|
|
Vzhled odsavače je sice důležitý, přesto byste při jeho nákupu neměli zapomínat na to, že neslouží v kuchyni k ozdobě, ale hlavně „na práci“. A tomu by měl odpovídat jeho výkon, filtrace, hlučnost nebo třeba systém ovládání.
Zapnout – vypnout už se nenosí Nejen vzhled se však mění u odsavačů par. Zatímco dříve platily za „standard“ odsavače o šířce 50 centimetrů, dnes se jako klasika označují přístroje široké 60, případně i 90 cm. Trend vede také k tomu, že mechanické ovládání, kdy jste si knoflíkem mohli odsavač zapnout a vypnout, případně si zvolit dva či tři stupně výkonu, nahrazuje elektronické. To umožňuje volit ze čtyř, pěti i více stupňů výkonu. Výhodou vícestupňového ovládání je například to, že mnohem lépe dosáhnete kompromisu mezi hlukem a výkonem digestoře. Platí totiž, že čím vyšší výkon si zvolíte, tím pracuje odsavač hlasitěji. Elektronické ovládání také umožňuje obsluhovat odsavač dálkově pomocí ovladače. Zatím spíš jako nadstandard se prodávají odsavače par, které se samy zapínají, vypínají a regulují si výkon podle toho, kolik páry se právě nad sporákem vyskytuje. Jak se však shodují firmy, lze očekávat, že tento užitečný nadstandard budou během několika let běžně ovládat skoro všechny odsavače.
Jak vypočítat výkon Výkon odsavače par by měl odpovídat velikosti kuchyně. Přístroj by měl za hodinu vyměnit vzduch v místnosti asi desetkrát. Máte-li kuchyň o rozměrech 3 x 5 metrů a s výškou stropu 2,8 metru, dělá objem 42 m 3 . Toto číslo si vynásobte deseti a zjistíte, že výkon odsavač by měl odpovídat 400 m 3 /h. Majitelé propojených kuchyní a obývacích pokojů nesmí zapomenout zahrnout do výpočtu obě místnosti. V tomto případě však stačí pro výpočet výkonu násobit pěti.
Základní dva typy Podle toho, jak nakládají s párou a pachy, lze odsavače dělit do dvou základních skupin – na odtahové a recirkulační.
Odtahové odsavače odvádějí vlhký vzduch a pachy potrubím z kuchyně pryč. Vhodné jsou tedy zejména tam, kde máte odsavač zavěšen na obvodové zdi nebo blízko stoupaček. Recirkulační odsavače žádné kopání nepotřebují. Vzduch prochází aktivním uhlím, které ho zbaví zápachů, par, a pak se opět čistý vrací do místnosti. Jsou mnohem jednodušší na instalaci, žádají si však pravidelnější údržbu. Kromě tukového filtru, který je nutné měnit u obou typů, se u recirkulačních musíte starat ještě o uhlíkový filtr. Dražší přístroje potom bývají vybaveny kontrolkami, které na nutnost výměny upozorní.
Kontakty: BOVI CONSULTING, Přemyslova 830, Libušín, tel.: 312 671 555, ČEKO ELEKTRO, Dlážděná 236, Broumov, tel./fax: 491 523 763, 491 523 764, INCOS ALFA, Na Petynce 38, Praha 6, tel./fax: 233 356 021, MIELE, Hněvkovského 81b, Brno, tel.: 543 553 111, fax: 543 553 119, PROMTINVEST, náměstí Republiky 3, Žďár nad Sázavou, tel.: 566 630 160, fax: 566 631 161, WHIRLPOOL, Na Březince 6, Praha 5, tel.:251 001 010—11, fax: 251 564 055,
text: Lenka Široká foto: archiv |
Blog
Exotika v květináči
|
|
Exotické ovoce vypěstované ve vlastním květináči přináší požitek očím i mlsným jazýčkům. Tyto nádherné, pro nás už dostupné rostliny mají rády teplo, ale dobře snášejí i chlad, protože tam, kde rostou, teplota v zimě klesá na dva až tři stupně pod nulu. Citrusové rostliny mají dekorativní lesklé listy, jemně bílé květy a nádherné plody, které na rostlině vydrží několik měsíců. Citrusy patří k rostlinám, které jsou velmi náročné na světlo, ale v létě jim přímé sluneční paprsky škodí, proto se musí vytvořit tzv. toulavý stín. Prvním příznakem špatného zacházení jsou žloutnoucí listy. Příčin je celá řada. Může to být způsobeno teplotním šokem, nedostatkem světla nebo naopak spálením od slunce, přelitím či nedostatkem stopových prvků.
Abychom subtropické rostliny ozdravili, musíme je přesadit do lehké a vzdušné humózní zeminy, případně odstranit poškozenou část kořenového balu. Mnozí pěstitelé je vkládají do průhledného polyetylenového pytle (nahoře musí být otevřený), čímž jim vytvářejí příhodnější klima. Úspěšné pěstování nám mohou překazit škůdci – svilušky a puklice. Na ně platí chemický postřik. Aby se účinek zvýšil, dáme rostlinu do igelitového pytle a necháme pět dní v oddělené místnosti. Tento způsob bychom měli opakovat třikrát za sebou po týdnu.
Množení Citrusy se množí hlavně roubováním, při němž přenášíme část letorostu s několika očky na podnož. Některé se dají i řízkovat. Takové rostliny mají sice zkrácenou životnost, ale zato hodně plodí a nemusejí se roubovat. Řez citrusů je důležitý pro jejich tvar, růst a plodnost. Obecně platí, že čím více rostliny ořežete, tím více rostou a naopak. Pokud se řez dlouhodobě neprovádí, citrusy zastavují růst a listy opadají. Pokud citrusy nekvetou, některé větvičky se vyvazují do vodorovna nebo i opačného sklonu. To podporuje kvetení. Větvičky zkracujeme tak, aby poslední zbylé očko bylo směrem dolů a ven z koruny.
Zalévání Citrusy jsou na zálivku náročné. Rostlina musí mít neustále vlhký kořenový bal, ale nesmí stát ve vodě. Rychlé vyschnutí povrchové vrstvy substrátu po zalití indikuje proschnutí a nutnost speciální zálivky, která by měla být teplejší než okolní vzduch. V létě zaléváme každý den, nejlépe vpodvečer, kdy je chladněji. Rostlina neutrpí šok a má delší dobu pro využití zálivkové vody. Při správné zálivce by voda měla protéci do misky odpadovým otvorem. Tato voda se musí nejpozději do jedné hodiny vsáknout do zeminy.
