|
|
Majitelé bytu své rozhodnutí o rekonstrukci zvažovali, neboť mnohé problémy se rýsovaly od počátku. Protože ale rozpočet na rekonstrukci třípokojového bytu vycházel přece jen výhodněji než koupě nového bytu, rozhodli se pro přestavbu. Protože muž je velmi vytížen v zaměstnání, řídila realizaci hlavně žena. Zvolila architekta, jehož výtvarný styl se jí zalíbil, a společně začali uvažovat o nutných změnách.
Více prostoru Architekt zvolil radikální řešení, které si vyžádalo velké změny dispozic: bourání příček, přesouvání komunikací, výměnu dveří a zárubní, budování nik, změny podlahových krytin. Hlavním záměrem bylo vytvořit na stejné ploše dojem většího, maximálně prosvětleného prostoru, který bude vhodně rozčleněn pro lepší praktické využití. Původně úzká potemnělá předsíň dnes působí dojmem světlé a vzdušné haly. Architekt toho dosáhl zejména tím, že ji rozšířil o prostor WC, které přesunul, takže se vstupní prostor zvětšil, spojovací chodba se zkrátila a současně rozšířila. Tím pádem zde bylo možné vybudovat osvětlené niky, které ji ještě opticky rozšiřují. Díky tomu, že se zároveň přesunuly dveře do ložnice, vzniklo místo pro velkou šatní skříň s posuvným otvíráním. Nový půdorys má i koupelna, nyní s velkým umyvadlem, sprchovým koutem, pračkou a skříní na různé nezbytnosti. Zásuvné dveře z matného skla výrazně šetří místo.
Lepší využití prostoru Totální přerod prodělala také kuchyň a obývací pokoj. Tvoří dnes multifunkční prostor, který je účelně rozčleněn na kuchyň, jídelní kout, odpočivný prostor s televizí a malé počítačové pracoviště. Ke zvětšení tohoto prostoru přispívá i zasklení lodžie, která se proměnila na zimní zahradu. Nově vytvořené centrum bytu bylo za pomoci optických klamů vtipným způsobem ze všech stran využito k různým účelům. Tak v kuchyňské části je do něj integrována vysoká lednice, směrem k sedací soupravě je začleněna televize a další audiovizuální technika, pracovna v něm získala úložné prostory a ukrytí kabeláže.
V protilehlé „klidové zóně“ se nachází ložnice a dětský pokoj. Také zde byly použity vestavby a zařízení bylo vyrobeno na míru ve stejném výtvarném i materiálovém pojetí jako celý byt. Vznikl tak ucelený, logicky dokonale vyřešený obytný prostor, kde se jeho obyvatelé vůbec necítí jako v paneláku.
Slovo architekta Ing. Martin Čermák z ateliéru Dessier vyzdvihl na této rekonstrukci zejména několik bodů: 1) Maximum nových akcí a vnitřního zařízení bylo provedeno tak, aby budily dojem stavební konstrukce nebo nábytku vestavěného do stavebních nik, protože jeho veškeré hloubky pak opticky ubírají prostoru méně místa, jsou méně nápadné a prostor sám je vzdušnější. 2) Protože dispozice bytu je stále relativně rozbitá, zvolili jsme pouze několik dobře sladěných barev, abychom celek zklidnili a propojili. Majitelka má v oblibě tmavě zelenou, která tvoří pěkný akcent k hnědé, bílé a stříbrné v různých odstínech. 3) Byt je relativně malý, takže jsme museli potlačit přehnanou dekorativnost. Veškerou zdobnost tvoří prolínání jednoduchých objemů a barev. 4) Abychom co nejvíce potlačili vzhled sídlištního bytu a navodili pocit „solidnosti“, udělali jsme v celém bytě podhledy, které zakrývají praskající omítku a spáry ve stropě. Ze stejného důvodu jsme také nahradili ocelové zárubně dřevěnými s poměrně širokými obložkami a vyměnili všechna okna. 5) Velký důraz kladu na dostatečné osvětlení, které musí odpovídat potřebě daného místa. Například vchod do bytu se nachází v tmavém středu chodby, takže jsme zde instalovali spínání na fotobuňku, aby člověk vždy vstupoval do světla.
Kontakty: DESSIER, Budějovická 9, Praha 4, tel: 261 211 430, e-mail: dessier@dessier.cz, www.dessier.cz; MOBILIER, Štěpánská 47, Praha 1, tel./fax: 222 230 530; CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 224 162 056–57, fax: 224 162 058; Příkop 4, budova IBC, Brno, tel.: 545 176 231; Hypernova Doubí, Liberec 23, tel.: 485 134 051, fax: 485 132 528; PETR KUBÁT (elektromontáže), Mírovka 71, Havlíčkův Brod, tel.: 569 438 235, 604 205 346; SPV – MIROSLAV BAŽANT (truhlářské práce), Matějovského 2118, Praha 5, tel./fax: 257 911 629; Š+V – PETR VOLESKÝ (stavební práce), Nedašovská 336, Praha 5, tel.: 257 950 573
text: Bea Fleissigová foto: Oto Pajer |
Blog
Žlutá jako slunce
|
|
Jasná sluníčková sluší spoustě květin. Poznáte je někdy podle českého názvu (slunečnice, sluncovka) nebo podle odborného latinského názvu. Objevuje se v nich řecké slovo helios (slunce), chrysos (zlato), nebo latinské aureus (zlatý), případně flavus (žlutý). Příkladem je Chrysanthemum, Heliopsis, Helianthemum, Helianthus, Helenium, Helichrysum.
