Blog

Dvakrát byt pro jednu ženu

IDEÁLNÍ ŘEŠENÍ

První návštěva se odehrává u ženy středního věku. Její dcera se nedávno osamostatnila a zůstala v jejich původním bytě. Žena se nastěhovala do novostavby, řešení vysněného příbytku však mohla ovlivnit už jen částečně.

Byt má 65 m2 a tvoří ho vlastně dlouhá chodba a velká místnost. “Měla zde být i samostatná ložnička asi o deseti čtverečních metrech, ale než něco tak stísněného, chtěla jsem volný a dýchatelný prostor,” říká majitelka, “to se mi naštěstí ještě podařilo prosadit.” Prostorná místnost je částečně dělená stěnou, za níž se nachází kuchyň.

Bez zbytečných bariér

V celém bytě (kromě koupelny) jsou plovoucí podlahy. Dveře a okna už byly osazené, a proto k nim majitelka zvolila rustikální dub. Byt tím získal optickou i materiálovou vyhraněnost, kterou podtrhla volba jednoho autorského rukopisu při zařizování. Tohoto úkolu se zhostila firma Fast. Jejím dílem je většina zařizovacích předmětů v obytném prostoru a hlavně vyřešení ložnice.

Ložnice je od společenské části bytu ohraničena odkládacím pultem, v němž se skrývá i knihovnička. “Když ležím v posteli, nemám pocit, že jsem v otevřeném prostoru. Mám své soukromí, svůj koutek,” říká žena. Přitom je zde dostatek úložného místa, velké skříně na oděvy jsou dostačují. Zrcadla na jejich dveřích prostor rozšiřují a vnášejí sem určité oživení, skříně díky nim také nepůsobí mohutně. Ložnice je vyřešena velmi účelně (v čele postele je zabudováno bodové světlo, při němž se dá i číst) a přitom půvabně.

Za ložnicí se rozkládá obývací pokoj s pohodlnou sedací soupravou, konferenčním a televizním stolkem, jídelním stolem a dvěma solitérními prosklenými skříněmi. Od jídelního stolu se odkryje pohled do části bytu věnované kuchyni. Vybavena je vším, co je v moderní kuchyni běžné. Spotřebiče včetně ledničky s mrazničkou a mikrovlnné trouby jsou do nábytku vestavěny. Příjemný dojem vytvářejí zvlášť vybrané fazetované bílé kachlíky velikosti 10 x 10 cm.

Díky několika málo stavebním zásahům a sladění materiálů a barev vznikl z nepříliš šťastně řešeného prostoru tvořeného více než pět metrů dlouhou úzkou chodbou s malým pokojíčkem, kuchyňkou do L a jediným otevřeným prostorem o rozloze větší než 50 m2 světlý a příjemný byt. Majitelka je dnes ráda, že ho celý nezařizovala jednotlivými předměty, ale že část je do prostoru vestavěna na míru. “Jsem s výsledkem spokojená. Každému, kdo ke mně přišel, se tohle řešení ohromně líbilo. Já na tomto bytu oceňuji také jeho polohu. Když se podívám z okna, vidím krásnou zeleň, a když se vykloním, vidím až na Hrad,” dodává žena a odhaluje tak atributy, které dnes při výběru bytu hrají vážnou roli.

Vyjádření autorů (projekční tým Fast):

Klientka se na nás obrátila s nepříliš častým požadavkem na skloubení funkce ložnice s pevným, to znamená nerozkládacím, lůžkem a obývacího pokoje v jedné místnosti. Sedací soupravu a kuchyňskou linku měla již vybranou. Požadavek pevného lůžka — byť v obývacím pokoji — byl, i podle nás naprosto správný, neboť žádné rozkládací lůžko neposkytne uživateli ergonomické a zdravé spaní jako postel vybavená odpovídajícími rošty a latexovými matracemi. Místnost jsme rozdělili příčkou, která navazuje na záhlaví lůžka. Příčka má police v dolních dvou třetinách obrácené do ložnicové části, zatímco horní třetina je otevřena nad sedací soupravou směrem do obývacího pokoje. Mezistěna tak působí při pohledech z obou částí místnosti spíše jako součást nábytkového vybavení, ne pouze jako samoúčelný dělicí prvek. Obývací část je zařízena knihovnami Anta, konferenčním stolkem Zet 1 a hi-fi skříňkou Lapidar.

TEXT: EVA POLÁČKOVÁ

FOTO: JAROSLAV BENEŠ,

JOSEF MOUCHA

Kontakty:

AKIT (sedací nábytek), Žitná 30/571, Praha 2, tel.: 02/24 94 16 86;

FAST INTERIÉR & DESIGN (nábytek), Sázavská 32, Praha 2,

tel.: 02/24 25 05 28;

INTER DESIGN PRAHA (koberce),

Ve Smečkách 31, Praha 1,

tel.: 02/96 22 41 15

BYT PRO MISS

Soutěže půvabných dívek jsou na celém světě stále populárnější. Vítězkám otevírá dar krásy zářivou budoucnost. Jediná chvíle změní jejich osud, v jediné chvíli jsou obdarovány mnohým, o čem dosud jen snily. To se stalo i letošní Miss České republiky Michaele Salačové, ani ne osmnáctileté Moravance z Třebíče.

Michaela se zúčastnila soutěže o titul nejkrásnější dívky v naší zemi s pocitem “proč to nezkusit”, ale také “proč nevyhrát”. Štíhlá vysoká studentka gymnázia v Moravských Budějovicích se chystala na hlubší studium jazyků na vysoké škole, protože už dnes slušně zvládá angličtinu a němčinu, zabývá se latinou a francouzštinu si přibrala nedávno. Možná by to byla i fakulta žurnalistiky. Titul Miss ČR jejími plány poněkud zamíchal, ale zatím je nezrušil. Česká pobočka americké agentury APK, organizující národní soutěže Miss a rovněž Miss World, se ujala odborné přípravy nové královny a začala Michaelu okamžitě zaměstnávat také v reklamě. V létě byla s vítězkami z ostatních zemí na Kanárských ostrovech a v listopadu se zúčastní jubilejního 50. ročníku soutěže Miss World v Londýně.

Auto a byt

Člověk, který hodně pracuje a cestuje, potřebuje klidné zázemí, jedno místo na Zemi, kde panuje jeho řád. Ne že by rodiče Michaelu už doma nechtěli, zejména maminka se smiřovala s jejím rychlým odletem z hnízda nerada, ale daleko lepším řešením je pro ni vlastní malý byt v hlavním městě, kde se bude také hodně zdržovat. Miss dostávají k zářivé korunce často také automobil. Auto a byt (sen snad všech mladých lidí) se Michaele splnil. Obojí má sice k dispozici na omezenou dobu, ale start je to skvělý. Zařízený byt jí zapůjčil na tři roky jeden ze sponzorů soutěže Miss — stavební společnost IPS — a jeho vybavení bylo svěřeno architektům z firmy Hotový interier, kteří se ujali úkolu s nadšením.

Efektní a vytříbený

Uspořádání a pojetí interiéru bylo vymezeno dispozicí, kterou shledali vcelku vyhovující pro řešení otevřeného bytového prostoru obývaného jedním mladým člověkem. Z nevelké čtvercové předsíně se vstupuje jednak do koupelny (společné s WC), jednak do obytného prostoru ve tvaru L, na který navazuje kuchyňský kout. V obytném prostoru se soustřeďují činnosti relaxace, spaní a stolování.

Při celkovém řešení konceptu a hledání funkčních vazeb měli architekti stále na mysli, že připravují prostředí pro mladou nekonvenční dívku s atraktivním a náročným zaměstnáním, které bude odrážet a re- prezentovat její osobnost. Základním zařizovacím prvkem se ukázala být kombinace sezení a spaní pomocí jednoho nábytkového prvku.

I když byl interiér řešen pro abstraktní osobu, protože jeho návrh začal vznikat dlouho předtím, než byla známa vítězka soutěže Miss ČR 2000, realizace padla Michaele jako dobře ušité šaty. Záměrně byl také ponechán prostor k tomu, aby si ho sama dotvořila, protože architekt Viliam Ladzianský z firmy Hotový interier, který nás s touto koncepcí seznamoval, soudí, že osobitost bytu je také v rukou jeho obyvatele.

Vyjádření autorů (Hotový interier):

Většina nábytku je navržena do tohoto konkrétního prostoru z prvků naší autorské série. To se týká úložných prostor do obývací místnosti, kávového stolku, velké šatní skříně a kuchyňské linky. Ostatní vybavení tvoří zařízení vybírané v souladu s hlavním záměrem — důrazem na designový motiv, jímž je výrazná grafika geometrických vzorů na potahu rozkládacího sofa, taburetkách a stojacím svítidle, působící jako akcent v harmonicky laděném prostředí tvarů, materiálů a barev.

TEXT: TAMARA RUMLOVÁ

FOTO: IVETA KOPICOVÁ

Kontakty:

A.P.S. SYSTEM — Pavel Fischer (malby), nám. Krále Jiřího z Poděbrad 6, Cheb,

tel.: 0166/43 49 85;

HOTOVÝ INTERIER (design a dodávka nábytku a podlah Tilo), Roztylské nám. 12, Praha 4, tel./fax: 02/72 77 04 80; Koptova 7, Karlovy Vary,

tel./fax: 017/358 55 45;

MADO INTERIER — Vladimír Píša (podlahy), Kolmá 8, Praha 9-Vysočany, tel./fax: 02/82 81 97 (84 81 89 59);

MERLONI ELETTRODOMESTICI (spotřebiče Ariston), U Nákladového nádraží 2/1949, Praha 3, tel.: 02/71 77 16 14;

Václav Kubela — ZA (osvětlení),

Tvrdého 641, Praha 9,

tel./fax: 02/83 92 20 12

Správný potah je výhra

Ve většině prodejen vám při výběru čalounění nabídnou látku, kůži nebo alcantaru. Jednotlivé druhy se vyznačují specifickými vlastnostmi, podle nichž se dělí do několika kategorií a zároveň se tím určuje jejich kvalita. Výrobci mají pro zařazení materiálu do kvalitativní stupnice ještě i další měřítka. Některé vlastnosti a pravidla údržby jsou však stejné.

