|
|
Vydáme-li se po stopách této nádherné květiny, zjistíme, že begonie objevil francouzský botanik a diplomat Michel Bégon. První rostlinu našel na ostrově Santo Domingo v roce 1690. Domovem begonií jsou tropické a subtropické oblasti Asie, Ameriky a Afriky. První, kdo se zabýval šlechtěním begonií, byl Angličan J. Veitch, který se také zasloužil o to, že se objevují v nádherných barvách.
Kvetoucí hlíznaté begonie Tyto begonie jsou efektní svým květem, ale jen krátce. Největší záplavu květů v létě i na podzim poskytuje Begonia tuberhybrida – druh, který se dá použít k osázení truhlíků a květinových záhonů, ovšem její převislá forma je vhodná spíše do závěsných košů. Populární je Begonia elatior. Má jednoduché či plné květy jasných barev, červené stonky a řapíky listů. Líbí se jí v bytě, případně na terase v polostínu, kde není příliš větrno. Velmi podobným druhem je Begonia multiflora, která má však více menších květů. Begonia semperflorens je velmi významnou zástupkyní begonií s vlásčitými kořeny. Je odolnější proti suchu a snáší lépe slunce. Hodí se do různých nádob a v kombinaci s jinými květinami ji můžete zasadit do mísy.
Jsou náročné? Kvetoucí begonie vyžadují světlé místo v pokoji, ale nikoliv přímé slunce. Co se týká zálivky, platí totéž jako u begonie okrasné listem – nesmíme ji přelévat. Aby krásně kvetla, doporučuje se pravidelně každých čtrnáct dní hnojit.
Begonie okrasné listem Begonií s okrasnými listy nejrůznějších barev a velikostí je nepřeberné množství. Druhy Begonia Rex, Lucky Colours a Silver Yewell jsou vhodné do světlé či polostinné části bytu s vysokou vzdušnou vlhkostí, ke které si můžete dopomoci pravidelným mlžením. Vzhledem ke svému původu vyžadují půdu lehkou, vlhkou a bohatou na živiny, nikoliv však mokrou.
V zimě udržujte teplotu minimálně 15 °C a rostlinu zalévejte jen mírně.
– Obecně se begoniím daří v prostorách s teplotou do 21 °C (v létě ani v zimě nemá teplota klesnout pod 13 °C). – Vyžadují velmi světlé stanoviště bez přímého slunce a vyšší vzdušnou vlhkost.
Kontakt: CHLÁDEK – ZAHRADNICKÉ CENTRUM, Střešovická 47, Praha 6, tel.: 235 351 032, tel./fax: 235 356 293
text: Lenka Kopecká foto: archiv a Robert Virt |
Blog
Pán vodárenské věže
|
|
Na počátku minulého století byla vodárenská věž na pozemku brasschaatského velkostatku zdvižena proto, aby zásobovala nejbližší okolí tekoucí vodou. Že šlo ve své době o unikát, dosvědčuje skutečnost, že jde o jednu z prvních betonových budov v Belgii. Vodárna byla v provozu až do roku 1937, kdy nedaleko vesnice vyrostly další čtyři vodárenské věže, které převzaly její funkci. O technologicky zastaralou a konstrukčně zchátralou věž pak přestaly mít vodárny zájem. Když v roce 1950 připadl pozemek velkostatku, byla už z vodárenské věže ruina. Radní se rozhodovali, zda věž strhnout, nebo prodat někomu, kdo pro ni najde využití. Kromě válcovitého vodního zásobníku na čtyřech masivních pilířích – vysokých 23 metrů, podložených podestami – tvořil její konstrukci ještě podzemní rezervoár. K čemu by však zrezivělá stavba mohla propříště sloužit, si však úředníci nedokázali představit.
Hi-tech v lese V devadesátých letech se o vodárenské věži, k níž patřil malebný pozemek o rozloze 680 m2, doslechl architekt Jo Crepain, který často v Brasschaatu pobýval. Věž, kterou od okolních hustých lesů odděloval hlubokými zákruty potok, ho z architektonického hlediska zaujala. Začal tedy přemýšlet, jak ji zvelebit a případně zobytnit.
Během několika dalších měsíců vypracoval architekt program na záchranu zanedbaného objektu. Cílem jeho projektu z roku 1994 bylo proměnit věž v byt pro jednoho až dva lidi, přičemž se rozhodl nenásilně propojit čtyři již existující vodárenské podesty. Dalším krokem byla i vizuální proměna stavby. Ta měla i nadále zůstat architektonickým těžištěm krajiny, ale zároveň na sebe zbytečně neupozorňovat. Svého záměru chtěl Crepain dosáhnout jednak vysázením popínavých rostlin, jako je břečťan a psí víno, jednak použitím vzhledově jednoduchých stavebních materiálů – cihel, betonu, matného skla či hliníku. Na povrch schodů použil galvanizovaný kov, podlahu vylil leštěným betonem. „Zahradní architekturu a výběr materiálů ovlivnilo bezprostřední okolí věže – potok s meandry a husté divoké lesy,“ vysvětluje Crepain.
Party v rezervoáru Tak vznikl zcela nový koncept věže. V obytném prostoru v přízemí procházejí čtyři přiznané betonové pilíře. Nechybí tu kuchyň a jídelna s výhledem do ulice a terasa na střeše spodní budovy. Obývací pokoj navíc díky pět metrů vysokému oknu poskytuje nádherný výhled do okolní přírody. Hlavní ložnici najdeme v prvním patře věže. Ve druhém patře se nachází pracovna, o patro výš pokoj pro hosty a ve čtvrtém patře lze relaxovat ve stinné zimní zahradě. Všechna podlaží jsou přitom propojena strmými kovovými schody. Každé má na jižní straně malý balkonek, z něhož je kromě jedinečného výhledu také snadný přístup k vnější straně oken, což se ukázalo být velmi praktické při jejich údržbě. Vodárenská věž se stala komfortním, i když mírně výstředním bydlením, promyšleným po všech stránkách. Architekt nezapomněl ani na společenské vyžití „věžních“ obyvatel. Proto zpřístupnil i válcový rezervoár. Tam se pořádají netypické večírky, party a oslavy.