Vliv světla Jaro i léto, slunce, oheň… Většina lidí má ráda žlutou právě pro symboliku zrození života a v zahradě je téměř nepostradatelná. Je nejviditelnější z celého spektra. Člověk, který ztrácí zrak, ji prý vidí jako poslední. Nejhezčí je za odpoledního slunce, které ji změkčí a dává jí teplý meruňkový nádech. V takovém světle navíc ztmavne zelená a světlé barvy vedle ní vypadají sytější a výraznější. Jarní světlo sluší jemným tónům narcisů a prvosenek. Za podzimního rána a odpoledne jsou třapatky, aksamitníky nebo chryzantémy zlatavé jako na obrazech starých mistrů. Velké skupiny žlutých květin ale nesázejte do míst, na něž se často díváte v letním poledni: jsou sluncem „vybledlé“ do unavených tónů a mohou vás i nepříjemně oslňovat.
Kombinace s jinými barvami Některé odstíny jsou příjemné a snesou se téměř se všemi ostatními barvami, ale třeba na sírově žlutozelenou musíme dávat pozor. S modrou vás úplně bije do očí – takový efekt lze použít jen cíleně jako překvapení, ale nemůže být na místě, kam s díváte pořád.
Obecně platí, že se pestré, výrazné plochy mají kombinovat s méně nápadnými – žlutou výborně zklidní zelená, její sousedka v barevném kruhu. Ta se naopak zdá vedle žluté mnohem teplejší než vedle modré. Ideální partnerkou žluté je komplementární (doplňková) barva fialová (modrofialová). Spolu jsou nejhezčí, navzájem se zklidní a zvýrazní.
Ale pozor! Pokud vytvoříte dvě stejně velké skupiny fialové a žluté, budou se „prát“. Je-li ale jedna z nich pouhým akcentem, bude váš záhon krásný. Když do modrofialové nebo fialové přidáte krémovou nebo bílou (nejlépe drobné květy), vznikne snášenlivá jemně pastelová. Zajímavé je promíchat sazenice rostlin na hranici skupin – obě barvy do sebe plynule a nenásilně přejdou.
Malé denní, velké odpolední Velké plochy žlutých květin nebo žlutě olistěných keřů se hodí do prostornějších zahrad. Moře narcisů v ovocném sadu je jako jarní probuzení, vysoké slunečnice, zápleváky nebo třapatky na pozadí jehličnanů, keřů nebo tmavého dřevěného plotu přitáhnou váš pohled i do vzdálených koutů.
K terase u domu, do spár ve schodišti nebo do květináčů sázejte malé skupiny drobnějších žlutých květin – devaterníky, tařice, dymnivky. Jarními druhy nemusíte tolik šetřit, letní míchejte s jinými barvami.
Osvědčené triky Jedna ostře zbarvená rostlina (nebo malá skupina) bude efektním akcentem v jednobarevné ploše pastelových květin harmonické barvy. Třeba jediná monarda (Monarda didyma) ve žlutém řebříčku (Achillea taygetea ‘Moonshine’) nebo jediný žlutý aksamitník mezi oranžovými.
Míchejte spolu různé druhy žlutě kvetoucích nebo olistěných rostlin – ve velké skupině krásnoočka (Heliopsis scabra ‘Karat’) se jako sen vznášejí liliovité květy denivky (Hemerocalis flava). Nápadné květiny podpoří příměs jemné citronové nebo máslové.
Jako akcent se do žluté hodí čistá modrá (třeba stračka, šalvěj), případně modrofialová (rozrazil, zvonky), opačně poslouží žlutá v modré a modrofialové. Žluté „body“ osvěží studenou paletu romantického záhonu, ale nepřežeňte to – stačí jeden nebo dva.
Voňavé asociace Žlutě olistěná vajgélie (Weigela ‘Looymansii Aurea’) voní po limetkách, žlutě kvetoucí smil (Helichrysum italicum) zase prosycuje vzduch vůní kari; anglicky se mu říká „curry plant“.
Žádný květ není jednobarevný Na květních plátcích najdeme odlišné odstíny nebo barvy žilek, v bázi pastelově žlutých tulipánů je krémová, u špiček skoro oranžová, uvnitř jsou tmavé tyčinky. Na malbu květu denivky budete potřebovat zlatavou pro ústí trubky, něžně lososovou a oranžovou pro petaly.
