|
|
Nemluvme tu o „natíračích“. Pozůstatek chalupářského kutilství někdy hrozí i v našich kuchyních a návody lákající ke snadnému natření čehokoliv mohou vést ke smutným výsledkům. Pokud přesto volíte tuto cestu, ujistěte se, že zvolené barvy vyhovují pro použití v interiéru a pro styk s potravinami. Nemá také význam natírat pracovní desku, žádná z běžných barev nemůže přežít tlak nože v běžném kuchyňském provozu.
Kdy to má cenu Pokud někdo chce vyměnit třicetileté torzo kuchyně za model respektující nejnovější kuchyňské vymoženosti, neměl by o renovaci vůbec uvažovat. Jedinou cestou je výměna celé linky – nemá cenu dávat motor z nejnovějšího mercedesu do karosérie z trabanta. Na staré plechové nebo voštinové skříňky nikdo nová dvířka nenamontuje… Pokud ale máte pocit, že korpus vaší kuchyně je zralý pro implanta ci nových dvířek, pracovní desky a spotřebičů, pak ovšem neváhejte.
Polepit Pokud chcete zlepšit vzhled své kuchyně a přitom příliš neinvestovat, zkuste vyměnit vzhled dvířek pomocí samolepicí fólie d-c-fix, kterou koupíte v každém větším papírnictví. Tyto samolepicí tapety se vyrábějí v desítkách vzorů – od imitace dřeva přes kůži až po stříbřitě lesklý kovový vzhled. Přestože jsou tyto fólie určeny pro řemeslníky-amatéry, první pokusy se nemusí povést. Při nesprávném nalepování hrozí například vznik bublin, pokaždé se také nemusí povést nasadit tapetu rovně. Opravy se provádějí jen obtížně, proto neuškodí začít s částmi dvířek, které nejsou právě na očích.
Vyměnit Zachovalý korpus skříněk bez problémů snese instalaci nových kuchyňských dvířek. Vzhledem k tomu, že mnohé kuchyně nižších cenových kategorií byly konstruovány tak, že korpus byl smontován z nejlevnějšího bílého lamina, je možné bez újmy na vzhledu osadit ho novými dvířky.
Podle vzoru, který zvolíte, se liší i průměrná cena za čtvereční metr dvířek. Cena za dvířka z lamina o rozměru 60 x 60 cm se pohybují kolem 700 Kč, cena za plná dvířka z masivu se pohybují kolem 4 000 Kč/m 2 .
Pracovní deska Výměna dvířek by byla jen ne-úplným krokem, pokud by nenásledovala výměna pracovní desky. Jen málokdo zřejmě pro starou kuchyň zvolí tak luxusní materiály, jako je žula či umělý kámen. Cena a hodnota podobné desky by zřejmě převyšovala cenu vlastní kuchyně. Za běžný metr kamenné pracovní desky totiž zaplatíte podle druhu kamene od 5 000 Kč výš, pokud jste se zamilovali do umělého kamene (nejběžnější značkou na trhu je corian), budete muset ještě několik tisícikorun za běžný metr připlatit.
Proto zřejmě většina zájemců o rekonstrukci zvolí MDF nebo dřevotřískovou desku potaženou melaminovou fólií. Její výhodou je značná odolnost pro běžnou práci v kuchyni a nízká cena. Za běžný metr zaplatíte od 600 Kč. Pokud ji budete kupovat v běžném hobbymarketu nebo truhlářství, bez problémů vám tam podle přinesené šablony vyříznou otvor pro dřez či varnou desku. Dnes už zřejmě nikoho nenapadne kupovat surovou desku ukončenou umělou hranou, která se ve vlhkém prostředí kuchyně snadno odlepí. V každém obchodě najdete spíš nabídku desky v postformingovém provedení se zaoblenou čelní hranou, která vydrží déle.
A co dovnitř? Renovace kuchyně neznamená jen výměnu pohledových částí. Daleko podstatnější změny se týkají vnitřního vybavení kuchyňských skříněk. Mnozí proto místo kosmetických změn, často určených spíše pro oči sousedů a známých, budou uvažovat o vestavbě nového kování, drátěných programů a plnovýsuvů. Ty znamenají v kuchyni technologický pokrok umožňující lepší využití každého volného místa, snazší úklid a udržení pořádku v policích i lepší přístupnost všech pomůcek určených k vaření.
Kontakty: BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498, fax: 241 441 630, FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 410–11, fax: 281 862 027; HORNSCHUCH CS, Nad Stadionem 264, Králův Dvůr, tel.: 311 636 239, IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; KATETRADING (renovace), Poděbradská 520/24, Praha 9, tel.: 290 044 422; KORYNA, Masarykova 260, Koryčany, tel.: 573 376 111, fax: 573 376 244, 573 376 021,
text: Marek Burza foto: archiv |
Blog
Barvy podzimu
|
|
Podzimní zahrady nemusejí být vůbec fádní. Všude je spousta barev – u Bláhů se vybarvily listy javorů, šípků a dalších keřů, dřeviny se parádí náhrdelníky z pestrých plodů (kaliny, šípky, brsleny), ještě kvetou otužilé trvalky, letničky a sezonní květiny v truhlících – samozřejmě jen do prvního silnějšího mrazu. Okrasné traviny vztyčily chocholy svých květenství (kortadérie, ozdobnice, vousatec a další). Dřeviny začínají cudně odhalovat zvláštně zbarvenou kůru (svídy, čilimníky) a rafinované tvary větví (keřovité javory, jerlín).
Závěrečný ohňostroj Chcete-li si užívat barev podzimu, následujte dobrý příklad a sázejte popínavé rostliny: obyčejný přísavník pětilistý („psí víno“) a trojhrotý nevyžadují žádnou zvláštní péči, stačí jim jen dostatečná hloubka půdy a zálivka v prvních létech. Pokud je ale budete zalévat a hnojit pořád, odmění vás rychlejším růstem a většími listy. Mohou růst i ve stínu, ale dokonalých, pestrých barev se dočkáte jen na slunném místě. Krásné jsou i jiné popínavky: plaménky mají chmýřitá plodenství, zimolezy zase červené bobulky. Zkrátka rozloučení s létem je velkolepé.
