|
|
Řadu mediteránních krásek můžeme pěstovat, ale na zimu se jim musíme postarat o bezmrazé útočiště. Jsou ale druhy, které obdivujete na dovolené v Řecku nebo Itálii, a přitom mohou snadno krášlit vaši zahradu celý rok. Jenže není to jen v rostlinách…
Jeďme pro inspiraci Procházky po křivolakých uličkách, které umožní nahlížet do dvorků a obdivovat ozdobené balkony a schodiště, vám napovědí nejlépe. Posezení v hospůdce, kde se z květináčů sypou bazalky, máty, oleandry a spousta dalších rostlin, je další zdroj.
Středozemní styl Ve středozemním stylu se snáz upraví menší prostor. Nesmějí chybět stříbřité nebo kožovité listy rostlin, vůně bylinek a květy. Bujnost, rozevlátost popínavých rostlin a keřů kontrastuje se stříhanými tvary dřevin, které vnesou atmosféru italské palácové zahrady. Pokud to půjde, měla by tady zurčet voda – stačí fontánka, třeba vytvořená z velkého květináče. Nehodí se nábytek z plastu, i kdyby byl od skvělých designérů.
Do stinných koutů sázejte bobkovišně, bambusy, zimostráz, tis – stálezelenou kulisu. K tomu kapradiny, traviny… Na stěny břečťan a podražec. Na slunce růže, révu, vistárie, v teplých oblastech pravého vyslance jihu – trubače. Levanduli, svantolínu, yzop, smilek, juku, paznehtník, šalvěj, pelyněk, kručinku, ořechokřídlec, janovec, mateřídoušku a další voňavé rostliny. Místo kůry použijte na mulčování drcený kačírek, štěrk a na menších plochách třeba i mušle. Nemá cenu se venku pokoušet o bugenvileu, ale zkrášlí vám světlou chladnou místnost.
Záhony nestačí Správný jižní vzhled umocní nádoby. Všimněte si, že jižané si nelámou hlavu tím, do čeho vysází květiny – použijí plechovky, kýbly, barely… Při množství květin, kterými zdobí své příbytky a dvorky, by kvalitní květináče stály moc peněz a bylo by s tím moc starostí – což není zrovna jižanům po chuti. Musím říct, že je mi to docela milé. Vzhledem k naší konzervativnosti začneme raději s terakotou. Vhodný je patinovaný povrch, na kterém nejsou vidět skvrny od solí uvolněných z půdy. Můžete si koupit barevné glazované květníky, dřevěné štoudve, exoticky vyhlížející kov (bronz, zinek, měď). Jen výjimečně, tam, kde musíte brát v úvahu zatížení, je „povoleno“ použít plast. Některé napodobeniny terakoty jsou celkem zdařilé, navíc dvouplášťové (vyrovnávají teplotní rozdíly). V každém případě se u všech matriálů dobře informujte o mrazuvzdornosti a propustnosti vody. Květináč nemá být úplně nepropustný – v zimě by jej roztrhal mráz.
Milovníci tepla Kromě vyjmenovaných druhů rostlin je řada takových, které se musejí na zimu uklízet: oleandry, durmany, lilky, lantany. Těm věnujeme zvláštní stránky. Pokud je nemáte kam na zimu schovat, netrapte se, středozemní zahradu si můžete udělat i bez nich. Nebo si kupte menší rostliny, které vždy obměníte.
Třešnička na dortu Pravé kouzlo středozemní zahrady se objeví, když mezi rostliny postavíte zdobnou vázu nebo sochu, odpovídající proporcemi zákoutí. Nemusíte se bát, že to bude kýč: neměl by to ale být sádrový výlisek nebo umělá hmota.
text: Jana Pyšková foto: Jana a Petr Pyškovi, ISIFA |
Blog
Chtěla něco jiného
|
|
Nás samozřejmě nejvíc zajímala nová kuchyň. Když se majitelka bytu přistěhovala, o tom, kde bude kuchyň, mohla rozhodovat jen částečně. Musela vycházet z toho, že jsou v kuchyni již připravené rozvody vody a odpady. Umístění dřezu a již zabudovaného kotle na teplou vodu byly tedy jedinými omezujícími faktory při plánování nové kuchyně, jinak si mohla kuchyň dispozičně uspořádat podle svého. Měla jasno v tom, že by kuchyň měla vyplňovat pravý roh místnosti a od jídelní části být nějak oddělená. Na ostrůvek však nebylo místo a bar se majitelce příliš nezdál. Také nechtěla kuchyň klasicky uspořádanou, tedy řadu skříněk nahoře a řadu dole. S těmito požadavky se vydala na obchůzku kuchyňských studií. Nechala si předložit několik návrhů, ale stále to nebylo ono. S originálním nápadem přišel až její kamarád, architekt Adam Slabý, který se přesně trefil do jejího vkusu.
Podle přání Kuchyň se nachází v místnosti, jejíž celou jednu stranu vyplňují okna, takže do ní dopadá dostatek denního světla. Proto si žena mohla zvolit pro kuchyňský nábytek tmavou dýhu dřeva wenge. Aby kuchyň nevypadala ponuře, horní část vyplňují dvě police a jedna prosklená skříňka. Dolní část slouží především jako úložná, najdete v ní prostorné skříňky, zásuvky, zásobník na lahve a vestavné spotřebiče (myčku a troubu). K větším tmavým plochám se dobře hodily tyčové matné nerezové úchytky, které majitelka objevila v IKEA v několika rozměrech. Až po podrobnějším prozkoumání jsme odhalili další úložné prostory, ukryté v soklech spodních skříněk. V pracovní desce je zabudovaný rohový nerezový dřez a sklokeramická varná deska. Dominantní část kuchyně tvoří prostorný pracovní pult ve tvaru písmene L, který kuchyň uzavírá téměř po celém obvodu, k průchodu je nechán volný prostor široký 79 cm. Z vnitřní kuchyňské části je modul vyplněný zásuvkami, z jídelní části má po celé délce dvě mohutné police. Jediná vada, ani ne tak na kráse kuchyně, ale na praktičnosti, je velká vzdálenost k chladničce. Ta není umístěná, jak by se dalo předpokládat, ve vysoké skříni, nýbrž o kousek dál v chodbě. Skříň totiž ukrývá poměrně objemný kotel na teplou vodu, se kterým se majitelka neodvažovala hýbat.