Industriální interiér Interiér věže je příkladně minimalistický, což je v souladu s industriální účelností kompozice stavby. Při jeho designování Crepain šetřil jak nábytkem, tak barvami. Samotné zařizování interiérů však ponechal na samotných majitelích budoucích „pánů věže“. Architekt využil kontrastu ploch nekašírovaných stavebních materiálů – leštěný beton na podlaze kombinuje s matným sklem oken a stěnami ze surového betonu. I nábytek je co do designu velmi úsporný. Jedná se převážně o kombinaci kovu a „živého“ materiálu, například chromu a kůže. Kuchyň připomíná továrenský prostor. Rustikálně pojatý jídelní stůl spojený s pracovní plochou zdobí jen nutné minimum doplňků. Chladivou strohost vnitřních prostor vyvažuje rozhled do šťavnaté zeleně okolní přírody. „Věžní“ bydlení o ploše dvou set metrů čtverečních bylo dokončeno v roce 1996. Crepainův koncept je však natolik nadčasový, že do něj čas nevryl jedinou vrásku.
Kontakty: Jo Crepain architect, Vilaanderenstraat 6, B – 2000 Antverpy, tel./fax: 0323 213 61 61-2, e-mail: mail@jocrepain.be, www.jocrepain.com
text: Klára Bobková foto: archiv Jo Crepaina |
Přítelkyně trouba
|
|
Dnešní pečicí trouby, ať již plynové, elektrické, horkovzdušné, parní či mikrovlnné, se těm, v nichž pekly hospodyně před padesáti lety, podobají jen tvarem. Vybaveny mnoha funkcemi připomínají malého robota, který je schopen pokrm dokonale upéct, průběžně nás informovat o probíhajících procesech, ochránit před případnými úrazy a ještě omezit námahu spojenou s přípravou na minimum. K tomu je třeba připočítat i snahu výrobců stále výrazněji snižovat množství vydávané energie a tím šetřit naši kapsu. Výběr je opravdu bohatý a při koupi záleží jen na nás a našich finančních možnostech, pro jakou troubu se rozhodneme. V naší orientaci nám bude nápomocen energetický štítek, kterým musí být každý spotřebič vybaven a na kterém jsou uvedeny základní údaje týkající se rozměrů, spotřeby energie a výkonnosti a dále návod, v němž se dočteme o všech funkcích, které je spotřebič schopen vykonávat. A protože se jejich počet stále rozrůstá, připravili jsme pro vás alespoň kratičký přehled těch nejdůležitějších.
Který spotřebič zvolit Vyznavači pečení v plynové troubě patrně nad všemi výhradami mávnou rukou. Že plynová trouba víc vysušuje? Že vyžaduje větší pozornost? Zato regulovatelnost je snazší a možná je v oblibě i proto, že plamen přímého ohně tolik připomíná kamna našich babiček.
Elektrická trouba Vybavena elektronikou je vlastně malým zázrakem v naší kuchyni. Navíc je-li instalována ve výši našich očí, činí z pečení a grilování to správné potěšení. V kombinaci s varnou deskou a mikrovlnnou troubou a případně dalšími spotřebiči vytvoří ve vaší kuchyni praktické varné centrum.
Parní trouba Příprava jídel v páře má prastarou tradici. Již ve staré Číně používali nádoby s dvojitými stěnami, v nichž se pokrm připravoval v páře, nikoli ve vodě. Na tomto principu pracují i dnešní parní trouby. Jídlo takto připravené si uchová mnohem více vitaminů a výživných látek a také vzhledově je mnohem přitažlivější (zvláště zelenina).
Když se řekne: – Horní pečení — je určeno pro křehké moučníky (např. jablkový závin), dále pro zapékání či gratinování. – Spodní pečení — vhodné pro pečení moučníků ve formě nebo na plechu či pro dezerty přípravované ve vodní lázni. – Horký vzduch — možno péct současně až ve čtyřech úrovních křehké cukroví. – Pečicí automatika — způsob pečení, který nám zaručí u pokrmu křupavý povrch a šťavnatý vnitřek. – Grilování horkým vzduchem — slouží k přípravě drůbeže, masových rolád atd. – Intenzivní pečení — kombinace horkého vzduchu a spodního pečení (hodí se např. pro přípravu pizzy). – Pokrmová (teplotní) sonda — sonda zabodnutá do pečeně informuje o teplotě uvnitř pokrmu (je-li dosaženo nastavené teploty, trouba se vypne; pečeně bude mít křehký střed a křupavou kůrku).
Pro snazší a bezpečnější obsluhu: – Teleskopické výsuvy — mřížka leží na posuvných kolečkách, které při vytažení zaručují její stabilitu, plech nebo pekáč nemůže sjet a překlopit se na zem; – U některých značek jsou rošty, plechy a pánve zavěšeny do dvířek, takže při otevření se současně vysunují. – Dvířka jsou z vícevrstvého skla, od kterého se část tepla odráží a vrací zpět, směrem ven slouží jako izolace. – Osvětlení buď shora, nebo ze stran. – Chladicí ventilátor udržuje madlo a otočné knoflíky chladné a chrání tak elektronické vybavení přístroje i nábytek, v němž je vestaven. – Zápustné otočné knoflíky lze v poloze „vypnuto“ stiskem zapustit do panelu, pouhým pohledem si tak ověříte, že sporák je skutečně vypnutý.
Kontakty: AEG, ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 122 256; BAUMATIC ČR, Malá Skála 211, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 332 111; KARMA, Zborovská 693, Český Brod, tel.: 321 610 511, 321 622 289, e-mail: odbyt@karma-as.cz; MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, e-mail: info@miele.cz, www.miele.cz; servis-tel.: 543 217 430; SIEMENS, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 224 199 213, fax: 224 199 207,
text: Květuše Sajnerová foto: archiv |
Do puntíku vyladěno!
|
|
Design a detail Koupelna je navržena v moderním jednoduchém stylu, založeném na sladěné kombinaci skla a nerezové oceli. Není velká, pouze 5 m 2 , ale design a propracovanost jednotlivých detailů je vidět na první pohled. Téměř celá kolekce je tvořena italskou značkou LINEA BETA, v jejímž sortimentu jsou designová umyvadla, doplňky, zrcadla, osvětlení, koupelnový nábytek atd. A to zejména v materiálech, jako je sklo, nerez, keramika a dřevo.
