|
|
Názory na roli koberce v dětském pokoji se liší. Jedni hovoří o lapači prachu, druzí o příjemném nárazníku snižujícím počet boulí. Tvarem a barvami může dětské vnímání reality obohatit za předpokladu, že nelitujeme času na jeho častou a pravidelnou údržbu. Hračky a zrcátka Batole v tomto věku smysl předmětů příliš nechápe, ale zajímají ho. Dáme-li mu do ruky třeba tužku, pravděpodobně ji začne olizovat nebo tlouct kolem sebe, a až později zjistí, k čemu je užitečná. Zajímavý je experiment psycholožek Nardiniové a Haushoferové, podle nichž je prvotní výtvarný projev dvouletého šimpanze vyspělejší než dvouletého dítěte. Rozdíl je v tom, že dítě tuto fázi rychle překoná. Šimpanz ne. Barevný svět Takový koberec bývá velmi výrazný, a co se líbí šestiletému dítěti, za to se pubertální dorostenec stydí. Přesto by detaily dětského pokoje měly odpovídat právě tomu věku dítěte, v kterém se reálně nachází. Vnitřní svět malého človíčka a dospívajícího člověka se přece liší a měl by se lišit i ten vnější. Pravdou je, že se dítě i s hračkami stejně rozuteče do ostatních pokojů a pohodlně zakotví třeba na docela „nedětském“ koberci v obývacím pokoji. Patrně se k němu přidá i někdo z dospělých, protože schopnost hrát si nás s dětstvím neopustila. Podle holandského filozofa Huizingy je přece člověk od přírody spíše „homo ludens“ (člověk hrající si) než „homo faber“ (člověk pracující). Text: Petr Tschakert, Foto: Archiv Kontakty: |
Blog
S výhledem do krajiny
|
|
Čistě geometrická hmota patra, obložená dřevěným opeřením, je nad terén vyzdvižena přízemím z prostého pohledového betonu. Stěny vystupující pracovny v nejvyšším podlaží jsou vytvořeny vodovzdornou překližkou, barevně navazující na první patro. Horizontálně položený kvádr, který se přizpůsobuje rovnoběžné orientaci sousedních staveb, kontrastem dvou materiálů zřetelněji vyniká a potlačuje uskočené přízemí, přirozeně kopírující zalomenou spodní linkou terén pozemku. Nosnou konstrukci stavby tvoří zděné stěny v kombinaci se železobetonovými pilíři. Všechny obvodové stěny jsou sendvičové, pochozí plochá střecha je opatřena betonovými dlaždicemi a říčním kamenivem. Zajímavým konstrukčním prvkem domu jsou výplně okenních otvorů – systém bezrámového zasklení dává pocit přímého výhledu z interiéru do krajiny, hliníkové rámy se objevují pouze u otevíraných částí. Dům a zahrada pro lidi Konfigurace terénu a krásný výhled do okolní krajiny z místa, kde rozptýlená zástavba přechází do volné přírody, ovlivnily koncept řešení přinejmenším stejnou měrou jako nároky příštích uživatelů. Hmota objektu je usazena na pozemku podélně po spádnici, jeho vnitřní uspořádání vrství dispozice do logicky navazujících a prolínajících se pater. Řešení ve svahu umožnilo i příjemně zvýšenou světlou výšku hlavního obytného prostoru. Přízemí domu je otevřeno k jihu, přes prosklené stěny volně přechází do dvou teras rozložených při podélné straně objektu, zatímco okna ložnic ve vyšším patře už jsou umístěna na kratších stranách, s orientací na výhledy do širokého okolí. Garáž není součástí domu, jak bývá u rodinných domů často zvykem, je naopak řešena odděleně při spodním okraji pozemku, v těsné návaznosti na komunikaci. Od vstupu na parcelu až k vile stoupá otevřené venkovní schodiště, jako by dávalo najevo, že dům i celý prostor zahrady se distancují od provozu aut dole a budou sloužit výhradně svým obyvatelům. Provozní vztahyJednoramenné přímé schodiště je umístěno v centrální poloze dispozice a vylučuje tak jakékoliv spojovací chodby – tedy plochy pro samotné bydlení nevyužité. V přízemí se schodiště stává součástí obytného prostoru (od jídelny je zacloněno stěnou), v patře vychází na galerii, která je se spodním podlažím také propojena. Působivost tohoto prostorového řešení podtrhuje navíc i osvětlení střešním světlíkem. Denní světlo, které jím do domu vstupuje, prochází přes galerii až do jídelny v přízemí. Na vstupní prostory ze severní strany domu (zádveří) přímo navazuje volně otevřený obytný prostor, na jedné straně jídelna s kuchyní, na straně druhé – opticky oddělena jen deskou zábradlí z pískovaného skla – část obývacího pokoje s krbem, do které se schází po čtyřech schůdcích. Galerie v patře nahrazuje chodbu se vstupem do tří ložnic a koupelny, z ní se také pokračuje schodištěm do druhého patra, kde má své místo už jen pracovna. Pracovna vystupující nad výraznou hmotu patra s ložnicemi, doplněná terasou a komíny, představuje obdobný kompoziční motiv jako v Klánovicích, opět připomíná loď s kapitánským můstkem. Do suterénu, který prochází jen pod větší polovinou objektu, bylo umístěno zázemí domu. Nadstandardní řešeníVelmi jednoduché geometrické tvary v souladu s tendencemi současné moderní architektury a zvolení střídmých materiálů dodává vile v Čerčanech charakter skromné, neokázalé stavby, přestože poskytuje výjimečný standard rodinného bydlení. Výjimečný však nikoliv ve smyslu nadměrných ploch, nadbytečného počtu místností nebo nákladného technického vybavení. Nadstandardní je řešení provozně dispozičních vztahů a maximální využití všech možností, které poskytuje pozemek a jeho okolí. Výjimečné je řešení interiérů: práce se světlem a průhledy, veškeré detaily na pohled jednoduché, ale o to pečlivěji promyšlené. Působivý je soulad vnější kompozice stavby s vnitřními prostory, zmizela hranice mezi exteriérem a interiérem. Právě ve skromnosti výrazu, kterého při dokonalém vyřešení všech vztahů dosáhnou jen talentovaní autoři, spočívá významná hodnota čerčanské vily pro naši architekturu. Svědčí o schopnostech nejmladší generace našich architektů, která na rozdíl od těch předcházejících, vybavena skutečnou odborností a kontaktem se světovou architekturou už při svém studiu, není zdaleka tak ochotna ke kuplířství se svou profesí. Věra Konečná Foto Filip Šlapal Zdroj: Můj dům 10/01 |
Design v paneláku
|
|
