Skip to content

Blog

Mexické krásky


 

Křehkou krásu si můžete přinést i do vázy - kaktusovka

Vysoké odrůdy s velkým květem rozláme déšť a vítr

Pestrá směs z výsevu

Poloplná odrůda z výsevu

Krásná kaktusovka

Kouzlo kaktusovitých jiřin

Původně ploché květní plátky se změnily v kornoutek

 

České jméno jiřina, jiřinka vzniklo z latinského jména Georgina, které bylo používáno v Německu začátkem 19. století. Později se ovšem německá nomenklatura vrátila ke jménu staršímu, Dahlia. V té době ale – takříkajíc z trucu – jméno Georgina (jiřina) v Čechách natolik zdomácnělo, že se stalo symbolem národního obrození.

Na „Jiřinkových slavnostech“ se v 19. století předváděly nové výpěstky, nejlepší dostávaly jména slavných předků z historie Slovanů a českého národa (Božena, Vlasta, Přemysl, Žižka, Profesor Smetana). V hodnotících komisích zasedaly významné osobnosti, plesů pořádaných při této příležitosti se účastnily kulturní veličiny jako Alois Jirásek, Božena Němcová, Václav Kliment Klicpera a další. Postupem času však sláva jiřin a věhlas jejich slavností uvadaly, jiřiny ztrácely na významu a staly se jen „obyčejnými“, vytrvale zdobícími květy pozdního léta.

 

Exotické a proměnlivé

Původ jiřin ovšem „hezky český“ zdaleka není: pocházejí z Mexika. Do střední Evropy byly první jiřinky z Nového světa dovezeny koncem 18. století. Upoutaly tím, že ze semen daly květem i růstem pestré potomstvo. Proto dostala Dahlia přídomek variabilis, tj. proměnlivá.

Díky podivuhodné proměnlivosti jiřinek mohly vznikat z výsevů stále nové odrůdy, které se množily dělením trsů nebo řízkováním. Objevily se malé liliputky, vysoké dekoračky, kaktusovky, náhrdelníkové, pomponky a mnohé další. Dnes se pěstují jak odrůdy množené dělením, tak i seté. Šlechtěním se u nich ustálily základní vlastnosti – výška rostlin, plnokvětost, fialová barva listů. Jejich proměnlivost již není dobrodružstvím, stále znovu překvapující hrou přírody.

Tady asi vzniká rozdíl v pojmenování: jiřiny se množí vegetativně, jiřinky se sejí. Jiřinky obyčejně bývají nižší, do 40 až 50 cm, a hodí se spíše na plošné výsadby či lem větších záhonů. Jiřiny na sebe strhávají více pozornosti, tvoří dominantu – proto jsou zpravidla sázeny samostatně nebo v menších skupinkách. Předností výsevů je zdravotní stav; semenáče netrpí žádnými virózami.

 

Jak na jejich pěstování

Jiřinky i jiřiny vytvářejí pod zemí hlízy, díky nimž mohou v bezmrazé místnosti přežít zimu. Po prvních mrazech je vyjmeme ze země, očistíme od ní, osušíme a uložíme. Mohou zimovat bez zakrytí ve sklepě s bramborami, mohou být zasypány rašelinou či hoblinami. Proti houbovým chorobám můžeme preventivně použít přípravek proti plísni šedé.

Ven sázíme od poloviny dubna, časně rašící rostliny chráníme před jarními mrazíky. Zaléváme jen v době sázení, poté až když nasazují první poupata. Vysoké rostliny vyžadují oporu proti větru a dešti, odkvetlé květy odstraňujeme.

Květy se mohou řezat do vázy. Velké květy narostou na výhonech s vyštípanými postranními květy. Jiřinky sázené do truhlíků a květináčů, chráněné před mrazy, kvetou dlouho do podzimu i v bytě nebo zimní zahradě.
Tomu, kdo nemá zájem uchovávat jiřiny přes zimu doma, se každé jaro nabízí v zahrádkářských prodejnách pestrý sortiment odrůd domácích i zahraničních. Tyto výpěstky by měly být zdravé, bezvirózní – což lze doma zaručit jen omezeně.

Pokud jsou jednotlivé rostliny napadeny (mění se vzrůst, barva květů, listy se zkracují a „krabatí“, květy se vyvíjejí jen částečně, objevují se nezvyklé čárky a skvrny na listech apod.), můžeme doporučit jen jediné: likvidaci. Viry totiž přenášejí nejen mšice a křísi, nýbrž i člověk na noži, nůžkách i na rukou, kterými vylamuje květy na více rostlinách. Hygiena je někdy skutečně náročná, ale jakmile se viry objeví, je třeba (vedle nezbytné likvidace napadených rostlin) dbát přísných pravidel. Chceme-li mít jiřiny a jiřinky stále stejné jako v okamžiku zakoupení, měli bychom si na ošetření každé rostliny umýt ruce i nářadí.

 

Ivan Dvořák

Foto: Zdeněk Prchlík

Všechno je jinak

Pracovní stůl má dvě pohyblivé desky, na pevný sloup lze uchytit další nosné police, Soubor Rock, design Colzani, Mobilgirgi

Dvě mobilní postele zasunovatelné do sebe, součástí je výsuvná deska, Soubor Beat, design Tarcisio Colzani, Mobilgirgi

Při práci s počítačem je nutné dbát na správné postavení stolu vůči přirozenému i umělému osvětlení, do oken jsou vhodné vertikální žaluzie nebo textilie.

Mobilní lůžko, Soubor Navigator, modeů Depositato, Erba mobili

Pokoj pro slečny nebo mladé pány s vytříbenějšími estetickými názory, Model Studenti, Zalf

Soubor Navigator určený pro dvě osoby, model Despositaro, Erba mobili

Puberta a byt

Není jednoduché dát jednoznačnou odpověď na otázku, jaké nároky kladou právě dospívající děti na byt. Neoddiskutovatelné je, že by měly mít svůj vlastní pokoj, území do jisté míry hájené, kam by rodič neměl příliš často nečekaně vcházet či nějak razantněji zasahovat v případě, že se mu bude míra nakupených a poházených věcí zdát v neúměrném chaosu. Je to zdání dospělého, mladý sportující muž tričko nutné k projížďce na skateboardu najde vždy, stejně jako slečna miniaturní sukénku, až půjde na rande.

Není radno často podrážděně poukazovat na kupky bot, spodního prádla a plechovek, ostatně ty všechny časem najdou v pokoji to správné místo, kde nebudou příliš porušovat zásady hygieny. Nemá smysl urovnávat, přerovnávat nebo třídit hromady potomkových knih, sešitů a časopisů o populární hudbě. Nedoporučuje se vměšovat se do výzdoby stěn ani poučovat pubescenta o estetických zásadách, neb ten je právě ve víru módy vrstevníků a masivní reklamy. Asi je i zbytečné dětem vysvětlovat, že od určité hladiny decibelů dunící hudby se ničí sluch a vnímání vůbec. Prostě je to tak, že pokoj milovaného dospívajícího chlapečka či holčičky se pro většinu rodičů stává z původního „útulného“ pokojíčku minovým polem.

 

Být připraveni

„Vždy připraven“ – tak velí skautské heslo. I současný rodič musí být připraven: ocelové nervy je třeba obalit sametem a počítat s tím, že právě se zrodivšímu teenagerovi přibylo učebnic, knih, časopisů, šatstva, bot, sportovního náčiní, magnetofonových kazet, CD, plakátů, sbírek všelikých podivných věcí, bez nichž si neumí život představit, a že se neobejde bez počítače, mobilního telefonu, kazetového přístroje či minivěže a vlastního televizoru pokud možno s videem. Možná jde o přemrštěné nároky, které hodně rodin nemůže dítěti nabídnout, nicméně tlak světa vrstevníků a reklamy je natolik silný, že dospívající děti žijí ve stálém stresu z nemožnosti rovnat se se spolužáky, kamarády a partou, v níž hledají svou pevnou společenskou roli a postavení. Jistě existuje řada rodin, v níž jsou děti vychovávány k jinému než konzumnímu životnímu stylu, a tam pak i dospívající jedinci oceňují odlišné hodnoty, než je určité zboží charakterizující sociální postavení ve společnosti vrstevníků. Věřte však, že děti sociální nerovností trpí.

U teenagerů se radikálně mění zájmy – studují, sportují, sledují moderní hudbu a akční filmy, chodí na diskotéky, stýkají se s novými přáteli, kteří je navštěvují také doma. Doby, kdy studenti jako znak revolty poklidně brnkali na kytaru, jsou dávno pryč. Do pokoje se dnes nastěhovaly počítače, audiovizuální technika, kolečkové brusle, skateboardy, kola, koloběžky, lyže .Mladým ženám a mužům už obvykle nestačí povalovat se po podlaze, jak to bezelstně a bezstarostně bylo ještě před prázdninami. Sluší se mít v pokoji jedno nebo dvě mobilní křesílka, lehké plastové skládací židle nebo lůžkovou pohovku a společenský nebo servírovací stolek na kolečkách.