Krásná vyhlídka Zahrada leží na svahu nad třešňovkou a romantickým údolím. Majitel vytvaroval travnaté plochy do krásných měkkých vln, které spojují dům s okolní přírodou. V podzimním období je dobře vidět, jak se povedl plán propojit zahradu s územím pod ní: do plášťových výsadeb v patě zahrady jsme směrem k plotu vysázeli druhy keřů, typické pro teplé stráně v okolí Prahy (lísky, svídy, dříny, šípky a kaliny).
Majitelé nebyli skoupí a sázeli i zvenku za plotem. Půjdete-li třešňovkou na procházku, rozhodně vás pod zahradou nečeká šok, který může způsobit živý plot z tújí na rozhraní s přírodou. Na jeřáb vysazený pod zahradou přilétají na podzim a v zimě ptáci, v zahradě je pak čeká stále plné krmítko.
text: Jana Pyšková foto: Josef Moucha a Jana Pyšková |
Anglický dům na brdském kopečku
|
|
V Mníšku pod Brdy stačí projet přes náměstí, sklouznout se z vršku pod zámkem, pak se protáhnout mezi víkendovými chatami a máte před sebou kopec strmý jako za trest. Cesta vede přes výmoly a kamení, až vás napadne, jaká že tu musí být zábavná jízda, když namrzne. Ale za chvíli už stojíte na kopečku, vidíte celý Mníšek se zámkem o čtyřech věžích, před sebou máte zalesněný hřbet protilehlého kopce a za sebou dům, který si před pěti lety postavili herečka Zora Jandová a hudební skladatel Zdeněk Merta.
Vlastní rukou, vlastní hlavou „Když jsme se před šesti lety rozhodli stavět, měli jsme za sebou život v miniaturním modřanském domečku s půdorysem 9 x 9 metrů. Byly to stísněné poměry a já jsem navíc cítila stále silnější potřebu chránit nás před zvuky z manželovy pracovny,“ vzpomíná dnes Zora. Manželé původně uvažovali o rekonstrukci nějaké starší budovy, například fary nebo zemědělské usedlosti poblíž Prahy. Nakonec se ale rozhodli postavit dům zcela nový, aby celkovou koncepcí přesně odpovídal jejich potřebám.
Paní Jandová, zaškolená svým otčímem – akademickým architektem – a poučená z rekonstrukce modřanského domku přesně věděla, co si od nového domu slibuje. Sama si tak dokázala zvolit ideální půdorys domu. Rozhodla se pro tvar kříže, který mimo jiné umožnil ve svém severním rameni dostatečně zvukově „utopit“ manželovu hudební pracovnu. Herečka si sama narýsovala první návrh, obsahující technické specifikace typu nosnosti zdí či dispozici a rozměry schodiště obou pater. K odbornému posouzení a nezbytnému „orazítkování“ byl projekt samozřejmě předán architektonické kanceláři. Zora se jen ve dvou případech nechala profesionály přimět ke změně původního záměru. Zvětšila kuchyň a schválila její zastřešení rovnou střechou, čehož po zkušenostech s loňskými povodňovými dešti, které místnost proměnily doslova v krápníkovou jeskyni, do jisté míry lituje. Samorostlá „architektka“ se také musela vzdát hasičské tyče, po níž původně chtěla sjíždět z prvního patra do přízemí. Ukázalo se totiž, že by tyč mohla stát pouze v přízemí a prostor kolem ní by navíc způsoboval výrazný úbytek tepla.
Inspirace anglickou uměřeností Dům podle návrhu Zory Jandové je příjemným kompromisem spojujícím moderní prvky s pohodovou atmosférou starých časů. Celkový vzhled stavby dokonce na první pohled vzbuzuje pocit, že se jedná spíš o zdařilou rekonstrukci staršího domu než o novostavbu. Dům s klasickou sedlovou střechou připomíná celkovou koncepcí vnějšího pláště, členitostí vycházející z křížového půdorysu i vysokými okny anglická venkovská stavení. Přitom ale neobsahuje prvky, které by v české krajině cizorodě „trčely“. Žádné kýčovité ozdůbky ani nepatřičné „stylové“ detaily tu nenajdeme. Fasádu okrášluje pouze rozrůstající se přísavník, který si už začíná říkat o zkrocení, protože užuž hrozí nadzdvihnout krov, a košatý keř sytě rudých růží, pnoucí se volně kolem vchodové části domu. Ani přes značnou rozlehlost nepůsobí dům vzhledem k parcele těžkopádně, předimenzovaně. Jak Zora Jandová říká, finální podobu celý objekt získá, až bude dokončena i zahrada, která zatím slouží jako dětské hřiště. V budoucnu by se ale měla topit v záplavě trvalek a letniček. Přesně tak jako staré dobré anglické zahrady.
S Ariadninou nití Právě klubko s červenou nití by bylo ideální pomůckou při první procházce spletitým labyrintem domu. Osobitá koncepce vnitřního uspořádání nabízí několik intimních zón každému členu rodiny i všem návštěvám. Dispozice interiéru vychází vstříc životnímu stylu majitelů – jejich povoláním, zábavám i koníčkům. Ačkoli jeden druhého neruší, zůstává rodina stále pohromadě.
Centrální místnost tvoří prostorná obytná hala s kuchyní, z níž vede vchod na terasu zastřešenou dřevěnou pergolou porostlou přísavníkem. Z obytné haly lze zase dveřmi nebo přímo oknem, což využívají zejména děti, projít ke krytému bazénu. Celý prostor haly a kuchyně se bez clony závěsů nebo záclon velkoryse otevírá do zahrady vysokými, štíhlými okny v dřevěných rámech, vyrobených na zakázku. Každý z otvorů má jinou šíři, což byl podle Zory Jandové záměr, kterým chtěla průhledy do zahrady a otevřené krajiny komponovat jako celoročně proměnlivé obrazy přírody.
