|
|
Půdorys ve tvaru písmene „T“, klasická sedlová střecha s podélnými vikýři, velkoplošná prosklení a barevný exteriér jsou hlavními rozpoznávacími znameními rodinného domu, který si na okraji Prachatic postavil majitel a architekt v jedné osobě Jakub Nepustil. „Chtěl jsem postavit domek podle svých představ o bydlení. Prostory zahrady a domu jsem zároveň hodlal spojit co nejtěsnější vazbou,“ charakterizuje autor své hlavní cíle. Ty se mu podařilo bezezbytku naplnit. Překvapivě nízké náklady (cca 3 mil. Kč) nejsou dílem náhody, ale promyšleného architektonického i stavebního řešení. „Například veškerou zeminu vykopanou při hloubení základů jsme použili na terénní úpravy na pozemku. Řídili jsme se principem, aby se ze staveniště nic neodváželo,“ říká Jakub Nepustil. Dům přitom situoval na severní část pozemku tak, aby maximálně využil prosluněnou část zahrady.
Netradiční plot Již při pohledu z ulice zaujme každého návštěvníka dům nepřehlédnutelným barevným rytmizováním fasády. Okrový a hnědočervený odstín zdůrazňují „individualitu“ objektu, která je podpořena rovněž netradičním oplocením. Jeho základem jsou betonové bloky, které architekt předsadil před okenní vstupy. Jednotlivé monolity pak spojují ocelová pozinkovaná lanka. Hned jak se ze zádveří dostanete do schodišťové haly, pochopíte, co dodává vzdušnému interiéru jeho osobité kouzlo: výrazný podíl dřevěných prvků. „Inklinuji k přírodním materiálům,“ přiznává architekt.
Propojení se zahradou Čtyři schodišťové stupně s kovovými nášlapy přivedou hosta z haly do hlavního obytného prostoru. Vyniká zde kuchyň se stropem z monolitického betonu, v němž je zachována kresba dřevěného bednění. Jídelna je potom od vlastního obývacího pokoje oddělena krbem s komínem z režného vyspárovaného zdiva. „Použil jsem staré použité cihly, aby vše v domě nebylo pouze nové,“ dodává Jakub Nepustil. Obývací pokoj se přitom díky francouzským dveřím zvětšuje o prostor zahrady. Obyvatelé i návštěvníci si mohou dopřát klidné posezení na prosluněné jižní terase. Vlastní vstup na zahradu mají rovněž dva dětské pokoje.
Bohaté prosklení přízemí přispívá k pocitu propojení s okolním prostředím. „V zimě je při sezení u krbu příjemné sledovat, jak dřevěná podlaha pokoje přechází přes skleněnou stěnu do sněhu,“ říká autor.
Slunce jako přírodní „budík“ Prostor v přízemí je velkou galerií otevřen do patra, nebo – chcete-li – do obytného podkroví. Návštěvník se do něj dostane po dřevěném schodišti, které kotví v betonovém monolitickém bloku. Celek odlehčuje ocelové zábradlí s dřevěným madlem. Podélný střešní vikýř slouží ložnici s lodžií jako zdroj ranního světla. „Když v létě vychází slunce, svítí mi do očí a budí mě. Samozřejmě to byl záměr,“ usmívá se architekt. Výrazným prvkem je dále částečně prosklená střecha nad obývacím pokojem. „Chtěl jsem vidět na Měsíc a hvězdy, což je krásné,“ podotýká autor. Prostor podkroví rytmizují výrazné kleštiny. Nejednalo se však o nějaký samoúčelný záměr, chladně vypočítaný na efekt. „Je to výsledek použitého konstrukčního systému. Mám za to, že architektura a konstrukce by měly kráčet v těsné symbióze,“ dodává Jakub Nepustil.
Technické údaje: Obestavěný prostor: 973 m3 Zastavěná plocha: 162,11 m2 Obytná plocha: 181,85 m2 Náklady: cca 3 mil. Kč
Kontakty: Stavitelství Stejkoza, Záblatí 13, 384 33 tel.: 602 125 849 Truhlářství Karel Bauer, Staré Prachatice 27, 383 01 tel.: 602 370 947 e-mail: karelbauer@seznam.cz Truhlářství LUNA, Zdenice, 383 01 p. Prachatice tel.: 388 315 255 Malířské práce: Jan Kouba tel.: 606 160 215 Osvětlení: Artemide Sázavská 32, Praha 2 tel.: 222 521 345
text: Filip Hubička foto: Robert Virt |
Blog
Živý památník doktora Fuchse
|
|
V Německu žil v 16. století také Leonard Fuchs. Narodil se roku 1501 a zemřel v 65 letech jako známý botanik a profesor medicíny. Na jeho počest byla v roce 1703 – tedy právě před 300 lety v díle Nova plantarum Americanum genera sepsaném františkánským duchovním Charlesem Plumierem – pojmenována zvláštní, v Evropě tehdy neznámá rostlina. Fuchsia. Charles Plumier ji sám nalezl v dalekém Peru v Jižní Americe roku 1696.
Přesto trvalo dalších skoro sto let, než se živá fuchsie dostala do Evropy z neméně daleké země, Chile. Byla to ovšem ještě první vlaštovka, a tak si na masivnější rozšíření této podivně kvetoucí rostliny Evropa ještě chvíli počkala. Došlo k němu až po roce 1820. V té době už věda znala asi 26 přírodních druhů. Poznání od té doby ovšem pokročilo a tak současná botanika už zná asi 100 druhů, pocházejících ze Střední a Jižní Ameriky, kde rostou v lesích, zvláště horských, až do nadmořské výšky kolem 3 000 metrů. Převážně, protože čtyři další druhy rostou na Novém Zélandu a další, jediný, na Tahiti.
Slavná Márinka Zvláštní stavba květů a jejich neobyčejná variabilita ovšem vedly k tomu, že se z někdejší plané rostliny stal předmět obdivu, sbírání, šlechtění a všemožného pěstování snad po celém světě. Dnešní počet zahradních odrůd, kultivarů, se počítá na tisíce. Pěstování fuchsií se věnují specializované firmy a společnosti amatérských pěstitelů jsou ustaveny ve všech světadílech – s výjimkou Antarktidy. U nás proslul jejich pěstováním Jan Nepomuk Tvrdý (1806–1883). Nejproslulejší českou odrůdou, známou po celém světě, je převisle rostoucí kultivar nazvaný Márinka. Vypěstoval ji herálecký lékař dr. Štika, ale rok vzniku není znám. V bohatosti kvetení Márinku ještě žádný převislý kultivar nepřekonal.
