Blog

Sněhové frézy – ideální pomocníci při odklízení sněhu

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Brodíte se i u vás závějemi sněhu? Záchrana je na cestě! Se sněhovou frézou ušetříte spoustu času a energie a vyhnete se bolavým zádům. Spočítali jsme, že ve srovnání s hrablem a lopatou odklidí sněhová fréza sníh čtrnáctkrát rychleji.

Člověk vs. Sněhová fréza

V rámci testování sněhové frézy Ariens Sno-Tek 20 provedla společnost Mountfield test „Člověk vs. Sněhová fréza“. Soutěžní plochou se stal dvůr bytového domu o výměře 40 m²se 30 cm čerstvého sněhu, rozdělený na dva stejné díly. Jeden byl vyhrazen figurantovi, muži středního věku v dobrém zdravotním stavu, vyzbrojenému hliníkovou lopatou o hmotnosti 1,17 kg. Druhý už zmíněné sněhové fréze, s níž manipuloval rovněž muž středního věku v dobrém zdravotním stavu. Hádejte, kdo vyhrál!

Není těžké uhodnout, ale možná vás překvapí, jak velký rozdíl to byl: Muž s lopatou odklízel sníh 1 hodinu 29 minut. Muži s frézou to zabralo 6 minut 26 vteřin, tedy čtrnáctkrát méně.

Co nabízí trh?

V dosahu elektrické zásuvky

Jednostupňové elektrické sněhové frézy představují levné a funkční řešení. Pokud bydlíte v nížině a odklízíte čerstvý sníh z terasy nebo ze zpevněných ploch okolo domu, bohatě postačí tam, kam dosáhne šňůra. Jsou lehké, kompaktní a snadno ovladatelné, takže s nimi budou v pohodě zacházet i ženy nebo starší osoby.

Bez omezení vzdálenosti

Benzinové sněhové frézy vás osvobodí od elektrické zásuvky. Pohání je spalovací motor, tudíž s nimi projedete kamkoli, kde je to potřeba. Podle systému odklízení sněhu se dělí na jednostupňové a dvoustupňové.

Jednostupňové sněhové frézy jsou mistry v odklízení čerstvého nebo neudusaného sněhu z menších zpevněných ploch jako asfalt, dlažba a beton. „Jejich princip spočívá v tom, že rotující lopatky z tvrzené gumy nabírají sníh z odklízeného povrchu a přes odhozový komín jej odhazují do vzdálenosti, kterou si sami nastavíte. Tyto stroje vynikají malými rozměry, takže nezaberou příliš místa,“ upřesňuje Martin Suchý, odborník ze společnosti Mountfield.

Dvoustupňové sněhové frézy potom užijete i v těch nejnáročnějších sněhových podmínkách, například v horách. Dvoustupňové frézy sníh odřezávají, nabírají a odhazují, zvládnou tedy i takový, který je mokrý, udusaný či přemrzlý a zledovatělý a klidně i z travnaté polní cesty.

Dvoustupňová sněhová fréza Ariens Compact 22 E

výkon: 6 HP

záběr: 56 cm

počet rychlostí:

délka odhozu 12 m

množství sněhu: až 686 kg/min.

výška bunkru 51 cm

litinová převodovka

nadstandardní výbava: startér, světlomet

(foto: Mountfield)

Proč vybrat kvalitnější model?

„Stejně jako u jiného zboží platí – čím delší záruka, tím lépe. Osobně bych vybíral frézu, na kterou je alespoň sedmiletá záruka. Doporučuji také zjistit, v jaké zemi byl stroj vyroben. Pochází-li z Japonska nebo z USA, máte jistotu, že je kvalitní. Některé modely fréz jsou navíc vybaveny technickými vychytávkami pro pohodlnější práci. Můžete třeba sami zvolit směr, kam odhazovat sníh, v mrazech si zahřejete ruce na vyhřívaných rukojetích nebo si za tmy posvítíte na cestu,“ radí Martin Suchý.

Kvalitní dvoustupňové frézy mají více výhod:

Pevný, robustní bunkr. Při silném zatlačení shora oběma rukama se ani nepohne. Zvládne i zledovatělý sníh.
Stabilně ukotvený ocelový šnek s bytelnými lopatkami a zuby. Dokáže rozdrtit a odhodit i silné kusy ledu.
Snadné ovládání: Všechny modely jsou vybaveny vlastním pojezdem s několikarychlostní převodovkou včetně zpátečky. Díky tomu se dokážou pohybovat v různých terénech.
Precizní a hladké řazení rychlostí. Co nejkratší dráhy řazení umožňují změnu rychlosti za jízdy.
Řadicí páka na hlavním ovládacím panelu. Nemusíte se k ní shýbat.
Snadné nastavení komínu. Ovládací klička, případně joystick umožňují rychlé natočení.
Velká kolečka pro hladký pohyb na nerovném povrchu.

Více informací na Mountfield.cz

PF 2019

Na závěr: Travička zelená aneb futuristické úvahy Petra Saulicha

Petr Saulich Zima má jednu velkou výhodu. Nemusíte sekat trávu. Tedy já nesekám – latifundií nemaje – ani v létě, ale na podzim jsem se zúčastnil poslední úpravy pažitu u svého bratra. Takže bratr sekal a já se na jeho požádání chopil té dlouhé hole s ocelovým hřebenem na konci a pažit pohrabával a pytloval. Čtete dobře, PYTLOVAL! Pytle (předepsaného objemu) s travní hmotou jsme pak autem dopravovali k obecnímu kontejneru, a tam, samozřejmě za příslušný poplatek, ukládali. A tomu nerozumím. Přesněji řečeno, nerozumím ekonomice tohoto počínání.