První patro domu – klidová zóna – poskytuje každému z členů rodiny intimní prostor s vlastním hygienickým zázemím. Starší dcera zde má dva pokoje, manželé ložnici, domácí paní prostorný, bohatě osvětlený ateliér s galerií. V severním rameni domu ještě objevíte zvláštní „tichý pokoj“. Tento dokonale zvukově izolovaný únikový kout by jistě ocenili všichni upracovaní otcové malých dětí. Míšní kanál procházející páteří domu tvoří další prvek typický pro anglický dům – praktická šachtička na špinavé prádlo, která vede z prvního patra přímo dolů do prádelny v suterénu.
Tajná místnost Druhé patro nabízí vedle pokojů pro hosty tajemný prostor, o jakém sní snad každé dítě. Místnost je přístupná jen po žebříku z dětského pokoje v prvním patře nebo miniaturními dvířky vedoucími přes toaletu. A že jsou ta dvířka skutečně malá, protáhne se jimi jen štíhlé dítě. Tím pádem je znemožněno, aby do tohoto v dětských očích království, z pohledu dospělých „neskutečného bince“ neohlášeně vnikl vysavač nebo kárající hlas. Jako třešinka na dortu trůní nad střechou ještě malá věž, skrývající éterickou místnost, v jejímž středu visí na sbíhajících se trámech zvon. Věž, po obvodu lemovaná pásem oken, nemá jen funkci estetickou – díky ní lze dům v horkých letních měsících efektivně větrat. Stačí jen zároveň otevřít okna v přízemí i nahoře ve věži a vzduch se domem protáhne jako meluzína komínem.
Vlastnoruční zázrak Stejně jako exteriér, i vnitřní vybavení domu je jednoduché, neokázale útulné, z každé místnosti dýchá domácká pohoda. Nacházíte tu jen přírodní materiály, tlumené přírodní barevné tóny. Na podlaze je buď keramická dlažba, nebo prkna, vybavení tvoří udržovaný nábytek z bazarů, nejrůznější drobnosti kuchyňského vybavení pocházející ze starožitnictví, pouťové obrázky svatých… Chvílemi si tu připadáte málem jako u babičky na venkově.
„Kdysi jsem sbírala kde co, prolézala jsem bazary. Mám dokonce ještě několik nevybalených beden s věcmi z minulého bydliště. Už je asi ani nebudu rozbalovat. Všechny ty maličkosti totiž musíte udržovat, utírat na nich prach, mýt je a uklízet – a to všechno jen bere energii na podstatnější věci. Toužili jsme hlavně po prostoru a pohodlí, toho nám náš dům poskytuje dostatek,“ komentuje neokázalé zařízení své domácnosti Zora Jandová a prohlídku svým domem uzavírá: „Je to skutečně malý zázrak, když chodíte domem, který vypadá i funguje přesně podle vašich představ, a vy si stále v duchu říkáte – takhle jsem si to vymyslela, takhle to mám!“
text: Lucie Konášová foto: Majka Votavová |
Pohodlná pro všechny
|
|
Dnešní koupelna totiž není jen místem hygieny, ale také relaxace a nasbírání nových sil. V miniaturní koupelně, kde se několikrát denně k vaně nebo umyvadlu musí „proboxovat“ několik členů domácnosti, vám bude sil naopak ubývat. Pokud tedy můžete, věnujte jejímu zařízení velkou péči – klidně uberte několik centimetrů ze sousední místnosti a pár korun ze stavebního rozpočtu. V koupelně byste totiž měli najít útočiště, v němž se můžete osvěžit sprchou, ve vonící lázni si přečíst noviny, u zrcadla zapracovat na své vizáži, unavenému tělu dopřát prospěšnou hydromasáž.
Diskutovaná toaleta Ve velké rodinné koupelně by mohla být umístěna i toaleta. Pokud se tak rozhodnete, je velmi důležité, aby v bytě byla ještě jedna alespoň malá samostatná toaleta s umyvátkem. Zdůvodnění je velmi jednoduché. Jistě si dovedete představit, jak to asi funguje ve většině domácností po ránu – zpravidla všichni vstávají téměř najednou. Frontám na banány jsme poněkud odvykli, takže už by se nám asi nelíbilo stát ráno v řadě na toaletu. Proto tedy ještě jedno samostatné WC. Navíc by vám podle nových norem nemusela projít kolaudace koupelny s jedním společným WC v bytě.
Názory a potřeby se mění I když se většina členů domácnosti shodne na tom, že chtějí vanu a obejdou se bez sprchového koutu či naopak, bylo by dobré umístit do koupelny obojí. Nebo alespoň zvolit vanu se sprchovou zástěnou, v níž se sprcha dá instalovat na zeď, takže je kdykoliv možné se koupat nebo sprchovat. Měli byste vzít v úvahu, že názory a potřeby lidí se čas od času mění, a to, co vám nyní vyhovuje, se může časem ukázat jako nevhodné.
Jak je důležité umyvadlo Už i pro pouhé dva uživatele koupelny je pohodlné mít dvě umyvadla nebo prostorově úspornější variantu v podobě dvojumyvadla. Varianta samostatného umyvadla zcela jistě přispěje k udržení rodinné pohody – znečistíte si své umyvadlo, umyjete si své umyvadlo. Pokud je dvojumyvadlo rozdělené na dvě samostatné poloviny, máte také celkem jasno – pokud bude dámská polovina umyvadla zářit čistotou, tatáž dámská polovina psychicky nevydrží a postará se o to, aby se blýskala i pánská část umyvadla.
Braňte si svůj kartáček Musí se počítat s tím, že v koupelně pro víc lidí musí být dostatek úložných prostor. Není nad to mít „svůj“ kelímek na zubní kartáček a „svůj“ držák na ručník.