Ke svému bydlení v paneláku můžeme zaujmout různé postoje. Můžeme plakat nad nekulturností sídlištního prostředí, nad prohnilými umakartovými jádry a špatnou dispozicí bytu, aniž bychom sami pohnuli prstem. Můžeme se pokusit získat prostředky nebo úvěr na postavení bytu nebo domu podle svých představ, který nám dá šanci prokázat vlastní kultivovanost. Anebo začneme budovat hezké bydlení právě na tom místě, kde bydlíme, tedy přímo v panelákovém bytě. Že to nejde? Snad vás o tom dostatečně přesvědčí návštěva interiéru, kde najdete nejenom velkoryse vyřešené prostory, ale i ukázky krásného designu od českých architektů i renomovaných zahraničních firem. Hodnota bydleníO kvalitním, kultivovaném bydlení totiž nevypovídá, zda jste postavili dům o patnácti místnostech, jestli váš obývací pokoj má více než padesát čtverečních metrů, dokonce ani to, že dům přišel na dvacet milionů a na jeho zahradě stojí krytý vyhřívaný bazén se saunou. Naprostá většina architektů (nebo dalších odborníků z tohoto oboru, ale i výtvarníků, prostě všech lidí s vytříbeným vkusem) by dala přednost bydlení v paneláku před přepychovým domem, který nesplňuje alespoň základní kritéria estetiky. Výhrady mohou mít ke špatně izolujícím obvodovým panelovým stěnám, k technickému stavu budovy, k řešení dispozic… Ale samotný panelák jejich estetické cítění neuráží, je prostou konstruktivní stavbou. (Samozřejmě pokud jeho původní vzhled už nenarušily hříbečkové nástavby nevhodných šikmých střech.) Zato by se styděli za přezdobené vyumělkované domy, plné podivných a nesourodých historizujících prvků, které se současnou moderní architekturou nemají nic společného. O kultuře lidí, budujících své bydlení, svědčí hodnota vytvořeného prostředí, ať už toto prostředí vytvořili sami, nebo s pomocí odborníka. Hodnota nadčasová, nepodléhající módnosti ovlivněné televizními seriály nebo vkusem populárních osobností. Hodnota, která vyjadřuje skutečné potřeby současného člověka, a ne jeho finanční možnosti. Velkorysost otevřeného prostoruAni rekonstrukce panelákového bytu není nejlevnější záležitostí, tím spíše by měli jeho majitelé velmi pečlivě rozvažovat nad chystanými změnami. Levnější řešení nemusí přinést naprostou spokojenost a časem povede k dalším úpravám, které celkovou přestavbu nakonec prodraží. Odborný pohled architekta by mohl rovnou vyloučit mylné pokusy. Ačkoliv bourání příčky v paneláku je pro mnohé velmi nepříjemnou představou, může i drobná změna v dispozičním řešení život rodiny zpříjemnit podstatně více, než samotné vyzdění původně umakartového bytového jádra. Rekonstrukce je vždy citelným zásahem do provozu domácnosti. Lépe tedy přestavovat byt jednou a zásadně, než dvakrát v menším rozsahu. Panelákový byt s uvolněnou, otevřenou dispozicí dodá bytu chybějící vzdušnost a prostornost, které jej posunou do kategorie nadstandardních interiérů. Nevadí maličká ložnice, kde rodiče většinou jen přespávají, funkčně a esteticky může být vyřešená i malá koupelna nebo minimální WC s umyvadlem. Pro společný život rodiny je však nejdůležitější prostor, kde všichni členové tráví nejvíce času. Většinou to bývá sice obytný prostor a jídelna, ale v rodině s dětmi se vše točí kolem kuchyně. Paneláková kuchyňka s jídelním stolem namáčknutým pod oknem není „to pravé ořechové“ místo, kde by rodina měla trávit nejvíce času. Jakmile se však propojí se sousedním obývacím pokojem, nově vzniklý obytný prostor dává možnost být stále spolu v největší a nejkrásnější místnosti bytu. Krásný design paneláku slušíMajitelé bytu, který představují naše fotografie, měli na své bydlení zřejmě už předem naprosto vyhraněný názor. Svědčí o tom nejenom promyšlené řešení – propojení obytného prostoru s kuchyní a jídelnou, ale i naprosto profesionální přístup k zařízení jednotlivých místností. Vybavení bytu svědčí o citu pro materiály, barvy a tvary nábytku, o dokonalém přehledu o současných trendech moderního interiéru, o velmi odborných znalostech světového i domácího designu. Za všechny „lahůdky“ nábytku s výjimečnou úrovní jmenujme alespoň ty, které se prosadily v českém designu: věšáková stěna, jídelní stůl nebo společenský stolek firmy Fast, jejichž autory jsou architekti Alena a Jan Lexovi. Rozhodně tento moderní, tvarově jednoduchý nábytek sluší paneláku – domu strohé technicistní architektury — mnohem více než obloukové dveřní otvory, kazetové dřevěné dveře s pozlacenými klikami nebo složitě dekorovaný nábytek, který své tvarosloví čerpal kdesi v dávné historii, v době, kdy místo automobilů jezdily ještě kočáry tažené koňmi. V době, která s naší počítačovou už nemá naprosto nic společného. Neměla by mít tedy společnou ani architekturu. Věra Konečná Foto Jaroslav Hejzlar |
Vyplněný sen
Nelehké začátky
Celá stavba se musela zrekonstruovat a přizpůsobit požadavkům mladých manželů, kteří už určitou představu o novém domově měli. „Ke spolupráci jsme přizvali architekta, kterému jsme předložili naše požadavky, a on je společně s dalšími úpravami překreslil do technických výkresů.“ Zachoval se víceméně jen půdorys domu a některé nosné zdi. Zbytek se celý vyboural a postavily se nové příčky. Vše se navrhovalo s ohledem na současné trendy v bydlení a běžný provoz domácnosti. Ve spodní části tak vznikl společenský prostor, kde je obývací pokoj a kuchyň s jídelnou, odkud se vychází rovnou na terasu a do zahrady. V horním patře jsou dvě oddělené pracovny, prostorná, dobře vybavená koupelna, malá domácí tělocvična a schody vedoucí z knihovny do druhého patra, kde je v podkroví ložnice manželů. „Původně jsme půdu chtěli zrekonstruovat až později, ale po dohodě s architektem jsme ji do přestavby zahrnuli také. Bylo rozumnější udělat práce najednou, což souviselo i s celkovou dispozicí domu.“
Třešnička na dortu
Jakýmsi zadostiučiněním po všech peripetiích se stavebními firmami bylo po dokončení prací zařizování vnitřního prostoru. „O interiéry a jejich navrhování jsme se oba zajímali již dlouho. Baví nás vybírat nábytek a doplňky, takže jsme se na tuto fázi velmi těšili. Možná bychom některé situace řešili s architektem, ale po špatné zkušenosti jsme o další spolupráci s ním neměli zájem.“ Architekt je při stavbě na některé podstatné věci neupozornil. Až praxe tak ukázala, kde by byla vhodná další elektrická zásuvka či vypínač apod.