Látka

Největší výběr barevných odstínů, jejich kombinací a vzorů poskytuje látkové čalounění. K jeho výrobě se používají různé — nejčastěji směsové materiály (bavlna, viskóza, polyester, vlna ad.), kvalitu kromě složení určují také typ a hustota vazby.

Volba barev a vzorů na látce je ovlivňována ostatním nábytkem, velikostí i světelnými podmínkami v místnosti. Jemné vzory, světlé a pastelové odstíny působí v menších prostorách jemněji a místnosti neubírají světlo. Nápadné dekory naopak vyniknou ve velkých pokojích. Je-li dostatek světla i prostoru, nemusíme se obávat ani tmavých odstínů.

Látkový potah by měl být už napohled pevný a odolný. Udržuje se vysátím prachu, při případném znečištění lze použít běžné čisticí prostředky. Většina výrobců poskytuje na látky speciální povrchovou úpravu, která má za úkol chránit látku při případném znečištění. Za všechny připomeňme Skotchgard či teflonovou úpravu. V praxi to znamená, že vylitý nápoj se do látky hned neprosákne, určitou dobu se drží na povrchu a uživatel má tak čas znečištění bez následků odstranit. V případě, že podobnou úpravu sedací souprava nemá, lze speciální impregnaci s podobnými účinky nechat aplikovat dodatečně. Protišpinivou úpravu bychom měli požadovat především u sedacích souprav, u nichž je svrchní potah přišit napevno a nelze ho sejmout a vyprat nebo dát chemicky vyčistit.

Kůže

Kůže má jako přírodní materiál své kouzlo a mnozí jí dávají přednost, přestože jsou na trhu i jiné nabídky, často s praktičtějšími vlastnostmi. Rozdělena je do několika kvalitativních kategorií, které se určují především podle toho, která z vrstev je zpracovaná.

Platí, že horní vrstvy jsou nejkvalitnější a získávají se z nich velmi jemné a měkké kůže, na kterých je patrný největší počet přírodních defektů. Nejčastěji se barví do přírodních odstínů (béžové, hnědé, zelené, výjimečně modré) a ošetřují se anilinovým lákem (rozdělujeme anilinové a poloanilinové kůže). Jsou náročné na údržbu, choulostivé, snadno se zašpiní a nedoporučují se používat v rušném provozu. Kůže oddělená ze spodní vrstvy, tzv. štěpenka, se řadí k méně kvalitním, proto se v dokončující fázi probarvuje do různých odstínů a dále ošetřuje ochrannými látkami a syntetickými pojivy. V prodejnách je v nabídce také takzvaný nabuk, což je sametová kůže zbroušená z líce (semiš se brousí z masové strany). Ta není chemicky chráněna a rychle patinuje.

Přírodní produkt nikdy není zcela dokonalý (tak jako jiné materiály vyrobené uměle). Kůže dýchá, má na dotek příjemnou teplotu a nese známky přírodních defektů (jizvy, různá hustota vlákna ad.), které jí neubírají na kvalitě, naopak při stárnutí a patinování získává materiál na ceně.

Informace o tom, jakým způsobem je kůže zpracovaná (vždy podá prodejce), je velmi důležitá především kvůli údržbě. Jemné kůže se udržují pouze suchou cestou (vysáváním), případně speciálními prostředky doporučenými přímo výrobcem. Kůže s vyšší odolností lze očistit i vlhkým hadříkem. Vždy bychom však měli nejprve technologii čištění vyzkoušet na méně viditelném místě, abychom potah nezničili. Skvrny by se měly vyčistit ihned, jemně, ode švu ke švu (nikdy ne lokálně). Pokud je skvrna mastná, nesnažte se ji čistit násilně, část tuků se vstřebá. Někteří výrobci kůži povrchově ošetřují proti-špinivou úpravou (Skotchgard), která usnadňuje údržbu.

Aby kůže neztrácela na vzhledu, neměl by sedací nábytek stát blízko tepelných zdrojů a nemělo by na něj dlouhou dobu působit sluneční záření, jinak potah začne blednout.

Alcantara

Ti, kdo obdivují pěkný vzhled semiše, ale pro jeho nepříznivé vlastnosti si ho na sedací soupravu nechtějí pořídit, mohou zvolit potahovou látku, která mu je velmi podobná, ale má mnohem lepší vlastnosti. Jmenuje se alcantara a je vyrobena z mikrovláken tvořených z polyesteru (67 %), bavlny (10 %) a polyuretanu (32 %). Velmi tenká vlákna (až 200krát tenčí, než má vlna) dávají tomuto materiálu výjimečnou měkkost, příjemný sametový vzhled a zajišťují vysokou odolnost proti opotřebení (je vhodná do rušného provozu). Alcantara se díky technologickému zpracování barví, takže v nabídce jsou pouze jednobarevné odstíny. V současné době je jich vyvinuto přibližně pět tisíc, na našem trhu se z toho prodává přibližně padesát barev.

Tato látka, která je výsledkem znalostí a technické vyspělosti japonské technologie, je praktická také při údržbě. Můžeme ji čistit vodou a neutrálním mýdlem, lze ji vyprat v automatické pračce (ve studené vodě) a po usušení upravit jemným kartáčem.

Ceny

Volba materiálu ovlivňuje cenu výrobku. Obecně můžeme říct, že ve srovnání s potahem z alcantary či odolnější kůže jsou látkové potahy o 30 % levnější, kvalitní jemná kůže náročná na údržbu je naopak o 50 % dražší.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

K o n t a k t y:

AMBER INTERIÉR, Vodičkova 10, Praha 1, tel.: 02/22 23 07 71, fax: 02/96 32 50 17;

CASA ITALIANA, Vězeňská 4, Praha 1, tel./fax: 02/24 81 90 94;

CORRECT INTERIOR, V Jámě 3, Praha 1, tel.: 02/24 16 20 56—7;

INPRO CZ, Pražská 293/12,

Hradec Králové, tel.: 049/553 28 10, 049/553 28 60, fax: 049/553 28 33;

KTC INTERNATIONAL, Štěpánská 36, Praha 1, tel./fax: 02/22 23 07 62;

LINEA PURA, Na Ořechovce 41, Praha 6, tel.: 02/24 31 17 54, 02/312 18 17,

fax: 02/24 31 58 56;

MARINI DESIGN, Lazarská 8/13, Praha 2, tel./fax: 02/24 94 70 37;

STUDIO ITAL DESIGN, Shopping Centrum Spektrum, Obchodní 113, Průhonice, tel./fax: 02/72 18 32 91

Materiály v koupelně

Na výrobu koupelnového zařízení se některé suroviny používají již několik desítek let, jiné byly nahrazeny kvalitnějšími. Tam, kde jsme se dřív setkávali především s keramikou, nacházíme dnes také sklo, nerez, plasty.

Sanitární keramika

Snad o žádném jiném materiálu nemůžeme hovořit jako o nadčasovém než o keramice. Důkazem toho jsou archeologické nálezy dokládající vývoj lidské kultury. Sanitární keramika (nebo jinak také zdravotnická keramika) je nejstarším materiálem používaným při výrobě koupelnového vybavení: umyvadel, klozetů, bidetů ad. Je to dáno především jejími skvělými vlastnostmi.

Keramický materiál s hutným slinutým střepem má tvrdý a pevný povrch, na který se nanáší glazura. Jejím úkolem je chránit výrobek. Je barevně stálá, odolná proti poškrábání, kyselinám a louhům. Pokud není poškozená (vpichy, výstupky, nečistoty), je zařizovací předmět dokonale opatrován a bude sloužit několik desítek let.

Barevnost je dána použitým materiálem, a ten je bílý. Jinak zabarvené výrobky vznikají při glazování, kdy se do glazury přidává požadovaný odstín, vlastnosti výrobku zůstávají stejné.

Nečistoty se na povrchu usazují jen v malé míře. Údržba je proto velmi snadná, používají se standardní čisticí prostředky, můžeme použít také speciální úpravu (pod různými názvy), která povrch dokonale vyhlazuje a více tak brání usazování špíny a vodního kamene.

Dřevo

Dřevo jako přírodní materiál patří k oblíbeným a vyhledávaným surovinám také v koupelnovém prostředí, kde se používá k výrobě nábytku, nestandardně, spíše okrajově z něj můžeme vidět umyvadlo, sprchový panel či vaničku.

Základním kritériem pro výběr dřevěné dýhy je její vzhled — barva a kresba. Řídíme se estetickým cítěním a možnostmi barevného ladění v daném prostoru (vzhledem ke stěnám, podlaze a ostatním předmětům). Nejčastěji se používá dýha buku vynikající svou tvrdostí, dalšími oblíbenými je třešeň, javor a olše. Dřevo jak známo s vodou příliš nekoresponduje, proto musí být v tomto prostředí speciálně ošetřeno. Používá se bezbarvý lak, který bez problému odolá vlhkosti a zabezpečí stálou podobu po mnoho let. Nestandardní předměty se vyrábějí z masivního dřeva (cedr, topol), které se povrchově upravuje speciálními vosky a oleji.