Sumárně vzato – stovky korun utratíte za travní semeno, neboť 20kilový pytel stojí zhruba čtrnáct až patnáct set korun, přičemž při doporučené hustotě 30 gramů osiva/m2 plochy s tímhle množstvím osejete jen něco kolem 650 m2 zahrady. A když se tu či onde neujme, je třeba dokoupit, dosít a tak dokolečka dokola. Nemáte-li vlastní studnu a nezaprší, spoustu peněz stojí i kropení.

Sekat je třeba v krajním případě jednou za 7 až 10 dní (soudě podle pravidelného víkendového hluku činí frekvence střihu trávníků na Křivoklátsku jednou za čtyři až pět dnů), takže je třeba připočíst projetý benzin (4× měsíčně tamtéž asi 140 km = 560 km při průměrné spotřebě 7,0 litrů/100 km, tj. zhruba 1 200 Kč), něco stojí hnojiva (hnojíme, aby tráva rostla a my měli co sekat) a prostředky proti hmyzu a škůdcům či plevelu, obec si kromě tzv. vzdušného řekne o poplatek za zmiňovaný odvoz naplněných pytlů…

To všechno jsme, naštěstí ne všichni, my lidé („Homo chatus chalupus“) ochotni donekonečna a opakovaně dělat, to všechno jsme ochotni investovat do kolotoče pěstování a hubení, růstu a likvidace. A to je ta věc, které nerozumím. Existují přece daleko jednodušší a levnější způsoby, jak na zahradě dosáhnout zeleného povrchu.

Rostlý trávník lze snadno nahradit umělým travním kobercem v nejrůznějších odstínech zelené, ale i v hnědé, šedé, a dokonce modré či červené barvě. Jednotlivé druhy se liší nejen vzhledově, délkou a hustotou vlasu, ale také tvrdostí, díky čemuž jsou přímo předurčeny pro konkrétní využití. Přinesou radost nejen všem nedobrovolným zahradníkům, ale i jejich dětem a domácím mazlíčkům. Za cenu od jednoho sta do tisíce korun za metr čtvereční získáte travní koberec doslova ušitý na míru. Bez sekání a zalévání, bez bláta. Nevadí mu ani nánosy sněhu. Na jaře bude hned zas jako nový.

I když – teď mne napadá, že místo sekání a hrabání trávy nás v zimě možná čeká odhrabávání sněhu. Takže tak úplně bez práce to také nebude. Jen doufám, že ten sníh nebudeme muset také pytlovat…

Zima v zahradě

Pro většinu z nás je v listopadu a prosinci péče o zahradu spíše víkendovou záležitostí. Dny jsou velmi krátké a tma nás zažene domů již před pátou hodinou odpolední. Ani tak však nesmíme zahradu zanedbat. Práce budou spočívat zejména v čištění celé zahrady a všeho nářadí. Čistá zahrada je nezbytnou podmínkou pro její pevné zdraví v příští sezoně.

V tomto období bychom také měli odstranit všechny odumřelé nebo napadené stromy z prostoru zahrady. Prohlédnout musíme uschované hlízy jiřin, mečíků, montbrécií aj. Nemocné hlízy odstraníme, a pokud se objeví plíseň, přeneseme hlízy do suššího prostředí. Zeleniny si ze záhonů domů již moc nepřineseme, ale stále tu na poslední sklizeň mohou čekat košťáloviny a kořenová zelenina. Přes zimu necháme růst růžičkovou kapustu, kadeřávek a pór.

Plán prací

Rytí záhonů do hrubé brázdy
Úklid, čištění a ošetření zahradního nářadí
Vypuštění zahradních rozvodů
Úklid listí a uschlých částí rostlin i zbylých plodů na stromech
Odběr a uskladnění roubů jádrovin a peckovin
Přihrnování a přikrývání záhonů
Bílení kmenů stromů a mulčování jejich okolí

Co uděláš v zimě…

…na jaře jako když najdeš. Ačkoliv jsou v tomto období práce na zahradě omezené, musíme o ni stále pečovat. Vložené úsilí se na jaře několikanásobně vrátí. Přihrnuté a přikryté rostliny snadno přežijí i tužší zimu. Správné rytí záhonů je poloviční hnojení a doporučujeme si v odborné literatuře nastudovat, jak na to.

Pokud napadne sníh, rozhodně jej můžeme také účelně využít. Přihrneme jej k ovocným stromům a můžeme jej dát i na záhony. Odtávající sníh bude rostliny chránit a zároveň postupně uvolňovat v tomto roce tak vzácnou vláhu.

Nesmíme zapomenout na užitečné ptactvo. Vyčistíme krmítko a začneme ptáčky do zahrady lákat obvyklými dobrotami. Na jaře nám péči vrátí a budou držet v patřičných mezích nevítané škůdce. Proti hrabošům, kteří snad nikdy nespí, můžeme přes zimu bojovat nástrahami, s nimi nám ptáci nepomohou.

