu, architekt Petr Lédl navrhl úhlopříčně umístěný objekt s kruhovým půdorysem o půl patra pod úrovní přístupové komunikace, skrytý za mimikry standardně koncipovaného vstupu s dvougaráží. Zamaskování vlastní stavby je dokonce tak důkladné, že stanové nadstřešení kryjící vstup opticky zcela potlačuje i zaoblený vzhled kuželové střechy nad celým objektem. Toto řešení umožnilo dokonale skrýt celou stavbu i zahradu před nežádoucími pohledy z ulice. Díky kruhovému půdorysu zároveň maximálně ušetřilo plochu pozemku, nyní již odborně zkultivovaného v udržovanou zahradu.
Vstřícné kopírování svažitého terénu pozemku udalo charakter nejenom vnější podobě stavby, ale umožnilo rovněž vytvoření víceúrovňového domu, koncipovaného do tří podlaží, přičemž přízemí s hlavní obytnou částí je umístěno o půl patra pod úrovní vstupní části. Toto řešení rovněž vycházelo z přání investora, který si kvůli svým zdravotním potížím přál maximálně uzpůsobit přízemí a vstup na zahradu svým fyzickým možnostem.
Ve znamení kruhu Originální Lédlův nápad rotundy (autorem původně pojímaný spíš jako velký obytný altán) udal vnitřnímu prostoru domu zajímavý charakter. Jednotlivé místnosti jsou komponovány do výsečí v kruhovém půdorysu. Impozantní dojem vyvolává už samotný vstup z neutrálního zádveří. Jako velmi účinná optická bariéra chránící intimitu obytné haly funguje masivní sloup, kolem kterého se obtáčí schodiště a na němž spočívá subtilně pojatá galerie. Sloupem rovněž vede komín krbu, který vytápí celou obytnou halu. Před návštěvníkem se tak již na schodišti nečekaně otevírá přízemí, bohatě osvětlené francouzskými okny vedoucími na terasu. Odhalené trámy vysoko ve stropě ještě umocňují pocit plošně i výškově velkoryse koncipovaného prostoru. Z této centrální obytné místnosti s kuchyní, jídelnou a obývacím koutem lze vstoupit několika francouzskými okny přímo do zahrady a k nekrytému bazénu začleněnému do terasy z dřevěných fošen. Dvoje dveře, opatřené masivními skleněnými pískovanými deskami, vedou z obytné haly do komory a hostinského pokoje s vlastním hygienickým zázemím. Ten bude v budoucnu sloužit jako ložnice rodičů.
Pohled od francouzských oken vzhůru odhalí galerii vznášející se nad prostorem obytné haly. Dojem lehkosti umocňuje subtilní ocelové zábradlí, které Vančurovi kvůli dětem nechali z bezpečnostních důvodů opatřit skleněnými kalenými deskami. Galerie umožňuje vstup do budoucího dětského pokoje, nyní ještě užívaného jako společná ložnice celé rodiny, a do koupelny. Na protější straně je pak umístěn malý pokoj sloužící jako pokoj hostinský.
Z galerie schody stoupají ještě do jednoho patra s jedinou místností, původně navrženou jako komora k uskladnění sezonního vybavení. „Komoru“ však paní domu využívá jako pracovnu.
Kudy proudí čchi Pro znalce staré čínské filozofie a umění fengšuej je koncepce vnitřního prostoru tohoto domu skutečným potěšením. Spočívá v minimalizaci ostrých rohů, ve volném a vzdušném prostoru, který lze jednoduše propojit se zahradou francouzskými okny a jímž bez překážky proudí univerzální životadárná energie čchi. Paní domu, která se o učení feng-šuej zajímá, podle pravidel této filozofie postupně dotváří neokázale útulné interiéry jednotlivých místností. Výrazná, ale nekřiklavá hřejivá barevnost, dřevo, keramika – to jsou charakteristické rysy zařízení celého vnitřního prostoru. Nejradikálnější proměnou zatím prošla obývací hala, kde rodina tráví nejvíce času. Původní chladné bílé zdi, s nimiž tvrdě kontrastovala černá kuchyňská linka, zateplila tlumená žlutá malba. Vysoká francouzská okna pak lemují textilní závěsy v lososové barvě, která prohřeje i pohled do pochmurné lednové zahrady. V současné době probíhá rekonstrukce kuchyňského koutu, který nahradí zakázkově vyrobená kuchyňská linka v barevném tónu ladícím s dřevěnými prvky v interiéru haly. Velkou změnou projdou v budoucnu i obě koupelny, protože sanitární vybavení po čtyřech letech provozu začíná pomalu dosluhovat, a navíc má v jedné z koupelen vzniknout sauna, velký sen paní domu. „Dnes už je ten dům výrazně jiný, i když většina změn, které jsme stačili provést, se týká hlavně barevnosti a drobných detailů,“ říká Jan Vančura. „Když nás před časem přišli navštívit původní majitelé, tak jim ty barvy v první chvíli vyrazily dech. Ale líbilo se jim to, tím spíš, že sami by k takovým změnám, jak říkají, neměli odvahu. Nám sice odvaha nechybí, ale zato máme málo času na to, abychom se pustili do nějaké větší rekonstrukce. Náš režim je hodně nabitý, takže jsme po necelém roce od nastěhování ještě ani nestihli vybalit všechny věci z původního domu. V dohledné době nás čeká také vydláždění terasy, protože dřevěné fošny už začínají pracovat. Uvažujeme o zastřešení bazénu, abychom jej mohli užívat celoročně, a také o solárních panelech. Ale to všechno je otázka budoucnosti s dlouhým časovým výhledem. To, co jsme si od toho domu slibovali, se skutečně naplnilo – bydlíme kousek za Prahou, v klidu a zeleni, děti mohou být celý den na zahradě a nejsme s manželkou už v takovém časovém stresu. A to je pro nás nejdůležitější.“
Architekt Ing. arch. Petr Lédl (1971) Absolvent Fakulty architektury ČVUT. Od ukončení studia v roce 1995 navrhl již celou řadu novostaveb, rekonstrukcí i interiérů, převážně komerčního charakteru. Z jeho realizací můžeme uvést například rekonstrukci provozní budovy výrobně-administrativního areálu Brniště, rodinný dům v Mělníku nebo administrativní budovu Rubeška v Praze.