Příklady rostlin se žlutými květy nebo listy dřeviny – žluté olistění javor (Acer japonicum a palmatum – žluté formy), dřišťál (Berberis thunbergii ‘Aurea’), brslen (Euonymus fortunei ‘Emerald and Gold’), buk (Fagus sylvatica ‘Dawyck Gold’), dřezovec (Gleditsia triacanthos ‘Sunburst’), trnovník akát (Robinia pseudoacacia ‘Frisia’), jilm (Ulmus ‘Wredei’)
dřeviny – žluté květy žanovec (Colutea arborescens), čilimník (Cytisus), zlatice (Forsythia), kručinka (Genista), vilín (Hamamelis), třezalka (Hypericum), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), zákula japonská (Kerria japonica), štědřenec (Laburnum), mahónie (Mahonia), mochna (Potentilla fruticosa – žluté odrůdy), růže (Rosa foetida, R. hugonis, R. banksiae, Rosa ‘Graham Thomas’), plamének (Clematis tangutica), zimolez (Lonicera periclymenum)
Trvalky – žluté květy Řebříček (Achillea filipendulina), rmen (Anthemis tinctoria), blatouch (Caltha palustris), krásnoočko (Coreopsis), dymnivka (Corydalis lutea), kamzičník (Doronicum), záplevák (Helenium), devaterník (Helianthemum nummularium), smil (Helichrysum), janeba (Heliopsis), slunečnice (Helianthus), denivka (Hemerocalis), oman (Inula), kosatec (Iris pseudoacorus), len (Linum flavum), vrbina (Lysimachia), pupalka (Oenothera), prvosenka (Primula), třapatka (Rudbeckia), rozchodník (Sedum), celík (Solidago), upolín (Trollius), divizna (Verbascum) Letničky Měsíček (Calendula), Limnanthes, aksamitník (Tagetes), slunečnice (Helianthus annus), krásnoočko (Coreopsis), sluncovka (Eschscholzia californica), vitálka (Sanvitalia), dmuloret (Calceolaria ‘Sunshine’), Nemesia strumosa Cibuloviny Česnek (Allium), montbrécie (Crocosmia), šafrán (Crocus), jiřina (Dahlia), talovín (Eranthis hyemalis), kandík (Erythronium), mečík (Gladiolus), lilie (Lilium), narcis (Narcissus), tulipán (Tulipa)
text: Jana Pyšková foto: Jana a Petr Pyškovi |
Improvizace ve stylu hi-tech
|
|
Kombinace starožitného nábytku umístěného v typicky půdním prostoru s moderními liniemi techna je překvapivě efektní. Přestože se kuchyň od ostatního zařízení výrazně liší, oba styly se zajímavě doplňují a vzájemně neruší. „V interiéru je hodně dřevěných prvků,“ konstatuje paní domu. „Kromě nábytku a korkové podlahy tu jsou trámy konstrukce krovu, a tak jsme měli pocit, že by budoucí kuchyň měla být z jiného materiálu. Nakonec jsme se rozhodli pro kontrast, jednoduchou kuchyň bez výrazných barev, které dominuje šedivá kombinovaná s kovem.“ Při volbě kuchyňského nábytku a spotřebičů se nechali inspirovat specializovanými zahraničními časopisy. Pak už zbývalo jen najít vhodného dodavatele.
Na míru Potíž byla v tom, že v roce 1999 si nový trend strohého designu kuchyňského nábytku laděného do šedivých odstínů u nás teprve hledal svou cestu. Pokud jej vůbec kuchyňská studia nabízela, šlo o pevné moduly, a ty byly pro nové obyvatele půdních prostor bytu nepoužitelné. Rozměry budoucí kuchyně byly pevně vymezené konstrukcí krovu a na čtvercovém půdorysu kuchyně (3,5 x 3,5 m) nebyla navíc ani jedna volná stěna. Vstupní část z jídelny je tu otevřená, na levé a přední obvodové zdi je okno a balkonové dveře a na pravé straně zase dveře do spíže. Proto bylo zapotřebí nechat vyrobit kuchyňský nábytek netypických rozměrů přesně na míru.
Kdo a jak Po delším hledání vhodné firmy, která by byla schopna splnit jejich představy, se dohodli ve studiu Peter Max. Tam totiž kromě kuchyní vyráběli i nábytek kancelářský. A právě materiál – šedivé laminové desky –, používaný firmou na zhotovení kancelářského nábytku, zvolili majitelé bytu pro svou budoucí kuchyň.
„Kromě toho, že jsme potřebovali nestandardní rozměry jednotlivých kusů, abychom jimi mohli kuchyň vyplnit přesně na míru, jsme chtěli i netypickou výšku pracovních ploch,“ vypráví majitelka, která se při zařizování nového bytu ujala funkce architekta a realizátora. „Jsme totiž s manželem oba vyšší postavy a běžná výška kuchyňských linek je pro nás nepohodlná. Ve studiu vyšli našim požadavkům maximálně vstříc. Na jednotlivé kusy nábytku zhotovili přesnou dokumentaci, takže při konečné montáži nebyl už žádný problém.“
Keramický obklad? Ne! K doladění technického rázu i zbarvení kuchyně bylo zapotřebí vybrat také vhodný obklad stěn. Dnes běžně dostupné hliníkové obklady ale na trhu ještě nebyly, a tak bylo zapotřebí improvizovat. S tvořivostí sobě vlastní se paní domu rozhodla použít průmyslový pochozí plech. Montáž na stěny byla sice vzhledem k jeho velké váze poněkud komplikovanější, výsledek je však velmi efektní. Výborně se osvědčilo i to, že část ho namontovali na pracovní desku u sporáku, kam teď mohou bez obav odkládat horké nádobí a plechy na pečení. Ani volba pracovní desky nebyla jednoduchá, neboť i zde byla tehdy nabídka trhu podstatně menší než nyní. Nakonec po užili stejný materiál, ze kterého je zhotoven nábytek.