Výživa V době aktivního růstu přidáváme hnojivo v předepsaném množství do každé zálivky. Vhodná jsou pomalu rozpustná hnojiva jako například Silvamix či Plantacote. Přihnojovat můžete slabým roztokem tekutého hnojiva. Vůbec nejlepší jsou přírodní hnojiva, jako jsou kravince, slepičí nebo holubí trus. Většinou se doporučuje jeden díl na 100 dílů vody, aby se snížila agresivita hnojiva.
Rady: – Citrusy nechte na jednom stanovišti. – Používejte přiměřenou nádobu. – Při přesazování je nutné použít speciální zeminu na citrusy a drenážní vrstvu na dno nádoby. – Sazenice citrusů kupujte v létě. Citrusy v letním období Pokud máte terasu, balkon či zahradu, citrusy umístěte do polostínu (květen až říjen). Citrusy v zimě V zimě nehnojíme a rostliny chráníme před průvanem. Pro zimování citrusů je ideální teplota mezi 5 –10 °C.
Kontakty: HOLANDSKÁ KVĚTINÁŘSKÁ KANCELÁŘ, Týnský dvůr 10, Ungelt, Praha 1, tel.: 224 828 063, 224 800 535, fax: 224 828 456; PETR BROŽA, Moravec 120; PETR Prokop, Náchodská 166/191, Praha 9, tel.: 281 924 507; STARKL–ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 327 314 785, 327 314 981–82, fax: 327 314 787
text: Lenka Kopecká foto: Petr Broža, Petr Prokop, Pavel Vítek a archiv |
Pierre Cardin
|
|
Pro své surreálně vyhlížející útočiště, střechou připomínající plazícího se obřího ještěra, si vybral Cardin příznačně estetickou lokalitu. Stavba se totiž nachází v jednom z nejkrásnějších koutů Provence, a sice v Theoules-sur-Mer. Hacienda majestátně shlíží ze šťavnatě zeleného svahu porostlého palmami a subtropickými dřevinami na tyrkysový záliv. Navíc se z ní naskýtá i malebný pohled na nedalekou vesnici s rustikálními domky roztroušenými na úpatí kopce. Svým vzhledem se sídlo snaží navrátit k organické architektuře konce šedesátých let. I přes svůj neobvyklý výraz a architektonickou členitost však stavba do terénu bez problémů zapadá.
Čokoládový sen Málokdo by uvěřil, že se zde dá skutečně bydlet. Již na první pohled je zřejmé, že se při koncipování avantgardní Cardinovy haciendy architekt doslova „vyřádil“.
Patrová stavba nejasného půdorysu svou hnědou barvou kontrastuje se šťavnatě zeleným trávníkem. Zvenku se navíc zdá, že vila nemá stěny. Jediné, co lze vidět, je totiž zvlněný povrch střechy. V každé střešní „bouli“ je zabudováno jedno kulaté okénko. Tvarem a barvou připomíná vila spíše neforemný bonbon politý chutnou čokoládovou polevu, hrbolatou strukturou a výčnělky zase zrohovatělou ještěří kůži. I přes zdánlivou vnější nesourodost a zmatenost skrývá hacienda překvapivě promyšlený interiér. Ten by bez problémů obstál coby kulisa k filmu ve stylu science-fiction. Sám Cardin k tomu říká: „Chtěl jsem šokovat, proto je vila diametrálně odlišná od mého návrhářského stylu.“
Bez pravých úhlů Organickou vizáž umocňuje využití oblých tvarů, jež jsou coby motiv společným jmenovatelem celého domu. V haciendě totiž nenajdeme jediný pravý úhel. Zato se setkáme s kruhovými okny či oválnými průhledy ve stěnách. Zajímavý je také samotný půdorys stavby. Ten si zase pohrává s eliptickými a parabolickými křivkami. Stěny pokojů jsou proto jemně zvlněné a díky absenci rohů působí o něco prostorněji.
Již zmíněná kulatá okénka ve střeše prozrazují, že z domu sálá živočišnost a organičnost. Z ptačí perspektivy tato okna připomínají oči, pečlivě střežící své nejbližší okolí. Zblízka zase vypadají jako obří potápěčské brýle. Díky skutečnosti, že jsou od sebe rozmístěna v pravidelných odstupech, dovnitř proudí dostatek denního světla. O slunce není v Provenci totiž rozhodně nouze.
Dveře v haciendě nahrazují oválné průhledy. Ty spojují pokoje i chodby. Prosklené otvory zase slouží jako francouzská okna. Jedno z nich lze najít v obývacím pokoji. Kruhové „orámování“ skýtá neobvyklý výhled na palmový hájek a subtropickou floru zahrady – tvoří tak doslova přírodní obraz.
Dramatický interiér Vnitřní pojetí prostoru jde ruku v ruce s netradičním rázem stavby. Pokoje svým designem připomínají filmové či divadelní kulisy. Každá místnost je laděna do jiné barvy, jako by tím Cardin chtěl navodit návštěvníkům konkrétní náladu. Ložnice, která má ukolíbat k příjemnému spánku, je zařízena v kombinaci chladivě šedé a námořnické modři. Obývací pokoj zase vybízí k posezení mezi útulnou krémově béžovou a různými odstíny hnědé.
Ani výběr nábytku není náhodný. Křesílka ve společenské místnosti mají vesměs eliptické tvary, aby ladily ke koncepci celého domu. Jsou ledabyle rozmístěna po prostoru, který rozděluje pouze vyvýšená podlaha. Spolu s pohovkami pokrytými plédy lákají k příjemnému lenošení.
Díky zaoblenému půdorysu a výběru barev působí tato část domu velmi vzdušně. Nenajdeme tu však skoro žádné dekorace, neboť interiér je sám o sobě tak členitý a komplikovaný, že není nutné ho více zdobit. Boubelaté motivy jsou patrné i zde. Místo polic a obrazů architekt použil zaoblených výklenků, které tvarově souzní s kruhově koncipovaným interiérem. Osvětlení zůstává rafinovaně skryto ve stropních prohlubních připomínajících měsíční krátery.
Relaxace v průhledu Jedním z francouzských oken se dá pohodlně vstoupit na hnědě vydlážděnou terasu, s níž kontrastuje kulatý tyrkysový bazén. Z terasy se naskýtá jedinečný pohled na vesničku Theoules-sur-Mer a na nezkrotný mořský živel. Kolem bazénu lze pohodlně relaxovat na lehátkách, přičemž vyboulená střecha se kolem nás jakoby kaskádovitě valí ze strmého svahu.
Zajímavým prvkem je také architektonické řešení venkovního posezení. V pravidelných rozestupech jsou od sebe na širokých půlkruhových schodech připevněna červená kožená křesílka. Nad nimi ústí ven eliptické a kruhové průhledy různých velikostí, ve kterých rád sedává sám návrhář.