Rostlina měsíce: chryzantéma

Chryzantémy (Chrysanthemum) jsou nejen krásné, ale i zdraví prospěšné. Čaje a jiné přípravky jsou velmi oblíbené v čínské medicíně. Pomáhají proti infekcím a horečce i proti vysokému tlaku a cukrovce. Zářivé květy jsou symbolem slunce a květinou japonského císařského trůnu. V tomto období dále kvetou čemeřice (Helleborus), jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kalina (Viburnum), vilín (Hamamelis)…

Preferujete tepelné čerpadlo? Ale jaké zvolit?

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Jaký je zásadní rozdíl mezi tepelnými čerpadly země–voda a vzduch–voda z hlediska systému?

Zmíněné dva typy se liší, jak už název napovídá, v hodnotě teploty primárního zdroje. V prvním případě země–voda získáváme tuto tepelnou energii ze země prostřednictvím zemního kolektoru nebo geotermálního vrtu, Teplota na primární straně je vyšší. Tepelné čerpadlo má v tomto případě zpravidla pouze vnitřní jednotku, která může být doplněna zásobníkem teplé vody. U druhého, v místních podmínkách podstatně více rozšířeného čerpadla vzduch–voda se tepelná energie získává z okolního vzduchu. V zimě je jeho teplota logicky nižší než teplota v zemi. V tomto případě se systém tepelného čerpadla skládá většinou z venkovní jednotky, nasávající vzduch, a vnitřní jednotky vytvářející teplo k ohřevu vody a vytápění. Samozřejmě zmíněné typy tepelných čerpadel se liší cenou, stavební přípravou i podmínkami pro jejich použití.

Kdy tedy volit tepelná čerpadla země–voda a kdy vzduch–voda?

Základním kritériem jsou finanční možnosti investora a také geografická poloha rodinného domu. Výrobce De Dietrich nabízí samozřejmě oba typy, ale ve zdejším podnebí i s přihlédnutím na celkové investice jsou preferována čerpadla vzduch–voda. Má sice mnoho výhod, ale ne vždy lze u novostavby použít. Jedním z důvodů může být jeho hlučnost venkovní jednotky, která v případě více domů v obci může být důvodem k zamítnutí v rámci stavebního povolení. Typ vzduch–voda by neměl být používán ani v horských oblastech, kde se předpokládá dlouhodobější trvání nízkých teplot vzduchu. Docházelo by tak často k podkročení tzv. bivalentního bodu, kdy je potřeba posílit výkon tepelného čerpadla – většinou integrovaným elektrokotlem, což samozřejmě zvyšuje náklady na vytápění. Naproti tomu pro čerpadlo typu země–voda v obou verzích zdroje tepla hovoří, při správně navrženém primárním okruhu, nižší provozní náklady o cca 15 %. Celkově se také jedná o stabilnější a téměř bezúdržbový systém vytápění při dlouhodobé životnosti. Rozhodující jsou tak ekonomické možnosti investora.

Pokud se investor nakonec rozhodne pro typ země–voda, jaký primární okruh by měl zvolit?

V tomto případě bude, kromě ochoty investovat, rozhodujícím kritériem velikost pozemku. U velké zahrady spíše doporučujeme zemní kolektor, což je určitě levnější řešení. U omezeného prostoru nezbývá nic jiného než geotermální vrt. Je sice dražší, ale stále poukazujeme na nejstabilnější a velmi efektivní způsob vytápění z pohledu provozních nákladů. Podobně bude asi uvažovat také investor v případě staršího domu s již realizovanou zahradou, kde instalace zemního kolektoru je rozsáhlým a asi nechtěným stavebním zásahem do pozemku v okolí domu.

Doporučuje tedy výrobce De Dietrich ještě nějaká základní pravidla pro výběr tepelného čerpadla?

Všem našim klientům vždy nabízíme zdarma odbornou konzultaci s techniky společnosti BDR Thermea pro správnou volbu typu čerpadla De Dietrich i jeho výkonu. Klademe také důraz na vypracování kvalitní projektové dokumentace, která se často ze strany investorů záměrně i neúmyslně opomíjí. Je potřeba mít vždy na paměti, že nevhodně zvolené tepelně čerpadlo může budoucí vytápění rodinného domu skutečně dramaticky prodražit.

Máte nějaký případ konkrétní realizace tepelného čerpadla země–voda z poslední doby?

Určitě máme. Nedávno jsme realizovali s investorem montáž čerpadla v novostavbě rodinného domu nedaleko Orlíku nad Vltavou. Jednalo se o tepelné čerpadlo De Dietrich GSHP 5 typu země–voda s výkonem 5 kW doplněné geotermálním vrtem. Z pohledu tepelných ztrát domu okolo 6,5 až 7 kW to bylo ideálně zvolené řešení, protože tepelné čerpadlo by mělo být dimenzováno na hodnotu okolo 80–90 % tepelných ztrát domu. Geotermální vrt o hloubce 110 m, podléhající schválení Českého báňského úřadu, realizovala specializovaná firma během jediného dne, přičemž prvních 15 m bylo v jílovém podloží a zbytek ve skále. Za situace, kdy toto čerpadlo pracuje s teplotou ve vrtu okolo 6 °C a s účinností přibližně 1:6, jsou poté náklady na vytápění v nejnižší možné výši. Mezi obrovské přednosti patří u tohoto zařízení bezchybná funkce regulace s neustálým optimalizováním svého vlastního provozního režimu, celoročně minimální údržba a jeho chod s téměř nulovým akustickým projevem.