Technické údaje: Zastavěná plocha: 223 m2 Užitná plocha: 271 m2 Obestavěný prostor: 1 315 m3
Kontakty: Ing. Zdeněk Bříza – Ateliér Rubicon, Žitavská 2991, 470 00 Česká Lípa, tel.: 487 525 570, mobil: 777 217 734, e-mail: briza.zdenek@quick.cz; Architektonická studie: Ing. arch. Petr Lédl, mobil: 777 803 933
text: Lucie Konášová foto: Marie Votavová |
Blog
Hlavní je cítit se dobře
|
|
Architekt Martin Frank se ocitl u zrodu domu ve fázi, kdy už byl projekt hotový. V návrhu nabídl několik dispozičních změn a majitelé usoudili, že jsou natolik zásadní a zajímavé, že na ně přistoupili.
Představa investorů nebyla na začátku zcela jasná, ale společnými rozpravami o možnostech dalšího ubírání jim architekt dopomohl k utříbení názorů a dovedl je k závěru, že nejdůležitější je, aby se v novém domě cítili dobře, což nemusí být vždy taková samozřejmost. Celý interiér je tedy dílem architekta Martina Franka. Později ovlivnil i barevnost domu a řešení zahrady, dokonce i koberce byly dělány na zakázku, a tak mohl zvolit rozměr, barvy, vzor i kompozici. A co také není příliš obvyklé: exteriér byl přizpůsoben interiéru.
Jako filmová kulisa Při vstupu do rodinného domu se nabízí působivý pohled. Zdá se vám, jako byste hleděli přes filmovou kulisu. Pokud jsou všechny dveře otevřené, oči ihned spočinou na poli. Skleněné posuvné hliníkové dveře, které sahají až ke stropu, umožňují totiž průhledy celým prostorem bytu. V přízemí jsou posuvné paravány – ty prostor opticky rozčleňují. Zatouží-li majitelé po vzdušném prostoru, může byt zůstat celý otevřený. V pracovně zase získáte dojem, jako byste se nacházeli v šestém patře. A to všechno proto, že dům v nové zástavbě je vystavěný ve svahu, a vy se díváte přímo na zeleň blízkého lesa.
Kuchyň není vězení Spodní část domu zahrnuje obytný prostor, kuchyň, jídelnu, schodiště, ložnici, šatnu a koupelnu. Nahoře jsou pak tři ložnice s šatnami a dvě koupelny. Jedním z požadavků majitelů bylo, aby se kuchyň stala součástí obytného prostoru. Není to žádný izolovaný pracovní kout pro kuchaře, ale místo, které vám po celou dobu přípravy jídla umožňuje komunikaci s přítomnými. Základním použitým materiálem v kuchyni je dřevo, na pracovních plochách a dřezu byla pro rovnoměrné vyvážení zvolena kombinace dřeva s nerezovou ocelí.
Koupelny se dobře udržují čisté Koupelny byly navrženy z jednoho typu materiálu – ze slinuté kalibrované keramiky v kombinaci matu a lesku. V koupelně pro hosty je matná podlaha s lesklými proužky, v druhé je použita zelená v kombinaci lesku a matu a ve třetí čokoládově hnědá barva. Potlačením spár dlaždic se podařilo vytvořit jednolitou a hladce působící plochu. Čistý interiér umožnil umístění solitérních kusů nábytku a pultů s umyvadly. Při návrhu koupelen myslel architekt Martin Frank také na to, aby běžné kosmetické předměty, které jsou denně používány, byly stále uklizené. Proto bylo důležité najít pro ně vhodné místo: za dveřmi dřevěné niky či v otevřených prostorech, které slouží pro odložení ručníků či košů. Tam se také mohou ukládat některé kosmetické potřeby. Koupelna se potom snadno uklízí a udržuje.
Závěsný nábytek se osvědčil Atmosféru domu vytváří osvětlení, které je vestavěné do zdi a stropu. Nad jídelním stolem je použito závěsné osvětlení a pro doplnění jsou v místnostech ještě umístěny stojací lampy. Výrazně teplou barevnost interiéru vytvářejí přírodní materiály a rezavě hnědé tóny. Materiály byly navíc voleny v omezeném počtu, aby mohla dobře vyniknout kombinace struktur kůže, dřeva a vlny. Investoři požadovali, aby v domě byl minimální prostor pro ukládání věcí. Nábytek byl proto navržen tak, aby splýval se stěnou a působil subtilně. Majitelé takový způsob úložného prostoru ocenili. Krátce po kolaudaci domu zapomněli zatáhnout ventil u zahradního zavlažování a celé přízemí bylo vytopeno, ale závěsného nábytku se nedotkla ani kapka vody. Také si pochvalovali volbu přilepené podlahy (namísto plovoucí), na níž už nejsou vidět žádné stopy po nevítané vodě.
Kam s krbem? Oříškem bylo umístění krbu. Hodil se právě do míst, kde je i televize. Ale nechat je vedle sebe není zrovna ideální řešení. Krb se nakonec zapustil do zdi sousedící s garáží. Přestal tedy být dominantní. Krb integrovaný v prostoru je zhotovený z šamotových cihel a pohledového betonu.