Cardinova kaskádovitá usedlost je avantgardním protikladem k rustikální eleganci typických provensálských vil. Otázkou zůstává, zda se v tomto organickém bludišti dá spokojeně žít. Zdá se však, že Pierre Cardin je zcela spokojen. Byla by totiž rozhodně škoda, kdyby měla tato „boubelatá hacienda“ zůstat pouze vizuální atrakcí.
text: Klára Bobková foto: GAMMA |
Dáša Bláhová: Konečně si užívám
|
|
„Mohla bych bydlet i ve stanu” To prohlásila hned na počátku našeho putování po pražských obchodech s nábytkem. „Ale právě teď mám byt, o jakém jsem snila – v domě kousek od Národního divadla, s vysokými stropy a dveřmi, s velkými atypicky řešenými místnostmi a představte si tu náhodu, postavil ho známý secesní architekt Osvald Polívka.
Další Polívka v mém životě, to už je prst osudu, na který já dám. Právě si ho postupně zařizujeme a možná vás zklamu, ale já mám ráda protiklady: staré věci, které už něco pamatují, a vedle toho dobře sladěný moderní nábytek. Chce to odvahu i cit. Nesnáším jen reminiscence na padesátá léta, jak jsou právě teď v módě, tohle období si moc nerada připomínám, i kdyby to bylo jenom ve tvaru skříně. Dlouho jsem neměla vlastní pokoj Ani doma, ani na koleji, a když jsem nastoupila k divadlu, bylo to ještě horší. Spávali jsme ve spacácích v herecké šatně na podlaze, občas u někoho, kdo na tom byl líp. Z Paříže jsem brzy přesídlila se svým tehdejším mužem do Sydney a tam jsem konečně měla byt pro sebe, tedy pro nás tři, protože do Austrálie jsem přijela s ani ne půlroční dcerou.
Získali jsme malý domek v okrajové čtvrti Sydney, kde jsme bydleli několik let, a pak jsme přesídlili blíž k centru, protože každodenní dojíždění do divadla bylo hrozně únavné. Pokud se týká bydlení, rozmazlovaná jsem nikdy nebyla.
Australané, alespoň ti, které jsem poznala já, si s bydlením moc starostí nedělají. Umělecké povahy si vytvoří interiér zcela podle svého gusta, třeba ze starých věcí, které někde posbírají, hlavně že k nim mají osobní vztah. Náš australský byt byl zařízený podobně, starožitnosti se v něm dobře snášely s účelovými kusy, bez kterých se člověk neobejde.
Barvy mi dělají dobře Mám je ráda kolem sebe, ale na sobě jich moc mít nemusím. Nejvíc se mi líbí přírodní základ, který pak oživí vhodné odstíny. Preferuji dřevo, ale nemám žádného favorita, pokud se týká druhu. Prostě je mi dobře, když jsem obklopená teplými materiály. Pokud se týká osvětlení, vyhovuje mi nasvícení jednotlivých koutů či pracovišť, centrální osvětlení mít nemusím.
Tam, kde se odehrává moje soukromí, potřebuji mít kolem sebe vyváženost a soulad, ale v prostorách, jako je přijímací místnost nebo reprezentační pracovna, by se mi líbily i předměty, které jsou dominantní a přitahují na sebe pozornost. Jinak ale od nábytku žádám, aby mi sloužil a dělal mi dobře, to znamená, že vyžaduji příjemné pohodlí. A myslím, že si takové zařízení umím vybrat.“
To se pak skutečně ukázalo, když jsme spolu navštívily několik pražských showroomů, kde Dáša Bláhová ukazovala prstíkem, co by se jí líbilo. A nebyla by to ona, kdyby si přitom nedopřála malou hereckou etudu. Byla to tak trochu rozcvička na odpolední vyučování na FAMU, kde učí v anglických kurzech herectví.
Večer toho dne ji čekalo v Nosticově divadle v Praze nad Čertovkou ještě představení světového hitu americké autorky Eve Ensler pod provokujícím názvem Vagina monology. Spolu se dvěma dalšími kolegyněmi – Annou Polívkovou a Míšou Sajlerovou – v něm sugestivně předvádí z větší části autentické monology žen různého stáří a z různých částí světa o tom, jak cítí své ženství. Už jen proto jsem s touto nekonvenční herečkou zařizovala její fiktivní byt moc ráda.
Kontakty: tel./fax: 224 947 620, 224 947 622; tel.: 495 214 766, tel./fax: 495 214 660; tel.: 482 710 418; tel.: 272 733 937, tel./fax: 272 734 021, Tallerova 2, Bratislava, tel.: 00421/2/52 73 33 05–07, fax: 00421/2/52 73 33 08
text: Bea Fleissigová foto: Robert Virt zdroj: Moderní byt 6/2003 |
Rondo sériové vejce
|
|
V roce 1968 vyvolal nadšení překvapených návštěvníků basilejského výstaviště MUBA bílý elipsovitý útvar, na první pohled připomínající obrovské vejce. Kolos o průměru 8,5 metru stál 4 metry nad zemí, rozkročen na tenkých železných „nožkách“ a po obvodu jej lemovala vypouklá panoramatická okna. Počáteční pochybnosti o pozemském původu bizarního útvaru rozptýlilo zjištění, že při důkladnějším pohledu lze objekt jednoznačně identifikovat jako dům, který navíc ani trochu nelétá.
Bratři v UFO Experimentální prototyp „domu budoucnosti“ byl první realizací sourozenecké dvojice architektů Angela a Donata Casoniových. Mladí Švýcaři začali na svém experimentálním projektu pracovat už v roce 1965. Po třech letech intenzivní práce představili veřejnosti svou ideu malého kompaktního domu určeného pro rekreační účely, který by ale bylo možno využít i jako bungalov v motelu, kancelář, butik nebo třeba jako informační centrum. A co má tento v jádru prozaický záměr společného s vědeckou fantastikou? Odpověď na tuto otázku architekt Angelo Casoni nechává s povzneseným úsměvem mlčky odplynout. Šalebný záblesk v jeho očích však prozrazuje, že alespoň v jeho případě fascinace science fiction určitou roli hrála.
Skládací dům Autoři projektovali Rondo jako stavebnici skládající se ze sériově vyráběných prefabrikátů, z nichž by bylo možné během několika dnů dům postavit a okamžitě se do něj nastěhovat. Základní verze bez interiérů a dělicích příček měla stát kolem 33 000 německých marek, což dnes představuje sumu zhruba 535 000 Kč. Za plně vybavenou variantu Ronda by zákazník zaplatil asi 795 000 korun. Je zajímavé, že nešlo primárně o levné či sociální bydlení, bratři Casoniové počítali i s požadavky na luxusní výbavu variabilního interiéru.