Společná relaxace rovná se rodinná terapie – Rodinu rozhodně stmelí jakákoliv společná činnost. Jednou z nich by mohla být relaxační koupel v hydromasážním minibazénu či prostornější masážní vaně. – Dvěma sedátky bývají vybavené některé sprchové boxy, které nabízejí kromě masážní sprchy ještě parní lázeň. – Doporučit vám můžeme i malou domácí saunu.
Kontakty: AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 625 626, IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772; IKERA (TOP GRES FORTE), Oskar centrum Vinice, Vinohradská 3216/165, Praha 10, tel.: 274 782 257, LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, RIHO CZ, Suchý 37, Žďárná, tel.: 516 468 222, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Americká vzpomínka
|
|
V přirozeném prostředí se broméliovité rostliny uchycují na stromech a jejich kořeny nikdy nedosahují půdy, čerpají živiny z opadlých listů a trusu ptáků a opic zachycených v dutinách stromů a mezi kořeny. Dešťová voda stéká po žlábkovitých listech do středu rostliny a zůstává stát uvnitř listové růžice. V bytě pěstujeme rostliny v kyselém substrátu a k zálivce používáme měkkou, nejlépe dešťovou vodu, případně vodu odvápněnou. Protože bromélie mají rády vysokou vzdušnou vlhkost, rosíme je.
Květenství, které vydrží v plné kráse několik měsíců, vyrůstá z listové růžice, která po odkvětu odumírá. Vedle odumírající růžice vyrůstají mladé rostliny, ale i v nejlepších podmínkách trvá léta, než vykvetou, a rostliny pro většinu lidí ztrácejí na atraktivitě.
Vrisea Vrisea patří k nejčastěji pěstovaným broméliovitým rostlinám. Klasovité květenství vyrůstá do výšky několika desítek centimetrů, vlastní květy jsou často žluté nebo zelené a vyčnívají z překrývajících se listenů, zbarvených nápadně žlutě nebo červeně.
Cryptanthus Malé květy ve středu růžice jsou tak drobné, že nemají okrasnou hodnotu. Rostliny jsou ale velmi oblíbené pro různě zbarvené listy ozdobené pásky. Z bromélií patří druhy cryptanthus k nejméně náročným, nesnesou pouze mokro u kořenů.
Guzmania Když si koupíte kvetoucí guzmanii, budete mít dlouho radost z jejího červeného květenství, navíc není péče o rostlinu v době kvetení nijak náročná. Naopak pěstovat mladé růžice je velmi složité, správné podmínky jim totiž poskytnete jedině ve vitríně nebo paludáriu (vyžadují vlhkost 80 %, silné osvětlení a teplotu nad 18 °C).
Tillandsia V Americe rostou na skalách, pařezech, dokonce i na drátech elektrického vedení — rostou totiž bez půdy. Živiny přijímají přímo listy, v domácích podmínkách je tudíž pouze přestřikujte vodou, nejlépe s hnojivovým roztokem.
Billbergia Dlouhé listy billbergie tvoří růžici, ze které visí dolů květenství, proto rostlinu umístěte nejlépe do závěsné nádoby na světlé místo.
Všechny bromélie vyžadují světlé místo s minimální teplotou 18 °C. Rostlinám neprospívá ani nadbytek, ani nedostatek vody. Zalévejte středně vydatně, roste a v žádném případě nenechávejte nikdy stát vodu v misce.
Kontakty: Rostliny zakoupíte v květinářstvích v cenovém rozmezí od 65 do 300 Kč (podle velikosti a druhu). Obaly na květináče (v cenovém rozmezí 90 až 165 Kč) zapůjčilo Květinářství, Jana Čechurová, Vítězná 14, Praha 1, tel.: 257 310 962
text: Lucie Martínková foto: Petr Prokop |
Petr Rajchert: Klid je nejlepší muzika, co znám
|
|
A to i navzdory tomu, že stále zpívá i hraje ve vlastní kapele, je dramaturgem hudby na televizním kanálu a do budoucna chystá hezkou řádku bláznivých nápadů. Některé se vyplní a jiné zůstanou jen snem, jeden však – s přesně vytčeným cílem – si s největší pravděpodobností nenechá ujít. O domově má totiž úplně jasno. A tak mu nedělalo potíže mluvit o vysněném bydlení, ke kterému jsem mu na jedno odpoledne propůjčila imaginární tučné konto. S ním jsme se pak vydali po pražských showroomech a zařizovali domov jeho snů.
Doma si rozumíme Přestože v současné době je úspěšný muzikant s bydlením docela spokojený, přece jen má do budoucna velké plány. „Mnoho let jsem bydlel s bývalou manželkou a dítětem po různých podnájmech a v momentě, kdy jsme si konečně pořídili vlastní byt, bylo naše manželství v absolutní krizi, která vyvrcholila rozvodem. Myslím, že i to stěhování z bytu do bytu se významně podepsalo na rozpadu našeho manželství. Bydlení je pro pevné rodinné zázemí velmi důležité,“ konstatuje cestou k prvnímu showroomu s nábytkem. A pokračuje: „Dnes žiju v rodinném domku se svou novou, tentokrát už snad životní partnerkou a prožívám jedno z nejhezčích životních období. Moc si rozumíme, skutečně ve všem.“ – „I v zařizování?“ – „Ano, máme stejné názory a líbí se nám stejné věci. I když musím říct, že jsem ještě před několika lety doslova ulítával na moderním minimalistickém stylu. Dnes se mi zdá sterilní a spíš tíhnu k bytelnému dřevěnému nábytku. Evokuje ve mně pocit domova, zázemí a pohodu.“ „Teď žijete v Praze a já vím, že se toužíte přestěhovat mimo velkoměsto.“ – „Rád bych jednou postavil dům daleko za naším hlavním městem. Stál by na obrovském pozemku, uprostřed polodivoké zahrady. Bude mít dvě patra – ve spodním bude kuchyň s obývacím pokojem a velkými okny, kterými budu pozorovat přírodu a západ slunce. Nesmějí chybět pracovny a nahoře bude alespoň pět malých ložnic. Přál bych si velkou rodinu, aby dům žil a všichni se tam rádi vždycky vraceli,“ sní Petr Rajchert.
