|
|
Žijeme ve vyspělé civilizaci, kdy vznikají podle nejnovějších technologií špičkové vysoce odolné materiály, střídají se trendy, oblibu si získávají designově nápadité věci, vyrábí se pomocí technologií, kdy se výrobek nesetká s lidskou rukou. Přesto nebo právě proto stále více roste oblíbenost přírodních materiálů a produktů, na jejichž výrobě jsou patrné známky ruční práce. Asi proto, že máme už civilizace až po krk, utíkáme se k věcem starým a léty prověřeným, které v nás svou neopakovatelnou atmosférou dokážou navodit pocit domácí pohody a klidu.
Taková je i kuchyň zařízená v rustikálním stylu. Když do ní vstoupíte, může se vás zmocnit pocit, že jste se právě seznámili se starou, ale srdečnou babičkou, která vás hned pozve ke stolu. Zahřeje vás barva přírodního dřeva, pocit zabydlenosti dodají hrnečky v poličkách a plno dalších drobností, vaše ruce touží pohladit si na omak teplé a velmi příjemné dřevo. Nakonec neodoláte a přistoupíte k hlubšímu průzkumu celé kuchyně.
Co je ukryto Ale nenechte se mýlit, i babička může být moderní. Stačí se jen dívat, co se skrývá pod šátkem… nebo za zavřenými dvířky. I když dvířka mohou vypadat starobyle, po jejich otevření zjistíte, že se za nimi skrývá vybavení, které najdete v nejmodernějších kuchyních. Dvířka jsou vyšperkovaná značkovým kováním, které zaručuje jejich snadné a nehlučné otevírání, pokud chcete, můžete mít zásuvky opatřené plnovýsuvnými mechanismy s případným dorazem (při nedovření se zásuvka sama nehlučně zasune zpět), samozřejmostí jsou přehledné pořadače v zásuvkách nebo výsuvné rošty ve skříňkách.
Kuchyň na věky Pokud skutečně požadujete kuchyň, která vám bude dlouhou dobu spolehlivě sloužit, klasická kuchyň vám bude tou pravou společnicí. Je totiž vyrobena z trvanlivého materiálu, což je přírodní masivní dřevo, jež léty nestárne, ale naopak zraje. Klasické kuchyně se vyrábějí z vyzrálého tvrdšího velmi kvalitního dřeva, jakým je např. dub, buk, ořech, třešeň, olše atd. Povrch se upravuje vysoce odolnými laky, vosky, lazurami. Pokud vám nevyhovuje ten či onen odstín dřeva, není problém zvolit lazuru s odstínem jiného dřeva. Masivní dřevo je kvalitní, avšak dražší materiál, proto se masiv často kombinuje s o něco levnější dýhou. Z masivu bývají rámečky, z dýhy pak výplně dvířek či zásuvek. Pokud dáváte přednost barvám, můžete zvolit i některý z plnobarevných laků, nejčastěji jsou to barvy krémová, modrá, žlutá, zelená či bordó. Kuchyň bude působit veselejším dojmem, připravíte se však o nádhernou kresbu přírodního dřeva. Barevnou lakovanou plochu lze také ozdobit takzvaným fládrováním, což obnáší zvrásnění laku speciální škrabkou, která na povrchu vytvoří umělá „léta“. Moderní je povrch, který na první pohled vypadá jako starý odřený lak.
Co je pro ni typické Jako součást stylové kuchyně bývá velmi často nabízen středový ostrůvek, který slouží pouze jako pracovní plocha s úložným prostorem, nebo do něj bývá soustředěno varné a mycí centrum. Jeho předobraz najdete už ve staré venkovské chalupě, kdy měl ještě podobu velkého stolu, umístěného uprostřed místnosti, na němž se odehrávala jak konzumace, tak i příprava veškerých pokrmů domácnosti. Po jídle se pak na něj postavil škopek, v němž se umylo nádobí…
Nad ostrůvek si můžete dát závěsnou polici s roštem, na které může být zavěšeno náčiní, vystaveno pěkné nádobí, ale i svazečky bylinek, cibule, česneku či dekorace. Leckdy se nad středový ostrůvek umisťuje i dekorativní komínový odsavač. Police mohou být opatřené ozdobným zábradlíčkem, sklo vsazené do horních dvířek kuchyně bývá leckdy dekorované nebo s vitráží. Mnoho firem nabízí k doplnění kuchyňské sestavy nejrůznější komody, příborníky, skleníky, stoly a židle. Chcete-li mít kuchyň sladěnou do posledního puntíku, máte možnost pořídit si i stylový dřez, který nabízí např. firma VILLEROY & BOCH v keramickém provedení. Jednou z možností je i nechat si vyrobit na zakázku originální dřez přesně podle vašich představ, a to z umělého kamene (např. corianu). K takovému dřezu je možné opatřit si stylovou baterii, které jsou na trhu poměrně bohatě zastoupeny. Rovněž výběru spotřebičů byste měli věnovat značnou pozornost. Také v této oblasti je trh slušně zásoben a dá se říct, že neexistuje druh spotřebiče, který by se nevyráběl v rustikálním stylu.
Správný výběr Pokud se rozhodnete pro rustikální kuchyň, nemusíte se obávat začlenit do kuchyně i moderní prvky. Hodí se zejména ty v nerezovém provedení. Jestli si nejste jisti, že správně vyberete, nechte si raději poradit v kuchyňském studiu, kde si kuchyň budete pořizovat.
Správný výběr Jaký je zájem o rustikální kuchyně a co zákazníkům můžete nabídnout? Odpovídá designérka firmy LORD (BERLONI) Kristýna Matoušková Nabídka je téměř shodná s množstvím modelů kuchyní moderních s tím rozdílem, že u klasiky není tak velký výběr barev. To může vykompenzovat použití žuly nebo keramiky na pracovní desku, čímž v kombinaci s přírodním dřevem vznikne velmi efektní kompozice. Zájem zákazníků zvyšuje také to, že rustikální kuchyně nabízejí stejně dokonalé vnitřní vybavení jako ty nejmodernější.