Vstup do útrob Ronda umožňovalo točité schodiště ze železa, ústící do vchodu na severní straně domu. Vnější konstrukci Ronda, zesílenou dvojí vrstvou laminátu typu fibre glass, tvořily dvě do sebe vsazené skořepiny, jejichž jádro bylo vyplněno polyuretanovou pěnou. Tenounké, šesticentimetrové stěně zaručovalo soudržnost a stabilitu stejnoměrné zakřivení pláště.
Celková vnitřní dispozice Ronda o užitné ploše 50 m2 se skládala z obývacího pokoje s kuchyňským koutem a jídelnou, pokoje pro dvě děti a sprchového koutu s toaletou. Stolitrový bojler dokázal zásobovat horkou vodou čtyřčlennou rodinu. V podlaze bylo zabudováno elektrické topení a na přání bylo možno nainstalovat i klimatizaci. V kuchyni a v koupelně pracovalo výkonné ventilační odvětrávání, které ústilo na střechu.
Dětské nemoci Rondo mělo velmi dobré izolační vlastnosti. Snad až příliš dobré. V zimě bylo sice možné objekt vyhřál za pár minut, ale v letních měsících ztěžoval pobyt v domě sluncem prohřátý vzduch, který se koncentroval uvnitř stavby, jejíž neprostupnou skořepinu bylo obtížné odvětrat. „Šlo o dobový technický nedostatek, který by se zakrátko vyřešil použitím nových materiálů,“ vysvětluje jakoby na omluvu Angelo Casoni.
Překážkou sériové produkce Ronda byl i toxický polyester typu Crystic 323 a Crystic Gelcoat, tvořící skořepinu domu. Jeho použití zapovídaly už tehdejší požární předpisy. „Dnešní materiály by tento problém vyřešily, ale stavba by neprošla pro změnu z urbanistického hlediska,“ míní Dante.
Ztracené ideály Osazení Ronda bylo v tehdejších propagačních materiálech zakresleno do těch nejatraktivnějších prostředí. Charakteristický tvar domu čněl ze zalesněných svahů, lemoval mořské pláže a jezerní zátoky. Na stránkách prospektů kontrastují obliny Ronda s horskými štíty, jinde se vznáší nad hladinou jezera jako jakýsi ostrůvek, k němuž se místo autem jezdí motorovým člunem. Tvůrci však šli ještě dál. V jejich představách vyrůstala celá sídliště Rond, jejichž jednotlivé buňky se nad sebou modulárně vypínaly do výše mrakodrapů, takže vypadaly jako obrovské kukuřičné klasy gargantuovských parametrů.
Nápady architektů však bohužel zůstaly pouze na papíře. „Náš záměr sice budil obrovské nadšení veřejnosti, ale kdykoli se začalo uvažovat o konkrétní realizaci, stáhli se investoři většinou zpět,“ komentuje historii Ronda Angelo Casoni. „Nezdar našeho projektu zapříčinila neúspěšná jednání s japonskými a německými investory, stejně jako ropná krize, během níž se ceny umělých hmot vyšplhaly do neúměrné výše.“
Rondo žije Rondo se tedy přese všechno úsilí a snahu jeho autorů nepodařilo prosadit. Více než osm rozpracovaných prototypů se nikdy nedočkalo realizace. Zachoval se pouze jediný exemplář v německém Freiburgu. „Dům-vejce“ tam dodnes slouží jako extravagantní sídlo jisté společnosti.
Pokládat projekt Ronda za uzavřenou kapitolu náležející pouze do říše legend by však byl zásadní omyl. O nadčasovosti vize levného, snadno dostupného a přitom zajímavého bydlení svědčí mimo jiné i ovace, které pozoruhodný projekt Ronda sklízel během nedávné retrospektivní výstavy v Paříži.
vyrůstali ale v německém prostředí Basileje. Studium architektury na Eidgenössische Technische Hochschule Zürich absolvovali v letech 1962–1967. Jejich současné realizace zahrnují projekty sociálních, ale i luxusních bytů, návrhy interiérů kancelářských prostor, celkové rekonstrukce budov i projekty rodinných domů v Basileji a Luganu.
Windrose Další známou stavbu bratří Casoniových viděl každý, kdo někdy jel po dálnici A5 od Frankfurtu směrem do Itálie. Dálniční nákupní přemostění Windrose v obci Pratteln u Basileje prostě nelze přehlédnout. Jeho okrově žlutá fasáda a oválně vystouplé průzory oken tvoří dominantu zdejší krajiny. Raststätte Windrose některými prvky připomíná Rondo – betonový skelet je kupříkladu vybaven velmi podobnou skořepinou, vyrobenou ovšem z materiálů novější generace. Stavba byla dokončena v roce 1978 a architekti Angelo a Dante Casoniovi v ní vidí osobní uzavření stále ještě pulzujícího tématu Ronda.
Kontakt Casoni & Casoni, Wettsteinallee 141, CH 4058 Basel, e-mail: info@casoni.ch, www.casoni.ch
text: Bobby W. von Sterndoff foto: archiv firmy Casoni & Casoni, Bohuslav Wurm a autor |
Správný výběr
|
|
Pro všechny činnosti v kuchyni je velice důležité správné rozmístění pracovních ploch včetně dřezu. Ten používáme nejen k mytí nádobí, ale i k čištění a omývání zeleniny, masa, slévání vody z brambor či proplachování těstovin. Současné kuchyňské dřezy oproti původním jsou již vybaveny řadou novinek, které nám ulehčují práci. Je důležité se při výběru zaměřit na to, jak výrobek splňuje požadavky na funkci, údržbu, materiálové provedení, jak jsou konstruovány odtoky a přepady a v neposlední řadě posoudit i design. Funkce Při výběru dřezu bychom měli uvážit, k jakému účelu bude používán. Zda bude sloužit k mytí veškerého nádobí nebo jen těch kusů, které nedáváme do myčky, či zda budeme využívat jeho plochu i pro zpracování zeleniny, masa apod. K těmto účelům slouží různě tvarované odkapávací plochy, krájecí prkénka, ukládací koše na nádobí či síta. Další inovací jsou vestavěné šachty pro vhazování kuchyňského odpadu přímo do koše. Důležitá je i hloubka dřezu, která by měla být taková, aby při použití voda nestříkala na linku a podlahu, tj. zpravidla mezi 19 až 25 cm. Správná výška jeho umístění zaručuje i ideální postoj při mytí nádobí tak, aby nás nebolela záda a nohy. Měl by být vždy o něco výš než pracovní plocha kuchyňské linky. Ideální výšku stanovíme tak, že se postavíme ke dřezu, volně spustíme ruce, a aniž bychom se předkláněli, bez problémů dosáhneme na jeho dno.