Módní prvek Dominantní a trendovou záležitostí celé koupelny je skleněná deska (130 cm) posazená na konzolích v pískované úpravě s dvěma bílými keramickými umyvadly o průměru 44 cm. Desku pod umyvadla můžete zvolit v různých rozměrech (60 cm, 80 cm a 100 cm) a v několika barevných odstínech. Například v oranžové, modré, žluté, červené, moderní bílé, transparentní, mléčné, ale také v nerezu v materiálu Inox. Armatury, velmi atraktivní svým designem i cenou, jsou od firmy HUBER (série Kiruna).
Na unavené nohy S celkovým vzhledem koupelny, kde vévodí světlé odstíny, ladí hnědá dlažba a rohožka z teakového dřeva, umístěná před umyvadly. Slouží nejen jako doplněk, ale hodí se i k jemné masáži unavených nohou. Teakové dřevo najdete ještě ve sprchovém koutě – struktura podložky působí příjemně na chodidla a zároveň izoluje od chladného dna vaničky. Čtvrtkruhový sprchový kout (90 x 90 cm) má hliníkové rámy v chromové úpravě a keramickou vaničku Kerason. Řadí se mezi ty rozměrově praktické, které jsou zákaznicky nejvyhledávanější.
Nerez a sklo I samostatně stojící nerezové koupelnové doplňky podtrhují celkový vzhled místnosti. Tady si zájemce o moderní design znova potvrdí, že přírodní materiál v kombinaci s kovem a sklem dokonale ladí – že se nejedná o nevkus či přemíru odvahy, ale naopak o nápaditost. Nad skleněnou deskou a dvěma bílými umyvadly jsou umístěna dvě zrcadla 60 x 80 cm s vypískovanými pruhy pro halogenovou zářivku. Vedle sestavy stojí kovový kontejner na kolečkách s pěti zásuvkami, je vhodný pro všechny malé drobnosti – hygienické a mycí potřeby. Nemusíte se bát poškrábání skříňky, její vrchní část je chráněná skleněnou deskou ve stejném odstínu, jako je celá sestava. Vzhled koupelny podtrhují samostatně stojící nerezové koupelnové doplňky firmy BOB.
Ceny zařizovacích předmětů – skleněná deska Barujo (130 cm), 20 512 Kč – umyvadlo bílé (průměr 44 cm), 6 912 Kč – sifon Linea (chrom), 2 432 Kč – baterie Kiruna dřezová (chrom), 4 827 Kč – zrcadlo s osvětlením, 5 800 Kč – WC, série 500, design Antonio Citterio, 7 448 Kč – teaková rohož (90 cm), 4 384 Kč – teaková rohož (sprchový kout), 1 952 Kč – kovový kontejner, 9 568 Kč – horní skleněná deska kontejneru, 832 Kč – obkládačky Brick (20 x 25 cm), 720 Kč/m 2 – obkládačky Brick bílé (20 x 6 cm), 1 590 Kč/m 2 – listela skleněná (20 x 6 cm), 618 Kč/m 2 – obkládačky Brick hrubé, šedé (20 x 6 cm), 2 940 Kč/m 2 – dlažba bordó (25 x 25 cm), 840 Kč/m 2 – obkládačky Modern Confort bílé (25 x 40 cm), 1 008 Kč/m 2 – dekor s mozaikou (25 x 40 cm), 1 365 Kč/m 2 – keramická vanička Kerason (90 x 90 cm), 3 562 Kč – sprchový kout Ego Tondo (chrom), 34 177 Kč
Kontakt: IL BAGNO, Ostrovského 36, Praha 5, tel.: 251 562 116,
text: Kateřina Kaločová foto: Robert Virt |
O bydlení a tajemných silách
|
|
Máte v životě potřebu něco měnit, co se týče domova? Jana: Jen když je to nějak nezbytně nutné. Před pár lety jsme museli předělat kuchyň. Václav: To vzniklo tak, že jsem asi po patnácti letech přemluvil Janu a koupili jsme myčku na nádobí. Já jsem víc konzervativní. Když se mi něco líbí, a navíc to považuju za svůj domov, tak s tím nechci moc hýbat. Inklinujete spíše k městskému, nebo venkovskému prostředí? Václav: Pro mě se tenhle rozdíl už trochu setřel, ale ve městě bydlíme v bytě a na vesnici v domku. Oba interiéry jsme zařídili tak, abychom se v nich cítili dobře. Podléháte lákadlům designových studií? Jana: Maximálně tam hledám inspiraci. Třeba jsem viděla krásný rozkládací teakový stůl a nadchla mě dokonalost provedení. Ten stůl bych si klidně pořídila, ale kam s ním? Nebo se mi líbí různé bodové osvětlení. Také jako správná hospodyňka obdivuji moderní kuchyně. Spoléháte se na zlaté české ručičky – české firmy? Co říkáte současné české bytové architektuře? Jana: Ano, spoléháme. To, co jsme v poslední době doma měnili a stavěli, dělaly české firmy. A heslo „zlaté ručičky“, no, někdy líp, někdy hůř. Ale zatím nám v bytě všechno funguje. Václav: Já se přiznám, že tyhle věci v poslední době zařizuje Jana, ona má na „zlaté ručičky“ větší čich. Já to spíš zabezpečím materiálně. Trendy v bytové architektuře nesledujeme, protože, jak už jsme řekli, nemáme touhu něco měnit. A když nás chytne nálada, tak se řídíme jen vlastním vkusem. Styl bydlení v různých časopisech a obchodech na mě v poslední době působí dost studeně. Domov je vzpomínka na mámu a tátu. Václave, vím, že o své mamince a otci často mluvíte. Mohl byste zavzpomínat na to, v jakém domově jste vyrůstal, jaký vkus měla vaše maminka a otec. Vkus měli opravdu skvělý. To už poznáte z toho, že si v životě vybrali jeden druhého. A podle toho to také u nás doma vypadalo.Vyrůstal jsem mezi obrazy, sochami – nijak vzácnými, ale zato krásnými. Domov byl vybaven jednoduchým nábytkem. Rád jsem chodil po orientálních kobercích