Jména, na která se nezapomíná V druhé polovině 20. století shromáždil rozsáhlou kolekci fuchsií ing. Karel Hieke v Průho-nicích, ale po skončení výzkumného úkolu a vydání příslušné publikace se sbírka rozpadla. Vynikajícím amatérským pěstitelem byl páter Jiří Mráz, děkan v Bělčicích u Blatné. Jeho sbírka čítala 3 500 exemplářů – a skončila podobně jako ta průhonická, jen důvod byl jiný: zákeřná choroba a pak smrt otce Mráze. Jím vypěstované fuchsie ale zdobí nejeden český a moravský zámek. Fuchsie jsou stálezelené, případně opadavé polokeře, keře nebo stromky se vstřícnými, někdy střídavými listy, výjimečně vyrůstajícími i v přeslenech. Výjimečná je také stavba květu: květy mívají různě dlouhou trubku a nápadný korunovitě zbarvený (většinou červený) kalich. Samotná koruna bývá většinou bílá, ale často i růžová, červená, fialová. Někdy jsou korunní lístky pomnoženy a květy jsou pak plné. Jedna z novozélandských nízkých plazivých fuchsií ale kvete žlutě. Ve tvaru kalicha i koruny, v jejich zbarvení a velikosti je tolik proměnlivosti, že snad žádná sbírka na světě nebude nikdy úplná. Proto jim tolik lidí propadlo, třebaže módní vlny, s nimiž jejich obliba stoupá a klesá, jsou jako ty mořské.
Co mají rády Přitom to jsou rostliny odolné, vděčné, vyhovuje jim téměř každý byt – třebaže ten zděný je lepší než suchý, panelový. Ideální je stará kamenná venkovská fara. Nesnášejí přímé slunce, ale rozptýleného světla potřebují dost. V létě se jim moc líbí na balkoně, ale ještě víc v polostinném zahradním koutku. Jsou to rostliny dost žíznivé: nesmějí nikdy vyschnout (dokonce ani v zimě při přezimování), jinak by okamžitě shodily listy. Pokud ale k tomu dojde, včas se po zálivce otřepou a obrostou. Úžasně se množí vegetativně, řízkováním: stačí vrcholové řízky, asi 15 až 20centimetrové úseky stonku, vložit do sklenice s vodou. Zakoření (při teplotě kolem 20 °C) do 14 dnů. Rostou značně bujně, a proto je vhodné je včas zaštipovat. Tím jednak zkošatí – a jednak vám poskytnou další množitelský materiál. Zahradníci rozlišují nejen řadu skupin podle tvaru květu, ale dělí fuchsie i podle vzrůstu na vzpřímené nebo převislé – a podle způsobu pěstování na nízké, keříčkovité a stromkovité, vypěstované na vysokém kmínku.
Mezi stovkami odrůd a desítkami druhů jsou i některé, které snášejí naše zimy: otec Mráz jich měl před bělčickou farou několik, dozrávaly na nich jedlé plody a dodávaly staré barokní faře nostalgický ráz dávných klidných časů, doby, kdy františkán Plumier cestoval po Jižní Americe a byl okouzlen prvními spatřenými planými druhy. To okouzlení je nakažlivé – a varuju vás před ním. Fuchsií nebudete mít nikdy dost.
Slavný německý botanik a profesor medicíny Leonard Fuchs, žijící v 16. století, si jistě nepomyslel, že právě po něm bude o 150 let později pojmenována rostlina, jejíž krása nás okouzluje i v 21. století.
Kontakt: STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Václav Větvička (autor je ředitel Botanické zahrady UK Praha) foto: Zdeněk Prchlík, Petr Prokop, Rudolf Šubík a archiv |
Inteligentní extravagance
|
|
Holandská tvůrkyně Saskia Fokkema navrhla nedávno pro pražské Dejvice známý obytný komplex Charlese de Gaulla. Žačka významného francouzského architekta Jeana Nouvela však během svého pobytu v České republice připravila pro osvíceného investora také projekt rodinného bydlení. Jejich společný názor na to, jakou má mít dům podobu, dispozice a jaké materiály jsou nejvhodnější, vyústil do podoby, kterou nyní máte možnost posoudit.
Úsporný interiér Na vyvýšené parcele o rozloze 4 000 m2 s půvabnými scenériemi na všechny světové strany se rozhodl investor postavit dům co nejvíce otevřený do krajiny. Rozlehlá louka je obklopená jen lesem, na dohled tedy neobjevíte žádnou stavbu připomínající maurské sídlo či tyrolský penzion. To byl také nejcennější předpoklad pro splnění daného záměru: postavit moderní venkovské stavení zarámované jen přírodou. Nenápadná modřínová fasáda působí velmi klidně, ale vnitřek je naopak dynamický. V hlavní roli zde účinkuje světlo. K nezvyklému prosvětlení objektu slouží především vysunutá střecha nad střední částí domu, pod níž architektka situovala okna. První nadzemní podlaží je prakticky bez dveří, ukončené z každé strany skleněným vchodem na terasu. Vzniklé průhledy jsou nejzajímavějším dispozičním prvkem stavby. Tento výrazný světelný zdroj doplňují velmi účinně sdružená okna ve společenské části objektu, které dominuje obývací pokoj s jídelnou a kuchyní. Průhledy určují charakter bydlení a účinně plní svoji přirozenou funkci – pouštějí do domu světlo, vzduch a krajinu. Nejsou na nich záclonky, na podlaze není žádný koberec a zdi nejsou obestavěny žádnými skříněmi. Úsporně zařízený interiér představoval jedinou možnost, jak jej sladit s architektonickým ztvárněním této stavby.
Kapitánský můstek Poněkud zavádějící je pohled na objekt od západní terasy. Z této strany totiž dům vypadá mnohem menší, než ve skutečnosti je. Teprve při vstupu do haly se schodištěm nás překvapí vzdušnost prostoru, v němž se ocitáme. Je to i tím, že všechny věci mají své místo ve vestavěných skříních. Vysoká, horními okny prosvětlená chodba s technicky pojatým schodištěm tvoří zároveň předěl mezi soukromou a společenskou zónou. Na jedné straně se nachází ložnice s terasou, na druhé pak rozlehlý obývací pokoj s kuchyní, jídelnou a krbem. Na tento prostor navazuje další terasa, kde je i vnější krb. Ten poskytuje příjemné zpestření přátelských posezení včetně letního grilování. Nízká pracovna a pokoj pro hosty v druhém nadzemním podlaží disponují působivým panoramatickým výhledem do krajiny. Když se díváte od psacího stolu, máte neodbytný pocit, jako byste stáli na kapitánském můstku říčního parníku. Jste ale pevně zakotveni na zemi. Garáž se pohodlně vešla do základů uprostřed stavby, a protože v domě se topí pouze elektřinou, zbylo místo i na malé technické zázemí. Moderní rytmus dává vnitřnímu prostoru i rozdílná výška jednotlivých místností. Umožňuje to železobetonová konstrukce na ocelových sloupech, zvenku dobře utajená v modřínovém obkladu.