Kontakty: BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, Kladno, tel.: 312 671 555, fax: 312 671 777; CESARE INTERIER, Vinohradská 167, Praha 10, tel.: 272 161 364, tel./fax: 272 161 365, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KLUDI ARMATUREN, Pražská 355, Slaný, tel.: 312 522 877, fax: 312 520 948; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021, LORD CS, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 521 172, fax: 222 520 112; MAX PALLADINELLI KUCHYNĚ, Vymazalova 18, Brno, tel.: 548 538 584, fax: 548 638 584; PIGMAY STUDIO, Italská 27 (vchod z Mánesovy ulice), Praha 2, tel.: 222 251 272
text: Lucie Martínkvoá foto: archiv |
Blog
Zařizování s láskou
|
|
Před několika lety jsme se s rodinou přestěhovali za Prahu do rodinného domku. Časem se však ukázalo, že bydlení v hlavním městě je výhodnější. Z hlediska dopravy i kulturního vyžití, navíc děti půjdou za chvíli do školy, začnou navštěvovat kroužky a budou chtít být samostatné. Z těchto důvodů jsme se nedávno vrátili zpátky do města, tentokrát však do mezonetového bytu, a domek využíváme o víkendech, vypráví majitelka.
Druhý domov Byt, který si manželé našli, neodpovídal dispozičně jejich představám, proto ho bylo nutné ještě před jejich přestěhováním upravit. Žena, poučená bydlením v rodinném domku, totiž už přesně věděla jak by měl jejich druhý domov vypadat. „Přála jsem si, aby rodinný život probíhal ve spodním patře a aby děti minimálně chodily po schodech,“ říká. Ke spolupráci přizvala architekta, který její přání realizoval. Z haly ve spodním patře se vchází do srdce domova – místnosti, kde se nachází kuchyň propojená s prostorným obývacím pokojem. Místo je zalito denní světlem, které sem proudí velkými francouzskými okny, slouží rodinnému životu, návštěvám a rovněž nabízí prostor ke hrám oběma dětem.
Ti mají své království také ve spodním patře, v tuto chvíli má každé vlastní pokoj, přiměřeně vybavený potřebám. „Prostředí, ve kterém děti vyrůstají, je formuje a učí odmalička samostatnosti,“ vysvětluje majitelka, která jim rovněž přizpůsobila koupelnu. „Přestože jsou ještě malé, nechala jsem ji zařídit s ohledem na budoucnost, aby se později nemusela předělávat. Symetrická vana umožňuje koupání ve dvou, z praktických důvodů tu mají dvojumyvadlo a samozřejmě dostatek úložného prostoru.“ Po točitých schodech s brankami, které zamezují dětem vstup, se vchází do podkrovní místnosti. Tady si manželé vytvořili soukromí. Je tu ložnice a prostorná koupelna. Z chodby, v níž je podle architektova návrhu vestavěna podél celé stěny skříň, čímž se zvětšily úložné prostory, se vchází na terasu, odkud je vidět do okolní přírody. „Na galerii, odkud se pokračuje na terasu, je prostor, kde bychom chtěli v dohledné době vytvořit kuchyňský kout, abychom tam mohli připravovat pohoštění a nemuseli pro vše běhat až dolů,“ doplňuje majitelka.
Ve znamení Provence „Původně jsem si myslela, že si nový domov dokážu navrhnout i zařídit sama, bála jsem se, že se s architektem neshodnu a konečný výsledek nebude odpovídat mým představám,“ prozrazuje majitelka, která svým obavám nepodlehla a nakonec služeb architekta využila. „Teď vím, že mé rozhodnutí bylo správné. Shodli jsme se na celkovém pojetí a jeho návrhy jen umocnily moje představy,“ říká žena, která miluje styl Provence. Z tohoto důvodu je v interiéru použito velké množství přírodních materiálů, oblíbenému stylu odpovídá rovněž barevné ladění.
Veškerý nábytek kromě sedacího je vyroben na míru prostoru. „Většinou jsem použil teakové dřevo, které je známé pro svou vysokou kvalitu a životnost. Je odolné vůči vlhkosti, takže je vhodné i do koupelnového prostředí,“ konstatuje architekt. Oblíbený majitelčin styl Provence je patrný rovněž v detailech. Kromě dlažby v chodbě navozují atmosféru například ručně malované obklady v kuchyni, které jsou rovněž vloženy do desky jídelního stolu. Velkou roli také hraje barva stěn. „Zútulnily interiér, k čemuž přispívá i zvolené osvětlení,“ dodává majitelka.
Byt versus dům Po několika měsících se rodina mohla nastěhovat do bytu velkého 170 m2, který byl přebudován přesně podle jejich přání. Přestože tu žijí jen krátkou dobu, majitelka přiznává, že bydlení v rozlehlém bytě je praktičtější i pohodlnější a že do domku za Prahou se těší, avšak už jen na víkendy.
Kontakty: ARTEMIDE (osvětlení interiéru), Sázavská 32, Praha 2, tel.: 222 521 345; Architekti (akad. arch. Ivan Zachar, ing. arch. Jana Zábranská), Karlova 13, Praha 1, tel.: 608 960 164, 222 220 251; INTERIO CZ (generální dodavatel stavby), Prokešova 244, Litomyšl, tel.: 461 612 227
text: Lenka Haklová foto: Robert Virt |
Jako živý organismus
|
|
Na příkrém svahu v krásné krajině Stříbrné Skalice původně stávala uprostřed sadu starých polozplanělých jabloní jen malá dřevěná víkendová budka. Nic bytelnějšího se původní majitelé na stráni neodvážili postavit. Noví vlastníci se však s nepříznivou dispozicí parcely rozhodli poprat. Chtěli si splnit svůj životní sen – postavit na venkově dům. A dokázali se vyrovnat jak s osmimetrovým převýšením svahu, tak s omezeným rozpočtem. Intuitivně zvolili lehkou dřevostavbu, která nejvíce odpovídá jejich svobodomyslnému a nekonformnímu životnímu naturelu. Jejich vlastní představa o domě však nebyla pro architekta Davida Krause, který byl přizván k projektu, nijak svazující. Týkala se pouze rozlohy některých místností a několika detailů v interiéru. Ateliér architekta Krause navrhl majitelům stavbu výrazně atypickou a živelnou, na jejíž tvorbě se rovněž mohli sami průběžně podílet.