To nejdůležitější

Nejvíce využívaným materiálem v koupelně je sanitární keramika, která je chráněna tvrdým a odolným povrchem — glazurou.

Glazovaná sanitární keramika se nepoškrábe a je hygienická.

Skleněná a nerezová umyvadla či odkládací plochy jsou velmi náročné na údržbu.

Dřevěné dýhy musí být ošetřeny bezbarvým lakem, pak jsou výrobky dostatečně chráněny proti vlhkému prostředí a slouží mnoho let.

Směsi přírodních a uměle vytvořených materiálů (Varicor, Corian) jsou snadno tvarovatelné a hygienické, výhodné zejména do atypických prostor.

U van z oceli i akrylátu je podstatný použitý materiál a jeho tloušťka.

A další…

Tak bychom mohli nazvat materiály, které se v koupelnách užívají oproti již zmíněným méně, ale stále ještě mají svůj nezanedbatelný podíl v celkové produkci.

Řeč je například o přírodních kamenech (žula, mramor), které se využívají spíše pro svůj vzhled než pro své vlastnosti. Příroda se v tomto směru nedá nahradit a je stále mnoho těch, kteří tuto krásu obdivují a preferují.

Patří sem také sklo a nerez, v současné době velmi často vyhledávané materiály do koupelnového interiéru. Výrobky (umyvadla, odkládací desky apod.) z nich jsou bezpochyby velmi působivé, jediné, co jim lze vytknout, je jejich velmi náročná údržba.

Samostatnou kapitolu tvoří nově vzniklé směsi — připomeňme Varicor a Corian. Jsou to materiály složené ze dvou třetin z přírodních surovin a jedné třetiny vytvořené uměle. Dobře se tvarují, jsou neporézní, odolné a spojují se beze švů. Výrobky jsou proto hygienické a snadno udržovatelné, lze je řezat, vrtat, apod., což umožňuje snadné začlenění i do atypických prostor.

Smaltovaná ocel verzus akrylát

Problémem při výběru koupelnového vybavení bývá volba mezi smaltovanou ocelí a akrylátem, které se používají především na výrobu van a sprchových vaniček (v malé míře pak pro umyvadla, akrylát díky vlastnostem také pro sprchové panely a boxy).

Ocel je sama o sobě pevná a tvrdá, tvarování je však náročné na výrobu (je potřeba vyrobit lisovací formu, která je velmi drahá). Akrylát je nejtvrdší termoplast. Je pružný a lehce se formuje (proto z něj najdeme výrobky nejrůznějších tvarů), ale je velmi křehký. Existuje několik jakostí této suroviny, což se odráží v kvalitě i ceně.

Pomineme-li ostatní výrobky z těchto materiálů a soustředíme-li se pouze na výběr vany, musíme se ptát po tloušťce použitého materiálu. Celková standardní tloušťka ocelové vany (ocel a smalt) je přibližně 2 mm, kvalitní vany mají víc než 3 mm. Akrylát má běžně tloušťku 4—5 mm, luxusnější vany se složitějšími tvary pak mají okolo 8 mm. Menší tloušťka vypovídá o kvalitě (není příliš vysoká) a životnosti výrobku (je pochopitelně omezená). Protože ve vaně ležíme, zajímá nás její povrch. Ocel je z vnější strany chráněná smaltem. Ten je tvrdý a neporézní, takže zaručuje naprostou trvanlivost. Vanu nelze poškrábat běžně používanými předměty, je odolná proti kyselinám a zásadám, je hygienická, a udržuje se standardními čisticími prostředky. Ocel snadněji uvolňuje teplo a je kluzká (doporučuje se používat protiskluzové podložky nebo vanu se zdrsnělým dnem). Akrylát dobře tepelně izoluje a neklouže. K čištění se nesmějí používat kyseliny, povrch by neměl přijít do styku s ostrými a drsnými předměty. V případě poškození ji lze snadno opravit, údržba se provádí tekutými písky.

TEXT: LENKA HAKLOVÁ

FOTO: ARCHIV

Zvláštní znamení – ZÁSUVKY

Už v době největší obliby, v osmnáctém století, se komody “křížily” s jinými druhy nábytku a vznikaly prazvláštní hybridy. Základním znamením, podle kterého bylo možné rozeznat, že jedním z rodičů křížence byl prádelník, jsou široké zásuvky přes celou přední fasádu. Psací komoda k nim připojila výklopnou psací desku, komodový bufet zase skříňky a postranní police na ukládání nádobí a komodový sekretář dokonce vysoký nástavec na pera, inkoust a dopisy.

Co bychom si měli uvědomit při nákupu komody?

1. Umístění komody není nutné omezit jen na ložnici.

2. Aby komoda jako solitér vynikla, měl by jí být věnován náležitý prostor.

3. Je vhodné využít její vrchní odkládací plochu a doplnit ji dalším solitérem — například vázou nebo plastikou.

4. Skleněná čela zásuvek jsou efektní, ale nemilosrdně vypovídají o obsahu.

5. Z konstrukčních prvků je nezbytné ověřit si snadnost manipulace se zásuvkami.

Mramorová deska

Současné pojetí interiéru si s umístěním nábytku z hlediska jeho původního určení dělá ještě méně starostí než historie. V některých domovech převzaly funkci komod zabudované skříňové systémy často obsahující zásuvky, jinde jsou to šatny. Přesto prádelníkům zůstala nenahraditelná hodnota solitéru, který vynikne všude, kde je mu věnován prostor. Nemusí to být jen v ložnicích. Výhodou prádelníků využitelnou v každé místnosti je například horní odkládací deska. Dříve bývala často mramorová a obvykle sloužila k umístění hodin nebo drobné plastiky. K podobným účelům může sloužit i dnes.

Barvy, kov a plasty

Tradičním materiálem pro výrobu komod zůstává přírodní dřevo, ať už v masivu nebo v podobě podýhované dřevotřísky. Dvacáté století však vneslo do nábytku barvy, takže výjimkou nejsou prádelníky červené nebo výrazně žlutě lakované. Do hry dále vstoupil kov a plasty, proto komodu jako solitér s vývojově prastarými kořeny je dnes možné sladit s interiérem jakéhokoliv stylu — včetně chladného hi-tech.

TEXT: PETR TSCHAKERT

FOTO: ARCHIV

Dům, který si chrání své soukromí

Domy s kamennou věží a arkádami shlížejí na své chudobnější sousedy s feudální nadřazeností, nízké valbové střechy s obrovskými vikýři či bavorské pavlače s tvarovaným zábradlím pohrdají českou tradicí. Obrovské domy zaplňují celé své pozemky a je jim jedno, že maximální povolená zastavěnost je zákonem stanovena na 30 %. Domek, který jsme tu navštívili, se jako jeden z mála naopak docela neokázale schovává mezi vzrostlými stromy.

Projekt šitý na míru
Architekt Jaroslav Tachecí, který mě vezl na “místo svého činu”, vysvětloval už po cestě počátky vzniku projektu, okolnosti, za kterých dům vyrůstal. Málokdy se některá stavba obejde bez problémů, ale stavební firmu, která začala stavět tady, hned tak někdo asi v neschopnosti nepřekoná. Naštěstí ji po čase nahradila jiná, a tak vše dopadlo jako v pohádce – se šťastným koncem. Ale nepředbíhejme událostem.
Architekt Tachecí patří k těm, kteří projekt se svými klienty velmi dlouze a pečlivě připravují. Povídá si s nimi, zkoumá způsob jejich života, záliby, názory. Dá se říci, že vztah mezi ním a klienty musí být velmi osobní, protože se v rámci dobrého provozu řeší i soukromé záležitosti rodiny. Většinou každý zákazník má určitou vizi svého budoucího bydlení, ale často ji nedokáže konkrétně popsat, někdy může mít i zkreslené nebo nesprávné představy. Právě rozhovory nad prvními nákresy dokáží mnohé vyjasnit a projekt se může od počátku vyvíjet tím správným směrem.
Kromě požadavků klienta sehrál v tomto případě velmi důležitou roli také samotný pozemek. Na parcele stálo několik krásných vzrostlých stromů, a tak se dům musel kolem nich doslova protahovat, aby se jich zachovalo co nejvíce. Výslednou koncepci tvoří přízemní dům s obytným podkrovím, půdorysně zalomený do písmene L. Tvar půdorysu odpovídá umístění na rohové parcele, do obou ulic je domek uzavřený minimálně prosklenou fasádou a chráněný vysokými stromy. Velká okna obytných místností se obracejí do vnitřní zahrady, která je před zraky zvenčí zacloněna samotným domem.
Přestože jako vždy bylo nutno dodržet stanovené odstupy od hranice pozemku, takové řešení na způsob atriových domů navazuje na odvěké tradice našeho venkova chránit si soukromí svého vnitřního dvora. Charakter venkovských staveb je dán i sedlovou střechou ve sklonu 45° a podélným půdorysem, který je v jednom rameni protažen ještě o “výměnek”, garsonku nad garáží se samostatným vchodem z chodby (paní domu ji chce jednou využívat ke svému povolání jako rehabilitaci). Přínosem je nejen získání dalších obytných či podnikatelských ploch, ale i vhodné začlenění garáže, která u jiných domků často vytváří nepěkné přístavky.

