Blog

Krby – staronová podoba

undefined

Oheň je symbolem očištění, snad proto pohled na tančící plameny tolik uklidňuje a zbavuje nás všedních starostí.

Uzavřený nebo otevřený typ
Krby lze rozdělit na dva základní typy, s otevřeným a uzavřeným ohništěm. Pokud mají skutečně sloužit jako alternativní zdroj tepla, je lépe zvolit krb s uzavřeným ohništěm.Ten většinou funguje na teplovzdušném principu. I u krbů s uzavřeným ohništěm lze volit ze dvou variant – s jednoplášťovým nebo dvouplášťovým topeništěm, jejichž hlavní část tvoří teplovzdušný výměník, který je kromě estetické funkce i nedílnou součástí technologie topení a funguje na principu samovolné cirkulace vzduchu.

Tyto krbové vložky jsou určené především pro rekonstrukci starších krbů s otevřeným ohništěm. Jejich výhodou je snadná instalace. Novinkou u dražších typů krbových vložek je zabudovaný několikarychlostní ventilátor, napomáhající výměně vzduchu. Krb s otevřeným ohněm plní spíše funkci estetickou, protože má ve srovnání s krbem s uzavřeným ohništěm malou účinnost. Navíc vyžaduje více pozornosti při používání, aby nedošlo k požáru.

Tvary a materiál
Když se řekne krb, většině z nás se vybaví pohled do sálajících plamenů krbu s otevřeným ohništěm. Tradičně bývá zděný a jako nosičů tepla využívá klasické červené cihly spolu se šamotovou vyzdívkou. Krby s uzavřeným ohništěm naopak využívají tepelnou vodivost kovu, litiny nebo oceli. Dvířka těchto krbových vložek jsou zasklena speciálním žáruvzdorným křemičitým sklem, které má velkou prostupnost tepla a odolá teplotám až 800 °C. Jako obklad otevřených krbů i krbových vložek se používají přírodní materiály s dobrou vodivostí tepla. Vhodné jsou např. žula, mramor, vápenec, pískovec, různě opracované kameny nebo kachle. U rustikálních krbů se používají i obklady kombinované se dřevem, například místo krbové římsy. Obklad by měl vždy odpovídat stylu krbu.

Teplovodní krb
Novinkou je teplovodní krb, který využívá svou energii téměř beze zbytku. Základní konstrukci krbu tvoří i zde krbová vložka s dvojitým pláštěm. V meziprostoru je vodní náplň, která dosahuje vynikající akumulace tepla z ohniště. Po rozhoření ohně uzavřeme dvířka i klapku a oheň a teplé kouřové plyny ohřívají topnou vodu v meziplášti a také užitkovou vodu ve výměníku pomocí ponořené trubice. Topná voda může cirkulovat s podporou čerpadla i samovolně. Tyto krby jsou však spíše vhodné pro rodinné domy, chaty i velké objekty, protože je lze připojit na stávající topnou soustavu a tak efektivně využívat v kombinaci se spalováním ušlechtilých paliv. Sníží se tím celkové náklady na výrobu tepla a teplé užitkové vody.

Otop
Nejčastěji se v krbu spaluje dřevo nebo uhlí. Současný trend je však spalování ekobriket a granulí z dřevěných štěpků. Jejich výhodou je snadné skladování, efektivní hoření a minimální odpad. Ať však topíte dřevem, uhlím či ekobriketami, je vždy důležité, aby byl oheň bezpečně zajištěn.

Několik otázek pro ing. arch. Laca Fecsu (Šafer Hájek architekti):
Jaký je současný trend?
V evropských moderních bytech se stále častěji prosazují velké americké krby. Tato země je svým krbovým kultem známá. Obří krby dosahují velikosti 4 x 4 metry.

Jaké jsou výhody krbu?
Navozuje pocit intimity a přátelské atmosféry, připomíná, že jsme součástí přírody. Při překlenovacím období zima – jaro, podzim – zima, kdy jsou teplé dny a chladné noci, s ním lze přitápět.

Kam nejvýhodněji lze krb umístit?
Rozhodně v obývacím pokoji, jídelně, popřípadě jako předělovací prvek.

Čemu se u krbů vyvarovat?
Obkladu z hořlavých materiálů a bílých cihel. Ty jsou naprosto pasé

Text: Trezie Pacáková, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 3/01

Kontakty:
BHS KRBY, Slévačská 744/1, Praha 9,
tel.: 02/81 86 33 44, fax: 02/81 86 23 76;
EDILKAMIN, Lešetín II/337, Zlín,
tel./fax: 067/721 97 84;
JM4 TRADE, Dvořákova 6, Zábřeh, tel./fax: 0648/41 25 15;
PRAGONOR, Na Lužinách 157, Praha 5, tel.: 02/651 36 41

Zarputilý boj o čistotu

Při běžném rodinném provozu stojí údržba koupelny nemálo energie. A kdo má doma děti, je zvyklý nacházet zaschlou zubní pastu na těch nejneočekávanějších místech, kdo používá tvrdou vodu ze studny, musí být připravený po téměř každém použití umyvadla aplikovat některý z přípravků na odstranění vodního kamene. Výrobci si tohoto problému jsou vědomi a v poslední době prakticky každý z nich nabízí povrchové úpravy výrobků, které údržbu významně usnadňují.

Na umyvadlo jen s houbou
Světoví výrobci sanitárního vybavení nabízejí různé úpravy povrchů, které mají zabránit usazování nečistot. Například společnost LAUFEN nabízí povrch Wondergliss vyvinutý firmou Nanogate. Jeho přednost je v tom, že mikroskopické nerovnosti glazury se nanesením speciálního povrchu srovnají, takže kapky vody nepřilnou k povrchu a stečou jako po vosku. Na podobném principu funguje i povrch KeraClean od firmy KERAMAG a povrch CeramicPlus od společnosti VILLEROY & BOCH. Nizozemská společnost SFINX zase říká svému speciálnímu povrchu SaniClean.

Většina keramických závodů u nejlevnějších sérií tyto povrchy nenabízí, v prodejně většinou ani keramiku s podobnou úpravou nenajdete. Je třeba ji objednat přímo ve výrobě, cena pak bývá zhruba o 1 500 Kč až 2 000 Kč vyšší proti běžnému provedení.

Při její údržbě se nedoporučuje užívat příliš drastických mechanických metod — pak má šanci vydržet po dlouhá léta. Přece jen jde o dodatečné povrchové úpravy. Nanášejí se na již hotový keramický povrch a vytvrzují se teplotami několika stovek stupňů Celsia, tedy výrazně nižšími, než je teplota samotného vypalování keramiky.

Za zmínku však určitě stojí novinka od firmy KERAMAG, která na veletrhu SHK v Brně představila povrch KeraTect. Místo dodatečného povrchu se vyschlá keramika pokrývá přímo speciální superhladkou glazurou, takže odpadá nebezpečí poškození poškrábání povrchu a vy máte jistotu, že umyvadlo či toaleta si zachová své výjimečné vlastnosti. Podle výrobce je povrch nejen velmi hladký, ale speciální glazura navíc vytváří při kontaktu s vlhkostí záporný náboj odpuzující nečistoty. Za tento luxus ovšem zaplatíte 2 300 Kč bez daně. V současné době se tato technologie využívá spíš ve veřejném sektoru, kde se vyšší pořizovací náklady více odrazí v úsporách nákladů na údržbu.

Sprchy bez kapek
Speciální úpravy se ovšem nevyhýbají ani „koupacímu procesu“. Kdo má doma sprchový kout, potvrdí, že nevzhledné zbytky po odpaření kapek vody nepůsobí právě esteticky. Známá česká firma vyrábějící sprchové kouty RAVAK nanáší na stěny svých zástěn ochrannou vrstvu Anticalc, která zajistí podstatně lepší stékání vody. Tím se výrazně omezí vznik kapek na stěnách. Tuto vrstvu je ovšem jednou za čas obnovit přípravkem Anticalc Conditioner, který se prodává ve čtvrtlitrovém balení za 256 Kč.