Teplo domova Dokonalou atmosféru dolaďuje promyšlené osvětlení bez centrálního světla, které nahrazují lanková svítidla z IKEA. Další reflektory jsou ve dřevěných rampách instalované tak, že každá část kuchyně má vlastní osvětlení. Kombinací lampiček a reflektorů lze vytvořit v kuchyni různé nálady, přičemž rychlou změnu nasvícení umožňuje zapojení vypínačů do několika obvodů. S celkovým vzhledem kuchyně dobře ladí podlahová krytina ze zátěžového linolea, které je imitací teraca v šedivých odstínech. Rodině se velmi osvědčilo i z praktického hlediska. Je odolné proti poškození a dobře se udržuje. Strohost technického řešení kuchyně nenásilně nabourávají drobné doplňky, které sice stylově neodpovídají, kuchyň však příjemně zútulňují.
Co byste v kuchyni nehledali Stěny nad pracovní deskou a sporákem jsou obloženy průmyslovým pochozím plechem. Materiál, z něhož jsou zhotoveny jednotlivé kuchyňské moduly, byl původně určen na výrobu kancelářského nábytku.
Kontakty: Peter Max, Radlická 3, Praha 5, tel.: 257 310 032, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110, Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462,
text: Libuše Lhotská foto: Eva Faltusová |
Voňavé přítelkyně
|
|
Většina bylin má ráda teplotu mezi 15 až 21 °C, v noci s mírným poklesem, snesou ale i teploty mezi 7 až 24 °C, za nižších teplot se jim však dařit nebude. Chraňte své rostlinky před šoky, jako jsou prudké teplotní poklesy a průvan. Ten velmi ovlivňuje růst a výdrž rostliny a oslabuje její stavbu. Ovšem čerstvý vzduch se rostlinám pokuste zajistit každý den. Pomůže odstranit zatuchlost a zamezuje onemocněním přenášeným vzduchem, navíc rozptyluje naftové či plynové výpary z topných systémů. Rostlinám, především za horkého počasí, kontrolujte substrát každý den. Byliny s velkými měkkými listy a mladé sazenice vyžadují zálivku zpravidla každý den. Obecně je však lepší rostliny důkladně zalít, až když je půda v kontejneru suchá, než častěji rostliny jenom zavlažit, protože vlhkost nepronikne do spodní vrstvy substrátu. Rostliny rozhodně nepřelévejte, protože vzduch je pro kořenové vlášení velmi podstatný.
Stanoviště Nejvhodnějším místem pro bylinkovou zahrádku v bytě je okenní římsa, kde můžete maximálně využít světla a také začlenit police s květináči na přiléhajících zdech. Obzvláště pěkně působí truhlík plný hrnkových rostlin postavený na parapetu okna, popínavé bylinky na postranních policích a zavěšený košík s převislými rostlinami nahoře u stropu. Navíc rostliny ve skupině vypadají mnohem přitažlivěji a seskupování napomáhá vytvářet vlhké prostředí, určité mikroklima, ve kterém rostliny lépe prospívají.
Přihnojujte Pravidelně sklízeným bylinkám dopřejte v době růstu každé dva týdny tekuté hnojivo. Rostliny nevyživujte v zimě.
Co mají rády? – Bazalka, šalvěj, tymián, majoránka – vyžadují slunce, dobře snášejí i suchý vzduch. – Kopr, saturejka, pažitka – snášejí také přímé slunce, ale vyhovují jim nižší teploty. – Rozmarýna – aby vykvetla, potřebuje světlo a teplotu okolo 15 °C, stejně tak koriandr, toten a petržel. – Máta a kerblík – rády vlhkou chladnou půdu a stinnější místo. – Aloisie trojlistá a vavřín – preferují chladné stanoviště a bohatou zeminu.
Kontakty: FANTAZIE, tř. Karla IV. 222, Hradec Králové, tel.: 495 618 527, 495 218 527, fax: 495 261 986; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Bydlení v elipse
|
|
Futuristický návrh zatím posledního rodinného domu architekta Ivana Matušíka vystihuje jediné slovo: nadčasovost. Jeho Elipsion, který rozbíjí klasickou koncepci pravoúhlého prostoru, nabízí alternativu ke krabicovité architektuře, z jejíchž kolejí mnozí architekti nemohou či nechtějí vybočit. Svým způsobem „úlet“, dalo by se říci, jenže dispozice této netradiční stavby není samoúčelná. Kromě toho, že lahodí oku, je dům úsporný co do využití zastavěného prostoru i použitého materiálu. Architekt totiž při návrhu Elipsionu vycházel z nutnosti vejít se na poměrně úzkou stavební parcelu.
Jednopokojový „hangár“ Matušíkův Elipsion je, jak již z názvu vyplývá, podlouhlý objekt s elipsovitým průřezem. Nemá patro ani okna v pravém smyslu slova, jste-li věrni klasickým architektonickým kánonům, budete postrádat i tradiční plochu stropu. Z čelního pohledu dům komunikuje s okolím prostřednictvím pro- sklené stěny rovněž ve tvaru elipsy, orámované dřevěnou obvodovou „skořepinou“. Nad ní se zvedá opět eliptická kovová konstrukce, příjemně dynamizující objem stavby. Soustavu kostry Elipsionu tvoří šest eliptických nosných žeber z oceli, navzájem spojených vaznicemi a postranními policemi, vtipně využitými v interiéru. Sendvičový „obal“ domu sestává z podélných a příčných fošen doplněných tepelnou izolací. Na tomto jádře drží dřevěné obložení vnitřního i vnějšího pláště. Vstup zajišťuje velké francouzské okno, zasazené v boku „tunelu“. Okno zprostředkovává kontakt interiéru se zahradou, která se tak stává jeho koherentní součástí. Technicistní koncepce stavby, zřetelná z vnějšku, je plně přiznána i ve vnitřní dispozici – tu tvoří jediná místnost, v níž zcela absentují příčky. Pouze nezbytné prostory jsou odděleny posuvnými transparentními stěnami, díky nimž získává industriální charakter domu lehkost japonské „papírové“ architektury.