„Slum“ ve středních Čechách V procesu hledání formy skalického domu nakonec Krausův tvůrčí tým dospěl k výsledné podobě inspirované slepovanými domky z jihoamerických slumů. Ty se mohou organicky zdánlivě donekonečna rozrůstat a překvapovat svoji materiálovou a vzhledovou pestrostí. David Kraus a jeho kolegové se totiž dlouhodobě a zcela programově inspirují neušlechtilými, spontánně vzniklými formami. Nejvděčnějšími prameny tvůrčích podnětů jsou pro ně stavby z necivilizovaných oblastí třetího světa. Tamní nouze finanční, materiálová i prostorová nutí stavebníky ke skutečně svobodným a živelným projevům kreativity. Pestré slepence objemů a materiálů v bizarních stavbách nevypovídají jen o ekonomické bídě svých vlastníků, ale také o velké životní energii a chuti ke spontánní tvorbě. Vlastníci domu jsou také velmi kreativní, svobodomyslní lidé. Proto se David Kraus rozhodl pojmout jejich dům jako shluk hmot a tvarů, které mají svůj osobitý charakter a vzhled. Dřevěná stavba je rozvržena do tří podlaží, ale lze ji rozšířit ještě do čtvrtého patra nebo ji jakýmkoliv dalším způsobem měnit a rozvíjet.
Dřevostavba na věky Když se řekne dřevostavba, v podvědomí většiny lidí ještě stále zazní trošku nedůvěřivý tón. Dům symbolizuje stabilitu, nezničitelnou pevnost masivního zdiva, dědičný „grunt“ přecházející z generace na generaci. Dřevostavba jako by všechny tyto atributy postrádala. Opak ale může být pravdou, pokud si uvědomíme, že třeba dřevěné japonské chrámy stojí již dva tisíce let v nezměněné podobě.
Dřevostavby vykazují rovněž velmi dobré tepelněizolační vlastnosti a přitom tenké sendvičové stěny výrazně šetří podlahovou plochu. Zastánci zdravého životního stylu též ocení, že tyto domy jsou vhodné pro alergiky a mají pH lidského těla, což vytváří nejzdravější možný způsob bydlení.
Pevně uchycená skládačka Skalický dům však není vzhledem k možnostem a terénním podmínkám kompletní dřevostavbou. Příkrý svah vyžadoval bytelné základy – částečně betonové a částečně z pórobetonových cihel. Samotná stavba je provedena řemeslně velmi pečlivě. Velký důraz klade architekt Kraus například na kvalitně provedenou protihlukovou izolaci, protože potíže s šířením nežádoucích zvuků bývají častým problémem právě dřevěných staveb. V zájmu co nejnižších pořizovacích nákladů jsou veškeré užité materiály naprosto standardní. Jednotlivé hmoty jsou navenek různě materiálově kombinovány – omítka, dřevěný štípaný šindel, cembritový obklad, střešní krytina přecházející na svislé obvodové celodřevěné konstrukce. Užité OSB desky jsou ošetřeny látkami odpuzujícími hmyz, které zvyšují odolnost vůči vlhkosti. Konečná interiérová úprava využívá sádrokarton.
Nekonformní a pohodlný Stavba zaujme výškovou hierarchií ve vnitřních prostorách. Dům je rozvržen do tří výškových úrovní, které tvoří prostorovou formu a zároveň překvapivá zákoutí v interiéru propojená vnitřními okny a průhledy.
Vstup je umístěn do centrální haly velkoryse otevřené přes tři patra. O půl podlaží níže je situován obývací prostor, o půl patra výše jsou pro změnu dětské ložnice a herna. V zadní části domu najdete ložnice rodičů, jejich pracovnu a koupelnu.
Zařízení celého interiéru je velmi skromné a jednoduché. Dům dnes obývají jako jedna velká rodina majitelé s malými dětmi, velkým psem a kočkou. Náročný každodenní provoz by asi nepřežily elegantní drahé kusy nábytku, a tak se majitelé nebojí zkombinovat novější kus se starou pohovkou. Jejich prioritou je pohodlí, nikoliv neustálé úzkostlivé dodržování pořádku. Současný stav domu je sice ideální pro jeho obyvatele, ale z hlediska architekta není ani zdaleka dokončený. Majitelé si však v něm už nyní užívají života, jaký si přáli. Dům ve Stříbrné Skalici je příkladem velmi originální a architektonicky kvalitní stavby s omezeným rozpočtem.
Architekt Ing. arch. David Kraus (1970) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Byl zakládajícím členem sdružení Nová česká práce, v roce 1996 otevřel ateliér DAVID KRAUS ARCHITEKTI. Je majitelem společnosti ARCHITEKTURA, s. r. o. Na snímku se svou manželkou, architektkou Petrou Krausovou.
Technické údaje: Dispozice: 6 + 1 Užitná plocha: 260 m2 Obestavěný prostor: 720 m3 Cena: 1,9 mil. Kč spoluautor: Ing. arch. Tomáš Klanc spolupráce: Ing. arch. Petra Krausová
Kontakt ARCHITEKTURA, s. r. o., Lublaňská 21, 120 00 Praha 2, tel.: 224 262 824,
text: Lucie Konášová foto: Lubomír Fuxa |
Co se děje při spaní
|
|
Vhodné lůžko, zvolené s ohledem na naši tělesnou hmotnost, výšku, věk a případně spací zvyklosti či nějaké omezení pohybu, umožňuje, abychom co nejlépe využili důležité periody spánku, kdy se náš organismus regeneruje. Dnes víme, že noční spánek se skládá ze čtyř až sedmi cyklů, z nichž každý má čtyři proměnlivé fáze. Skladba cyklů se mění věkem, únavou, ale také množstvím nových zážitků. Každá fáze je nezastupitelná a důležitá pro fyzické i psychické zdraví. Pro duševní zdraví je důležitý hluboký a tvrdý paradoxní spánek, který se při celonočním spaní objevuje každých 60 až 90 minut, nejprve jako krátké, ale postupně se prodlužující úseky trvající k ránu 20 i více minut. Paradoxní spánek bývá označován také jako REM fáze (podle anglických slov Rapid Eyes Movements – rychlé pohyby očí). Při REM spánku se zvyšuje aktivita očí, stoupá příliv krve do mozku, tlak a teplota. A tak zatímco leží naše tělesná schránka jako bez života, mozek, ale také ledviny čistící tělo od škodlivin, pracují na plné obrátky. Dá se říct, že spánek představuje pro organismus jak odpočinek, tak tvrdou práci některých orgánů, a proto bychom měli zabezpečit tělu fyziologicky vhodné a příjemné podmínky.