Jiným způsobem — technologicky náročnějším, a proto i dražším — si s tímto problémem poradil například světově proslulý výrobce – firma HÜPPE. Na stěny svých zástěn a dveří do sprchových koutů používá speciální skla, která jsou z vnitřní strany vybroušena do takové hladkosti, že se výrazně omezí přilnavost a voda nezůstává na skle. Tyto úpravy najdete v obchodě pod označením Anti-Plaque.

Bez „čáry ponoru“
Nečistoty se samozřejmě ne-usazují jen na povrchu sanitárního zařízení či ve sprše. Každý si vzpomene, kolik úsilí stojí vyčistit pověstný „proužek“ na vaně, který zůstane po nepořádném dítěti (nebo manželovi). Například firma KALDEWEI nabízí vylepšení pod názvem EmailPlus. Dodatečná vrstva se vpaluje do emailu při teplotě 300—400 °C a pomáhá snížit povrchové napětí vody tak, aby bylo nižší než přitažlivá síla povrchu vany. Tak nemají kapky vody šanci rozlít se po povrchu a „skutálejí“ se z šikmých ploch doslova jako korálky.

Hudbou budoucnosti je pro nás zbrusu nový materiál Microban, který se přidává do akrylátových desek Lucite© Care, ze kterých se vyrábějí například vany. Molekuly Microbanu obsažené ve struktuře akrylátu putují po celou dobu životnosti na povrch desky a zlepšují tak ochranu proti bakteriím.

V dnešní době, posedlé strachem z ďábelských a žravých mikrobů usilujících o naše životy, může být vývoj podobného materiálu dobrým obchodním artiklem. V souladu s podobnými trendy tak lze v nejbližší době očekávat objevení se povrchu, který nabídne nejen dezinfekci, ale i samočištění. Ráno odejdete do zaměstnání s pocitem, že místo domácnosti máte bitevní pole, a po návratu bude koupelna zářit jako ze zlata.

Do nemocnic?
Speciální antibakteriální úpravy v současné době nacházejí uplatnění zvláště ve veřejném sektoru, hlavně v nemocnicích a dalších zařízeních podobného typu, kde se vyžaduje naprostá hygiena provozu. Klasickým příkladem je i úprava obkladů Hydrotec, kterou nabízí firma RAKO, oceněná na letošním stavebním veletrhu v Brně. Je součástí obkladů Hospital Line a Pigment Extra. Firma využívá licence japonského patentu.

Do povrchu keramiky se při výrobě zataví průhledná vrstva oxidu titaničitého a dalších anorganických komponentů. Po aktivaci slunečním UV zářením se povrchová vrstva vyznačuje vysokou smáčivostí, která pomáhá vytvořit na povrchu vodní film. Ten odmočí veškeré nečistoty. (Všimněte si, že výrobce dociluje opačného efektu než u předchozích úprav. Zatímco úpravy sanitárních zařízení, van a sprch směřovaly k snadnému stékání vody, zde má voda na povrchu co nejvíce zůstávat, aby obklad čistila.)

Vrstva Hydrotec má také schopnost vytvářet ve styku se vzdušným kyslíkem a vlhkostí a za pomocí UV světla takzvaný aktivní kyslík, který se vyznačuje bakteriocidními schopnostmi. Měření ukázala, že až 99 % bakterií umírá v kontaktu s povrchem už během 30 minut.

Text: Marek Burza, Foto: Archiv
Zdroj: Svět koupelen 5/01

KONTAKTY:
HÜPPE, K. H. Borovského 37, Slaný, tel.: 0314/52 09 54;
INEOS ACRYLICS, Janský vršek 13, Praha 1,
tel.: 02/57 11 22 23;
KALDEWEI, Kykalova 1, Praha 4, tel.: 02/22 13 55 33;
KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9, tel.: 02/66 10 64 50;

LAUFEN CZ, V Tůních 1637, Praha 2, tel.: 02/24 94 27 32;
RAKO, Šamotka 246, Rakovník, tel.: 0313/53 77 09;
RAVAK, Obecnická 285, Příbram, tel.: 0306/42 71 11;SIKO (SFINX), Skorkovská 1310, Praha 9-Černý Most,
tel.: 02/84 04 04 04 ;
VILLEROY & BOCH, Biskupcova 36, Praha 3,
tel.: 02/651 47 70

Jak dlouho snídá Heidi Janků?

Jídelna svýhledem do zahrady je místem, kde se bohatě snídá

Prozradila jste na sebe, že nejste žádnou velkou kuchařkou.
To jsem nikdy nebyla, ale myslela jsem si o sobě, že vařím docela obstojně. Pak jsem si ale přečetla rozhovor se svým manželem v knize „slavných“. Dozvěděla jsem se například, že umím pouze čtyři jídla a ty připravuji stále dokola. Takže dnes už jídlo „z mého repertoáru“ nejmenujeme, ale rovnou číslujeme — například dnes budeme jíst jedničku, zítra bude čtyřka. Víte, my strašně rádi dlouho snídáme, to je vyloženě rituál. Řekla bych dokonce, že na přípravě snídaně si dáváme skutečně velmi záležet. Manžel během venčení psa koupí čerstvé rohlíky, já mezitím připravím kávu, čaj a prostřu stůl, čteme noviny, povídáme si — zkrátka snídáme v klidu. A během dne už raději zajdeme do restaurace na něco teplého, tam je to jistější.

Říká se, že láska prochází žaludkem a že společné chvíle u jednoho stolu jsou nenahraditelnou součástí rodinné pohody.
Jsem domácí typ a u stolu u nás doma si umíme hezky posedět i bez toho, aniž bych vyvářela všelijaké pochutiny. Víte, my jsme stále někde na cestách, a tak si tu domácí pohodu doslova vychutnáváme. Uvařím třeba „dvojku“, sedneme si ke stolu a je nám krásně.

Vzpomenete si na vaše kulinářské začátky?
To patří do období mého prvního manželství, kdy mě do tajů kuchyně zasvěcovala bývalá tchyně, což byla báječná paní. Měla jsem komplikované dětství — v jedenácti letech mi zemřela maminka. Přišla jsem tím o úplné rodinné zázemí, takže jsem toho v dospělosti skutečně moc neuměla.

Na jednu perličku z mých začátků si ale vzpomínám. Když jsem začala žít s Ivošem, chtěla jsem mu udělat radost a uvařit něco skutečně dobrého. Do kastrolu jsem dala rozehřát sádlo, na které jsem ale vzápětí zapomněla. Až když bylo cítit po celém bytě, vrhla jsem se po pánvi. Sádlo ale vystříklo na plynový sporák, který začal hořet. Ze samého leknutí jsem chytla utěrku a hasila šlehající plameny. Utěrka se okamžitě vzňala, zakroužila jsem s ní nad hlavou a odhodila ji do umyvadla v kuchyni. A bylo po večeři.

V průběhu roku se budete stěhovat do většího bytu. Už víte, co bude v nové kuchyni jiné než v té současné?
Mým snem vždycky bylo mít dřez pod oknem, což se mi v současném domě splnilo. V novém však budou všude francouzská okna, takže to budu muset vyřešit jinak.
Bydlíme zde čtyři roky a za tu dobu jsem kuchyň přestavovala několikrát. Jednou tu nebyla zeď, ale pouze barový pult. Jenomže rámus z kuchyně rušil manžela u televize, tak mě „zazdil“. Dokonce chtěl zazdít i vstupní dveře z kuchyně do obýváku, ale to se mu nepovedlo. Po této stavební úpravě jsme se najednou neměli kde rychle najíst, takže jsem musela vymyslet místo, kam by se dal umístit malý stůl a dvě židle. Jinak sedáváme u kulatého stolu s výhledem na zahradu. Takže úprav bylo několik, až jsme se nakonec dopracovali k tomu, že je vše tak, jak potřebujeme — no a teď to začne nanovo, protože se budeme stěhovat do nového domu.