Zařizovat umím Vešli jsme do prvního obchodu a po krátkém rozhlédnutí zpěvák dodává: „Určitě by v domě neměla chybět zimní zahrada, v ní bych si představoval ratanový nábytek. Tenhle by se mi hodně líbil,“ ukazuje na sofa a hned ho zkouší. „Tady bych mohl relaxovat a přitom přemýšlet třeba nad pořadím písniček na mém novém albu.“ – „Když teď od nás máte neomezené finanční konto, chtěl byste si domů pořídit nějakou špičkovou aparaturu?“ – „Vzhledem k mé práci to dnes bez ní ani nejde, ale šrumec, který je všude kolem mě, mě dost zmáhá a unavuje. Pro mě je klid nejlepší muzika, co znám.“ „O budoucím domově máte celkem jasno, myslíte si, že využijete služeb architekta?“ – „Rozhodně ne. Asi udělám několik chyb, ale své bydlení, které si budu financovat, si chci zařídit přesně podle svého a nedovolím nikomu, kromě manželky, aby do něj nějak výrazně zasahoval.“ – „Jenže architekti mají zkušenosti, které by se vám mohly hodit.“ – „Třeba se jimi nechám inspirovat, ale oni navrhují naprosto sterilní prostředí. Všechno tak krutě sladí, že to je až k nežití. Jsem přesvědčený, že můj domov bude přesně takový, jak chci já.“ – „Myslíte, že se vám ho podaří sladit?“ – „Určitě, vždyť to není těžké.“
Netoužím po ničem extra Prošli jsme obchody s minimalistickými kousky, ale jen málokterý Petra oslovil. Až jsme došli k prodejně, která se specializuje zejména na zařízení ložnic. „Ne všechno mě baví vybírat, ale postel bych si chtěl zvolit společně s partnerkou. Musí být co největší a maximálně pohodlná,“ konstatuje a zkouší jednotlivé matrace. „Stejně jako osvětlení, které je velmi důležité a nemělo by se nikdy podcenit. Pokud se mi nějaká lampa nelíbí, jsem schopen ji raději odmontovat a nechat tam žárovku než se dívat na objekt, který mě provokuje.“ Procházeli jsme ještě mnoho dalších obchodů, Petr si vesměs vybíral nábytek z designových řad, evokující útulný domov, preferoval přírodní zemité tóny. Do obývacího pokoje dostavěl krb a posléze v domku přibylo malé fitness. Bazénu i sauny se zřekl, dopřál by si jen menší brouzdaliště, a to zvláště kvůli dětem. U člověka bych ve chvíli, kdy nemusí šetřit, očekávala mnohem větší rozmařilost. „Nemyslím si, že bych chtěl něco extra. To, že chci vlastní bydlení, je naprosto normální požadavek. Ale každému přepychu, který je navíc, musíte sloužit. A já chci energii odevzdávat jenom tam, kam chci a kdy chci.“
Kontakty: CARPET DESIGN, Dejvická 46, Praha 6, tel./fax: 224 313 791; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; IDEAL STANDARD, Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772; IPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833, LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940; NAUTILUS, BYTOVÉ DOPLŇKY, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Anny Letenské 7, Praha 2, tel./fax: 222 517 325, Heršpická 5a, Brno, tel./fax: 543 107 220; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: Martin Faltus |
Cesta k vlastnímu domovu očima architekta
|
|
Vlastní dům si většinou pořizuje rodina s dětmi, pro něž je možnost využívání zahrady a pobyt na čerstvém vzduchu téměř po celý rok tím největším přínosem. Stavba by měla poskytovat dostatek prostoru – tedy vlastní pokoje – všem dětem. Pro průměrnou čtyřčlennou rodinu tedy připadá v úvahu jedna ložnice rodičů (16–20 m2), dva dětské pokoje zhruba po 16 m2 (či dva menší se společnou halou na hraní). K ložnicím pak patří minimálně jedna plně vybavená koupelna (vana, sprcha, WC, dvě umyvadla) a šatna o výměře 6–8 m2. Přímý kontakt těchto místností s okolím není nezbytný, naopak příliš mnoho východů často přináší komplikace s úklidem a bezpečností objektu. V přímé vazbě na zahradu bývá umístěna kuchyň, jídelna a obývací pokoj, v moderních domech řešené jako jeden velký spojený prostor o výměře cca 50 m2. K této společenské části domu patří samostatné WC s umyvadlem. Do přízemí domu je vhodné situovat i pokoj pro hosty (12–16 m2), který umožní krátkodobý pobyt vašim návštěvám a příbuzným, zejména prarodičům. Proto je v blízkosti tohoto pokoje další malá koupelna, vybavená minimálně sprchou a umyvadlem. Nezbytný je dostatek úložných prostorů, tedy minimálně jedna další šatna v návaznosti na vstup do domu. K základnímu technickému zázemí patří prádelna, kotelna a garáž, v níž se nejen parkuje, ale i ukládá zahradní nářadí, sekačka na trávu či sezonní nábytek. V blízkosti domu, na osluněné straně pozemku, se pak obvykle umisťuje kryté venkovní sezení, umožňující letní stolování. Užitná plocha domu – mimo garáže – bývá okolo 140 až 170 m2. V České republice zatím není zvykem stavět menší domky s dispozicemi 2 + 1 či 3 + 1, takže uvedená výměra se paradoxně pohybuje nad evropským průměrem, který je okolo 110 m2. V mnoha vyspělých zemích je průměrná užitná plocha dokončených domů pod 100 m2. (Pro porovnání: Belgie 130 m2; Německo 125 m2; Dánsko, Nizozemsko a Velká Británie po 80 m2.)