Manželé dům vybavovali především podle vlastní intuice, občas se inspirovali v časopisech: preferují kvalitní, hezký nábytek za rozumné ceny. „Naším krédem nebylo investovat do vybavení horentní sumy. Během příštích let určitě budeme některé kusy vyměňovat, nábytek doplňovat nebo přemisťovat. Interiér bereme jako věc, která se stále vyvíjí a zdokonaluje.“
Zahrada snů
Zahrada, která patří k domu, má rozlohu pouhých 300 m2. „Už když jsme dům hledali, byl jeden z našich požadavků malý pozemek. Patří to k našemu životnímu stylu. Především jsme chtěli hezkou zahradu, o kterou se nebudeme muset stále starat, ale kde budeme moci odpočívat a vychutnávat klidné prostředí.“ Dnešní pohodě na zahradě předcházela náročná práce. Pozemek byl velmi zanedbaný a musel se zkultivovat. Navezla se nová kvalitní zemina, z původních jedenácti starých ovocných stromů zbyly jen dvě jabloně, vysázely se nové keře a květiny. Tuto práci udělala mladá paní domu víceméně sama. „Byla to namáhavá, ale svým způsobem nádherná práce. S výsledkem jsem spokojená, nejvíc miluji krásný výhled z terasy na zahradu.“
TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ
Zdroj: Moderní byt 9/01
Kontakt:
ALBERTINA (prodejna nábytku), Revoluční 24, Praha 1, tel.: 02/231 25 67
|
|
Nelehké začátky Celá stavba se musela zrekonstruovat a přizpůsobit požadavkům mladých manželů, kteří už určitou představu o novém domově měli. „Ke spolupráci jsme přizvali architekta, kterému jsme předložili naše požadavky, a on je společně s dalšími úpravami překreslil do technických výkresů.“ Zachoval se víceméně jen půdorys domu a některé nosné zdi. Zbytek se celý vyboural a postavily se nové příčky. Vše se navrhovalo s ohledem na současné trendy v bydlení a běžný provoz domácnosti. Ve spodní části tak vznikl společenský prostor, kde je obývací pokoj a kuchyň s jídelnou, odkud se vychází rovnou na terasu a do zahrady. V horním patře jsou dvě oddělené pracovny, prostorná, dobře vybavená koupelna, malá domácí tělocvična a schody vedoucí z knihovny do druhého patra, kde je v podkroví ložnice manželů. „Původně jsme půdu chtěli zrekonstruovat až později, ale po dohodě s architektem jsme ji do přestavby zahrnuli také. Bylo rozumnější udělat práce najednou, což souviselo i s celkovou dispozicí domu.“ Třešnička na dortu Jakýmsi zadostiučiněním po všech peripetiích se stavebními firmami bylo po dokončení prací zařizování vnitřního prostoru. „O interiéry a jejich navrhování jsme se oba zajímali již dlouho. Baví nás vybírat nábytek a doplňky, takže jsme se na tuto fázi velmi těšili. Možná bychom některé situace řešili s architektem, ale po špatné zkušenosti jsme o další spolupráci s ním neměli zájem.“ Architekt je při stavbě na některé podstatné věci neupozornil. Až praxe tak ukázala, kde by byla vhodná další elektrická zásuvka či vypínač apod. Manželé dům vybavovali především podle vlastní intuice, občas se inspirovali v časopisech: preferují kvalitní, hezký nábytek za rozumné ceny. „Naším krédem nebylo investovat do vybavení horentní sumy. Během příštích let určitě budeme některé kusy vyměňovat, nábytek doplňovat nebo přemisťovat. Interiér bereme jako věc, která se stále vyvíjí a zdokonaluje.“ Zahrada snůZahrada, která patří k domu, má rozlohu pouhých 300 m2. „Už když jsme dům hledali, byl jeden z našich požadavků malý pozemek. Patří to k našemu životnímu stylu. Především jsme chtěli hezkou zahradu, o kterou se nebudeme muset stále starat, ale kde budeme moci odpočívat a vychutnávat klidné prostředí.“ Dnešní pohodě na zahradě předcházela náročná práce. Pozemek byl velmi zanedbaný a musel se zkultivovat. Navezla se nová kvalitní zemina, z původních jedenácti starých ovocných stromů zbyly jen dvě jabloně, vysázely se nové keře a květiny. Tuto práci udělala mladá paní domu víceméně sama. „Byla to namáhavá, ale svým způsobem nádherná práce. S výsledkem jsem spokojená, nejvíc miluji krásný výhled z terasy na zahradu.“
TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: IVETA KOPICOVÁ Zdroj: Moderní byt 9/01
Kontakt: ALBERTINA (prodejna nábytku), Revoluční 24, Praha 1, tel.: 02/231 25 67 |
Zbořte stěny!