Odtoky a přepady Odtok z dřezu by měl být o průměru 3,5 palce (92 mm) a vybavený sítkovým uzávěrem. Na tento typ lze nainstalovat drtič kuchyňských odpadků likvidující organický odpad. Pro náročnější zákazníky jsou vyráběny dřezy s přídavným vybavením, jako je odkapávací plocha s vlastním odpadem, automatická výpusť ovládající otvírání a zavírání odtoku, či dávkovač čisticích prostředků. Je vhodné, aby byl dřez opatřen přepadem, který zabrání přelití vody a následným škodám.
Materiál Stejně tak jako v módě objevují se i v kuchyních nové materiály. Ještě nedávno jsme běžně používali pouze dřezy smaltované a nerezové a považovali je za vrchol pokroku. Výrobci nezaháleli a uvedli na trh dřezy z umělého kamene v atraktivních barvách a různém designu, které vynikají svou trvanlivostí, pevností, odolností vůči vysokým teplotám, nárazům a chemikáliím používaným v kuchyni, stálobarevností a otěruvzdorností. Tento materiál je většinou vyroben ze směsi 80 % přírodní žuly a 20 % akrylátové pryskyřice, čímž zajišťuje mimořádnou odolnost proti mechanickému poškození. U nás lze tyto dřezy koupit pod různým obchodním označením firem BLANCO/silgranit, SCHOCK/cristalite-granite, FRANKE/fragranit atd. Jako novinka na našem trhu se letos představí nové modely dřezů řady BLANCOAXIA, které jsou vyrobeny z materiálu silgranit puraDur, vyvinutého firmou BLANCO. Jejich předností je voduodpuzující látka obsažená přímo v materiálu, což podstatně snižuje usazování nečistot a vodního kamene. Nejedná se tedy o povrchovou úpravu, která by podléhala opotřebení.
Design V současné nabídce kuchyňských dřezů si můžeme vybrat z různých typů, barev a tvarů. Součástí mnohých je i moderní doplňkové příslušenství jako krájecí prkénka, síta, ukládací koše na nádobí, automatické výpusti atd.
Existuje několik možností, jak zakomponovat dřez do kuchyňské linky. Lze ho zabudovat do roviny s deskou nebo pod desku, a to jak shora, tak i zespodu, nebo může být ve formě modulu, který tvoří kompaktní celek s nerezovou deskou. Důležitým doplňkem jsou i kuchyňské baterie, které lze umístit kdekoli díky možnosti zasouvání nebo povytažení a odložení do dřezu.
Údržba Při výběru dřezu bychom měli klást důraz na jeho snadnou údržbu. Nejsou vhodné hluboké profily a drážky, které nám znesnadňují čištění. U nerezových dřezů může častým používáním dojít ke ztrátě lesku a mohou se na nich objevit škrábance. U granitových dřezů nečistoty ulpívají na povrchu jen lehce, a proto je čištění snadnější a rychlejší. Díky vysoké tvrdosti nehrozí poškození při pádu nádobí a lze je čistit běžnými kuchyňskými čistidly včetně písků. Odolávají teplotě až 230°C a neponičí je ani drastické čisticí látky používané v kuchyních. Při rozhodování, jaký typ dřezu zvolit k naší kuchyňské lince, bychom měli dát přednost hlavně funkčnosti a kvalitě a v tomto ohledu rozhodně nešetřit. Tato investice se nám mnohonásobně vrátí v naší spokojenosti při každodenní práci v kuchyni.
Jak správně zvolit dřez (vypracováno firmou BLANCO) – Pokud to velikost kuchyně dovolí, měli bychom si dopřát dřez alespoň o šířce 60 cm. – Dřez může být vybaven excentrickým ovládáním, jímž vypustíte vodu otočením knoflíku. – K dřezu je ideální baterie s výsuvnou sprchou, kterou dosáhneme do všech koutů dřezu. – Myjeme-li ve dřezu nádobí, přijde vhod druhá výlevka. – K zpracování zeleniny může být přizpůsoben i dřez. Výhodná je krájecí deska tvarem odpovídající dřezu. – Při volbě velikosti dřezu myslete na to, jak velké kusy nádobí v něm budete mýt. – Dřezy firmy BLANCO lze kombinovat s několika variantami systému třídění odpadu. – Dřez lze umístit i pod okno, pokud je vybaven vhodnou baterií. – Kdo šetří každý pohyb, může začít systémem Blanco select-box. Po odklopení víčka padají odpadky šachtou rovnou do koše. – Nerez je materiál klasický a nadčasový, silgranit je materiál současnosti a budoucnosti – tvrdost mu dodává 80 % drceného křemene, tepelná odolnost je 230 °C.
Možnosti zabudování dřezu (vypracováno firmou BLANCO) – Zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou zespodu, – zabudování nerezového dřezu do roviny s deskou shora, – zabudování pod desku shora, – zabudování pod desku zespoda, – dřez ve formě modulu (je součástí nerezové desky).
Kontakty: ALVEUS, areál ETA, Jablunkov, tel./fax: 558 359 750; BLANCO, Zelený pruh 109/1091, Praha 4, tel.: 241 443 498; TEKA, Košinova 66, Brno, tel.: 549 210 478
text: Renata Raušerová foto: archiv |
Slušivý kabátek pro vanu
|
|
Kdy pomůže panel Nejjednodušším a zřejmě i nejpraktičtějším řešením bude pořídit si vanu, ke které se prodává i krycí akrylátový panel. Co se týká tvarů těchto panelů, základní a také nejlevnější jsou panely k rovným vanám, a to přední, rohový oboustranný i panel kryjící vanu ze tří stran. Existují i samostatně stojící vany, celé obložené panelem. Rohové vany nejrůznějších tvarů mohou být opatřené předním krycím panelem, který přesně kopíruje křivky vany. I jednoduché akrylátové panely mohou mít plochu ozdobně tvarovanou. Základní barvou je bílá, některé firmy nabízejí v téže ceně i pergamon, ale jiné barvy za stoprocentní příplatek (RIHO). Ceny panelů začínají cca na 1 800 Kč. Některé masážní vany mívají pro zvýšení efektu přední stěnu opatřenou panelem s průhledným plexisklovým okénkem.
Věrné obkládačky Asi nejznámější možností je vanu obezdít a obložit keramickými obkládačkami. I tuto va-riantu lze však povýšit na záležitost zajímavou a oku lahodící. Nehodláte-li utrácet za drahé obkládačky, stačí přikoupit několik zajímavě dekorovaných kusů, případně prostor rozčlenit pěknou listelou. Máte-li v koupelně víc místa, vanu můžete obezdít ze všech stran a nechat ji stát v prostoru. Koupelnu také zajímavě rozčlení vana částečně obezděná a částí vyčnívající do prostoru. V menší místnosti můžete vanu postavit na stupínek, pak vyniknou i méně zajímavé obkládačky. Módním a velmi vyhledávaným prvkem je keramická mozaika. Díky ní můžete z obkladu vany vytvořit opravdové „umělecké dílo“.