Váš dům se teprve staví, budete si hlídat stavební práce i v kuchyni?
To rozhodně! Navíc zařízení kuchyně nepatří do běžného vybavení domu, takže se začínám ohlížet po kuchyňských linkách. Chodím po kamarádech a čerpám z jejich zkušeností. Jedna známá mě například upozornila na to, že musím myslet na správné umístění baterie. Díky vodovodnímu kohoutku totiž nemůže otevírat okno. To i jiné „maličkosti“ budu rozhodně hlídat.

Jaký má váš manžel vztah ke kuchyni? Zatím víme, že ji chce mít daleko od televizní obrazovky, shodujete se ale v názoru na vybavení interiéru?
Do kuchyně přijde, když jde do ledničky. Pokud nejsem doma, volá mi a ptá se, kde najde nůž, vidličku a kam jsem dala talíře. Ivo mi určitě do interiéru nové kuchyně zasahovat nebude, jenom potom zhodnotí výsledek mého úsilí a práce.

RECEPT
Čínské nudle aneb trojka Heidi Janků:

Máme rádi čínské nudle, a protože jsem vysazená na maso, nesmí v nich kousek masa chybět. Kuřecí prsa nakrájím na nudličky, orestuji na cibulce, přidám do nich zelí a žampiony. Osolím, okořením curry a přidám sójovou omáčkou. Nakonec do měkkého masa vmíchám uvařené čínské nudle. Je to rychlé, lehké a velmi chutné.

Text: Kateřina Kaločová, Foto: Matěj Fleissig
Zdroj: Svět kuchyní 1/02

Koupelna v ložnici

Dnešní doba přeje nápaditým řešením, a tak se designéři i bytoví architekti předhánějí v neotřelých řešeních, jakým způsobem začlenit vanu či sprchový kout do ložnice. To je oceněno zvláště tam, kde majitelé nejsou svázáni konvencemi, dávají přednost fantazii a preferují nekonvenční způsob žití. Vždyť právě tyto dvě místnosti patří k nejintimnějším částem domova.

Co doporučujeme
Jestli jsme se rozhodli pro lázeň v ložnici, musíme si předem ujasnit, zda nám koupel bude sloužit k relaxaci či případné pohodové siestě (třeba ve dvou), anebo jako rychlá očista před spánkem či po probuzení. Zpravidla je třeba vyřešit spor vana verzus sprchový kout, protože obě zařízení v jedné místnosti ztrácejí tak trochu smysl. Zatímco vana poskytuje příjemnou koupel, sprchový kout umožní rychlou očistu těla.

Z čeho můžeme vybírat
Zařízení ve velké většině stojí samostatně, výběr se proto řídí nejen jejich funkčností, ale také velikostí prostoru, do kterého je chceme začlenit.
Vana může být samonosná a stát na čtyřech nohách, nebo si můžeme pořídit klasickou vanu, kterou je nutno obezdít. Lákavá je možnost masážní vany. Uživatel by však měl předem zvážit hlučnost motoru, který pohání masážní systém. V obou případech musíme dbát na okolní podlahovou krytinu, která nesmí klouzat a musí být snadno udržovatelná. Příjemné jsou dřevěné či laminátové podlahy, nevadí dlažba, případně PVC či linoleum.

Sprchové kouty či altány nabízejí víc možností. Kromě sprchování mohou být vybaveny masážemi či parní saunou s možností přidání vonných esencí. Po takové siestě se pak do postele těšíme dvojnásob.

Krátce o koupeli
Relaxační koupel by měla mít teplotu mezi 34 až 38 °C, kdy se rozšiřují póry, zvyšuje se krevní oběh a tím dochází k svalovému a psychickému uvolnění.
Nejvhodnější doba pro koupel je večer (ne bezprostředně po jídle) a lázeň by neměla trvat déle než patnáct minut. Ráno je ideální pro sprchování či velmi krátkou koupel ve vaně, abychom tělo dostali do správné provozní teploty. Pohodu při koupeli zvýší koupelové pěny, oleje či vonné esence, které jsou nejen příjemné a zvyšují relaxační účinek, ale také blahodárně působí na pokožku.

ANKETA
Co si myslíte o vaně nebo sprchovém koutu v ložnici?

Mahulena Bočanová
My máme vanu v obývacím pokoji, ale velmi atypickém, v takové velké kamenné místnosti, která má 70 m2 a stropy vysoké 8 m. Nad ní visí lustr s pravými svíčkami. Velmi romantické!

Pavel Poulíček
To si vlastně ani nedokážu představit. Já preferuji samostatnou velkou koupelnu s obrovskou vanou, nejlépe s výhledem do přírody nebo na historickou část Prahy. Při koupání šplouchá voda na všechny strany, v místnosti je vlhko – to by určitě během doby ohrozilo existenci ložnice.
A podle mě musí být v ložnici čisto, vyvětráno a útulno, aby se tu dobře spalo, četlo nebo jen tak lenošilo.

Ivana Andrlová
Nemusí to být špatné, ale jenom tam, kde má člověk dostatečný prostor, aby to byl jen přídavný a příjemný přepych. Za normálních okolností, kdy by vana nebo sprchový kout měly sloužit celé rodině, by to asi nebylo příliš vhodné.

Jan Čenský
To není zrovna podle mých představ. Dokážu si to představit třeba v erotickém salonu nebo v podobných zařízeních, ale doma bych to tak neřešil. Myslím, že tyto místnosti je lepší oddělit. I z praktického hlediska. Když třeba ráno vstávám dřív než manželka, tak bych ji nerad rušil sprchováním.

FOTO: ARCHIV, IVETA KOPICOVÁ, BEA JIREŠOVÁ

Kontakty:
EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Brno,
tel.: 05/47 21 66 22, 05/47 21 66 23;
HANSGROHE, Moravanská 85, Brno,
tel.: 02/47 21 23 34, fax: 05/47 21 25 21;
IDEAL STANDARD, Keramické závody Teplice, Zemská 623, Teplice,
tel./fax: 0417/560 772;
KERAMAG, Učňovská 100/1, Praha 9,
tel.: 02/66 10 64 50–1, fax: 02/66 10 63 15;
MOBALPA, 28. pluku 45, Praha 10,
tel.: 02/67 31 46 38;
SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/189, Praha 9, tel.: 02/684 86 35,
fax: 02/684 85 74;
TEIKO, Spytihněv 576, okres Zlín,
tel./fax: 067/794 30 67

Koupelny minulosti

Zlom nastal až v polovině osmnáctého století, tehdy se pozvolna lidé začali o svou hygienu více starat. Tentokrát je v tomto snažení podporovali i lékaři, propagující očistu těla. Všeobecně platilo, že „všechny národy, které se koupou, jsou zdravější než ty, které to nedělají“, jak se psalo v tehdejším tisku. K tomuto účelu byly na řekách budovány první lázeňské lodě. V nich se přes filtr čistila říční voda, která se pak používala ke koupání. Nedílnou součástí domácností se stávají dřevěné kádě, štoudve, necky, které sloužily k očistě těla všech členů rodiny.

Vývoj spěje ke koupelně
Časem si lidé začali k očistě těla pořizovat důkladnější zařízení. A tak se objevují plechové vany, které vyráběli klempíři z několika plechových dílů, měděné vany (ty byly samozřejmě drahé a používali je lidé z bohatších vrstev).