|
|
Městský život na jedné straně poskytuje pohodlný a komfortní život, na druhé nás omezuje. Ptáte se v čem? Chybí dostatečný kontakt s přírodou. Přijdeme-li domů a zabouchneme za sebou dveře, zůstaneme v místnosti uzavření, bez přímého spojení s okolím. Proto tolik toužíme po balkonu, lodžii nebo terase, jejichž prostorem můžeme propojit náš byt s přírodou a získat tak místo pro chvíle odpočinku a klidu. V současné době architektura s tímto požadavkem počítá naprosto přirozeně. Společenská zóna — obývací pokoj navazující na kuchyň a jídelní stůl — je situována směrem do zahrady a jedna či více stěn jsou prosklené po celé ploše a doplněné dveřmi nebo francouzským oknem. Uživatel tak má možnost při pobytu uvnitř pozorovat okolí nebo přímo vstoupit do zahrady, lodžie či na terasu. Jak zvětšit obytný prostor? Odjakživa se snažíme obytnou plochu co nejvíce zvětšit. V létě to je snadné. Je-li dispozice objektu přizpůsobená, stačí otevřít dveře a vyjít ven. Pokračujeme-li zahrádkou, pak je nejvhodnější vybudovat si hned za vstupem terasu. Zpravidla je situovaná na vyvýšeném terénu přiléhajícím k domu. Není limitovaná prostorem, takže bývá rozlehlá, a proto i její vybavení může být bohatší. Kromě jídelního stolu tu může být další sezení a hlavně bohatá zeleň. Ne vždycky však máme možnost spojit interiér se zahradou, někdy se musíme spokojit pouze s vymezeným prostorem. Jakým způsobem ho využijeme, záleží na celkové dispozici interiéru. Lodžie je zjednodušeně řečeno obytná místnost bez jedné stěny s výhledem do okolí. Jejím hlavním úkolem (pokud to dovoluje počasí) je umožnit provozování činností, které se běžně konají doma pod střechou. Například se tu společně s rodinou či přáteli jí, debatuje nebo jen tak relaxuje. Její velikost by měla být minimálně 1,5 m2, jinak neposkytuje dostatečný komfort. Stejné dispoziční i funkční nároky má splňovat balkon, i když ruku na srdce – v běžné praxi tomu tak není. Oddělené zónyEfektivnost propojení interiéru s exteriérem je velmi významná s ohledem na estetické i funkční využití. Ovšem při jejím budování bychom neměli zapomenout jednu praktickou stránku – a sice jak budeme tento prostor udržovat. Zvenku přinášíme do domu nečistoty a prach, které tu nechceme. Snažíme se proto obě části udržovat v co největší čistotě. Pomáhá sice přezouvání, nutná je však také správná volba podlahové krytiny. Pod širé nebe je vhodný tvrdý, odolný a snadno udržovatelný materiál. Praktická je dlažba, některé druhy přírodního kamene, také dřevo se speciální povrchovou úpravou. Do interiéru můžeme zvolit kteroukoliv podlahovou krytinu, přičemž alespoň první metr čtvereční (tzv. špinavá zóna) musí být ze snadno udržovatelného materiálu např. laminátu, korku, linolea či dlažby. TEXT: LENKA HAKLOVÁ, FOTO: ARCHIv Zdroj: Moderní byt 9/01 Kontakty: CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 02/24 16 20 56–57, fax: 02/24 16 20 58; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60, fax: 049/553 28 33; KOZÁK, Anglická 7, Praha 1, tel.: 02/22 24 16 26; KRATOCHVÍL PARKET PROFI, Bohunická cesta 1/328, Moravany u Brna, tel.: 05/43 23 70 12, fax: 05/43 23 70 14; KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62; LIGNE ROSET, Ječná 15, Praha 2, tel.: 02/24 91 85 58, tel./fax: 02/24 91 95 99; LINEA PURA, Klimentská 48, Praha 2, tel.: 02/24 81 99 41, fax: 02/24 81 99 40; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 36, 02/22 31 95 48, fax: 02/22 31 95 55 |
Dysonův fialový svět
|
|
Jedete dlouhou, ale velmi dlouhou alejí, pak řidič vystoupí a něco zašeptá do mikrofonu u vstupního portálu, otočí se a spokojeně kývne hlavou. Začíná se otevírat brána. Pomalu, pietně a hlavně automaticky. Někdo, kdo sleduje obrazovky napojené na všudypřítomné kamery, rozhodl, že jste žádoucí. Smíte vstoupit. Milionový nápadU starého mlýna v Malmesbury plave labuť. James Dyson labutě miluje. Viděl je před několika lety při návštěvě Prahy a inspiroval se. Pan Dyson disponuje jměním, které mu dovoluje pořídit si a živit jakékoliv zvíře, takže je vlastně štěstí, že po Praze nepobíhají nosorožci. Své bohatství nezdědil. Je z těch, kteří jednoho dne dostali výhodně zpeněžitelný nápad. Přišel domů a zapnul vysavač. Zjistil, že špatně saje. Sáček byl plný. Hluboce se zamyslel: Proč má například žárovka stoprocentní výkon až do svého totálního zničení a vysavač ne? Sáček naplněný prachem sací výkon sni- žuje! Designér a vynálezce v jedné osobě vyhlásil sáčkům válku. Zaujal ho průmyslový způsob čištění plynu formou odstředění namísto obvyklé filtrace. James Dyson vyrobil šest tisíc(!) prototypů, aby vyvinul vysavač Dyson. Jak snadné. Praskla vodaStěny jsou fialové, koberce taky fialové, desky pracovních stolů mají fialovou barvu. Toalety září do fialova. Fialová je pro Jamese Dysona, zdá se, stejně nutná jako vzduch nebo voda. Fialové jsou i pokrokové „bezsáčkové“ vysavače. Zdi továrny v Malmesbury ukrývají Dysonův fialový svět. „Když jsem podepisoval smlouvu v Japonsku, volala mi manželka, že v bytě praskla voda a nemá čím zaplatit opravářům,“ svěřil se James Dyson při vzpomínkách na začátky podnikání. Jen Japonci byli zprvu ochotni uvěřit vizi nového principu fungování vysavače, na jehož vývoj se Jameson (tak mu familiárně říkají Angličané) hříšně zadlužil. Díky smlouvě s japonskou společností splatil dluhy a zahájil vlastní výrobu v Anglii. V továrně hraje hudba. Dělníci u montážního pásu se vlní v bocích a s „happy“ výrazem v tváři spojují díly vysavačů. Původně starou a nevyhovující budovu továrny v Malmesbury doplnila nová od světoznámého architekta Chrise Wilkinsona, kterou v roce 1998 otevíral Charles, princ z Wallesu. Kolem stavby čerpající z kořenů hi-tech se „potuluje“ padesát figurativních soch Petera Burka vyrobených ze starých měděných kotlů. Dyson se stal symbolem úspěchu a královna ho hodlá povýšit do šlechtického stavu. O penězích se šeptáV Malmesbury při vyslovení Dysonova jména nikdo nezaváhá. Před pár lety tu žilo tři sta lidí. Dnes jen u Dysona pracuje tři sta vývojových inženýrů — vesměs absolventů prestižních univerzit — a stovky dalších zaměstnanců. O práci je zájem už proto, že jistě nebude podhodnocena. O penězích se v Anglii sice taktně šeptá, ale před továrnou stojí parkoviště… Náhodný kolemjdoucí z české kotliny by si podle něj mohl splést továrnu s luxusním hotelem pořádajícím party pro high-society. Zaměstnanci se nezřídka vozí v kabrioletech značky BMW. Také díky prosperující továrně si pan Dyson může dovolit dům v prestižní londýnské čtvrti Chelsea. „Kolik vás dům stál?“ — „Nezlobte se, to si nechám pro sebe.“ Nevzdal jsem se: „Milion liber?“ Podíval se na mne jako na naivku, co o realitách, natož o realitě nemá zdání: „Byl mnohem dražší!“ I kdyby stál „jen“ milion, je to přibližně padesát šest milionů našich korun. Polkl jsem nasucho. Když dojde řečKaždý má šanci, dnes to vím. Každý má šanci zamyslet se nad zaběhnutým principem myčky na nádobí, kávovaru nebo toustovače. Možná mohou svou funkci plnit jinak a lépe — jako Dysonův vysavač. Možná jsme se zapouzdřili ve stereotypech a musel přijít „novátor“ z Anglie, abychom uvažovali o starých věcech jinak. Zatím však stačí otevřít se novinkám. Mám doma Dysonův vysavač. Saje skvěle. Udrží na hubici ve vzduchu i Zlaté stránky. Nevím sice, jestli bych se bez takového výkonu neobešel, ale pokud dojde řeč, návštěvu kouzlo s vysavačem vždy zaujme. TEXT: PETR TSCHAKERT FOTO: PETR TSCHAKERT A JOSEF MOURNÝ |
Démon českého designu
|
|
Na předání Národní ceny za design 2000 přišel oblečený v saku se zapínáním na tři kovové petlice, které si sám navrhl. Efektní oblek na sebe při slavnostním ceremoniálu strhával pozornost dam i kolegů z profese. Teprve při pohledu zblízka však vyšla pravda najevo: designér se zabalil do obalu, který dokonale splnil svůj účel — na první pohled působil efektně, zajímavě a lákavě, svůj obsah (v tomto případě samotného autora) však dokonale chránil. Ivan Dlabač, démon českého designu, je totiž ve skutečnosti velice plachý muž. S mnohavrstevností svého ega nechodí na trh a jediné téma, o němž rád mluví, je jeho práce. Je o čem mluvit. Absolvent Ateliéru architektury a designu na katedře architektury VŠUP v Praze může na rozdíl od většiny svých vrstevníků využít svůj talent v širokém spektru oborů. Nejen proto, že je původně vyučeným dřevomodelářem, ale také proto, že manuální práce pro něho odmalička byla potěšením a spojení nových pohledů na zdánlivě dané postupy ho zajímalo už jako malého kluka. Ke každé zakázce přistupuje z pozice poučeného laika. Nesvázaný konvencemi má volné ruce, odvahu a také silnou důvěru ve vlastní schopnosti. Zdá se možná přehnané uvažovat takhle o nově konstrukčně řešeném vypínači nebo kartáčku na zuby, ale jen málo vyvolených je schopno na běžných předmětech denní potřeby objevit něco nového. Právě zcela nový pohled na zadanou problematiku nakonec Ivanu Dlabačovi vynesl už zmiňovanou Národní cenu za design 2000. Resuscitační lůžko Multicare (vyrábí Linet) má kromě desítek neuvěřitelných vylepšení mimo jiné i postranice z čirého plastu. Pacient tak není uzavřen do svého mikrosvěta, nic mu nebrání v kontaktu s nejbližším okolím, vidí kolem sebe. Jednoduchý nápad. Proč na to dosud nikdo jiný nepřišel? Ivan Dlabač nar. 26. 10. 1961 v Praze 1976–1979 střední odborné učiliště, obor dřevomodelář 1979–1983 střední umělecko-průmyslová škola, obor konstrukce nábytku 1986–1993 VŠUP v Praze, ateliér architektury a designu u doc. Alexia Appla a arch. Bořka Šípka V r. 1994 zakládá designérské studio Divan Design Praha (oděvní, strojírenský a spotřební design, interiéry a volná tvorba) Úvahy Ivana Dlabače: Foukané sklo je práce okamžiku, jen současnost, nic předtím ani potom, a to je na něm fantastické. Nemám respekt před materiálem a ve dřevě a kovu se od nikoho porazit nenechám. Bořím hranice tím, že se orientuji v řemesle i materiálech. Sám osobně můžu i zkušeným mistrům ukázat, že to jde i jinak než dosud. Profesionál je omezený pravidly, zkušeností, kterou já nemám – dívám se jinýma očima. Průhledné postranice na posteli vznikly náhodou. Původně jsem měl představu, že by na postranicích byl veselý květovaný potisk na fólii… Autorské židle — to jsem já, tam si mohu hrát. Vyrobil jsem židli s názvem Z židle trůn. Co je to vlastně trůn? Domorodci v pralese si sednou na zem a jeden na pařez, je výš — tam to začíná, tam se chci vrátit a odtud se na věci dívat. Síla je v tom, že absolutně věříte tomu, že to uděláte nejlépe právě vy. Nesnáším soutěže a požadavky více variant – to nemá smysl. Pracuji na sto procent a tou jedinou variantou jsem si jistý. Mrzí mě, že jsem minul muziku, tam je okamžitý kontakt, podobně jako se sklem – chtěl bych vytvořit nějaký zvuk. Napadla mě jedna myšlenka a ještě stále se mě drží: Všechny cesty vedou tam, odkud jsme vyšli, proto místo, kam chceme jít, je právě tady a teď.
TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV Zdroj: Moderní byt 9/01
Kontakt: DIVAN DESIGN, Terronská 40, Praha 6, tel.: 02/24 32 08 71, e-mail: divan@volny.cz |
Nerušit! Učím se
|
|
Spoluúčast je nezbytnáTentokrát budeme zařizovat pokoj či studijní koutek pro dítě odrostlé medvědům a dřevěným kostkám a zaměříme se na žáky počínaje druhým stupněm základní školy až po studující na školách vysokých. V těchto případech platí především jedno železné pravidlo — nic nerozhodujeme sami, ale ponecháváme možnost uplatnit názor tomu, kdo bude v pokoji bydlet a vytvořené pracoviště používat. Třebaže jsme totiž plni dobré vůle a máme ty nejlepší úmysly, většinou se naše představy budou vzájemně lišit. Musíme však trvat na svém právu korigovat finančně neúnosné požadavky, případně je zcela zamítnout. Lze však nabídnout i takové řešení, že nejprve vytvoříme nezbytný základ, tzn. postel a pracovní stůl s doplňky, případně několika policemi (možná že bude nezbytný i počítač), a ostatní (skříně, různé kontejnery, knihovnu a další úložné prostory) budeme pořizovat postupně. Studijní pracovištěIdeální pozici pracovního stolu co nejblíže oknu se světlem dopadajícím z levé strany dnes narušuje počítač, který má na umístění požadavky značně odlišné. Obrazovce, a zejména tomu, kdo u ní sedí, nesvědčí protisvětlo ani světlo zezadu. To se dá ale snadno řešit různými žaluziemi, které ve studentském pokoji vkusně a účelně nahradí záclony. Pracovní stůl by měl mít schopnost se částečně proměňovat a přizpůsobovat různým činnostem, protože studující nesedí stále jen u počítače, ale i rýsuje, kreslí, čte a píše si poznámky. Proto by měl mít v dosahu poličky na knihy a dostatek odkládacích ploch, které mohou být přímo součástí stolu nebo pojízdných kontejnerů. Bude-li mít stůl nastavitelnou výšku pracovní desky a bude-li částečně pojízdný (dvě nohy na kolečkách s brzdou), zvolili jsme ideální řešení. Dobrá židle, a nemusí být na kolečkách, je rovněž důležitá. Vybírejme ji nejen podle vzhledu, ale hlavně z hlediska pohodlí při dlouhém sezení. Především by však studijní pracoviště mělo mít dobré umělé osvětlení, které bude sloužit i ve dne v případě, že stůl musíme z prostorových důvodů umístit vzhledem k dennímu světlu nevýhodně. „Vrstvené“ osvětleníTermín vrstvené osvětlení jsme si vypůjčili ze slovníku oděvní módy. Aplikováno na osvětlení to zamená, že v místnosti osvětlujeme či nasvěcujeme jednotlivé sekce — pracovní stůl, místo pro odpočinek vsedě (poslech hudby, relaxační čtení), čtení v posteli před spaním, případně světlo na nočním stolku, osvětlení zrcadla a nasvícení šatní skříně zvenku i uvnitř apod. Kombinací všech — rozsvítíme-li je najednou — získáme dostatek světla i bez centrálního svítidla. Na osvětlení pracovního stolu si musíme dát opravdu záležet. Mělo by být dostatečně stabilní a zároveň pohyblivé, aby se dalo různě natáčet (ke stropu, za obrazovku počítače apod.) a také, aby neoslňovalo. Je dobré, bude-li mít přepínání jasu, protože to dává možnost odpočinku očím. Pohodlně a zdravěStudující mládež potřebuje více spánku než dospělí, ovšem spánku na pohodlné posteli s kvalitní matrací, která nekřiví páteř a dobře odvětrává vlhkost vznikající při nočním odpočinku těla. Při sebevětším nedostatku místa by mladý člověk neměl trvale spát na rozkládacím křesle, pohovce či dokonce provizorním lehátku. Takto vytvořená deformace páteře se už nikdy nedá zcela napravit. Je dobré myslet i na to, že občas u našeho potomka přespí nějaký kamarád či kamarádka. Pro takový případ postačí molitanová matrace v potahu, někde připravená k pohotovému použití, protože při větším počtu návštěvníků poslouží mladým i k sezení. Ukládáním k pořádkuDostatek úložných prostor v pokoji našeho studenta by mohl přispět k tomu, že bude ve svém teritoriu udržovat pořádek. Záměrně je použit podmiňovací způsob. Mohl by, ale většinou to nedokáže. Pro studenty obého pohlaví je příznačné, že jsou strašně nepořádní a dokážou vytvořit na podlaze neuvěřitelnou směs nedojedených svačin, odložených svršků, knih, papírů, bot — prostě všeho možného. V tomto bodě dívky často dokonce překonávají chlapce. Prosby, výhrůžky ani tresty většinou nepomáhají, spíš naopak. Naštěstí po pubertě tato nemoc většinou odeznívá. Přesto by skříň, dnes většinou s vestavěným prostorem na prádlo, neměla ve studentském pokoji chybět, pokud není celý byt vybaven společnou šatnou. Věšák na stěně je užitečné zařízení pro uložení roznošených oděvů, aby nemusely viset přes židli. Speciální předměty, které souvisejí se zájmovou činností, by rovněž měly mít své pevné stanoviště, ať se jedná o sportovní potřeby, hudební nástroj nebo CD. Vlastní televize se nedoporučuje. Učení jde potom rychle stranou a efekt samostatného, pro studium dokonale zařízeného prostoru by se určitě nedostavil. TEXT: BEA FLEISSIGOVA, FOTO: ARCHIV
Zdroj: Modrní byt 9/01
BOX: Co je nejdůležitější: 1/ dobře vybavené a správně umístěné studijní pracoviště 2/ vhodná svítidla, zejména na pracovním stole 3/ dostatek odkládacích ploch 4/ dostatek úložných prostor 5/ pohodlné lůžko s kvalitní matrací KONTAKTY: BOOM LIVING, Masarykova 976, Hluboká nad Vltavou, tel./fax: 038/796 51 15; GAZEL, tř. Tomáše Bati 481, Zlín, tel.: 067/721 15 32; KLOU DESIGN, Holečkova 1013/34, Praha 5, tel.: 02/57 31 79 64, fax: 02/57 31 79 65; RENEÉS INTERIOR, Korunní 73, Praha 3, tel.: 02/24 25 46 27, fax: 02/24 25 24 93; STAR INTERIER, Kostelecká 148, Neratovice, tel./fax: 0206/68 20 63; ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, Na Příkopě 21, Praha 1, tel./fax: 02/24 23 85 71, Heršpická 5, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20 |
Z čeho bude třetí tisíciletí?
