Skip to content

Blog

Hmoždinka Hartmut pro zatížení až 65 kg

Vraťme se ale k úrovni druhé, která nás zajímá ze všeho nejvíce. Únosnost dutinové hmoždinky se odvíjí nejen od typu hmoždinky, ale i od samotné konstrukce příčky a volby desky. Bude-li například v konstrukci příčky 2×12,5 mm špičková deska Diamant, pak na plastovou hmoždinku lze zavěsit 45 kg, na ocelovou 55 kg a na Hartmut 60 kg (při jednoduchém opláštění je třeba počítat s únosností cca o třetinu nižší).

Co je hmoždinka Hartmut? Jedná se o dutinovou hmoždinku Knauf skládající se z plastu a kovu se šroubem M5 x 60 mm. Je určena pro upevňování těžších břemen na stěny s kovovou podkonstrukcí, dále na předsazené stěny a zavěšené podhledy. Je konstruována na principu montážní konzoly s funkcí „klick“, která zajistí bezpečnou fixaci. Je vhodná pro jednoduché i dvojité opláštění sádrokartonovými deskami  12,5 / 15 / 18 mm a její maximální únosnost činí 65 kg v konstrukci příčky 2 x 15 mm s deskou Knauf Diamant.

Více na www.knauf.cz

Rekonstrukci začněte od dispozice – 1. část: Denní zóna

Další části seriálu najdete zde: 2. Noční zóna, 3. Ukrytá strana komfortu

DENNÍ ZÓNA

Industriální styl loftu s kovovými okny, přiznanými instalacemi a průmyslovými svítidly podtrhuje dubová podlaha s výraznou strukturou a jemnou patinou (podlaha KÄHRS, kolekce Domani, prodává síť KPP)Je to část domu, kde se odehrává společný život rodiny, kam přicházejí návštěvy atd. Tedy kuchyň, jídelna, obývací pokoj, případně knihovna či pracovna. Zatímco ve venkovské chalupě kdysi často celá rodina žila v jedné světnici, v městském domě naopak každému účelu sloužil samostatný pokoj – chloubou rodiny byla jídelna a vizitkou pro návštěvy salon.

Dnes je trendem vytvořit jeden otevřený prostor, někdy i se schodištěm do patra. Ušetříte tím místo a získáte vzdušný světlý interiér. Měl by se nacházet v přízemí, přímo navazovat na vstup do domu a být orientován na slunnou stranu, pokud možno s výhledem a přímým výstupem do zahrady.

Pro starší domy je typická dispozice s řadou menších, někdy i tmavých místností. Vzhledem k jinému stylu bydlení bývaly hlavní obytné místnosti často orientovány do ulice a odděleny od zahrady, takže vytvoření společného obývacího prostoru podle současných požadavků si žádá výrazné stavební úpravy. Neobejdete se bez vybourání řady příček a často i zásahů do nosných zdí či schodiště.

Spojení starého s novým: pod starým krovem moderní minimalistický interiér a dlažba dokonale imitující kamennou dlažbu s minimálními spárami (Supergres, kolekce Stonework)

Zásadní úprava v této části domu se však rozhodně vyplatí. Dům navenek krásný, ale nepraktický by pohodlné bydlení určitě nepřinesl. Jde o proměnu vnitřní, která umožňuje zachovat navenek autentický původní ráz. Je-li dům navíc malý, bývá někdy východiskem či nejlevnějším řešením přístavba směrem do zahrady, která přivede do domu více světla a poskytne potřebný volný prostor a příjemné místo pro sezení či jídelnu. Záleží na konkrétní situaci na pozemku, orientaci ke světovým stranám a důvtipu architekta.

Správné proporce

Historický interiér se štuky, parketovou podlahou a zachovalými dveřmi je plný emocí, není radno přeplnit jej nábytkem. Volte raději jednoduché moderní vybavení (Arketipo, Concept Store Karlín)Důležitá je přiměřená velikost tohoto prostoru vzhledem k celkové velikosti domu a počtu členů domácnosti. Nemá smysl budovat padesátimetrový obývák v domečku o 100 m2, naopak velká rodina musí počítat s odpovídajícím prostorem jak pro kuchyňskou linku, tak i pro jídelní stůl.

Funkční zóny vaření – stolování – relaxace – na sebe samozřejmě musí přímo navazovat, ale jedna velká místnost, v níž za sebou „naskládáte“ kuchyň, jídelnu a sezení, nebude působit ani příliš útulně, ani zajímavě. Navíc přímý pohled z obýváku na kuchyňskou linku může působit rušivě. Právě starší domy nabízejí ideální příležitost společnou obývací část domu zajímavě rozčlenit, oddělit posuvnou stěnou, polopříčkou či jinak.

