Zejména nástup elektrických topných fólií, které velmi zjednodušují konstrukční řešení stropního vytápění, učinil z tohoto systému naprosto rovnocennou alternativu k podlahovému vytápění. Přesto je počet instalací podlahového vytápění mnohonásobně vyšší než instalací stropního vytápění. Důvodem je skutečnost, že v našich geografických podmínkách má tento systém malou tradici, pro většinu populace je svým způsobem nepřirozený a budí nedůvěru.
Možná divné, ale skvělé
Většina lidí se podivuje, jak může stropní vytápění vůbec fungovat, když teplo přece stoupá nahoru. Ve skutečnosti teplo nestoupá nahoru, ale šíří se (vede) do chladnějšího prostředí (materiálu), a to do všech stran. Nahoru stoupá pouze teplý vzduch, protože je lehčí. Při stropním vytápění se pod stropem vytvoří vrstva teplého vzduchu, silná cca 20 cm. Tato lehčí vrstva neklesá a ke stropu se proto nedostává chladnější vzduch zespodu. Strop není ochlazován, jeho teplota roste a začne se zvyšovat sálavá složka.
Jde o stejný jev, jaký lze pozorovat například u kachlových kamen nebo horkých radiátorů – na vzdálenost jednoho až dvou metrů cítíte, jak ze zdroje sálá teplo. Čím vyšší povrchová teplota, tím větší a pocitově znatelnější sálání. Toto sálání (tepelné nebo také infračervené záření) neohřívá vzduch, ale pevné předměty, na které dopadá.
Nejintenzivnější je v kolmém směru k rovině zdroje – v případě stropního vytápění je tedy sálání směrováno nejvíce na podlahu, nábytek a částečně i stěny. Od těchto ploch se ohřívá vzduch v místnosti. S výjimkou výše zmíněné 20cm vrstvy pod stropem je tak i při stropním vytápění teplota vzduchu v celé výšce místnosti stejná.
Také si přečtěte: Jak zatopit a neprodělat
Které je lepší
U stropního, stejně jako u podlahového vytápění je rozložení teplot zcela rovnoměrné, rozdíl mezi teplotou v úrovni kotníků a hlavy stojící osoby je pouze 0,7 °C. Teplota v místnosti odpovídá požadované hodnotě 20 °C dokonce přesněji než u podlahového vytápění.
Z praktického hlediska je u podlahového vytápění pozitivní o něco vyšší teplota podlahy, která tak může navozovat pocit vyššího komfortu. Obráceně nevýhodou jsou určitá omezení při volbě podlahové krytiny a nutnost předem rozhodnout o rozmístění nábytku a zařízení, aby se vyhřívaná podlaha zbytečně nezakrývala.
U stropního vytápění má uživatel z pohledu rozmístění nábytku prakticky úplnou volnost, nezanedbatelnou výhodou je také rychlejší odezva na požadavky regulace. Současné novostavby jsou velmi citlivé na tepelné zisky, ať už z oslunění nebo vedlejších zdrojů, a pokud topný systém nereaguje dostatečně rychle, dochází k přetápění místností. A v tomto směru vykazuje stropní vytápění prokazatelně vyšší flexibilitu než podlahové. Nevýhodou stropního vytápění je naopak nutnost kombinovat jej se sádrokartonovými podhledy, které nemusí být automaticky součástí stavby.

NPE a nová doba 2020
Od ledna 2020 musí všechny novostavby splňovat podmínky pro zařazení do kategorie tzv. Budov s téměř nulovou spotřebou energie (nZEB). Jedním z hlavních hodnoticích kritérií je ukazatel spotřeby neobnovitelné primární energie – NPE. V rámci EU byly pro jednotlivé zdroje (paliva) „stanoveny“ koeficienty, které „přepočítají“, kolik primární energie bude spotřebováno, aby byly pokryty dílčí spotřeby. Elektrická energie je hodnocena obecně jako nejméně efektivní zdroj.
Energie použité v hodnoceném objektu proto mají zásadní vliv na celkové zatřídění objektu a díky tomu vycházejí objekty s elektrickým vytápěním, navzdory nejnižší celkové spotřebě energie, nejhůře. Z aktuálně dostupných informací vyplývá, že koeficient NPE pro elektrickou energii by měl být s platností od 1. 1. 2020 snížen na 2,6 (z původních 3, v EU v současné době 2,5). Studie prokázaly, že i po roce 2020 lze s elektrickým vytápěním splnit kritéria kladená platnou legislativou. Objektivně bude vyžadován vyšší podíl OZE – například instalace střešní FVE – na druhou stranu lze dnes už i na tyto systémy využít některou ze státních dotací. V kombinaci s bateriovým úložištěm se výhody takto vytápěného domu ještě výrazně navýší.
Montážní pravidla nejsou žádnou komplikací |
| Topné fólie jsou určeny pro aplikace suchých stavebních procesů, nelepí se, avšak musí být fixovány proti posunutí/sesunutí za netopné okraje. Nesmí být instalovány při nižší teplotě než 3 °C a nesmí být dlouhodobě vystaveny teplotě vyšší než 80 °C. Nesmí být také instalovány na nerovné povrchy. Topná fólie musí být v těsném kontaktu s ostatními částmi stavební konstrukce a musí být úplně zakryta stropem. |
Mohlo by vás také zajímat:
▪ Jak a čím topit po rekonstrukci
▪ Krása, která hřeje: Vytápění domova prakticky i esteticky
▪ Odborník radí – vytápění dřevostavby