Děkujeme za rozhovor!

Zdroj: Marketingové sdělení

Klima ve službách komfortu

(KOMERČNÍ PREZENTACE)

Vnitřní jednotky nabízejí čtyři možné směry proudění vzduchu s dosahem až 15 m. Předností klimatizačních jednotek, šetrných k životnímu prostředí, je tichý provoz již od 20 dB. Pohodlí je zaručeno nejen chlazením v letních měsících, ale i vytápěním při venkovních teplotách až do -15 °C. Samozřejmostí je intuitivní ovládání klimatizační jednotky smartphonem přes zdarma instalovanou aplikaci Smart Clim De Dietrich.

Více na Dedietrich.cz

Rekuperace vs. mikroventilace

Důraz na co nejlepší tepelněizolační vlastnosti stavebních konstrukcí se pochopitelně dotkl i okenních systémů. Naše domy se staly dokonale utěsněnými, zejména domy energeticky pasivní, které jsou podrobeny testu vzduchotěsnosti obálky budovy. To na jedné straně neuvěřitelně snížilo náklady na vytápění, ale na straně druhé začaly vznikat problémy s nedostatkem čerstvého vzduchu, s vlhkostí a plísněmi. Výše uvedené problémy sice řeší systémy nuceného větrání, ale ty není možné z nejrůznějších důvodů instalovat do každého domu.

U klasických dřevěných oken vnikal vzduch do interiéru přirozeně drobnými netěsnostmi rámů, u moderních dobře těsněných profilů byli výrobci nuceni vytvořit režim tzv. mikroventilace. V praxi jde o polohu okenního kování, kdy mezi křídlem a rámem okna vznikne asi 5 mm široká větrací spára. Většinou ji vytvoříte otočením okenní kliky do mezipolohy (mezi „otevřeno“ a „vyklopeno“), ale křídlo zůstane přivřené. Mohlo by se zdát, že je problém s čerstvým vzduchem v interiéru vyřešen, ale není to tak.

Jak to funguje?

Automatický systém větrání nasává (zpravidla mřížkou v rámu) současně vzduch z místnosti a čerstvý vzduch z venku a přivádí je do výměníku tepla. Z teplého vydýchaného vzduchu v místnosti se odebere teplo, které ohřeje chladný čerstvý vzduch. Tak se získá až 71 % energie zpět.

Můžete volit mezi čtyřmi stupni intenzity větrání podle aktuální potřeby. Díky integrovanému filtru se dovnitř nedostane prakticky žádný pyl. Nehrozí ani žádný průvan, neboť vzduch je velmi rychle rozptýlen. Ovládání oken může být manuální nebo automatické, záleží na vašem výběru.

Úskalí mikroventilace

V současné době mnoho odborníků mikroventilaci nedoporučuje. Proč? „Přivětrávání s pomocí mikroventilace by se rozhodně nemělo používat dlouhodobě. V jeho důsledku totiž dochází k ochlazování venkovní komory okna, které vede k riziku vzniku kondenzátu v drážce mezi křídlem a rámem. To může vyústit i ve vznik námrazy,“ říká Ing. Miroslav Culka, obchodní ředitel společnosti DAFE-PLAST a doplňuje: „V současnosti se daleko více preferují systémy řízené výměny vzduchu a rekuperace ve spojení s co nejtěsnějšími okny. Tak se zajistí dostatečný přívod čerstvého vzduchu bez nežádoucích tepelných ztrát. V takových případech je pak mikroventilace víceméně zbytečná.“

Jestliže váš dům či byt není vybaven rekuperací, nejefektivnější způsob větrání je zkrátka otevřít okno dokořán a krátce a intenzivně větrat. To se ale neobejde bez energetických ztrát, navíc do obytných prostor proniká zvenčí hluk, déšť či prach apod. Sofistikovaný způsob, jak optimálně větrat, nabízejí okna vybavená rekuperací.

Chytrá okna

K nejkomfortnějším a nejméně rizikovým řešením výměny vzduchu patří inteligentní okna s rekuperačním prvkem. Ten do interiéru přivádí čerstvý vzduch, aniž by přitom došlo ke zhoršení akustických a tepelněizolačních vlastností okna. Jde o ideální řešení pro domy, u kterých nelze z nejrůznějších důvodů instalovat vzduchotechnické systémy a zasahovat do fasády. Výhodou inteligentních oken je také to, že vzduch přiváděný zvenčí se částečně ohřívá a snižuje se tak riziko kondenzace na povrchu profilů a ostění.

Instalace rekuperačního prvku totiž předpokládá dostatečně kvalitní a nadstandardně tuhý rám bez možnosti průhybů, který zároveň umožňuje dovnitř profilu pohodlně zabudovat celý větrací systém. Kromě toho, že je vše vtipně ukryto, systém umožňuje větrat, odvádět vlhkost a současně filtrovat přicházející vzduch zvenčí přes protipylový a protiprachový filtr 24 hodin denně. A to vše při zavřeném okně. Navíc zařízení je dokonale tiché, takže jej bez problémů můžete použít i v ložnicích.