Nebojte se architekta

Odborník s prostorovou představivostí a profesionální zkušeností ví, kolik místa je potřeba na různé činnosti v bytě, co předepisují stavební a hygienické normy, jaké rozměry má nábytek… Dokáže navrhnout bydlení přesně na míru podle vašich potřeb, a to i v několika variantách. Záleží na mnoha věcech: jaký je počet členů domácnosti, věk, zdravotní stav, zda pracujete doma či nikoliv, kolik máte oblečení, co vyžadují vaše koníčky, co vaše kočka nebo pes… Zvláště při rekonstrukci je role jeho „odborného oka“ zásadní – posoudí, která stěna je nosná, kterou můžete zbourat, zda je krov dost vysoký pro půdní vestavbu, jaké zásahy jsou ve vašem domě technicky možné a jaké nikoliv. Samozřejmě ve spolupráci se statikem. Někdy i jednorázová konzultace či jednoduchá studie může ušetřit nemalé finanční prostředky, čas a starosti, které přijdou později. Řešit problémy předem „na papíře“ je jednodušší než se následně potýkat s vážnými nedostatky.

 

Interiér: V podkroví jako v nebi

Jakmile jsem vystoupala po schodech z předsíně, ocitla jsem se v nádherném světlém bytě. Jak byt vypadal, když jste do něj vstoupila poprvé vy jako interiérová designérka?

Jedná se o půdní vestavbu o rozloze 120 m2 v developerském projektu, který si manželé vybrali a poté mě oslovili. Když jsem do bytu s Klárou a Damenem přišla poprvé, byla to ještě z části stavba, která působila velmi tmavě. I proto první Klářina reakce zněla „moc si přeju, aby to tady bylo světlé, ale vůbec nevím, jak toho docílit.“ Uklidnila jsem ji, že stavba vždycky působí trochu ponuře.

Kdo tu žije

Klára je na mateřské dovolené, pomáhá cizincům expatriantům usadit se v Praze, předtím se věnovala projektům v oblasti společenské odpovědnosti, ráda chodí za kulturou, do divadla a s manželem oba rádi cestují

Damen pracuje v médiích – distribuuje názorové články do různých médií po světě, je hudební fanda, po otci zdědil vášeň pro vaření

Měla jste hned jasnou představu o tom, jak by zařízený byt mohl vypadat? 

Neměla, ráda se nechávám inspirovat prostorem takovým, jaký je, a pak vymýšlím možnosti. Předtím ale vyzpovídám majitele. Ptám se jich, co dělají, co mají rádi, co naopak nemají, jak se v bytě chtějí cítit, a teprve potom navrhuji první koncept. Klára s Damenem si přáli světlý a čistý prostor s designérskými kousky s tím, že mají rádi hudbu a knihy. Damen má kladný vztah k designu, a proto byl mým hlavním spoludesignérem.

Sbírka kytar z doby, kdy hrál majitel bytu v kapele…

Předpokládám, že do developerského projektu nešlo až tak moc vstupovat, nebo ano? 

S developerem jsme spolupracovali v rámci věcí pevně spojených se stavbou. Některé standardy už nešlo změnit, aniž by majitelé museli připlácet nemalé částky, bylo to celkem složité. Dostali jsme půdorys a začali ho s klien­tem zpracovávat, klient je vždy spoluautor. ­Vymysleli jsme koncept celkového zařízení, ve kterém se majitelé mohli realizovat. Vždy se snažím, aby koncept měl nosné téma, což v tomto případě byl skandinávský styl, tedy jednoduchost s designérskými kousky.

Jak dlouho trvalo, než byt získal nynější podobu? 

Bylo to půl roku práce. Majitelé ani já nemáme rádi stylizovanost, ale lehkost, nahodilost a nenucenost. Na první koncept, který jsem jim předložila, mi Damen pověděl, že přesně tohle byla jeho představa, ale že by ji neuměl sám realizovat. Je skvělé, že se nám líbí stejné věci, nepředražené, jednoduché, ale zajímavé a nesourodé a přitom propojené barevností.

Opravdu si nelze nevšimnout prvků, které jednotlivé místnosti navzájem propojují… 

Ano, to byl záměr. Prvky a materiály použité v kuchyni se následně v jiných podobách objevují i v obývacím pokoji, například v podobě dlažby na spodní části knihovny. Barva použitá v předsíni na vestavnou skříň se zase objevuje v ložnici…

Propojit – to byl koncept ložnice. Designérka hledala zajímavé a výrazné prvky, např. skříň a komodu. Kombinace s nočními stolky z předchozího bytu se povedla.

Co je v bytě vyrobené na míru a od jakých výrobců jste případně nakupovali zařízení bytu? 

Základ bytu je vyrobený na míru zkušenými truhláři podle mého návrhu. Ostatní je koupené. Při výběru značek jsme chtěli, aby se jednalo o české nebo zahraniční značky, které mají příběh, např. Ton, Vitra, Moooi, které jsme zkombinovali s Ikea…

Na první pohled zaujmou svítidla.

Svítidla jsme vybírali tak, aby byla v páru, aby jedno doplňovalo druhé. Chtěli jsme neotřelá, málo používaná… Chtěli jsme zajímavá svítidla, která nejsou příliš drahá. IKEA, koupelna – MOOOI Marcel Wanders, DWG, DVG – nastavitelné svítidlo, některá jsou z obchodu Bella Rose.

Na co jste nejvíc pyšná? 