Vzpomínka na šedesátá léta Puristicky bílý interiér kupodivu nepůsobí striktně, navozuje naopak překvapivě příjemnou atmosféru. Neutrální odstíny vnitřního prostoru v souvislosti s tvarem budovy zaručují, že při jejím zařizování a výběru doplňků nelze udělat výraznou chybu. Sjednocujícím prvkem domu je elegantní dlažba z leštěného spišského travertinu, pozoruhodného kamene, jenž tvoří zajímavou regionální alternativu k barevnějšímu a dekorativnějšímu mramoru. V kombinaci s opticky vzdušným, nekomplikovaným tvaroslovím interiéru působí travertin až nečekaně exkluzivně. Obavy z nepraktičnosti kamenné podlahy zažehnává vytápění v ní zabudované. V Elipsionu člověk zimou rozhodně netrpí, během letního horka je chladivý travertin naopak jednoznačnou výhodou.
Pokud vám exteriér domu připomíná konceptuální projekty, na něž byla tak bohatá šedesátá léta minulého století, váš dojem se uvnitř potvrdí. Najdeme zde oblé kovové i plastové židle adorující dobovou estetiku, stejně jako konferenční stolek s typicky baculatou nohou, a především nespočet dekorativních předmětů v policích, jež se táhnou podél obou stran tubusu Elipsionu. Příjemný dojem z interiéru doplňují květiny, jejichž sytá zeleň vnáší do prostoru život. Tvarosloví interiéru – stojící na hranici mezi funkčním průmyslovým designem a estetikou neoplasticistní architektury – je natolik stylotvorným tématem, že zařizování muselo být pro investory velkým potěšením. Vnitřek domu působí ve výsledku vzdušně a svěže. Navíc je patrné, že majitelé doplňky pečlivě vybírali, aby jimi nenarušili eliptický charakter vnitřních prostor.
Hudba současnosti Efektně je navrženo také nepřímé umělé osvětlení. Součástí polic po stranách tunelu jsou totiž zářivky, které oblé obvodové stěny působivě nasvěcují. Dominantním osvětlovacím tělesem je koule papírového lampionu, která tvoří kontrapunkt k tubusu stavby.
Stejně jako většinu okolních domů i Elipsion obklopuje zahrádka s pečlivě střiženým trávníkem a několika vzrostlými stromy. I díky tomuto sjednocujícímu „aranžmá“ futuristická, vizuálně atypická stavba nijak nenarušuje bezprostřední okolí. Je naopak praktickou ilustrací faktu, že spíše něž ostré úhly akceptuje příroda měkkost oblých linií. Pokud současná architektura dokáže využít koncepcí, jež byly v šedesátých letech kvůli neexistenci adekvátních technologií hudbou budoucnosti, může se naše bydlení v budoucnu dočkat ještě mnoha zajímavých proměn. Uvidíme.
text: Klára Bobková foto: Ľubo Stacho, Ivan Karlík |
Chci jít vlastní cestou
|
|
Co vás vedlo k tomu, že jste se rozhodl pro vlastní studio? Po ukončení studia jsem nastoupil do ateliéru architekta Bočana, kde jsme řešili řadu luxusních interiérů a pro ně se většinou navrhoval nábytek na míru. Určitá klientela totiž vyžaduje zcela individuální řešení, a to se mi už tehdy zamlouvalo – každý nový klient a nové zadání jsou výzvou. Později jsem několik let spolupracoval s kolegou ze studií a spolu s ateliérem Omicron K architekta Kotíka jsme projektovali multikino Galaxie a podíleli se na jeho realizaci. Tehdy jsem se domníval, že se budu věnovat převážně velké architektuře a interiérům jen v jejím rámci. Mezitím se však na mne obrátilo několik klientů, abych jim navrhl dům nebo rekonstrukci, a často jsem v nich řešil také interiér. Když bylo zřejmé, že takové zakázky nejsou ojedinělé, rozhodl jsem se pro vlastní cestu. Naše studio je nyní schopno navrhnout zákazníkům rodinný dům, ale i dobrý nábytkový solitér.
Chcete říct, že lidé u nás dávají přednost zařízení bytu nábytkem na míru? Je to zřejmě dražší než produkce typových kusů. V posledních letech u nás vzniká nová situace. Zákazníci, kteří mají dostatek prostředků na to, aby si postavili atypický dům, potřebují i osobitý interiér. Ucelený, sladěný v každém detailu, s využitím všech možností, které prostor nabízí. Něčeho takového lze těžko dosáhnout s nábytkem kupovaným od různých výrobců, s nábytkem v základních modulových rozměrech. V našem studiu je vybavení celého bytu nábytkem vyjde přibližně stejně draze nebo spíše levněji, než kdyby si pořídili luxusní produkty z dovozu. Naši klienti dostávají za své peníze adekvátní kvalitu v designu i provedení. Mohou si vybrat z daleko větší nabídky dýh, kování a dalších doplňků, a hlavně se mohou podílet na realizaci svých představ.