Zpočátku neexistovala samostatná místnost určená jen pro koupel, zařízení bylo v běžných domácnostech mobilní, v měšťanských a šlechtických interiérech byla vana nejčastěji součástí ložnice nebo šatny. Její design se odvíjel od vzhledu místnosti, navrhována byla tak, aby co nejvíc splynula s dalším zařízením (skříněmi, postelí). Z tohoto důvodu se obkládala dřevem, později se z hygienických důvodů začaly používat keramické obklady.

Nedostatečné odvětrávání způsobovalo nepříjemný zápach a vlhko, což bylo i nehygienické. Proto se vybavení koupelen pomalu přesouvalo do samostatné místnosti, která, jak čteme v naučném slovníku, měla být „přívětivá, slunečná, dobře k větrání způsobilá a rychle výhřevná“. Postupem času se tvary útulného sanitárního vybavení přeměňovaly v hygienicky účelný design, a tak se všechny povrchy staly omyvatelné a podlaha snadno přístupná pro čištění a lepší vysušení.

Blahodárné sprchování
Sprchování známe stejně dlouho jako koupání ve vaně. V masovém měřítku se začaly sprchy používat v kasárnách pro vojáky, ale nedostatek vody a problémy s topením vedly k tomu, že se od sprchování odstoupilo. O několik let později byla jejich výstavba obnovena. Zjistilo se totiž, že sprchování šetří vodu i čas.
Později se zavedly sprchy také v domácnostech.

Používaly se různé mechanismy, zpočátku byla sprcha samostatná, později se stala součástí vany. Ve třicátých letech dvacátého století se odborníci shodli na tom, že sprchová koupel se vyrovná koupeli ve vaně. Z tehdejší doby se dochovala věta: „Vanová koupel má značné nevýhody, očištěné tělo zůstává opláchnuté špinavou vodou. A jednou naplněná vana svádí k vykoupání celé rodiny.“

Čistá voda byla problém
Pitná voda se do domů donášela z veřejných studní a kašen. Rozvody vody ani kanalizace, tak jak je dnes známe, neexistovaly. Rozrůstání měst a zvyšování počtu obyvatelstva v 19. století měly za následek ničivé nákazy (především to byla cholera vyvolaná nakaženou pitnou vodou). Aby se předešlo epidemiím, bylo třeba vybudovat zásobárny vody s filtračním zařízením a současně s tím zahájit výstavbu kanalizace.

Teplo, teplo, teplíčko
Voda ze studen se dlouhá léta ohřívala v místnosti sousedící s koupelnou. Změnu přinesl až plynový ohřívač, který zajišťoval stálý přívod teplé vody. Na konci 19. století byl plyn považován za moderní a čistý zdroj energie. Dokonce osvobodil služebnictvo, které doposud nosilo dřevo a uhlí, a díky němu se koupání stalo mnohem příjemnější a jednodušší záležitostí.
Vana s ohřívačem vody se umísťovala do skříně nebo výklenku, a když se nepoužívala, byla schovaná za závěsem. Dřevěné podlahy byly před vlhkem chráněny olověným plechem.

Text: Lenka Haklová, Foto: archiv
Zdroj:Moderní byt 4/01

Kontakty:
AQUA PLUS, Okružní 1467, Beroun,
tel.: 0311/62 56 26;
CERAMICHE MARAZZI, Brdlíkova 287/1d, Praha 5, tel.: 02/57 22 04 63,
fax: 02/57 21 20 05;
EUROBATH CZ, Havlíčkova 678, Brno,
tel.: 05/47 21 66 22, 05/47 21 66 23;
HANSGROHE, Moravanská 85, Brno,
tel.: 02/47 21 23 34, fax: 05/47 21 25 21;
LS NYOX, Vyšehradská 12, Praha2,
tel.: 02/90 00 01 53;
SANITOP PRAHA, Sokolovská 968/189,
Praha 9, tel.: 02/684 86 35,
fax: 02/684 85 74

Zběsilost barev v srdci interiéru

Na výstavách nových kolekcí sedacího nábytku pro další sezonu často dominuje u většiny vystavovatelů stejná barva. Náhoda? Domluvili se? Ani jedno, ani druhé. Vysvětlením sice může být mimořádná citlivost designérů k očekávaným trendům, ale většinou najdeme klíč docela jinde.

Trendové agentury
Na základě dlouhodobého sledování psychologové zjistili, že lidé trvale upřednostňují některé barvy. Z krátkodobého hlediska má však pořadí barev v žebříčku značné výkyvy. Proč? Protože barevnost nejen u oděvů, ale i v interiéru podléhá módě. Lidé se po určité době nasytí módním odstínem, pak ho začnou podvědomě odmítat a bez námitek ho nahradí jiným, o němž do té doby nechtěli ani slyšet.
„Nastavení“ člověka k ochotě přijmout barevný odstín zkoumají v zahraničí takzvané trendové agentury. Pracují stejně jako agentury zjišťující třeba šanci nového nápoje uchytit se na trhu. Výsledky pak prodávají salonům haute couture, designovým studiím nebo výrobcům nábytku a jsou využívány i v reklamě či například v televizní grafice. Vše slouží jedinému účelu: zalíbit se a mít komerční úspěch.

Kombinace barev
Výběr kombinace barev však není jen otázkou osobního vkusu, ale existuje pro něj určitý fyziologický předpoklad. Lidskému oku je příjemné, když spolu sousedí barvy protilehlé, tedy takové, které kdybychom smíchali na paletě, získali bychom neutrální šedou.

Přesněji řečeno, zcela ideální je kombinace barev takzvaného simultánního kontrastu, jenž se od těch protilehlých drobně liší. Například protilehlou barvou k indigově modré je žlutočervená, ale barvou simultánního kontrastu je s ní sousedící žlutá. Většinou ani nevíme proč, ale dvě takové barvy na jedné pohovce v nás vyvolají pocit harmonie. Říkáme: hodí se k sobě.

Tón v tónu
Ve skutečnosti je kombinace barev zejména na sedacím nábytku ještě o něco složitější. Záleží například na velikosti barevných ploch, protože platí, že výraznější barvě bychom měli dopřát menší prostor. Záleží i na druzích materiálu, neboť hladké materiály barvu zvýrazňují a hrubé naopak lehce tlumí. Stejně tak můžeme kombinovat barvy, které jsou si blízké za předpokladu, že se liší jen odstínem — například dvě modré.

Nemusíme sledovat, jestli jsme sladili vhodně protilehlé odstíny, protože vlastně netvoří kontrast. Dosáhneme efektu zvaného „tón v tónu“. Zatímco protilehlé barvy k sobě musí pasovat jako manželský pár blízký si v názorech i věkem, aby se doplnily, tón v tónu jsou sourozenci, kteří si přes veškerou rozdílnost budou z principu svého vztahu vždy blízcí.

Preference barev z hlediska typu osobnosti:
Melancholik
Modrá: působí uklidňujícím a chladným dojmem

Flegmatik
Zelená: vyvolává pocit vyrovnanosti a jistoty

Sangvinik
Žlutá: je veselá, přívětivá a optimistická

Cholerik
Červená: působí dynamicky, temperamentně a nápadně

Text: petr Tschakert, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 3/01

Kontakty:
CASA TOSCANA, Svobodova 11, Praha 2, tel.: 02/24 92 10 88;
DESIGN SALON CLUB, Rytířská 4, Praha 1, tel.: 02/22 87 32 01;
INPRO CZ, Pražská 293/12,
Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, fax: 049/553 28 33;
KONSEPTI, E. Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28;
SIESTA INTERIER, Anny Letenské 7, Praha 2, tel.: 02/22 52 19 60;
STUDIO ITAL DESIGN, nákupní centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice, tel./fax: 02/72 18 32 91

Šatna – součást moderního interiéru

Na šatny časem pozapomněli projektanti a architekti dokonce i v rodinných domech, přesto (nebo právě proto) v našich snech zůstaly něčím, co má nádech mírného luxusu.

