Na závěr: Travička zelená aneb futuristické úvahy Petra Saulicha
Zima má jednu velkou výhodu. Nemusíte sekat trávu. Tedy já nesekám – latifundií nemaje – ani v létě, ale na podzim jsem se zúčastnil poslední úpravy pažitu u svého bratra. Takže bratr sekal a já se na jeho požádání chopil té dlouhé hole s ocelovým hřebenem na konci a pažit pohrabával a pytloval. Čtete dobře, PYTLOVAL! Pytle (předepsaného objemu) s travní hmotou jsme pak autem dopravovali k obecnímu kontejneru, a tam, samozřejmě za příslušný poplatek, ukládali. A tomu nerozumím. Přesněji řečeno, nerozumím ekonomice tohoto počínání.
Sumárně vzato – stovky korun utratíte za travní semeno, neboť 20kilový pytel stojí zhruba čtrnáct až patnáct set korun, přičemž při doporučené hustotě 30 gramů osiva/m2 plochy s tímhle množstvím osejete jen něco kolem 650 m2 zahrady. A když se tu či onde neujme, je třeba dokoupit, dosít a tak dokolečka dokola. Nemáte-li vlastní studnu a nezaprší, spoustu peněz stojí i kropení.
Sekat je třeba v krajním případě jednou za 7 až 10 dní (soudě podle pravidelného víkendového hluku činí frekvence střihu trávníků na Křivoklátsku jednou za čtyři až pět dnů), takže je třeba připočíst projetý benzin (4× měsíčně tamtéž asi 140 km = 560 km při průměrné spotřebě 7,0 litrů/100 km, tj. zhruba 1 200 Kč), něco stojí hnojiva (hnojíme, aby tráva rostla a my měli co sekat) a prostředky proti hmyzu a škůdcům či plevelu, obec si kromě tzv. vzdušného řekne o poplatek za zmiňovaný odvoz naplněných pytlů…
To všechno jsme, naštěstí ne všichni, my lidé („Homo chatus chalupus“) ochotni donekonečna a opakovaně dělat, to všechno jsme ochotni investovat do kolotoče pěstování a hubení, růstu a likvidace. A to je ta věc, které nerozumím. Existují přece daleko jednodušší a levnější způsoby, jak na zahradě dosáhnout zeleného povrchu.
Rostlý trávník lze snadno nahradit umělým travním kobercem v nejrůznějších odstínech zelené, ale i v hnědé, šedé, a dokonce modré či červené barvě. Jednotlivé druhy se liší nejen vzhledově, délkou a hustotou vlasu, ale také tvrdostí, díky čemuž jsou přímo předurčeny pro konkrétní využití. Přinesou radost nejen všem nedobrovolným zahradníkům, ale i jejich dětem a domácím mazlíčkům. Za cenu od jednoho sta do tisíce korun za metr čtvereční získáte travní koberec doslova ušitý na míru. Bez sekání a zalévání, bez bláta. Nevadí mu ani nánosy sněhu. Na jaře bude hned zas jako nový.
I když – teď mne napadá, že místo sekání a hrabání trávy nás v zimě možná čeká odhrabávání sněhu. Takže tak úplně bez práce to také nebude. Jen doufám, že ten sníh nebudeme muset také pytlovat…