Nechte si poradit – Pokud si necháváte kuchyň vyrábět na zakázku od neznámé firmy, nechte si předvést některé její předchozí realizace (většina firem si zakázky archivuje). – Má-li být konečný výsledek uspokojivý, rozhodně se poraďte s bytovým architektem a naslouchejte mu. – Jděte cestou kompromisů, ne všechny laikem vymyšlené prvky jsou vždy funkční. – Důsledně si hlídejte celý průběh prací, jen tak se dá zabránit drobným chybám , které se mohou objevit během výroby nebo montáže.
Kontakty: ELECTROLUX, Budějovická 5, Praha 4, tel.: 261 122 337; FRANKE, Kolbenova 17, Praha 9, tel.: 281 090 411; IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 251 610 110; IMARMITALIANI, Rybalkova 14, Praha 2, tel.: 222 519 619; TRUHLÁŘSTVÍ KAREL GEMPERLE, Ruská 192, Dobřichovice, tel.: 603 462 373
text: Lucie Brzoňová foto: Milan Martínek |
Kouzelná moc hydromasážních van
|
|
Stejně jako dnes ty hydromasážní, vyrobené uměle. Když Římané rozšířili svá dominia tak, že pokrývala polovinu pro ně známého světa, stali se nejpřesvědčenějšími stoupenci vodní lázně. Jejich veřejné lázně a velkolepé vodovody přivádějící vodu do jejich měst stále nesou svědectví římské oddanosti koupelím. Lázeň se stala takovou nutností, že se termální lázně, vybavené pro horké, vlažné a studené koupele, s prostory pro masáže a odpočinek staly místy veřejných setkání. Hosté usedali společně s hostiteli do lázně namísto přijetí místa u stolu.
Princip hydromasáže Přivřete oči a představujte si proudy a bublinky, které jemně masírují, čistí a prokrvují vaši pokožku, podporují látkovou výměnu a uklidňují. Tento zážitek si v dnešní době můžete dopřát doma v koupelně ve vaně, pěkně v teple a pohodlí a nemusíte hledat žádné čisté venkovní prameny.
Hydromasáž se zrodila ve druhé polovině dvacátého století, když nám moderní technologie umožnily kombinovat vodní lázeň s masáží. Princip hydromasáže spočívá v prudkém proudění vody, která je do systému nasávána čerpadlem z prostoru vany, obohacena vzduchem a přes trysky vháněna s optimální intenzitou zpět do vany. Hydromasážní vana představuje uzavřený systém – napuštěná voda obíhá stále dokola, neodtéká z vany, a neztrácí se tudíž jednou provždy v kanalizaci. Silný proud teplé a okysličené vody lokálně masíruje požadované partie od povrchu směrem ke středu těla. Vzniká jedinečný pocit masáže prováděné nikoli rukama, ale dvěma prvky, které jsou základem života – vodou a vzduchem.
Kam s ní Hydromasážní systémy se instalují do různých typů van. V každém případě hraje velkou roli tvar vany, daný dispozičním řešením koupelny, funkčností a estetickým cítěním uživatele. Vany jsou vyráběny z různých materiálů, nejčastěji z oceli s odolným smaltem nebo z akrylátu, zřídka z umělého mramoru, litiny či laminátu. Většinou se však budoucí majitel rozhoduje mezi vanou ocelovou smaltovanou či akrylátovou.
Ocelové smaltované vany se vyrábějí lisováním hlubokotažného ocelového plechu různé tloušťky. Zárukou tvarové stálosti a stability je síla oceli 3,5 mm. Kvalitní ocelová vana je z druhé strany také smaltovaná, nikoli barvená. Nové druhy smaltů jsou odolné proti kyselinám, alkáliím, otěru a nárazu. Polystyrenový nosič, do kterého se ocelová vana může zapustit, zabraňuje rychlému ochlazování vody a odstraňuje hlučnost při napouštění. Akrylátové vany mají velkou tvarovou a barevnou možnost provedení. Vany jsou teplé a příjemné na dotek a odolávají běžným chemikáliím používaným v domácnostech. Nízká pórovitost akrylátu zajišťuje dobrý hygienický provoz. Údržba po koupeli se může omezit na stírání mokrou houbou při použití některého tekutého čisticího prostředku. V žádném případě výrobci nedoporučují používat na čištění abrazivní čisticí prostředky, alkohol a koncentrované kyseliny. Malá poškození se snadno odstraní pomocí prostředků k čištění kovu, např. čističem na měď. Kvalitní akrylátové vany dosahují díky nejnovějším technologiím výroby srovnatelných vlastností jako vany z klasických materiálů. Každý z materiálů má své příznivce i odpůrce. Ať už se uživatel rozhodne pro svého „favorita“ z jakéhokoli důvodu, neměl by rozhodně zapomenout na funkčnost a bezpečnost, pozor například na ostré hrany.
Druhy masážních systémů U hydromasážních van jsou využívány následující 3 druhy masážních systémů: vířivý, perličkový a kombinace těchto dvou systémů. Zákazníci se mohou setkat s různými názvy pro tyto systémy, každý výrobce používá totiž odlišné názvosloví. Podstata ale zůstává stejná.
Vířivý systém Klasický vířivý systém představuje původní techniku vodní masáže. S tímto systémem je možné se běžně setkat pod pojmem hydromasáž nebo whirlpool, dále také jako aqua-whirl, hydropool. Voda napuštěná ve vaně je nasávána čerpadlem do okruhu a nuceně vracena do vany přes speciální boční trysky, které jsou umístěny proti důležitým masážním bodům na těle. Paprsky vody smíšené se vzduchem jsou v pevné pozici, ale jejich směr může být individuálně měněn ručním seřizováním výstupních trysek. Na poněkud odlišném principu je založen systém turbo-whirl. Nemá kolem vany žádné trubky. Na bocích vany je umístěno 4 až 6 samostatných turbín. Každá turbína má vlastní motor a s nebývalou silou vhání vodu do prostoru vany.