Sen splněný za 14 měsíců

Připadají vám úvodní řádky až moc „nasládlé“ a romantické? Skutečně to tak působí, ale po 25 letech společného a šťastného manželského soužití se romantika zcela přirozeně stává součástí pragmatického vyústění jedné velké životní etapy. Prchavé obrysy romantických chvilek se pak vrací jako zřetelný pocit štěstí a vědomí, že si takovou odměnu zaslouží.

Háček jménem pozemek

Jak to v praxi probíhalo od přání až k nastěhování, popisuje majitel domu: „Mít vlastní dům byl vždycky náš sen. Dlouhou dobu byl problém v našem okolí sehnat vhodný pozemek. Když už jsme na jeden vhodný svou polohou i velikostí natrefili, objevil se háček – pozemek byl svažitý. Nebyl to lehký úkol navrhnout dům, který by splňoval všechna naše přání a ještě stál ve svahu. Myslím si, že ale díky tomu je náš rodinný dům jedinečný. Psal se říjen roku 2014 a my měli prvotní návrh studie našeho rodinného domu. Od té doby se začalo vše řešit, plánovat, vymýšlet. Do země se koplo v dubnu 2016 a kolaudace proběhla v červnu roku 2017. Od té doby spokojeně bydlíme a užíváme si svůj splněný sen.“

Nároky velké, volba jasná

Jaká byla ta základní kritéria? Čím jste začínali?

Základem pro stavbu domu je materiál, ze kterého bude postaven. Porovnali jsme několik výrobců podle těchto kritérií a v tomto pořadí:

• zdravotní nezávadnost – certifikáty
• přesnost tvárnic pro přesné zdění
• variabilnost prvků – tloušťky tvárnic, překlady, zvýšená tlaková únosnost…
• pevnost tvárnic – poškození dopravou, lámavost při zpracování, poškození vlhkostí…
• cena

Kritéria jsme diskutovali se stavebními firmami, stavebními projektanty i se známými. Ve všech kritériích nám vyšel nejlépe stavební systém Ytong, kromě ceny. Přesto jsme se pro něj rozhodli a dnes nelitujeme zvýšených nákladů. Během stavby jsme zjistili, že se nám tyto vícenáklady několikrát vrátily.

Papírová kritéria jsou jedna věc, ale na stavbě se vždy projeví ještě celá řada dalších výhod nebo také nevýhod zvoleného řešení. Jaké byly vaše zkušenosti?

Zedníci oceňovali tvarovou přesnost. Když dobře založili, tak při zdění nemuseli klínovat, aby byla zeď rovná. Také bylo minimálně odpadů, protože se dalo jednoduše dořezávat a i zbytky se daly dobře zpracovat. Obezdívání zařizovacích předmětů by bez Ytongu nebylo možné, nebo příliš složité. Při vyzdívání šaten a spíže jsme používali tloušťky 100 nebo i 50 mm. Tím jsme „ušetřili“ místo a o to jsou šatny a spížka větší. Vnitřní omítky byly hotové za týden, a to včetně štuku. A hlavně jsme do stavby nevnesli zbytečně vodu. Celá stavba i s podlahou vyschla během jednoho měsíce. Při instalaci nábytku jsem ocenil jednoduchost vrtání děr pro hmoždinky – vůbec jsem nepoužíval vrták do betonu, ale vrták HSS na kov a otvory byly absolutně přesné.

Stavěli jste „na klíč“, nebo svépomocí?

Stavba byla vybudována kombinovaně. Samotnou stavbu domu prováděla stavební firma a některé instalace a venkovní úpravy jsme dělali s místními živnostníky nebo sami.

Jaké jsou výsledné parametry obvodového pláště?

Tloušťka obvodového zdiva je 300 mm. Dům je zateplen EPS polystyrenem (160 mm) a omítka je standardní systém Etics (Caparol).

Jak byly řešeny vnitřní omítky?

Vnitřní stěrka byla volba už od začátku a také jedna z podmínek. Oceňujeme rychlost nanášení a minimální vnos vody do stavby. Zdi se stěrkou jsou opravdu rovné a přesné. Při usazování nábytku a kuchyně jsme neměli jediný problém. To nám ušetřilo čas, nervy i náklady. Stěrka je taky relativně odolná proti poškození. Několikrát se „podařilo“ narazit nebo bouchnout do stěny a nikdy se povrch nepoškodil.

Co byste na základě těchto zkušeností doporučil zájemcům o stavění?

Zájemcům o stavění doporučuji dobře zvážit poměr ceny materiálů a jejich kvality, životnost a následnou přidanou hodnotu. Stavět z toho nejlevnějšího materiálu se může při placení faktury zdát jako výhra, ale většinou problémy vzniklé při stavění anebo s kvalitou (životností) později bývají velké a náklady na sanaci vadných materiálů převáží původní rozdíl v cenách materiálů.

Základní informace:

Dům má jedno obytné podlaží a je částečně podsklepen. Obdélníková (téměř čtvercová) dispozice 4 + 1 je orientována společným obývacím prostorem k jihovýchodu a propojena s terasou podél jižní strany domu. Ze severu je přistavěna garáž a kryté garážové stání. Zastřešení tvoří dvě pultové střechy. Orientace domu ke světovým stranám vychází ze situace na pozemku v jižním svahu s přístupem ze severu.