Na větrné hůrce Kvalita izolací stěn, oken, podlah i střechy byla jednou z nejsledovanějších položek stavebního dozoru. V takovém domě na rozlehlé louce fouká přece jen o něco víc než například v městské zástavbě. Pro zkušeného investora, kterým majitel tohoto objektu bezesporu je, to nebyl problém. Málokdo má takový přehled jako on, navíc podpořený zkušenostmi autorky projektu ze západní Evropy. Proto tu vidíme například dřevo ve zcela jiné podobě než ve většině našich interiérů. Podlahy pokrývají v celém domě masivní parkety z exotických brazilských dřevin – tmavé jsou z macaranduby a světlé z garapy. S nimi kontrastuje světlý jasan na obložení stropu. Nezakryté ocelové sloupy protínají dřevěný interiér a to dává prostoru podobu neokázalé elegance. Osvětlení je většinou zabudováno v podhledu, a pokud ne, pak se tu objevuje ve výrazně industriální podobě. Výsledek je bezesporu efektní a velmi pravděpodobně bude odolávat také všem budoucím novým trendům. Investory a zároveň obyvateli tohoto domu jsou Pavel Satorie a jeho žena – šarmantní herečka Jana Švandová.
Architektka: Saskia Fokkema (1960) vystudovala v roce 1988 architekturu na Technické univerzitě v Delftu. Poté spolupracovala s haagským ateliérem PRO, s nímž se v Amsterodamu podílela například na projektu přestavby vojenských kasáren na obytný komplex. S delftskou kanceláří Mecanoo navrhla šest vil v Maastrichtu. Samostatně pak zrekonstruovala několik rodinných domů v Rotterdamu, Leydenu a Delftu. V posledně jmenovaném městě rovněž přestavěla budovu základní školy. Spolupracovala s francouzským architektem Jeanem Nouvelem, s nímž se v současné době podílí na projektu výstavby obytného a kancelářského centra v Lisabonu. Od roku 1997 žije převážně v Praze, kde založila studio sf design. Mezi jejími realizacemi vyniká projekt bytového areálu v ulici Charlese de Gaulla v Praze 6-Dejvicích a rekonstrukce barokní vily na Malé Straně.
Kontakty: Saskia Fokkema Česká republika: sf design, s. r. o., U Plátenice 11, 150 00 Praha 5 Francie: 16 avenue Bugeaud, 75 116 Paris, e-mail: saskiafokkema@noos.fr realizace: developerská společnost COMMCO ing. Pavel Satorie Vítězné náměstí 1, 160 00 Praha 6 tel.: 224 319 886, fax: 224 323 121 e-mail: office@commco.cz, www.commco.cz
text: Ljuba Mesteková foto: Iveta Kopicová |
Polyfunkční pohovky
|
|
Zvolit si tu správnou pohovku ovšem vůbec není snadný úkol. Samozřejmě nejdříve zvažujeme velikost – vybírat můžeme od těch nej-menších, dvojmístných, trojmístných, až po pohovky obřích rozměrů, zabírajících v interiéru i několik metrů čtverečních. Na to ovšem potřebujeme hodně prostoru. Do bytů menších volíme většinou pohovku dvojmístnou, nejlépe rozkládací, tak aby na ní mohla případně přespat návštěva. Mnozí z nás si také vybírají podle barvy, aby pohovka ladila s celkovým interiérem. Slovo pohovka je samozřejmě odvozeno od slovesa hověti si. A abychom si pohověli maximálně, designéři vymýšlejí nejrůznější vylepšení. Proto se objevují pohovky originálních tvarů, které mají „něco navíc“ a jistě uspokojí i ty největší lenochy. Pro pohodlné sezení se vyrábějí pohovky s nastavitelnými zády a sklopnými nebo nastavitelnými opěrkami a područkami. Nebo naopak pohovky s výsuvnou podnožkou pro natažení nohou.
Hra na schovávanou Vtipně a nápaditě si designéři pohrávají s úložným prostorem v pohovkách. Různě poschovávané kapsičky mohou sloužit pro odkládání novin, časopisů i dalších osobních věcí. Také opěrky mohou být duté a sloužit třeba k úschově plédu. Některé pohovky mají v útrobách dokonce skrytý bar na elektrický pohon, zásuvky na skleničky nebo rádio.
Odkládací plochy Funkčnost zvyšují dřevěné, kovové či plastové poličky, zakomponované v postranicích, záhlaví nebo v zadní části pohovky. Čtenářům dobře poslouží jako příruční knihovničky, navíc na záhlavní části mají některé chytré pohovky nainstalovanou lampičku, takže samotná pohovka je vlastně hotovým čtenářským koutkem. Praktické jsou i posuvné odkládací stolky, svým tvarem a materiálem zajímavě kontrastující s pohovkou.
Kontakty: AMBER INTERIÉR, Vinohradská 48, Praha 2, tel.: 224 253 487, tel./fax: 222 516 823, fax: 296 325 017; Jungmannova 30/748, Praha 1, tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; DAK INTERIÉRY, Bayerova 6, Brno, tel./fax: 549 216 051; DESIGN DISTRICT PETŘÍN, Újezd 19, Praha 1, tel.: 257 317 410, 732 652 077; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; Jeremiášova 947, Praha 5, tel.: 296 376 233, fax: 296 376 200; KONSEPTI, Komunardů 32, Praha 7, tel.: 222 326 928, fax: 222 321 358; KTC INTERIER, Vinohradská 8, Praha 2, tel./fax: 222 032 547; obchodní centrum Nový Smíchov, Plzeňská 8, Praha 5, tel.: 251 512 485, fax: 251 512 486; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 1, tel.: 224 819 941-42, fax: 224 819 940; Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax: 224 311 754; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 222 254 444, fax: 222 251 056; NÁBYTEK ŘÍHA/KANCELÁŘSKÝ NÁBYTEK, INTERIÉYR, Sokolovská 224, Praha 9-Balabenka, tel.: 266 310 418, 284 824 027, mobil: 602 690 970; NAUTILUS, bytové doplňky, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel./fax: 234 095 234, fax: 234 095 225
text: Lucie Martínková foto: archiv |
Teplo domova tradice i nové trendy
|
|
Způsoby a možnosti vytápění zaznamenaly a zaznamenávají takřka hvězdný rozmach. Objevují se stále nové a dokonalejší novinky. Vesměs směřují k větší efektivitě, komfortu, úspornosti, svůj vliv mají i sílící ekologické přístupy. Rádi bychom vás seznámili s ukázkami nových trendů, které skýtají donedávna těžko dostupné možnosti. Nejprve ale dovolte pár slov o jednom tradičním segmentu vytápění – kamnech a krbech. Není třeba připomínat, že i tato oblast představuje množství odlišných typů z hlediska samotné konstrukce, funkčních vlastností, používaného paliva… Můžete pořídit kamna nová, použitá, zrestaurovaná, klasická či moderní.
Také není zanedbatelné, že přítomnost kamen v každé domácnosti, ať již funkčních nebo coby dekorace, sama o sobě vytváří pocit tepla domova. Pokud je porovnáme s ústředním topením, patří jim i kus zašlé romantiky. Ovšem nejen proto si zaslouží, abychom jim věnovali patřičnou pozornost.