Pozor na patogenní vlivy (podle Pavla Lukeše, specialisty pro zjišťování a řešení elektrosmogu a negativních zón) Pokud se po nočním spánku probouzíte s bolestí hlavy či jiných částí těla a vůbec se necítíte odpočatí, může to být jak nevhodným lůžkem, tak působením patogenních a geopatogenních zón (PZ, GPZ) a elektromagnetického smogu (EMS). EMS vyzařují například spotřebiče a jejich přívodní kabely, které jsou trvale zapojeny do sítě, může se ale vyskytovat i v celé místnosti, kde jsou zastaralé rozvody elektřiny, další příčinou může být rozhlasový, televizní nebo mobilní vysílač. Dále jsou to prameny, zlomy, bažiny či močály v podloží objektu a zejména vodou naplněné a vodorovně položené trubky pod obytným prostorem. Všechny tyto vlivy se mohou pod lůžkem křížit a vzájemně zesilovat. Dají se však odstranit nebo alespoň utlumit.
Jak se zbavíme GPZ K odstranění vlivu GPZ mnohdy stačí posunout postel z ohniska jejich vlivu. Pokud to není proveditelné, lze je odstínit zařízením Geosan 01 (schváleným Státním zdravotním ústavem, expertiza č. 3842 z 12. 2. 1993). Je to velkoplošný kondenzátor v podobě devítivrstvé fólie zatavené v polyetylenovém obalu velikosti 2 x 1 m o tloušťce 1 mm, pevně spojený tenkými vodiči s vlastním elektronickým zařízením, které tvoří kompaktní celek se zástrčkou do elektrické sítě. Umisťuje se jednoduše pod lůžko, pod koberec, linoleum nebo pod plovoucí podlahu. Cena jednoho kondenzátoru (fólie) včetně vybíjecí elektroniky je 4 500 Kč (1 800 Kč fólie, 2 700 Kč elektronika). K síťovému adaptéru lze podle místních podmínek připojit 2 až 3 fólie. (Prodává PATOGEN)
Jak odstraníme EMS Především odstraníme televizní přijímač z ložnice nebo ho umístíme jinak, protože vyzařuje elektrostatické pole do vzdálenosti, která se rovná sedminásobku úhlopříčky obrazovky (do prostoru), a to ještě tři hodiny po vypnutí přístroje. Zajistíme, aby hlava na lůžku byla vzdálena nejméně 50 cm od jakékoli přívodní šňůry nebo spotřebiče pod napětím 220 V. Obrazovku klasického monitoru, vyzařující rovněž elektrostatické pole do vzdálenosti sedminásobku úhlopříčky do prostoru, odstíníme čočkovým stimulátorem. Čočkový stimulátor (cena od 525 do 625 Kč) je vhodný i pro potlačení elektrostatického pole aktivního mobilního telefonu. (Prodává PATOGEN)
Kvalitní lůžko musí: (podle ing. Heleny Prokopové, cechmistryně a tajemnice Cechu čalouníků a dekoratérů v Brně) 1) být vzdušné a prodyšné, vytvářet tepelnou pohodu a zajišťovat odvod vlhkosti od spící osoby 2) být vyrobeno ze zdravotně nezávadných a příjemných materiálů, které se dají snadno čistit 3) odpovídat velikosti a hmotnosti uživatele, aby při ležení na zádech si páteř zachovávala svůj přirozený tvar a při ležení na boku byla v rovině
Správné rozměry 1) Správná délka lůžka se stanoví od výšky uživatele plus délka jeho chodidla (tj. 24–32 cm), běžně 190–200 cm, případně 210–220 cm. 2) Šířka pro dospělého musí být minimálně 90 až 110 cm, pro dvojici nejméně 140 cm (tzv. francouzské lůžko). 3) Optimální výška lůžka vzhledem k prašnosti a vstávání se pohybuje od 30 do 50 cm. 4) Vzdálenost lůžka od stropu musí dovolovat pohodlné usednutí, takže by neměla být menší než 80 cm.
text: Bea Fleissigová foto: archiv |
Chcete bydlet v koupelně?
|
|
Jednou z prvních věcí, kterou budete při výběru koupelnového nábytku řešit, je výběr materiálu. Nejběžnější je MDF deska s předními plochami lakovanými nebo z lamina. Kvalitativně lepším, ale i dražším materiálem je dřevo, moderní je kov v kombinaci s jinými materiály. designéři však rádi pracují i s umělým kamenem corianem. Mezi doplňkové materiály můžeme zařadit sklo, ratan a plasty.
MDF deska Korpusy levnějších typů koupelnového nábytku jsou z laminované dřevotřísky (obyčejná by nebyla schopná odolávat vlhkému prostředí) a pohledové plochy z takzvané MDF desky. Ta je tvořena z několika vrstev laminátu, povrch je buďto lakovaný v nejrůznějších barvách, nebo potažený fólií. U luxusnějších modelových řad je MDF deska opatřená dřevěnou dýhou. Částí nábytku, na kterou jsou kladeny zvýšené nároky, jsou hrany. Musejí být velmi kvalitně zakončeny, aby se zabránilo vnikání vlhkosti dovnitř desky. Ideální je takzvaná ABS hrana. Jedná se o plastový proužek nalepený na hranu voděodolným lepidlem. Za méně dokonalou se považuje nažehlená laminovaná hrana. Stoprocentní odolnost by měla mít hrana kovová (z nerezu nebo hliníku).
Přírodní dřevo Pokud se vám líbí nábytek v designu dřeva, máte několik možností. Buďto zvolíte masivní dřevo, nebo o něco málo levnější dřevěnou dýhu. Nejlevnější bude nábytek z MDF desky potažený fólií s dřevěným dezénem. Budeme-li se bavit o masivu, nejideálnější, ale také nejdražší bude voděodolné dřevo teak nebo iroko. Teakové dřevo může být dlouhý čas ponořeno do vody a zůstane beze změny. Oproti tomu iroko se musí alespoň jednou za 6 měsíců ošetřit speciálním teakovým olejem. Velmi oblíbené je poslední dobou tmavé dřevo wenge, které se používá častěji v podobě dýhy. Další vhodná dřeva, ať už v celomasivu nebo v dýze, jsou kaštan, třešeň, buk, ořech, bříza a další. Často se dřevo moří na nejrůznější odstíny, takže si můžete pořídit levnější dřevo a nechat si je napustit barvou vámi požadovaného odstínu. U dřev, která nejsou voděodolná, je třeba se pečlivě informovat, jakou úpravou jsou ošetřená, a hlídat případné změny na povrchu.