Technické údaje:

Zastavěná plocha: 222,48 m2
Užitná plocha: 222,16 m2
Dispozice: 4 + 1 + garáž + kryté stání
Konstrukce: betonové základové pasy a základová želbet. deska, zdicí systém Ytong, obvodové zdivo z tvárnic tl. 300 mm,vnější kontaktní zateplení EPS 160 mm, vnější omítka systém Caparol, pultové střechy sklon 10°, dřevěný trámový krov, střešní krytina Prefa, vnitřní omítky stěrkové
Vytápění: plynový kotel, teplovodní podlahové vytápění, dům v energetické třídě B (celková spotřeba energie 22,41 MWh/rok)
Návrh a projekt: majitel domu s celou rodinou za podpory projektového ateliéru INS Náchod.

Kontakt: Ytong.cz

Cesty k teplé vodě

Teplou vodu potřebujeme mít k dispozici okamžitě a v dostatečném množství. Pomineme-li napojení bytových domů na centrální zdroj teplé vody, je třeba si zodpovědět otázku, zda je výhodné k ohřevu teplé vody využívat zdroj vytápění, nebo bude lepší zvolit nezávislý a samostatný způsob přípravy teplé vody.

Otázky k řešení

Jinak se bude dívat na způsob řešení ohřevu teplé vody budoucí stavebník rodinného domu, jinak majitel staršího domu před rekonstrukcí. Rozhodnout se, kolik teplé vody chcete mít k dispozici a jak má být skutečně teplá, je třeba již ve fázi projektu. Vezměte v potaz také současný i budoucí počet členů domácnosti, způsob vytápění nebo skutečnost, zda je možné dům napojit na plynovou přípojku. Otázek je však mnohem víc, například zda bude systém ohřevu vody sloužit pouze pro lokální využití (dřez, umyvadlo), nebo bude určen k zásobování celého domu, nebo zda počítáte i s ohřevem vody v bazénu?

Důležitou roli hrají i energetické parametry domu – v pasivní či nízkoenergetické novostavbě můžete topit elektřinou a vodu ohřívat solárně či tepelným čerpadlem, ve starším nezatepleném domě je možné například využít stávající rozvody vody a radiátory a vyměnit kotel za úspornější a účinnější. Velmi oblíbená jsou také krbová kamna či krbové vložky na dřevo – díky propojení s výměníkem významně pomohou v topné sezoně s přípravou teplé vody.

Optimální velikost

Objem ohřívače vody závisí na počtu členů domácnosti a její spotřebě teplé vody. Zvolíte-li příliš velký objem bojleru, nepřiměřeně vám narostou náklady, pokud koupíte malý, budete neustále zápolit s nedostatkem teplé vody. Správnou velikost proto opravdu pečlivě zvažte. Rodina s jedním dítětem by měla počítat s minimální denní spotřebou 200 litrů teplé vody, pokud se rozroste o dalšího člena, je to již 250 litrů. Dosáhnout ale může i 500 litrů. Nejlepší je proto vycházet ze skutečných nároků třeba podle odečtů vodoměru či fakturace. Pokud chcete uspořit, nastavte si také co nejvýhodnější energetický tarif.

Ohřívač, nebo bojler?

Velmi oblíbeným zdrojem teplé vody pro celý dům jsou zásobníkové ohřívače teplé vody. Nejčastěji využívá elektrického topného tělesa, ale existují i varianty plynové. Vyrábějí se v celé škále objemů, nejpoužívanější jsou zásobníky o kapacitě 50 až 200 litrů. Pro přístroje větších objemů se vžilo obecné označení bojler, což později zlidověním přešlo i na ostatní ohřívače vody. Došlo tím trochu ke „zmatení jazyků“, což znesnadňuje komunikaci při nákupu výrobků nebo při jednání s opraváři.
Správně je to tedy následovně: bojlery jsou tlakové zásobníkové ohřívače vody s objemem od 30 litrů včetně. Elektrické ohřívače vody s objemem do 30 litrů se nazývají malé zásobníkové ohřívače vody (mohou být tlakové či beztlaké).

Průtokové elektrické ohřívače

Studená voda přiváděná do ohřívače se při průtoku přístrojem okamžitě zahřívá na požadovanou teplotu a je tak hned k dispozici. Tohoto rychlého ohřevu je dosaženo díky velkému příkonu topné spirály. Může sloužit jak pro centrální, tak i pro lokální použití. Průtokové ohřívače vody jsou vhodné pro nepravidelné a malé odběry teplé vody, např. u kuchyňského dřezu nebo pro mytí rukou. Jejich hlavní výhodou jsou malé rozměry, proto je můžete snadno umístit například nad či pod kuchyňskou linku, k umyvadlu do koupelny, případně i do sprchového koutu.

Vyrábějí se buď jako tlakové, nebo beztlakové. Beztlakové slouží k odběru teplé vody pouze z jednoho místa a většinou je pořídíte jako komplet se speciální baterií. Postačí pro mytí rukou nebo nádobí, pro častější sprchování se příliš nehodí. Průtokové ohřívače tlakové zásobují více odběrných míst a můžete je připojit i na běžné baterie. Pro mytí rukou bude stačit ohřívač s výkonem kolem 6 kW (jistič 3 x 10 A), na sprchování zhruba 18 kW (jistič 3 x 32 A), na napouštění vany kolem 18 kW.