Dívat se na šatnu jako na rozmařilost, kterou si mohou dovolit filmové hvězdy, je dnes naštěstí již zbytečné. Šatna se vrátila do základního konceptu bytu jako něco samozřejmého a hlavně praktického.

Jedna nemusí stačit
Realizaci šatny, která je logickou součástí obytného interiéru, si mohou dopřát lidé, kteří nový byt staví nebo rekonstruují starý. V takových případech se již často objevují dvě šatny. První — mokrá (poblíž vstupu do bytu, kde se odkládají věci provozní, použité svršky, boty a tašky), jež má často temperovanou podlahu, což majitelé ocení hlavně v době plískanic, mokra a rozbředlých sněhů. Druhá — suchá šatna — je již onou čistou úložnou zónou, která souvisí většinou s ložnicí a koupelnou, nejčastěji vytváří přechodovou část interiéru mezi těmito dvěma místnostmi.

Pro zvolení vybavení šaten existují dvě cesty — buď si vybereme některý z nabízených skladebných zařizovacích šatních programů, nebo si necháme mobiliář vyrobit na míru. My jsme se tentokrát zaměřili spíš na ucelené systémy, které jsou ve velké škále materiálů, barev a velikostí dostupné na našem trhu.
Velmi propracovaný systém šatního vybavení mají Italové, a tak není divu, že i u nás jsou nejčastěji nabízeny právě italské skladebné systémy. Vynikají lehkostí, jednoduchostí a účelným designem.

K bohatosti výběru přispívají i funkční skandinávské systémy, dovoz z Německa a v neposlední řadě naše domácí produkty. (Právě na vybavení šaten se začíná orientovat mnoho podniků, které v tom cítí velmi zajímavé rozšíření výrobních možností, namátkou jmenujme firmy donedávna spojené převážně s produkcí kuchyňského nábytku — Karel Kováč a Miele Center Stopka).

Důležitým požadavkem, který skladebné systémy splňují, je možnost uspořádání úložných zón podle potřeby a četnosti užívání uložených věcí. Ceny se odvíjejí hlavně od použitého materiálu (nejdražší jsou masivní dřevěné konstrukce a dřevěné dýhy), značky a designu a bohatosti vnitřního vybavení. Jiná cena bude samozřejmě za jednoduchý regálový systém s jednou šatní tyčí, který si dovybavíme papírovými krabicemi, jiná tam, kde i na tento interiér uplatníme vyšší estetické požadavky.

Například zásuvky mohou být opatřeny skleněnými nebo hliníkovými čílky, mohou mít ozdobné rámečky apod. Pro pohodlné ukládání oblečení do výšek slouží pantografy… Místnost také potřebuje kvalitní osvětlení atd.

Šatnu místo skříně
Od rozměrných solitérních šatních skříní se v moderním interiéru ustupuje. Jednak zabírají hodně místa a také působí mohutně, zvlášť pokud si je pořídíme v tmavé barvě a umístíme je do menších prostor. Do bytu jsou dnes spíše vestavovány skříně na míru, tak aby působily co možná nejméně nápadně, případně nábytkové vestavby, do nichž se dá vejít a které dokážou nahradit šatnu.

Právě při nedostatku samostatných místností je to dnes nejčastější způsob, jakým se řeší ukládání. Dokonale vybavená vestavná skříň nebo šatna může podle architektů ušetřit oproti skříním až čtyři metry čtvereční plochy. Uživatelský efekt je ovšem oproti solitérním skříním, které by pojaly stejné množství věcí, těžko vyčíslitelný.

Nejmenší šatnu skýtá rohový prvek u vestavěných skříní, který ovšem vyžaduje velikost aspoň 150 x 150 cm. U těchto šatniček je důležité také vnitřní osvětlení (většinou se rozsvítí automaticky při otevření dveří) a součástí by mělo být i zrcadlo. Rohová šatna elegantně vyřeší mnoho problémů v dětských a studentských
pokojích, ale nezklame ani v rodičovské ložnici.

I když mnoho lidí dává hlavní důraz na vnějškové vyznění vestavěné šatny, je u tohoto zařizovacího prvku stejně jako u šatny samostatné nejdůležitější vnitřní řešení, úložný systém a možnost ukládat pohodlně ze stoje na zemi. Dveře vestavných skříní-šaten se k šatním nábytkovým programům nabízejí v desítkách provedení, a to nejen materiálových. Mohou být klasické, pojízdné či skládací (zalamovací). Na celkové ceně se ovšem podílejí často až jednou čtvrtinou.

ANKETA
Jak vidíte postavení šatny v moderním obytném interiéru?

Jan Padrnos, Blackbox
Šatna v současném interiéru (pokud je na ni dostatek prostoru) je skoro stejně důležitá jako třeba koupelna.

Zdeněk Duroň, A.I.T. Interier
Vzhledem k současným trendům, kdy zákazník žádá „vzdušnost“ a tím méně nábytku, se mění i koncepce a struktura šaten. Řešením je samostatná místnost, jejíž vybavení není konfrontováno s ostatním vybavením bytu. To umožňuje odlehčení interiéru (odpadá potřeba umístění šatních skříní s přiznaným korpusem či čelních posuvných nebo klasických dveří) a je ponechána větší volnost při zařizování obytných prostor bytu. Toto řešení je praktické též proto, že uživatel vchází přímo „do skříně“, čímž odpadá manipulace s dveřmi, navíc má okamžitý přehled o uložených věcech.
Druhým trendem, který se, myslím, prosadí, jsou lehké mobilní šatny (jakési pojízdné stojany s ochranou oblečení proti prachu). Tento způsob úložných prostor je finančně nenáročný a je vhodný pro klienty, kteří se nechtějí vázat k jednomu místu.

Anna Kovářová, architektka
Šatna je samozřejmě velmi důležitá, aby mohly ostatní volné a pěkné prostory (bez věcí, které nemají své místo) vyniknout. V projektu je možné je umísťovat takřka kamkoliv, v hotovém domě je to už těžší a spíš to dopadne tak, že se pokoje naplní různými skříněmi. Šatna by měla být vždy u vchodu a poté v blízkosti pokojů. Pokud jde o menší dům, řeším ukládání v pokojích většinou jako velkou vestavnou skříň, ale u vchodu (ať už do rodinného domu nebo bytu) by rozhodně šatna existovat měla, a to především na kabáty a boty.

Při letmém průzkumu jsme zjistili, že při vyslovení slova ramínko se dotazovaným vynořovaly zcela odlišné výrazy. U mužů jsme zaznamenali asociace s vepřovým masem a součástí ženského spodního prádla. Ženám se nejdříve vybavovala ona klasická pomůcka k zavěšení oděvu. Průměrný počet ramínek na jednu ženu je čtyřicet kusů. Mnoho z nich však ještě pořád nemá doma tolik ramínek, kolik by potřebovaly. Ono i ramínko musí mít svůj správný prostor, aby nevedlo prázdný život.