Předvídavé je umístit v pokoji atraktivní a dostatečně velké hodiny (všichni jistě víme proč), němého sluhu nebo stojanový věšák a větší plastové kontejnery, které zachytí alespoň část létajícího šatstva. Pro jakés takés udržování pořádku je dobré vybavit pokoj tvarově a materiálově zajímavým odpadkovým košem vyzývajícím k tomu, aby v něm zmizely zmačkané papíry, plechovky a láhve od nápojů, bez nichž by se dnes mladý člověk cítil jako žíznící na Sahaře. Psychologicky útočné a praktické bývá umístění většího zrcadla ke dveřím, z nichž mladý dobyvatel světa opouští své doupě, neboť někdy, spíše náhodou, narazí i na některé vnějškové nesrovnalosti v oděvu či stavu hnízda na hlavě.

 

O velikostech

Snad každého rodiče zaskočí, jak dítě v tomto věku stačilo přes prázdniny vyrůst a zmohutnět. Malé jsou mu boty, oblečení, postel, židle i stůl, sotva se vejde do dveří pokoje i standardní vany. Postel, židle i stůl se dají koupit, dveře a vana zůstávají.

U nově pořizované postele počítáme vždy s délkou o 30 cm delší, než je výška dospělého člověka. U rostoucích dětí je účelné počítat s délkou postele nejméně 200 cm a hloubkou 90 cm. Praktická je postel na kolečkách (například kvůli úklidu) a tzv. lůžkové pohovky (lze je různým způsobem rozkládat) určené pro spaní, na nichž se však dá během dne pohodlně i sedět.

Minimální hloubka pracovního stolu, na němž bude stát počítač, je 75 až 80 cm, délka stolu se řídí typem práce a prostorovými možnostmi. Praktický je stůl do tvaru písmene „L“, u něhož je nejproduktivnější a nejfrekventovanější rohová část sestavy. Avšak pozor. Na pojízdné pracovní židli musí zůstat možnost pohybovat se od jedné desky k druhé. Tomu však často brání bočnice stolů nebo jejich nohy. Je třeba vybírat mezi takovými stolovými systémy, které pohyb židle umožňují. Ergonomicky správný je polohovatelný výřez pracovní desky pro klávesnici počítače. Důležitá je výška stolu, aby se dospívající dítě nehrbilo. Roli zde hraje především rozdíl mezi výškou sedací plochy židle a lubu stolní desky, jenž by měl optimálně činit 27 až 29 cm.

Na židli je třeba sedět tak, aby chodidla byla položená celou plochou na podlaze a kolena svírala pravý úhel. Odvozená výška pracovního stolu by pak měla být polohovatelná od 68 cm do 76 cm.

Pořídit studentovi dobrou pracovní židli není vůbec jednoduché. Je nutné ji stejně jako džíny dobře vyzkoušet. Výška sedáku musí být polohovatelná, přední hrana zaoblená a mezí ní a lýtkem by měl být asi 5cm volný prostor (tj. mezera). Pro správné držení páteře je výhodné, je-li sedák v místě, kde navazuje na opěradlo, trošku zvýšený (jako by tam byl klín nebo polštářek). Zádová opěrka by měla respektovat zakřivení páteře a být polohovatelná ve vertikálním směru. Nejlepší (a také nejdražší) je dynamický systém zajišťující koordinovanou změnu při jakémkoliv pohybu sedací části nebo zádové opěrky. Taková židle donutí i toho nejklátivějšího teenagera sedět rovně, aniž by si to uvědomoval. Také područky by měly umět měnit výšku a pro počítačové maniaky existují typy, které se vychylují do stran, takže zajišťují podporu rukám v jakékoliv poloze. A protože zdravé sezení je proces dynamický, neměla by dobrá židle pohybu dítěte nikdy bránit. Jen ať se vrtí, pohupuje a protahuje, ať si klidně dává nohy na stůl nebo přes opěradlo židle, bude mu to lépe myslet.

 

Kde najít inspiraci

Nejen inspiraci, ale i vhodné výrobky. Zastavte se v pražské nebo brněnské IKEA, v prodejnách Šibor, studia hülsta Praha nebo studia hülsta Brno, pražských studiích Amber interier, Klou, Interier Florida, Babyline, Reneés Interior, Living Space.

 

Lenka Žižková

Foto: IKEA, Šibor, studio hülsta, Petr Žáček a archiv autorky

Zdroj: Můj dům 10/01

Skrytěnec své květy tají

Cryptanthus "Black Mystic hybr"

Cryptanthus zonatus fosterianus hybr

Cryptanthus "Pink Strarlight"

Cryptanthus "Black Mystic"

Cryptanthus "Carneval"

Cryptanthus "Novistar"

Cryptanthus

Skrytěnec své květy tají

 

Je tomu necelý rok (Můj dům č. 12/2000), co jsme psali o broméliovitých rostlinách. Čím jsou pozoruhodné? Vedle svého nesporně dekorativního vzhledu především tím, že kořeny většiny z nich nikdy nezakoření na pevné zemi. Uchycují se totiž na kmenech a větvích stromů. Svému hostiteli ovšem nikterak neškodí – jen se jej drží, aby se s jeho pomocí vytáhly za světlem… A proč se k těmto rostlinám vracíme dnes? Protože jsme vloni opomněli jednu velkou skupinu těchto „pestrých trychtýřů“.

 

Kryptantus (Cryptanthus) dostal své české jméno skrytěnec podle nenápadného, jakoby krytého způsobu kvetení. Květy, vyrůstající ze středu růžice, jsou převážně bílé. Jejich velikost se u různých druhů liší. Nemají však zvláštní estetickou hodnotu. Důvodem, proč se tato nepříliš rozměrná rostlina zpravidla s růžicí k substrátu přitisklých listů pěstuje, je zbarvení listů.

 

Více světla pro barvy

Bylo vyšlechtěno velké množství kultivarů od zcela zelených přes duhově zbarvené až po téměř černé s bílými, žlutými, růžovými či jinak zbarvenými podélnými nebo příčným pruhy. V květinářství se název kultivaru zpravidla nedozvíme, ale rostlinu si vybereme podle zbarvení listů, které nás zaujme.

Platí, že čím je rostlina zelenější, tím snese větší zastínění. Kultivary s listy temnými nebo naopak růžovými či žlutobílými potřebují více světla, aby barevnost vynikla. Pokud si pořídíme rostlinu kvetoucí, musíme počítat s tím, že nám v dohledné době mateřská růžice listů odumře, stejně jako je tomu u všech ostatních broméliovitých rostlin. Před tím však vytvoří jednu či více dceřiných rostlinek – postranních růžic. Ty buďto ponecháme, nebo je šetrně odlomíme a zasadíme do samostatného květináčku.

 

Nároky na pěstování

Kryptantus pochází z tropických deštných pralesů, kde jsou vysoké teploty a rovněž vysoká vlhkost vzduchu. V kulturních podmínkách zpravidla postačí teploty kolem 20 °C, a to v létě i v zimě.

Co se nároků na vlhkost týče, mohou se nároky lišit druh od druhu a kultivar od kultivaru. Obecně se dá říci, že rostliny jsou vděčné za rosení, letní vydatnou zálivku přímo do listového trychtýře a v zimě za zálivku poněkud skromější bez přídavku hnojiva. Kořenový bal však nenecháme přeschnout ani v zimě.

Letní přihnojování děláme zásadně do substrátu, nikoliv do trychtýře. Stanoviště by mělo být světlé, ale rostliny chráníme před silnějším slunečním úpalem. V tom případě je vhodnější lehký polostín.

Přesto, že v přírodě rostou převážně epifytně v korunách stromů, doma je můžeme pěstovat jak na úchytném kmeni či větvi v balu z vláknité rašeliny, tak i v nádobě v lehké propustné zemině, podobné jako se používá pro kaktusy nebo pro orchideje.

Ideální pro pěstování těchto rostlin jsou pokojové skleníčky, terária, skleněné koule a speciální vitríny, kde je možné zajistit po celý rok vyšší vlhkost vzduchu. Dojde-li k rozšíření hniloby od kořenového krčku, a to zvláště v zimním období, je to neklamná známka skutečnosti, že jsme rostlinu „přelili“. Pokud je to ještě možné, pokusíme se ji zachránit rychlým vysušením zeminy. V opačném případě ji zlikvidujeme. Také příliš chladná voda kryptantu neprospívá. Proto zaléváme odstátou, vlažnou vodou.