V hlavní roli plyn

I průtokový ohřev vody může využívat plyn. Plynové ohřívače pracují bezpečně a pohodlně, vzácností dnes není provedení s uzavřenou spalovací komorou, sofistikovaným bezpečnostním systémem a ekonomickým provozem. Moderní typy jsou řízeny elektronicky, vybaveny LCD displejem, kde si jednoduše nastavíte požadovanou teplotu. Mají elektronické zapalování, „věčný“ plamínek byste u nich hledali marně.

Úskalím může být odvod spalin. Liší se podle konstrukce a typu spotřebiče; např. některé plynové průtokové ohřívače do výkonu 10 kW se bez odvodu spalin obejdou, některá tzv. turbo zařízení si vystačí jen s odtahem přes zeď, jiné spotřebiče vyžadují komín. Odvod spalin je jedna ze zásadních otázek při výběru plynového ohřívače.

Malé zásobníkové ohřívače vody

Pro ohřev malého objemu vody lze využít malých zásobníků 5–15 litrů. Hodí se především tam, kde je velká vzdálenost z centrálního zásobníku k umyvadlu nebo sprše (voda zbytečně chladne v dlouhých rozvodech), nebo tam, kde je malá okamžitá spotřeba (např. u umyvadla). Vyrábějí se jako tlakové a beztlakové.

Tlakový ohřívač je napojen na uzavřený vodovodní okruh. Využívá tlaku ve vodovodním řadu, tudíž může zásobovat více odběrných míst. Beztlakové zásobníky nejsou pod stálým vodovodním tlakem. Jsou vybaveny vlastní speciální vodovodní baterií a ohřátá voda je ze zásobníku vytlačována čerstvě napouštěnou studenou vodou.

Voda + topení

V některých případech se doporučuje využít pro vytápění i ohřev teplé vody jeden zdroj energie. Pokud topíte plynem, vyplatí se investovat do kondenzačního kotle s připojenou nádobou na teplou vodu. Lze tak ušetřit až 11 % energie. Horké spaliny procházejí speciálním tepelným výměníkem, ve kterém předávají teplo topné vodě. Současné topné systémy navíc umožňují do soustavy zapojit i alternativní zdroj energie, například solární termické panely. V domech, kde plyn není zaveden, přichází v úvahu tepelné čerpadlo.

Solární kolektory

Solární kolektor přeměňuje sluneční energii na teplo, které se přivádí do solárního zásobníku (tepelného výměníku), kde se akumuluje. Tepelný výměník předává teplo užitkové vodě a ta je pak pomocí oběhových čerpadel rozváděna po objektu.

Roční energetický zisk z 1 m2 plochy kolektoru je přibližně 500 kWh. K pokrytí 2/3 celkové roční spotřeby energie na ohřev vody pro běžnou domácnost postačují solární kolektory o ploše 6 m2 (3 kolektory).

Tepelná čerpadla

Pro ohřev vody jsou nejvhodnější tepelná čerpadla systému vzduch/voda. Jejich výhodou je především univerzálnost – pracují v režimu umožňujícím přepínání mezi vytápěním a ohřevem teplé vody, mimo topnou sezonu pak slouží pouze pro ohřev vody. Velmi jednoduchá je i instalace. U tohoto typu tepelného čerpadla není nutné žádat o stavební povolení, protože při montáži nedochází ke stavebním úpravám. Provoz čerpadla je bezobslužný a bezpečný.

Zimní zahrada do chladného počasí

Pro vnitřní klima zimní zahrady je asi nejzásadnější otázkou, kam ji umístit. V praxi to znamená využít některých přírodních zákonitostí ve prospěch tvorby vnitřního klimatu zimní zahrady. Toho lze velmi efektivně dosáhnout jak správným umístěním, tak i přizpůsobením tvaru.

Mezi takové přírodní zákonitosti patří pohyb slunce po obloze během dne i během ročních období. Od poloviny podzimu, v zimě a až do poloviny jara se pohybuje nízko na obloze. V pozdním jaru, létě a babím létě se zas pohybuje vysoko.

Z toho vyplývá, že nejvýhodnější v našich zeměpisných šířkách je jižní orientace – jižní stěna by měla být co možná největší. Střechu byste ale měli odklonit od jižního sklonu na sklon severní, po okrajích pak na východní a západní směry.

Pokud je zimní zahrada propojena s domem, může dobře zvolená poloha přispět k vylepšení mikroklimatu celého domu. Naopak špatně zvolená poloha a tvar mohou zapříčinit to, že vám část roku bude příliš horko a po tu další naopak zima.

Poloha zimní zahrady v praxi

V praxi se ale ukazuje, že není ideální orientovat zimní zahradu zcela na jih, doporučuje se nasměrování na jihovýchod či jihozápad. Na jih otočená zimní zahrada má maximum tepla a světla po celý rok, ale vyplatí se zvolit speciální reflexní skla nebo vhodnou stínicí techniku. V létě je bezpodmínečně nutné zajistit účinné stínění a větrání takové zahrady, aby uvnitř nedocházelo k nežádoucímu přehřívání.

Zimní zahrady orientované na sever bývají studené a stinné, ale s termoizolačním sklem a speciální izolací stěn a podlahy se promění v příjemné zázemí. Zimní zahrady postavené na východ jsou po ránu zalité sluncem, a s použitím speciálního zasklení se tu teplo udrží až do odpoledne. Zimní zahrady umístěné na západ budou nejvíce vyhřáté a prosvětlené navečer.