Perličkový systém Moderní perličkový systém nazývaný výrobci též airpool, airmasáž, vita-whirl nebo aeropool, využívá efektu proudícího vzduchu (studeného nebo ohřívaného) podobně jako u přírodních gejzírů. Proudy samotného vzduchu nebo vzduchu smíšeného s ozónem jsou do vany vháněny přes řadu trysek (jednocestných ventilů), umístěných na dně vany. Tohoto efektu je dosahováno pomocí dmychadla, které generuje horký vzduch a pomáhá udržovat stálou teplotu vody ve vaně. Výsledkem je jemná masáž povrchových nervových tkání celého těla.
Kombinace Třetí systém je kombinací předchozích. Aktivní vířivá masáž je doprovázena jemným účinkem perličkového systému, a proto má masáž dvojnásobný účinek.
Kam se hodí hydromasáž – Systémy masážních trysek se nejčastěji umisťují do ocelových či akrylátových van. – Zárukou tvarové stálosti je ocel o tloušťce alespoň 3,5 mm. – Vanu čistěte jen mokrou houbou napuštěnou tekutým čisticím prostředkem. – Polystyrenový nosič vany zamezuje rychlému ochlazování vody.
Jak fungují – Vířivá masáž – čerpadlo vhání pomocí trysek vodu obohacenou vzduchem zpět do vany. – Perličková masáž – studený nebo ohřátý vzduch se tryskami vhání do vody napuštěné do vany. – Kombinace – oba systémy se mohou kombinovat, masáž pak má dvojí účinek.
Kontakty: AQUAPLUS, Okružní 1467, Beroun, tel.: 311 624 764; EUROBATH, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622, KERAMAG (SANITEC), Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907,
text: Barbora Smrčková foto: archiv |
V muzeu se žít nedá
|
|
Catarina Olsson pochází z jižní oblasti Švédska, z míst, kde se dodnes rodí výrobky slavného podniku Ikea a kde byl v 50. letech otevřen vůbec první obchodní dům této firmy.
Není proto divu, že se již v mládí zaměřila na studium interiérového designu a letos uplynulo 15 let od počátku její spolupráce se společností Ikea. Jako designérka se zaměřením na interiéry obchodních domů pracovala nejdříve ve švédském Almhultu, potom dva roky v Rakousku a od počátku devadesátých let působí v Praze.
Spolu s manželem (Čechošvédem, který rovněž pracuje pro Ikeu) obývají pronajatý řadový domek v Praze-Řeporyjích. Tento způsob bydlení je pro ně optimální – oba mají blízko do práce, ale zároveň zatouží-li po kulturním vyžití nebo po nákupech, dostanou se do centra za dvacet minut. Jsou velmi společenský pár, takže si život jinde než ve městě nedokážou představit. Přitom jim vyhovuje venkovská atmosféra a čistější vzduch okrajové části města.
Vnitřní interiéry domu odpovídají představám majitelů a jsou typickou ukázkou aktuálního způsobu severského bydlení. Jaké vlastně je? „Švédové na rozdíl od Čechů jsou velmi rádi doma. Myslím, že je to dáno především podnebím, ale částečně také ekonomickou situací, protože vyrazit si u nás s přáteli na večeři nebo jenom na pivo je velice drahé. Proto milujeme návštěvy a nevynecháme jedinou příležitost k setkání.
Švédské byty jsou zařízeny pro příjemné žití – nikdy vás nepřekvapí drahým designovým nábytkem, ale zařízení je velmi praktické, čisté, světlé, každý kousek nábytku splňuje svou funkci. Nemusíte se bát na cokoli sáhnout, pustit do domu děti, chovat zvířata, zouvat se. Domov je útulné místo, kde se musíte cítit co možná nejpohodlněji, a zařízení bytu by vám k tomu mělo dopomoci.“
Paní Catarina si uvědomuje, že při jejich současném způsobu života není jednoduché investovat do bydlení, protože se vždy jedná o pronajaté nemovitosti. Ale ví, že až jednou bude mít svůj vytoužený dům, rozhodne se pro maximálně funkční a praktickou dispozici, díky níž se nebude muset běhat s prádlem přes kuchyň a jídelnu do koupelny.
„Zkuste něco nového,“ radí paní Catarina. „Žijeme v době, kdy většinou oba partneři pracují a domov slouží hlavně k odpočinku. Proto musí být praktický, užitečný a lehce udržovatelný. Nebojte se ale experimentovat, kombinovat materiály, nový nábytek se starožitnostmi.
Vyhněte se sterilitě, zkuste něco nového – vyhoďte koberec, otevřete dveře dětem… A nemějte strach z barev, protože ty dělají lidi šťastnými.“
text: Lucie Martínková foto: Studio Fotograf |
Útočiště místo šlamastyky
|
|
Se svou rodinou žije Luděk Sobota kousek od centra Prahy v rodinném domku z 30. let. Tady nachází útočiště a zázemí, které mu vytváří jeho žena – herečka Adriena Vlasáková-Sobotová. Tato dáma řídí celou domácnost. Přesvědčili jsme se o tom na vlastní kůži, když nám herec připravoval kávu. Chvíli hledal lžičky a pak se divil, že jsou v myčce. „Vždyť my přece, Adino, žádnou myčku nemáme?“ podivil se. Jeho paní nám pak s úsměvem na tváři vysvětlila, že touto vymožeností je jejich domácnost vybavena několik let a že to rozhodně není legrace: „Luděk se totiž nejlépe orientuje ve své pracovně v podkroví.“
Citový vztah k pracovně Než se do rodinného domu manželé Sobotovi nastěhovali, rozhodli se ho vrátit do podoby, v jaké v první polovině minulého století vznikl. V chodbě odkryli zazděné schodiště a zrekonstruovali do původního stavu. V prvním patře vybourali kuchyň a znovu postavili koupelnu. Na půdě se herec rozhodl vybudovat si pracovnu. „Vlastníma rukama jsem tady zlikvidoval tuny harampádí, pomáhali mi dva ukrajinští dělníci a po schodech až do přízemí jsme to šli nesčetněkrát. Vyklidil jsem celý půdní prostor a předal ho do rukou odborníků. Vznikla tak rozlehlá bílá místnost, kterou dělí původní trámy natřené hnědou barvou,“ říká Luděk Sobota. Dodává, že ke své pracovně chová citový vztah. I tady přes střešní okno zavadíte pohledem o koruny stromů. Prostě ideální místo pro práci a relaxaci.