Nejvíce pyšná jsem na zábradlí. Původní kovové zábradlí od developera totiž schodiště zabíjelo. Tím, že schodiště vede pouze na terasu, mohla jsem si dovolit tento skvost. Byl velký zážitek sledovat kováře, jak schodiště vyrábí pomocí makety z papíru, aby se jim povedla linie. Jsem pyšná i na nábytek vyrobený na míru, kožené úchytky na kuchyňských skříňkách, kombinaci dlaždic z pařížského metra s bílým leskem kuchyňské sestavy a dřevěné pracovní desky…

Lakované skříňky na míru zdobí kožené úchytky, obklady z vintage série Metro jsou klasikou, která neztrácí na hodnotě, dlažbu v patchworkovém stylu použila designérka i v obývací části na knihovně a komodě…

Interiérová designérka Alžběta Macíková

• říká, že design je její životní styl. Baví ji ho spoluvytvářet, hledat i nacházet
• svoje zkušenosti předává jako lektorka v design škole Intermezzo, kde ji nejvíce těší neuvěřitelně inspirativní a příjemná atmosféra
• Kontakt: Designfriendly.cz

* * *

Další interiéry, které by se vám mohly líbit:

Jak se leží na tatami

Bydlení na zkoušku

Symbióza starého s novým

Moderna, romantika, etno – Interiér plný vzpomínek

MODERNÍ BYT: Jak bydlí architektka Magdalena Rochová

Zahradní inspirace na japonské téma

U původně zcela běžného rodinného domu vyrostla zahrada, která je souhrnem toho nejkrásnějšího, co může flóra nabídnout. Vznikala postupně společně s rekonstrukcí domu a její definitivní podoba nejspíš nebude ambicí majitelů. Chtějí zahradu japonského typu plnou proměn, která vytváří harmonický celek.

Nechali se inspirovat japonskou zahradou, ale tvořili ji podle sebe. Výsledkem je nádherná oáza klidu pro rodinu a přátele milovníka bonsají.

Krása a harmonie

Na rozkvetlé zahradě se najde místo i pro solitéry – modřín opadavý (Larix decidua) Václav Kozák, povoláním zubní lékař, je milovníkem bonsají a výtvarného umění. Společně s manželkou rádi cestují a vždy po návratu se objevují v jejich sbírce další a další rozmanité druhy rostlin, keřů a stromů, které pak společně zasazují do vlastní koncepce zahrady. Velké oblibě se těší zvláště bonsaje, japonské javory, jalovce a celá řada jehličnanů.

„Projekt zahrady bychom asi těžko hledali,“ vysvětlují manželé na úvod a ukazují fotografie. Na poměrně malém prostoru byl nejdříve bujarý porost a neudržovaná zeleninová zahrádka s malým skleníkem. Později bylo vybudováno jezírko a zahrada dostala jakousi tvář. „Původně jsem o japonské zahradě vůbec nepřemýšlel, chtěl jsem prostě přírodní prostor, kde se budeme cítit všichni dobře,“ dodává Václav Kozák.

Je patrné, že ze staré zahrady mnoho nezůstalo. Místo pro nové dřeviny uvolnily staré smrky, za své vzaly i některé ovocné stromy, aby zahrada zavoněla květy vistárie či lýkovců a zkrásněla barevnými varietami japonských javorů (Acer palmatum, Acer palmatum disectum). Nechybějí přirozeně ani vzácné borovice, jinan dvoulaločný, kryptomerie, spanilé jedle, tisy či smrky a samozřejmě bonsaje všeho druhu.

Sbírky bonsají si majitel velmi cení: najdeme tu například habr obecný (Carpinus betulus), šeřík (Syringa), borovici lesní (Pinus sylvestris) či borovici blatku (Pinus uncinata)

Najdeme tady například kultivary jalovců (Juniperus Squamata ‚Stricta‘), cypřišků (Chamaecyp. pisifera ‚Sqarrosa Dumosa‘), skalníků (Cotoneaster dammeri ‚Rami‘ či ‚Coral Beauty‘) a z borovic například kleč (Pinus mugo), blatka (Pinus uncinata), bělokorá (Pinus leucodermis ‚Schmidtii‘) či pětijehličnatá (Pinus pentaphyllaa) a také smrky pichlavé (Picea pungens) s hustými krátkými větvemi, a další nádherně tvarované dřeviny.

To vše ve věrné symbióze s nejrůznějšími druhy rododendronů, azalek, trvalek, skalniček, čarověníků, zakrslých konifer, keřů či květin v nádobách (rozmarýny, levandule, hosty, callistemon). Prostě krása za krásou…

Dynamický náboj a japonskou symboliku dodávají zahradě japonské azalky (Azalea japonica) a jinan (Ginkgo biloba)

Variace na japonské téma

Pro ošetřování bonsají je třeba vlastnit různé druhy nůžek na větve, listy, pupeny a také různé druhy čelních kleští a kleští na kmeny a kořenyMajitelé považují tvorbu zahrady za otevřený koncept mnoha stylů, který se rodí postupně a nikdy nebude zcela uzavřený. „Manžel pochází ze Šumavy, takže jeho zaměření na přírodu a bonsaje mě vůbec nepřekvapuje, navíc nás oba pojí láska k výtvarnému umění,“ podotýká paní domu a oceňuje manželovu zručnost.