Zachovalé kouzlo kachlí Kachlová kamna si získala pro svůj osobitý způsob vytápění v domácnostech nezastupitelné místo. V historii sehrávala významnou roli téměř v každé chalupě. Kachlové sporáky sloužily jak k vytápění, tak ke každodenní přípravě jídla pro celou rodinu. Také proto jsou stále vyhledávaným zdrojem tepla zejména v rekreačních objektech. U kachlových kamen nedochází k přepalování prachu, a tudíž jsou vhodná i pro alergiky. Specifické kouzlo pak mají kachlové krby, které spojují estetiku kachlových kamen s romantikou krbu. Široká paleta používaného kachloví, která je nyní na trhu, zahrnuje rozmanitou škálu tvarů, barev a velikostí.
Obnovená sláva Legendární „káborky“ zažívaly svoji slávu zejména v padesátých a částečně i v šedesátých letech minulého století. Dodnes jsou k vidění v rodinných domcích i chalupách. Tato kamna byla určena zejména k vytápění místností s tím, že na jedné varné plotýnce šlo připravovat pokrmy.
V kamnech Kabourek je možné spalovat nejenom dřevo, ale i uhlí. Díky jednoduché konstrukci a lehkému vyšamotování patřila tato kamínka mezi hodně výhřevná. Dnes se distribucí tehdejších „káborek“ a jejich replik zabývá mimo jiné společnost ABX z Rumburku.
Úspěšná tradice Topidlo řady 109 jsou stáložárná kamna na dřevo, uhlí a brikety, která šetří čas a peníze. Úspora paliva je až 50% v porovnání s normálními kamny. Doba odhořívání paliva je 2–3krát delší. Kamna Wamsler jsou totiž vyrobena z litiny a oceli a jsou silně vyšamotovaná. Všechny díly jsou sestaveny stavebnicově na sucho bez použití výmazové hmoty. V praxi to potom znamená, že jednotlivé díly jsou lehce vyměnitelné. Firma Wamsler vyrábí kamna od roku 1875 a jeden z našich výhradních dealerů pro ČR Michal Luhan ze Sušice garantuje dostupnost náhradních dílů i po dobu 10 let po případném ukončení výroby.
Americká kamna V posledních zhruba deseti letech jsou u nás americká kamna a jejich repliky velmi vyhledávaná topidla. Ve své době znamenala převrat v oblasti vytápění. Byla totiž konstruována tak, aby umožňovala vytápění celého bytu z jedné místnosti po celou topnou sezonu bez vyhasnutí ohně. Výhřevnost se pohybovala od 100 do 800 m3 a systém regulace tepla komínovou, protitahovou a vzduchovou záklopkou umožňoval jednoduchou a velmi citlivou regulaci tepla.
V amerických kamnech se topilo koksem nebo antracitem, což zaručovalo vysokou výhřevnost a dokonalé spálení paliva.
Kanadská krbová kamna Jedná se o zcela nový progresivní systém vytápění s velkým výkonem a vysokou účinností – až 92 %. Kanadská krbová kamna jsou tepelná zařízení volně stojící v obytné místnosti, nebo krbové vložky určené k obestavění klasickým krbem ve velké škále typů. Zákazník si může vybírat nejen podle požadovaného výkonu od 16 kW až do 26 kW, ale zvolit si může i krásný bytový solitér v různých barvách a designových provedeních. Do moderních interiérů jsou nabízena smaltovaná kamna s vysokým leskem v šesti barvách v kombinaci se zlacením 24karátovým zlatem. Při spalování dřeva v klasických kamnech nebo krbech jen stěží dosáhnete tak vysoké účinnosti, protože topíte při nízkých teplotách a hořlavé plyny vám doslova „vyletí komínem“ bez užitku a navíc ještě znečistí ovzduší. Ale právě patentovaný systém kanadských kamen vede tyto plyny do druhé komory, kde dochází k jejich dokonalému spálení při teplotách až čtyřnásobně vyšších než běžně dosahovaných. Při tomto sekundárním spalování získáme nejen mnohonásobně vyšší účinnost, ale i snížení hladiny emisí na pouhé 3,4 g za hodinu. V neposlední řadě příjemně překvapí dokonalost spalování dřeva. Zcela totiž postačí přikládat jednou za 6 až 8 hodin a při každodenním vytápění celého domu lze popel vynášet jen jednou za 10 až 14 dnů.
Dvoukomorové spalování Do nedávné doby systém dvoukomorového spalování na našem trhu vůbec nebyl a právě kanadský systém je zárukou deklarované účinnosti. Jak krbová kamna, tak krbové vložky se vyznačují dvoukomorovým spalovacím systémem, tedy dvěma spalovacími komorami – spodní primární a horní sekundární. To dovoluje dosáhnout maximální účinnosti hoření, jelikož dřevo hoří nejenom ve spodní komoře, ale kouř, bohatý na těkavé uhlovodíky, hoří rovněž v horní komoře, přes kterou musí procházet.
Popularita krbů Z historického hlediska jsou právě krby topidlem, které se začalo před stovkami let nejvíce prosazovat u nejvyšších vrstev. Dnes jsou oblíbenou součástí obývacích pokojů a hal ve většině moderních rodinných domů.
Individuální přístup Zásadou osvědčených firem, které se zabývají krby a krbovými kamny, je důsledné dodržování individuálního přístupu ke každému zákazníkovi. Například obezdívky krbových vložek jsou v takovém případě realizovány podle zákazníkových projektů a typové vzory jsou využívány pouze okrajově. Vzhled a rozměr krbu si tak určuje zákazník sám, stejně jako výběr materiálu, kde jsou zastoupeny mramor, žula, pískovec, keramika i dřevo. Při rozhodování mohou pomoci konzultace a poradenství v prodejnách nebo přímo na místě stavby.
Od vložek po prosklení Například firma Luhan má na základě dlouholetých zkušeností s různými dodavateli a výrobci krbových vložek v současné nabídce teplovzdušné krbové vložky převážně v dvouplášťovém provedení, s litinovým, ocelovým nebo šamotovým ohništěm. Optimální spalovací komora vložek potom zaručuje vysokou účinnost v rozmezí 65–68 %. Vysoký výkon při minimální spotřebě paliva se pohybuje podle typu vložky v rozpětí 8 až 26 kW. U některých vložek lze popelník vybírat i v průběhu topení, což oceníte zejména při nepřetržitém provozu. Volit lze i výsuvná dvířka, případně sekundární spalování na zadní části topeniště. Krbové vložky mají výborný tah a jsou nenáročné na parametry komína.
Pro náročné zákazníky je možné upravit krb na míru, případně odlít logo či erb na pohledovou vnitřní část topeniště se zárukou provedení výhradně jednoho kusu. Dostatečný výběr je i mezi prosklením, které zákazník může volit rovné, panoramatické nebo obloukové. Krby a krbová kamna dnes představují progresivní systém vytápění s velkým výkonem a vysokou účinností. Ta dosahuje hodnot až 92 %. Dřevem se vytopí, na rozdíl od uhlí či plynu, při vhodném rozvodu vzduchu i celý dům až do 180 m2 podlahové plochy.