a přitom v přeplněných zasklených knihovnách prohlížel a poté četl zajímavé knihy. To mně zůstalo, to mi nemůže nikdy nikdo vzít. Vy si asi toho současného domova moc neužijete, protože jste oba velmi vytížení. Doma prožité chvíle jsou pak vzácností. Jana: Když jsem doma, tak se většinou snažím dát do pořádku naše věci, případně nějaký čas strávím vařením, praním nebo jinou domácí prací, případně si čtu. Doma se také snažím sportovat. Každý den ujedu několik desítek kilometrů na rotopedu a přitom jsem „nucena“ sledovat i různé televizní programy. Václav: Já si nemyslím, že chvíle strávené doma jsou kořením vztahu, naopak. Já hledám doma klid a odpočinek. No a také jsem nucen většinu času, kdy doma jsem, strávit u počítače. Jinak máte pravdu, že se doma moc neužijeme, většinou jen ráno okolo snídaně a v noci po představení, než se dostaneme do postele. Skloubit práci s koníčky a s časem stráveným doma je pro mne každodenní titánský úkol. Nesmíme zapomenout na vašeho věrného rodinného přítele – psa. Jak dlouho s vámi pobývá? Vymezili jste mu doma nějaký kout, nebo mu necháváte volnost? Jana: Jmenuje se Fergi, říkáme mu Ferda.. Václav: …nebo Mr. Ferguson. Jana: Byl mu rok a pelíšek jsme mu nabídli po jeho předchůdci Axovi v kuchyni a on s tím souhlasil. V domku na Slapech nás mile překvapil, protože vděčně přijal veliký proutěný koš, ve kterém Axík nechtěl bydlet a Ferda v něm tráví klidné a spokojené večery. Václav: No a taky bydlí na kanapi, případně i v posteli. Prostě ho výrazně neomezujeme a on vypadá velice spokojeně. Pes a domov – to je nejen idylka, ale také povinnost. Udržovat pořádek, to vyžaduje čas. Na koho padá tato povinnost? Václav: Pro mě psí povinnost spočívá hlavně ve venčení, a to vždy ráno, skoro vždy v noci a jinak vždy, když jsem doma. Ferda se mnou cestuje a doprovází mě všude po čertech i ďáblech. Jinak náš miláček žádný velký nepořádek doma nedělá, to víc napáchám já. Když je zapotřebí se akutně zbavit přebytků chlupů v kobercích či na kanapi, neváháme objednat profesionály. Máte také Démona, to bychom měli čtenářům vysvětlit. Je součástí rodiny. Václav: Démon je kůň, vraník, a bydlí v Nezabudicích, kousek nad Berounkou, a opravdu patří do rodiny stejně jako dvě kobylky, které bydlí zase na Hněvšíně u Staré Živohoště. Jsou to všechno skvělí kamarádi, se kterými zažívám nesčíslná dobrodružství a kteří by zcela dokázali vyplnit všechen můj volný čas a nejen ten. A musím dodat, že bydliště všech tří mých čtyřnohých přátel je opravdu krásné. Mají X+1 s nádhernou zahradou. Jano a Václave, v jaké inscenaci jste tzv. doma? Myslím tím hru, která je vašemu vkusu scénicky blízká zařízením, dobou, kostýmy…? Jana: V každém prostředí hledám něco blízkého a snažím se, abych se cítila dobře. Například ve hře Turecká kavárna, Sekretářky, Abonenti. Je to ale všechno skoro ze současnosti. Abych to upřesnila: kostým nebo scéna nejsou pro můj herecký výkon až tak důležité, těším se předně na roli, nikoliv na kostým. To okolo je už jen taková šlehačka na dortu. Václav: Mám rád historické hry v dobových kostýmech. Vždycky to ve mně vyvolá takový nějaký jiný pocit. Z her, ve kterých hraju, snad Král Jan. Člověk by někdy chtěl překročit hranice svého poznání. Kam byste se chtěli vydat? Václav: Já teď překračuju hranice svého poznání na hřbetech svých koní. Snažím se jim porozumět stejně jako oni mně. A přál bych se s nimi vydat nějakou panenskou krajinou nazdařbůh. Věříte, že doma s vámi žije nějaká tajemná síla, dobrý duch? Jana: Ano. Václav: Určitě. Je jich tu spousty. Člověk by je ale neměl vnímat jako nějaké abnormální bytosti, ale jako součást světa, ve kterém žijeme. Jsou určitě místa, kde je lze vnímat intenzivněji a kde se to přímo hemží tajemnými silami, a jsou také místa, kterým se i takový duch rád vyhne.
Jana miluje dřevo, kůži, dlažbu a zajímavou potahovou látku. Styl není podstatný, záleží na pocitu. Miluje starožitnosti i modernu. Raději má masivnější věci, to proto, že snad víc vydrží a odolají zubu času. Imponuje jí cihlová, oranžová, okrová, zelená, modrá, bílá. Václavovi se líbí dřevo, zajímavé čalounění, proutí, kov i sklo. Preferuje spíš starožitnosti než chladně strohé moderní tvary. Prostor chce mít zabydlený, teplý, útulný. Miluje hnědou, přírodní dřevo, zlatavě červenou, černou, modrou, zelenou.
Jana Boušková je členkou činohry Národního divadla v Praze, v současné době hraje roli Kláskové v Jiráskově Lucerně, dále účinkuje ve hře České sekretářky, v Benefici Radovana Lukavského a v listopadu bude mít premiéru hry Dobrý člověk ze Sečuanu. S Václavem hraje také v Divadle Bez zábradlí ve hře Blbec k večeři. Václav Vydra je členem Vinohradského divadla v Praze – hry Král Jan, Král Krysa, Král jelenem. V Divadle Bez zábradlí hraje ve hře Blbec k večeři, která už měla na 350 repríz.