„Začínal se vším úplně sám, později zval ke konzultacím odborníky, jezdil na výstavy, přivážel nejrůznější materiály a rostliny,“ dodává nad bábovkou ve stinném koutu zahrady, kde se dá posedět a hledět do nitra zeleně, na jezírka osázená kapradinami, okrasnými travami a blatouchy. Najdeme tady i různé druhy petrklíčů, pomněnku bahenní, rozrazil potoční, vrbinu penízkovou či kvetoucí lekníny. Systematicky rozmístěné kameny převážně z místních řečišť se postupně ztrácejí, jejich dominantní funkce je potlačena bujnou vegetací rostlin.

Nikde nevidíte žádné japonské lampy nebo čínské draky, pouze dílčí skulptury a kameny, jež představují zajímavé geometrické tvary a působivé kompozice, byť některé v duchu orientálních tradic. Pohledy návštěvníků zahrady zcela jistě ulpí na plastice od Viktora Stříbrného, jednoho ze šesti zakladatelů proslulého Ateliéru 74. Jmenuje se Slunce a její repliku můžete vidět v Kladně.

S kovářským dílem Viktora Stříbrného (nahoře) se můžete setkat především v Kladně. Replika díla s názvem Slunce je umístěna na Náměstíčku Viktora Stříbrného, skulptura s kosmologickou a kosmogonickou tematikou Vesmír II se nachází v Huťské ulici v centru Kladna a plastika Člověk a vesmír v Anglické ulici. Díla Viktora Stříbrného najdete také v Olomouci, v Krkonoších, v Ohrdrufském skanzenu v Německu nebo v maďarském Miškolci.

Na otázku, kdy je zahrada nejkrásnější, hledají manželé jen těžko odpověď: „Je krásná stále, má nádhernou atmosféru a přímo inspiruje k hledání krásy a harmonie. Mění se přirozeně vlivem počasí a ročních období a své osobité kouzlo má určitě zjara, kdy se pozvolna probouzí. Nejvíce si ceníme toho, že se nám podařilo zachovat část původní kompozice a vegetace zahrady a do ní vhodně začlenit nové prvky, které jí vdechly nový a domníváme se, že zajímavý ráz,“ dodávají na závěr naší návštěvy.

Původní, menší ze dvou jezírek s kameny  z místních řečišť patří již nezbytně k této zahradě japonského typu s bonsajemi

Václav Kozák

…pochází ze Šumavy, je velkým milovníkem přírody a výtvarného umění a bonsajím se věnuje již dlouhých čtyřicet let. Ke svému koníčku poznamenává: „Bonsaje mám moc rád, je to vlastně kousek přírody na malém prostoru, stejně jako malířská plátna impresionistů či plátna mistrů japonského umění. U tohoto koníčku, doufám, ještě dlouho zůstanu…“

***

Čtěte také:

Zahrada v zimě jako dokonalá zóna klidu

Zahradnické pábení a pocit nekonečna

MŮJ DŮM: Laskavé spočinutí v zahradě tisíce jar

MŮJ DŮM: Posviťte si na zahradu

Tipy, jak pěstovat kaktusy a sukulenty

Sukulenty

Sukulent je nekvetoucí dužnatá rostlina, která ozdobí váš interiér překrásnými listy různých barev a tvarů. „Sukulent mějte vždy na světle, ideálně na východním nebo západním slunci,“ radí David Benda, odborník z oddělení zahrady projektových marketů Hornbach. Pokud byste jej vystavovali nadměrnému světlu, slunce jejich listy spálí a objeví se na nich fleky. Pokud byste sukulentům dopřáli naopak světla málo, budou nevyzrálé (typickým projevem jsou dlouhé stonky a listy s příliš velkými odstupy). Mezi nejoblíbenější sukulenty patří: Krasula, Echeverie a Aloe.

Substrát – ideální je substrát pro kaktusy a sukulenty. Obsahuje propustnou kombinaci zeminy a písku. Sukulenty sázejte nejlépe do květináčů s dírkami, aby bylo možné vylívat přebytečnou zálivku z podmisky. „Pokud si vyberete květináč bez dírek, nezapomeňte na dno nasypat buď několik kuliček keramzitu nebo střepy keramických květináčů. Vytvoříte tak přirozenou drenáž a zemina nebude převlhčená,“ vysvětluje Benda.

Zálivka – zálivka je alchymie, až 80 procent květin zahyne z důvodu přelití. U sukulentů doporučujeme přibližně takovýto postup: ve vedrech zalévejte sukulenty jednou za dva až tři dny. V zimních měsících, kdy mají květiny vegetační klid, je zalévejte cca jednou za tři týdny. Ideální je na východní straně zalévat květiny večer a na západní ráno.

Tip na dokonalou zálivku:
Nechte vodu na zálivku ustát cca dvě hodiny a nezalévejte listy

Tip, jak zalévat převislé sukulenty:
Zálivky by po listech stekla. Posaďte celý květináč do lavoru s vodou a nechte ji napít. Až bude substrát na pohmat vlhký, oklepejte květináč a znova zavěste.