Kontakt: ING. ARCH. MARTIN FRANK, Espriinterier, Slovenská 2685, Zlín, tel.: 577 432 358, e-mail: espri.interier@volny.cz
text: Lenka Kopecká a Sylva Pavlínková foto: Toast |
Sny usměrněné rozumem
|
|
Petr Fuchs o sobě právem říká, že je „sólo architekt“. S realizacemi mu sice občas pomáhají členové jeho Fux Teamu, ale přesto nejraději pracuje sám. Již po studiích na Vysoké škole uměleckoprůmyslové, kterou absolvoval v roce 1973 v ateliéru architektury a scénografie, se snažil vyhnout velkým projektovým ústavům. Po krátké stáži v tehdejším Státním ústavu památkové péče a ochrany přírody se zaměřil na rekonstrukce lidové architektury. V problematických totalitních letech si přitom zachoval svou tvář a nepřizpůsoboval se tehdejším normám a nařízením. Muzeum hrou „Nejsem módní tvůrce,“ říká o sobě Petr Fuchs. „Miluji lidovou architekturu a za to dostávám od české odborné kritiky zaslouženě přes držku. Mnohokrát jsem se pokusil uspět v Grand Prix svými dřevěnými rekonstrukcemi v Jablonném nad Orlicí, a porota si toho ani nevšimla,“ dodává. Opravám historických domků a návrhům muzejních expozic se věnuje již od roku 1980. Tehdy rekonstruoval Husův dům v Kostnici i některé domácí památky lidové architektury – například dřevěný statek v Kravařích či skanzen v Kouřimi. Následovalo dvacet let soustředěné práce. Vyprojektoval Muzeum Jana Amose Komenského v Uherském Brodě, jeho Fux Team poprvé reprezentoval samostatnou Českou republiku na světové výstavě Expo ’93 v jihokorejském Täjönu. „To znamená, že jsme museli nejprve vyhrát soutěž, napsat scénář, vše vyrobit, namalovat, natočit filmy, zabalit, proclít a transsibiřskou magistrálou dostat do Koreje,“ vysvětluje Fuchs okolnosti vzniku a otevření pavilonu České republiky.
Další zajímavou realizací je komorní muzeum Jana Amose Komenského ve Fulneku. Najdeme zde jeho originální oltář, který zároveň funguje jako projekční stěna. Rovněž k instalacím výstav přistupoval Petr Fuchs vždy jako k malému divadelnímu představení. Využívá například projekcí na vystavované exponáty, průvodního textu se mohou návštěvníci často i dotknout, a tím se s ním ztotožnit.
Celek vždy odpovídá představované tematice. Například pro expozici Austrálie a Oceánie v pražském Náprstkově muzeu autor navrhl vitrínky s prohnutým sklem, které symbolizovaly mořské vlny.
Vila jako hlavolam S momentem překvapení pracuje Petr Fuchs i při navrhování domů, řídí se ale heslem: „Nejdřív mysli, potom pracuj.“ A co to v praxi znamená? „Snažím se dosáhnout emotivního účinku nikoli nahodile, ale racionální cestou.“
Klient musí být vůči autorovi zcela otevřený. Dispozice domu, která by nevycházela z jeho skutečných potřeb, by jej nakonec přiměla žít nepravdivý život. „Jenže pravda sama nestačí. Chybí-li v domě překvapení, začne to člověka nudit,“ dodává autor. Netají se tím, že si rád hraje s možnostmi půdorysu a s jakoby nenápadným, ale ve výsledku efektním prolínáním tvarů. Zároveň však dbá o to, aby se klient v jeho domě cítil útulně. „Myslím si, že i v architektuře je první na řadě scénář,“ říká. Autor proto se zákazníky dlouze hovoří a snaží se najít společnou cestu. Z mnoha návrhů pak nakonec vykrystalizuje ten pravý, v němž se investor bude cítit opravdu dobře.
Petr Fuchs se nenechává svazovat módními trendy. Mnohdy musí představy klienta jemně poopravit: „Aby sny přinesly užitek, musejí být prostě usměrňovány rozumem,“ vysvětluje svůj postoj. Například vilu Oktáva v pražské Bubenči charakterizuje originální půdorys ve tvaru hvězdice. Jedná se vlastně o výsledek prolnutí dvou čtvercových tvarů. Do stěn zděné „krychle“, která tvoří jádro domu, jsou totiž vsazeny prosklené hrany. Ty fungují jako neotřelý a nápaditý prvek. Vila tím získává úplně nový rozměr a samozřejmě i dostatek světla. Díky nečekanému prolínání tvarů působí Fuchsovy domy jako malý hlavolam. Každý úhel pohledu skrývá překvapující vizuální zážitek. Podobně je tomu u vily Ishola na pražské Hanspaulce. Zde se musel architekt vyrovnat s poměrně obtížným terénem. Jednalo se totiž o pozemek trojúhelníkového tvaru na rohu ulice. Petr Fuchs navrhl opět nečekaný tvar domu. Ten má tentokrát kruhový půdorys, do něhož proniká čtvercový tvar. „Musel jsem ohyb ulice nějak zakončit. Tak vznikl kruhový půdorys. Je to vlastně takový kloub,“ vysvětluje autor.
Upřímná architektura Z Fuchsova ateliéru také pochází návrh několika vil pro českou čtvrť v Šanghaji. Na celkovém urbanistickém plánu spolupracuje se čtyřmi dalšími českými architekty: Vladem Milunićem, Petrem Frantou, Karlem Doubnerem a Martinem Chválkem.
Petr Fuchs musel domy přizpůsobit čínskému způsobu bydlení, ve kterém jsou všechny důležité místnosti vždy orientované na jih. Zároveň bylo nutné, aby okna a dveře propouštěly co nejvíce světla.