Na okrasu, nebo i k vytápění? Na okrasu se většinou staví otevřené krby, zatímco pro vytápění se používají krby s krbovou vložkou, která má větší účinnost a stačí jí komín s menším průměrem.
Podle čeho zvolit výkon vložky? Výkon vložky je nutno volit podle velikosti místnosti s krbem a místností, které chcete vytápět. To platí zvláště v případě teplovzdušného vytápění. Také je nutno hledět na průměr komína, který by měl být stejný nebo o něco větší, než je odkouření na zamýšlené vložce. V případě teplovodního vytápění je tento problém složitější a je nutno zohlednit jak výkon kotle, tak výkon teplovodního systému.
Dnes je již na trhu velké množství dvouplášťových i jednoplášťových vložek. Další možností je teplovodní vložka. Moderní krbové vložky lze připojit do stávajícího teplovodního a teplovzdušného systému.
Rozdíl mezi otevřeným krbem a vložkou – Výhody Otevřeného krbu – Přímý pohled na oheň a vůně dřeva Krbové vložky – Možnost pohledu na oheň je rovněž maximální, vložky s vysouváním dvířek nahoru lze používat jako otevřené krby, pokud to výrobce povoluje. Snižuje se tím ale výkon i účinnost krbové vložky. Další výhodou je úspora dřeva (až 70 % oproti otevřeným krbům), vyšší účinnost (až 75 % oproti otevřeným krbům), nízká prašnost a kouřivost, možnost vytápět okolní místnosti (teplovzdušně a teplovodně) Otevřeného krbu – nízká účinnost (5–35 %), vyšší spotřeba dřeva, vyšší prašnost, riziko zpětného tahu (zvláště u krbů stavěných svépomocí), vyšší nebezpečí požáru (vypadnutí žhavého uhlíku) a nízká schopnost vytápění okolních místností Krbové vložky – omezenější pohled na oheň (oproti otevřenému krbu)
Rozdíl mezi krbovými vložkami – Výhody Jednoplášťové vložky – Není potřeba ventilátor (při rozvodu do vzdálenosti 5 m od krbového tělesa), větší objem ohřívaného vzduchu, takřka nemožnost přehřátí vložky (při správné obestavbě), většinou nižší pořizovací náklady oproti dvouplášťové vložce. Dvouplášťové vložky – Rychlejší přenos tepla oproti jednoplášťové vložce. Rozdíl mezi otevřeným krbem a vložkou – Nevýhody Jednoplášťové vložky – Možnost přenosu kouře do ostatních místností (teplovzdušným rozvodem při nesprávném přikládání). Dvouplášťové vložky – U většiny je nutný ventilátor, vyšší hlučnost (v případě ventilátoru), riziko přehřátí vložky.
text: Vratislav Horák, Ondřej Vaněček foto: autor a archiv firem |
…a na desce se točí pes
|
|
O rok později promluvil v pracovně T. A. Edisona další přístroj. Ozval se z něj hlas jeho ženy Mary, která přednášela dětskou básničku Mary had a little lamb. Následovaly výkřiky nadšení. Čarovný stroj na uchování zvuku byl na světě.
Dne 6. prosince 1877 podal Edison patentovému úřadu Spojených států přihlášku, k níž přiložil model mluvící skříňky. Později autor více než 1 400 vynálezů ve svých Pamětech napsal, že fonograf se stal jeho nejmilejším vynálezem. Původně však chtěl zdokonalit telegraf, který by podle potřeby sám zapisoval, co kdo mluví nebo hraje, a později to zrovna tak reprodukoval. Objev nebyl náhodný, ale z technického hlediska souvisel s Edisonovou snahou vylepšit a zdokonalit membránu do mluvítek telefonních přístrojů.
Bylo to v době, o které můžeme říct, že byla kolébkou dnešní audiovizuální civilizace. Během jednoho desetiletí se objevil telefon, fonograf a svitkový film (Eastman 1880). Trvalo však ještě řadu měsíců, než chraptivý a roztřesený hlas, recitující verš Mařenka má jehňátko, dostal věrnější podobu. Vynálezce byl paradoxně v té době již téměř hluchý a jenom jásavý aplaus spolupracovníků mu naznačil, že dosáhl cíle. Teprve když Edison nahradil voskový papír na válečku staniolovou fólií od čokolády, zjistil, že chvějící se jehla vyrývá různě hlubokou stopu: „Jestliže touto stopou budu protahovat jehlu, měla by se stejným způsobem rozechvívat membrána – a měla by vydat hlas, který záznam vyvolal.“ Chvění membrány, vyvolané lidským hlasem nebo hudebním zvukem, se přenášelo jehlou na válec opatřený staniolovou vrstvou a opačně zase z tohoto válce do membrány. Váleček se mohl na šroubové ose při pomalém otáčení klikou pod jehlou mluvítka pomaloučku posouvat. Náročnost tohoto citlivého úkonu připomínala natáčení němého filmu. Stačil neopatrný pohyb a z mazurky se stal kvapík.
Konečnou podobu dal strojku Edisonův nejlepší mechanik Johan Kreusl. Zbývalo ještě obdařit mluvící strojek názvem. Vzhledem k tomu, že Edison v prvním plánu nemyslel na zachycení hudby, ale na pořizování diktátů a výuku jazyků, nazval strojek řeckou složeninou fonograf: phónos/zvuk a graphein/písmo.
V prvním desetiletí byl fonograf předváděn jako atrakce na světových výstavách a v učených společnostech. Zcela pochopitelně byl personál ob-sluhující fonograf podezříván z břichomluvectví a dalších podvodů. Teprve když vypršela desetiletá ochranná lhůta Edisonova vynálezu, chopili se problému další vynálezci. K nahrávání a reprodukci se začala používat safírová jehla a k pohonu pérový motorek. V USA i Evropě houfně vznikaly fonografové společnosti i nahrávací studia a roku 1904 už francouzská firma Pathé vyráběla denně kolem tisíce fonografů a padesát tisíc válečků. Na ně také roku 1902 nahrál svůj zlatý hlas legendární tenor Enrico Caruso. Zachovalé válečky, které jsou dnes chloubou předních muzeí, dodnes uchovávají i hlasy L. N. Tolstého, E. Destinnové a význačných osobností z počátku 20. století.
Sláva fonografů začala vyhasínat, když koncem 19. století německý technik Emil Berliner v USA zdokonalil svůj gramofon, který nahrával zvuk „na plocho“ na otáčející se gramofonové desky; nejprve plechové, později z umělé hmoty. Desky byly 1 až 2 milimetry silné a průměr měly 17 až 30 cm; po obou stranách opatřeny jemnými drážkami, v nichž zůstal zaznamenán nesmazatelný zvuk. Největší předností gramofonové desky bylo, že z jednou nahrané voskové a pokovené matrice ji bylo možno třeba desettisíckrát kopírovat. Stále však zůstával akustickotechnický problém, neboť přenášením zvuku docházelo ke chvění, které bylo ještě umocněno při průchodu rezonančním doplňkem přístroje. Plechové trouby i dřevěné skříně byly často z nevhodného materiálu a svoji roli hrálo i opotřebení desky jehlou.