Hnojení – stačí jednou za tři týdny a v zimě nehnojte vůbec.

Přesazování – jakmile květina prokoření, je jí květináč malý, tak si naplánujte přesazování. Ideální doba je jeden týden po zálivce, květina je plná síly a zvládne tak bez následků takto náročnou změnu. „Při přesazování si dejte pozor na nadměrné poškození kořenů. V novém květináči nechte sukulenty odpočívat jeden týden bez zálivky, pak teprve zalévejte,“ vysvětluje Benda z Hornbachu.

Péče – v létě sukulenty potěšíte, pokud je dáte ven – balkón, terasa nebo skalka. Pozor na kroupy, které mohou poškodit listy. S prvními podzimními dny je zase dejte do domu. V zimě je pro sukulenty ideální teplota v místnosti 20 stupňů Celsia. Jednou za čas je dobré místo zálivky sukulenty osprchovat.

Škůdci – nejčastějším problémem jsou houbové choroby, tedy choroby z přelití. Pokud uvidíte, že kytce uhnívá stonek a kytka si jakoby lehne, přestaňte zalévat.

Tip na záchranu:
Možným řešením, jak květinu zachránit, je odejmout houbovou chorobou nakažený stonek a sukulent přestat zalévat cca po dobu jednoho měsíce, aby se zemina absolutně vysušila.

Kaktusy

Kaktusy (ilustrační foto: Hornbach)Milují je děti pro jejich nenáročnou péči a dospělí pro jejich netradiční vzhled a čistou krásu. Se sukulenty mají mnoho společného. Mějte je ideálně na východní nebo západní straně, sázejte je do substrátu pro kaktusy a sukulenty a přesazujte zcela stejným způsobem. „Květináč pro přesazování vybírejte vždy o dvě čísla větší. Pokud vyberete květináč zbytečně velký, dají kaktusy většinu energie pouze do růstu kořenů,“ říká Benda z Hornbachu.

Zálivka – kaktusy zalévejte vždy z vrchu a zbývající vodu z podmisky nebo okrasného květináče ihned vylijte. V létě zalévejte kaktusy 1x za 14 dní. V zimě maximálně jednou za 1-1,5 měsíce. Hnojit stačí jednou za tři týdny a v zimě vůbec. Snažte se zaléváním simulovat kaktusům jejich domovinu – jednorázová závlaha a dlouhé sucho. Prolijte kaktus bohatě zálivkou, zbytečnou vodu z podmisky vylejte a do dalšího zalévání jej nechte „na suchu“.

Množení – na kaktusech vyrůstají tzv. dceřiné kaktusy. Nechte je trochu vyrůst, větší kusy takto obtížný zásah zvládnou lépe. Odřízněte je, natřete simulátorem pro růst kořenů a položte na připravenou zeminu. Kaktus sám postupně zakoření. Pokud máte doma výsevný skleníček, bude to ideální. Pokud bude květináč volně, nezalévejte mladý kaktus, ale pouze jej roste. Pokud nechcete kaktusy množit, není nutné dceřiné kaktusy odstraňovat. V tom případě se těšte na netradičně strukturovanou a rozrůstající se květinu.

Škůdci – stejně jako u sukulentů hrozí kaktusům přelití a tedy houbové choroby. U kaktusů je tato choroba nenávratná, uhnívají zevnitř. Dalším, výjimečným, škůdcem jsou červci – malí bílí broučci. Doporučujeme je odstraňovat mechanicky.

Přezimování – kaktusy v zimě milují přítmí a chlad. Na parapetu nad radiátorem s minimem světla jim tak nebude úplně nejlépe. Nebojte se je dát do sklepa nebo na společnou chodbu v domě. Dobrým místem je i ložnice, kde bývá nejchladněji.

Tip, jak přezimovat venkovní kaktusy:
Pokud jste si vybrali kaktus, který v našich podmínkách roste dobře i venku (kaktusy nad 1 metr výšky nebo např. Opuncie), přesuňte jej na zimu do skleníku, garáže, zahradního domku nebo jej obložte polystyrenem a navrch natáhněte pytel z netkané textilie.

Pokud patříte mezi milovníky kaktusů, nezapomeňte svůj domov stylově vyzdobit. Vašemu botanickému koutku dodají správný šmrnc dekorace s motivem kaktusů, stěny mohou ožít dekorativními samolepkami či plakáty.

Tematické produkty ze sortimentu prodejen Hornbach a e-shopu Hornbach.cz:

FloraSelf Substrát pro kaktusy a sukulenty

FloraSelf Substrát pro kaktusy a sukulenty (zdroj: Hornbach)Substrát pro kaktusy a sukulenty FloraSelf je speciální substrát, který je připraven k výsadbě a přesazování kaktusů a dalších sukulentních rostlin. Díky svému složení z rašeliny, písku a hnojivu se stopovými prvky a s upravenou reakcí, je zcela přizpůsobený potřebám rostlin.