Petr Fuchs zachoval tradiční proporce evropských domů se sedlovou střechou a s klasickými prvky fasády. Stavby jsou většinou cihlové. Autor je však obohatil o moderní detaily, jako je například zábradlí u teras, které je zároveň součástí kovové konstrukce, výrazného spojovacího motivu čelní fasády. U půdorysů domů v „české čtvrti“, jež jsou nyní ve výstavbě, se opět objevuje autorův oblíbený prvek – protínání základních geometrických tvarů. Nad pracemi Petra Fuchse si možná položíte otázku, jestli s vámi autor tak trochu nelaškuje. Ale o to právě architektovi jde. „Dobrý architektonický scénář si s člověkem opravdu pohrává,“ říká tvůrce. Jeho krédem však vždy bylo navrhovat a stavět objekty, které jsou upřímné samy k sobě. „Budova nebo expozice může být jakkoli efektní, ale to, co je z ní vidět, musí být lidsky přesvědčivé,“ dodává.
„Všelijaké naoko módní výstřelky a krkolomnosti totiž uživatel brzy prokoukne jako podvod. Rozeznávám pouze dvě architektury – dobrou a špatnou,“ zamýšlí se Petr Fuchs a uzavírá: „Mým cílem nejsou vybydlené domy a bezduché paneláky. O tom, jaká je má architektura, rozhodne uživatel, jemuž je určena. Já pokorně čekám na odezvu.“
Uherském Brodě a ve Fulneku, Muzea Bedřicha Smetany v Praze a Muzea T. G. Masaryka v Hodoníně. Z domů připomeňme například vilu Oktávu v Praze, vilu Šilhan či pražskou vilu Isholu. Časopis Můj dům naposledy představil v čísle 5/2003 autorovu rekonstrukci barokní vily u pražské Písecké brány. Petr Fuchs je také tvůrcem originálních sakrálních multimediálních projektů v Uherském Brodě a ve Fulneku. Společně s Vladem Milunićem, Petrem Frantou, Karlem Doubnerem a Martinem Chválkem se podílí na návrhu české čtvrti v Šanghaji.
Kontakt: Architektonická poradna FUX TEAM, Petr Fuchs, Studentská 5, 160 00 Praha 6, tel.: 224 312 562
text: Klára Bobková foto a vizualizace: Ota Pajer, Lukáš Procházka archiv: Petra Fuchse |
Racionální individualismus
|
|
Racionální řešení Je to místnost 3 x 3 m otevřená z jedné strany do zahrady, z další vede do rozlehlé jídelny a celého obytného prostoru. Za racionální můžeme považovat i tvar kuchyně do písmene T.
Poloostrov jistoty Tady se vaří a oplachuje nádobí za poloostrůvkem, od kterého je krásný výhled do zahrady. Praktický je i hluboký dřez vsazený do ostrůvku s nerezovou plochou na odkládání nádobí. A protože ani v této domácnosti nechybí myčka zabudovaná v nice vedle trouby, odkapávací mřížka na sklo u dřezu zaujímá výsadní postavení. Navíc působí esteticky a je originální.
Po ruce U pracovní plochy vyrobené ze dřeva na míru a v atypické šířce 80 cm stojí police a skříňky na odkládání čistého nádobí. Vešla se sem i dvoudveřová kombinovaná chladnička firmy ZANUSSI z nerezu a další pracovní deska. Poličky mají dekorativní i obslužný charakter, stejně tak i hluboký nerezový dřez. Nevěřili byste, kolik špinavého nádobí se v naléhavém případě do něho dá schovat, aniž by to nějak „uráželo“ oko domácích či dokonce hostů.
Rituál Přáním majitelů bylo žít v atypicky zařízeném bytě. Při vybavování interiéru postupovali opatrně, nejdříve navštívili předem vytypovanou truhlářskou dílnu, kde dlouho a pečlivě vybírali dýhy. Dalo by se říci, že šlo o rituál. Nakonec se shodli na cedrové dýze. Z ní je také vyrobená „kapota“ dominantního poloostrůvku i se všemi zabudovanými poličkami. Za povšimnutí stojí skříňky vestavěné do pultu s nerezovými dvířky z IKEA a od stejné švédské firmy jsou i korpusy typové skříňky. Tím se vybavení kuchyně zlevnilo, protože nejde o masiv. Úchyty z cedrového dřeva ve tvaru kostky byly vyrobené v truhlářské dílně, kde vznikaly další prvky interiéru, například jídelní stůl.
Hra geometrických tvarů a barev Designový jídelní stůl čtvercového tvaru je vyrobený z masivu (ateliér DE.FAKTO). Majitelka domu si totiž potrpí na pravidelné geometrické tvary, jimž přizpůsobila nejen nábytek, ale i různé doplňky. Rozměry stolu dávají vyniknout dokonalé kresbě dřeva, jež hraje barvami od světlé přírodní až po tmavě červenou. Od designově propracovaného jídelního stolu mají majitelé výhled do kuchyně, ale i na ořechovou knihovnu v rozměrech 4,5 m x 2,80 m. Tento artefakt, u kterého stojí pódium, navrhla ing. arch. Magdalena Hlaváčková (ateliér RUA).
Všude samé dřevo Z praktických důvodů nechali majitelé u pracovní plochy položit linoleum zelené barvy. K němu barevně doladili jednu stěnu, jež je vymalovaná tmavě zelenou omyvatelnou barvou. Ostatní zdi jsou bílé. Až na malý kousek PVC je interiér kombinován z více druhů dřeva, přičemž velmi výrazná je jatobová červenohnědá podlaha. S ní dokonale ladí část kuchyně ve zlatavé barvě, jídelní stůl či knihovna.