Úsporná řešení Izolovaný rodinný dům stojí zpravidla na pozemku o výměře 800–1 000 m2, s odstupovými vzdálenostmi minimálně 3–7 metrů od plotu a 10–15 metrů od sousedních domků. Menší odstupy by nezajistily dostatek nutného soukromí. Nevýhodou samostatného domku je relativně velká plocha pozemku, který se musí samozřejmě zaplatit a poté i udržovat. O něco levněji přijde pořízení i provoz dvojdomku. Pozemky mají výměru 400 až 600 m2, odstupy jsou při vhodném umístění větší než u izolovaných domů. Provozní úspora je dána společnou stěnou, která díky vytápěným místnostem sousední stavby nemá takřka žádné nulové tepelné ztráty. U dvojdomku je asi nejtěžší nalézt souseda, s nímž byste chtěli společně sdílet starosti s údržbou celého objektu. Jednoznačně nejúspornějším řešením je řadový domek, který je možné postavit na pozemku o výměře 200 až 400 m2. Celková šířka pozemku se pohybuje nejčastěji od 6 do 12 metrů. Okna obytných místností jsou ale orientována hlavně do zahrady, takže odstup od dalších staveb je třicet a více metrů. Sousední dům za zdí pak ani nevnímáte, takže máte mnohdy větší pocit soukromí než v izolovaném domě, na nějž se ze všech stran někdo dívá. Řadový domek je vhodný pro své plošně menší dispozice 4 + 1 a 5 + 1. Patří vůbec k nejrozšířenějšímu typu domu v západní Evropě – zejména ve Velké Británii a Nizozemsku. Výběr pozemku V krajině, která se vám líbí, můžete vždy nalézt v podstatě dva typy pozemků: nové částečně zastavěné lokality na okrajích měst či obcí, nebo prázdné parcely ve staré zástavbě, kterých je výrazně méně. K novým parcelám budou pravděpodobně zavedeny veškeré inženýrské sítě, mnohdy již došlo i k územnímu rozhodnutí, usnadňujícímu stavební povolení. Často si ale musíte koupit již vyprojektovaný typový domek. Mnohdy však nemáte žádnou jistotu, jaké stavby vzniknou na sousedních pozemcích. Přitom se na ně budete muset celý život dívat. Z ekonomických důvodů je zde většinou málo veřejných prostranství a zcela chybí vzrostlá zeleň.
Typový, nebo individuální projekt? Nekoupíte-li přímo hotový dům, máte v podstatě na výběr ze dvou možností. Buď sáhnete po „typovém projektu“, nebo si necháte zpracovat projekt od architekta. V případě typového projektu však vaše požadavky musí s již nakresleným domem vytvořit určitý kompromis. Příliš mnoho individuálních úprav zvýší původní velmi lákavou cenu projektu. Může se také stát, že architekt odmítne zasahovat do svého díla a od každé změny vás zrazuje, nebo je vám úprava projektu velmi draze naúčtována. A ne každý dům, který se vám bude líbit, je možné bez problémů postavit na vašem pozemku. Velmi záleží na orientaci parcely, spádu terénu a napojení na komunikaci.
Typový projekt přináší své výhody zejména při hromadné zástavbě v jedné lokalitě, kdy získají všechny domy sjednocující architektonický výraz, který může být pro místo velkým přínosem. Zbavíte se ale jedinečné možnosti vytvořit si na vybraném místě dům podle vlastního přání. Jakýkoli „hotový“ dům či projekt je však vynikající inspirací, z níž se dále rozvine konkrétní představa o bydlení. Individuální projekt dokonale vyhoví vašim přáním, můžete do něj promítnout různé inspirační zdroje a dosáhnout tak stoprocentně uspokojivého výsledku. Jedině tady se nepřizpůsobujete danému projektu, ale dům se přizpůsobuje vám, rodí se z vašich požadavků a názorů.
Moderní stavební materiály Dům také musí dobře zapadnout do kontextu okolí, přičemž ani mírný kontrast nemusí být nevýhodou. Pokud se v blízkosti nacházejí jen průměrné stavby, nemá cenu se jim přizpůsobovat. Měli byste jít vlastní cestou a nechat vyniknout kvalitu a odlišnost. Je smutné, že i přes obrovské technologické možnosti si je drtivá většina domů tvarově i materiálově velmi podobná. Motiv přízemní stavby se sedlovou střechou, na níž pro ozdobu trčí několik vikýřů, se opakuje až příliš často. Současné stavební materiály nám dovolují mnohem více. Například ploché střechy jsou již mnohem spolehlivější než šikmé, kvalita izolačních skel dovoluje větší rozsah prosklení. V souladu se světovým trendem minimalismu je přiznávání původní struktury materiálů, stále více se také používá dřevo jako jeden z nejekologičtějších stavebních materiálů.
Kontakt: Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Atelier ARS, Plzeňská 199, 150 00 Praha 5, tel.: 603 736 306, e-mail: atelier.ars@email.cz
text: Pavel Šmelhaus foto: Robert Virt, ISIFA, archiv autora |
Pohodlí v prostoru do L
|
|
VARIANTA A Kuchyň Silverbox (ERNESTO MEDA)
Nejen cenou, ale i vzhledem a provedením se model Silverbox řadí do top třídy mezi kuchyněmi. Už jen vybrané mate-riály, jako jsou hliník, exotické tmavé dřevo wenge a mléčné sklo, napovídají, že model se přesně drží nejnovějších kuchyňských trendů. Pokud by model Silverbox byl podle vašich představ, ale chladný kov vám příliš nevyhovuje, máte ještě jiné možnosti stylově čistého provedení této kuchyně. Výrobce nabízí několik barevných variant, a to v lesklém i matném laku, popřípadě v laminátovém provedení. Kuchyň takto velkoryse pojatá si žádá prostor, ve kterém může teprve vyniknout její ostrůvkové uspořádání. Do ostrůvku je v tomto případě soustředěno varné centrum, pracovní plocha a úložné prostory. Zajímavé je postavení ostrůvku na kovový sloupek. Nad ostrůvkem je umístěn dekorační odsavač par. Celou kovovou sestavu doplňuje a zároveň mírně zatepluje stěna s úložnými skříňkami, vestavěnou chladničkou a dvěma troubami, jejíž přední plochy jsou dřevěné (wenge). Stěna také opticky uzavírá kuchyň navrženou do písmene L.
|
|
|
VARIANTA B Kuchyň Home (SCAVOLINI)
Už sám název modelu Home vypovídá o tom, že se jedná o kuchyň, která díky dřevěným pohledovým plochám působí teple a zabydleně. Výplň kuchyňských dvířek tvoří dřevěná ořechová dýha, rámečky jsou z ořechového masivu. Nabízejí se ještě varianty, kdy je dýhovaná výplň ořech nahrazena dýhou bělený dub, nebo dvířka jsou v laminu či laku v několika barvách, a to v lesku i v matu. Kuchyň v tomto provedení i ergonomickém uspořádání je ideální pro vícečlennou rodinu, ve které se často vaří.