Útěky paní Adrieny Dnes je to už přes dvacet let, kdy se do rodinné vily nastěhovali manželé Sobotovi. Během let k budově přistavěli malý domek s garáží, ve kterém bydlí babička. Vilu obestírá udržovaná zahrada s bazénem, z něhož se lze kochat výhledem do listnatého lesa. O porost se starají Sobotovi sami, jenom dvakrát do roka přichází zahradník zastřihnout keře a „srovnat“ záhony, ale jinak je vzrostlá zeleň a posekaný trávník dílem paní a pána domu. Ze zahrady lze projít do přízemí, kde si paní Sobotová, taktéž vlastníma rukama, vybudovala ateliér. Tato místnost sloužila předchozím majitelům jako skladiště nářadí, dnes tady má herečka své útočiště. A tak jako její manžel chová citový vztah ke svému podkroví, oblíbila si své hájemství i paní Adriena. Tady ve volných chvílích maluje keramické vázy a mísy. A protože má ráda zelenou a bílou barvu, zařídila si v této kombinaci i ateliér. Vešel se tam pohodlný rohový gauč s malým stolečkem, ratanový nábytek, díky němuž získáte dojem, že jste stále na zahradě, a starožitná skříňka, která zároveň slouží jako výstavní plocha. Trojkombinace zelené, bílé a zlaté barvy, která se nejčastěji objevuje na keramice, vypovídá o hereččině vkusu. Má ráda přírodu, živé květy a teplé barvy, a podle toho si také vybavila svou dílnu. Do ateliéru se také dostanete po schodišti, které vede celým domem až do podkroví Luďka Soboty. „Jako Luděk potřebuje klid k práci na scénářích, potřebuji ho i já. Celá rodina včetně syna Ládi respektuje, když se tady schovám za keramiku a do noci maluji. Sem při každé příležitosti ráda utíkám. Ateliér pro mě znamená relaxaci, čas, který mám jenom pro sebe,“ vysvětluje herečka. Na otázku, zda ručně malovanou keramiku prodává, odpovídá, že minulý rok v zimě uspořádala malou výstavu, na níž se prodalo všechno zboží. Adriena ale svými výtvory raději obdarovává známé a přátele. Anebo si vázy vystaví u sebe doma, naaranžuje do nich květiny a do malovaných mís naskládá ovoce.
Mezi starožitnostmi Centrem rodinného života je u Sobotových kuchyň a na ni navazující rozlehlá hala s výhledem do zeleně. Obytnou místnost dělí francouzské dveře, takže pokud přijde návštěva, sedí se na starožitných křeslech v salonku. Další část haly tvoří rovněž antikvární nábytek jídelny. Jiný než starý mobiliář v domě ostatně nenajdete. Manželé ho nakupují a sbírají přes dvacet let. Navíc paní domu v podobném prostředí vyrůstala. „Dědeček měl realitní kancelář, druhý dědeček továrnu na keramiku. A všichni si libovali ve starém a starožitném nábytku. Ten nejstarší dokonce renovovali, a to je možná důvod, proč já dělám z obyčejných květináčů hezčí kousky. Luděk nakupoval a sháněl starožitnosti už v Liberci, kde hrál se starou Ypsilonkou. To ještě nebyly tak drahé,“ vzpomíná paní Adriena a dodává: „Dnes už nic nepotřebujeme, snad ještě nějaký malý stolek.“ O ženách se říká, že si dlouho nelibují ve stejných věcech nebo v neměnném prostředí. Jak své nálady směřující ke změně interiéru řeší paní Sobotová? „Čekám, až Luděk odjede, a pak přestavuji nábytek. Nedávno jsem vyměnila všechny židle, čemuž se on posléze strašně divil. Dokonce i zdi maluji bez jeho přítomnosti. Je to lepší, protože muži se nám někdy dost pletou pod nohy, nemyslíte?“
Kde se daří květinám? V první patře sdílí manželé Sobotovi ložnici, čtrnáctiletý syn Ladislav obývá dětský pokoj. Majitelka domu si velmi oblíbila zrekonstruovanou koupelnu. Museli kvůli ní vybourat kuchyň, spojit ji s částí chodby a znovu zazdít. Teprve potom získala koupelna svůj původní ráz – opět vznikla rozlehlá místnost s denním světlem. „Současná podoba mi splnila dávný sen, vždycky jsem v koupelně chtěla pěstovat kytky. Kdysi mi totiž jedna přítelkyně říkala, že jí kytičky nejlépe rostou právě v koupelně s denním osvětlením, protože je tam vlhký vzduch. Dnes už vím, že měla pravdu. Vysadila jsem si tam palmu a pod oknem se jí daří velmi dobře.“ Koupelna je řešená prakticky, každý člen rodiny zde má svůj kout a hlavně – už se nikdo s nikým nemusí prát o umyvadlo. Vchod do koupelny vede z chodby a stejně tak ze stylově zařízené ložnice.
Stále dobrá atmosféra Zdá se, že se manželé Sobotovi ve všem shodují a doplňují. Možná to bude také tím, že praktickou část života vzala do svých rukou manželka Adriena. Musela jste se do této role nutit? „Myslím, že to přišlo samo a nenuceně v průběhu manželství. Vdávala jsem se dost mladá a neuměla jsem skoro nic. Minutky jsem připravovala tři hodiny, košile žehlila od rukávů a tak dál. Navíc Luděk je pesimisticky založený člověk, a tak vedle sebe potřebuje pravý opak. Vyřizuji zájezdy, televizi, objednávám divadla, ale pak přijde na jeviště a je z něho úplně jiný člověk. Usměvavý, zábavný, veselý. Mně to takhle vyhovuje. Potřebujeme se navzájem. Věci kolem sebe se snažím vidět v tom lepším světle, což po mně zdědil i náš syn, a tak Luďkovi vytváříme stále dobrou atmosféru k jeho tvůrčí práci.“
text: Kateřina Bidlová foto: Robert Virt |
Ibišek neboli čínská růže
|
|
Kdy to začalo? Šlechtění okrasných ibišků začalo před více než 100 lety v Anglii, pokračovalo v USA a dále na Havajských ostrovech, kde je ibišek národní květinou. Význam ibišků jako pokojových rostlin se zvýšil šlechtěním v Holandsku. Nejznámější kvetoucí hrnkovou rostlinou je ibišek zvaný čínská růže (Hibiscus rosa – sinensis), který pravděpodobně pochází z jihovýchodní Asie, odkud se díky svým nádherným květům rozšířil po celém světě a dnes se pěstuje v přírodě téměř ve všech tropických a subtropických oblastech. Velikou oblibu získal také jako pokojová rostlina, která je známá skoro v každé domácnosti.