Text: Eva Poláčková, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt 3/01

Kontakty:
AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 32 50 17;
AMEK, Korunní 56, Praha 2,
tel.: 02/22 51 83 71, fax: 02/22 51 30 23;
CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94;
EUROLUX LIGHTING, Francouzská 76,
Praha 10, tel./fax: 02/71 74 22 41;
IKEA, Shopping Park Praha, Skandinávská 1, Praha 5, tel.: 02/51 61 01 10;
KAREL KOVÁČ CENTRUM, Přerovská 54a, Olomouc, tel.: 068/531 20 25,
fax: 068/531 12 88;
KLOU DESIGN, Holečkova 34, Praha 5, tel./fax: 02/57 31 79 64;
KONSEPTI, Elišky Krásnohorské 4, Praha 1, tel.: 02/232 69 28, fax: 02/232 13 58;
KTC INTERIER, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62;
LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel./fax:02/24 31 17 54;
MARINI DESIGN, Lazarská 8/13, Praha 2, tel./fax: 02/24 94 70 37;
STUDIO ZDRAVÉHO SPANÍ, Ohradní 14, Praha 4, tel./fax: 02/692 25 25;
ŠIBOR HÜLSTA STUDIO, M-Palác,
Heršpická 5, Brno, tel./fax: 05/43 10 72 20;
WINSTON INTERNATIONAL (výhradní distributor značky Mawa), Hudcova 78, Brno, tel./fax: 05/42 51 33 62

Význam kvalitních izolací

undefined

Hydroizolace
Ještě před koupí pozemku bychom se měli pokusit získat údaje o podmínkách založení objektu a výskytu podzemní vody; na základě těchto informací pak zhodnotit konfiguraci terénu v souvislosti s námi požadovaným charakterem a uspořádáním domu.
Značná část nově budovaných rodinných domů je dnes realizována na rovinatém terénu jako nepodsklepená s vodorovnou hydroizolací proti zemní vlhkosti. V tomto případě lze řešit hydroizolaci jako jednovrstvou v podobě asfaltových pásů nebo plastové hydroizolační fólie. U hydroizolace asfaltovými pásy je nutno před realizací zkontrolovat kvalitu a čistotu betonového povrchu, který musí být před natavením hydroizolace natřen penetračním nátěrem. V případě rizika vlhkosti betonu doporučuji použít speciální penetrace (např. Vedag Emailit BV extra). Za standardní řešení lze považovat užití oxidačních asfaltových pásů se sklotextilní vložkou.
Odlišný je postup při hydroizolaci fólií z měkčeného PVC, jako je Fatrafol či Alkorplan, kdy je nutno zajistit ochranu před mechanickým poškozením, zpravidla oboustrannou ochrannou textilií, a kdy se hydroizolace realizuje celoplošnou volnou pokládkou na základovou desku a svařením spojů jednotlivých pásů v jednom pracovním záběru.
V obou případech je však nutné od projektanta i dodavatele požadovat vytažení vodorovné hydroizolace na vnějších stěnách svisle 30 cm nad terén (proti navlhnutí stěn od tajícího sněhu nebo ostřiku deště). V místech, kde to není možné (například u módních francouzských oken), je nezbytné důsledně dořešit vodotěsné napojení hydroizolace na ostatní konstrukce. I zde však doporučuji zachování minimálního prahu 150 mm.

Dům ve svahu
V případě, že dům je umístěn ve svahu, je částečně či zcela podsklepen, doporučuji řešit izolace vždy jako hydroizolace proti tlakové vodě.
Při hydroizolacích proti prosakující vodě a proti tlakové vodě ve variantě asfaltových pásů doporučuji hydroizolaci dvěma pásy z modifikovaných asfaltů se sklotextilní vložkou.
V každém případě je nutno dokončenou hydroizolaci chránit proti mechanickému poškození. U některých speciálních realizací lze řešit spodní stavbu z vodostavebního betonu s ochranným nátěrem. Toto řešení není, obzvláště v oblasti výstavby rodinných domů, ještě příliš rozšířené.
Pro případ řešení průsaku betonovými konstrukcemi je potřeba se zmínit o nátěrech, které izolují na bázi krystalizace v betonu; příkladem mohou být nátěry Xypex, jež jsou schopny řešit i případné poruchy.
K tématu hydroizolace proti vodě se dostaneme ještě v průběhu řešení vnitřních konstrukcí v koupelnách, technických místnostech a při stavbě bazénů. Princip řešení hydroizolací je obdobný, přičemž u složitých konstrukcí typu bazénu se obracíme s návrhem a dodávkou na jednu firmu s patřičně dlouhou zárukou na dodávku všech vrstev včetně finálních.
Při izolaci podkladu pod obklady a dlažby se hydroizolace stále více nahrazují izolacemi stěrkovými s doplněním speciálních pružných a těsnicích lepidel. V každém případě musíme kontrolovat kvalitu, abychom se nedočkali nepříjemných překvapení v podobě průsaků.

Ochrana proti radonu
Součástí geologického průzkumu stavební parcely by mělo být i stanovení stupně radonového rizika v dané lokalitě. Vzhledem ke geologické skladbě podloží v České republice se značná část stavebních parcel nachází v místech se středním stupněm radonového rizika. Protože tento plyn může způsobovat ve větší koncentraci v uzavřeném obytném domě zdravotní komplikace, je nutno u novostaveb, kde toto riziko hrozí, zamezit pronikání radonu do objektu.
Řešení v podstatě spočívá v užití hydroizolačních pásů s vysokým difuzním odporem. U hydroizolací na bázi asfaltových pásů se užije jeden pás s hliníkovou vložkou; u fólií se použijí výrobky s dostatečným difuzním odporem.
V každém případě požadujeme u použitých hydroizolačních pásů doložení atestu proti radonu. Pro správnou funkci izolace je nutno zkontrolovat i řešení prostupů kanalizace a jiných rozvodů.

Tepelné izolace
Snaha snižovat náklady na spotřebu energie ze strany státu je vyjádřena novým zákonem 406/2000 Sb., o hospodaření s energií. Naše úsilí o snížení provozních nákladů by nás mělo dovést nejen k respektování legislativních požadavků, ale i k optimalizaci konstrukcí z hlediska tepelných ztrát. Proto bychom měli už od projektanta požadovat návrh, který vyčíslí konkrétní náklady na provoz domu. Zpravidla zjistíme, že je výhodnější respektovat doporučené hodnoty výrobců tepelných izolací, než pouze dodržet požadavky norem.
Příkladem pro rozhodování může být realizace zateplené fasády na novostavbě, kdy při nárůstu tloušťky tepelné izolace z 60 mm na 120 mm vzrostou náklady na tepelnou izolaci o 100 %, ale realizace celé fasády s tmely, prací a lešením se zvedne pouze o cca 10 %. Náklady na vytápění přitom mohou klesnout o 30 %. Současně mohou klesnout i náklady na otopný systém a do určité míry tak kompenzovat výdaje za tepelné izolace.
Obdobné je to s náklady při užití tepelných izolací i v jiných částech objektu. Vzhledem k tomu, že v rámci celého systému technicky funkčního domu působí další faktory (prosklená plocha, větrání, konstrukce domu aj)., jedná se o poměrně složitý úkol celkové optimalizace funkce domu.
Pro charakteristiku každého materiálu z hlediska tepelných vlastností je důležitá tepelná vodivost (W/mK). Materiály, užívané ve stavebnictví v masovém rozsahu jako tepelné izolace, mají tuto hodnotu okolo 0,04 W/mK. Pro hodnocení tepelných vlastností celé konstrukce je rozhodující hodnota tepelného odporu R (m²KW^-1), která charakterizuje schopnost konstrukce zabránit úniku tepla. V souvislosti s tím poznamenejme, že s tepelnými vlastnostmi konstrukce souvisí i povrchová teplota vnitřních stěn a podlah včetně dalších vlivů (kondenzace vody na stěnách, vznik plísní, špatná tepelná pohoda včetně nerovnoměrného rozdělení teplot uvnitř objektu).
O užití tepelných izolací bychom měli uvažovat prakticky v každé fázi výstavby. Už před betonováním podkladní desky na rostlém terénu bychom měli rozhodnout, zda není vhodné instalovat izolaci vůči terénu již pod podlahou. Obdobně u sklepních stěn, kde tepelná izolace může sehrát i roli ochrany hydroizolace. U těchto tepelných izolací, které se nacházejí zabudované mezi konstrukcí a zemí, užíváme téměř výhradně extrudované polystyreny. Z nejznámějších lze jmenovat výrobky Styrodur koncernu BASF, distribuovaný Saint-Gobain Isover, a produkty výrobce DOW. Ekvivalentem může být rovněž pěnové sklo Coriglas s vynikajícími mechanickými vlastnostmi, avšak i s vyšší cenou. Užití těchto materiálů by se mělo týkat i soklů nad terénem a řešení všech detailů, kde se může objevit vlhkost a kde se požaduje mimořádná tuhost tepelné izolace.
V další fázi výstavby rodinných domů převažuje zpravidla užití tepelných izolací na bázi čedičových či skelných vláken. Tyto materiály mají pro výstavbu rodinných domů výhodu v tom, že jsou kvalitní, zdravotně nezávadné, paropropustné, nehořlavé a dokážou splnit celý rozsah různých funkcí. Z materiálů na čedičové bázi lze jmenovat Orsil a Rockwool, na bázi skla například Saint-Gobain Isover.
Jako zpravidla doplňkový se užívá pěnový polystyren, výhradně stabilizovaný, a to převážně do podlah pod podlahové topení, do fasád jako kontaktní zateplovací systém a do konstrukcí plochých střech.