Držte se při zemi Velmi efektním řešením je zapustit vanu do podlahy. Tento způsob je však podmíněn velkým prostorem, jinak se kýžený efekt nedostaví. Navíc, pokud byste se do tohoto experimentu pustili v malé koupelně, lehce se vám stane, že v nestřeženém okamžiku vanu přehlédnete, zakopnete o okraj a můžete do ní i spadnout. Tento způsob se hodí do koupelny, která svým způsobem užívání slouží spíše jako relaxační místnost a k nejnutnější hygieně je v domě ještě jedna koupelna. Se zapuštěnou vanou je však třeba počítat už při stavbě domu. Je třeba si uvědomit, že vana bude muset být celou hloubkou zabudovaná v podlaze, takže bude nejvhodnější umístit ji do přízemní koupelny, stropy většinou nebývají tak silné, aby se tam vešla celá hloubka vany. Je třeba brát zřetel i na to, jakou nosnost bude mít vana plná vody, tu by strop nemusel unést.
Něco navíc Majitelé luxusních koupelen či milovníci všeho netradičního budou nejspíš vyhledávat jiné originálnější řešení, než jsou keramické obkládačky nebo akrylátový panel. Vanu lze obložit prakticky čímkoliv. Cenově náročnějším obkladem jsou desky z přírodního kamene (např. žuly nebo mramoru). Kámen působí majestátně a v leštěné úpravě opravdu luxusně. Zpravidla se jím obkládá i prostor v nejbližším okolí vany. Je-li kámen ponechán v surové (tedy neleštěné) podobě, bude se hodit do koupelny zařízené ve venkovském stylu. Jakýkoliv atypický tvar obkladu vany si můžete nechat zhotovit z některého z umělých kamenů (corianu, varicoru, kerrocku…). Výhodou těchto materiálů je dobrá tvarovatelnost, napojování dílů beze spár, nenasákavost, nenáročná údržba, výběr ze široké škály barev a snadná opravitelnost. Levnou a leckdy velmi efektní variantou může být obyčejná omítka ošetřená speciální voděodolnou akrylátovou barvou.
Obzvlášť zajímavě bude vypadat omítka, na jejímž povrchu vytvoříte pomocí speciální škrabky nejrůznější efekty. K venkovskému stylu by se mohla hlásit vana obložená šamotovými cihlami, které je třeba napustit penetrovacím lakem, jenž zabraňuje pronikání vlhkosti.
Ladíte-li koupelnu do dřeva, i dřevěný obklad vany je možný. Dřevo však musí být speciálně upraveno, aby nepřijímalo vlhkost. Existují i stoprocentně voděodolná dřeva, jako je například teak. Počítejte však s vyšší cenou.
Při listování zahraničním katalogem firmy BETTE jsme narazili na mnoho zajímavých panelů – nerezový, akrylátový s barevnými dekory, smaltovaný s crazy obrázky, z tvrzeného barevného skla. Na tyto výrobky si ovšem budeme muset ještě počkat, neboť firma nemá u nás zastoupení. Možná vám tyto nápady poslouží jako inspirace a šikovný designér si bude vědět rady, jak to či ono zhotovit.
Jak na whirlpooly Uvažujete-li o pořízení masážní vany, opatřete ji buďto krycím panelem, nebo obkládačky nalepte na snímatelné panely. I u té zaručeně nejkvalitnější vany totiž může dojít k poruše masážního systému a k nutné opravě bude třeba odstranit obložení vany. Sami jistě uznáte, že by bylo neefektivní poničit např. keramický obklad, kterým by byla vana obložená.
Některé z možností – Pořídit si akrylátový krycí panel. – Vanu obezdít a obložit ji keramickými obkládačkami. – Zapustit vanu do podlahy. – Obložit vanu deskami z přírodního nebo umělého kamene. – Vanu opatřit obkladem z masivního dřeva.
Kontakty: EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Modřice, tel.: 547 216 622, HOESCH, Seydlerova 2150, Praha 5, tel.: 251 623 847; KALDEWEI, Kykalova 1665/1, Praha 4, tel.: 222 135 533; RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 313 523 621, WIT, Hostouň 49, Hostouň u Prahy, tel.: 251 626 783
text: Lucie Brzoňová foto: archiv |
Nápady se rodí také z absurdity
|
|
Daniel Piršč si vybral porcelán, protože výrobky z něj patří k nejčastěji používaným předmětům, které člověka každodenně provázejí už po několik tisíciletí. Má také jako autor potřebu vidět, jak jeho nápady rychle fungují v praxi. Uživatel většinou nepřemýšlí o tom, proč je konvice vytvarovaná právě tak a ne jinak, ale designér v tom musí mít jasno. Právě konvice je docela oříšek, protože z hlediska funkce musí tvůrce vyřešit mj. upevnění víčka, po nalití nesmí tekutina odkapávat z hubice, ucho musí být pohodlné, celek by měl působit esteticky a případně reflektovat dobu svého vzniku.
Absurdnost jako východisko Když jsem se zeptala na tvůrčí metodu, kterou při vymýšlení nových tvarů používá, Daniel Piršč nejprve potvrdil, že nápady přicházejí autorům většinou odkudsi shůry, ale pak připustil, že on sám často začíná absurditou. V takových chvílích zkoumá nejprve ta nejvíce nepravděpodobná řešení. A hle, někdy se ukážou dokonale funkční a navíc novátorská.
To je třeba případ čajové konvice nazvané CD. Víčko u ní tvoří toto současné charakteristické médium (kompaktní disk), na které může být cokoli nahráno, například vyznání lásky, blahopřání k sňatku, případně fotografie určené příjemci. Daniel tvrdí, že CD vydrží bez poškození horko unikající z nápoje, ohmatávání a méně ohleduplné zacházení vůbec. Sám to vyzkoušel. Jeho CD Pot se tak stala kromě svého základního poslání také nevšedním dárkem a porcelánka Leander v Loučkách uvažuje o jejím zařazení do výroby.
Jeden z posledních nápadů zrodil nástěnné hodiny, jejichž tělo tvoří materiál lycra, který se nechá zformovat přísavkami do různých tvarů. Jsou k dostání ve třech tvarových variantách a třech barvách – bílé, modré a červené.