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; CESAR, Ruská 1343, Praha 10, tel./fax: 272 731 647; DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel./fax: 257 317 410; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; INDECO CZ, Oderská 406, Praha 9, zákaznická linka: 800 200 222; KD ELEKTRONIKA, Pod Lipami 41, Praha 3, tel.: 266 311 080, fax: 266 311 079; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; LE BON, Dornych 47, tel.: 545 535 413, fax: 545 535 412; LOCCO, Balbínova 28, Praha 2, tel.: 222 252 141–42, fax: 222 253 502; MOBAX ČR, U Nového Suchdola 24/191, Praha 6, tel.: 233 920 408–09; NÁBYTEK BRAVO, Nezabudice 13, Křivoklát, tel.: 313 558 205, 603 827 734
text: Lenka Kopecká foto: Marie Votavová a archiv |
Teplo domova Miriam Vránové
|
|
Jak toto místo Miriam objevila? „To je jednoduchý, jednoho dne jsem se rozhodla a řekla jsem si, že půjdu a prostě koupím dům,“ vypráví Miriam. „Bylo to v době, kdy jsem se zrovna vrátila z cest s batohem po Asii a neměla jsem řidičský průkaz, protože jsem nezaplatila několik pokut za rychlou jízdu,“ pokračuje. „Tak jsem poprosila svého původně českého kamaráda Barona, pronajali jsme si starého velkého lincolna a jezdili po okolí. Za tři týdny jsme viděli sto sedm domů. A tady se mi to prostě líbilo.“
Tropická flóra Není divu. Nenápadný bílý domek obklopuje upravená zahrádka, o kterou se Miriam pečlivě stará. Většinu rostlin tu i sama vysadila. Třeba jasmín, oleandry a kaktus. Také tu roste tropická tritipe. „Je to vlastně taková píchavá hruška,“ vysvětluje Miriam. „Tritipe je zajímavá kaktusová rostlina a její plody se konzumují. Roste divoce po celém Mexiku.“ Domek vypadá dnes již trochu jinak než v době, kdy si ho Miriam pořídila. Ačkoli je celý postavený ze dřeva, což je v teplém kalifornském podnebí trochu risk, Miriam se požáru neobává. Zvláštní také je, že ač se zdá na první pohled malinký, ve skutečnosti tomu tak není. Stavba má totiž podlouhlý půdorys. Podle svých vlastních slov v něm Miriam udělala mnoho změn. „Kostra domku a vnější vzhled zůstal stejný,“ popisuje. „Mezi kuchyňkou a jídelním koutem bývala stěna a tu jsem například nechala zbourat. Z estetických důvodů jsem také nechala na strop přidělat dřevěné trámy,“ dodává.
Hra barev a vzorů Obývací pokoj díky dřevěnému obložení a mnoha nápaditým detailům dnes působí skutečně velmi útulně. Nechybí tu vyvýšená pohovka z dubového dřeva s barevnými polštáři, mísy s naaranžovaným ovocem či skleněná váza se suchými květinami. „Ta postel má zajímavou historii,“ říká Miriam. „Mému bývalému příteli za bouřky spadl dub. Jednu asymetrickou větev jsem použila na postel jako zvláštní prvek.“ Pod postelí je navíc dostatek úložného prostoru. V interiéru cítíme smysl majitelky domu pro detail, a to zejména v případě vystavených lastur, mušlí a kamínků. Miriam do prostoru zajímavě začlenila i decentní etnické vzory – například zavěšenou žlutou látku s potiskem. Barvy jsou vůbec velmi důležitým prvkem v interiéru. Opakují se na doplňcích, jako jsou dečky, polštáře či stínidla lamp. Barvy se vždy doplňují a výborně spolu ladí. Interiéru dodávají jižní švih a lehkost.
Z obývacího pokoje lze francouzskými dveřmi vstoupit rovnou na typickou americkou terasu, které se říká „porch“. Jde vlastně o dřevěnou verandu se zábradlím, kde se relaxuje, sedí s přáteli nebo třeba griluje.
Také koupelna vypadá jinak než dříve. „Bývala poloviční, druhou část totiž zabíral šatník,“ vzpomíná Miriam. „A já jsem si řekla, že chci mít koupelnu velkou. Tak jsem nakonec šatník přesunula do prostoru garáže a bylo to,“ usmívá se.
Radost ze života Miriamin dům je zařízen intuitivně a s citem pro maličkost, a tak z něj sálá pohoda, klid a teplo domova. Navíc je v jeho okolí na kalifornské poměry velmi bezpečno. „Dům není potřeba vůbec zamykat, stačí zapnout alarm,“ říká Miriam. „Prostě se tu těším ze života.“
text: Klára Bobková foto: Alexandr Janovský |
Napětí Svatopluka Sládečka
|
|
Co myslíte, že je pro vaši tvorbu typické? Chtěl bych, aby architektura, interiér i design byly to, co není vidět. Stěny, barva, materiály, nábytek i stavba samotná mě vlastně nezajímají. Zajímá mě napětí, které mezi těmi věcmi vzniká. Snažím se, aby pro moji práci bylo charakteristické napětí a prostor, který se vytváří.
Napětí by mělo být takového druhu a vztahy tak organizovány, aby při poskytnutí silného zážitku nabízely uživateli či návštěvníkovi co nejvíce svobody. Co vás nejvíce oslovuje, z čeho vycházíte? Nejinspirativnější pro mě v teoretické rovině zůstává pořád kubismus. Konkrétně tvůrčí osobnost Adolf Loos, japonský architekt Mayumi Miyawaki a jeho práce z osmdesátých let a nejnověji japonský architekt Toyo Ito.
Máte oblíbené prvky, barvy a materiály? Oblíbené prvky, barvy a materiály zásadně nemám.
Kde čerpáte inspiraci pro svoji tvorbu? Inspiraci nacházím v ostatních uměleckých oborech a v mezilidských vztazích zprostředkovaných uměním. Hlavně v hudbě, literatuře a výtvarném umění. Konkrétně mě zajímá minimalistická hudba (mnohem více než minimalistická architektura), například český skladatel Josef Adamík, v literatuře třeba tvorba Jiřího Dynka a ve výtvarném umění jsem se zastavil u neoplasticismu.
Můžete se vyjádřit podrobněji? Jejich díla ukazují nezbytnost svobody pro smysluplnou existenci a já se snažím svobodu v tom, co dělám, poskytovat. Respektive se snažím pro svobodu poskytovat prostor. A vy máte dostatek tvůrčí svobody? Myslím, že ano. Po deseti letech praxe se podařilo dosáhnout toho, že většina klientely přichází kvůli návrhu architektury či designu. Dnes už máme dostatek klientely, ale dříve jsme si museli brát navrhování jako vedlejší produkt. Zákazníci po nás více chtěli technické řešení a administrativní službu a při těchto příležitostech jsme se tam snažili vpašovat nějaké řešení.