Chladný kov Kov v kombinaci se sklem, dřevem či plastem je v poslední době velmi oblíbeným a vyhledávaným materiálem zejména designéry a architekty. Do módy se totiž dostávají chladnější materiály, které v interiéru působí stroze a čistě. Kov nachází své uplatnění v podobě konstrukcí pod umyvadlo, tvoří korpusy otevřených skříněk, jsou z něj vyráběné nejrůznější kontejnery a police, osvětlení. Praktické jsou multifunkční tyče a držáky všech tvarů i rozměrů, valná část koupelnových doplňků je rovněž z kovu.
Plasty v pozadí Plast, oblíbený v době rozkvětu panelových jader, kdy z něj bývaly vyrobené galerky, mýdlenky, držáky, věšáky, svítidla, najdeme v koupelně už jen zřídka, a když, tak v pěkném provedení a barvě. Může z něj být zajímavá ovládací páka baterie či kolekce nápaditých designových koupelnových doplňků.
Co se do koupelny vejde Ať už máte koupelnu prostornou, nebo zcela miniaturní, rozhodně by v ní neměla chybět zrcadlová galerka nebo alespoň rozměrnější zrcadlo. Galerku, která slouží k uložení nejnutnějších hygienických potřeb, může zčásti nahradit polička umístěná nad umyvadlem. Zejména v malé koupelně můžete využít volný prostor vedle zrcadla, a to k umístění poliček nebo plných skříněk. Často nevyužité místo je pod umyvadlem, které leckdy zbytečně zabírá sloup či polosloup umyvadla. V bytě, kde se šetří každým centimetrem, se hodí mít úložné prostory i v koupelně, proto doporučujeme pořídit si pod umyvadlo skříňku. Ideálním řešením je skříňka, jež má v sobě zabudované umyvadlo. Praktické jsou kontejnery a různé vozíky na kolečkách, které se dají libovolně přemisťovat a poslouží hned dvakrát – dovnitř se schovají hygienické potřeby nebo i malé spotřebiče, na jejich vrchní desku se dá zase leccos odložit. Pokud to prostor koupelny dovolí, nabízí se mnoho typů skříněk nábytkových kolekcí. Vždy ale platí jedno pravidlo – měně je někdy více.
Jak to bude s barvou – Chcete-li mít koupelnu stylově čistou a nadčasovou, zvolte neutrální bílou barvu nábytku, mohou být i světlé odstíny smetanové, vanilkové. Doporučit můžeme kombinaci světlé barvy s dřevem. – Barevný nábytek je moderní, koupelnu oživí, ale pravděpodobně se také brzy okouká. Na každého působí barvy rozdílně, zvolená barva by proto měla být příjemná všem, kdo budou koupelnu užívat. – Chladněji, přesto velmi čistě bude působit kovový nábytek v kombinaci se sklem.
Nezapomeňte zkontrolovat – Spoje – dřevotřísková deska v těchto kritických místech může bobtnat. – Vrstvu chromu – při porušení může tato část začít rezivět. – Vrstva laku – je-li souvislá a bez škrábanců či jiných poškození. – Skleněné prvky – nerozbily-li se při transportu. – Dřevěný nábytek by měl být dokonale ošetřen proti vnikání vody a vlhkosti.
Doporučujeme Vyberte si nábytek, který se dá zavěsit na stěnu nebo je postaven na nohách, sestava bude působit vzdušnějším dojmem, než kdyby byl nábytek na soklech.
Kontakty: IDEAL STANDARD Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462, IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116, fax: 251 562 243; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212
text: Lucie Martínková foto. archiv |
Maximální minimalismus
|
|
Investor nadčasové třípodlažní vily přesně věděl, jakou stavbu si přeje. Těšil se na prosvětlený a pohodlný funkcionalistický dům s ateliérem. „Jeho sběratelskou vášní je období prvorepublikové moderny,“ přibližuje pozadí zákazníkovy představy architekt Petr Fuchs, který se úkolu ujal. Od samého začátku však upozorňoval, že jeho projekt nebude čistě funkcionalistický. „Třeba nemám pravdu, ale myslím, že se na tento směr úplně navázat nedá. Dnes jsou jiné stavební technologie, jiné normy, jiný životní styl,“ říká Petr Fuchs.
Předem daný půdorys Autora přitom limitovalo nejen přání klienta. Podstatnou roli sehrála rovněž jednoznačná stavební regule: objekt musel respektovat obdélníkový půdorys typizované budovy mateřské školky, která na místě původně stála. Hmota domu neměla převyšovat okolní zástavbu.
Samotnou kompozici stavby tvoří logická skladba kubických tvarů, které kontrastují s oblým nárožím ložnicového patra. Při navrhování domu kladl architekt Fuchs důraz na vzájemné proporce jednotlivých hmot a přirozenou krásu použitých materiálů. Do skladby klidných objemů obývacího pokoje a šikmo zaskleného ateliéru vnáší prvek napětí třímetrová konzola druhého patra.
Střídání pocitů Z malého zádveří v přízemí vejdete do jídelny, z níž se lze přes kuchyň dostat do hlavního obývacího prostoru. Vstupní chodba se mírně zužuje, což může u někoho vyvolávat až stísněný dojem. Po několika krocích se ale před hostem otevře prosvětlené schodiště. „Pocity návštěvníka se musí střídat. Je to scénická záležitost,“ podotýká Petr Fuchs, který v sobě nezapře silný vztah k jevištnímu výtvarnictví. Přes zasklené dveře na konci chodby je už od vchodu patrný oheň v krbu.
Schodiště vás přivede k podestě, na niž navazuje galerie. Ta je opticky i zvukově spojena s přízemím. Obyvatelé domu i na tomto místě vědí, co se děje třeba v jídelně. Jedná se o zcela jasný autorský záměr. Podle Petra Fuchse by se totiž lidé neměli zavírat ve svých pokojích. Tuto zásadu neuplatnil pouze v případě podkrovního ateliéru, který musí být oddělen, aby tvůrce mohl počítat s dostatečným klidem na práci.
Hlavní ložnice v patře je otočená na západ a otevírá se na zelenou střechu. Na ní v blízké budoucnosti vyrostou keře a popínavé rostliny.