Sen o manufaktuře Většina prototypů má dva hlavní problémy – kdo je bude vyrábět a kdo je prodá. Při prodeji zase hraje hlavní roli cena, která musí být úměrná pracnosti a materiálu a musí uživit výrobce i obchodníka. I z těchto důvodů se Daniel Piršč soustřeďuje na předměty každodenní potřeby, neboť si je lidé pořizují několikrát za život a on se rád zabývá jejich designem. Jeho servis Tereza, který vyrábí rovněž Leander v Loučkách, má velký úspěch v řadě zemí západní Evropy a také v Moskvě. Tereza má mnoho podob, kromě základní bílé se líbí v pestrém barevném šatu nebo s jemným dekorem. Být designérem velkého výrobce je určitě lákavé, ale jeho snem je vlastní malá manufaktura, kde je člověk svým vlastním pánem a může zkoušet, co ho napadne.
Běh na dlouhé trati Při svých četných stážích v českých porcelánkách se Daniel Piršč důkladně seznámil s klasickými výrobními postupy a zároveň začal experimentovat v duchu svého absurdního východiska. Prozatím učí a vede studenty v ateliéru keramiky profesora Václava Šeráka (do této funkce si ho před časem vybral) k maximální otevřenosti mysli. Vedle toho ho často svrbí ruce, aby odlil nebo vytvořil nové autorské modely. Že se mu to daří, je vidět na kolekci dosavadních designů. Naplnění snu o vlastní výrobě je zdánlivě v nedohlednu, ale to ho neodrazuje. „Je to běh na dlouhé trati,“ říká s úsměvem, „člověk jen musí vydržet s dechem.“
Kontakty: QUBUS, Rámová 3, Praha 1, tel.: 222 313 151–2, LEANDER, PORCELÁN LOUČKY, U Porcelánky 143, Loučky, tel.: 352 669 215–18; DANIEL PIRŠČ, tel.: 605 870 161, e-mail: pirsc@seznam.cz; VYSOKÁ ŠKOLA UMĚLECKOPRŮMYSLOVÁ, nám. Jana Palacha 80, Praha 1, tel.: 251 098 111
text: Bea Fleissigová foto: Vojtěch Resler a archiv |
Vinohradské panoráma
|
|
Nebyla to jeho první rekonstrukce. Ještě za hlubokého socialismu se nespokojil s klasickým panelákovým bytem a tak ho celý předělal k obrazu svému. Za své vzalo umakartové jádro a dokonce i několik příček, aby byt působil vzdušně a prostorně. Podobně, avšak s mnohem většími možnostmi a bohatšími zkušenostmi pak přistoupil k novému bytu.
Památkáři versus projektant Po revoluci koupil s přítelem činžovní dům na Vinohradech a pustil se do plánování rekonstrukce. Předsevzal si vytvořit příjemné prostředí pro nájemníky, zmodernizovat nebytové prostory a půdu předělat na bytové jednotky. „Střecha měla vysokou atiku, takže jsem ji navrhl zvednout, aniž by byl porušen výraz domu.“ Díky tomu se pod střechou mohlo vybudovat další podlaží, a tak v posledním patře vznikly prostorné mezonetové byty. „Při návrzích jsem musel brát v potaz kromě stavební dispozice domu rovněž připomínky pražských památkářů. Například prosklené nároží nesmělo přesahovat rovinu střechy a rovněž jsem musel zajistit možnost jeho zakrytí, což je praktické i z tepelného hlediska,“ říká muž, kterému se podařilo splnit všechny požadavky pražských úřadů a dokončit náročnou rekonstrukci, díky které dnes může každý den pozorovat překrásné panoráma historické části Prahy.
Důraz na detail „Představu o novém bytě jsem měl celkem jasnou,“ říká architekt, který řešil přízemí jako víceúčelový prostor s volnou dispozicí, jejímž centrem je atypická kuchyň s jídelním stolem, propojená s obývací částí, kam situoval i menší domácí pracoviště, dále tu je samostatné sociální zařízení, pracovna a manželská ložnice. Děti, které již studují, mají pokoje o patro výš, kde je také koupelna s toaletou. „Při úvahách o členění bytu jsem bral v potaz nároky a zvyky každého z nás. Nápadů jsem měl nespočet, ale chtěl jsem vybrat to nejlepší. S přestavbou jsme nepospíchali, a tak příprava rekonstrukce trvala tři roky, samotná stavba deset měsíců,“ říká muž. Jeho snaha se v konečném výsledku vysoce zúročila. Díky mnoha promyšleným detailům dosáhl dokonalé návaznosti jednotlivých částí a maximálně efektně využil každičký metr čtvereční. „Všechno souvisí už se stavbou. V úzkých a tmavých chodbách horního patra jsem místo klasického zdiva použil skleněné tvárnice. Denní světlo se tak dostalo i do nejhlubší části bytu. Přes prosklení v podlaze je přivedeno až nad vstupní prostor, celkový dojem je tak mnohem působivější.“ Podobných zajímavých detailů se nachází v bytě více. Jimi chtěl majitel dosáhnout nejen ozvláštnění interiéru, ale zejména praktičnosti a účelnosti jednotlivých prvků.
Sám sobě designérem Kromě dispozice navrhoval muž také většinu nábytku. „Jsem architekt a vymýšlet nábytek mě baví. Dělal jsem to i v minulém bytě. Dnes jsou samozřejmě zcela jiné možnosti. Také máme neomezený přísun informací a na trhu najdeme vše, co stavební průmysl nabízí. Preferuji jednoduché tvary a převážně světlé odstíny,“ konstatuje majitel, který nápady konzultoval také s manželkou. Ta měla například o kuchyňské sestavě naprosto jasnou představu. Navrhla dokonce i její vnitřní uspořádání. Manžel pak z praktických důvodů zvolil zadní stěnu oddělitelnou, takže veškeré rozvody jsou snadno dostupné. Podobně postupoval také při návrhu pracovního stolu. „Není estetické, když je veškerá počítačová a telefonní kabeláž vidět. Proto jsem zadní část vytvořil dvojitou a schoval do ní všechny tyto nezbytné náležitosti. Samozřejmě je snadno přístupná, takže případná porucha se může rychle odstranit.“ Tak jako tento stůl jsou všechny jeho další návrhy domyšleny do posledního detailu, a tak například úložné skříňky vyrobené na míru jsou vybaveny kolečky pro snadný přesun.