Vy tedy klienta neovlivňujete? Pozorně mu naslouchám a vciťuji se do jeho přání. Klienti mají často pro svá rozhodnutí zcela jednoznačné, specifické důvody. Pokud je to z hlediska světelných a jiných podmínek možné, snažím se jejich přání splnit a přitom odvést nejlepší profesionální výkon. Jsem schopen rychle pracovat s počítačem, umím klientovi své návrhy přesvědčivě prezentovat a většinou se dopracujeme k řešení, s nímž jsme spokojeni oba. Velmi nám pomáhá možnost prodeje čalouněného nábytku z produkce české firmy MM interier, který je kvalitní, cenově atraktivní a značně různorodý. Není škoda, že vaše návrhy a po-tom i jejich realizace mají vždycky premiéru a už žádné reprízy? Není to úplně tak. Jak jsem řekl, naši zákazníci oceňují především to, že získají něco zcela individuálního, a vždycky tomu tak bude. Ale není vyloučeno, že se někomu zalíbí kus, který jsem navrhl dříve pro někoho jiného. Už vzniklo několik objektů, které se obecně líbí a my je můžeme vyrobit v jakékoli dýze či laku, případně v jiném rozměru. Připravujeme obrazový katalog těchto objektů, abych zákazníkům ulehčil rozhodování. Co považujete vy sám vzhledem ke své profesi za svoji nejsilnější stránku? To je těžká otázka, protože zavání sebechválou. Myslím, že nejvíce mi pomáhá to, že jsem byl vyškolen dobře vnímat každý prostor, tedy nejen exteriér, a využít co nejlépe všechny jeho možnosti. Pochopitelně mi práci usnadňuje, že dobře ovládám potřebné počítačové programy. Jsem také perfekcionista, což klienti oceňují. Za důležité považuji skutečnost, že dělám svou práci rád a těší mě ocenění, které dostávám. Jsem si jist, že dokážu splnit představy každého klienta, který je umí dobře vyjádřit. Podařilo se mi vytvořit kolektiv odborníků (vynikající truhláři, lakýrníci, montéři a další specialisti z návazných profesí), na které se mohu spolehnout – ovládají špičkové technologie a jsou zvyklí odvádět pouze kvalitní práci.
Ing. arch. David Tobola založil své interiérové studio MO v roce 2002 a loni pro něj získal pěkné prostory v Korunovační třídě v Praze 7. Upravil je v duchu svého výtvarného cítění a vybavil produkty svými a partnerské firmy MM interier. Velké výlohy opatřil zářivě modrou reklamou, což všechno dohromady přitahuje pozornost. Už při letmém pohledu je zřejmé, že se zde nabízí elegantní moderní nábytek minimalistického rukopisu. Nepřekvapuje, že tento obchod vzbudil zájem mnoha odborných médií. Proto jsme se rozhodli představit našim čtenářům muže, který je za tím vším.
David Tobola (nar. 1969 v Českém Těšíně) 1987–1994 studium na Fakultě architektury ČVUT (ateliér ing. arch. Pavla Zvěřiny, ateliér ing. arch. Ladislava Lábuse) 1994–1997 zaměstnán v ateliéru ing. arch. Jana Bočana (mj. návrhy soukromých interiérů v Praze, návrh úpravy prostorů zastupitelského úřadu v Londýně, projekty rodinných vil a bytových domů) 1997–2000 spolupráce s ing. arch. Břetislavem Lukešem (mj. studie, projekt a realizace novostavby multikina Galaxie v Praze) po 2000 vlastní architektonický ateliér (řada realizovaných projektů rodinných domů včetně zařízení interiérů)
Kontakty: MO (ing. arch. David Tobola), Korunovační17, Praha 7, tel./fax: 233 381 656, MM INTERIER, Uherskobrodská ulice, Luhačovice, tel.: 577 131 121,
text: Bea Fleissigová foto: Filip Šlapal |
Topí i zdobí
|
|
Při výběru trubkového (žebříkového) topného tělesa nezapomeňte na objem prostoru, který má vytápět. Tepelný výkon je asi o třetinu nižší než u klasického radiátoru. Pro snadné počty: na vytopení 1 m 3 je zapotřebí výkon 60 až 100 W. Pro větší nebo chladnější koupelnu zvolte větší trubkové těleso nebo kombinujte žebříkové těleso s klasickým, nebo je posilte podlahovým vytápěním, popřípadě použijte jedno žebříkové těleso na stěnu, druhé například jako dělicí příčku. Většího komfortu dosáhnete, když těleso napojené na ústřední teplovodní systém vybavíte patronou s odporovým tělesem a časovým spínačem, která bude místnost vyhřívat i v době mimo hlavní topnou sezonu. Tělesa určená pro výhradní napojení na ústřední ohřev vody jsou označována jako vodní, variantu s elektrickým ohřevem média při napojení na ústřední rozvod vody najdete pod zkratkou MIX, označení EL skrývá samostatně fungující těleso s elektrickým ohřevem vlastního média.
Měli byste vědět – Trubkové nebo lamelové radiátory jsou ideální zejména v menších koupelnách. – Tepelný výkon žebříkových radiátorů je asi o třetinu nižší než u klasických. – Žebříkový radiátor je možno využít také jako sušák.