Zahalená do zelené Měnit barvy jako chameleon dokáže zelený lustr pouhým povytažením ke stropu či naopak stažením ke stolu. Architektka Hana Seho na majitele naléhala tak dlouho, až se jí podařilo docílit toho, že dnes zeleno-bílý lustr (cena 17 000 Kč) vévodí jídelní části domu. Díky měnící se barvě a intenzitě světla dodává interiéru další zajímavý rozměr. Stáhnete-li ho nad jídelní stůl, nasvítí byt zeleně, v normální poloze se rozzáří v čiré osvětlení. Principem tohoto efektu jsou dvě skla, z nichž se lustr skládá. A ještě jedna zajímavost patří k tomuto domu, také z dílny ateliéru.
Individualita Pochopitelně že v tomto bytě nesmí nad varnou deskou chybět digestoř. Ovšem ani tu majitelé nechtěli standardně zabudovat. Tak studio RUA experimentovalo. Motor ventilátoru je umístěný na fasádě domu a podhledem vede potrubí, které na konci ústí ve velkou mříž úměrnou výšce prostoru a stoupající páře. Do podhledu je vsazená nerezová mřížka, která plní funkci klasické digestoře a potrubím odvádí veškeré pachy mimo dům. O tuto digestoř se rozhodně neuhodíte do hlavy, ale ani o ni nezavadíte pohledem.
Kontakty: ATELIÉR RUA, ing. Hana Seho, U Obecního dvora 7, Praha 1, tel.: 222 310 403; DE.FAKTO, Vejvodova 3, Praha 1, tel.: 603 154 158, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; INTERNETOVÝ OBCHOD NAOKO DESIGN, ZANUSSI, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 122 256
text: Kateřina Kaločová foto: Jan Šila |
Materiály pro stavbu 5/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Materialy/5_04/Obsah.pdf
Martin Sladký – Prozradím tajemství architektů
|
|
Spolupracovat při zařizování bytu s architektem je jis-tě ideální, ale ne vždy možné. Proto je užitečné znát několik pravidel, které situaci zjednoduší a povedou k téměř profesionálnímu efektu. Pozvala jsem mladého a talentovaného architekta Martina Sladkého, aby se mnou prošel několik designových studií a prozradil mi, jak si počít, když se rozhodnu zařizovat si byt.
Urovnejte si myšlenky „Ale nejlepší je opravdu najmout si architekta…,“ doporučuje mi s úsměvem Martin v jednom designovém studiu. Je mi to jasné, ale jak začít, když ho ke spolupráci přizvat nechci? – „Berme v úvahu byt, který chceme zařídit komplexně, a ne pouze jednu místnost. Tehdy doporučuji vzít si papír a nakreslit si půdorys a do něj zanést všechno zařízení s tím, že musíme brát v potaz velikosti místnosti a standardní rozměry nábytku.“ – „A proč to nemůžeme vymýšlet přímo v bytě?“ – „Tam bychom samozřejmě měli začít, ale další úvahy bychom měli přenést na papír. Má totiž obrovskou výhodu v tom, že nesvazuje. Třeba tím, co je momentálně v bytě a co by tam nemuselo být. Na plánku si naznačíte okna, nosné zdi (i nenosné, pokud se nerozhodnete je bourat) a pak, prozatím virtuálně, můžete kreslit a vymýšlet, až se dostanete ke zdárnému výsledku,“ doporučuje architekt a dodává, že další fáze je o něco náročnější. Ten, kdo zařizuje, se totiž musí přesvědčit, zda všechno, co si vymyslel, je opravdu reálné. Znamená to, že s konkrétní představou musí pátrat po trhu a zjistit, zda je nábytek vůbec k dostání. „Nedoporučuji koupit jeden kus a k němu hledat další, protože tím se dostáváme do začarovaného kruhu. Ideální je navštívit prodejny s nábytkem, když už máte konkrétní představu a každý detail koresponduje s celkovým pojetím interiéru.“ Méně je někdy více „Jak bychom měli přistupovat k zařizování jednotlivých místností?“ – „Důležité je si uvědomit, který prvek je stěžejní, a ten by měl vytvořit dominantu prostoru. Například v jídelně to bude jídelní stůl, v ložnici postel… Zdá se to logické, ale častokrát se stává, že v jedné místnosti máte několik výrazných bodů, takže celkový dojem je roztříštěný a zdá se, že majitel nevěděl, co chce, tak do místnosti raději umístil všechno,“ vysvětluje sympatický architekt a dodává, že každý prostor budeme obdivovat, pokud si v něm můžeme některý výrazný prvek zapamatovat. Proto je důležité udržet jednotnost a vypíchnout podstatné a výjimečné kousky. Nepopiratelnou součástí každého interiéru je barevné ladění, které do značné míry ovlivňuje vzhled prostoru i pocity, které obyvatel vnímá. Vliv barev na lidskou psychiku je prokázaný už řadu let, není dobré ho tedy podceňovat. „Při zařizování bychom měli brát v úvahu barevnost podlahové krytiny, nábytku a rozmístění alespoň typového osvětlení. Není-li sladěno jedno s druhým, pak výsledek nebude stoprocentní. Odstín stěn bych volil až jako jeden z posledních bodů, protože barvu lze vždycky přizpůsobit.“ Prošla jsem s Martinem snad všechna designová studia a objevili jsme hezkou řádku nápaditých a vtipných řešení. Výsledek našeho pátrání jsem pak shrnula do několika stručných bodů.
Obývací pokoj Uvědomte si, k jaké činnosti má sloužit. Zda tu budete číst, přijímat návštěvy, dívat se na televizi, trávit čas s rodinou apod. Přesně k té činnosti vytvořte ideální podmínky a na základě jich volte vybavení. Ti, kteří tu budou přijímat návštěvy, by měli myslet na dostatečný počet míst k sezení (ideální rohové sezení) a rovněž na dostatečný odkládací prostor v podobě konferenčního, servírovacího a přídavného stolku. Samotáři ocení sofa, chaise longue nebo klasický ušák a milovníci televizního programu komfortní televizní stolek.