Broméliovité rostliny jsou velmi odolné a škůdci zpravidla netrpí. Pokud přece jen, může se objevit štítenka. Při menším rozšíření postačí postižená místa otřít hadříkem namočeným v lihu a následně rostlinu opláchnout. V krajním případě použijeme některý z chemických přípravků.

 

Jan Stanzel

Foto: autor

Zdroj: Můj dům 10/01

Opravovat, nebo koupit novou?

 

Renovace kuchyňské linky, od firmy Top JB z Dačič, pomocí folie

Renovace kuchyňských linek, jak je zrealizovala pražská firma Truhlářství Miroslav Gottwald

Renovace kuchyňských linek, jak je zrealizovala pražská firma Truhlářství Miroslav Gottwald

Taková kouzla dovedou samolepící fólie d-c-fix

Široká paleta dezénů samolepících fólií d-c-fix

Široká paleta dezénů samolepících fólií d-c-fix

K nové pracovní desce náleží i nový dřez, firma Blanco

Výrobce kuchyní firma Koryna

Výrobce kuchyní firma Koryna

Modelová situace jednoho důvodu, který také může vést k rekonstrukci kuchyňské linky.

Klika cvakla, dveře letí – a už z chodby slyšel zvonivý hlásek své drahé polovičky: „Tak jsem se stavila u sousedky a představ si, že mají fungl novou kuchyňskou linku.“ Následovalo několik invektiv na téma, kde na to berou, a potom hrozivé ticho, během kterého si nejprve pohrdavě změřila jejich starou kuchyňskou linku, která jim dobře sloužila tolik let, aby záhy upřela svůj tázavý pohled na NĚHO. Cítil ty oči i skrz otevřené noviny, ale mlčel. „Taky by tě neubylo, kdybys s tou naší linkou něco udělal…“ Na jeho nechápavý pohled zareagovala mávnutím ruky, kterým jako by říkala – jsi neschopný! Zbrunátněl a sám pro sebe si řekl: „No počkej, já ti ukážu…“ A začal jednat.

 

Než vezmete do ruky sekeru

Jestliže jste se také rozhodli „jednat“, nezačněte tím, že pod návalem emocí vezmete do ruky sekeru a z kuchyňské linky uděláte palivo na táborák – leda, že byste už předtím byli skálopevně rozhodnuti, že koupíte novou. V tom případě ovšem počítejte s výdajem v řádu desetitisíců nebo také statisíců korun. Záleží na vašich představách a finančních možnostech.

Ale ani to, že nemáte potřebnou finanční částku na hotovosti, není v současné době problém, protože celá řada výrobců a prodejců kuchyňských linek vám prodá své zboží i na splátky. Ovšem, nechcete-li nakupovat tzv. na sekeru, nezbyde vám nic jiného než starou kuchyňskou linku natřít, nalakovat, polepit tapetou či fólií – zkrátka zrekonstruovat.

 

Oprava ano, nebo ne? 

Hamletovská otázka. Selský rozum říká, že by oprava staré kuchyňské linky měla vyjít levněji než nákup nové, ale to nemusí být vždy pravidlem – záleží na rozsahu a náročnosti prací a také, jestli se do rekonstrukce kuchyňské linky pustíte sami nebo ji raději přenecháte odborníkům.

Pokud chcete mít jistotu ve svém rozhodnutí, poraďte se s odborníkem z okruhu svých známých (nebo z důvěryhodné truhlářské firmy), který zodpovědně posoudí, jestli se vám vyplatí investovat do opravy, nebo zda na linku vzít onu zmíněnou sekeru… Většinou je renovace možná, problémy občas nastávají, je-li kuchyňská linka vyrobena z voštinových desek, které na pohled připomínají slisovaný papír.

 

Někomu stačí nový nátěr

Jestliže se rozhodnete dát kuchyňské lince „nový kabát“ pomocí nátěru, zvolili jste sice tu nejjednodušší cestu, ale otázkou je, jaký bude konečný efekt… Natírání různých materiálů je údajně nejoblíbenější činností všech kutilů. Zvládnete ji zřejmě bez větších problémů i vy; jde jen o to, dobře se orientovat v široké nabídce nátěrových hmot a vybrat tu správnou, především pro použití v interiéru – více jsme se o nátěrových hmotách a různých technikách jejich nanášení zmínili v minulém čísle (str. 86–89).

 

Oblíbené jsou samolepicí fólie

Poměrně levnou variantou rekonstrukce kuchyňských linek jsou také samolepicí tapety či fólie (oblíbené jsou d-c-fix), kterých je na našem trhu mnoho. Stačí zajít do „papírnictví“ nebo ještě lépe do specializovaných prodejen a vybrat si z desítek nejrůznějších vzorů. Při práci se samolepicí fólií budete stát před stejným problémem, jako při práci s tapetami: jak zakončit jednotlivé pásy. Stejně jako u tapet, i v případě samolepicích fólií musíte počítat s omezenou trvanlivostí např. proti oděru.

Zcela jinou technologii, kterou však nelze praktikovat doma „na koleně“, představují speciální plastové dýhy Welle. Dýha je za vysoké teploty hydraulicky napínána na původní dvířka či korpus kuchyňské linky. Výhodou tohoto materiálu je barevná stálost, odolnost proti otěru, slunci, UV záření, lze jej dobře čistit. Povrch plastové dýhy je ve srovnání s natřeným povrchem kuchyňské linky odolnější vůči poškrábání. Konkurencí rakouské Welle je německá plastová dýha Portas.

 

Nová dvířka dělají divy

Majitelé starších typů kuchyňských linek se nejčastěji uchylují k výměně dvířek, což je sice finančně nákladnější než nátěr nebo polepení fóliemi, ale efekt je zaručený. Dvířek v různém provedení a standardních rozměrů je na našem trhu až oči přecházejí – stačí, když budete mít předběžnou představu, jaká dvířka chcete, ale hlavně musíte znát jejich rozměr… Pozor: jsou-li dvířka vaší kuchyňské linky široká např. 37 nebo 42 cm (u starších typů linek), jedná se o dvířka nestandardních rozměrů, která by musela být vyrobena na zakázku – mohlo by se stát, že příplatek za atypický výrobek bude tak velký, že by se vám vyplatilo koupit rovnou novou kuchyňskou linku.

Co se týká instalace dvířek, zvládne ji trochu zručný domácí kutil, za což ušetří několik set korun, které by zaplatil řemeslníkovi. Na druhou stranu však ponese veškerou odpovědnost za případné škody, které mohou při instalaci dvířek vzniknout.

 

Lamino je pro kuchyně

Co se týká materiálů používaných na dvířka kuchyňských linek, je nejběžnější variantou lamino – vrstva lamina nalepená na tradiční dřevotřískové desce. Odolnost až dvousetstupňové teplotě předurčuje lamino k využití především v kuchyni. Lamino se vyrábí v několika stovkách dezénů, od imitace různých přírodních materiálů až po tzv. sci-fi vzory. Z lamina můžete mít i pracovní desku linky.

Jeden čtvereční metr tohoto materiálu vás přijde přibližně na 1800 korun, cena celkové renovace dvířek u standardní „panelákové“ linky včetně nových pantů, pracovní desky a dřezu se pohybuje kolem osmi tisíc korun. Lamino je vhodné pro hladké plochy dvířek, naopak nedovoluje frézování různých rustikálních vzorů.

 

Masivní dřevo má konkurenci v MDF deskách

Masivní dřevo je stále oblíbené, ale v porovnání s laminem nebo s fóliemi je mnohem dražší – cena masivního dřeva se blíží ke čtyřem tisícům korun za jeden čtvereční metr. Z toho lze odvodit, že tatáž rekonstrukce běžného typu tzv. panelákové linky, ale z masivu, může být i šestnáct tisíc korun.

Není proto divu, že je masivní dřevo často nahrazováno umělými materiály – např. MDF deskami, které se potahují plastovou fólií, čímž vznikne dokonalá napodobenina dřeva. MDF desky jsou kvalitnější a lépe opracovatelné než dřevotřísky. Kdo si nevybere z omezeného vzorníku fólií, může se rozhodnout pro desku nastříkanou kvalitními polyuretanovými laky. Jejich hladký povrch je odolný proti poškrábání. Rustikální styl, který neumožňuje lamino – dvířka s prolamovanými oblouky nebo čtverci v přírodních odstínech či bílé barvě –, je naopak v možnostech desek MDF.

 

A co pracovní deska?

Podívejte se na pracovní desku vaší kuchyňské linky a zjistíte, že je za léta služby pěkně poškrábaná. Také by si zasloužila výměnu.

Při výběru materiálu na pracovní desku existuje několik možností. Nejdražší jsou luxusní desky ze žuly, které jsou téměř nezničitelné, ale jejich orientační cena se pohybuje od 12 do 16 tisíc korun za běžný metr.