Podstatným bodem při zařizování bylo osvětlení. „Patří k důležitým prvkům každého interiéru. Světlo modeluje prostor. Jeho správným použitím a vhodnými kombinacemi můžete vytvářet příjemnou atmosféru.“
Nepřehlédnutelné přednosti Součástí kvalitního návrhu je i technické zázemí. Vedle běžných rozvodů tu majitel navrhl centrální vysavač, který usnadní údržbu prostorného bytu a zároveň zamezí zbytečnému znečišťování vzduchu, na rozdíl od běžných vysavačů odvádí bytový smog mimo prostor bytu. K tomu také velkou měrou přispívá rekuperátor. „Je to speciální vzduchotechnická jednotka, která zabezpečuje výměnu vzduchu. Kvalitní okna silně omezují prostup hluku, únik tepla, ale i průnik vzduchu. Z tohoto důvodu jsem zvolil rekuperátor, jehož úkolem je výměna vnitřního použitého vzduchu za čerstvý venkovní, přičemž v přístroji je předáváno asi sedmdesát pět procent větraného tepla.Takže je možno pravidelně vyměňovat vzduch bez zbytečných ztrát tepla a bez pronikání hluku,“ vysvětluje projektant.
Příroda pro zdraví Manželé často cestovali a dokonce žili několik let v jednom z afrických států. Odtud si přivezli jen několik málo drobností připomínajících jejich dobrodružné výlety. Kromě vyřezávaných sošek si na památku žena přivážela ze všech cest kameny. „Líbí se mi, ráda se jimi obklopuji, cítím z nich pozitivní energii,“ vypráví majitelka, která zároveň přišla s neobvyklým návrhem. Na zem před umyvadlo navrhla čtverec vyplněný kameny, do něhož si každý člen domácnosti při mytí stoupne. „Chodila jsem na rehabilitace, kde jsme po podobných kamenech šlapali. Fungují jako akupresura a zároveň to má příznivé účinky na klouby,“ vysvětluje žena a manžel se přidává, že je to ideální každodenní probuzení.
Kontakty: ATREA (rekuperace vzduchu), V Aleji 20, Jablonec nad Nisou, tel.: 483 368 111; COTTO (výroba atypického interiéru), nám. Osvobozeni 51, Lysice, tel.: 602 79 04 51; SAM ATELIER (dispoziční řešení a návrh atypického nábytku), Praha 2, tel.: 222 251 610; Umělecké stolařství Šlezar (výroba atypického interiéru), Wittgensteinova 12, Olomouc, tel.: 777 10 12 12
text: Lenka Holubová foto: Josef Moucha a Jaroslav Beneš |
Zkrocené světlo
|
|
Při rozhodování, jaký stínící systém si pořídíme, bychom měli nejprve zvážit, zda budeme chtít místnost zastínit zevnitř či zvnějšku. V obou případech máme širokou škálu možností k tomu, abychom dosáhli co nejúčinnějšího efektu. Nevylučuje se ani kombinace obou variant. Ty se naopak mohou funkčně doplňovat.
Interiérové bariéry Při volbě interiérového zastínění se nám naskýtá celá řada možností. V naší zeměpisné šířce se nejčastěji setkáváme s interiérovými horizontálními a vertikálními žaluziemi, klasickými a plisé roletami. V poslední době se v rodinných domech stále častěji využívají i posuvné japonské stěny.
Vertikální žaluzie naleznou uplatnění především ve větších místnostech. Vybírat můžeme z celé řady materiálů lišících se hustotou tkaní, propustností světla i hluku, barevnými odstíny i stupněm hořlavosti. Jednotlivé vodicí lišty, které jsou dlouhé maximálně sedm metrů, se dají na sebe plynule napojovat, a to nejen v řadě za sebou, ale také do tvaru písmen L nebo U. V podkrovních místnostech, ve výklencích u atypických oken oceníme možnost jejich variabilního provedení. Lamelami lze snadno manipulovat pomocí mechanického i dálkového ovládání. Ani horizontálně vedené žaluzie neomezuje prostor či tvar okna. Jsou funkční jak v šikmém, tak lomeném provedení. Tloušťka lamel u horizontálních žaluzií se většinou pohybuje okolo 16 mm, 25 mm a 35 mm. Některé firmy opatřují vnější stranu lamel vrstvou Termo-stop, která zabraňuje úniku tepla z místnosti a v létě naopak redukuje přehřívání vnitřních prostor.
Vyberme si materiál Velkým hitem se v poslední době stávají dřevěné žaluzie a rolety. Na jejich výrobu se používá dřevo z lípy nebo ramínu. Dřevo si podle způsobu úpravy zachová svůj klasický, módní nebo také exotický výraz a krásný povrch. Proto osloví i ty nejnáročnější zákazníky.
Dalším oblíbeným stínícím prvkem jsou takzvané plisé žaluzie. Jedná se o promyšlený systém, který tvoří skládané žaluzie. Coby výrobní materiál se používá 100% polyester, někdy s hliníkovou povrchovou úpravou, která tomuto výrobku dodává nejen moderní vzhled, ale zvyšuje i jeho zastiňující schopnost. Také tento druh lamel se ovládá manuálně nebo elektricky. Pokud se rozhodneme pro interiérové rolety, budeme mít opět na výběr širokou škálu barev a materiálů, vhodných jak pro rolety zastiňovací, tak i zatemňovací. Roletu je možné potisknout také obrázkem dle vlastního výběru od jednoduchých vzorů, přes dětské motivy až po fotografie a obrazy.
Inspirace ze země vycházejícího slunce Poslední možnost obrany proti nadměrnému svitu slunce, a to nejen pro milovníky východních kultur, představují takzvané japonské posuvné stěny. Jde o originální způsob uchycení záclon, závěsů a jiných materiálů suchým zipem k supportu, který jezdí ve dvou až pětidrážkových lištách. Ty mohou být spojovány do nekonečné řady. Vodicí lišty se vyrábějí v jakémkoli barevném provedení, aby dokonale ladily s interiérem pokoje. Výhodou tohoto systému je také minimální zástavbová výška – 17 mm. Japonské stěny jsou vhodné nejen pro okna, ale rovněž se osvědčily coby předěly místností, k zakrývání koutů, šaten nebo oddělení jednotlivých lůžek. Možnosti řešení jak zastínit prostory našeho bytu, domu nebo kanceláře jsou skutečně bohaté. Záleží pouze na nás, pro kterou se rozhodneme. Nebojme se tedy popustit trochu uzdu fantazii. I „obyčejné“ žaluzie a rolety totiž mohou dodat pokoji zcela nový nádech a atmosféru.
REGULACE TEPLA Typ zastínění / Účinnost Vnější rolety: 91 % Venkovní markýza: 84 % Roleta: 52 % Žaluzie: 68 % Plisé rolety: 52 %
Kontakty MARON CZ, s. r. o., Kozácká 12, 101 00 Praha 10, tel.: 271 740 363, fax: 271 740 362, mobil: 602 135 791, infolinka: 800 135 791, e-mail: info@maroncz.cz; Velux ČR, s. r. o., Sokolova 1d, 619 00 Brno, tel.: 531 015 511, fax: 531 015 512, e-mail: info.v-cz@VELUX.com, www.velux.cz
text: Viola Drobná foto: archiv firem |