Jak vypadá? Ibišek je keřovitá rostlina, která v domovině dosahuje až šesti metrů výšky. Tmavě zelené lesklé listy vejčitého tvaru jsou zašpičatělé a jejich zvlněný okraj působí dekorativně, zejména je–li rostlina patřičně vytvarována. Na rostlině nás hlavně upoutají květy, které svou velikostí 10 a více centimetrů působí až nepřirozeně. Květ ibišku je nálevkovitého tvaru a srostlé tyčinky s pestíkem vytvářejí takzvaný sloupek, který vyčnívá z květu. Barva květů je velmi variabilní od bílé přes béžovou, žlutou, růžovou, červenou až po fialovou barvu a jejich různé kombinace. Také tvar květu je různorodý od jednoduchého k plnokvětému s různě zvlněnými okraji. Původní rostliny mají růžově červený květ.
Co vyžaduje ibišek? Na pěstování není náročný, ale pokud chceme, aby nám pravidelně a bohatě kvetl, musíme dodržet několik základních pravidel. V našich podmínkách připadá v úvahu pěstování v nádobách, které by měly být dostatečně velké. Jednou z hlavních podmínek je dostatek světla. Rostliny umístíme tam, kam ho dopadá nejvíce (stínit potřebují pouze při velkých úpalech). Pokud bude mít rostlina málo světla, bude vytvářet dekorativní listy a nevykvete. Optimální teplota v létě je 20 až 25 stupňů. Pokud budeme rostlinu pěstovat celoročně v místnosti, je nutno zajistit dostatek světla, kterého je v zimě málo. Během léta můžeme rostliny umístit na balkon, terasu nebo je přenést do zahrady.
Kdy provádíme řez? Řez rostliny snášejí výborně. Provádíme jej zejména na jaře a dále kdykoliv během vegetace. Ostříhané větve můžeme použít pro další rozmnožování řízkováním. Pro řízkování jsou nejvhodnější dřevité části větví, ze kterých nařežeme asi 10centimetrové řízky, jejichž spodní část zbavíme listů a na konci necháme asi dva listy, u kterých zmenšíme odpařovací plochu zastřižením asi na jednu třetinu. Řízky zasadíme do lehké zeminy nebo písku a překryjeme igelitem nebo PET lahví s odříznutým dnem. Při teplotě 24 stupňů zakoření během 2 až 4 týdnů. Mladé rostliny zaštipujeme a začínáme hned tvarovat. Při běžné péči nám ibišky krásně kvetou a dělají radost mnoho let.
Nezapomeňte Do září se doporučuje zalévat vydatně a pravidelně, v zimě však méně. Ve vytápěných místnostech častěji rosit a zajistit nepřímou vlhkost. Od začátku tvorby nových výhonků až do poloviny srpna by se mělo jednou týdně přidat koncentrovanější hnojivo, při teplém a světlém přezimování se pak hnojí jednou za měsíc. Mladší rostliny je dobré přesazovat každý rok a starší v případě potřeby přesadit a seříznout vždy zjara.
Hibiscus – ibišek je velmi členitý rod, který patří mezi slézovité rostliny a zahrnuje asi 300 druhů, mezi které například patří Hibiscus syriacus – ibišek syrský, běžně pěstovaný na našich zahradách. Je opadavý a zimovzdorný. Do další skupiny patří technické ibišky: například Hibiscus cannabius – ibišek konopný se používá jako průmyslová rostlina s podobným využitím jako juta nebo konopí.
Zajímavost: Mezinárodní registr v Austrálii eviduje jednotlivé kultivary druhu Hibiscus rosa – sinensis. V současné době je evidováno přes 10 000 kultivarů – barevných variet. Registr spolupracuje s americkou, australskou a mezinárodní organizací pěstitelů.
Rostliny na jaře přesadíme do větších květináčů a během vegetace je pravidelně přihnojujeme, alespoň každých 10 až 14 dní, neboť nároky na živiny jsou vysoké. Zemina by měla být propustná s dostatkem humusu.
V průběhu vegetace rostlinu dostatečně zaléváme, ale nenecháme ji stát ve vodě. Mírné proschnutí většinou nevadí, ale pokud ibišek proschne úplně, začnou opadávat listy i poupata. V zimním období regulujeme zálivku podle umístění rostliny. Při vyšších teplotách je vhodné rostlinu rosit.
Od června můžete ibišek umístit na zahradu, terasu či balkon nebo na slunné místo. Je však nutné rostlinu předtím postupně přivykat slunci, aby se při náhlém přechodu nespálila.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 065–68, fax: 224 828 456; STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981, fax: 327 314 787
text: Petr Prokop a Lenka Kopecká foto: Petr Prokop, Starkl-Zahradník a Holandská květinářská kancelář |
Jak se chytá voda
|
|
Z celkové spotřeby vody jí v domácnosti zhruba tři čtvrtiny protečou v koupelně a na toaletě. Pokud chceme alespoň část zachytit, nemusí se tak dít na úkor hygieny. Pomoct nám mohou úsporné armatury a klozety vybavené takzvaným stop-tlačítkem nebo dvojitým splachováním, případně splachovací systém Aquareduct.