Variantou jsou desky z „umělého kamene“. Nejznámější je Corian, který budí dojem přírodního kamene, ale na rozdíl od něho je teplý na dotek. Má dobré mechanické vlastnosti, je neporézní a nenasákavý. Cena Corianu se pohybuje od 13 do 16 tisíc korun za běžný metr desky.

Nejběžnější modely pracovních desek jsou z dřevotřískové desky, na kterou je nalepena vodoodolná laminátová vrstva. Cena této pracovní desky se pohybuje od 650 do 1100 korun za běžný metr. Odborníci doporučují dávat přednost deskám s tvz. postformingem – kolmé hrany jsou zaoblené. Postforming je pohlednější a zakulacené hrany desky jsou bezpečnější a hygieničtejší.

 

Na závěr

Třebaže nová dvířka a pracovní deska dovedou zcela změnit vzhled kuchyňské linky, nemůžete od renovace za několik tisíc korun čekat zázraky. Při zmíněných úpravách stojí za zvážení, jestli současně s nimi neposunout sporák nebo dřez na výhodnější místo, čímž zvětšíte pracovní plochu linky. Ale to už se dostáváme do situace, kdy lze uvažovat o zakoupení moderní kuchyňské linky.

 

Luboš Chott, Foto: archiv redakce

Zdroj: Můj dům 10/01

Kde nepomůže sauna, tam jsou kořalka a doktor nahouby…


Pro jednu osobu je parní kabina Family 1 od pražské firmy BWT Česká republika. Kabina je varobena z e sanitárního akrylátu, dalším zařízením je parní generátor, digitální regulace, sprchové armatury a odtokové guly v podlaze kabiny.

Sauna od švédské firmy Tylö nabízí společnost ASA Group z Ústí nad Labem

Firma SaunaTop přináší důkaz, že sauna v podkroví není nesmysl (viz. také následující fotografie)

Parní kabina od firmy SaunaTop

Venkovní pohled na parní kabinu od firmy SaunaTop

Saunových kamen a regulací je na našem trhu celá řada. Totojsou elektrická kamna od firmy Salus Vulcan

Regulace S 10 (Sauna Salus) je základní typ regulátoru s velmi jednoduchou obsluhou sauny.

Proč mít saunu?

Rozhodně ne proto, že ji má váš soused. Saunování získává čím dál více na oblibě a věnuje se mu stále větší procento populace v mnoha zemích světa. Za tisíciletí prošlo saunování mnoha změnami, ale základní účel zůstal zachován.

Pamatujete? Blahodárný vliv sauny na lidský organismus hlásal i legendární saunař Bouchal v podání F. R. Čecha ve filmu Jak básníci přicházejí o iluze: „Teplo, žár, horko, mráz, to všechno vám umožní odreagování, jaké může poskytnout pouze hladovému jídlo, žíznivému doušek, básníkovi čistý list papíru a neukojenému žena… Tak to vidíte, chlapci – zbaveni bolestí střev a zubů, trudovitosti kůže, odevzdali jste špatné a přijali dobré v nejdemokratičtějším chrámu, jaký kdy lidé postavili…“

 

Co byste měli vědět

Ve Finsku je na 4,7 milionu obyvatel více než jeden milion saun, ale v dnešní době se sauny podobně jako bazény stávají samozřejmou součástí vybavení rodinných domů, kde vytvářejí prostředí vhodné k relaxaci. Jedná se jak o sauny vestavěné v interiéru budovy, tak i o sauny venkovní, tzv. saunové domky. Tvar sauny je podstatnou součástí architektonického ztvárnění interiéru či exteriéru objektu. Základní půdorysné tvary saun mohou být čtvercové nebo obdélníkové, se skoseným čelem, nebo atypické s rovnými či kruhovými stěnami, popř. kombinace. Sauna by neměla být menší než 1,3 x 1,3 x 1,95 m. Za ekonomické rozměry sauny jsou považovány 1,45 x 1,7 x 1,95 m. A doporučené rozměry? 1,85 x 1,85 x 2,05 m. 

Jako topné médium se nejčastěji používají saunová kamna s venkovním řízením. Jiným typem jsou saunová kamna s vestavěným řízením. Pro osvětlení sauny se nejčastěji používá klasické saunové světlo s různými stínidly: na vodorovnou stěnu, do rohu, čtvercové, oválné, bez stínidla.

Protože pořízení sauny nebo parní lázně není zdaleka korunovou záležitostí, je dobře zvážit výběr dodavatelské firmy, kterých je na českém trhu poměrně dost. Solidní výrobce nebo prodejce sauny by měl umět každému zákazníkovi vykalkulovat cenu individuálně v závislosti na konkrétních podmínkách a požadavcích. Nabídková cena by měla obsahovat vytvoření konstrukce (stěny a strop), montáž interiéru (lavičky, podlahový rošt, kamna, osvětlení, opěrky), provedení hydroizolačních a krycích vrstev, spuštění do provozu, záruční opravy a servis. My jsme v tomto duchu oslovili několik firem a s některými jejich výrobky vás seznámíme.

Nejste-li domácí kutilové a rozhodnete se pro koupi hotové sauny tzv. na klíč, počítejte s tím, že její cena bude záviset na druhu použitého materiálu, typu a velikosti sauny, jejích doplňcích atd. Z toho vyplývá, že kompletní saunu ve standardním provedení můžete pořídit od 45 do 100 tisíc korun, v exkluzivním provedení do 200 tisíc korun. Uvažujete-li o parní lázni, potom vězte, že v porovnání se saunou je dražší – v akrylátovém provedení přibližně 230 až 600 tisíc korun. Proti tomu se zdá být 70 tisíc korun za infra kabinu pakatel.

 

Blahodárné účinky parní lázně

Parní (turecká) lázeň představuje léčebnou praxi, která čerpá z biologického působení tepla ve formě teplého vlhkého vzduchu. Vysoká teplota parní lázně stimuluje životní funkce, zvyšuje reakční kapacitu imunitního a lymfatického systému a doplňuje energii. Parní lázeň je také potěšením k vychutnání — oblak páry, který tělo obaluje a laská, je velice příjemný a uvolní tělo od rušivých stresů a každodenních starostí. Výrobci masážních sprchových boxů, např. firma Keramag, přinesli parní lázeň i do našich domovů. I do těch nejmenších, protože tam, kde je sprchový kout, se vejde i parní lázeň, která je součástí sprchových boxů nové generace.

Výhodou parní lázně, kde teplota dosahuje maximálně 60 °C při až 100% vlhkosti, je její nižší zátěž organismu. Proto si ji mohou dovolit (po konzultaci s lékařem) i lidé, kteří mají zdravotní problémy, kvůli nimž nemohou chodit do klasické sauny. Druhý rozdíl mezi vlhkou a parní saunou je samozřejmě v technologii výroby a také v ceně. Sedadla, stěny i střešní kupole parní sauny jsou ze sklolaminátových panelů, izolované dveře jsou z bezpečnostního skla. Součástí parní lázně je také parní generátor a lázeň lze doplnit i o další technologie, např. automatického čištění generátoru, automatické dezinfekce saunové místnosti, dávkovače esencí či úpravy vody.

Jako parní saunu je možné použít i speciálně izolovanou (ze všech stran včetně podlahy a stropu) místnost obloženou keramickými dlaždičkami. Toto je však náročnější řešení: jednak kvůli komplikované izolaci, jednak kvůli tomu, že je třeba volit výkonnější vyvíječe páry vzhledem k vyšší tepelné vodivosti kachličkových stěn. Na druhou stranu je však třeba říci, že parní sauny s kachličkovými stěnami vypadají opravdu velmi exkluzivně. Samozřejmě, že této exkluzivitě odpovídá jejich cena.

 

Výhody domácí sauny

Hlavní výhodou domácí sauny je její soukromí, možnost volby termínu a času saunování. Saunování má především výborný preventivní účinek. Pravidelné saunování zvyšuje odolnost organismu proti běžným infekcím horních cest dýchacích, povzbuzuje a vylaďuje nervové i hormonální funkce organismu a pomáhá orgánům při intenzivním pocení zbavovat se ve zvýšené míře zplodin látkové přeměny.

Suchá sauna – švédský typ. Princip tohoto způsobu saunování, který se rozšířil začátkem sedmdesátých let ze Švédska zejména do Německa a Velké Británie, spočívá v suché sauně s minimální vlhkostí a teplotou 100 až 110 °C. V současné době jeho obliba upadá především kvůli vysoké zátěži organismu, horšímu pocení a ztíženému dýchání horkého vzduchu.