Substrát pro kaktusy FloraSelf je šetrně přihnojený, a tím přizpůsobený potřebám rostlin s nízkými požadavky na živiny. Díky křemičitému písku má substrát zvlášť dobré drenážní schopnosti, což snižuje riziko přemokření. Jemná struktura půdy usnadňuje plnění nádob a podporuje dobré kapilární vzlínání vody v půdě. Balení 5 litrů zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo na www.hornbach.cz za 55 korun.

Pojízdný podstavec pod květináč

Pojízdný podstavec pod květináč (zdroj: Hornbach)Praktická posuvná podložka je vyrobena z bukového dřeva a unese až sto kilogramů. Při manipulaci s většími rostlinami je to neocenitelný pomocník; snadno udržíte okolí květin čisté i při častém úklidu. Dřevěný pojízdní podstavec zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo v e-shopu na www.hornbach.cz za 139 korun. Použité dřevo má navíc certifikaci FSC, která garantuje původ dřeva z lesů, o něž je pečováno s přihlédnutím k jejich udržitelnosti maximálně šetrně a ekologicky.

Zahradní rukavice for_q easy

Zahradní rukavice for_q easy (zdroj: Hornbach)Praktické a pohodlné; bez nich byste svým zeleným kráskám jen těžko poskytli láskyplnou péči. Zahradní rukavice ochrání vaše ruce před špatně odstranitelnou nečistotou i před drobnými zraněními, k nimž může například při manipulaci s kaktusy či květinami s trny snadno dojít. V prodejnách Hornbach nebo v e-shopu Hornbach.cz můžete vybírat z několika velikostí tak, aby rukavice při práci s květinami či na zahradě přesně obepínaly ruku, a přitom umožňovaly komfortní pohyb všech prstů. Rukavice for_q easy pořídíte za 159 korun.

Více informací najdete na: www.hornbach.cz

Přidejte se k nám na Facebooku – www.facebook.com/HornbachCZ

SOUTĚŽ: Vyhrajte cyklistické kolo v hodnotě 20 tisíc Kč!

Pravidla soutěže jsou jednoduchá:

  • Staňte se fanouškem Facebookového profilu DZ Dražice: www.facebook.com/dzdcz
  • Dejte „to se mi líbí“ (lajk) pod soutěžní příspěvek
  • V komentáři pod soutěžním příspěvkem označte minimálně 2 další přátele, kteří by o soutěž a informace z facebookového profilu „Ohřívače vody Dražice“ mohli mít také zájem.

Šance vyhrát kolo končí 10. 12. 2020 o půlnoci. Tak neváhejte a připojte se!

Podrobná pravidla soutěže jsou zde.

Nová venkovská základka bude mít i vlastní studio a farmu

Celkové náklady se vyšplhaly na 420 milionů korun. Z podpory ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy obec získala 238 milionů, dále bezmála 50 milionů od Státního fondu životního prostředí, téměř 12 milionů od kraje a zhruba šest milionů z evropských fondů na vybudování odborných učeben a multimediální dílny.

Vybavení obec platila sama. Starosta Milan Vácha Deníku řekl, že uspořeno na školu, s jejíž výstavnou se dlouhodobě počítalo, měla 80 milionů – a dalších 34 milionů získala z investičního úvěru. Je to velká zátěž, ale… „Od roku 1693 jsme školu nestavěli,“ poznamenal starosta. Dlouhodobě se prý počítalo, že škola bude sloužit nejen žákům, ale celé obci, a tak nebylo třeba řešit zvlášť takové potřeby jako kulturní dům či veřejnou knihovnu.

Střešní prosklení byla vyrobena na míru firmou SOLARA s.r.o.:

Základní škola Amos pro Psáry a Dolní Jirčany

Další novostavby škol v okolí hlavního města se díky dotacím pro prstenec kolem Prahy chystají – připravují je či již začaly například Jesenice, Říčany, Úvaly, Podolanka nebo Ondřejov. Obcím z míst vzdálenějších od Prahy by podle slov ministra školství Roberta Plagy měly zase posloužit dotace, které na rozvoj škol poskytuje ministerstvo financí.

převzato z Příbramského deníku

Jihočeská chalupa aneb tři neklidná srdce

Klasické stavení, které má vše, co má středně velký statek mít, je pro chlumanskou zástavbu typické. Místní se vždy věnovali převážně zemědělství a v Chlumanech i okolí dodnes funguje několik opravdu velkých statků nabízejících místní produkci. Za svůj domov si jedno menší hospodářství vybrali manželé Vlkovi a zpočátku ani netušili, jaký poklad a jaké dědictví získali.

Kdo tu žije

Ivana Vlková je rodačka z Vimperku, Petr Vlk z Ústí nad Labem, kde manželé původně bydleli. Po zakoupení chalupy se v Chlumanech usadili. Kromě vlastního podnikání se paní Vlková věnuje práci pro obec jako starostka a spolu s ostatními regionálními sdruženími a organizacemi se snaží úspěšně rozvíjet kulturní a společenský život Pošumaví.

Co vás do Chluman přivedlo?