Neteče někde zbytečně? Pokud hodláme snížit spotřebu vody, měli bychom začít u armatur. K nejcitelnějším ztrátám dochází v domácnostech, kde do současnosti přežily kohoutkové baterie. Vzhledem k tomu, že vodou přímo plýtvají, měli bychom je urychleně vyměnit za pákové. Ty nám totiž díky zkrácení času potřebného k regulaci teploty a proudu vody ve srovnání s kohoutkovými bateriemi ušetří až 50 % vody. Kromě toho se znatelně sníží i úspora energie potřebná k jejímu ohřevu. Ale ani všechny pákové baterie nejsou stejné. V otázce úspor stejně jako bezpečnosti vítězí takzvané termostatické baterie. U tohoto typu baterií si požadovanou teplotu vody předvolíme a baterie ji pak již „hlídá“ za nás. Teplotu vody lze pochopitelně snadno měnit. Úspora souvisí s odbouráním časově náročné regulace teploty vody. Ve srovnání s pákovými ušetří termostatické baterie jednu třetinu až polovinu spotřebované vody. Finanční úspory za dobu životnosti armatury, tedy 15-20 let, odhadují odborníci na 85 až 100 tisíc korun. Náklady na pořízení termostatické baterie se pohybují v rozmezí od čtyř do deseti tisíc korun, což znamená, že se nám jen ve snížení plateb za vodné a stočné vrátí během jednoho až tří let. Další cestou k úspoře vody představuje ekoknoflík, kterým jsou vybaveny některé armatury firmy Oras. Tato pojistka umožňuje jednoduše a spolehlivě nastavit na vodovodní baterii požadovanou hodnotu průtoku a současně i teplotu vody. Díky ekoknoflíku totiž i spuštění vody na doraz znamená, že teče pouze 70–80 % maximálního průtokového množství vody a navíc nám nehrozí nebezpečí opaření. Maximálního průtoku a případně maximální teploty dosáhneme pouhým zmáčknutím tlačítka. Menší spotřebu vody zajišťují i bezdotykové armatury. V koupelnách rodinných domů se využívají především tam, kde jsou malé děti či naopak starší lidé, kteří po sobě zapomínají vodu zavřít. Bezdotykové baterie se však rovněž využívají v kombinaci s termostatickými u kuchyňských dřezů, kde nám umožňují opláchnutí rukou, aniž bychom armaturu zašpinili od těsta, mletého masa a podobně. Optimální řešení, co se týče úspory vody i prostoru, představují především ve Skandinávii používané umyvadlové a zároveň bidetové baterie, pro které se používá název Bidetta. Jsou vhodným řešením především pro menší koupelny, kam se nevejde bidet. Tyto baterie s ruční sprškou usnadňují provádění intimní hygieny, naplnění nádob vodou a ulehčí úklidové práce v každé domácnosti.
Šetřit můžeme i na toaletě Místem, na které v domácnosti připadá 32 procent z celkové spotřeby vody, představuje toaleta. Způsob úspory se zde zatím řešil pomocí stop-tlačítka umožňujícího okamžité zastavení splachování. Tento způsob šetření vody má však několik nedostatků: Při předčasném zmáčknutí tlačítka se nespláchne dostatečným množstvím vody, čímž se snižuje celková hygiena. Naopak při pozdním zmáčknutí nedojde k žádané úspoře. V důsledku těchto nedostatků používá stop-tlačítko jen velmi málo uživatelů. Podstatně citelnější úspory vody na toaletě zajišťují kombinační klozety s dvojitým splachováním firmy Keramag. Ergonomicky tvarované dvojité tlačítko umožňuje dokonalé splachování 6 litry vody po „velké potřebě“ a pouze 3 litry vody po „malé potřebě“. Dvojité splachování lze využít u všech základních typů klozetů. Čtyřčlenná rodina používáním kombinačního klozetu dosáhne úspory 17,5 m 3 vody ročně, což v současnosti při průměrné ceně vody znamená 680 Kč a za 15 let dokonce 10 200 Kč, a to ještě nepočítáme se zvyšováním ceny vody. Posledním časem ověřeným způsobem vedoucím k úspoře vody na toaletě je systém firmy Villeroy & Boch – Aquareduct, snižující množství splachovací vody ze 6 na 4,5 litru. Čtyřčlenné rodině tento moderní systém zajišťuje úsporu 10 950 litrů vody ročně.
Nechte si poradit: – Pákové baterie ušetří ve srovnání s kohoutkovými až 50 % vody a značné množství energie potřebné na její ohřev. – Co se týče úspor vody, vítězí termostatické baterie, které požadované hodnoty vody nastavují ihned (do dvou vteřin), čímž minimalizují ztráty. – Ekoknoflík umožňuje bez omezení uživatelského komfortu ušetřit až 30 % vody a zároveň je také dokonalou pojistkou před opařením horkou vodou. – Při výběru baterie se neřiďte pouze cenou. Laciná věc se může značně prodražit. V průběhu používání se většinou objeví slabá místa výrobku – baterie kape, lze jí těžko pohybovat, neseženete náhradní díl… – Při koupi baterie sledujte její životnost, která je – u skutečně renomovaných výrobků – 15 až 20 let. – Nejlepší cesta k úspoře vody na toaletě vede přes klozety s takzvaným dvojitým splachováním, které zajišťují podstatně vyšší úspory než doposud používaná stop-tlačítka.
Kontakty: ORAS, s. r. o., Mikulovická 4, 190 17 Praha 9-Vinoř tel.: 286 854 892, fax: 286 854 893, IDEAL STANDARD, a. s., Zemská 623, 415 74 Teplice, tel.: 417 592 111, fax: 417 560 772, SANITEC, s. r. o., Komenského 2501, 390 02 Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, Villeroy & Boch, Biskupcova 36, 130 00 Praha 3 tel./fax: 271 773 532, mobil: 602 362 195
text: Alena Vondráková foto: archiv firem |
Třikrát okolo ostrova
 |
Varianta A Progres, lak color RAL (HANÁK NÁBYTEK) Pro ty, kteří hledají něco výraznějšího, kladou důraz na nápaditý design a neváhají si připlatit za módní prvky, by tu byla sestava Progres v provedení vysoký lesk. Kuchyň firmy HANÁK NÁBYTEK patří do kategorie Exclusiv line. Již z výše uvedeného zařazení je jasné, že se jedná o luxusní kuchyň, která nabízí nejen dokonalou funkčnost. Sestava Progres se vyrábí v jedenácti základních barvách v lesku nebo matu (bílá, slonová kost, vanilková, pistáciová, medová, meruňková, zelená, azurově modrá, ocelově modrá, tmavě modrá, bordó). Má-li zákazník zájem o jinou barvu, může si vybrat z dalších cca 250 odstínů laků podle vzorníku Hanák RAL.