Vnitřní a venkovní prostor se ovlivňují
Základem přízemí je velký obytný prostor volně propojený s kuchyní. Přímo před jeho okny do zahrady stojí vysoká jedle, která tvoří působivou kulisu nejen v přízemí, ale jsou na ni nasměrována také vikýřová okna z ložnic v patře. Právě tento strom nejvíce ovlivnil řešení projektu – musel se zachovat patřičný odstup, aby se nepoškodily jeho kořeny. Ohled na něj se však majitelům domku mnohonásobně vrací: jedle v létě příjemně cloní místnosti před přílišným sluncem, v zimě poskytuje krásný výhled na zasněžené větve.
Otevřený obytný prostor byl jedním z požadavků obou manželů. Návaznost kuchyně a její uspořádání je výsledkem společných úvah architekta a majitelů. Speciálním přáním paní domu byla například další malá “kuchyňská sestava” s návazností na zahradu, využívaná přes léto i pro práci na zahradě; dají se tu přesazovat květiny. Špinavější provoz se tedy nemusí zanášet do obytného prostoru.
V podkroví jsou umístěny ložnice pro rodiče i obě dcery. Kromě ložnic tu byl zřízen i malý rezervní pokojík – je umístěn směrem do ulice v rohové poloze domu, kterou zjemnilo kosé zalomení. Vznikl tak malý štít s okny v obou patrech, prozrazující do ulice patrové řešení.
V původním návrhu byl štít řešen dvoubarevně, aby se opticky snížil. Celkově měl být dům také o třicet centimetrů nižší, takže v pohledu z ulice by za plotem “vykukovalo” jen horní okno. Bohužel problémy s původní stavební firmou se i tady negativně podepsaly, při výškovém osazení celého domu do terénu nebyl projekt dodržen.

Dispoziční řešení interiérů
Zapuštěný vstup do domu je chráněn před nepříznivým počasím, stejně tak i garážová vrata pod přesahem střechy. Majitelé domku si pochvalují, jak při běžném provozu oceňují vyřešení takové “drobnosti”, o které je předem nenapadlo ani uvažovat. Vstupní prostory jsou vzájemně propojeny – hala, chodba se schodištěm do garsonky i garáž, takže suchou nohou se dá přejít z auta až do bytu.
Ze vstupní haly se vchází přímo do obytného prostoru, jehož součástí je jídelna a kuchyň. Původně do něj měla být prosklenou stěnou otevřena i pracovna, ale majitel domu, který stále častěji pracuje doma u počítače, se nakonec před svými hlučnými dětmi raději uzavřel plnou stěnou. Pracovna je tedy přístupná jen z předsíně.
Dřevěné schodiště do patra je umístěno v rámci obytného prostoru, tím odpadají chodby a plocha půdorysu je lépe využita k samotnému bydlení. Řešení je kompaktnější, ložnice rodičů i dětské pokoje jsou v bližším kontaktu s denním provozem. Mladší dcera svůj pokoj zatím nevyužívá, protože ještě potřebuje stálý dozor matky, ale starší školačka své království dokáže ocenit.
V patře jsou zajímavým způsobem řešeny úložné prostory – průchozí šatna – v návaznosti na koupelnu, ložnici a halu. Neobvyklý kontakt má také ložnice s dětským pokojem, kromě vstupů z haly je možné i venkovní propojení přes balkon.
V rezervním pokoji, který běžně slouží pro hry dětí, je okno do ulice umístěno velmi nízko nad podlahou. Při otevření by tedy bylo pro děti nebezpečné. Má však speciální pojistku, která je bez “klíče” dovolí jen pootevřít nahoře jako větrací křídlo.
Samostatný vstup ze schodiště, na provozu bytu zcela nezávislý, má garsonka nad garáží. Prozatím slouží pro časté návštěvy zahraničních obchodních partnerů, ale je možné ji využít pro podnikání nebo jednou jako samostatné bydlení pro odrostlé dítě. Domek je částečně podsklepený, v suterénu jsou umístěny technické provozy a prádelna, ale dá se tu i posilovat nebo hrát stolní tenis.

Počáteční potíže
Stavební firmu majitelům doporučil soused, a jak se ukázalo, buď se ve firmě změnily poměry, nebo byl soused škodolibý. Od jejího nástupu na staveniště se rozjel kolotoč problémů. Majitel domku nám na fotografiích dokumentoval, jak situace nemá vypadat. Po převzetí stavby novou firmou následují fotografie jakoby z jiného světa – na stavbě zavládl pořádek. Větší nebezpečí než neuklizené staveniště však hrozí u závad, které na první pohled viditelné nejsou. Architekt Tachecí naštěstí při kontrolních dnech odhalil nesprávně vyztužené stropní desky nebo strop suterénu uložený na přizdívce místo na nosné zdi. Takové chyby už se při kolaudaci neodhalí, ale mohou ohrozit přímo životy lidí třeba po půl roce provozu. Výměna stavební firmy tedy byla nezbytná.
Ještě jedno nemilé překvapení však čekalo majitele při kladení dřevěných plovoucích podlah. Vybraná renomovaná švédská firma neměla šťastnou ruku při výběru českého zástupce, a tak se podlahy měnily – jednou zvolené jakosti neodpovídal povrchový lak, podruhé velikost a počet suků, které byly vyplněny pryskyřicí.
Na ty příjemnější zkušenosti s novou stavební firmou navázalo zařizování interiérů. K velké spokojenosti majitelů byla rychle a kvalitně vyrobena například zakázková kuchyňská sestava. Vybavení místností nábytkem už zvládali majitelé sami bez pomoci architekta, své představy o podobě interiérů měli vyjasněné. Všude převládá zařízení z přírodního dřeva, jen svou pracovnu si pán domu přál mít stylovou.
Po roce a půl bydlení v novém domku jsou všichni spokojeni. Styl života v přímém kontaktu se zahradou oceňují tím více, že matka je právě na mateřské dovolené. Starší dcera si zahrady užívá při hrách s kamarádkami, má tu zahradní domek, houpačku, prolézačky i pískoviště.

Věra Konečná
Foto Františka Novotná

Nadstandard na klíč

„Bydlet v rodinném domě – to byl můj sen. Manžel nebyl proti, ale řekl mi, že buď postavíme do jeho padesátin, nebo zůstaneme v paneláku,“ vypráví paní domu. „Krátce nato viděl rodinné domy Canaby v Kosmonosích u Mladé Boleslavi a byl nadšen. Já jsem původně chtěla něco jiného – po zkušenostech z paneláku ve mně panelová technologie nebudila zrovna moc důvěry. Ale muž se rozhodl a firma slíbila rychlou spolehlivou stavbu.“
Co firma slíbila, to splnila. Se stavbou začala v květnu 1998, přes zimu se už vevnitř topilo – a když dům řádně vymrzl a doladily se detaily v interiéru, nastal v březnu 1999 čas kolaudace.

Žena jako stavební dozor
„Dnes jsem s volbou firmy spokojená,“ tvrdí naše hostitelka. „Řešení domu zvládla skutečně na klíč, dodělala vše, co bylo potřeba. Na dotažení celku nám záleželo. Proto jsme se nespokojili jen se stavbou a terénními úpravami, ale hned jsme se vrhli i na zahradu.“
Ano, také okolí domu je na dnešní poměry nezvykle pečlivě upraveno. Zahradní zeleň se odráží od fasády stejně výrazně jako tmavohnědá střecha Bramac. Na ní jsou z boku umístěny sluneční kolektory na ohřev vody pro bazén.
Jak se podařilo doladit celek bezchybně i v detailech? – ptáme se v duchu. Nahlas tuhle myšlenku ani nemusíme vyslovit. Paní domu nás předběhla: „Byli jsme přesní a důslední,“ vysvětluje. „Stavební dozor jsem si vzala na povel já!“

Dokonalé zateplení
Zároveň se žlutou omítkou domu, která zahladila jakékoli stopy po panelech, provedla firma dokonalé zateplení fasády. Šlo tedy o dvojí efekt: estetický a tepelný. Ten první nelze přehlédnout, druhý je v interiéru už na podzim citelný. Daleko výrazněji se však pozná v zimních měsících.
Aby v domě bylo skutečně teplo, o to se stará také kombinovaný způsob vytápění. V přízemí je instalováno podlahové topení, podkroví prohřívají teplovodní radiátory. Celý systém je napojen na plynový kotel, který současně slouží i k ohřevu vody.

Dobře placená procházka
Využijme příležitosti 40. výročí divadla Semafor k tomu, abychom si vypůjčili titul klasického filmového muzikálu Suchého a Šlitra. Narozdíl od listonoše ve zmíněném filmu jsme ovšem při své „procházce“ nebyli zamilovanými posly zpráv a tajných přání, nýbrž svědky již zhmotněných snů. Sesedněme tedy z bicyklu, odhoďme černý plášť pošťáka a vstupme dovnitř. Tam, kde se muzikálový „milion“ mění na krásu…
V přízemí zaujme svou elegancí především kuchyňská linka z břízy. Potěší, že výrobcem téhle „fajnové“ krásy není renomovaná firma ze zahraničí, nýbrž tuzemská SH Kroměříž. Ač se kvalitou i designem vyrovná drahým italským kuchyním, vyšla bez spotřebičů na necelých 120 tisíc korun.
Také spotřebiče představují špičkovou kvalitu, ovšem už zahraniční: myčka, lednice i mikrovlnná trouba jsou od firmy AEG, celek doplňují drobné elektrospotřebiče firmy Siemens (vařič na kávu i čaj a rychlovarná konvice – obojí v působivě kovovém „Porsche designu“).
Na kuchyň navazuje příjemná jídelna, jejíž stůl a židle (opět z březového dřeva) už italský design nezapřou. Tady si vypijeme exkluzivní kávu s našlehanou smetanovou pěnou, která je právem chloubou paní domu. I nad lahodným nápojem se však vyplatí vzhlédnout vzhůru: jemný lustr nad stolem, stejně jako další osvětlení v domě, instalovala děčínská firma Kubík.