Kontakty: ALISEO, Bělohorská 32, Praha 6, tel.: 220 512 865, 220 517 802, fax: 220 511 909, EDEN – koupelny, Sevastopolská 16, Praha 10, tel.: 271 741 616–17, ELVL, Budějovická 1198, Tábor, tel./fax: 381 251 869, 381 254 215; JAGA N. V., Čsl. armády 325, Hostivice, tel.: 220 190 515–16, e–mail: info@jagacz.com ; RAVAK, Obecnická 285, Příbram 1, tel.: 318 427 111, fax: 306 623 495; SAPHO, Pakoměřice 87, Líbeznice, tel.: 283 090 756, fax: 283 090 751
text: Helena Štětinová foto: archiv |
Květy z cibulí a hlízek
|
|
Při jednoduché péči vydrží běžné druhy jarních cibulovin a hlíznatých rostlin řadu let. Od trvalek se ale liší především svým chováním v období vegetačního klidu v průběhu letních měsíců. Všechny vyžadují po odkvětu dostatek času na založení nového zásobního podzemního orgánu, ze kterého další rok pokvetou. Zasychající listy proto raději nikdy neodstraňujte, nechte je seschnout a zetlít. Ve vlhkých a chladných létech totiž tento proces trvá déle než doporučovaných 6 týdnů a cibule by nevytvořila dost zásobních látek. Drobným cibulovinám (sněženky, modřence atd.) na rozdíl od velkokvětých tulipánů a narcisů neodstraňujte po odkvětu ani semeníky, protože většina druhů se rozmnožuje také semeny.
Zkušenosti z parku V Dendrologické zahradě v Průhonicích pěstujeme téměř 130 druhů drobných cibulovin. Podělím se s vámi o zkušenosti získané při jeji ch pěstování. Všechny druhy jsou světlomilné. Protože obvykle kvetou časně zjara, ideálním stanovištěm je podrost opadavých stromů a keřů, jež propouštějí dostatek světla. Působivě vypadají také spolu s trvalkami. Buď vybereme časné druhy vytrvalých květin, které s cibulovinami pokvetou, anebo trvalky necháme, aby zakryly zasychající listy cibulovin. Pestré jarní posly sázejte ve velkých skupinách nebo hnízdovitě. Jednotlivé rostliny jsou nenápadné a v zahradě zaniknou. Cibuloviny v žádném případě nesázejte do hustého a vitálního drnu. Vysaďte je do míst, kde je tráva řídká a zamechovaná.
Jak na to Většině drobných druhů se daří na suchých místech. Ve vlhku rostou dobře narcisy a ladoňky, ale na zamokřených stanovištích prospívají bledule. Cibuloviny hynou na místech, kam se po dešti stahuje voda, stejně tak mizí v nově založených zahradách s čerstvým terénem. Rychle se však zabydlí ve starých zahradách se stabilizovanou půdou. Existuje mnoho teoretických pouček, jak je správně pěstovat, ale já osobně doporučuji vyzkoušet více druhů na různých místech. Tam, kde dobře prospívají, je podporujeme, kde hynou, vysadíme něco jiného.
Dobrý začátek Teď na jaře nemůžete suché cibulky a hlízky sázet – nevykvetly by vám. Správným obdobím je konec léta a podzim. Můžete si ale pomoci narychlenými krokusy, narcisy, modřenci, kosatečky, pryskyřníky a sasankami, které koupíte v květinářstvích. Určitě si ale dobře všímejte, kde na vaší zahradě chybí barvy a kam byste mohli na podzim sázet.
Kontakt: Dendrologická zahrada Výzkumného ústavu Silva Taroucy Průhonice u Prahy, STARKL zahradník, Čáslav–Kalabousek
text: Zdeněk Kiesenbauer foto: autor, Alena Hrbková, Martin Matouš |
Malá království
|
|
Od útlého věku potřebuje dítě pro svůj optimální vývoj nejen kontakt s lidmi (zejména rodiči a také svými vrstevníky), ale i určité soukromí a dostatek intimity. Vlastní pokoj by v ideálním případě mělo dítě považovat za malé království, které se bez problémů změní v tělocvičnu, školní třídu, ordinaci nebo tábořiště u řeky.
Prostředí, ve kterém dítě žije a které je obklopuje, je činitelem formujícím povahu dítěte, jeho zájmy – působí vším: svým uspořádáním, vybavením, mírou vkusu při jeho utváření, sladěním barev, tvarů, materiálů.
Dobře zařízený dětský pokoj by měl potomka vybízet k napodobování, podněcovat k rozličným aktivitám, rozšiřovat jeho obzor.
Postel nebo domek Dětský pokoj představuje ložnici, hernu, obývací pokoj i pracovnu zároveň. To ovšem neznamená, že by měl být přeplněný nábytkem. Naopak méně je vždycky více. Už proto, že se požadavky a potřeby dětí mění rok od roku. K dobrým tipům patří např. postel jako domeček. Snad každé dítě touží hrát si ve stanu. Nemá-li opravdový, vymýšlí skrýše z dek a židlí, pod stolem, z peřin a matrací, tedy místo, ve kterém je ono pánem, kam si může vzít své oblíbené hračky a pozvat kamarády. Zvýšené lůžko (a děti palandy milují) ohrazené dekorační látkou poskytne dokonalou skrýš. Nebudeme sice mít přímý dohled, zda náš miláček ukryt našim zrakům netropí lumpárny, zato on si bude libovat. Do postýlky leze po žebříku a na hraní má mnohem více místa, než kdyby ho neužitečně zabírala válenda. Ve dne je ke hraní a v noci k užitku i v tom případě, že máme jedináčka a palandu nepotřebujeme. Zvýšené lůžko má ale i jiné přednosti. Podchodní výška válendy stačí i pro komodu na prádlo či výsuvný psací stůl. Až dítě odroste a domeček zavrhne, dekoraci sundáme a dokoupíme výbavu pro teenagera. Z dětského pokoje je rázem studentský a slouží dál.