U lakovaných kuchyní jsou dvířka oboustranně upravena, přední plochy dvířek se lakují čtyřikrát, zadní třikrát. Po každém nástřiku se plochy znovu přebrušují, aby bylo dosaženo vysokého lesku v žádané kvalitě. Záda kuchyně jsou identická s dekorem skříňky. Co se týká údržby, zákazníci se nemusejí obávat zvýšené péče o lesklé plochy kuchyně. Oboustranný lak totiž dokonale uzavře všechny póry a snadno se udržuje čistý. Znečištěný povrch stačí setřít vlhkým hadříkem. Skříňky jsou nadstandardně vybaveny úložnými systémy od firmy BLUM, zásuvky se lehce pohybují díky plnovýsuvným mechanismům Tandenbox, široká potravinová skříň ukrývá tzv anglické zásuvky systému Gigant. Kombinací plných oranžových ploch se světlými odstíny kovu a prosklených skříněk tak vznikla hravá nadčasová kuchyň. Do jedné části ostrůvku je soustředěno varné a mycí centrum, druhá část slouží jako pracovní plocha, uvnitř jsou úložné prostory. |
|
|
Varianta B Adrie, bříza (HANÁK NÁBYTEK) Na cenově nejnižší stupínek uvedených kuchyní se dostává model Adrie. Fóliové provedení dvířek nabízí výběr z patnácti barevných dezénů a třinácti profilů dvířek. K tomu je možné kombinovat šestnáct různých barev korpusů, což v konečném součtu znamená přes 3 000 výrazových možností provedení. Nenápadná světlá barva břízy dovoluje kombinaci s módními odstíny zelené, modré či jiných barev. Tvar úchytek dává vyniknout obdélníkovému rámování frézovaných dvířek s nepatrně viditelným reliéfem. Skříňky jsou standardně vybaveny zásuvkami metabox. V polovysokých skříňkách je zabudovaná chladnička, trouba a mikrovlnná trouba. Ostrůvek nabízí další pracovní plochu a úložné prostory, ale slouží i jako podávací pult pro navazující jídelní stůl. |
|
|
Varianta C Loreta, dýha kalvádos (HANÁK NÁBYTEK) Zejména na venkově a v menších městech jsou v oblibě rustikální kuchyně. Kuchyň Loreta je typická pro tuto stylovou kategorii. Patinované profily dvířek a zdobné ornamenty evokují romantiku starodávného rustikálního nábytku. Kuchyň můžete mít v provedení třešeň, olše, bříza a ořech. Aby si zachovala svůj venkovský styl, horní skříňky jsou ozdobeny profilovanými lištami z masivu. K modelu Loreta si můžete objednat nejrůznější stylové podvěsné poličky, vyberete si i ze široké škály rustikálních úchytek. V nabídce je i množství retro- spotřebičů. Vnitřní vybavení skříněk bylo pro tuto sestavu zvoleno ve středně vyšším standardu.
K ukládání potravin je určena 30 cm široká skříň s policovým výsuvem firmy BLUM. Do sousední vysoké skříně je vestavěna chladnička s mrazákem. V tomto řešení je ostrůvek využit čistě k pracovním a odkládacím účelům.
Ceny kuchyňského nábytku včetně DPH a montáže Varianta A – Progres, lak color RAL * nábytek 285 000 Kč * dřez, baterie, odsavač a spotřebiče podle výběru zákazníka cca 80 000 až 110 000 Kč Varianta B – Adrie, bříza * nábytek 96 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 50 000 až 80 000 Kč Varianta C – Loreta, dýha kalvádos * nábytek 197 000 Kč * dřez, baterie a spotřebiče podle výběru cca 60 000 až 80 000 Kč
Kontakty: KUCHYŇSKÉ STUDIO STRAŠNICE, Černokostelecká 119, Praha 10, tel./fax: 274 773 526, KUCHYŇSKÉ STUDIO VRŠOVICE, Vršovické nákladové nádraží, Bartoškova, Praha 4, tel./fax: 261 213 615, KUCHYŇSKÉ STUDIO VYSOČANY, Prokopka 1, Praha 9, tel./fax: 266 310 883,
text: Lucie Brzoňová realizace: Uniq foto: archiv |
O zlatých českých ručičkách
|
|
Majitel bytu je povoláním elektrikář. Jeho šikovnost však přesahuje dimenze jednoho oboru. Po špatných zkušenostech s některými kolegy z jiných profesí se rozhodl, že přestavbu svého bytu nesvěří nikomu cizímu a že se spolehne na vlastní síly. Podle výsledku se zdá, že nakonec udělal dobře. Pozor – toto není návod, každý nejsme tak šikovný!
Bourat, bourat Základní problém připravované rekonstrukce souvisel – jak jinak – s dispozicí bytu v panelovém domě. Majitelé bytu za každou cenu chtěli ve své nové koupelně vanu i sprchový kout a ty se do původního prostoru nemohly vejít ani za cenu volby nejmenších rozměrů od každého ze zařizovacích prvků. Proto nezbylo než radikálně změnit dispozici. Ke slovu přišla bourací kladiva a nenosné příčky byly nahrazeny novými, které ubraly žádané čtvereční metry předsíni a kuchyni.
Jak se vybírá O kompletní zařízení se postaralo koupelnové studio DOLCE VITA. „Nejdříve jsem je nechala, aby se v klidu porozhlédli po našich expozicích, a sledovala jsem, jak budou reagovat na jednotlivé styly. Už na první pohled se totiž pozná, kdo k čemu inklinuje. Někoho nepřekonatelně přitahují rustikální řešení, někdo volí neokázalou jednoduchost. A podle jejich reakcí jsme pak společně dospěli k finálnímu řešení. Klienti měli naprosto jasnou představu o rozmístění jednotlivých zařizovacích prvků, určitá omezení klade také umístění stoupaček – přívodů vody a odpadů,“ popisuje zrod konečného řešení Táňa Svobodová, majitelka koupelnového studia. Kdo je vítěz Nakonec pro obložení zvolili obklady ze série Terra Mare od keramičky NAXOS, které jsou i cenovým kompromisem mezi nejlevnější sortimentem a naopak extravagantním designovým řešením. Obklady souzní s požadavkem, aby člověk cítil i v keramikou obloženém prostoru teplo zemitých barev. Barevné spektrum se pohybuje od okrové hnědi až po nazelenalou modř rybníka. Díky získanému prostoru se podařilo do koupelny umístit umyvadlo Shirley od výrobce HATRIA s odkládacími plochami (šíře 105 cm), tedy dostatečně velkými pro provoz celé rodiny. Od stejné firmy pochází i toaleta. Do zvětšeného prostoru se nakonec vešla i jedna z nejprodávanějších akrylátových van na našem trhu – model Rosa od firmy RAVAK, který je primárně určen právě pro maloprostorové koupelny. Celkový dojem zdobí baterie od firmy GESSI, které byly zvoleny i proto, že umožňovaly vybrat barvu páky tak, aby ladila s listelami základního obkladu.