Prostor na mazlení a snění
Dostáváme se do obývacího pokoje. Jeho krb je obložen přírodním mramorem, vnitřní vybavení a doplňky nechali rodiče vybrat své dceři a jejímu snoubenci („vy byste si jinak pořídili něco staromódního!“). Na lamelové plovoucí podlaze spočívá sedací souprava z pravé kůže a společenský stolek se skleněnou deskou. Svým designem zaujme rovněž pojízdný servírovací stolek a reprodukční soustava.
„Reproduktory ve zdi, to je manželova precizní práce,“ říká uznale paní domu. „Rozvody v podlaze pak provedla firma Canaba – vyšla nám maximálně vstříc.“ Podlahou je v domě veden také centrální vysavač.
Strop obýváku je stavebně rozpůlen a obě jeho části pokrývají pohledově příjemné panely s bodovým osvětlením (jemně, spíš náznakově navozují atmosféru hvězdné oblohy). „Řešení stropu je možná trochu nezvyklé, ale podle mého přání – aby se velký prostor opticky rozčlenil,“ tvrdí s neskrývanou hrdostí naše hostitelka, jíž právě usedá na klín domácí mazlíček – desetiletá pudlí „babička“.
Venku zatím pobíhá druhý pes – čtyřletý statný vlčák – a netrpělivě vyhlíží dceru paní domu. „Toho máme na hlídání. Vzali jsme si ho z bezpečnostní agentury, kde se o něj nikdo nestaral. Je spolehlivý, krásně rostlý a zvláště dceru si velmi oblíbil.“

Tuzemské versus zahraniční
Dlažby, obklady i koupelnový nábytek uvnitř domu jsou španělské, dveře (včetně elegantního kování) vyrobila domácí firma Sapeli. Pracovny obou manželů jsou zařízeny nábytkem od další české firmy Tusculum. „Vnitřní vybavení je částečně na zakázku, ale kde to šlo, dali jsme přednost českým firmám,“ vysvětluje klíč výběru paní domu. „Myslím, že svou práci udělají kvalitně – stále máme šikovné řemeslníky.“
Většina technických prvků je zahraniční výroby: sprchovací box v přízemí vedle sauny, vybavení podkrovní vany (hydromasážní, s bublinkovou lázní a osvětlením), televizor, kuchyňské spotřebiče, ovládání předokenních žaluzií… Ty jsou hliníkové, elegantně zabudované do panelů, a chrání proti vloupání, proti slunci i tepelně.

Stoupáme výš
Schody z haly do patra spojují (dosti odvážně) modernu s rustikálním dekorem sloupků. Jsou vyrobeny z masivního dřeva v kombinaci jasan–buk, barevně ovšem jde o úplně jinou kombinaci: třešňového odstínu s bílým zábradlím.
Ale když už jsme vystoupali na galerii, byla by škoda alespoň zběžně nenahlédnout do jednotlivých místností v podkroví.
Patrně nejvíc pozornosti upoutá manželova exkluzivní pracovna. Plným právem. Jedná se o nezvykle prostorné studio (podlahová plocha 43 m2) s velkým vikýřovým oknem a zajímavým lomem stropu. Prosklené dveře na konci studia pak nabízejí přímý vstup na lodžii, z níž je parádní výhled do kraje.
S manželovou pracovnou sousedí dostatečně velká zelenobíle laděná luxusní koupelna, vybavená rohovou hydromasážní vanou, dvojumyvadlem, bidetem, klozetem a žebřinovým topením. Vedle ní má svou pracovnu paní domu: je světlá, elegantní, v koutku s počítačem, až sterilně bílá. Opticky ji zvětšuje vestavěná skříň s velkou zrcadlovou plochou.
Jaké prostory v podkroví zbývají? Pokoj dcery a ložnice rodičů. O obou místnostech lze říci, že jsou zařízeny jednoduše, ale vkusně. Více volného prostoru nabízí pokoj dcery. Jednak je větší, jednak v ložnici zabírá střed místnosti pohodlná manželská postel (rozestavění nábytku na půdorysných nákresech neplatí). K zahození rozhodně není, že oba zmíněné pokoje mají přímý vstup na balkon.

Terasa s bazénem
A co terasa? Vejdete na ni ze světlé jídelny a po většinu dne sem dopadají hřejivé sluneční paprsky. Má dostatečný prostor na to, aby se na ni vešel bazén se zatahovatelnou střechou a vyhřívanou vodou. Ta – díky slunečním kolektorům na střeše – vydrží předehřátá na použitelnou teplotu zhruba do října. Voda v bazénu je slaná, a tak ji lze nechat bez výměny až čtyři roky: stačí, když alespoň tři hodiny denně běží filtrace. Pak se obejde zcela bez chemické dezinfekce, sama si vytváří chlór.
I při odtažení střechy nad bazénem zůstává v zadní části terasy malý relaxační přístřešek s lehátky a sprchou na dálkové ovládání.

Zahradní lahůdky
Rovněž zahradě věnovali majitelé mimořádnou pozornost. Díky kvalitní zemině a fungujícímu systému automatického zavlažování jim vyrostl skutečně hustý anglický pažit, který pro ně ovšem znamená bič: musí jej totiž dvakrát týdně sekat. Než posečou celou zahradu, uběhnou tři hodiny…
Pestrost květů dodávají vzorně upravené zahradě petúnie a muškáty, plot lemují túje, příjezd nižší okrasné keře. V příjezdové části zahrady upoutá půvabná zámková dlažba, vyskládaná do atypického vzoru. Marná není ani jistota dvacetileté záruky na kvalitu dlažby. Opěrnou zídku plotu tvoří tmavě šedé keramicko-betonové bloky, bíle natřené laťování je ze dřeva.
Několik „lahůdek“ vás ovšem čeká ještě v zadní části zahrady. Jednou z nich je příjemné posezení v dřevěné pergole, k níž vede úhledně dlážděný chodníček. U pergoly nechybí zahradní krb ani intimní osvětlení na večer. Za domem je také výběh pro hlídajícího vlčáka a – což jednou ocení zejména vnuci – bunkr z opevnění, budovaného před druhou světovou válkou. Dovedete si představit lepší kulisu pro klukovské hry?
Vít Straňák
Foto Robert Virt

(Zdroj: Můj dům 1/2000)

Nežádoucí voda

Do každého sklepa zatéká?

Někteří zkušení praktici neskrývají přesvědčení, že každý sklepní prostor trpí vlhkem a prosakováním vody. Jistě ne náhodou stavební firmy často přesvědčují investory, že věnovat statisíce korun za podsklepení domu není příliš rozumné, neboť náklady neodpovídají užitné hodnotě suterénu. Příčinou nechuti realizovat sklepní prostory ale nezřídka bývají právě obavy z agresivity spodní vody.
Investoři nových domů by si měli dát poradit od architekta a netrvat na podsklepení v místech, kde by podlaha sklepa měla jít pod úroveň spodní vody. Nezřídka se totiž stává, že se v suterénu musí vyhloubit jímka, z níž je voda odčerpávána do speciální nádrže. Ani moderní izolace v takových případech příliš nepomohou.
Majitelé starších domů mají několik možností, jak se sklepní vlhkosti zbavit. Mezi často používané metody patří nanášení polyuretanové izolace. Jde o makromolekulární pěnu s více než 98% podílem uzavřených buněk, díky čemuž je hmota prakticky nenasákavá. Polyuretan je navíc odolný proti agresivním a biologickým vlivům, lze jej aplikovat na vodorovné, svislé i šikmé plochy.
Tradičním materiálem pro ucpávky vodních průsaků je rychle tuhnoucí hydraulický cement, jehož předností je nejen jednoduchá aplikace, ale i nepatrné zvětšování objemu a odolnost proti vysokým tlakům. Prodává se v podobě suchého prášku neobsahujícího škodlivé nebo agresivní prvky.
Další technologií je usměrňování pohybu vlhkosti v konstrukci. Například při instalaci systému Platon se u stěny vytvoří u podlahy a u stropu odvětrávané vzduchové mezery, které absorbují
vlhkost. Konstrukce spočívá v použití speciální membrány, od níž se sádrokartonová deska, palubky či jiný materiál oddělí latěmi. Vnitřní stěny se tak spolehlivě ochrání proti vzlínající vlhkosti i případnému výkvětu solí.
Intenzita vzlínající kapilární vlhkosti se může až trojnásobně zvýšit vlivem anomálií zemského gravitačního pole. Roste tak pravděpodobnost vzniku hub a plísní, ale i možnost narušení omítek a tepelné izolace. Někteří vlastníci domů dávají v takových případech přednost přístroji vytvářejícímu vysokofrekvenční elektromagnetické pole, jehož prostřednictvím se ovlivňují přitažlivé síly mezi molekulami vody a stavební substancí. Kapilární efekt je podle výrobců natolik omezen, že přirozené gravitační pole stahuje vlhkost zpět do základů. Tato technická zařízení (např. Aquapol) jsou jednoduchá, lehce se aplikují a jsou v nejvyšší míře ekologická.