Kuchyň Tvar kuchyňské linky se odvíjí nejen od prostorových možností, ale zároveň od individuálních potřeb uživatelů. Zpravidla si její uspořádání řídí hospodyňka s ohledem na určitá pravidla a zvyky. Podstatným momentem je fakt, zda je kuchyň samostatná místnost, nebo je součástí společenského prostoru. Tehdy se materiálově i barevně musí přizpůsobit tak, aby ladila s ostatním zařízením. Častou otázkou je, zda si pořídit barový pult či snídaňový koutek. Pokud není v těsné blízkosti jídelní stůl, je praktičtější varianta, u které se sedí na klasické jídelní židli.
Dětský pokoj Prostředí, v němž děti vyrůstají, je do značné míry ovlivňuje. Dětský svět je plný fantazie, a tak se nemusíme bát v této místnosti použít pestré barvy. Základním pravidlem je: kvalitní postel, dostatečně velký úložný prostor na všechny hračky, maximální prostor na zemi, kde si děti nejčastěji hrají, a časem i psací stůl s kvalitní pracovní židlí.
Koupelna Instalace zařizovacích předmětů je spojená se stavebními pracemi, výměna je tudíž náročnější, a tak bychom měli dostatečně zvážit jednotlivé zařizovací předměty. Chceme-li si pořídit například masážní vanu, zamysleme se nad tím, zda ji skutečně využijeme nebo nám postačí kout s masážními tryskami či přistoupíme k jedné z klasických variant bez masáže. Do manželské koupelny jsou ideální dvě umyvadla vedle sebe. Dětská koupelna by měla být koncipována s ohledem na budoucnost dítěte. Roky utíkají relativně rychle a starosti s novým budováním koupelny, protože je potomkovi o pár let víc, jsou neadekvátní.
Doporučení – Od počátku mějte o zařízení skromnou představu. – Hledejte ucelené sestavy, jejichž prvky se k sobě hodí. Solitéry vybírejte s rozmyslem. – Při výběru uvažujte racionálně, zamyslete se, které zařízení skutečně potřebujete a které si pořizujete v momentálním rozpoložení.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; DE.CO BY DE.FAKTO, Perlová 6, Praha 1, tel.: 224 233 815; DE.FAKTO, Vejvodova 3, Praha 1, tel./fax: 224 228 515, 603 154 158; DORINT, Doubská 356, Liberec 6, tel.: 482 739 982–83, fax: 482 739 981; FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 527, fax: 495 261 986; SETEC, Hauptova 594, Praha 5, tel.: 257 922 555, fax: 257 920 180
text: Lenka Haklová foto: Pavel Vítek a archiv |
Když nejde jen o domy…
|
|
Tiché údolí v obci Pratteln nedaleko Basileje se Antoniovi Stefanellimu zalíbilo natolik, že se zde rozhodl vybudovat domov pro svoji rodinu. Rozlehlý pozemek o výměře 2 200 m2 stál i na švýcarské poměry hodně peněz (2 miliony franků, cca 40 milionů korun). Proto nechal autor na parcele postavit rodinných domů více. Již v projektové fázi nabídl k prodeji vilu a dvojdům několika zájemcům. Výdaje za parcelu se mu tak vrátily.
Čitelný rukopis Celý obytný soubor vytváří tvar písmene „U“. Všechny stavby charakterizují typické kubické hmoty, ploché střechy a balkonová zástřeší s nosnými sloupy. Další výrazné prvky představují panoramatická a kruhová okna, železobetonové konstrukce a pohledový beton. Kromě vchodů z ulice mohou majitelé všech tří objektů využívat i přístupů ze společné podzemní garáže.
Uvnitř všech domů najdete leskle mramorové podlahy s podlahovým topením a italské designové kuchyně. Z prostorné podzemní garáže, která je pro všechny objekty společná, se majitelé dostanou přímo do svých domů, v jejichž suterénu se nachází další užitkové a technické místnosti.
Relaxace v bazénu Sám Stefanelli si navíc ve svém domě může odpočinout v prostorném vnitřním bazénu se saunou. Již po otevření vstupních dveří návštěvníkovi neujde obdélníkový prosklený průzor v podlaze, jímž prosvítá azurová modř vodní hladiny. Stálá teplota vzduchu v prostorách bazénu je nastavena na 28 stupňů. Velká posuvná okna zajišťují po celý rok dostatek světla. „Tento luxus je pro mne důležitý prvek, neboť zde minimálně dvakrát do týdne relaxuji a čerpám novou inspiraci po náročné práci,“ říká jakoby na omluvu, ale s šibalským výrazem ve tváři architekt. Dobré sousedské vztahy Obývací prostory všech objektů se otevírají směrem do navzájem sousedících zahrad uvnitř souboru domů. Majitelé se tedy k sobě musí hodit i povahově – jakékoliv disharmonie v sousedských vztazích by se vymstily. Asi i proto trvalo více než rok, než architekt našel pro své stavby vhodné kupce. „Idylický ráz lokality i samotných domů neměl být ničím narušován,“ dodává Antonio Stefanelli. Dvojdům obývá bezdětný pár a rodina s dvěma malými dětmi. V samostatně stojící vile, jejíž exteriér a interiér se až na několik detailů shoduje s domem Antonia Stefanelliho, se usadila rodina s dospívajícími dětmi. Z prostředí i z lidí zde sálá klidná, příjemná a přátelská atmosféra.