|
|
Atmosféra pavilonu mnohé napovídala už na první pohled: charakterizoval ji pohyb a světlo v nejneuvěřitelnějších podobách. Jednoduše řečeno, hlavním cílem vývoje nových materiálů bude zřejmě maximální pevnost, pružnost a odlehčenost nejen hmotná, ale i vizuální. Dělicí příčky z transparentních barevných polykarbonátů navazují na známé skleněné tvárnice, svými vlastnostmi však sklo lehce překonají. Jsou o 50 procent světlejší a zároveň třikrát odolnější než sklo bezpečnostní. Představila je zde americká firma MB Wellington Studio a bude zajímavé sledovat, jak rychle se dostanou k nám. Stavební prvky to mají totiž o něco složitější než bytové doplňky. Nábytek z materiálů, které čeká ve třetím tisíciletí skvělá budoucnost, je díky pružnosti přenosu informací u nás už běžně k mání. Proč bambusProtože je velice pevný, přitom pružný a jeho zásoby jsou téměř nevyčerpatelné. Za den dokáže vyrůst až o 1,5 metru, daří se mu téměř na všech kontinentech a vyskytuje se ve více než 1 500 druzích. Osmdesát procent bambusové vegetace je však soustředěno v jihovýchodní Asii a jižní Číně. Díky prostředí, z něhož vychází, je tento materiál zvyklý na tvrdé podmínky. Nábytková tvorba se zatím omezuje většinou na nepříliš nápadité tvary, ale italská firma Gervasoni naznačila, že i bambus se vydává do sfér špičkového designu. Proč corianTento syntetický materiál v sobě slučuje dobré vlastnosti kamene, dřeva, skla, keramiky a plastu. Je časově stálý, lehký a tvrdý, má neporézní povrch a je absolutně zdravotně nezávadný. Navíc se jednoduše udržuje běžnými čisticími prostředky, takže z prostředí vyžadujícího přísnou sterilitu si rychle našel cestu do soukromých kuchyní a koupelen. Protože se opracovává podobně jako tvrdé dřevo, ale navíc se dá při teplotě 150—180 °C ohýbat, netrvalo dlouho a stává se stále oblíbenějším materiálem nábytkových designérů. Proč kartonProtože doba papírová ještě neskončila a tuhý papír vydrží opravdu hodně. Dokonce je možné, že tolik nevydrží ani jeho majitel. Karton lze také snadno zlikvidovat, recyklovat, použít jinak nebo prostě složit a nechat ho čekat na další šanci. Přestože je možné jej neomezeně barvit a měnit jeho podobu, přírodní barevnost je často charakteristickým znakem kartonových doplňků nebo nábytku. Proč lumitextilSvětlo nás bude pronásledovat všude a protože luminiscenční tkaniny nejsou nic zázračného, jen dosud chyběla odvaha aplikovat je do interiéru. Se sílící oblibou průsvitných materiálů a světla se dočkáme i závěsů, které budou samy lehce svítit, a pohovek, o něž už ve tmě nezakopneme. Proč kovový efektProtože na kov stejně jako na kámen a dřevo lidé stejně nikdy nezanevřou. Leštěný kovový povrch působí ušlechtile, odráží světlo i obraz a navíc symbolizuje čistotu a dokonalost zpracování, kovové tkaniny působí lehce a jsou přitom stejně pevné jako plná deska. Nechte se přesvědčit, co nebude svítit, blikat nebo se lesknout, to se bude určitě alespoň zrcadlit. Proč plastyJsou pro výrobu nábytku opravdu skvělým vynálezem. Plasty se umí tvářit jako vlákno i jako plochá deska, jsou ohebné, tvrdé, většinou zatím (bohužel) nezničitelné. Na rozdíl od dřeva nebo kovu se snadno přizpůsobí diktátu trhu a stanou se třeba i průsvitnými. Pro tyto obdivuhodné vlastnosti je designéři milují. Pro laika je zajímavá ještě jedna vlastnost: cenová dostupnost výrobků s designem odpovídajícím vyšším cenovým kategoriím. Proč marmoleumProtože přírodní materiály budou na podlaze oblíbené vždycky. Toto přírodní linoleum se vyrábí z korkové moučky, lněného oleje, vápence, juty a dalších surovin. Snadno se pokládá, lehce udržuje a navíc umožňuje bezpočet barevných kombinací a vzorů. Je ideální k pokrytí podlah jak ve veřejných, obchodních, tak soukromých prostorách. V koupelně doporučují výrobci pokrýt podlahu tak, aby k tomu byl použit jediný kus materiálu. Proč polyuretanová pěnaPěnový polyuretan se původně využíval pro skvělé izolační vlastnosti právě jako izolační materiál. Nyní na něm sedáme, odkládáme nohy, odpočíváme. Kromě toho, že nestudí, je také příjemně pružný a přitom pevný, splňuje tedy ideální požadavky na ergonomické sezení. Podívejte se dobře, na čem právě teď sedíte. Není vaše pohovka plněná polyuretanem? Své investice do třetího tisíciletí jste zahájili dobře. Proč překližkaNávratu překližky na výsluní nábytkové tvorby byla letos věnována samostatná expozice výstavy Art & interior, Miláno tento comeback potvrdilo. Co je to překližka? Dřevěná deska složená z několika vrstev dýh, které jsou překlíženy tak, aby jejich vlákna byla na sebe kolmá. Tedy: maximální pevnost, přitom lehkost a snadnost zpracování předurčuje tento materiál k širokému užití v interiérové tvorbě. Proč technogelProtože i mezi materiály se objevují hity a technogel je jedním z nich. Jako většina nových materiálů i on je vyvinut na bázi polyuretanu. Je dokonale elastický, snadno