Suchá sauna švédského typu se skládá z izolovaných stěn obložených dřevem. Na vnitřní obklad se používá jen správně vysušené a kvalitní dřevo (severský smrk, červený cedr či bezuzlová borovice, tzv. „hemlock“, dále lípa, olše nebo osika). Na lavice a vnitřní vybavení sauny se obyčejně používá dřevo africké vrby Abachi, které je měkké a porézní, díky čemuž na dotek nepálí, ale přitom se lehko udržuje čisté. Všechny materiály používané v sauně musí být přírodní, na izolaci se používá minerální nebo skelná vata, dřevo se nesmí nijak povrchově chemicky upravovat, jen v případě častého používání saun se používá včelí vosk, anebo parafínový olej na snížení nasákavosti lavic a vnitřního vybavení.

Vlhká sauna – finský typ. Jde o klasický typ finské sauny, tedy mírně teplou a vlhkou saunu, která je i současným trendem. Při tomto typu saunování je důležité, aby teplota v sauně nepřekračovala 75 až 80 #C, současně je však udržována relativní vlhkost vzduchu až 80 %. Speciální řešení větrání a cirkulace vzduchu přitom zabezpečují vyrovnanou teplotu a vlhkost v celé saunové místnosti od podlahy po strop.

Čím je vzduch vlhčí, tím se jeho teplota může lépe transportovat na pokožku. Díky tomu je subjektivně vnímána teplota sauny zahřáté na 75 stupňů při 60% vlhkosti zhruba stejně, jako při suché sauně zahřáté na teplotu okolo 100 stupňů – ovšem bez nepříjemných vedlejších účinků suché sauny. Všeobecně platí, že nižší teplota v sauně se dá vykompenzovat vyšší vlhkostí.

Konstrukce a použité materiály jsou stejné jako u suché sauny. Vyžadují se saunová kamna s dostatečně velkým kontejnerem na kameny (lije se na ně voda a vyrábí se pára), anebo pec kombinovaná s parním generátorem, na němž se může přesně nastavit teplota a relativní vlhkost, kterou potom kamna v sauně automaticky udržují.

 

Sauna vysouší slzy a rozpouští žluč

Pokud jsme vás tímto článkem inspirovali ke stavbě sauny, potom ještě jedna rada od filmového saunaře Bouchala: „Hodinu po sauně je žena nejchutnější.“ Optimální doba saunování je v podvečer, aby po saunové lázni mohl následovat spánek, a nejdříve dvě hodiny po konzumaci posledního jídla.

 

Luboš Chott

Foto: archiv firem

Zdroj: Můj dům 10/01

Na moravském gruntě třetího tisíciletí

 

Kadlátka ve vtráži vstupních dveří připomínají švestkový sad, který musel ustoupit novému domovu

Křídlo domu, v němž se nachází garáž

Z boku obztného křídla domu je samostatný vchod do podkroví, které je připraveno posloužit jako samostatný byt

Dominantou obytného prostoru jsou kachlová kamna

Schody vedou na malou galerii, s kterou se původně počítalo coby se zimní zahradou

Pokoj sterší dcery

Organickou součástí centrálního prostoru je kuchyň s malou spíží

Koupelna je vybavena vanou, sprchovým koutem a je z ní rovněž přístup na samostatné WC

Děj jeho první kapitoly se odehrával v panelovém domě, kde se začal spřádat sen o vlastní střeše nad hlavou. Když se však rodina přestěhovala do pěkného bytu 4 + 1 v centru města, dokonce na samotném vyškovském náměstí, na sen se, jak to bývá, pozapomnělo. Opět se připomenul až v okamžiku, kdy v přízemí domu, kde rodina bydlela, bylo otevřeno pekařství. Vzhledem k tomu, že čerstvý ranní chléb a pečivo přicházejí na svět v noci, rázem bylo po tichých nocích. A místo, které nám neposkytuje podmínky ke klidnému spánku, většinou nepovažujeme za ideální domov. V tom okamžiku začal sen nabírat kontury plánu, který se rychle realizoval.

 

Kadlátka musela ustoupit

Oproti jiným investorům byli naši hostitelé ušetřeni starostí a výdajů spojených s obstaráváním a koupí pozemku. Koupili ho před lety v rodné obci dnešního pána domu jeho rodiče. Pozemek měl tenkrát podobu zahrady, sadu, kde rostly švestky, moravsky kadlátka, ze kterých se pálila výborná slivovice. Mužské členy rodiny proto hodně bolelo srdce, jak vzpomínali s úsměvem, když se musely pokácet. Švestky však přece jen někde přežily – jako symbol ve vitráži vstupních dveří.

Byla zde však ještě jedna výhoda: role projektanta se ujal švagr pána domu, který nejenže dobře znal přání investorů, ale i je samotné. Ti od prvopočátku věděli, že chtějí dům postavený do „L“, který dokáže ochránit před pohledy cizích lidí i silným větrem. Co se týče architektonické podoby nového domova, investoři si v tomto směru nepřáli nikterak okázalý, honosný objekt, ale jednopodlažní dům se sedlovou střechou, který bude vycházet z toho, jak se na moravském venkově dříve stavělo. Tak vznikl rodinný dům, v němž jedno křídlo je obytné a druhé patří dvougaráži. I vrata do ní připomínají ta, kterými na Moravě kdysi projížděl koňský potah s fůrou sena.

 

Za vstupními dveřmi

Zatímco exteriér svým půdorysem, střechou, okny, dveřmi i mnohými detaily připomíná klasický moravský grunt, za jeho vstupními dveřmi nenajdeme skanzen, ale interiér poskytující naprosto moderní bydlení. Jaké má dům dispoziční řešení? Na hlavní vchod navazuje zádveří, spíše hala atypického, šestiúhelníkového půdorysu, nabízející dostatek místa pro odložení svrchníků. Ze zádveří se vstupuje nejen do centrálního obytného prostoru, ale také do šatny, kterou lze projít do koupelny, z níž je zase přístup do ložnice. Šatna zde tedy hraje vlastně dvojroli. Kromě úložného prostoru, jehož kapacita není stále vyčerpána, nabízí příchozímu i možnost nepozorovaného úniku do klidové zóny domu. Netradičně je řešena ústřední obytná místnost domu. Ta plní roli obývacího pokoje, jídelny i kuchyně s malou spíží, aniž by tyto místnosti od sebe oddělovala jakákoliv příčka. Po téměř roce bydlení pod novou střechou se hostitelé shodli, že se zde dobře vaří, stoluje i odpočívá, prostě žije. Kumulace funkcí neubližuje, ale naopak prospívá rodinnému životu. Schody na levé straně prostoru ústí na malé galerii, s níž se původně počítalo jako se zimní zahradou, ale nedostatek světla nakonec investory donutil změnit plány. Z galerie je přístup do místnosti, která bude plnit roli hostinského pokoje. Za dveřmi na protilehlé straně místnosti se nachází dětský pokoj. Z jídelny pak lze vstoupit do koupelny se samostatných záchodem a do ložnice. Značnou raritu, co se týče architektonického řešení, představuje nad jídelním koutem galerie vybavená gaučem a lampou, poněkud těžko přístupná přes kachlová kamna. Určitá nedobytnost zde však byla záměrem, neboť se vlastně jedná o jakousi malou pevnost pána domu, který ji využívá k intenzivnímu odpočinku. Dveře, které se zde nacházejí, vedou do podkroví, připraveného k obývání. Stačilo by je vybavit nábytkem, ale s tím se v životě rodiny zatím vůbec nepočítá. Snad po letech…

 

Kamna, slunce a zahrada

Dominantu obytné místnosti představují kachlová kamna, bez nichž se dříve neobešel žádný pořádný grunt. Přestože se dnes mnoho řemeslníků hlásí k tomuto starému řemeslu, jen málokterý z nich je skutečně zvládá. Po delším hledání se však přece jen podařilo objevit skutečného mistra svého řemesla. Kamna, která postavil, splnila všechna očekávání. Dodávají prostoru atmosféru, výborně se na nich vaří, peče a smaží, a navíc představují výkonný zdroj tepla. Pokud venkovní teplota neklesne pod -25 C, dokážou vytopit prakticky celý dům. Centrální plynový kotel, z něhož se teplo po domě rozvádí pomocí podlahového topení, může klidně odpočívat.

Další, co si hostitelé nemohli vynachválit, je optimálně zvolená orientace domu. Přestože stěna sousedící se zahradou je obrácená na jih a ze značné části prosklená, do místnosti prakticky nevnikne řezavé letní slunce. Zato na podzim a na jaře, kdy je nám sluneční svit vzácný, slunce do místností naopak nakoukne. Dům proto nepotřebuje žádné žaluzie, rolety, natož pak klimatizaci.