Architekt: Antonio Stefanelli (1964) se narodil ve Švýcarsku italským rodičům. Na konci osmdesátých let se jako projektant rozhodoval, zda se odstěhuje do Itálie. Nakonec zůstal ve švýcarsku, kde se přece jen cítí více doma. Jeho první zakázky byly práce na výkresech pro jiné architekty. „Těmito zkušenostmi jsem získal absolutní rutinu, postupně se propracovaval a docela i slušně vydělával. Přesto jsem toužil založit vlastní architektonickou kancelář,“ říká Antonio Stefanelli. To se mu nakonec podařilo. Ve svém ateliéru nyní zaměstnává pět spolupracovníků včetně manželky. Společnost Architekturbüro, GmbH sídlí ve čtyři sta let staré bývalé stodole, kterou Antonio Stefanelli sám zrekonstruoval.
Kontakt: Architekturbüro, GmbH, Antonio Stefanelli, Schauenburgerstr. 6, 4133 Pratteln, Schweiz; tel.: 0041 061 823 13 13
text: Bobby W. von Sterndoff foto: Bohuslav Wurm |
Nejdůležitější je shoda
Domov na kraji lesa
|
|
Dům v Dobřichovicích u Prahy nevyrostl na severním svažitém pozemku jen tak z ničeho nic. První studii vypracoval autor Tomáš Havlíček již v říjnu 1994. Investor požadoval objekt, v němž by mohl s manželkou nejen bydlet, ale i pracovat. Projekt se dále vyvíjel v závislosti na momentálních finančních možnostech zákazníka a jeho přáních. Výslednou podobu pak ovlivnilo i stanovisko úředníků, kteří v lokalitě s pestrou směsí nejrůznějších staveb z nepochopitelných důvodů nehodlali povolit stavbu s plochou střechou. Dlužno podotknout, že teprve nedávno zrealizované řešení s válcovým zastřešením působí velmi autenticky a elegantně. Objekt je najednou nevídaně lehký, veselý a přitom solidní. Jako by uprostřed vzrostlých borovic, dubů, modřínů a bříz přistála vzducholoď s optimisticky naladěnou posádkou.
Kámen a dřevo Dům vyzděný z tvárnic Porotherm působí z příjezdové cesty uzavřeně. Tento dojem posiluje opěrná zeď z opuky. Stejným materiálem nechal architekt Havlíček obložit částečně i samotný dům a garáž, jejíž střecha slouží též jako pochozí terasa. Kamennou strohost exteriéru však změkčují tmavě lazurované smrkové palubky. Stavbu jakoby odlehčuje bohatě prosklená část s pracovnami v patře. Po vstupu do zádveří v suterénní partii se před návštěvníkem otevře hala, z níž se lze dostat do jednoduše, ale účelně zařízeného pokoje pro hosta s vlastním sociálním zázemím. Majitelé přitom počítají především s návštěvami svých dětí s vnoučaty. Především jim se zamlouvá možnost projít prosklenými dveřmi do atria, kde si mohou hrát v bezpečí domova, a přitom pod širým nebem.
Objekt je vytápěn za pomoci tepelného čerpadla. Kotelna tedy připomíná spíše laboratoř. „Je to nejoblíbenější návštěvní místo některých hostů,“ říká s lehkým úsměvem pán domu.
„Záchranná“ síť Jednoramenné schodiště vás ze suterénu přivede do obytné části domu. Obývacímu prostoru dodává jistotu a stabilitu opukový krb. Se slinutou keramickou dlažbou barevně ladí světle okrová kožená sedací souprava, která je pevně „ukotvená“ na zvýšené podlaze u knihovny. Křeslo i pohovka jsou přitom vyrobeny přesně na míru. „Nemám rád, když si nemohu opřít hlavu,“ vysvětluje investor.
Obytný prostor se posuvnou prosklenou stěnou otevírá na terasu, kterou částečně zastřešuje „vybíhající“ železobetonový monolitický strop. Příroda tak za příznivého počasí může vstupovat přímo do interiéru.
Zvláštní pozornost si zaslouží schodiště vedoucí do pracoven v patře. Jednoduchá síť jej odděluje od vlastní obývací místnosti. „Síť jsem kdysi dávno viděla v dětských pokojích představovaných ve starých časopisech Domov. Když s ní Tomáš přišel, v duchu jsme zajásala,“ podotýká paní domu. Síť přitom kromě své estetické role plní i neméně významnou praktickou úlohu. Brání případným pádům především malých dětí po možných nepředvídatelných uklouznutích.
Samostatné pracovny Aby majitelé nebyli rušeni v soukromí, lze se do pracoven v patře dostat rovněž vedlejším vchodem, k němuž návštěvníka přivádí jednoduchý kovový můstek. Naprostou nezávislost zaručuje této části objektu malá kuchyň i sprchový kout s WC. Pozitivní atmosféru zde vytváří bílý „klenutý“ strop v kombinaci s medově zabarvenou podlahou, kterou i odborníci pokládají za korkovou. Ve skutečnosti se ale jedná o umně namořené dřevoštěpkové desky. V tomto přátelském prostoru musí jít práce od ruky snad sama – když se skrze velkoformátová okna díváte na klidnou lesní scenerii, inspirace vás nemůže minout… Dlouhodobá spolupráce s Tomášem Havlíčkem se investorům vyplatila. Klienti dobře znali architektovu práci již z předchozí zakázky, kdy si od něj nechali upravit interiér jejich bývalého domova. „Nechal jsem panu Havlíčkovi volnou ruku. Plně jsem se na něj spoléhal,“ dodává majitel. Za tuto důvěru se autor odměnil vybudováním pohodlného a praktického domova. Stavebníci ani architekt neplýtvali penězi a využili jen samé dostupné, praktické materiály. I proto se jim podařilo udržet celkové náklady na velmi přijatelné výši. Přestože si dům v Dobřichovicích na nic nehraje a nic nepředstírá, nelze jej přehlédnout.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 1178 m3 Zastavěná plocha/Zastavěná plocha garáže: 157 m2 / 31 m2 Kancelářská plocha/Obytná plocha: 70 m2 / 131 m2 Cena: cca 5 mil. Kč Spolupráce: Ing. Ivana Havlíčková, Igor Kropš
Kontakt: Ing. arch. Tomáš Havlíček, mobil: 602 765 900, e-mail: t.havlicek@volny.cz
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer, archiv Tomáše Havlíčka |
Čtyři kočky v kuchyni
|
|
Možná to na první pohled nevypadá, ale tato kuchyň nově uspořádaná do písmene U vyplnila prostor dřívější neergonomicky řešené kuchyně v panelovém domě. Původní kuchyň majitelům po jedenáctileté službě už nevyhovovala ani vzhledové stránce, ani z funkčního hlediska.