Až do první světové války byly první gramofony v podstatě exkluzivní záležitostí. Po jejím skončení vynálezem elektrického zesilovače (1920) bylo umožněno elektrické nahrávání a reprodukce odpovídající v podstatě hudebnímu originálu. Od počátku dvacátých let 20. století se gramofonová deska stala důležitým hudebním médiem. Nová technika elektroakustického nahrávání (ve světovém měřítku končí fonografické) zrychlila vývoj a ovlivnila růst gramofonového průmyslu i v českých zemích.
První lisovnu desek na našem území založila v Praze roku 1924 německá firma K. Robitschek a vzápětí i anglická společnost, která produkovala legendární značku His Master’s Voice. S ní také byli smluvně zavázáni přední domácí interpreti, kteří zde natočili pozoruhodné desky, jež byly také významnými reprodukčními činy; kompletní nahrávky Slovanských tanců a pochopitelně i Prodanou nevěstu.
Kromě filiálek několika zahraničních firem začala pracovat i česká Esta (1928) a po ní ihned Ultraphon. Zatímco Esta vyráběla hlavně komerční snímky, dramaturgie Ultraphonu se zaměřovala částečně i na hudbu vážnou. Na obou značkách jsou zachyceni prakticky všichni protagonisté české populární hudby: od K. Hašlera, Osvobozeného divadla a Kocourkovských učitelů přes oblíbenou operetu první republiky a trampské písničkáře až po dobové jazzové orchestry. Technická úroveň tehdejší gramofonové produkce odsuzuje ovšem převážnou část desek domácí výroby k významu ponejvíce jen dokumentárnímu. Nadšenému publiku mezi dvěmi válkami ovšem toto omezení nevadilo. Stejně tak výrobcům, kteří se předháněli v atraktivním vnějším vzhledu gramofonů, které se stávaly dominantou salonů.
Významným momentem vývoje bylo zavedení elektrického pohonu gramofonu (1925) a desek z umělé hmoty. Když v roce 1948 v newyorském hotelu Waldorf Astoria proběhla premiéra dlouhohrající nerozbitné desky a začal se o deset let později uplatňovat i stereofonní záznam (1958), bylo stařičkým gramofonům odzvoněno. Jejich štafetu převzal vzápětí magnetofonový pásek, aby ho opět nahradil digitální disk DVD-audio. Zůstaly jenom hromady starých desek s logem firmy His Master’s Voice a slova z nostalgického blues: „Starý pán sedí a poslouchá jazz a zdá se mu, jako by to bylo dnes, starý pán sedí a poslouchá jazz a na desce se točí pes.“
Kontakt: Gramofony – Antonín Kellner, Pštrossova 4, Praha 1, tel.: 603 162 725
text: Karel Holub (autor je historik umění) foto: Oto Pajer |
Prodlužte si léto v Bazénu
|
|
Když už si pořídíte bazén, samozřejmě si chcete užít koupání co nejvíce. K tomu přispěje i jeho zastřešení, díky němuž si prodloužíte letní sezonu a obecně jste méně závislí na počasí venku, protože nedochází k únikům tepla. Přitom nikterak nepřicházíte o požitek z plavání pod otevřeným nebem, neboť výrobci se zaměřují na typy střech, které lze složit, a bazén tak odkrýt.
Zastřešení si můžete objednat na bazén jakýchkoli rozměrů a tvarů včetně kruhového. Nabídka bývá velmi flexibilní a vychází z individuálního projektu podle přání zákazníka.
Další výhodou zastřešení je snazší údržba – zatažená střecha chrání vodu před padajícím listím, větvemi a dalšími nečistotami. Dále zejména pro rodiny s malými dětmi není zanedbatelné bezpečnostní hledisko: v případě krytého bazénu nemusíte žít ve věčných obavách, že do něj může dítě kdykoli spadnout.
Záleží na vkusu Jako materiál se pro zastřešení používá polykarbonát. Na výběr jsou přitom dva typy. Jednak komůrkový, který je neprůhledný, takže nemáte možnost se kochat výhledem ven. Na druhé straně má ovšem i svoji výhodu, a to z hlediska údržby. Není na něm totiž vidět špína, takže si ušetříte práci s čištěním. Druhou variantou je polykarbonát čirý, tedy průhledný jako sklo. Stojí za zmínku, že ten je v okolních státech podstatně oblíbenější, naopak u nás vítězí zmíněný komůrkový.
Barevné varianty Specializované firmy nabízejí polykarbonátové zastřešení v široké škále barevných variant – od zcela čirého až po ty nejrozmanitější odstíny. V této souvislosti se opět dostáváme k tomu, že Češi jsou o poznání konzervativnější než zákazníci v západních státech. Hlavním kritériem pro ně je, aby barva materiálu ladila se samotným bazénem a evokovala vodní plochu, takže volí nejčastěji modrou, zelenou či tyrkysovou.
Střechu lze snadno složit Střecha se skládá z jednotlivých oken, která mají rozměr kolem dvou metrů. Ke stažení střechy, respektive odkrytí bazénu, se používají takzvané pojezdy, tedy kolejnice, po nichž se okna pohybují, aby se zasunula pod sebe. I v tomto případě jsou dvě možnosti. Buďto mají kolejnice stejnou délku jako bazén, což znamená, že lze bazén odkrýt jen částečně – přibližně dva metry na obou stranách zůstanou zakryté. Nebo se kolejnice protáhnou zhruba o délku jednoho okna (cca dva metry) za bazén. To umožní složit střechu tak, aby byl bazén zcela otevřený. Výjimku tvoří kulaté bazény, u nichž je obtížnější zachovat stabilitu střechy. Proto je možné je otevřít pouze z jedné třetiny, zbývající dvě musejí být stále zakryté. Dlužno dodat, že jsou v současné době na trhu k dostání i modernější systémy, které ke shrnutí střechy žádné pojezdy nepotřebují – jako podklad zcela postačuje dlažba.
Náklady rozhodují Je vcelku logické, že každý volí typ zastřešení i podle svých finančních možností. To nejlevnější přijde na částku kolem 70 tisíc korun, kdo si může dovolit nejvyšší kvalitu a komfort, zaplatí statisíce. U zastřešení oválných zapuštěných bazénů nejsou výjimkou náklady kolem čtvrt milionu korun.
Záleží také na tom, kde je bazén umístěn. Je-li „nalepen“ na dům, takže část jeho střechy tvoří zeď, pochopitelně výrazně ušetříte za materiál.