Nosné zdi a fasády
U vnějších obvodových stěn vždy zvažujeme v prvé řadě užití kvalitního vyzdívacího materiálu s dostatečným tepelným odporem.
V případě užití takového materiálu, kdy nosná stěna nesplňuje požadované tepelné vlastnosti, se doporučuje použít kontaktní zateplovací systém na bázi desek s kolmým vláknem Orsil NF v kombinaci s kvalitní omítkou s odpovídající paropropustností (Terranova, Tollens, Caparol, Baumit aj.).
Rozhodující pro dlouhou životnost je provádění zateplovacích systémů v příhodných povětrnostních podmínkách, tj. při teplotách nad 5 °C, nikoliv však za příliš vysokých teplot. Je zároveň nezbytné prověřit správné celoplošné přilepení izolace beze spár mezi deskami, ukládání tkaniny do tmelu a nikoliv na holý izolant, správné přesahy tkaniny v detailech nároží a aplikaci jednotlivých vrstev po řádném vyzrání vrstev předchozích.
Další možností je doteplení stěn pomocí větrané fasády s obkladem například dřevěnými palubkami, kdy se užije Orsil M, Airrock či desky Isover SPF. Zde je vždy nutno dodržet zásady důsledného odvětrání fasádního prostoru a zachování odvětrané dutiny mezi fasádou a izolací s možností přívodu vzduchu ve spodní části a odvodu vzduchu v horní části stěny pro vytvoření komínového efektu.
Zpravidla největší množství tepelných izolací na rodinném domě spotřebujeme do prostoru střechy mezi krokve. Dnešním standardem by měla být tepelná izolace mezi krokvemi v tloušťce 180 mm z minerálních desek Orsik, Rockmin či z rozpínavé plsti Isover Isophen. Pro dokonalou tepelnou izolaci střechy bych vždy doporučil osadit i pěticentimetrovou vrstvu tepelné izolace pod krokve pro dokonalé odstranění úniku tepla ve styku materiálů.
Požadujeme-li zachování pohledové krokve, volíme izolaci nad krokve, a to formou tvarovek Termodach z polystyrenu, polyuretanové desky Vedatherm, Styrodur či kombinaci minerálních a skleněných vláken Isover Unitop. Vždy však musíme zajistit dostatečnou únosnost pro střešní krytinu.
U ostatních konstrukcí uvnitř budovy využíváme tepelných izolací na bázi minerálních nebo skelných vláken, která vynikají specifickými víceúčelovými vlastnostmi.
Příkladem takových konstrukcí mohou být výplně lehkých vnitřních příček, například sádrokartonových, kde výplň izolantem výrazně zvyšuje hlukový útlum mezi oddělenými místnostmi. Obdobně izolace v prostoru zavěšených podhledů slouží jako tepelná, hluková a velice často i protipožární.

Specifika podlah
Zcela specifickou izolací je tepelná izolace v podlahových konstrukcích, která v místech styku vytápěných a nevytápěných prostor musí zajistit dostatečný tepelný odpor. Příkladem jsou konstrukce podlah na rostlém terénu nebo nad nevytápěným sklepem, průjezdem apod. V těchto místech je vždy potřeba zajistit řádnou skladbu, která zpravidla přesahuje požadavky normy. Pouze tak se vyvarujeme pozdějšího pocitu chladu od nohou.
Naopak u sousedících prostor s relativně identickou teplotou plní tatáž izolace hlavně funkci izolace hlukové, tedy proti přenosu tzv. kročejového hluku. Je potřeba si uvědomit, že vlastní útlum hluku zajišťuje dostatečná hmotnost samotné dělicí konstrukce, avšak i tak může docházet k přenosu hluku přímo vnášeného do konstrukce pohybem po podlaze. Příkladem může být známý rachot při vrtání do stěn v panelových domech a přenos hluku do celého domu.
Je tedy vždy nezbytně nutné důsledně oddělit konstrukci podlahy od nosné konstrukce stropu a zamezit vnášení kročejového hluku do konstrukce. Děje se tak vytvořením tzv. plovoucí podlahy na vrstvě kročejové izolace, jejíž nezbytnou součástí musí být pásek, který odděluje podlahu od stěny. Na tuto izolaci se po zakrytí hydroizolační fólií nabetonuje vrstva betonové mazaniny, zpravidla tloušťky 5 cm, na kterou se teprve pokládá vlastní nášlapná vrstva podlahy. Do těchto konstrukcí jsou velice vhodné tužší desky z čedičových, případně skelných vláken, která splňují i nejnáročnější požadavky na kročejový útlum.
Standardní bytové požadavky se dají splnit položením plastové izolace Ethafoam, případně speciálními polystyrenovými deskami. Vždy však doporučuji pravidelnou kontrolu a přejímku před betonáží podlahy, neboť v této vrstvě se nacházejí stále častěji rozvody vody, topení i elektro v ochranných trubkách. Proto vždy stojí za pozornost prověřit skutečnou kvalitu díla.
V poslední řadě je potřeba se v rámci tepelných izolací zmínit o izolacích rozvodů topení a vody, které u menších dimenzí zcela opanovaly nenasákavé a estetické pěnové plasty.
Hydroizolace a tepelné izolace jsou materiály, které v konečné podobě našeho domu příliš neuvidíme, ale o to více zaregistrujeme jejich špatnou funkčnost. Správně fungující izolace vytvářejí správné prostředí uvnitř domu a šetří poměrně mnoho peněz.

Ing. Bohumil Ouda

Design není uměním

Hodně cestoval a netají se tím, že si nejdříve ze všeho naplánoval svůj život, aby v něm dosáhl harmonického poměru mezi vášní pro rybaření a profesí. Práce Furia Minutiho jsou bohatě publikovány, jeho návrhy získaly různé ceny včetně Compasso d’Oro a jsou v mnoha muzeích zaměřených na současný design.

Design není uměním, tak se uvedl v loňském roce Furio Minuti na přednášce v Národním technickém muzeu v Praze při příležitosti představení nové kolekce firmy Guzzini (je jedním z jejích hlavních autorů), kterou zorganizoval M. G. Distribuzione, dovozce této značky do naší republiky. U některých přítomných to vzbudilo silné pohnutí. Myšlenka designu jako jakési služby veřejnosti není všem tak blízká jako právě tomuto italskému architektovi. „Navrhovaný předmět má být realizovatelný a umístitelný na trhu,“ říká ovšem nekompromisně. Pokud by jeho vlastní návrh neměl mít naznačenou budoucnost, asi by raději trávil svůj čas jen u vody s prutem v ruce.