Posezení nad plány Když padlo definitivní rodinné rozhodnutí, že kuchyň je potřeba kompletně zrekonstruovat, bylo nutné vymyslet, jak by měla být uspořádána. Tady rozhodovala matka s dcerou. Ze zkušenosti, jak špatně se pracovalo v původní kuchyni, bylo jasné, že k pohodlnému vaření potřebují prostornou pracovní desku, sporák v blízkosti dřezu, rohový dřez, drtič odpadků a dostatek úložných prostor. Jako ideální se jevila kuchyň do tvaru písmene U. Po návštěvě několika kuchyňských studií, kde si nechaly vypracovat počítačové vizualizace, stále nebyly s návrhy spokojeny. Nakonec si dcera sedla nad plány bytu s projektantkou firmy ATELIER S a společně zakreslovaly nápady na vzhled nové kuchyně a snažily se spojit je s možnostmi, jež prostor dovoloval. Netrvalo dlouho a konečný návrh byl hotový.
Jak to mělo být Jelikož obývací pokoj, na nějž kuchyň volně navazuje, je zařízený stylovým dřevěným nábytkem, i kuchyň měla být dřevěná. Z nabízených materiálů majitelka zvolila dřevotřísku, potaženou laminovanou fólií s designem dřeva. Aby kout bez okna, ve kterém je kuchyň umístěná, nepůsobil tmavě, rozhodla se pro kombinaci středně hnědé fólie (jsou jí potažené korpusy) se smetanovou (ta pokrývá dvířka). K provzdušnění kuchyně napomáhá skříňka s prosklenými dvířky (transparentní sklo je vsazené do hliníkového rámečku) a několik otevřených polic. Dřevotříska potažená laminem v designu tmavěhnědého dřeva vyplňuje také prostor mezi horními skříňkami a pracovní deskou, což dává kuchyni luxusnější vzhled. Celá kuchyň je postavená na kovových nohách, které jsou překryté sokly, v těchto místech vznikl další úložný prostor, kam se ukládají věci, které se tak často nepoužívají.
Oběma ženám kralujícím v této kuchyni se ve studiu zalíbil rohový dřez, takže se pro něj rozhodly. Vyplní totiž prostor, který bývá běžně v kuchyni nevyužitý, a kromě pohodlných dvou vaniček (na mytí nádobí a odkapávače) nabízí i malou vaničku s odkapávacím sítkem, určenou k mytí potravin. Pohodlná je i páková baterie s vysouvací přepínatelnou sprškou, díky níž mohou oplachovat nádobí či potraviny v obou dřezech nebo v odkapávací misce. Téměř celý prostor rohové skříňky pod dřezem vyplňuje v této rodině velmi používaný drtič odpadků. Komfort kuchyně zvyšuje i sortér na tříděný odpad, umístěný v jiné spodní skříňce. Díky rohovému dřezu, myčce a drtiči odpadků byly nutné i drobné stavební zásahy jako přemístění přívodu vody a odpadu. Nové elektrické rozvody a upravení odtahu do komína si vyžádal komínový odsavač par. Dřívější odsavač nebyl tak výkonný, navíc majitelku zlákal pěkný design odsavače BEST, který kombinuje matnou nerezovou ocel se sklem.
Doplňky dělají kuchyň Na první pohled si nelze nevšimnout zcela zaplněného prostoru na zádech kuchyně. Je tu snad celý závěsný program firmy TESCOMA. Všechny drobnosti jsou umístěné na chromové tyči a lze je libovolně přemisťovat. Nad sporákem mají své místo kořenky, prostor za rohovým dřezem vyplňují háčky se zavěšeným kuchyňským náčiním, drátěný košík na uložení kuchařky, dále zavěšené drátěné koše s nejrůznějšími dochucovadly, držák na papírové utěrky, nádoba na měchačky, vešly se i netradiční nerezové hodiny. Jediné, co by majitelka potřebovala dořešit, je místo, kde by mohla mít zavěšené utěrky – i taková zdánlivá maličkost může ovlivnit práci v kuchyni.
Rozpočet kuchyně – horní a spodní skříňky 50 504 Kč – pracovní deska nad myčku 579 Kč – výsuvný odpadkový koš 6 458 Kč – úchytky 2 495 Kč – policovina 3 317 Kč – rohový dřez 11 025 Kč – dřezová baterie 5 145 Kč – přípravná deska na dřez (masiv) 1 208 Kč – odsavač par 16 344 Kč – drtič odpadků 11 660 Kč – podvěsné halogenové svítidlo 5 203 Kč/3 ks – obkladová deska na záda kuchyně 6 555 Kč – montáž nábytku 8 960 Kč – doprava 3 600 Kč
Kontakty: ATELIER – S (výroba), Oflenda 10, Hlinsko v Čechách, tel./fax: 469 350 470, 469 350 565, e-mail: atelier-s.oflenda@wo.cz ; (prodejna) DBK-NÁBYTEK, Adámkova třída 277, Hlinsko v Čechách, tel./fax: 469 319 611, BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 630,
text: Lucie Martínková foto: Aleš Malý |