Balkony a střechy
Terasy, balkony a střechy jsou celoročně vystaveny klimatickým vlivům. Jedná se proto o problémové zóny mající vliv na uchování stavební substance a hodnoty budov. Náš trh nabízí širokou škálu materiálů a technologií, které zmíněné plochy spolehlivě ochrání před dlouhodobým působením vody. Jen jejich vyjmenování by zabralo mnoho stran, proto se omezíme na připomenutí základních způsobů údržby a ochrany těchto ploch.
Často používaný je systém na bázi tekutých nenasycených polyesterových pryskyřic, do kterého se vkládá textilní rouno (např. systém Triflex). Takový střešní potah nemá švy, je elastický, propouští páry a je odolný proti UV paprskům. Pro balkony je určen obdobný tekutý izolační systém odolávající vysokému mechanickému zatížení. Celá izolace obsahuje několik vrstev a jejírealizací by se měli zabývat vyškolení odborníci.
Na rovných střechách se osvědčují i hydroizolační pásy (např. Simpex), které jsou zpevněny sklolaminátovou mřížkou a netkaným polyesterem. Dvojitá výztuha umožňuje pokládku jen jedné vrstvy pásu. Jednotlivé pruhy se do sebe zatavují, takže při správné pokládce nemůže docházet k narušení celistvosti izolace. Hydroizolační systémy tohoto typu jsou použitelné pro všechny typy jednoplášťových i dvouplášťových střech a vyznačují se dlouhou životností bez speciální údržby. Fóliové izolační systémy se často výrazně liší složením jednotlivých komponentů. Některé materiály se mohou aplikovat téměř bez omezení,jiné nesmějí přijít do kontaktu s pryží, pěnovým polystyrenem či polyuretanem, jiné se musí separovat od textilií apod.
Jednoduchou instalací a spolehlivostí vynikají izolační stěrkové hmoty nejrůznějších domácích i zahraničních výrobců. Tyto prostředky (např. Austis) jsou rovněž vhodné pro izolace plochých střech, balkonů i teras, lze je nanášet na nejrůznější podklady včetně betonových konstrukcí. Izolační hmoty nejsou příliš drahé, aplikují se v tekutém stavu a s jejich aplikací si většinou poradí i neškolený laik.
(kt)
Foto Triflex, Isola-Platon, Aquapol

Možná nenápadný, ale nikoliv nezajímavý

„Kutnohorské účko“
Současně s pozváním k návštěvě jsme obdrželi také projekt a fotografie nového rodinného domu, jemuž jsme dali pracovní název „kutnohorské účko“ – křídla domu svírají s jeho prostřední částí úhel šedesáti stupňů. Vzhledem k tomu, že se jedná o částečně podsklepený přízemní dům s obyvatelným podkrovím, vysoký pouze 8,2 m, byli jsme zvědaví, jak se do něho vešlo pět podlaží.
Již z fotodokumentace byla patrná střízlivost stavby a tolerantnost k okolní zástavbě. Několikapatrové bytové domy nejsou sice ideálním sousedem, ale „účko“ se s nimi snese a netváří se, že nad ně není… Stejně citlivě a ohleduplně se přistupovalo k letitým stromům.
Po zazvonění byl první u dveří labradorský retriever, který nás kupodivu nevítal zlostným štěkotem, ale naopak přátelským vrtěním ocasu.
Krátká procházka zahradou po cestě ze zámkové dlažby jen potvrdila to, co jsme vyčetli z fotografií. „Radili nám, abychom stromy vykáceli hned, protože to stejně dříve nebo později uděláme. Ale neposlechli jsme a nelitujeme toho,“ vysvětlil nám cestou k domu jeho majitel a spoluautor projektu. Člověk si ani nedovede představit, že tu měl původně stát další několikapatrový obytný dům. Nedaleko vzrostlý kaštan, vedle něho ořech a další stromy. Za námahu s prořezáváním větví a úklidem listí se stromy od jara do podzimu odvděčují příjemnou atmosférou a současně nenásilně chrání dům před nežádoucími pohledy. Tři schody – a jsme na terase s bazénem a venkovním krbem. Bazén měl mít původně tvar kosočtverce a měl být vybetonovaný. Nakonec však dostal přednost laminátový, oválného tvaru, vytápěný centrálním kotlem. „Voda se ohřeje na pětadvacet stupňů, takže využijeme bazén nejen v létě. Díky zakrytí bazénu termoizolační deskou klesne teplota vody maximálně o jeden stupeň,“ pochvaluje si majitel.

Na zápraží
Při vstupu do haly nás ovanul teplý vzduch, který vycházel z vnitřního krbu. Pohovka naproti němu přímo sváděla k posezení a k zádumčivým pohledům do plamenů. Podle paní domu je to prý oblíbené místo manžela a psa Césara.
V obýváku jsme přijali nabídnutou kávu. Při zdi piano, proti němu malá

obývací stěna, která však nemá s někdejšími „oltáři“ zdaleka nic společného. Laminátová podlaha s dezénem dubového dřeva pokračuje do prostorné kuchyně s jídelním koutem. V kuchyňské lince je nenápadně zabudována lednice, myčka na nádobí a sporák. Interiér kuchyně doplňuje jídelní stůl s thonetkami. Paní domu se všimla našich zvídavých pohledů a zareagovala: „V časopise Můj dům jsem viděla mnohem honosnější interiéry, ale nám to takhle vyhovuje…“ Oponovali jsme, že je „cítit“, že se v domě skutečně žije, a že méně někdy znamená více.

Jak se rodí dům
Vzhledem k tomu, že jsou oba majitelé domu stavební inženýři, on navíc spolumajitel stavební společnosti, která dům stavěla, dalo se předpokládat, že měli jasnou představu nejen o projektu, ale že se také vyvarovali problémů, kterým se řadový stavebník většinou nevyhne. Bylo tomu tak?
„Se stavbou jsme začali trochu nahonem v listopadu 1997. V té době ještě nebyl projekt domu stoprocentně dotažený do konce. Na papíru vypadaly některé detaily jinak než ve skutečnosti. Nezbývalo než projekt dolaďovat během stavby. Ale v zásadních věcech se neměnil,“ říká majitel. Za rok dům postavili a vloni na jaře se do něho nastěhovali. Inspiraci pro svůj projekt našli na Slovensku, kde stojí dům s podobným rozložením podlaží. Hrubá stavba sice trvala pouze dva měsíce, ale protože „kutnohorské účko“ není žádná „bedna“, ale naopak je dost členité, nebylo to zdaleka tak jednoduché.

Nejprve nahoru
Dokud jsme nestáli před centrálním schodištěm, které prochází středem domu, byli jsme přesvědčeni, že jsme v přízemí. Ve skutečnosti však byla dvě podlaží pod námi a další dvě jsme měli nad sebou. Jste zvědaví, jak se do domu vměstnalo pět pater? Abychom vás nemystifikovali… Ve skutečnosti to jsou pouze půlpatra. Zdoláte schodiště s devíti stupni a místo na podestě jste o půl patra výš v prvním podkroví, vyšlapete další schody a jste výš o další půlpatro ve druhém podkroví. A to samé dolů.
Po stupních z masivního dubu jsme se dostali až pod samotnou střechu se zajímavě řešenou dřevěnou vazbou krovů. „Chtěli jsme, aby podkrovím neprocházely žádné opěrné trámy, proto je střešní konstrukce položena na třech vodorovných nosnících s převislými konci, které se opírají o štítové zdi. Usazovali jsme je ručně…“ pronesl majitel se zřetelnou úlevou v hlase.
Ve druhém podkrovním mezipodlaží je situována garsoniéra – včetně koupelny s WC. V současné době je v pokoji pracovna a místo kuchyňského koutu šatna. Na tomto podlaží je ještě účelně zařízený pokoj dcery. V prvním podkroví je manželská ložnice s lodžií, která nabízí sice pěkné posezení, ale díky zahradě si jej mnoho neužijí. Podobně jako dcera má zařízený pokoj i její sourozenec. Dále je v tomto patře šatna a další koupelna. Do tohoto podlaží, které je považováno za střed domu, byla také situována kotelna.
„Rozhodovali jsme se, jestli kotel umístit klasicky do sklepa, ale nakonec jsme jej kvůli délce rozvodů dali do prvního podkroví,“ informoval nás o vyřešení tohoto problému spoluautor projektu. V kotelně je také prádelna. Jelikož je místnost prosvětlena střešním oknem, je tu rozhodně příjemněji než v suterénu. Ze zvýšeného přízemí se vstupní halou jsme sešli do přízemí v pravém křídle domu. Skutečnost, že je v rovině s okolním terénem, je důležitá, protože tu v bytě 2 + 1 žijí rodiče majitele. Bezbariérový je i zadní vchod do zahrady. Ještě jedny schody a byli jsme v suterénu, kde je kromě garáže pro dva vozy také dílna a dva sklepy. Podsklepena je také terasa, což umožňuje pohodlný přístup k bazénu.

Český dům
Maximální využívání místních zdrojů je filozofie, kterou majitel domu zastává. Proto je valná většina použitých výrobků a materiálů česká. Zahraniční produkce dostala přednost tehdy, pokud byla kvalitnější a cenově výhodnější; příkladem může být štípaný indický pískovec na terase. Hrubá stavba je ze zdicích bloků Later Chrudim, na stropy byly použity tradiční hurdisky, střešní krytina je červená alpská taška Bramac. Okenní otvory a venkovní dveře jsou osazeny výrobky AQ okna Český Brod. Střešní okna nesou značku Velux a všechny vnitřní dveře dodala firma Sapeli. Zařízení kuchyně, zařizovací předměty do koupelen a sanitární keramika jsou české výroby. Keramické obklady a podlahy v koupelnách a na WC jsou sice italské, ale jak jsme se dověděli, dnes by si majitelé už vybrali i z české produkce.