Magická diagonála Dynamika prostoru se uvnitř domu odvíjí především od železobetonového nosného systému, který je vůči obvodovému zdivu pootočen o osm stupňů. Jinými slovy – nosná zeď nerespektuje pravoúhlý půdorys. V každé místnosti tedy najdete pouze dva pravé úhly. „Tato pomyslná diagonála začíná u vstupní branky a končí u krbu v obývacím prostoru. V objektu je i funkční, protože vymezuje šedesát centimetrů hluboké šatní skříně,“ dodává architekt. Mimochodem: rovněž ostění oken autor „zešikmil“ pod úhlem osmi stupňů.
Architekt počítal původně s tím, že vila bude klimatizována tepelným čerpadlem systému vzduch-vzduch. Z finančních důvodů jej zatím investor nenainstaloval, do budoucna však tento krok nevylučuje. Samotný agregát má být na střeše zakryt jednoduchým „stínítkem“, které bude korespondovat s tvaroslovím stavby.
Bez fantazie to nejde Petru Fuchsovi se podařilo splnit všechna přání investora za použití minimálních prostředků. Byl přitom omezen předem daným půdorysem. Projekt navíc musel koncipovat tak, aby rozpočet nepřesáhl únosné meze. Tímto požadavkem se však nenechal svázat, naopak zareagoval velmi kreativně. „Při současné ekonomické situaci v celé Evropě bychom kvůli omezování finančních prostředků mohli všichni stavět stejné minimalistické kostky. Ale to já nechci. Myslím, že bez fantazie to prostě nejde,“ říká architekt. Nepopírá však volnou inspiraci Bauhausem – slavné výmarské avantgardní umělecké školy z počátku 20. století. „Pokouším se nastartovat éru novou, poučenou, trochu útulnější, technologicky náročnější, ale lidsky pokornější,“ uzavírá Petr Fuchs.
Architekt Akad. arch. Petr Fuchs (1949) absolvoval ateliér architektury a scénografie na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Je autorem četných rekonstrukcí a novostaveb, specializuje se též na multimediální projekty. Časopis Můj dům podrobně představil jeho tvorbu v čísle 1/2004.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 1 200 m3 Zastavěná plocha: 216 m2 Užitná plocha: 450 m2 Pozemek: 759 m2 Cena: cca 7 mil. Kč
Kontakt Architektonická poradna FUX TEAM, Akad. arch. Petr Fuchs, Studentská 5, 160 00 Praha 6, tel.: 224 312 562
text: Filip Hubička foto: Ota Pajer |
U Heidi kraluje pohoda
|
|
Vše je dovoleno Velikost je ovšem podle Heidi zcela na místě: „Přestože žijeme jen ve dvou, rodinu máme doslova ,roztahanou‘ po celé republice. Když dnes kdokoli z našich blízkých přijede, přespí v některém z hostinských pokojíků a má své pohodlí.“ A také pohodu, která domu zpěvačky stoprocentně kraluje. „Nejsme z lidí, kteří by vyznávali puristickou čistotu moderně zařízených bytů, ve kterých musí být všechno na svém místě. Tím, že jsme muzikanti, jsme bohémové a žijeme skutečně trošku jinak. Uklízí se, až když je opravdu čas a podobně. Přesto si myslím, že na každého, kdo náš dům navštíví, dýchne něco pohodového. U nás je totiž dovoleno všechno.“
Obrazy jako mírný předmět sváru Pohoda vystupuje i ze vzpomínek, ať už prostřednictvím starších kusů dřevěného nábytku, nebo ze vskutku památečních plakátů, fotografií, loutek a obrázků. Ty se prý ovšem při každém stěhování a následném zařizování staly i tak trochu předmětem manželského sváru. Ivo Pavlík totiž vždy jako první pověsil obrazy a pak k nim teprve dostavoval nábytek… Jak ovšem nakonec uznala i Heidi, když visí obrazy, k nimž má člověk určitý citový vztah, všechno se hned zdá být útulnější.
Příjemně zabydlený je teď samozřejmě celý dům. Heidi má ráda jednoduché, účelné a pohodlné věci. Mnohé si jenom převezli z Ostravy, další dokoupili. „Když jsem se kdysi nastěhovala ke svému manželovi, měl jednu obývací stěnu, kterou ani při stěhování prostě nechtěl opustit Byl zvyklý, že v horním šuplíku má to a v dolním zase ono, a vždycky našel, co hledal. Byla ale už tak otlučená, že jsem naposledy byla opravdu radikální a do nového domu ji prostě nevzala. Takže u nás se nábytek obměňuje pozvolna.“ A navíc — některé kusy jsou tak říkajíc navždycky, mezi nimi třeba starožitný psací stůl v prostorném obývacím pokoji. Ivo Pavlík ho kdysi dostal od svého souseda, který byl v roce 1968 donucený k emigraci. Manželé prý stůl stále opatrují jako oko v hlavě a nikdy ho nikomu nedají, protože má i cenu vzpomínek. Obývací prostor, který zpříjemňuje teplo „modře džínových“ krbových kamen, je otevřený i směrem do kuchyně, která je ovšem už zcela moderní. „Líbí se mi, protože splňuje mé představy o kuchyni,“ říká Heidi. „Nejsem zas tak velký kuchtík, abych uměla něco rychle vymyslet a nachystat. Já k tomu potřebuji pohodu, čas a místo. Abych si mohla všechno připravit a trochu se v tom rochňat…“
Pracovna pro dva muzikanty Z druhé největší místnosti domu, kde lidé v sousedství mívají obvykle obyvatelnou ložnici, si Heidi s manželem vybudovali pracovnu. Komfortně vybavená špičkovou technikou má dva elegantní dřevěné pracovní stoly sestavené tak, aby manželé při práci seděli naproti sobě a mohli tak být v neustálém kontaktu. Vše zútulňuje sedací souprava a nechybí zde samozřejmě ani klavír. Chce-li si prý ale Heidi odzkoušet novou písničku a trochu si přitom „zakřičet“, raději odchází do jednoho z menších hostinských pokojíků. Aby prý nerušila… Jako svou pracovnu, i když opět ne v tom pravém smyslu slova, pak ještě využívá místnost s velkými zrcadlovými skříněmi. „Je to taková moje šatna, převlékárna. A slouží i k tomu, že do ní po návratu z koncertu hodím všechny věci, zavřu, a teprve když mám čas, tak je přeberu a uklidím.“