Kuchyň disponuje značným množstvím pohodlně přístupných úložných prostor a velkou pracovní plochou. Díky těmto vlastnostem se na přípravě jídla i jiné kuchyňské práci může podílet více osob najednou, aniž by si překážely. Dřevěnou masivní plochu odlehčují skleněné výplně skříněk. Celkově by kuchyň mohly osvěžit barevné výplně masivních rámečků. Kuchyň je dispozičně řešena do písmene L s ohledem na to, že součástí kuchyně je i jídelna. |
|
|
VARIANTA C Kuchyň Untility (SCAVOLINI) Untility je speciální model kuchyně, projektovaný pro lidi upoutané na invalidní vozík. Kuchyň je vybavená mnoha prvky, které umožňují i vozíčkářům pohodlnou a bezpečnou práci v kuchyni. Je to například pracovní deska s vestavěným dřezem a varnou deskou, pod níž nejsou skříňky, ale volný prostor. Horní skříňky mají sníženou výšku a jsou vybavené speciálními mechanismy, které umožňují posunout korpusy skříněk směrem dolů k pracovní desce a pohodlně tak zpřístupnit jejich obsah. Trouba je zabudovaná ve výšce očí člověka sedícího na vozíku, myčka se umisťuje o něco výš než standardně. Skříňky a zásuvky jsou vybavené plnovýsuvnými a otočnými mechanismy, které se dají velmi jednoduše ovládat i z vozíku. Kuchyň ve vizualici je v provedení lamino v matu s hliníkovým rámečkem.
Ceny jednotlivých variant kuchyní:
Varianta A – model Silverbox (ERNESTO MEDA) – nábytek 721 000 Kč (včetně odsavače, DPH a montáže) – spotřebiče 90 000 až 180 000 (záleží na značce) – pracovní deska 50 000 až 110 000 (podle materiálu)
Varianta B – model Home (SCAVOLINI) – nábytek 248 000 Kč – spotřebiče 70 000 až 100 000 Kč – pracovní deska 28 000 až 80 000 Kč
Varianta C – model Untility (SCAVOLINI) – nábytek 230 000 Kč – spotřebiče 70 000 až 90 000 Kč – pracovní deska 30 000 až 80 000 Kč (podle výběru)
Kontakt: SCAVOLINI, Vinohradská 35, Praha 2, tel.: 224 826 645, fax: 224 826 812
text: Lucie Martínková foto: archiv
|
Bydlení na jižanský způsob
|
|
Majitelé domu, který jsme navštívili, pocházejí z jihu Evropy. Proto se při zařizování snažili přenést alespoň část svého naturelu do nového bydlení a vytvořit si v České republice prostředí připomínající jejich domov.
Útulný domov „Stále jsem si opakovala, že chci útulný a teplý interiér, který bude funkční a bude v něm hodně denního světla,“ svěřuje se majitelka, která v okamžiku, kdy byla dokončena hrubá stavba a připravena vnitřní dispozice, přizvala ke spolupráci architektku Hlaváčkovou, aby jí pomohla dotvořit vzhled interiéru. „Ještě než nastěhujete nábytek, musíte jednotlivé místnosti sladit tak, aby na sebe navzájem materiálově a barevně navazovaly,“ vysvětluje architektka, která vycházela z přání majitelky. Ta měla v oblibě dřevo a veškeré teplé barvy, nejvíce pak přírodní, zemité odstíny. „Touha majitelky vytvořit hřejivý domov se postupně přenášela do celého interiéru. Z tohoto důvodu jsou stěny v přívětivých tónech podobně jako veškeré použité materiály, z nichž vyzařuje útulná atmosféra.“
Dispozice prověřená dobou Dům je dispozičně řešen podle současného trendu – přízemí je ryze společenské, je tu kuchyně s jídelním stolem nenásilně navazující na rozlehlou obývací část. „Chtěla jsem maximálně otevřený prostor, kde bude málo dveří, zato však velká okna propouštějící dovnitř hodně denního světla,“ říká majitelka. V patře je ložnice manželů s překrásným výhledem do okolní přírody a pokoj syna. Obě ložnice mají vlastní koupelnu, jejíž styl odpovídá povaze jejich obyvatelů. „V koupelně, kde je většina zařizovacích předmětů zabudována napevno a jejich přemisťování nebo výměna jsou spojeny se stavebními pracemi, musíme myslet hodně dopředu a navrhnout ji tak, aby byla funkční a esteticky přitažlivá co nejdelší dobu.“ Proto architektka navrhla i synovi majitelů koupelnu tak, že její interiér odpovídá dospívajícímu muži.
Od replik k designu „Na chvíli, kdy budu moci vybírat nábytek a doplňky, jsem se těšila. Zařizování mě hodně baví,“ přiznává paní domu, která našla další způsob seberealizace. Cesta ke konečnému výsledku nebyla tak jednoduchá, jak by se na první pohled zdálo. Zpočátku totiž tíhla k replikám starožitného nábytku a ani na chvíli neuvažovala o jiném stylu. „O jiném typu nábytku jsem začala uvažovat v momentě, kdy jsem se hlouběji ponořila do světa designu. Trvalo docela dlouho, než jsem změnila názor – člověk se vyvíjí a tato myšlenka ve mně musela vyzrát,“ přiznává paní domu, která posléze začala vyhledávat etno styl, který v ní evokoval jižanský způsob bydlení.