Před topením větrání

Umístění zimní zahrady vůči světovým stranám je důležité i z hlediska odvětrání. Prosklené prostory je třeba větrat příčně. V průběhu dne (zároveň s pohybem slunce) je vždy na jedné straně v zimní zahradě teplejší vzduch. Při příčném větrání pak dochází ke změně tlaku a vzniku průvanu, který ochlazuje zahradu zevnitř. Teplý vzduch v prostoru vždy stoupá vzhůru (tzv. komínový efekt), proto by alespoň část větracích otvorů měla být položena co nejvýš. Přirozeným větracím prvkem v tomto smyslu je například střešní okno, dodatečnými pak ventilátor nebo odtahový uzavíratelný komín.

Tyto principy nelze podceňovat ani ve vztahu k obyvatelnosti zimní zahrady v zimních měsících. Za slunečných dní mohou velké prosklené plochy – obzvlášť není-li věnována patřičná pozornost výběru zasklení a konstrukci stavby – přivodit výrazný „skleníkový efekt“.

Zasklení a teplo

Rozhodující pro správné fungování (a klima) zimní zahrady je kvalita okenních výplní. Při správně zvoleném systému zasklení, stínění a orientaci celé zimní zahrady tak nedochází v zimě k úniku tepla a v létě k přehřívání. Zasklení je možné volit ze standardních dvojskel nebo trojskel, popřípadě v kombinaci se speciálními skly:

Vnější sklo kalené maximálně zvýší odolnost proti kroupám, padajícím větvím, taškám ze střechy apod.
Vnitřní sklo bezpečnostní poskytuje ochranu a zabraňuje pořezání či jiným škodám.
Protisluneční skla a skla s vyšší izolační schopností zabraňují přehřátí zahrady (například s fólií Heat Mirror).

Správně vybrané zasklení vede k výrazné úspoře tepla na vytápění (v létě na chlazení) celého domu, a to jak v případě zimní zahrady oddělené od domu například dveřmi, tak i zimní zahrady propojené se zbytkem domu – vhodné je například použít sklo Sunenergy a protisluneční ochranu. Je-li zahrada přímo otevřena do domu, za slunných dní i v zimě přispívá k vytápění ostatních místností v domě, za špatného počasí je naopak její vytápění zajištěno i z ostatních místností.

Celoroční komfort a čidla

Optimální výměnu vzduchu během celého roku lze zajistit buď mechanicky (ručně otevíravé výplně a větrací mřížky), nebo pomocí motoricky ovládaných výplní a větracích prvků.

Zimní zahrady si dnes již díky různým čidlům dokážou samy regulovat například celkové vnitřní klima, teplotu i výměnu vzduchu. Systém inteligentního větrání je řešen pomocí řetězových elektromotorů ve střešních oknech, které lze napojit na centrální řídicí jednotku. Ta pomocí různých čidel reaguje na určité rychlosti větru, intenzitu deště a podobně.

To znamená, že při otevřeném střešním okně a překročení nastavené hranice rychlosti větru či intenzity deště se okno samo zavře. To samé pak funguje i naopak – pokud vnitřní teplota zimní zahrady stoupne nad určitou danou hranici, okno se samo otevře. Systém má nastavené koncové polohy pro otevření okna, které nelze překročit.

Pro správné větrání a regulaci vnitřní teploty zimní zahrady je potřeba elektromotor vždy umístit do jejího nejvyššího bodu, protože zde se drží nejteplejší vzduch. Při inteligentním větrání ale nezapomínejte na zvolený účel zimní zahrady – jiné parametry je totiž potřeba nastavit pro uskladnění rostlin a jiné pro relaxační zónu či naopak pracovnu.

Vytápění zimní zahrady

Jelikož už dnešní zahrady neslouží pouze jako úložiště květin, ale často jako plnohodnotné obytné místnosti určené k celoročnímu využívání, je potřeba myslet i na vytápění celého prostoru. Dnešní zimní zahrady již většinou mají svůj vlastní systém vytápění, zpravidla podlahové topení s možností regulace nebo s možností napojení na centrální řídicí systém domu.

Další možností jsou například fancoily – podlahové konvektory, které v zimních měsících dokážou prostor vytopit na stabilní pokojovou teplotu. Instalují se podél okenních ploch, aby stoupající teplý vzduch zabránil vzniku kondenzátu na studeném skle. Zastánci tohoto systému vytápění pak tvrdí, že celoplošné podlahové topení (teplovodní či elektrické) tento efekt neřeší. Fancoily mají navíc několik výhod:

Jsou zcela zapuštěné do podlahy a mají pochůznou mřížku.
Mají v sobě ventilátor s několika stupni otáček, který podporuje proudění vzduchu.
V létě lze ventilátor spustit i samostatně, takže napomáhá větrání a ochlazování prostoru.
Fancoily s elektroregulačními hlavicemi lze napojit na centrální řídicí jednotku, která po naprogramování obstarává regulaci mikroklimatu v zimní zahradě zcela automaticky.

Samostatně stojící zimní zahrady se využívají a vytápějí příležitostně, lokálními zdroji (infrazářiči, kamny, fotovoltaickými panely apod.). Jiné řešení by bylo příliš neekonomické.