Jak si to vysvětlujete? Jsou už i u nás poučení klienti? Situace v Čechách se zlepšila, druhá věc je, že jsme se to naučili dělat. Naše začátky určitě nebyly valné, nemohly být.
Kdo je pro vás ideální klient? Je to někdo, kdo nemá představy o výsledku. Ideálním klientem je ten, kdo k nám přichází s požadavky. S představami se chodí k psychiatrovi.
A máte hodně takových klientů? Ano.
Musíte své zákazníky přesvědčovat? Dopředu si představy nedělám. Hledám spíše řešení a klient může mít jakýkoliv požadavek, pokud při něm nechá prostor k nalezení řešení, které bude smysluplnou součástí celku. Rád si do toho nechám povídat, protože tím je ta věc nepředvídatelná. Cílem je, dostat se za hranice nepředstavitelného.
Cítíte se víc architektem anebo designérem? Podle práce, kterou dělám, jsem určitě více architektem. Hledám řešení, která nemají příliš vztah k minulosti nebo k oficiálním hierarchiím či strukturám, proto postup je potom principiálně zase víc designérský než architektonický. V nedávné době jste obdržel cenu Grand Prix za interiér vily v Kroměříži. To je tuším vaše druhá, jak si takové ocenění považujete? Roku 1998 jsme dostali čestné uznání za novostavbu obecního úřadu v Šarovech. Cenu si považuji především proto, že ji uděluje mezinárodní porota. Posuzuje věci z širšího pohledu než některé jiné, bezpochyby prestižní aktivity na české scéně. Interiér ve vile v Kroměříži je dán stavbou. Je zařízen nábytkem, který je designován námi, ale jeho smysl je dán námi navrhovanou stavbou. V klasickém slova smyslu se tam interiér špatně vnímá, je nutné jej chápat společně s celou stavbou.
Koho myslíte tím „jsme”? Vždycky mluvím za celý ateliér New Work. Sice obsazení bylo pokaždé jiné, ale vždy jsem měl spolupracovníky a spoluautory.
Kontakt: MgA. Svatopluk Sládeček, New Work,Vranovská 102, Brno, tel.: 545 575 755,
text: Sylva Pavlínková a Lenka Kopecká foto: Libor Stavjaník |
Inspirace pro život tady a teď
|
|
Šedesátá léta přinesla atmosféru svobody, uvolnění a hravosti, spojenou s hnutím hippies, sexuální revolucí a rostoucím vlivem pop kultury. Moderní technologie zpracování plastů i dosud nevídané zářivé barvy umožnily zcela novou konstrukci nábytku i pojetí obytného prostoru. Sedmdesátá léta spolu s úspěšnými lety do vesmíru ještě prohloubila futuristické vize, které se přenášely i do bydlení.
Visiona – vize budoucnosti Všechny tendence té doby vykrystalizovaly v ojedinělém projektu Visiona. Designéři v něm dostali možnost ukázat, jak si představují bydlení budoucnosti. Autorem expozice Visiona II, který firma Bayer představila na Veletrhu nábytku v Kolíně nad Rýnem v roce 1970, byl Verner Panton. Jeho pohled do budoucnosti sice sklízel značný obdiv a uznání, ale někteří kritikové mu vytýkali, že je nepoužitelný ve skutečném životě.
Tehdy i dnes V roce 2000 obletěly svět fotografie nové vily populárního zpěváka Lennyho Kravitze od architekta Michaela Czysze, kterou jsme navštívili na stránkách Mého domu číslo 8. Pamětníci poznali inspirační zdroj, jímž byla právě Visiona II. Její myšlenky tak nalezly po třiceti letech uplatnění v reálném interiéru. Ještě v roce 1998, těsně před svou smrtí, sestavil Panton v dánském Museu Trapholt v Koldingu přehlídku celoživotního díla s názvem Světlo a barva. V následujících dvou letech se stala základem dvou rozsáhlých retrospektiv, které připravily londýnské Design Museum a německé Vitra Design Museum. Muž, který „dělal všechno jinak“, tak získal další obdivovatele a následovníky. Byl jedním z těch návrhářů, jejichž nábytkový design nestárne a jejichž nábytek se po letech stále, nebo dnes už opět vyrábí. Někdy, tak jako v případě židle Panton Chair, byl původní materiál či technologie výroby nábytku s ohledem na nové zkušenosti a poznatky inovován. Klasická díla moderního designu patří často k letitým bestsellerům. Mnohé firmy specializované na designový nábytek, jako je právě Vitra, na nich založily část svého výrobního programu.
Retro bazary Móda návratů k nábytku dvacátého století se zrodila ve Francii. Nejen zde však narazíme na nový typ bazarů a bleších trhů specializovaných na použitý stylový nábytek a zařízení ze šedesátých a sedmdesátých let. U nás zatím není nic takového na obzoru. Tím spíše však možná máme šanci objevit někde zapomenutý odložený nábytek z těch časů. Nevadí, že to asi nejspíš nebude unikát od známého designéra. I běžný kus nábytku může po přečalounění nebo drobné úpravě oživit současný interiér a opět sloužit.