Jakou výšku zvolit Další faktor, který určuje celkové náklady, je výška bazénu. Zvolíte-li z úsporných důvodů co nejnižší zastřešení, nemáte možnost vedle bazénu ani sedět, natož chodit. Pokud se o tuto možnost nechcete připravit a chcete ji využívat z obou stran, musí být výška střechy v nejvyšším bodě přes dva metry. Existují ale rozmanité kompromisy: zastřešení může mít různé úhly zkosení, díky nimž můžete pohodlně využívat bezprostřední okolí bazénu z jedné části, přičemž v další je zastřešení nižší.
Vstup do bazénu libovolný Také podobu vstupních dveří do bazénu lze přizpůsobit konkrétní představě zákazníka, přitom se samozřejmě do značné míry odvíjí od typu zastřešení. Umístěny mohou být jak v čele bazénu, tak vzadu, časté jsou i boční vstupy. Co se týče mechanismu otevírání, jsou na výběr buďto dveře výsuvné, nebo upevněné na závěsy.
Nezbývá než shrnout a zopakovat, že rozhodnete-li se pro zastřešení bazénu, máte k dispozici bohatý výběr z hlediska cen, variant materiálu, tvarů, mechanismů zacházení i doplňků. Můžete-li si tento krok dovolit, výsledek se vám vyplatí.
Kontakty: JAR-ING., spol. s r. o., Tyrsova 31, 664 34 Kuřim u Brna tel./fax: 541 231 150, Ispra – JV, s. r. o., Za Hládkovem 10, 169 00 Praha 6, tel.: 233 356 262, tel./fax: 220 516 457, e-mail: zastreseni@isprajv.cz, www.isprajv.cz Albion group, s. r. o., Mečislavova 11/414, 140 00 Praha 4, tel.: 261 099 100, fax: 261 099 107, e-mail: albion@albion-cz.cz, www.albiongroup.cz Tring, spol. s r. o., Bystrcká 38 (OBI), 624 00 Brno, tel: 546 422 328, fax: 546 422 368, e-mail: tring@volny.cz, www.tring.cz Alukov HZ, s. r. o., Orel 18, 518 21 Slatiňany, tel.: 469 681 488, tel./fax: 469 681 321 e-mail: info@alukov.cz, www.alukov.cz
text: Ivana Vajnerová, Magdaléna Krajmerová foto: archiv firem |
Jak zařizují slavní
|
|
Při psaní článku jsme vycházeli z materiálů našeho mateřského měsíčníku Moderní byt, který jako propagátor top designu v bydlení pravidelně oslovuje zajímavé osobnosti našeho veřejného života.
Jen kousek podkroví Jen malý kousek podkrovního rohu zabrala Juraji Kukurovi jeho kuchyňka. Prešovský rodák po dlouhá léta žijící v Bratislavě a po emigraci v Hamburku si nakonec splnil přání a pořídil si bydlení i v Praze. Ve svém malostranském bytě sice nepobývá tak často jako v hamburském domově, ale miluje ho pro nenapodobitelné kouzlo. „Když ráno v Praze vstanu, venku je slabý poprašek sněhu a mé stopy jsou první v tomto milionovém městě,“ popisuje, co si představuje pod pojmem luxus v bydlení.
|
|
Mistr omáček Fenomenální světový desetibojař Tomáš Dvořák si v kuchyni dokáže popovídat nejen o sportu, ale i o zahušťování omáček a o přípravě bramborových knedlíků. Podle jeho slov se o výběru kuchyně demokraticky dohodli s manželkou. Při návštěvě kuchyňských studií vycházeli z předpokladu, že člověk má klást otázky, na které sám zná odpovědi. Pak snadno odhadne, zda personál obchodu rozumí své práci, ví, co prodává, a dokáže se vcítit do potřeb kupujícího. Nakonec vsadili na nabídku studia EUROHOF, které se specializuje na prodej německých kuchyní LEICHT.
|
|
|
|
Kuchyň miluje nejvíce Bára Nesvadbová ráda vaří. Tvrdí, že zatímco její manžel připálí i čaj, pro ni je kuchyň snad nejdůležitějším místem v bytě. „Jsem společenský tvor. Rádi zveme návštěvy, proto je jídelní stůl a vše, co symbolizuje, pro mě velmi důležité.“ |
|
|
Kam chodí princezny Dva roky stavěla společně s architektem Massimem Iosou Ghinim Blanka Matragi svůj nový byt na hlavní bejrútské třídě. Její klienti – králové, ropní magnáti, státníci, podnikatelé či architekti (anebo spíše jejich manželky) – znají cestu do jejího módního salonu a ona tak získala místo pro bydlení vzdálené od jejího pracoviště slabých pět minut chůze. A protože nejen výtvarnem je člověk živ, zvláštní péči věnovala návrhu kuchyně. Ta byla vyrobena v Itálii a je vybavena veškerými vymoženostmi techniky – vždyť ji navrhoval sám automobilistický bůh – velký Ferrari. Ani ten však nepřinutil slavnou návrhářku zabývat se vařením. Sama se totiž na otázku, zda u vaření relaxuje, přiznala: „U vaření? Já nevařím. Ještě jsem ani jednou nezapnula sporák, dokonce ani nevím, jak se pouští.“ |
|
|
Kuchyň v hudebním domě Funkcionalistický dům v Praze-Tróji koupil Michael Kocáb vlastně omylem. Nastěhoval se s rodinou do domu vzdáleného jen pár kilometrů, a protože byl s bydlením naprosto spokojen, ze začátku ho ani nenapadlo kupovat další nemovitost. Až na podruhé, kdy byl v podstatě přinucen jít se do nabízeného domu alespoň podívat, se do něj zamiloval. Protože však nechtěl opustit současné bydlení, rozhodl se zasvětit ho hudbě. Vzniklo tak hudební studio působící na aktéry hudebních seancí i estetickým prostředím. |
|
|
Domácí pohoda Extravagantní operní diva Dagmar Pecková překvapila veřejnost svým „útěkem“ z Prahy do německého Freiburgu. Zbořila mýty tvrdící, že žena provozující umění v 1. operní lize nemůže být schopná věnovat se rodině, vychovávat děti, natož dělat něco tak obyčejného, jako je příprava jídla pro děti a manžela. A jak se zdá, vše je možné, Dagmar Pecková působí nadmíru vyrovnaně a spokojeně. Jako by se přestěhováním do nového domu přinutila zpomalit předchozí ďábelské tempo a víc si užívat života samotného.
text: Marek Burza foto: Moderní byt |
Malá, ale naše
|
|
Jestliže v touze po lepším prostředí domova obyvatelé instinktivně krášlí nejprve obývací pokoje, kde rodina tráví nejvíce času, pak jako druhá přichází na řadu většinou kuchyň, protože standardní sektorová linka po dvaceti letech opravdu dosluhuje. Potom ale určitě dojde na koupelnu, neboť lidé si uvědomují důležitost tohoto prostoru pro fyzickou i psychickou relaxaci. Mnoho uživatelů panelového bytu už kdysi zaměnilo umakartové jádro za nějaké lepší řešení, avšak nabídka možností je stále lepší a v malé koupelně lze dnes vytvořit zázraky účelnosti i elegance.