Design pro většinu
Druhá myšlenka, kterou rovněž vyvolal určité emoce, byla, že designové výrobky by měly na trh přicházet za cenu, která je dostupná většině lidí. Pokud pomineme diskutabilnost pojmu „dostupné“ (co je dostupné v Itálii či Německu, není už stejně dostupné u nás), dá se toto mínění zahrnout do stále sílícího myšlenkového proudu takzvaného demokratického designu, tedy designu, který by zpříjemnil a obo-
hatil život většině lidí.

I díky takovým názorům se proces demokratizace designu šíří po celé Evropě. Je ovšem založen na síle a úrovni průmyslové výroby i na kulturní vyspělosti v té které zemi. Furio Minuti má prostě štěstí, že vytváří návrhy pro firmy, jakou je například Guzzini, která prodává v osmdesáti zemích světa a stotisícové série pro ni nejsou výjimečné.

Furio Minuti dokázal vyniknout hlavně návrhy předmětů denní potřeby a drobnějších bytových doplňků. Ani to možná nevíte, ale s některými se zřejmě i vy setkáváte ve své kuchyni. Velmi rozšířené jsou v České republice jeho transparentní salátové mísy nejčastěji se stříbrným nebo červeným ozdobným páskem na horním okraji. Mísa Season se začala vyrábět v roce 1984 a dělá se dodnes. U výrobků z plastu nebývá tak dlouhá životnost běžná. Tento autor však nadčasovost u spotřebního zboží vyznává jako první přikázání tvorby. Proto navrhuje čisté linie a ani materiálově nejsou jeho výrobky nikdy příliš komplikované. „Čisté linie vytvářím proto, že za a) neumím kreslit složitě a za b) myslím si, že jednoduché vydrží déle,“ říká.

To potvrzuje i jeho kolekce bytových doplňků Helsinki, která byla na trh uvedena v loňském roce. Založena je na jednoduchém stavebnicovém principu, díky němuž lze vytvořit různě vysoké regály, stolky, kontejnery či vitríny. Stavebnice je z hliníku a skla a doplňují ji kolečka. Furio Minuti nám jejím prostřednictvím vzkazuje, že do každého interiéru je možné dostat více volnosti a kreativity a že je důležité synchronizovat vybavení domova s životním stylem.

Text:Eva Poláčková, Foto: Archiv
Zdroj: Moderní byt: 4/01

Vítejte v útulnu

undefined

Původní byt prodala a hledala nový, se kterým by měla minimální práci a do něhož by se mohla rovnou nastěhovat.

Nový domov našla po krátké době v právě dokončovaném domě na okraji Prahy. V blízkosti této novostavby je rozlehlý park, který přechází v les vedoucí do překrásného údolí. „Když jsem byt objevila, nebyl úplně dokončený, a tak se mohlo provést ještě několik stavebních změn. Ve vzorovém bytě jsem si vybrala materiály na podlahy, zařizovací předměty do koupelny a na toaletu a několik dalších věcí. Měla jsem celkem jasnou představu o tom, co chci a co potřebuji.

Realita byla ale trochu jiná, nic nebylo tak jednoduché, jak jsem si představovala, takže nakonec jsem držela stavební dozor nad bytem já,“ říká majitelka bytu. To trvalo téměř rok a půl, výsledkem je však byt, kde je cítit ženská ruka a útulno, o němž majitelka tvrdí, že je pro ni velmi důležité. Nejen ona, ale i návštěvy se u ní cítí dobře, a to ji hřeje na duši.

Krb v paneláku
Klasický třípokojový byt o rozloze 98 m2 poskytuje domov nejen majitelce, ale i jejímu dospělému synovi. Aby měli oba své soukromí, jsou jejich pokoje odděleny obývacím pokojem s kuchyní. Do koupelny a speciální malé pracovní místnosti se vchází úzkou chodbou rovnou z předsíně.

„Společenskou část, kde relaxuji a přijímám návštěvy, jsem chtěla zařídit tak, aby tu hned při vstupu byla cítit pohoda a člověk si uvědomoval teplo domova.“ Proto nechala stavebně přizpůsobit místnost tak, aby se do ní mohl začlenit krb, který má kvůli bezpečnosti elektrickou vložku. „Po krbu jsem vždycky toužila, takže když jsem se konečně rozhodla, že si ho sem pořídím, zbývalo jen vybrat typ. Ten, který jsem zvolila, se mi líbil od začátku, jen jsem si nebyla jistá zlatým lemem. Nechala jsem proto podobně zarámovat také obrazy, a tím se mi podařilo místnost barevně sjednotit.“

Sklo má přednost
Během stavebních úprav se začala žena poohlížet po nábytku. Z minulého bytu si vzala jen některé kusy, rozhodla se totiž, že v novém začne úplně nově. Vztah k zařizování měla odjakživa. Dříve se ráda inspirovala zahraničními publikacemi, dnes nachází podněty také v českých časopisech o bydlení. „Vyzkoušela jsem dva architekty, ale nebyla jsem spokojená, a tak jsem si řekla, že si interiér zařídím bez jejich pomoci. Nepotřebuji hodně nábytku, chtěla jsem, aby byt působil lehkým a vzdušným dojmem.“

S výběrem zařízení to ovšem nebylo jednoduché. Bohužel se po dodání ukázalo, že je několik kusů poškozených, takže je musela žena vrátit. Jenže dodací lhůty jsou dlouhé a ona potřebovala bydlet, nechtěla čekat. Zrušila tedy některé objednávky a místo obývací stěny si pořídila skleněné police a další doplňky. „Mám ráda sklo. Vždycky jsem k němu měla vztah, inspiruje mě. Sice je trochu náročné na údržbu, ale mně to nevadí. Navíc do místnosti vnáší pocit volnosti,“ říká paní. Některé skleněné kusy jsou ze standardní nabídky, jiné jsou vyráběné na zakázku. „Poslední kusy nábytku jsem nakonec pořídila celkem rychle, problém jsem měla jen s příborníkem. Ke skleněnému jídelnímu stolu byl pouze na objednávku. A protože jsem chtěla vidět všechno předem, nekoupila jsem ho.“

Majitelka chtěla mít vyřešený každičký detail, proto nezapomněla ani na radiátory, které jsou malým, zato však podstatným prvkem obytného prostoru. „Radiátor je součástí bytu. Nechci ho nijak potlačit, naopak, chci mu dát vyniknout.“ Topná tělesa nechala v celém bytě vyměnit a vždy je přizpůsobila charakteru a barevnosti té které místnosti.

Žena a květina
Květiny patří nejen ke každé ženě, ale i do každého bytu. V tomto případě to platí dvojnásob. Majitelka miluje květiny, věnuje se jim s péčí a láskou. Součástí bytu je zimní zahrada, kde je záplava běžných i cizokrajných květin. Její koníček ji inspiroval ještě k jednomu nápadu. „Chodba je osvětlena denním světlem a já můžu mít před vstupními dveřmi květiny. Napadlo mě, že by se mohlo do stěny vedle vchodových dveří umístit okno, čímž by se prosvětlila i předsíň bytu.“ Nápad se bohužel pro stavební i finanční nároky neuskutečnil. Využila tedy prostor jiným způsobem. Když vstupuje do bytu, cítí jisté zadostiučinění a těší se do svého útulna.

FOTO: IVETA KOPICOVÁ, text: Lenka Haklová
Zdroj: Moderní byt 3/03

PARTNEŘI WEBU