Ložnice v barvě tyrkysu Heidi Janků baví malování bytů. Do dvou modrozelených odstínů nedávno vlastnoručně vybarvila ložnici a teď se chystá i na obývací pokoj a schodiště. „Myslím si, že barevnosti není nikdy dost,“ podotýká. „A tak bych chtěla, aby každá místnost měla alespoň náznakově jednu nebo dvě plochy trochu jinačí. Tak, aby ladily s barvou nábytku, podle níž mám už teď třeba jeden pokoj dorůžova a další domodra. Původně jsem pro malování plánovala syté barvy, ale pak jsem si uvědomila, že by se možná tloukly s tmavě modrým tónem podlahové dlažby a koberců, které procházejí celým domem. Takže musím ubrat tak, aby barvy zůstaly výrazné a přitom nebyly tmavé.“
Architekti mají pravdu Tmavě modré je totiž třeba i schodiště. Podlahová dlažba v koupelně ale už ladí s béžovými keramickými obklady. Oproti koupelně v minulém domě, kde byl na přání jen sprchový kout – životnímu stylu manželů prý zcela vyhovoval –, dnes prostoru dominuje velká rohová vana. I když do ní prý Heidi musí vklouznout, aby všude dosáhla a mohla ji celou umýt, je s ní spokojená. „Cákanců ze sprchování je teď na podlaze podstatně méně,“ konstatuje a s úsměvem přiznává, že si totiž ještě moc času na to, aby si do vany lehla a relaxovala, nenašla. V otázce vybavení koupelny prý byli manželé zpočátku docela bezradní. Když šli totiž sami vybírat, byli úplně rozčarovaní z obrovské nabídky trhu. Pro člověka, který nemá jasnou představu o tom, co by chtěl, je pak rozhodování opravdu dost obtížené. Nakonec dali na radu své stavební firmy a zašli se podívat do jednoho z jejích ukázkových domů. Z koupelny s poměrně standardním a ne moc drahým vybavením na ně prý dýchlo takové teplo, že bylo hned rozhodnuto. Na radu firmy dali také v dalších otázkách, protože i Heidi uznává, že architekti mají přece jen víc zkušeností než ona. Vysněný krb tak nahradila zmíněná krbová kamna apod. Ke štěstí tak už jen chybí zahradní gril. Bude, jen co zpěvačka přesvědčí manžela o jeho příjemnosti. Ivo Pavlík prý sice velmi rád přijímá pozvání na zahradní grilování, ale strašně nerad to dělá sám. A ještě něco – na zahrádce řadového domku možná zanedlouho bude pobíhat i nový psík, jack russel teriér. Jde prý o chytrou, až démonickou rasu, která má v oblibě lidi, takže by teoreticky mohl dobře snášet i rušný cestovatelský život muzikantského páru.
Lidí se nebojím S lokalitou na okraji Prahy, ve které nyní bydlí, jsou manželé spokojeni. Od Heidi také můžete slyšet: „Do soukromí vám tu samozřejmě zasahuje už víc lidí než třeba v malé obci, kde jsme bydleli dříve. Nemyslím si ale, že jsem až tak velká hvězda, abych se bála lidí. Já je mám ráda, snažím se k nim chovat slušně a doufám, že i oni se budou chovat slušně ke mně. Mezi sousedy máme dobré známé, navštěvujeme se a vím, že kdyby se cokoli stalo, vyjdeme si vzájemně vstříc. Což si myslím, že je daleko důležitější než pocit absolutního soukromí někde na samotě.“
Na Ostravu se nezapomíná I když se přestěhovali do Prahy, na Ostravu rozhodně nezanevřeli. Naopak. Heidi má teď na severní Moravě paradoxně víc vystoupení než v době, kdy tam bydlela. A navíc – pro handicapované a opuštěné děti z tamních dětských domovů, které často jezdí potěšit svými písničkami, společně se svými přáteli zpracovává projekt dobročinného fondu, z jehož financí by se mohlo částečně ulehčovat jejich nezáviděníhodné situaci. Teď Heidi vystupuje na plesech, kde, jak sama říká, „zpívá lidem k tanci, pohodě a dobré náladě“, a zanedlouho jí opět začnou dětská vystoupení, natáčení v televizi. „Nová deska by mohla vyjít během pár měsíců, protože písniček už máme dost. S některými jezdím mezi lidi, aby si vybrali. Je to nejlepší způsob, jak zjistit, co se jim bude líbit. Pokud je píseň hned uhodí do ucha, je jasné, že na desku patří.“ O to raději se pak vrací domů – v pohodě a v případě Heidi Janků a jejího manžela také do pohody.
text: Eva Šuhájková foto: Oto Pajer |
Stavba 4/2004
/Files/Obrazky/ProOdbroniky/2004/Stavba/4_04/Obsah.pdf
Samozřejmý dům
|
|
„Mám ráda takové domy, které příliš nemluví o svém autorovi, ale jsou samy sebou jaksi samozřejmé,“ prohlásila zhruba před rokem na brněnské Fakultě výtvarných umění VUT architektka Alena Šrámková. Uvedenou myšlenku se jí ve spolupráci s týmem spoluautorů podařilo zhmotnit v podobě cihlové stavby v Dolních Jirčanech.
Ze severní – přístupové – strany rytmizují fasádu z režného zdiva pravidelně uspořádaná okna a dveře. Uzavřený výraz této části objektu podporuje oplocení z pohledového betonu. Dojem introvertnosti se však rozplyne v okamžiku, kdy vstoupíte dovnitř. Obytné hale dominuje knihovna přes celou výšku domu.
V létě se hlavní obytný prostor rozšíří o pobytovou terasu s pergolou, jejíž konstrukci bude krýt plátno. „Zajistí se tak intimita vůči okolí. Uvažujeme o žluté, oranžové a bílé barvě,“ říká Alena Šrámková.
Kontakt s okolím neztratíte ani poté, kdy vás subtilní dvouramenné schodiště přivede na galerii. Zatímco horizontálními okny hledíte k zalesněnému severnímu obzoru, směrem na jih se před vámi otevírá pohled do zahrady. V celém domě se cítíte uvolněně a svobodně.
Architekt Prof. ing. ak. arch. Alena Šrámková (1929) vystudovala Fakultu architektury Vysoké školy technické v Bratislavě a Akademii výtvarných umění v Praze. Během své bohaté profesní praxe zrealizovala desítky projektů. Dlouhodobě se věnuje i pedagogické činnosti. Od roku 1992 vede vlastní architektonickou kancelář. Ing. arch. Lukáš Ehl (1974) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracuje v kanceláři Alena Šrámková Architekt. Ing. arch. Jan Hájek (1971) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Do roku 1999 pracoval v kanceláři Alena Šrámková Architekt. V současnosti působí v ateliéru M1 architekti. Ing. arch. Tomáš Koumar (1968) vystudoval Fakultu architektury ČVUT v Praze. Pracuje v kanceláři Alena Šrámková Architekt.