Nová generace Mnozí z nejmladší generace designérů mají šedesátá a sedmdesátá léta už „v krvi“. Marc Newson, rodilý Australan a designérská hvězda, vzpomíná na své dětství v šedesátých letech, kdy na něj udělaly obrovský dojem interiéry luxusního přímořského letoviska, v němž pracovala jeho matka. Co kus nábytku, to návrhářský pojem – Castiglioni, Colombo, Saarinen, Eames. Kořeny jeho dnešní práce vyrůstají z estetiky italského designu té doby. Sám však zároveň oceňuje, že díky studiu v Austrálii získal nezávislost na těchto vlivech. Jak říká, právě to je důvodem jeho dnešního úspěchu. Je třeba najít si inspirující vzory, ale zároveň si od nich udržet určitý odstup. Tato zkušenost Marka Newsona také napovídá jak zacházet se současnou retro módou. Asi těžko bychom dnes vytvořili ideální interiér pouhým kopírováním osvědčených hitů druhé poloviny dvacátého století. Svět na začátku třetího tisíciletí je už totiž jiný, a proto k ověřeným hodnotám oněch let musíme přidat i svůj vlastní vklad přesahující do současnosti. Právě kombinováním toho, co se již osvědčilo, s nejžhavější současností můžeme nalézt ten pravý prostor pro život tady a teď…
Kontakty: VITRA, Komunardů 32, 170 00 Praha 7, tel.: 266 712 755, LIGNE ROSET, Ječná 15,Praha 2, tel.: 224 918 558 KONSEPTI, Komunardů 32, 170 00 Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358, studio@konsepti.cz, www.konsepti.com, www.panton.ch, www.vernerpanton.com, www.ddc.dk., www.n-udesign.com, www.idaho1.co.uk, www.roche-bobois.com, www.deshoulieres.com, www.tissage-moutet.com, www.iqlight.com, www.ibride.fr
text: Kateřina Bečevová foto: archiv autorky |
Bydlení v pronajatém bytě
|
|
S vědomím, že jste zakotvili na časově omezenou dobu, hledáte nábytek, který snadno v případě potřeby přestěhujete a později třeba použijete i k jinému účelu. Nebude-li se vám hodit, pak ho schováte nebo někomu věnujete. Tehdy oceníte jeho nízkou pořizovací cenu.
Co hledat Do pronajatého bytu si pořiďte jen nejnutnější kusy nábytku. Vhodný je například skladebný systém, který můžete podle aktuálních potřeb dokupovat. Týká se to samozřejmě sortimentu zavedených firem, jejichž výrobní program je v nabídce několik let. Oceníte také multifunkční nábytek, který můžete využít hned pro několik účelů. Například kontejnery mohou sloužit jako noční stolky, ale lze je rychle proměnit na servírovací stolky apod. Vybírejte modely vybavené kolečky, která usnadňují přesun z místa na místo a zároveň vám dobře poslouží při stěhování. Rozhodně nepodceňujte jídelní stůl, který docela snadno může s vámi putovat do dalšího bytu. V podnájmu vám zajistí pohodlné stravování, dobře poslouží návštěvám a využívat ho můžete i k dalším účelům, např. pracovním činnostem. Vhodné jsou všechny typy rozkládacích stolů. Nechcete-li se vázat barevností dřevěné dýhy, pak zvolte některý z neutrálních materiálů (třeba sklo). Dobrou službu vám poskytnou nejrůznější policové systémy, jejichž variabilita umožňuje uživateli najít ideální řešení pro ukládání. Stěny mohou zároveň zastoupit dělicí prvek v místnosti, což ocení zejména majitelé nevelkých bytů.
Při zařizování se vyhýbejte nábytku zhotovenému na míru, v dalším bytě by vám pravděpodobně jen překážel. Málo praktické jsou rovněž šatní skříně, pro které nemusíte později najít místo.
Postel se nepůjčuje Na kvalitě spánku závisí nejen vaše zdraví, ale i celková nálada. Postel musí být pohodlná a především vaše. Najdete-li si byt s lůžkem, pořiďte si alespoň vlastní matraci, která bude vyhovovat vašim spáčským nárokům. Vždyť koneckonců i ona může s vámi proplouvat životem dál. Budete-li si muset pořídit novou postel, pak můžete zvolit levnější variantu. Tou jsou lůžka vybavená pružinovou matrací s lamelovým roštem a podnožím. Zajistí kvalitní a pohodlný spánek, přitom se jejich pořizovací cena řádově pohybuje kolem několika tisíc korun. Pokud se rozhodnete pro koupi dražší postele, vybírejte model, jehož pevnou součástí nejsou noční stolky. Standardní rozměry se totiž vždycky do ložnice vejdou.
Doplňky a solitéry Chcete-li si interiér alespoň trochu ozdobit podle svého, pak pozornost zaměřte na solitéry. Vybrat si můžete kterýkoliv prvek, o němž budete přesvědčení, že vám bude sloužit ještě mnoho dalších let, např. křeslo. K zútulnění interiéru vám poslouží rovněž nejrůznější doplňky. Jejich cena se pohybuje kolem několika set korun a interiér jimi dokonale proměníte. K příjemné atmosféře také velkou měrou přispívají stolní i stojací lampy. I ty se snadno stěhují a najít pro ně místo nebývá problém.
Tipy: Podlaha hraje v interiéru velmi důležitou roli. Je-li nová, pak i prostor působí novým dojmem, přestože není zařízen podle posledních trendů. Podlahové krytiny patří mezi finančně náročnější, takže se může zdát investice do nich v pronajatém bytě neekonomická. Existují však varianty, které mohou putovat s vámi. Jsou to takzvané zámkové plovoucí podlahy.
Lamely se zasouvají do sebe na principu pero – drážka a díky mechanickému zámku do sebe snadno zaklapnou. Lamely se samy usadí, a je-li potřeba, lze je jednoduše zase rozebrat.
Nebojte se plastů Nábytek z plastů patří k neocenitelným kouskům. Na trhu najdeme nepřeberné množství zajímavých tvarů v nejrůznějších barvách. Navíc odolnost, snadná údržba a bezpochyby i velmi přijatelná cena si získá každého.
Kam se podívat Hledejte všude. Nebojte se bazarů, kam mohl nějaký lehkovážník odložit trubkový nábytek po babičce. Buďte kreativní a některé kusy si navrhněte sami. Materiálu pro ně je na trhu dostatek. Na solitérech a věcech, které poputují s vámi, však nešetřete. Vybírejte s rozmyslem, dbejte na kvalitu a hledejte nadčasové tvary.