Rodný dům cestovatele Františka Čecha Vyšaty žije novým životem.V Chlumanech jsme koupili naši původní chalupu v roce 1994 s tím, že budeme mít kam utíkat o víkendech z paneláku. Naše představa vymalování a drobných úprav, nutných pro pobyt, vzala za své v okamžiku, kdy jsme se při obhlídce půdy propadli stropem. A tak jsme se pustili do rozsáhlé rekonstrukce chalupy… a v roce 2004 se po rodinné poradě do Chluman natrvalo odstěhovali. Tím pro nás začala úplně nová etapa života na venkově, a za nic na světě bychom ho už nevyměnili za město.

Mluvíte o tomto stavení, které si právě teď prohlížíme?

To bylo trochu složitější. V roce 2011 se nám naskytla příležitost ke koupi sousední chalupy, se kterou jsme takřka sdíleli jeden dvůr. A protože se jedná o rodný dům dobrodruha a cestovatele po Jižní Americe Františka Čecha Vyšaty, který se zde narodil, rozhodli jsme se dům zrekonstruovat a zařídit v něm stylové venkovské ubytování. A nejen to – ze shromážděných podkladů o Vyšatovi připravujeme ­malou­ galerii tohoto cestovatele. Zrekonstruujeme stodolu, kde vystavíme dochované fotografie, a plánujeme zde pořádat i další kulturní akce.

Byla rekonstrukce náročná?

Návrat k tradicím, atmosféra veknovského statku a domácí produkty. To vše najdete v rodném domě cestovatele Františka Čecha Vyšaty.Když jsme tuto druhou chalupu kupovali, původní charakter vesnického stavení byl překrytý stylem 50. let 20. století. Takže linoleum, obklady z omezeného sortimentu a obecně všechny nešvary té doby. Samozřejmě nás čekala kompletní rekonstrukce rozvodů vody, odpadů a elektřiny. Stále je tu ještě spousta práce. Navíc jsme se rozhodli přestavět bývalý chlívek na letní kuchyň.

Takže tady, kde si teď povídáme, byla původně zvířata?

Přesně tak. Pro naši potřebu tu nějaká zvířata máme, ale rozhodně ne v takovém množství, aby potřebovala tak velký chlívek. Naše kozy mají výběh na zahradě za domem, křepelky a králíci bydlí v malém domečku na druhém konci zahrady. Zahrada prošla velkou proměnou. Původně tu byla taková ta obvyklá všehochuť tújí, kvetoucích keřů a různých květin. Zahrada moc neodpovídala charakteru domu.

Venkovní kuchyně, která bývala chlívkem, je velmi oblíbeným místem pro vaření a dlouhá večerní posezení. I my jsme zde v rozhovoru strávily téměř celou hodinu.

Jistě to všechno dalo spoustu práce. A také shánění řemeslníků a firem…

Ani ne. Samozřejmě takové věci jako montáž podlahy nebo oken nám dělala firma. Ale v podstatě vše, co vidíte, je práce mého muže. Já to naplánuji a manžel pak plány postupně mění ve skutečnost. Neumíme jen tak sedět se založenýma rukama.

Zahrada vypadá, jako by tu byla odjakživa, ale zmínila jste, že ne… Jak došlo k té proměně?

Již před mnoha lety jsem se začala zajímat o koncept přírodní zahrady a toužila jsem takovou vytvořit. Nacházím mnoho inspirace v zahraničí, ale také hodně toto téma studuji a zdá se, že se mi podařilo sen splnit. Naše zahrada je ukázkou tradiční venkovské zahrady, která je živými ploty a dřevěnými plůtky rozdělena do několika prostorů a nabízí odpočinek a relaxaci. V hospodářské části také množství zeleniny a ovoce, které zpracováváme na džemy a šťávy. V roce 2013 obdržela certifikát Ukázková přírodní zahrada.

Terasa zastřešená dřevěnou pergolou je místem pro vychutnání kávy a prvním krokem do velké přírodní zahrady.

Máte opravdu široký záběr, navíc jste starostkou ­Chluman. Jak to vše dokážete stihnout?

Jak jsem říkala, neumím jen tak sedět. Chlumany jsem si zamilovala a myslím si, že člověk by neměl být lhostejný k místu, kde žije a měl by se snažit, aby se mu nežilo dobře jen na vlastním dvorku. Chlumany potřebovaly vlít trochu energie, povzbudit společenský život. Snažíme se i o to, aby nás lidé navštěvovali a abychom jim měli co nabídnout. Proto plánujeme galerii a proto se ve spolupráci s dalšími subjekty a sdruženími snažíme propagovat pozoruhodná místa i rodáky z regionu.

Drobné doplňky odpovídající charakteru stavby dotváří venkovskou atmosféru zemědělské usedlosti.

Chladné dny ve znamení hýčkání pokojových květin

Zimní stanoviště

S nástupem studeného počasí a topné sezóny je třeba zkontrolovat umístění jednotlivých květin. „Oč raději květiny stráví léto na parapetu, při zapnutém topení to pro žádnou rostlinu není to pravé místo. Příliš intenzivní suchý vzduch bude rychle vysušovat substrát, řešením ale rozhodně není zvýšená zálivka. Ta naopak může způsobit počátek zahnívání jemných kořínků a následně pak i celého kořenového balu,“ upozorňuje David Benda, odborník z oddělení zahrady projektových marketů Hornbach.