Technické údaje: Dispozice: 5 + 2 Zastavěná plocha: 208 m2 Obestavěný prostor: 1 148 m3
Kontakt: ALENA ŠRÁMKOVÁ, ARCHITEKT, Na Šafránce 25, 101 00 Praha 10, tel./fax: 271 730 312,
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa |
Bydlet v minimalismu
|
|
Ale ani ten na nás mnohdy nemusí působit dobře, v takovém interiéru můžeme brzy získat dojem nedostatečné zabydlenosti. Zkrátka udržet své obydlí v minimalistickém duchu, a přitom z něho vytvořit domov, kde je radost lenošit, je úkol těžký i pro zkušeného architekta. Majitelé bytu ze 70. let ale měli při rekonstrukci štěstí takříkajíc na lidi, o tom vás možná přesvědčí jejich koupelna a malá toaleta.
Co je minimalismus Minimalistický styl v nás asociuje představu o minimálně zařízeném bytě. Studio DONLIČ INTERIER a také architektka Alena Šrámková, se kterou úzce spolupracovali majitelé bytu (ještě navíc obohaceni svými dlouholetými pobyty v zahraničí), docílili toho, že ačkoli je minimalistický styl strohý, v této domácnosti je útulno. Jenom pro zajímavost – veškerý nábytek tady našel místo „ve zdi“. Toto kultivované zakomponování všech úložných prostor (ať už na oděvy, boty, knihy, nádobí, upomínkové předměty z cest nebo hygienické potřeby) dalo základ myšlence – bydlet v minimalismu. Kam s ručníky? Koupelna slouží všem třem členům rodiny – jedno umyvadlo užívá matka s dcerou, druhé používá otec. Podlaha a části zdi včetně celého sprchového koutu jsou ze žuly dovezené z Moravy. Dovnitř sprchového koutu majitelé umístili talířovou hlavovou sprchu o průměru 20 cm, kterou si koupili ve Spojených státech. Stěny koupelny jsou potažené textilní tapetou, kterou si rovněž přivezli ze zahraničí, tentokrát z Anglie, její tmavě hnědý odstín koresponduje s barvou podlahy po celém bytě. Skříň v koupelně nenajdete, ta k minimalistickému designu nepatří. Je ukrytá v nice naproti dveřím ústícím z koupelny do obytné haly. Je kombinovaná s mléčným sklem, které se ve stometrovém bytě objevuje častěji, slouží k ukládání ručníků, osušek a jiných potřeb neodmyslitelně patřících ke koupelně. Žádné háčky na stěnách Když majitelé přemýšleli o věšácích na osušky a ručníky, nechtěli se spokojit pouze s obyčejnými háčky na stěnách či dveřích. Inspiraci, kterou získali na zahraničních cestách, si přivezli nakreslenou – jedná se o tyče sloužící jako sušáky na ručníky.
Návrh předložili šikovnému kovářovi ze Šumperka a dnes jejich koupelnu zdobí další designový prvek, který byl vytvořen z úplně obyčejných nerezových tyčí. Tyče jsou napevno zabudované v podlaze v blízkosti umyvadel a sprchového koutu.
V hlavní koupelně je ve stěně zabudovaná toaleta i bidet. Opět s tyčí na ručníky, která své místo našla ještě mezi dvěma vstupními dveřmi.
Ačkoli se zdá, že na tak malý prostor je sušáků příliš, v praxi se to nepotvrdilo. Tajemství za zrcadly Dvě rozlehlá zrcadla v kovovém rámu vzešla z návrhu ateliéru DONLIČ INTERIER. Jsou vyrobená na míru a navíc slouží jako úložný prostor. Majitelé bytu nás za jedno zrcadlo vybudované v nice nechali nahlédnout. Skrývají se za ním poměrně prostorné poličky na toaletní potřeby. A také průchod do komory, kam se hází špinavé prádlo. Když bychom to shrnuli, tato zrcadla plní hned několik funkcí najednou.
Koupání na terase V této koupelně chybí vana, tu nahradil rozlehlý sprchový kout podle návrhu Ing. arch. Aleny Šrámkové. Když se chtějí majitelé i s malou dcerkou vykoupat, vy užijí vířivou vanu, která je postavená na poměrně velké terase. Koupou se i v zimě a shodli se na tom, že chřipkové epidemie se jim úspěšně vyhýbají. Na otázku, zda majitelka bytu a zároveň maminka dvouleté dcerky přece jenom uvnitř bytu vanu nepostrádá, odpověděla, že dnes by již vanu chtěla. Zároveň si však uvědomuje, že by ji využívali jenom do určitého věku dcery.
Toaleta pro hosty Během rekonstrukce bytu ze 70. let tady vznikla na přání majitelů malá koupelna pro hosty, vybudovaná u hlavních vchodových dveří. Z ní ještě vedou dveře do komory. Toaletě vévodí velké zrcadlo zhotovené na míru a nerezové pláty, kterými jsou pokryty části stěn, do nerezové desky je zapuštěno menší umyvadlo a stejný materiál se objevuje i na podlaze. Tento malý prostor rozhodně nepůsobí stísněně, ba naopak velmi komfortně. Komora, do které se vchází přes toaletu, má společnou stěnu s hlavní koupelnou. Sem se ukládají další hygienické potřeby, vešla se sem pračka a také skříň na míru, do které vede skrz zrcadlo v koupelně otvor na špinavé prádlo. I tady vládne minimalismus.
Dobrý nápad Ve stropě jsou zabudovaná bodová světla. Ale až v praxi byla ta nad zrcadly vylepšena o zpětná zrcátka, ve kterých se světlo odráží a světelný lom dopadá směrem k zrcadlům. Jinak by nebylo docíleno kvalitního osvětlení k místům, kde to každodenní hygiena vyžaduje.
Kontakty: DONLIČ INTERIER, Bílkova 13, Praha 1, tel./fax: 224 812 850, tel.: 604 207 323; U Cukrovaru 2, Opava 5, tel./fax: 553 733 066, tel.: 603 807 989; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, e-mail: marketing.cz@cz.laufen.com , www.laufen.cz
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