Zateplení a vytápění
Kvalita oken souvisí s kvalitou osazených skel. K tomu majitel: „Zvolili jsme skla se speciální tepelnou izolací a před okna jsme ještě instalovali bezpečnostní kovové žaluzie, které také částečně zabrání úniku tepla z domu. Díky tomu se snížila tepelná ztráta přibližně o pět kW, přitom tepelné ztráty celého domu jsou kolem sedmnácti kW. Vzhledem k jeho velikosti a členitosti je to celkem málo. Za minulou topnou sezonu jsme protopili přibližně dvaadvacet tisíc korun.“ Po pochvale však přišla sebekritika: „Co bych dnes možná udělal jinak, je způsob ohřevu vody. Dal jsem na doporučení, že je výhodnější neohřívat vodu pomocí kotle, ale samostatným akumulačním ohřívacím zařízením, takže kotel může být mimo topnou sezonu vypnutý. Ale protože má toto zařízení svůj vlastní komín, má tepelné ztráty a voda se částečně ochlazuje.“
Vytápění celého domu zajišťuje centrální plynový kotel Junkers s venkovním termostatem. Radiátory jsou osazeny časovými hlavicemi, které umožňují libovolně regulovat teplotu v jednotlivých místnostech. Krb je brán jako doplněk k relaxaci. Zajímalo nás, kolik peněz bychom museli mít na stavbu takového domu. „Samozřejmě záleží na vybavení. Kdyby naše firma stavěla takovýto dům dodavatelsky pro klienta, stál by jeden krychlový metr obestavěného prostoru tři až tři a půl tisíce korun, neboli osmnáct až dvacet tisíc korun za jeden čtvereční metr podlahové plochy.“ Jestliže byste chtěli mít dům, jako je „kutnohorské účko“, které střeží zabezpečovací zařízení, kde vstupní dveře otevírá automatický vrátný a v domě funguje telefonní ústředna se šesti linkami a s vnitřním okruhem, počítejte ovšem s vyššími ciframi.
Luboš Chott
Foto Robert Virt

Jak se rekreační objekt změnil v domov

Snadno se řekne, hůře realizuje
Typická venkovská chalupa, kterou čtyřčlenná rodina léta využívala jako rekreační objekt, již hodně pamatovala. Byla postavena ještě za slávy Rakousko -Uherska někdy v druhé polovině 19. století a v letech 1938–41 pak přestavěna dědečkem naší hostitelky. Ta zde v dětství, s lesem za zády, prožívala nezapomenutelné prázdniny. Později do těchto míst stejně rádi jezdívali jak oba synové, tak i manžel. Avšak bez toho, co odpustíme chalupě, dokonce to vnímáme jako romantiku, se již nehodláme obejít u trvalého bydliště. Centrální vytápění, vodovod, samozřejmě i s teplou vodou, nejméně jedna koupelna – to považujeme v případě trvalého bydlení již za naprostou samozřejmost.
Přestavět starou chalupu tak, aby odpovídala nárokům na moderní bydlení, v tomto případě nepředstavovalo snadný úkol, ale rekonstrukci skutečně od podlahy. „K té nás inspiroval váš časopis, který nám hodně pomohl i při její realizaci,“ zní úryvek z dopisu, který byl zároveň i pozváním k návštěvě.

Snazší je stavět na zelené louce
Možná, že někdo bude mezititulku oponovat, ale ten, kdo absolvoval rekonstrukci starého objektu – od základů po střechu – mu dá nejspíše za pravdu. Zvláště když na venkově naši předci v zájmu maximálních úspor často stavěli z nekvalitních materiálů, z toho, co měli po ruce… Právě tato skutečnost samotnou přestavbu značně komplikovala, i když se s potížemi počítalo. Jinak i k této chalupě, tak jak to na venkově bývá, patří ještě stodola z roku 1913 a chlév o rozloze 63 m2, který však už dávno nesloužil svému původnímu účelu. V průběhu rekonstrukce jej pak rodina vhodně využívala jako základnu. Pohotově jej proměnila v obytnou střechu nad hlavou, místo, kde bylo možno se najíst, umýt a přespat. Aby všechny tyto funkce mohlo letité hospodářské stavení plnit, nevyhnulo se rovněž důkladným úpravám. K rekonstrukci chléva se přistoupilo v červenci 1997 a již v prosinci téhož roku se pod jeho střechu stěhoval nábytek z chalupy. Teprve pak se mohlo započít s její přestavbou.

Nejprve se bouralo
S rekonstrukcí samotné chalupy začali majitelé v únoru 1998. První etapa měla až příliš demoliční charakter. „Když jsme odstranili původní podlahy a podívali se vzhůru, viděli jsme až do krovů. Tehdy jsem si říkala, že tady už nikdy nic stát nebude, vzpomíná naše hostitelka. A vzpomíná s úsměvem, protože katastrofická vize se samozřejmě nenaplnila.
Při bourání přišly nejprve na řadu podlahy, příčky, pak následovala střecha. Mezitím se ještě přistavovalo zádveří. „S jeho stavbou jsme dlouho váhali – zda ano, či ne. Nemám ráda ty různé přilepence, jaké je možno na některých domcích často spatřit,“ přiznala se hostitelka. Pro zádveří ale hovořila skutečnost, že chalupa se nachází v nadmořské výšce bezmála 600 metrů a zima je zde dlouhá. Objekt byl podsklepen pouze pod předsíní a do sklepa byl přístup jen ze dvora, tedy poněkud z ruky. Proto se manželé nakonec přece jen rozhodli, že zádveří přistaví.
Jakmile byla hotova střecha, přišly na řadu další práce. Bylo třeba vybudovat základy pod příčky, položit podkladový beton, izolace… Stavělo se z tvárnic a použitých pálených cihel. Ale přestože rekonstrukce značně postoupila, cíl byl stále v nedohlednu. Na řadu přišly samotné příčky, topení, elektrika, rozvody a odpady vody, podlahy, omítky a sádrokartonové příčky v podkroví. Dům rovněž postrádal vodorovnou izolaci proti vlhkosti. „To se muselo napravit. Na linii základů se odkopala zemina, na svislou izolaci se použila nopková fólie. Na dno výkopu se pak položila drenážní trubka, jak se říká husí krk. Výkop se pak zasypal štěrkem a zarovnal obrubníkem,“ vzpomíná na ne tak příliš vzdálenou minulost naše hostitelka. Veškeré odborné termíny měla v malíčku, neboť nejenže dispoziční řešení domu je především jejím dílem, ale zhostila se i role hlavního organizátora a po celou dobu rekonstrukce ostražitě vykonávala stavební dozor.
V poslední etapě bylo na obou obytných staveních provedeno dodatečné zateplení obvodového zdiva a nakonec dostala
nový kabát v podobě štukové omítky. Všechno samozřejmě nešlo tak lehce, jak se vypráví; na pořadu dne se často řešily problémy a dilema, jako byla například volba oken. Více se líbila dřevěná, ale nakonec to vyhrála plastová, protože jsou podstatně méně náročná na údržbu. Škoda. Domku, který ani po razantní, ale zdařilé rekonstrukci nezapře svůj původ, by přece jen více slušelo dřevo.

Po roce a půl práce
Na začátku loňského července se rodina již stěhovala do hotové, od podlahy zrekonstruované chalupy, kde na rozdíl od panelového bytu, v němž se tísnila na pouhých 60 m2, má nyní k dispozici více než 150 m2 užitné plochy. V době naší návštěvy již byly provedeny i terénní úpravy a zaseta tráva. Do zimy měla ještě čas vytvořit první svěže zelený koberec.
Neméně výrazné změny ve srovnání s exteriérem prodělal i interiér, a to se netýká pouze vzhledu, ale především dispozičního řešení. V bývalé sednici, kde se kdysi narodila babička paní domu, je dnes kuchyň a jídelní kout, někdejší černá kuchyň se naopak proměnila v prostornou světlou koupelnu. S troškou nadsázky by se dalo říct, že nezůstal na kameni kámen, cihla na cihle.
Z již zmíněného zádveří, které slouží především k odkládání bot a svrchníků, se vstupuje do dumu, jak se ve zdejším kraji říká předsíni. Hned za dveřmi do ní ústí schody, vedoucí do obytného podkroví. Rodinné centrum představuje bývalá sednice, která je příčkou rozdělena na kuchyň s jídelním koutem a obývací pokoj. Kuchyňskou linku si paní domu nechala zhotovit „na míru“ podle vlastního nákresu. Obě místnosti jsou odděleny pouze příčkou a spojeny širokým obloukovitým průchodem.
Další místností nacházející se v přízemí domu je prostorná koupelna se sprchovým koutem a WC. Za ní jsme nahlédli do kotelny. O teplo a teplou vodu se zde starají zplyňovací kamna, která si hostitelka nemohla vynachválit, a elektrický bojler. Naproti kotelně se nachází ještě jedna místnost, v době naší návštěvy zatím nezařízená. Nejspíše bude sloužit jako pokoj pro hosty, anebo „… jako naše ložnice, až už nebudeme tak pohybliví,“ jak plánuje paní domu.
Po bytelných dřevěných schodech jsme vstoupili do podkroví. Zde se kromě rodičovské ložnice nacházejí dětské pokoje obou synů, malá, ale maximálně využitá pracovna manžela a koupelna s WC.
Velice sympaticky působila hrdost paní domu na to, že dlažba, obklady a veškerý nový nábytek, který se doposud pořizoval, to vše pochází z dílen domácích výrobců.