Způsob života na venkově odjakživa vedl k těsnějšímu spojení interiéru s exteriérem, než vyžadoval život ve městě. Ani této osvědčené zásadě nezůstal domek našich hostitelů nic dlužný. Stačí udělat krok a jste na zahradě. Ta, vlivem toho, že je ze dvou stran uzavřena stěnami domu a ze zbývajících dvou hradbami ze železných zásob dřeva, působí dojmem nezastřešené součásti domu. Přestože ještě nemá svoji definitivní podobu, poskytuje ideální podmínky a klid ke spánku mladší dcerky, která z porodnice přišla již do nového domova, stejně jako k příjemnému posezení při zahradním grilu či udírně.

 

Dům se vyplatí šít na míru

Dům našich hostitelů vyrostl svépomocí. Postavil ho sám majitel, který si zval odborníky pouze na práce, jako je elektroinstalace, podlahy… Stavební dozor, anebo spíše odborné poradenství, opět zajišťoval švagr. Přestože se stavělo z potomků klasického zdiva — Ytongu, dům byl dokončen v průběhu pouhého jednoho roku. Dřívější nastěhování oddálilo čekání na nábytek, který, stejně jako samotný dům, byl zhotoven podle přání hostitelů a proporcí domu. Opět pomohla rodina: veškeré vnitřní vybavení, které prosycuje celý dům vůní dřeva, navrhla a vyrobila firma rodičů majitelky – Evžen Luža – Výroba a prodej nábytku.

Dům, přestože jeho dispoziční řešení je značně atypické, splnil přání a představy svých majitelů. Vzhledem k tomu, že je prosycen pohodou a neubližuje okolní zástavbě a tradicím, nelze mu nic vyčíst. A v neposlední řadě potvrzuje i starou pravdu, že dům se vždycky vyplatí pořizovat na míru…

 

Alena Vondráková, Foto Antonín Vodák

Zdroj: Můj dům 10/01 

 

TECHNICKÉ PARAMETRY:

Způsob výstavby: svépomocí

Konstrukce: Ytong

Užitná plocha: 196,2 m

Obytná plocha: 93,5 m

Střešní krytina: Bramac

Okna: dřevěná

Vytápění: plynový kotel

Cena: 1,6 mil. Kč

Ekopanely – aneb převratná technologie ve stavebnictví?

Ekopanel z lisované slámy, připravený k dalšímu použití

Detail dřevěné konstrukce domu s ekopanely. Stavba roste rychle

Ukázka spojování jednotlivých desek

Řez desky se začistí papírem a slepí lapidlem

Není to jen mlácení prázdné slámy

Nový stavební systém je založen na zcela jednoduchém principu. Lisováním obilné slámy za vysokého tlaku a teploty ve speciálním tvářecím zařízení se sláma bez použití jakýchkoliv jiných přísad spojuje v kompaktní výrobek – ekopanel. Pro dosažení požadované pevnosti se takto vzniklé jádro polepí recyklovaným papírem pomocí obyčejného lepidla. Vytlačovaný nekonečný pás je potom formátován na požadované délky desek. Řezné hrany jsou následně opatřeny polepem. Důležité je, že všechny materiály, použité ve výrobě, jsou ekologicky zcela čisté a mají navíc svůj původ v obnovitelných přírodních zdrojích.

Jedná se o zatím první stavbu firmy Ekodesky Stramit, která pomocí této technologie postavila pouze malou stavbu v Jedousově a využívá ji jako své kanceláře. Ovšem u této stavby je – na rozdíl od domu, který jsme navštívili, minimálně použito dřevo.

 

Angličané by mohli vyprávět

Systém stavění pomocí ekopanelů není nikterak mladý. Vznikl v Anglii a hojně se tu začal používat po druhé světové válce, kdy nastala zvýšená poptávka po stavebních materiálech. U nás zatím nevešel tento materiál příliš ve známost. Je potěšující, že první firmou na kontinentě, která začala tento materiál vyrábět, je právě česká firma. Jejich výrobek, ekopanel, určený pro systémy vnitřních a vnějších montovaných příček, podhledů a podlah, splňuje všechny základní požadavky na používání v našich podmínkách, navíc má certifikát, zaručující shodu jeho vlastností se základními požadavky nařízení vlády, konkretizovanými ve stavebním technickém osvědčení. Certifikát zároveň potvrzuje, že výrobce má zaveden systém jakosti, který zajišťuje, aby výrobky, uváděné na trh, odpovídaly technické specifikaci a technickým předpisům.

 

Přednosti ekopanelů

Mezi nejdůležitější přednosti ekopanelového systému patří snadná a rychlá montáž včetně formátování, atraktivní cena, vynikající tepelná a zvuková izolace, vysoká požární odolnost – desky jsou totiž tak pevně slisovány a vzduch tak dokonale vytlačen, že velmi špatně hoří! Zajímavé je i to, že panely snesou různé povrchové úpravy. Výhodou je také instalace bez podpůrných konstrukcí a dodatečných izolací. Materiál je díky jednoduché a bezpečné manipulaci vhodný pro profesionály i kutily. To znamená, že mohou stavět jak velké stavební firmy, tak jednotlivci, kteří zatouží po zahradním domku, či chatce. Firma dodá potřebné spojovací a montážní díly. A ještě jedna zajímavá informace: Tento přírodní materiál cloní geopatogenní zóny.

Tak co? Zaujaly vás ekopanely ze slámy jako stavební materiál? Rozhodně vám už teď mohu slíbit, že se k nim ještě vrátíme.

 

Marta Drahorádová

Odborná spolupráce: Jan Bareš, Ekodesky Stramit

Foto: Robert Virt

Zdroj: Můj dům 10/01

Dům pro květiny nevidíš

Hlavní vstup do centrální haly, jež má celou stěnu prosklenou na výšku dvou podlaží, je ze zvýšené terasy.

Uprostřed odborně založené zahrady je dům stále usazen v záplavě květů

Střešní okna propuštějí slunce k bazénu

Atypický pětiúrovňový dům dokonale zapadá do členitého terénu

Před koženými křesly unikátně tvarovaný stolek z dubového dřeva s jednoduchou skleněnou deskou

Moderně zařízená kuchyň splňuje všechny současné požadavky na provoz

Jeden z pokojů

Koupelna

Hala bazénu má podhled obložený borovými palubkami

U bazénu je dostatek prostoru i k oddechu v pohodlných křesílkách

Jeden takový stojí blízko Prahy. Není přímo avantgardní, ale zdaleka není běžný. Zvnějšku se jeví hmota domu kompaktně, ale jeho vnitřní rozvržení, estetické a funkční zasazení do terénní vlny je skvělé. Z rozkvetlé zahrady vykukuje pod červenou střechou fasáda z bílé omítky a cihlově červených pásků, členěná velkými, atypickými okny v dřevěných rámech. Myslím, že je to dobrý dům. Přesto zůstává skromně ve druhém plánu, abyste se pokochali nekonečnou krásou kvetoucí přírody.

 

Rozhodnutí stavět

Dům si po jistých peripetiích postavila čtyřčlenná rodina z Prahy. Se zájmem poslouchám pana majitele: „ Máme dvě dospělé dcery, bydleli jsme ve staré zástavbě ve Vršovicích. Dlouhou dobu jsme marně hledali výměnu za větší byt, nepodařilo se nám nalézt uspokojivý standard bydlení. Dávno jsme se ženou toužili odstěhovat se na venkov. Měli jsme sen vyjet z centra Prahy někam na okraj, kde je čistší prostředí, a toto místo patří ze zdravotního hlediska k nejlepším. Nejprve jsme tady blízko měli pronajatou chatu, poznali jsme, jak je tu hezky. Ale stěhování každý víkend tam a zpátky nás neuspokojovalo, dopravní situace byla komplikovaná, doma stresy, kde zaparkovat, udržovat vlastně dvě domácnosti je také náročné. Když to finanční poměry dovolily, rozhodli jsme se, že si postavíme dům a budeme denně dojíždět do zaměstnání. Stavěli jsme ho se zřetelem, že máme dvě dcery a že se budeme také starat o svoje staré rodiče, podle toho je dům dimenzován.“

Rodina investora nechtěla katalogový dům. Byl jim doporučen architekt Kouřim, kterého pověřili vypracováním projektu. Potřeby byly definovány, představy a očekávání předneseny. Zadavatel požadoval dům s velkými společnými prostory pro rodinný i společenský život, ale současně měli mít jednotliví členové rodiny také své soukromí. Určité části bydlení měly být samostatné nebo oddělitelné jako ve vícegeneračním domě. Chtěl také, aby dům byl co nejtrvanlivější, kvalitně postavený z robustních materiálů, aby provozní náklady nebyly nadměrně vysoké a aby nároky na údržbu byly co nejnižší. Majitel doplňuje: „Chtěli jsme si dopřát bazén, i když jsme věděli, že je to záležitost náročná investičně i provozně, v žádném případě jsme ovšem nechtěli otevřený bazén, protože to nepovažujeme v našich klimatických podmínkách za ekonomické a efektivní řešení. Když se staví nový dům, je lepší postavit bazén jako součást stavby.“