se zpracovává, na rozdíl od gumových medvídků však nelepí. Může být libovolně barevný, transparentní nebo plný. S technogelem se budeme setkávat na oblečení, doplňcích i nábytku, v interiérech automobilů. Možná se jednou dočkáme, že se z něho budou vyrábět i karosérie. Mnozí řidiči by to jistě přijali s úlevou. Po promáčknutí se totiž vrací zpět do své původní podoby. TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ, FOTO: ARCHIV A PETR ZHOŘ Zdroj: Moderní byt 9/01 Kontakty: CORTRADE, Dělnická 13, Praha 7, tel.: 02/66 71 01 91; GALERIE EMINENT, Vinohradský pavilon, Vinohradská 50, Praha 2, tel.: 02/22 09 71 01; EDRA,www.edra.com; INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 049/553 28 60; INTERIÉRY SEDLÁK, Vinohradská 10, Praha 2, tel.: 02/24 21 78 17; KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28; LIVING SPACE, Vinohradská 37, Praha 2, tel.: 02/22 25 44 44; MB WELLINGTON STUDIO, www. lightblocks.com; MOUCAL, Jaromírova 21, Praha 2, tel.: 02/692 66 92; OFFIX KLASS, www.offix.it; SIRIUS DESIGN, Dlouhá 32, Praha 1, tel.: 02/22 31 95 48; SUMA INTERIER, Dominikánské nám. 4/5, Brno, tel.: 05/42 21 02 46 |
Barevná řeč květin
|
|
Pravidla květomluvy se vžila do našeho povědomí tak silně, že je i naprostý laik nevědomky dodržuje, i když je ve skutečnosti nikdy nestudoval. Stalo se prostě zvykem, že červená růže mluví o lásce, žlutá o žárlivosti a fialka o tajemství. Řeč květin je však bohatší než řeč lidská — mluví totiž i barvami a vůní. Barevná harmonieOsazování zahrady někdy připomíná ladění královské harfy. Zatímco na harfě však musí souznít pouhých osmačtyřicet strun, zahrada má barevných tónů nepočítaně. Žádný strach, všechny tyto tóny vymyslela matka příroda, a proto se snad nemůže stát, že by se k sobě nehodily. Vždyť přece ani ten, kdo by doma nikdy zářivě červenou pohovku nekombinoval s brčálově zeleným kobercem, se nad loukou plnou vlčích máků nepohorší, ale zasní. Od barevných kompozic vzniklých spontánně v přírodě se při zahradní tvorbě můžeme učit opravdu spolehlivě. Místo pro odpočinekTam, kde je třeba vytvořit klidný kout pro odpočinek, se hodí modré, fialové nebo růžové květy, jejichž barvy se za stmívání nadechují do sytých odstínů. Modrá vyzařuje sílu a klid, temně fialová vybízí k meditaci a přemýšlení a růžová působí zklidňujícím dojmem. Pro malou zahraduPokud zasadíte modře kvetoucí rostliny do zadních částí malé zahrady, opticky ji zvětšíte. V popředí by pak měly zářit žluté, oranžové a bílé květy, zajímavý optický efekt vytvářejí také květy a listy stříbrné — působí totiž mohutněji, než ve skutečnosti jsou. Kam s červenou?Nezapomněli jsme na ni, tato dominantní barva se ani opomenout nedá a snad v žádné zahradě nechybí. Její místo je u branky, vesele vítá příchozí a zve je dál. Ve velkých zahradách působí červeně kvetoucí keře nebo záhony jako záchytný bod určující směr. Malou zahrádku červená růže rozzáří a vytvoří důležitou dominantu. Správná vůně na správném místěVůně se probouzejí nejvíce v podvečer. To je důležité vědět především při rozhodování, jakou květinou vyzdobit místo pro večerní posezení. Výrazná vůně pustorylu (jasmínu), hyacintů, frézií, hrachorů nebo karafiátů pak může být i na obtíž. Mnohem jemněji voní růže, zimolezy nebo bylinky. Zatímco od záhonu konvalinek někteří odcházejí se slzami alergie v očích, pod pergolou porostlou povíjnicí a klematisem to nezrozí. BíláZmírňuje kontrasty, uklidňuje, opticky zvětšuje malé prostory Heřmánek Kopretina Nevěstin závoj Rododendron Růže Zvonek ŽlutáŽivá, veselá, lehká, nejvíce září na slunci Aksamitník Azalka Denivka Divizna Dvouzubec Gazánie Jiřinka Lichořeřišnice Maceška Měsíček RůžeTřapatka Vitálka OranžováMá v sobě barvu ohně a plamene, vytváří pocit blízkosti Aksamitník Azalka Cínie Denivka Kleopatřina jehla Měsíček Růže RůžováSnivá, zklidňující, relaxační barva, opticky odlehčuje tmavá zákoutí Azalka Flox Jiřina Kakost Klematis Rododendron Rozchodník Růže ČervenáDominantní, nápadná, zneklidňující. Přitahuje na sebe pozornost, je důležitým kompozičním prvkem Azalka Cínie Gladiola Lilie Pelargonie Karafiát Pivoňka Růže Verbena ModráVzbuzuje pocit volnosti a svobody, vyzařuje klid, v horku působí chladivě. Pomněnkově modrá je romantická, jasně modrá veselá Hortenzie Hyacint Chrpa Modřenec Kosatec Ladoňka Len Ostrožka Pomněnka Zvonek FialováVybízí k meditaci a přemýšlení, opticky prohlubuje prostor Astra Fialka Flox Klematis Ostrožka Povíjnice StříbrnáPůsobí vznešeně, zmírňuje kontrasty, osvěžuje tmavá zákoutí Hvozdík Okrasná tráva Pelyněk Protěž Svatolina Šalvěj TEXT: PAVLÍNA BLAHOTOVÁ FOTO: PETR ZHOŘ, ZDENĚK PRCHLÍK A ARCHIV Zdroj: Moderní byt 9/01 Kontakty: STARKL—ZAHRADNÍK, Kalabousek 1661, Čáslav, tel.: 0322/31 49 81; ZAHRADNICTVÍ ALFRÉD KOHOUT, Soběslavská 1746, Tábor, tel.: 0641/77 23 52; ZAHRADNICTVÍ RYPÁČEK, Modřanská 229, Praha 4, tel.: 02/44 46 09 06 |