Vlastní tělocvična Kde je to jen trochu možné, je výhodné dopřát dětem třeba hrazdu, kterou lze uchytit do kovových zárubní, či žebřiny nebo žíněnku. Někdo se vydovádí na zavěšeném šplhacím laně, jiný zase s boxovacím pytlem. Potomek se zbaví přebytku energie, nehledě na to, že posiluje zádové i ostatní svaly. Podobně může trénovat svou fyzickou kondici na nábytku poskládaném jako stavebnice z jednotlivých dílů tak, aby na ně mohl bez obav vylézat.
Bezpečnost Dbejte na to, aby byl dětský nábytek především bezpečný. Vyvýšené posteli nesmí chybět boční příčka, která zabrání případnému pádu dítěte. Také žebříky, ribstole a lana musí být pevně ukotveny.
Oživlé podlahy Pokoj zařízený jednobarevným nábytkem můžeme oživit pestrobarevným kobercem třeba s motivem plánu města s ulicemi, na kterém mohou chlapci jezdit s autíčky, nebo s motivem skákacího panáka, jakého si na chodník kreslí holčičky.
Kontakty: CORRECT INTERIOR, Řásnovka 12, Praha 1, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 650; V Jámě 3, Praha 1, tel.: 224 162 056–57, fax: 224 162 058; Příkop 4, budova IBC, Brno, tel.: 545 176 231; Hypernova – Nisa center, České mládeže 456, Liberec 23, tel./fax: 485 132 528; GAZEL, Nové Dvory 159, Slušovice, tel.: 577 111 011, fax: 577 111 019; Vinohradská 28/1371, Praha 2, tel./fax: 222 516 633; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; KINNARPS, komerční zóna – exit 6, Obchodní 124, Průhonice-Čestlice, tel.: 227 202 200, fax: 227 202 202; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Daleko od civilizace
|
|
Nekonečný labyrint soutěsek, roklí, stolových hor a bizarních skal – takové jsou podle svědectví cestovatelů australské Modré hory. Člověkem téměř nedotčená oblast se rozkládá asi 150 kilometrů severozápadně od Sydney. Svůj název získala podle typického namodralého oparu vznikajícího z eukalyptového oleje, který se odpařuje z listů vzrostlých blahovičníků. A právě pod jejich koruny situoval australský tvůrce Glenn Murcutt jednoduchý dům pro manžele na odpočinku.
Ranní slunce Vzdušnou stavbu z devadesátých let tvoří dvě části: keramická dílna s garáží a vlastní obydlí. Obě partie spojuje dřevěná lávka. Umělá nádrž slouží jako zásobárna vody pro případ požáru buše, který v těchto končinách nemůže nikdo zcela vyloučit. Možná i proto architekt použil téměř výhradně nehořlavé materiály, které kontrastují s okolní přírodou – beton, sklo, hliník a ocel. Pultové střechy kryje vlnitý zinkový plech. Dalších sedm rezervoárů na vodu „přilepil“ Glenn Murcutt k zadním stěnám objektů. Přízemní obytná část se na několikahektarovém svažitém pozemku otevírá směrem na východ – majitelé si tedy v ranních hodinách mohou užít slunečních paprsků. Později během dne je však v těchto zeměpisných šířkách rádi oželí.
Soukromí hostů Jednou z hlavních předností domu v Modrých horách je jeho účelná dispozice. Přes lávku se návštěvník dostane do malého proskleného zádveří, aby se před ním následně otevřel hlavní obývací prostor. Partie s klavírem a sedací soupravou je od jídelního koutu s kuchyňskou linkou oddělena centrální krbovou vložkou. V severním křídle se nachází ložnice s vlastní šatnou a koupelnou. Pokoj pro hosty umístil architekt na jižní stranu objektu. Návštěvníci přitom mohou využívat samostatný vchod, k němuž vedou venkovní schody z oceli a tvrdého dřeva. Celý interiér projasňuje všudypřítomné denní světlo. Glenn Murcutt je populární i mezi českými architekty. Není divu. Spojení jeho staveb s přírodou je velmi podmanivé. Za jednoho ze svých favoritů označuje Murcutta například Tomáš Havlíček, jehož dům u lesa jsme představili v letošním lednovém čísle.
Architekt Glenn Murcutt (1936) se narodil australským rodičům v Londýně, vyrůstal na Nové Guineji. Diplom získal v roce 1961 na Sydney Technical College. Několik let pracoval pro australskou společnost Ancher Mortlock Murray & Wooley, v roce 1969 založil vlastní ateliér. Předloni získal prestižní Pritzkerovu cenu za architekturu. Podle vlastních slov jej nejvíce ovlivnila architektura Ludwiga Miese van der Rohe.
Technické údaje: Obytná plocha: 142 m2 Keramická dílna s garáží: 40 m2
Kontakt Glenn Murcutt Architect, 176a Raglan Street, Mosman, North Sydney, NSW 2088, Australia
text: Filip Hubička foto: Reiner Blunck |