 

Hledání priorit

Proběhla etapa diskusí , variantních návrhů, hledání optimálních řešení i kompromisů. Vyjasňovaly se priority, dům se zvětšoval a komplikoval. Prvotní představy se během jednoho roku částečně měnily, až vykrystalizoval konečný návrh. „ Chtěli jsme víceúrovňový dům. Líbily se nám domy, které jsou organicky usazeny v členitějším terénu. Z toho vychází řešení domu v pěti úrovních podlaží. Uvnitř vzniká zvláštní atmosféra, kde otevřený prostor přechází z jedné zóny domu do jiné, jednotlivé části navazují plynule a jsou propojeny ve směru vodorovném i svislém. Na zahradu se dá vyjít ze dvou různých úrovní. Dům je hodně prosklený, ale také dobře zateplený. Chtěli jsme, aby byl nejen funkční a ekonomický, ale také hezký na pohled a příjemný pro život.“

Generálního dodavatele stavby si investor vybral rovněž na doporučení známých. Prohlédl si některé jeho realizace, navštívil sídlo firmy, kde ocenil pořádek vstřícnost, otevřenost a schopnost řešit problémy. Podsklepený dům s pěti úrovněmi podlaží o zastavěné ploše 280 m2 byl postaven za jeden rok. Stěny má vyzděny z cihelných bloků, stropy jsou z litého betonu. Krovy klasické dřevěné, střešní krytina betonová taška. Okna zvolili dřevěná systému EURO, okapy zhotovili z měděného plechu. Podlahy jsou z keramické dlažby nebo plovoucí celodřevěné z buku. V celém domě je podlahové topení, ohřívané kotlem na zemní plyn. Pro ohřev užitkové vody je nainstalováno tepelné čerpadlo. Přelévaný bazén s umělým protiproudem, přepínatelný na perličkovou lázeň má rozměry 4x5x1, 6 m. Ohřívaný je elektricky, v době stavby nebyl v obci rozveden plyn.

 

Procházka po domě

Dům je tak prostorný a dobře členěný, že jednotlivé zóny – společenská, ubytování hosta, ložnice a pracovna rodičů, ložnice dětí – jsou umístěny každá v jiné části domu. Hlavní vstup je z terasy do haly v úrovni středního podlaží. Na halu volně navazuje jídelna, kuchyň, salonek, část pro hosta a vchod k bazénu. O půl poschodí níže je garáž a druhý vstup do domu, ještě níže je technické podlaží. Z haly o půl poschodí výš je umístěna pracovna a ubytování rodičů, o další půl poschodí výš jsou ložnice dětí. Celkem je v domě pět ložnic a tři koupelny. V domě, který vám svým volným prostorem poskytuje pocit ohromné svobody, který je plný obrazů a květin, panuje ovzduší tolerance.

Najdeme zde vedle sebe nábytek různých stylů. „Měli jsme po rodičích vkusný a funkční starožitný nábytek,“ říká majitel. „Líbí se nám, skrývá v sobě historii manuální zručnosti našich předků, je nám milejší, než nový. Ale v první řadě musí být funkční, musí sloužit svému účelu, ne stát vystavený, v tom je celý vtip. Samozřejmě tam, kde jsou nároky na funkci takové, že je starý nábytek nemůže splnit, máme nábytek nový, s lepšími vlastnostmi. To je komplet kuchyň, moderní postele a nábytek do koupelen.“ V moderním domě, kde je zjevná snaha vtáhnout příroduco nejvíce do bytu, se na celkovém dojmu dobře upravená zahrada podílí významnou měrou.

Zahradní architekt ji vyprojektoval a založil tak, aby stále něco kvetlo, můžete si její krásu užívat, ať se díváte z té či oné strany.

Potěšila mě slova majitele: „ Jsme spokojeni s tím, jak jsme dům postavili, podařilo se nám to napoprvé, rozhodně nechceme nic měnit, přestavovat, nebo dostavovat. Jakýkoli zásah by dům znehodnotil. Jsme tady spokojeni, žije se nám tu dobře, splnil se nám sen.“

 

Pavel Rydl, Foto autor

Zdroj: Můj dům 10/01

Orientální kráska kamélie


I když se jmenuje Camellia japonica, neroste jen v Japonsku. Přirozeně se rozšířila i v Koreji a severní Číně. Miluje vlhčí přistíněné polohy, kde neklesá teplota pod –5 °C, a lehkou živnou půdu bez vápníku. Roste jako keř nebo strom, v přírodě dosahuje i výšky přes 10 metrů.

Spojnice Japonska a Číny
Kamélie a čajovník jsou si natolik podobné, že byly často zaměňovány. Zatímco kamélie dostala jméno podle Japonska (Camellia japonica), její nejbližší příbuzný má v názvu Čínu (Camellia chinensis). Pěstují se i další druhy rodu Camellia, nejčastěji však jen ve sbírkách botanických zahrad. Rozhodně totiž vyžadují chladný skleník, historickou oranžerii či fíkovnu. Jméno Camellia dostal rostlinný rod na počest misionáře Jiřího Kamela, který v 17. století šířil křesťanství na dálném Východě. Přepisem svého jména (německé „Kamel“ znamená velbloud) na latinské Camellius se zapsal na věčnost do rostlinného světa o mnoho dříve, než se velbloud vloudil mezi kuřáky.

Růže“ dobývá Evropu
Kultivovaný zjev rostliny a podobnost květu s šípkovou růží vysvětlují, proč se kamélii dostalo přízviska „japonská růže“. První rostliny se v Evropě objevily relativně pozdě – v roce 1739. Šlo nejspíše o botanický druh z přírody, protože větší slávu rostlině přinesly až novinky z Číny a Japonska, dovezené v roce 1792.
Evropští zahradníci je začali šlechtit, bohatí platili velké peníze za dovoz dalších novinek z Asie. O kaméliích se psalo, básnilo, začaly se šířit a prodávat. Řezané květy putovaly v předjaří z Itálie a Francie do střední i severní Evropy, aby zdobily róby dam na plesech či klopy kabátu mladých mužů. Ceny stoupaly do takových výšin, že se vyplatilo dovážet čerstvé květy z Itálie až do Petrohradu.

Prudká módní vlna způsobila, že kamélií byl náhle nedostatek. Proto se zámečtí pánové a mnohá zahradnictví začali věnovat pěstování kamélií i v oblastech, kde v zimě mrzne. Zde sice nelze tyto keříky pěstovat bez ochrany venku, ale přesto se dá dospět k pozoruhodným výsledkům. Znám z jedné zámecké zahrady v bývalém východním Německu kamélii, vysazenou koncem 18. století: koruna je šest metrů vysoká i široká, obepnutá konstrukcí, na kterou se v zimě natahuje ochrana před mrazem. Strom kvete na jaře – je to obrovská barevná koule, kolem níž je při větru nastlán koberec spadaných květů…

Jak se pěstuje
Protože kamélie není plně mrazuvzdorná, pěstuje se nejlépe ve skleníku. Zde ji můžeme chránit nejen před mrazem, nýbrž i před sluncem, a udržovat jí relativně stálou teplotu do 20 °C. Kvete obyčejně od února, některé odrůdy a přirychlené rostliny již před Vánocemi. Po celý rok je zelená, listy jsou podobné citrusovým: pevné, tuhé, lesklé, tmavě zelené. I keře jako celek jsou pevné, nevyžadují oporu.

Pokud od kamélií žádáme květy, nehodí se do bytu s ústředním topením. Dobře kvetou ve světlých místnostech s celoroční teplotou okolo 16 °C, s vyšší vzdušnou vlhkostí. Kamélii můžeme letnit, ale po přemístění do zimoviště s ní již nemanipulujeme – jinak shazuje poupata a květy. Stejná situace nastává v bytě, kde je malá vzdušná vlhkost a vysoká teplota. Vydrží mezi okny venkovských stavení vedle kaly či muškátu, ale i na lodžiích panelových domů.

A co půda? Kamélie je citlivá na zasolení substrátu, na přítomnost vápníku v půdě i v zálivkové vodě. Sází se do směsi hrabanky z borového lesa, listovky a kompostu bez vápna. Hnojiva, která používáme, nesmí obsahovat vápník: vhodná jsou hnojiva na vřesovištní rostliny. Jestliže se o kamélii dobře staráme, zdobí byt i v době, kdy nekvete. Nemá-li dostatek světla, jsou výhony tenké, listy světlé a daleko od sebe.