Dopřejte proto svým květinám místo se stabilní teplotou a dostatkem světla. Pozor dejte rovněž na vzdálenost od oken. I při sporadickém větrání totiž může rostliny ofouknout a poté je veškerá záchrana marná. Nic nezničí květiny spolehlivěji než ledový vzduch způsobující průvan.

Zálivka

Pokojové květiny (ilustrační foto: Hornbach)Se zálivkou opatrně. Květiny pravidelně kontrolujte, zaměřte se na vlhkost substrátu, ale i na tuhost listů a jejich zbarvení. Přelití obvykle indikují hnědé skvrny na listech, naopak nedostatek závlahy vám dá rostlina najevo celý tělem; povadlé listy i neduživý vzhled napraví pravidelná, a především přiměřená zálivka. Právě přiměřenost zalévání je nesmírně individuální a neexistuje žádné zlaté pravidlo. Vždy záleží na vlhkosti vzduchu v místnosti, vzdálenosti rostlin od topení a v neposlední řadě samozřejmě na druhu květiny. Obvyklá frekvence zalévání je v zimní období jednou za týden. Pokud si nejste jisti, zda volíte správné množství zálivky, zřiďte si sešit a zapisujte si, kdy a jakým množstvím vody jste rostlinu zalévali.

Přesazování

Přesazování květin je tradiční činností jarních měsíců, kdy jsou květiny v plné síle a šok z přesazení zvládají snadněji. „Pokud máte rostlinu, které už je květináč malý, ať už proto, že vás zaskočila svým růstem či se jedná o nový přírůstek, jehož nádoba není určena pro dlouhodobé pěstování, nečekejte a květinu přesaďte rovnou. Je to lepší než ji nechat trápit až do jara. Rozhodně však v období vegetativního klidu žádnou rostlinu nehnojte,“ vysvětluje David Benda z Hornbachu.

Škůdci

Pokojové květiny (ilustrační foto: Hornbach)Vytopené pokoje a jejich klima nahrávají rozmanitým druhům škůdců. Zvlášť otravné jsou malé černé mušky neboli smutnice. Jejich výskyt bývá vyvolán přemokřeným substrátem a boj s nimi není lehký. Krokem číslo jedna je sucho. Zalévejte pokud možno výhradně do podmisky a zeminu nechte zcela vyschnout. Právě v ní totiž mají smutnice nakladená vajíčka a pokud byste jim dodávali vláhu, budou se líhnout další a další mušky. Vhodné je rovněž zasypání substrátu křemičitým pískem, díky čemuž se udusí larvy.

Dalším krokem v boji se smutnicemi jsou lepivé štítky. Na již vylíhnuté smutnice použijte žluté lepivé štítky, které rozmístíte do květináčů. Mušky se na ně nalepí; neustávejte v obměně štítků, dokud se mušky budou objevovat. „Zahubit je třeba všechna stádia výskytu smutnic, například jen pouhé použití žlutých štítků nevyřeší nic, neboť další vajíčka a larvy jsou v zemině u květin,“ varuje Benda.

Tematické produkty ze sortimentu prodejen Hornbach a e-shopu Hornbach.cz:

Obal na květináč

Obal na květináč (zdroj: Hornbach)Pokud se vám nelíbí klasická barva terakoty či byste rádi sladili své květináče do jednoho stylu, zvolte obal na květináč. V široké nabídce můžete vybírat rozmanité barvy, ale i materiály obalů, které se stanou třešničkou vašich interiérů a nechají vyniknout krásu rostlin. Neuděláte chybu, pokud zvolíte obaly v přírodním provedení. Obal z přírodních vláken vodního hyacintu s vnitřní plastovou částí zakoupíte v prodejnách Hornbach nebo v e-shopu Hornbach.cz za 819 korun.

Květinová lopatka for_q

Květinová lopatka for_q (zdroj: Hornbach)Praktická lopatka je neocenitelný pomocník pro každého pěstitele. Její ergonomický tvar skvěle padne do ruky a kvalitní provedení oceníte při rozmanité péči o květiny. Na květinovou lopatku značky for_q se vztahuje desetiletá záruka, která garantuje její vysokou kvalitu. Lopatku koupíte v prodejnách Hornbach nebo na www.hornbach.cz za 129 korun.

Konvička

Konvička Max (zdroj: Hornbach)Praktická konvička na vodu je základ, který by neměl chybět žádnému zdatnému zahradníkovi. Pro zálivku pokojových rostlin je ideální objem nádoby na zalévání od jednoho do maximálně dvoulitrů, aby se s konvičkou snadno manipulovalo. Oceníte rovněž i delší hrdlo, díky němuž se dostanete i na hůře dostupná místa schovaná v listech. Šedomodrou konvičku Max o objemu 1,5 litru a vyrobenou z pevného plastu zakoupíte v prodejnách Hornbach či na www.hornbach.cz za 99 korun.

Více informací najdete na: www.hornbach.cz
Přidejte se k nám na Facebooku – www.facebook.com/HornbachCZ

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025