Kontakty: AKIT, Žitná 30, Praha 2, tel.: 224 941 686; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; Shopping Park Brno, Skandinávská 4, Dolní Heršpice, Brno, tel.: 543 539 111; Shopping Park Ostrava, Rudná 110, Ostrava-Zábřeh, tel.: 596 783 462; JMP – STUDIO ZDRAVÉHO SPANÍ, Újezd 11, Praha 5, tel./fax: 251 510 480, 257 317 248; Ohradní 14, Praha 4-Michle, tel.: 241 485 855; Masarykova 790, Valašské Meziříčí, tel./fax: 571 613 555; Purkyňova 45, Brno, tel./fax: 541 216 395; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 257 317 964, fax: 257 317 965; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; NÁBYTEK ŘÍHA, Sokolovská 175, Praha 9, tel./fax: 266 310 147, tel.: 284 824 279; TOP OFFICE, Bří Dohalských 3/140, Praha 9, tel./fax: 283 893 346, Příkop 4, Brno, tel.: 545 176 221, 545 173 651, fax: 545 176 220
text: Lenka Haklová foto: archiv |
Cesta k vlastnímu domovu
|
|
O pohodlném bydlení sní mnoho lidí během neklidného spánku ve starých bytech na rušných městských ulicích nebo ve „Faradayových klecích“ panelových domů na sídlištích. Není divu, že jakmile se někdo rozhodne pro vlastní domek, většinou už ze svého záměru neustoupí. Od té chvíle začne zaujatě pozorovat všechny nové i staré objekty, rozhlížet se po možných lokalitách, stane se předplatitelem mnoha nejrůznějších magazínů o bydlení a pomalu si začne dávat svoje vysněné představy dohromady.
Spolupráce s architektem Ve filmu Vrchní, prchni! falešný číšník chlácholí dojatého otce ženicha slovy „No co, synek se žení jen dvakrát třikrát za život!“, stavbu vlastního domu však 99,9 % investorů zažije jen jednou. Jakýkoliv zbrklý krok by se mohl vymstít i po desítkách let. Pokud jste si již vybrali místo, či dokonce zakoupili pozemek, je třeba nalézt někoho, kdo vaše představy přemění v realitu, tedy architekta. Je vhodné oslovit tvůrce, jenž projektoval některý z domů, které vás zaujaly v časopisech či se vám líbily při osobní návštěvě. Můžete se také zeptat známých, kteří již mají stavbu za sebou. Jakmile si s architektem padnete „do oka“, rozběhne se velmi těsná spolupráce, při níž nejdříve společně zformulujete zadání. Ujasníte si, jak má být dům velký, kolik místností bude mít, vyřešíte vazbu na zahradu a mnoho dalších detailů. Architekt se na přechodnou dobu stane jakýmsi virtuálním členem domácnosti. Musí poznat všechny zvyklosti rodiny a zohlednit je ve svých návrzích.
Univerzální dům neexistuje Architektonická studie představuje snad nejdůležitější krok na cestě k vlastnímu domku. Právě v ní tvůrce vyřeší všechny funkční vazby. Architekt si musí nejdříve ověřit na stavebním úřadě možnosti zástavby na vybrané parcele, pak připraví po konzultaci s klientem několik variant řešení. Každá stavba musí respektovat okolní prostředí a musí ctít určité zásady v proporcích, použitém stavebním materiálu, orientaci a v umístění na pozemku. Důležité je i zohlednění klimatických podmínek lokality. Právě proto například při obdobném zadání vznikne na kraji města jiný dům než na horské samotě. Zcela univerzální dům, který by mohl bez úprav stát všude, prostě neexistuje.
Vybraná varianta se dále rozpracovává, mimo vzhledu a vnitřní dispozice se vyřeší i materiálová skladba, konstrukční systém a způsob vytápění projektovaného domu. V této chvíli je možno provést rovněž orientační propočet ceny domku.
Vznik architektonické studie představuje prakticky poslední možnost jak zásadně ovlivnit vzhled, rozměry a uspořádání domu. Změny v průběhu další práce jsou už mnohem komplikovanější, neboť v tu chvíli se již jedná s úřady a k projektu se získávají stanoviska orgánů státní správy. Zásadní úprava projektu znamená nové projednání, což přípravu stavby nejen zdrží, ale i prodraží. Desítky razítek Jestliže vytvoření architektonické studie bylo uměleckým dílem, tak další stupně dokumentace jsou již vysloveně technickou záležitostí. Účast investora je čistě konzultativní, vše potřebné už vyřizuje projektant na základě plné moci. To stavebníkovi ušetří spoustu problémů a starostí, neboť odborník už ví, kam se obrátit pro 15 až 30 požadovaných potvrzení, stanovisek a jiných razítek, která jsou ke stavebnímu povolení zapotřebí.
Architekt dokončí celý projekt tak, aby odpovídal požadavkům stavebního zákona. Při podání stavebního povolení v něm musí být vyřešena statika, dispozice, vybavení domu musí odpovídat požadavkům ČSN.
Výběr dodavatele V období, kdy na stavebním úřadě leží vaše žádost o stavební povolení, vyberete z několika oslovených firem dodavatele – firmu, která vám domek postaví. S ní dále upřesňuje technické řešení stavby projektant, tak aby mohla být zpracována podrobná cenová nabídka a uzavřena smlouva. Dům se staví podle prováděcího projektu, který je výrazně podrobnější než dokumentace zpracovaná pro stavební povolení.
Kvalitu provedení stavby kontroluje většinou projektant. Je vhodné, když zároveň vykonává i funkci technického dozoru. Přebírá tedy dokončené části stavby – například konstrukční prvky, jež se v průběhu stavby zakrývají (výkopy, základy, výztuž, izolace). Za reálnou dobu pro dokončení domu je možno považovat lhůtu 8 až 12 měsíců.
První oslava Pokud stavební firma dokončí stavbu v souladu s dokumentací, je místním stavebním úřadem bez problémů zkolaudována a začne právně existovat jako dům. Kolaudace zároveň představuje dobrý důvod pro vaši první oslavu v novém domově. Otevřete šampaňské, na podlahu upadnou první obložené chlebíčky, především se ale dostaví pocit ohromné úlevy. Celou tu dobu jste většinu volna trávili na stavbě, občas si tam pozvali známé a testovali na nich, jak se dům líbí. Sem tam se něco po vaší návštěvě předělávalo, ale na to jsou stavební firmy a koneckonců i architekti zvyklí.
Kontakty: Ing. arch. Pavel Šmelhaus, Ateliér ARS, Plzeňská 199, 150 00 Praha 5 tel.: 603 736 306, e-mail: atelier.ars@email.cz
text: Pavel Šmelhaus foto: David Háva, ISIFA, archiv autora |