Takovou rostlinu lze vylepšit jarním řezem. Nemusíme se bát říznout hluboko – kamélie dobře obrůstá. Při sázení nenarušujeme kořenový bal. Mladé rostliny přesazujeme za 2–3 roky, starší i méně často – vždy po odkvětu. Limitující je obsah solí v substrátu (pH 4,5–5). Značnou roli zde hraje složení zálivkové vody. Listy, které ztrácejí svou temnou barvu, neomylně hlásí, že s půdou či vodou není něco v pořádku. Dočasně pomůže výluh z hrabanky, ale na jaře je třeba rostlinu přesadit.

Kořenový bal udržujeme stále vlhký zaléváním shora – nikoli tím, že by květináč stál v misce s vodou. Raději zaléváme obden; vodu, která proteče, za dvě hodiny slijeme. Nemáme-li jistotu, že je zálivková voda vhodná, zaléváme dešťovou. Zhruba jednou za měsíc zalijeme rostlinu směsí vody s vymáčenou hrabankou (hrst hrabanky na jeden litr vody). Pokud jí na zimu snižujeme teplotu, musíme omezit i zálivku, aby nezahnívala. Pro bohatší násadu květů je třeba poněkud omezit přísun vody v době od odkvětu do konce srpna. Kamélie se množí zjara řízky. Ty se řežou z nových vyzrávajících výhonů. K zakořenění potřebují teplotu jako rostlina a použití stimulátoru. Odrůdy, které koření jen velmi těžko, se roubují na ty snadno kořenící.

Povzbuzení na závěr
Snímky dokumentují růžovou až světle červenou eleganci kamélií. Dnes ovšem existuje řada odrůd: jednobarevné ve škále odstínů od bílé po tmavě rudou, odrůdy různě žíhané, stavbou květu od jednoduchých až po plnokvěté. Dostatek krásy na výběr. Koupíte-li si kamélii domů a dáte jí světlo, vzdušnou vlhkost, relativní chlad a odpovídající péči, pokvete vám každý rok. Je to perspektivní rostlina zejména do světlých hal, zimních zahrad a skleníků, kde ani v zimě neklesá teplota pod bod mrazu. Přes léto kamélii vyhovují místa chráněná před přímým poledním sluncem.

Foto: Zdeněk Prchlík, Text: Ivan Dvořák
Zdroj: Můj dům 5/01

Nové bydlení se nejčastěji financuje pomocí úvěrů

Existují v zásadě dvě možnosti, jak si vlastní bydlení pořídit. Jednou z nich je použít vlastní prostředky, ovšem tak velkou částku většina lidí pohromadě nemá. Další variantou je využít úvěrové prostředky. Pochopitelně je možné obojí kombinovat. Mezi nejpoužívanější takzvaně cizí prostředky patří stavební spoření nebo hypoteční úvěr. Investice do vlastního bydlení bývá největší investicí v životě většiny z vás. Tomu také odpovídá suma peněz, které musíte spořit nebo které je nutné splácet. Asi těžko si budete moci koupit byt nebo rodinný dům v ceně přes milion korun, dlouhodobě nespořit a přitom nesplácet velké úvěry. Takové řešení neexistuje.

Hypoteční úvěry
Mnoho lidí si nemůže dovolit dlouho čekat a spořit, protože naspoření potřebných prostředků by trvalo třeba deset nebo dvacet let a potřeba bydlení je palčivá. Proto přicházejí ke slovu úvěry. Pomoci mohou hypoteční úvěry. Použijete peníze, které máte našetřené, a zbytek si někde půjčíte. „Někde“ v tomto případě znamená v hypoteční bance. K tomu, abyste si mohli půjčit, potřebujete splnit následující podmínky.

Nejprve účelovost ta znamená, že peníze můžete použít pouze na investici do nemovitosti. Další je bonita – musíte mít dostatečné příjmy, abyste mohli splácet úvěr a ještě vám zbylo dost prostředků k tomu, abyste mohli pokrýt své běžné výdaje. Důležitou podmínkou je i zajištění úvěru. Hypoteční úvěr musí být zajištěn nemovitostí, která má z hlediska banky dostatečnou hodnotu. Dále musíte pokrýt zpravidla alespoň třicet procent hodnoty nemovitosti z vlastních zdrojů (některé banky tuto hranici snížily). Tato podmínka se dá splnit například díky úsporám nebo stavebnímu spoření. Po vyčerpání úvěru přichází ke slovu ta méně příjemná část, a tou je splácení.

Splácení hypotečního úvěru bývá dlouhodobé. Nejčastější doba splatnosti se pohybuje mezi deseti až dvaceti lety. Kratší doba splatnosti by znamenala příliš vysoké finanční zatížení. Delší by naopak úvěr mohla hodně prodražit. Se splácením úvěru je spojen pochopitelně i úrok. Celkově bance zaplatíte více, než kolik jste si půjčili. V současné době začíná úroveň úrokové sazby zhruba na hranici šesti procent, obvykle banky půjčují zhruba za úrok o procento vyšší. Úrokové zatížení se částečně snižuje, protože můžete zaplacený úrok odečíst od základu daně, a to až do výše 300 tisíc korun za rok. Tím se vám něco přece jen vrátí zpátky. Pokud pořizujete novou nemovitost, máte možnost čerpat státní finanční podporu, která vám také sníží splátky.

Celkové zatížení je tak nízké, že je srovnatelné s inflací. Inflace je v okamžiku splácení váš přítel, protože znehodnocuje peníze, které bance vracíte. Dnešní splátka – například pět tisíc korun – bude za deset let ještě stále pět tisíc korun, ale tyto peníze budou mít nižší kupní sílu a také je snad snáze vyděláte. Navýšení, které je spojeno s hypotečním úvěrem, proto není tak nepříjemné, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Stavební spoření
Dalším typickým úvěrovým nástrojem je stavební spoření. I zde je možné použít poměrně výhodných úvěrů na bydlení úročených 6 procenty ročně po celou dobu splácení. Stavební spoření na rozdíl od hypotečních úvěrů obsahuje i spořící část. Aby klient dostal úvěr ze stavebního spoření, je potřeba nějakou dobu spořit. Protože spoření je podporováno státem, jde o výhodné spoření a efektivní úrok dosahuje hodnoty kolem dvanácti procent ročně.

Abyste mohli získat úvěr ze stavebního spoření, bývá nutné splnit určité podmínky. Mezi ně patří například mít naspořeno polovinu částky, kterou si chcete půjčit, nebo spořit dostatečně dlouhou dobu. Pokud však podmínky nesplníte, i tak můžete úvěr ze stavebního spoření získat. Ale budete muset po určitou dobu splácet překlenovací úvěr, dokud nesplníte všechny dané podmínky pro získání úvěru ze stavebního spoření. Překlenovací úvěr je v porovnání s úvěrem ze stavebního spoření o něco dražší. Stavební spoření se velmi často používá na financování vlastního bydlení, i když v mnoha případech to není jediný produkt.

Příklad splácení
Doba splatnosti      Splátka
10 let                      11 600 Kč
15 let                      9000 Kč
20 let                      7750 Kč

Výpočty jsou pro hypoteční úvěr 1 mil. Kč a pro úrokovou sazbu 7 %.

Klient, který je v daňovém pásmu 25 %, dostane na daních vráceno asi 1450 Kč měsíčně, takže splátka ještě poklesne.

Často je vhodné stavební spoření kombinovat s hypotečním úvěrem. Zatímco hypotéku lze použít pouze na pořízení vlastní nemovitosti, úvěr ze stavebního spoření je možné použít například i na koupi družstevního bytu. Často se používá pro nižší objemy úvěrů na různé renovace.

Vlastní peníze
Poslední možností, jak investovat do vlastního bydlení, je použití vlastních financí. Kdybyste měli na to, abyste si koupili celý dům nebo byt z vlastních prostředků, stojí za zvážení, jestli to bude ten nejvhodnější způsob. Je totiž možné použít úvěrů včetně státních podpor, a tak si velice výhodně půjčit. Vlastní prostředky lze pak uložit. Mohou vám přinášet vyšší výnos, než jsou náklady na splácení úvěru. Tato otázka souvisí s výnosem a rizikem investic. Nebo tyto peníze použijete na vybavení bytu a nemusíme využívat velmi drahé spotřebitelské úvěry.

Čím více vlastních peněz máme, tím méně si potřebujete půjčovat cizí. Čím méně si půjčíte, tím méně budete splácet nebo budete splácet kratší dobu. Abyste se dostali k dostatečnému objemu vlastních peněz, je potřeba spořit dlouho malou částku, nebo kratší dobu intenzivně. Pokud si nevyberete jednu z těchto možností, může se stát, že sen o vlastním domě zůstane snem.

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025