WC: začlenit, či oddělit? Zodpovědět tuto kardinální otázku není zas tak složité. Užívají-li byt rodiče a dvě děti, přičemž všichni ráno někam odcházejí, není sloučení koupelny a WC ani trochu praktické. Takové řešení se dá doporučit pouze v tzv. dvougeneračních bytech, kde jsou záchody dva. Osamělým párům ale může spojení obou prostor vyhovovat, protože zrušením příčky a jedněch dveří se získá prostor téměř pět čtverečních metrů, kam už lze umístit prakticky všechny zařizovací předměty. I v malém odděleném WC je velmi žádoucí umyvátko rukou. Musí být co nejmenší a bude pravděpodobně nutné poněkud posunout záchodovou mísu. Máme-li na WC umyvátko, není žádný problém mít zde i bidet, jehož užívání se stává stále oblíbenější. Nahradí ho totiž speciální sprchová hlavice s delším nebo vysouvacím přívodem připojená k umyvátku.
Vana, nebo sprchový kout? Záleží na tom, který způsob očisty je v domácnosti oblíbený, ale nejlepší řešení je mít vanu i sprchový kout. Není to neproveditelné ani v té nejmenší koupelně, protože existuje řešení pomocí sprchového panelu a zástěny na vaně. Toto uspořádání může sice používat pouze jeden člověk, ale je to pořád lepší, než když se vana z koupelny zcela odstraní. Je prokázáno, že vanu začnou postrádat i ti největší milovníci sprchování a většinou pak litují, že se jí zbavili. V případě, že máme k dispozici cca pět čtverečních metrů (přičleněním WC), lze do nich umístit buď malou rohovou vanu, nebo speciálně tvarovanou vanu, která se začleněním sprchového koutu přímo počítá. Pak mohou koupelnu používat najednou i dva lidé. Nebo do takto zvětšené koupelny můžeme instalovat vedle WC i samostatný bidet. Vzhledem k tomu, že malých koupelen, které čekají na renovaci, je stále ještě hodně, mnozí naši i zahraniční výrobci pro ně vyvinuli speciální zařizovací předměty, které maximálně šetří místem. Nabízejí i situační plánky, jak je v malé koupelně rozmístit. Je tedy jen otázkou investičních možností, jak svou panelákovou koupelnu přetvoříte. Nabídli jsme vám několik typů.
Vhodné zařizovací předměty – rohová vana nejmenších rozměrů (např. 130 x 130 x 180 cm) – asymetrická vana (například 160 x 100 cm) – umyvadlo s menším vyložením (např. 55 x 43 cm) nebo rohové umyvadlo s úložným prostorem pod umyvadlem – rohové zrcadlo, pod nímž jsou úložné prostory – závěsné skříňky, pod nimiž lze ještě něco umístit – kratší klozety (každý centimetr hraje roli) s pohodlným sedátkem
Kontakty: IDEAL STANDARD, Zemská 623, Teplice, tel.: 417 592 191, RAVAK, Obecnická 285, Příbram I, tel.: 318 427 111; SANITEC (KERAMAG), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908,
text: Romana Hložánková foto: archiv |
Iluze bez kouzel
|
|
Kdykoli chceme vytvořit pohodovou, relaxační či intimní atmosféru, právě stolní svítidlo je ideálním pomocníkem. V nabídce firem jsou nejrůznější modely, nejčastěji bývají součástí ucelené kolekce, která pak osvětluje celou místnost, najdete však i mnoho samostatných variant zastávajících v interiéru rovněž funkci solitéru.
Stolní, nikoli pracovní Stolní lampa patří mezi doplňková svítidla, neosvětluje tedy celou místnost, ale pouze její část. Je jen na vás, které místo pro ni zvolíte. Oproti nástěnným světlům, s nimiž musíte počítat při stavbě nebo rekonstrukci a pečlivě naplánovat jejich rozmístění, ji můžete přemisťovat podle aktuální potřeby. V úvahu není nutné brát ani umístění zásuvky, vypomoct si můžeme prodlužovacím kabelem, a některé typy stolních lamp fungují také na baterie.
Velkou oblibu si tato malá světélka získala zejména mezi architekty, kteří jich navrhují do místnosti hned několik. Jejich snadným rozmístěním a kombinacemi mohou totiž rychle a účinně opticky proměňovat prostor. Odborníci je doporučují rovněž používat jako doplňkovou lampu při sledování televizoru. Zamezují totiž ostrým přechodům mezi světlem obrazovky a okolní tmou. Vytvářejí pro oči světelný mezistupeň a zabezpečují tím zrakovou pohodu. Na jejich konstrukci nejsou kladeny vysoké nároky. Zatímco stolní pracovní lampa musí být vybavena klouby, aby uživatel mohl nastavit směr a výšku světla, u klasických stolních modelů je důležitý zejména tvar, pak materiál i použité barvy. Návrháři s oblibou používají plasty, jejichž neomezená barevná škála je pro tento typ svítidel ideální, pozadu nezůstává ani sklo, kov či dřevo.
Nejen světlo Letos na výstavě svítidel Euroluce v italském Miláně určili návrháři stolním lampám nové poslání. Obohatili je o další funkce, se kterými běžně pracujeme v každodenním životě. Například ve stínítku je umístěný displej znázorňující aktuální čas, do jiné stolní lampy zabudovali reproduktory. Zaujme nejen svým tvarem, posvítí, ale zároveň zastane i jiné zajímavé funkce. Směle tedy můžeme konstatovat, že na začátku nového tisíciletí se lampa přeměňuje v polyfunkční produkt. Nezapomínejte však, že i nadále tvoří jeden z hlavních estetických prvků našich domovů.
– Používejte klasické zdroje osvětlení, max. 100 W, ideální je 40 W. – Vyhledávejte modely se stmívačem, umožňujícím plynulé nastavení intenzity světla. – Některé typy jsou vybaveny přepínačem na snížení intenzity světla (zpravidla se světlo ztlumí o 50 %).
Kontakty: ARTEMIDE, Sázavská 32, Praha 2, tel.: 222 521 345; CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel.: 224 819 011, tel./fax: 224 819 094; ESAGONO, Korunní 65, Praha 2, tel.: 222 521 122, fax: 224 257 465; EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76, Praha 10, tel.: 271 742 241, fax: 271 742 242; M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 125, fax: 543 107 126; Hanychovská 33, Liberec, tel.: 485 150 024, fax: 485 150 076; RENDL, Masarykovo nábř. 10, Praha 2, tel.: 224 911 876, fax: 224 917 860; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 222 319 536, 222 319 548; Masarykovo nábř. 20, Praha 1, tel.: 224 931 405; UNI LIGHT, Heřmanova 2, Praha 7, tel.: 266 712 152, 266 712 709; Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Lenka Haklová foto: archiv |