Celkové náklady Baterie: 32 230 Kč Vana: 12 800 Kč Umyvadlo: 6 588 Kč Sprchový kout: 24 700 Kč Obklady, dlažba: 905 Kč/m 2 Celková cena: 127 610 Kč
Kontakty: DOLCE VITA, Křesomyslova 6, Praha 4, tel./fax: 241 404 151
text: Marek Burza foto: Lukáš Hausenblas |
Jakub Velický: „Mám vztah k harmonii a oduševnělým věcem…“
|
|
Praxe – základ tvorby Po ukončení střední odborné školy byl činný jako projektant v řadě architektonických ateliérů, kde si osvojil praktické dovednosti. Nejvíce si váží zkušeností získaných v ateliéru ing. arch. Martina Sedláka, kde pracoval jako konstruktér nábytku určeného pro interiéry rekonstruovaného secesního hotelu a divadla Beránek v Náchodě. „Byla to nejen zajímavá práce,“ říká Jakub Velický, „ale dodnes si vážím osobního kontaktu s tímto nevšedně přemýšlejícím architektem, který mě zásadně ovlivnil a nasměroval k tvořivé práci, zakotvené v historických a uměleckých souvislostech.“ Zaujat navrhováním interiérů a designem nábytku také ve vlastním ateliéru stále oddaloval zamýšlené studium architektury na vysoké škole. Po desetileté praxi, práci na 198 realizovaných interiérových zakázkách, se v roce 1999 přihlásil k talentovým zkouškám a byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Přes výborné hodnocení odborných prací se však po prvním roce studia v prestižním ateliéru, vedeném prof. ing. arch. Evou Jiřičnou, rozhodl školu opustit. Pocítil, že studentská léta jsou pryč a dává přednost spolupráci s Jiřím Pelclem, započaté již v roce 1995, a znovu otvírá i vlastní kancelář. Z autorských spoluprací s Jiřím Pelclem, alespoň od roku 2000, stojí za zmínku kancelářský soubor nábytku Lindberg office vyráběný firmou Nábytek Exner, oceněný nejen v České republice, ale i na mezinárodních veletrzích. Spolu také navrhovali interiér Českého domu na mezinárodní výstavě v Malmö, demonstrující specifické přístupy jednotlivých zemí k obytné výstavbě.
Alegorické knihovny Ze samostatných prací Jakuba Velického jsme vybrali na ukázku Alegorické knihovny, které jsou dobrým příkladem jeho autorského přístupu. Zeptala jsem se, kde čerpá inspiraci, zda na veletrzích, výstavách apod. Odpověděl, že neustále sleduje, co nového vzniká. „Designér samozřejmě nezůstává neovlivněn současnými trendy, ale pokud se podaří vymyslet něco nového, pak je to teprve zajímavé. Moc se mi líbí knihovna Vankúš navržená Jiřím Pelclem v roce 1999. Je až k neuvěření, že v nábytkovém designu ještě existují tak jednoduché a silné formy, které jsou původní. Co se týče inspirace, tak Alegorické knihovny jsem vymyslel po přečtení knížky od Jeana Giona – Muž, který sázel stromy. Návrh je z roku 1998.“
Byt jako kancelář Příkladem designérského myšlení Jakuba Velického při návrzích interiérů je realizovaný projekt garsoniéry z roku 1997. Požadavkem investora bylo, aby interiér garsoniéry sloužil dvěma osobám nejen k bydlení a práci doma, ale také k pracovním schůzkám s klienty. Aby na obytné ploše byla předsíň s šatnou a maximálně využitelnými úložnými prostory, toaleta s koupelnou, kuchyň s moderním technickým vybavením, jídelní stůl pro dvě až čtyři osoby, pracovní stůl pro dva, kapacitní knihovna, centrum pro audio/video včetně příslušenství, pohovka a dvoulůžko. Při velikosti obytné plochy 39 metrů čtverečních to nebyl snadný úkol. Řešen byl variabilitou mobiliáře. Jídelní stůl, na který již nebyl dostatek volného místa, vyjíždí na kolejnicích zpod pracovního stolu doprostřed místnosti. Televizní stolek se otáčí na masivních závěsech tak, aby bylo možné sledovat televizi od jídelního stolu, ale také z pohovky nebo lůžka. Pohovku lze snadno proměnit na lůžko, a protože se poloha sedícího nebo ležícího člověka mění, jsou tomu přizpůsobeny noční stolky. Tvoří je dvě věže, do kterých je přístup vyřešen různým způsobem tak, aby to bylo vždy pohodlné. Interiér celého prostoru působí jako luxusní byt, ale i jako přepychová pracovna. Celé zařízení je provedeno v tmavé dýze (americký ořech), která na pracovní návštěvy působí seriózně a reprezentativně. Mobiliář tvoří bloky, dýhované vcelku bez konstrukčních spár. Je to poměrně náročné zpracování, ale výrobce, dodavatelská firma Cotto, se s úskalími vypořádala velmi dobře stejně jako se speciální technologií povrchové úpravy vodou ředitelnými laky, zachovávajícími přírodní odstín a charakteristický pórovitý povrch dřeva.
Jakub Velický v současné době samostatně pracuje na designu menších kusů nábytku. Chtěl by, aby to byly hezké, praktické a prodejné doplňky, které by dobře plnily funkci, k níž budou určeny. „To chce určitě každý designér, aby jím navržené výrobky splňovaly základní předpoklady,“ říká s úsměvem, ale ne každému se to tak dobře daří, dodávám já.
Kontakty: ATELIÉR PELCL, Farského 8, Praha 7, tel.: 220 878 869; COTTO, nám. Osvobození 51, Lysice, tel.: 516 472 213; JAKUB VELICKÝ, STUDIO, Jasná II č. 732/26, Praha 4, tel.: 607 582 754; NÁBYTEK EXNER, Polská 26 (vchod z Budečské), Praha 2, tel./fax: 222 250 466; QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–52
text: Bea Fleissigová |