„Po dlouhých hodinách, kdy jsme mluvily o interiéru a jeho zařízení, vybíraly jednotlivé kusy v katalozích a k nim pak hledaly další adekvátní vybavení, jsme se naladily na stejnou vlnovou délku,“ vzpomíná Aneta Rašovičová, majitelka interiérového studia Linea pura. „Paní domu vyhledávala kvalitní nábytek z přírodních materiálů s nadčasovými tvary v teplých odstínech, které naprosto odpovídají jejím představám o bydlení.“ To, že se majitelka velkou měrou podílela na zařízení interiéru, mělo samozřejmě zásadní vliv na konečný vzhled jejího nového domova. „Mnoho věcí jsem konzultovala, avšak rozhodnutí vždycky bylo na mně. Ke každému předmětu chovám hluboký vztah, cítím se tu velmi dobře a s ničím bych neměnila.“
Kontakty: EH STUDIO, akad. arch. Eva Hlaváčková, Matjuchinova 704, Praha 5, tel.: 602 328 951; LINEA PURA (kompletní zařízení interiéru), Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941–42, fax: 224 819 940
text: Lenka Haklová foto: Iveta Kopicová |
Dům na konci cesty
|
|
Mladí manželé žili odmala v Děčíně. Oba sice odešli na studia do Prahy, ale zapuštěné kořeny nepovolily. Když se tedy rozhodli pro stavbu domu, začali hledat v rodném městě a jeho okolí. Tamní krajina je plná krásných míst, ale nebylo snadné najít volnou parcelu. Ale vynaložené úsilí bylo nakonec korunováno úspěchem: jak majitelé, tak projektant považují lokalitu, kde je dům vystavěn, za jeho největší hodnotu.
Nevážně i vážně Parcelu tedy investoři našli, ihned poté začali vybírat architekta. Zadání bylo jasné: postavit levný moderní dům, který lze postupem času rozšířit například o další dětský pokoj či pracovnu. Původně měl dům navrhovat renomovaný architekt, ale jednou Machutovým jejich přítel – designér Jan Padrnos – jen tak mezi řečí naskicoval svou představu. Tenkrát chtěl ještě více využít svahu a navrhl „zemljanku“: dvoupatrovou betonovou „krabici“ zapuštěnou do svahu, s prosklenou stěnou do údolí. Na jednom večírku pak majitelé nechali své kamarády posoudit i různé jiné varianty. Padrnosův návrh zvítězil – jak sám autor vtipně poznamenává – možná díky „pokročilé indispozici hlasujících“.
Všechno chce svůj čas Společně s investory piloval Jan Padrnos studii domu asi dva roky. Dům „vystoupil“ ze země, a potom autor skončil u návrhu půdorysů, protože právě zakládal firmu BLACKBOX, jíž chtěl věnovat maximum svého času. Prováděcí projekt pak kreslil stavební inženýr Zdeněk Bříza.
Podle Jana Padrnose mohly interiéry dopadnout jinak. „Po této zkušenosti už se snažím řešit všechny další zakázky až do finále, včetně všech detailů.“ Tímto způsobem by rád zpracoval i projekt domu v sousedství, na kterém právě pracuje.
Soukromí ve městě Nad domkem ve tvaru lehkého kvádru stojí jako ochranná hradba les. Stromy přitom lemují objekt i z východní strany. Svah pod domem klesá tak prudce, že máte pocit, jako by se dům vznášel. Velkou výhodou místa je rovněž úplný pocit soukromí, a tak nejsou potřeba záclony. Jednoduchá čelní fasáda ze dřeva a omítek je otevřena k jihu a západu prosklenými stěnami a propojuje dům s okolím. Slunolamy na levé straně vyvažují dřevěný obklad strany pravé. Bílý vertikální pás s komíny je propojen tenkými linkami s plochami na ostatních stěnách. Úzká vodorovná okna na zadní straně nabízejí pohled do borového lesa s borůvčím a vřesem. Přestože žijí v naprostém klidu, mohou majitelé dojít pěknou procházkou do centra Děčína za dvacet minut; pod nimi je navíc vilová čtvrť, a tak se necítí osamoceni.
Levně, ale kvalitně Hlavním cílem bylo vybudovat zajímavý, kvalitní, ale levný dům. V objektu najdete pouze české dřevo: bukové dveře, schody a podlahy, venkovní obklad je z modřínového dřeva, nábytek pak třešňový. Nerezový dvouplášťový krbový komín je průmyslovým produktem, schodnice od schodiště do patra je z obyčejného jeklu. Užitkové materiály ztvárnil autor tak, aby se staly samostatnými výtvarnými prvky. Tepelnému komfortu napomáhají venkovní slunolamy: za horkých dnů chrání objekt před přílišným slunečním zářením, v zimě je majitelé vytáhnou a vnitřek se prohřívá sluncem. Dům je velmi pohodlný a otevřený. Jednotlivé prostory umožňují rodině dobrou komunikaci, přitom si v něm ale každý může najít kousek klidu a soukromí.
Technické údaje: Obestavěný prostor: cca 660 m3 Zastavěná plocha: 112 m2 Užitná plocha: 166 m2
Kontakty: Jan Padrnos, BLACKBOX, s. r. o., Karlovo nám. 31, 674 01 Třebíč, tel: 777 103 050, www.blackbox.cz, e-mail: info@blackbox.cz; Stavební projekce: Ing. Zdeněk Bříza – Atelier Rubicon, Žitavská 2991, 470 01 Česká Lípa, tel.: 487 525 570; Hlavní dodavatel: Reast Děčín, s. r. o., U plovárny 6/36, 405 02 Děčín, tel: 412 517 782
text: Jana Pyšková foto: Lubomír Fuxa |