Jedná se o základní model řady Parador vinylových plovoucích podlah na HDF desce, které jsou vybavené zámkovým systémem. Celková výška této podlahy je 9,4 mm. Výhodou je snadná pokládka a opět výběr z několika dekorů dřeva. Tyto podlahy jsou určeny pro domácnosti a je na ně poskytována záruka deset let.
Druhá kolekce 






Z jižních oken a zahrady jsou pěkné výhledy na pohoří Blanského lesa. „Z pracovny v patře vidím až na Kleť,“ pochvaluje si investor. Na horním podlaží jsou ještě dva pokoje připravené pro děti s koupelnou a šatnou, odevšad je přístup na střešní terasu. Nedávno narozený první syn však zatím pobývá v ložnici rodičů v přízemí.












Vylévání podlah anhydridovým samonivelačním roztokem se provádělo na systémové podlahové topení v celém objektu. Směs pro samonivelační podlahu dodala společnost Baumit, která je partnerem projektu. Směs je připravovaná ve speciálním mobilním (výrobním) zařízení. Sila jsou vybavena mísicím a čerpacím zařízením. Pomocí tohoto zařízení je potěr smíchán s vodou a pomocí hadic dopraven až na místo určení – bez nutnosti použití dalšího strojního zařízení. Složení představuje směs síranu vápenatého (tzv. anhydritu), minerálních plniv a dalších přísad zlepšujících samonivelační vlastnosti. Dodávka v sile znamená také minimální skladovací plochu pro materiál na staveništi. Materiál není potřeba zhutňovat a hladit ani přidávat plastifikátory v případě realizací vytápěných podlah. Roztok lze jednoduše, snadno a přesně realizovat i v členitých plochách bytového interiéru. Pro vylití podlah, které zcela opláští vodiče topení, je zapotřebí znát konečnou tloušťku nášlapné vrstvy pro její odečtení od čisté podlahy a tím i stanovení výšky lití anhydritu. Tato výška se během lití hlídá za pomocí laseru. Výsledkem je dokonalý přenos tepla. Další výhodou je rychlé vytvrdnutí anhydritové podlahy, která je prakticky už druhý den pochozí.









Velkou předností těchto podlah je velmi pečlivě zvolený a provedený design. Můžete si vybrat z bohaté nabídky dřevěných dekorů nebo kamene. Vaše podlaha se nebude pouze tvářit jako dubová nebo mramorová. Imitace přírodních materiálů je tak dokonalá, že vy i vaše návštěvy skoro uvěříte, že se jedná o podlahu přírodní.



Důležitým vodítkem při výběru podlahy by měly být zdravotní nezávadnost a ekologie, vždyť většina z nás tráví v uzavřeném prostoru 80 až 90 % svého času a denně vdechne přibližně 10 – 20 m3 vzduchu. A právě podlaha představuje dost velikou plochu, ze které se mohou, ale také nemusejí uvolňovat těkavé látky, které dýcháme. To když zvolíme zdravou krytinu, mezi které patří především ekologické podlahy nebo přírodní dřevo. Na to bychom měli pamatovat zejména v dětských pokojích, kde jsou batolata dlouhodobě v přímém kontaktu s podlahou – a pokud bedlivě sledujeme zdravotní nezávadnost hraček, měli bychom stejnou pozornost věnovat i podlahám.

Francouzský certifikát měřící emise Émissions dans l’air intérieur, třída A+ je nejlepší hodnocení. Francie zavedla povinné označování výrobků podle množství emisí těkavých organických látek. Označení se týká izolací, podlah, podlahových krytin, tapet, obkladových materiálů, ale i barev, laků, lepidel atd. Limity jsou stanoveny pro celkové emise těkavých organických látek a 10 chemických sloučenin: například formaldehyd, toluen, styren, xylen.
