Rozumné rozhodnutí
Chalupu s lesem za humny a s podmínkami, které ještě nedávno značně připomínaly život předků, se rodině podařilo úspěšně proměnit v objekt poskytující moderní bydlení. Veškeré odborné práce se prováděly dodavatelsky. „Velmi se nám osvědčilo, že konkrétní práce se zadávaly specializovaným firmám. Tím, že jsme neplatili na hodinu, ale za konkrétní práci, jsme, myslím, ušetřili minimálně 200 až 300 tisíc korun,“ konstatovala hostitelka. Tento způsob provádění rekonstrukce a jejího financování se podle jejích slov osvědčil i z důvodu, že se přesně vědělo, kolik se příští měsíc proinvestuje.
Naše hostitele ještě čeká postupné dozařizování domu. Časem se dokoupí nový nábytek a určitě dojde i na splnění přání v podobě krbu.
Podstatné však je, že venkovský styl života vyhovuje celé rodině, a to přesto, že otec denně autem dojíždí za prací a děti zase autobusem do školy v blízké vesnici. Ve světě ostatně nejde o nic neobvyklého. Všichni jsou spokojeni, že pobyt v místě, kde se cítí tak dobře, již nemusí omezovat na pouhé víkendy, dovolenou a prázdniny. Vesničce, která má sotva 150 obyvatel, se proto snadno odpouští, že se zde hůře nakupuje než v městských supermarketech. O to lépe se v ní zase dýchá.
Alena Vondráková
Foto Robert Virt

Podlaha pro oko i chodidla

Zatímco po kamenných kvádrech na chodnících a cestách si lidé pěkně vykračují, na blyštícím se leštěném mramoru chodí opatrně. Je-li navíc v světle modré nebo světle zelenomodré barvě, jsou zcela nejistí a rozhlížejí se, čeho by se zachytili. Všichni, ať chceme či nechceme, jsme vybaveni jakýmsi čidlem, které nás upozorní, je-li něco v rozporu s tím, co nás po tisíciletí našeho vývoje učila příroda.

Základna prostoru
Naši dávní předkové chodili po hlíně, kamení, trávě, mechu a jehličí. Tyto materiály a jejich barevnost vždy nabízejí stabilitu. Naproti tomu chůzi po modré vodní hladině znají jen biblické příběhy. Modré ovzduší pro běžné smrtelníky, vyjma parašutisty a vzduchoplavce, také nepředstavuje jistotu polohy. Neznamená to samozřejmě, že bychom se po modrém podkladu nedokázali pohybovat. Je však jisté, že některé barevné tóny na podlaze nedodají ten pravý pocit rovnováhy a přecitlivělé osoby mohou dokonce nečekaně rozrušit.
Lidské oko totiž vnímá podlahu jako základnu prostoru. Proto je třeba znát optické faktory působení podlahových krytin na jeho tvarování. Obecně platí, že celoplošné krytiny (koberce, linolea, PVC, dřevěné nebo laminátové plovoucí podlahy) by měly mít spíše klidné, neutrální barvy, a pokud mají vzor, pak je lepší, je-li drobný a nevýrazný.

Optické působení barev
Barvy a velikost vzoru určují do značné míry měřítko místnosti a nábytku. Obecně dělíme barvy na základní a neutrální, světlé a tmavé, teplé a studené.
K základním barvám počítáme žlutou, červenou, modrou a zelenou (uvidíte je, necháte-li projít sluneční paprsek skleněným hranolem). Neutrální barvy jsou bílá, šedá a černá. K teplým barvám, které vyvolávají iluzi tepla, patří žlutá, oranžová, červená. Ty prostor zútulňují a opticky zmenšují. Ke studeným barvám, působícím pocit chladu (což má i fyziologické účinky), patří zelená, modrá a fialová.
Každá z výše uvedených barev má mnoho valérů, které vnímáme různě – a také na ně různě emočně reagujeme. Je známo, že se obliba barev mění nejen s módními trendy, ale rovněž s věkem a podle příslušnosti k určité sociální nebo etnické skupině či kulturní nebo umělecké vrstvě.

Barvy a podlahoviny
Z obecného třídění barev a jejich působení na prostor vyplývá, že například v malých sídlištních bytech je esteticky vhodnější spíše světlejší, barevně neutrální celistvá podlaha (dřevo, vlýsky, parkety, plovoucí podlahy, korek). Prostor pak lze členit funkčně pomocí kusových koberců. Je-li nutné použít textilní podlahovinu (od stěny ke stěně), měla by být spíše bez vzoru; pokud je nezbytný, volte velmi drobný dekor. Příznivě působí strukturované textilní podlahoviny z přírodních materiálů – sisal, kokos, mořská tráva, juta nebo směs těchto materiálů, které se na podlahy lepí obvykle ve čtvercích. Velké vzory na celoplošných podlahovinách prostor drasticky zmenšují a deformují.
Tmavé barvy uplatněné na podlaze prostor „uzemňují a ukotvují“, dávají mu stabilitu, jistou míru útulnosti a tepla lidského hnízda, nicméně jej opticky zmenšují. Světlé barevné tóny prostor otevírají, prosvětlují a opticky zvětšují. Patří-li do škály barev studených, pak také interiér ochlazují. Proto je třeba při volbě podlahoviny myslet nejen na velikost místností, ale také na orientaci vůči světovým stranám (možnost barevného proteplení či ochlazení), výšku podlaží (zesvětlení, zvětšení, potemnění, zmenšení).
Zkušenosti bytových architektů ukazují, že u zákazníků rozhoduje nejčastěji vlastní obliba barev nebo v časopisech vyzdvihované módní trendy, a to bez ohledu na podmínky v bytě. Volba barevnosti podlahovin je citlivá záležitost, a pokud nejste experti na působení barev v prostoru i na fyziologii a psychiku člověka, poraďte se s odborníky nebo prostudujte odbornou literaturu.

Podlahoviny a jejich vlastnosti
Každá místnost v bytě si zasluhuje určitý typ podlahy podle míry funkčního využití a náročnosti provozu. Obecně a z hlediska uživatele (a tudíž udržovatele čistoty a hygieny v bytě) můžeme podlahoviny rozdělit na snadno udržovatelné a nenáročné na údržbu. Korek (penetrovaný), linoleum, PVC, keramická dlažba, plovoucí laminované a lamelové podlahy se udržují snadno – zametou se, vysají, otřou vlhkou houbou na tyči. Klasické voskované parkety nebo vlýsky či nenapuštěná prkenná podlaha potřebují složitější údržbu. Stačí však použít některý z četných ekologických, vodou ředitelných matných laků, a problém je vyřešen i u těchto druhů podlahovin. Horší je to s textilními celopodlahovými krytinami. Stačí je sice často čistit silným vysavačem, ale i přesto, že jsou mnohdy napuštěny speciálními přípravky, které zabraňují ulpívání nečistot, není jejich hygienická údržba ani ošetřování snadné a nejlevnější. Chemické ani mokré procesy čištění nezaručují, že se u někoho z rodiny neprojeví časem alergické příznaky na prach, plísně či chemikálie. Pozor také na statickou elektřinu.
Textilní celopodlahové krytiny však dobře drží teplo a jsou dobrými zvukovými izolanty, což ocení rodiny s malými dětmi i jejich o poschodí níže bydlící sousedé. Jsou-li dostatečně provedeny izolace, patří k teplým podlahovinám také korek a plovoucí podlahy (zvláště mnohovrstevnaté s několika izolačními vrstvami). U plovoucích podlah je třeba dát si pozor na propustnost zvuků – v některých zemích se nepovolují v nájemních obytných domech proto, že jsou slyšet kročeje v botách, které nemají měkkou podrážku. U nás, kde přezouváme i návštěvy, se snad této vlastnosti bát nemusíme.

Kam kterou podlahovinu?
Do předsíně vstupujeme v botách, které na sobě nesou nejen nečistotu, prach a bláto, ale také drobná zrnka písku a kamínků. Podlaha v předsíni by tedy měla být otěruvzdorná a snadno čistitelná. V našich podmínkách téměř neudržovaných veřejných komunikací vyhovuje těmto požadavkům nejlépe keramická dlažba (slinutá, hutná, glazovaná, pozor však na kluzkost) a některé typy PVC, linolea nebo plovoucích podlah. Hodně pomůže, položíme-li hned za vstupní dveře bytu nebo domu pruh speciální textilie (čisticího koberce), v níž uvízne největší díl nečistot.
V koupelně a na WC je vhodná protiskluzová (protismyková) dlažba, ale lze použít i některé typy plovoucích, dřevěných a korkových podlah.
V kuchyni rozlišujeme v blízkosti kuchyňské sestavy zónu se zvýšeným provozem (všimněte si mnohdy prošlapaných cestiček k chladničce a sporáku), kam patří zvláště odolné podlahy a podlahoviny. Používá se keramika (rozbije se však vše, co na ni upadne), prkenná podlaha (i když je napuštěná lakem, hůř se udržuje v čistotě), plovoucí lamelové podlahy (pozor na otěr), mramor, žula (pozor na kluzkost a chemikálie) či přírodní kámen (pozor na odolnost vůči chemikáliím). Asi nikdy bychom sem nemohli pokládat koberce s vlasem nebo smyčkami. Snesou se zde rohože nebo tkané koberce ze zbytků různých textilií včetně proužků plastů (tzv. hadráky, musí se však podložit zespoda speciální protiskluzovou podložkou).
V zóně, kde se stoluje, je příjemné pokrýt jakoukoliv podlahu kusovým kobercem (vlněným, bavlněným, z heatsetu, sisalu apod.). Hřeje nohy a prostorově vymezuje místo pro příjemné posezení u jídla.

Kusové koberce
Prostorotvornou vlastností kusových koberců je „rozbíjení“ plochy a vytváření různých funkčních celků, čímž vzniká dojem větší místnosti. Tyto koberce mají vždy dekor, který má být i na podlaze vnímán jako položený obraz.
Má-li koberec pouze borduru a místo v centru volné, může na něm stát jídelní či společenský stolek. Je-li však koberec dekorativně ztvárněn tak, že v něm hraje ústřední roli centrální medailon, měl by ležet na podlaze volně, nerušený postaveným nábytkem. Tvůrci mu totiž určili jednoznačné poslání: aby sám o sobě podlahu zdobil a plnil tak roli krásného obrazu.
Lenka Žižková
Foto archiv firem, Iveta Kopicová a Petr Žáček

PARTNEŘI WEBU