Blog

Rybíz a angrešt tvoří mezi drobným ovocem poměrně početnou skupinu bobulovin. Jsou domácího nebo evropského původu. Červený rybíz začal svoji cestu do kultury už v dobách Karla Velikého, tehdy jako rostlina léčivá. V 16. století se objevuje i v Matthioliho herbáři, kde se píše, že upevňuje viklavé zuby. Později byl pěstován skoro na každé zahrádce, což trvá prakticky dodnes.

Kromě červeného rybízu se pěstuje i bílý a také rybíz černý, který má vyšší nároky na půdu i teplo. Obsahuje nejvíce vitaminů. Angrešt má plody barvy zelenobílé, žluté nebo červené. Jejich oblibu zvyšuje časné dozrávání – angrešt zraje v druhé polovině července, pozdější odrůdy během srpna, rané odrůdy rybízu v červenci, pozdní v srpnu. Spolehlivě odolávají i zimním mrazům a mají vysokou jistotu výnosu. Ohrožují je pouze pozdní jarní mrazíky poškozující květy.

Snadné pěstování bobulovin 

Bobuloviny je možné pěstovat jako keře nebo stromky, roubují se na typovou meruzalku zlatou, lze pěstovat i nízké stromky vlastnokořenné. Rybíz se snadno rozmnožuje vegetativně, to znamená řízkováním, hřížením, odkopky nebo dělením starších keřů. Řízky zakoření i v nádobě s vodou. Odříznuté letorosty je možné rovněž zapíchnout do země a přiklopit zavařovací sklenicí.

Rybíz se výhodněji pěstuje v keřovité formě, lépe se zmlazuje. Na stanovišti vydrží 25 až 30 let, při dobré výživě a zmlazování i více. Úrodu dává od 3. roku pěstování. Naproti tomu angrešt se pěstuje výhodněji jako stromek. Obdělávání půdy je snazší a riziko nákazy houbovými chorobami se sníží. Životnost stromkového angreštu je ovšem nižší – pouze 15 až 20 let.

Naplánujete-li výsadbu rybízu nebo angreštu, je třeba připravit pozemek jednu sezonu předem, jako každá dlouhodobá kultura žádá řádnou přípravu půdy. Zpracování a prohnojení půdy organickými hnojivy by mělo zasahovat alespoň do 30cm hloubky. Vysazovat je nejlépe na podzim – černý rybíz a angrešt na výsluní, červený a bílý rybíz snášejí i mírné zastínění.

Spon výsadby je u bílého a červeného rybízu 1 až 1,5 m, u černého nejméně 2 metry. Stromkový angrešt se vysazuje 1 m od sebe, při střídavé výsadbě nižších a vyšších stromků postačí 0,75 m. Jde-li o řádkovou výsadbu stromkového angreštu, je možné postavit drátěnku. Lze vysadit také střídavě rybízové keře s angreštovými stromky. Pokud máte pouze úzký pás pro výsadbu, nebo chcete-li vytvořit „živou stěnu“ rybízu, doporučuje se pěstovat na drátěnce (tzv. rýnský nebo borminský způsob).

Při výsadbě je třeba zkracovat kořeny i nadzemní část o ¹⁄³ až ¹⁄². Dbejte vždy na to, aby keře či stromky byly v půdě hlouběji než v ovocné školce (postačí o 10 cm). Zlepší se tím možnost ujmutí, výživa rostlin i jejich regenerace. Po výsadbě přihrňte sazenice zemí. V dalších třech letech uplatňujte tvarovací řez, později řez udržovací. Větve starší než 3 až 4 roky plodí málo, proto je postupně nahrazujte mladšími.

Celkový počet větví různého věku na jednom keři má být 14 až 16. Postranní obrost zkracujte, aby se rozvětvil a vytvořil květní pupeny. Řez stromkového angreštu je náročnější, často přehušťuje. Tenčí větvičky odstraňujte nůžkami, silnější větve tvarovací pilkou nebo takzvanou ocaskou. Nejvhodnější termín pro řez je po opadu listů na podzim.

Rostliny z čeledi tykvovité (Cucurbitaceae) bývají u nás často podceňované. Většinou jsou totiž teplomilné a v našich podmínkách jen s obtížemi přečkávají zimu. Jana Nováková vybírá pro tuzemské pěstování dvě skupiny rostlin se specifickými vlastnostmi: v prvním případě jsou jejich lodyhy vesměs popínavé nebo plazivé, kompaktní habitus má patizon a některé kultivary cukety, dlouhé výhony vytvářejí okurky, dýně, melouny a lagenarie (kalabasa, indická okurka, tykev lahvovitá). K ovíjení rostliny kolem opory používají kromě stonku také úponky vyrůstající v paždí listů.

Druhou důležitou vlastností jsou velké květy, které jsou obvykle jednopohlavné a často se otevírají pouze na jeden den. Veliká pylová zrna některých druhů (třeba tykve) lze vidět pouhým okem.

Vypěstujte si také vlastní semena 

Teplomilné rostliny mají své přirozené nároky, ale jejich pěstování je poměrně snadné. Nízké teploty brzdí jejich růst a noční teploty kolem nuly je poškozují. Vysazují se proto ven až „po zmrzlých“.

Záhon se obvykle připravuje na podzim, přidává se organické hnojivo – odleželý hnůj nebo kompost. Rostlinky lze předpěstovat doma a vysadit je na stanoviště až v době, kdy nehrozí žádné mrazíky.

„Osvědčilo se mi semena před výsevem na půl dne až den namočit a poté vložit do mikrotenového sáčku, pak začnou rychleji klíčit,“ podotýká Jana Nováková a dále popisuje svůj způsob sázení: Sází do hnízd asi 80 x 100 cm a bere v úvahu způsob růstu. Kompaktnější druhy zaberou méně místa než ty, které vytvářejí dlouhé plazivé stonky.

Rostliny jsou náročné na zálivku i živiny. Pokud mají živin nedostatek, plodí méně a plody jsou drobné, tuhé a mají sklon hnít. Za suchého počasí je třeba zalévat odstátou vodou. Pro hnojení jsou vhodná organická hnojiva nebo rostlinné výluhy bohaté na draslík, například kopřivový či kostivalový.

Doporučuje se vyzkoušet také semenaření. Semena se propláchnou a přeberou (oddělí se plochá, hluchá semena), plná se nechají na vzduchu vysychat a poté se uskladní v označeném papírovém sáčku. Osivo vydrží klíčivé i několik let. Pokud máte záměr sbírat vlastní osivo, doporučuje se nepěstovat různé druhy a odrůdy tykvovitých blízko sebe kvůli možnosti zkřížení a ovlivnění rostlin jiným druhem/odrůdou v další generaci.

Skvělé a vytrvalé dýně

Dýně se stávají stále oblíbenějšími. Jana Nováková doporučuje zejména druhy Hokkaido, oranžovou nebo zelenou formu s širokým využitím a jedinečnou výhodou: „Hokkaida jsou snad jediné dýně, které se před tepelnou úpravou nemusejí loupat. Muškátová dýně je výrazně teplomilná. Dužina je oranžová a velmi silná, plody mají zajímavé tvary, nedozrálé jsou sytě zelené, zralé krémové až hnědavé,“ vysvětluje a představuje další neméně atraktivní druhy: Máslová dýně hruškovitého tvaru s ohromným množstvím dužniny a minimem semen; špagetová dýně krémové, žluté nebo oranžové barvy, kde se dužina po tepelné úpravě rozpadá na „špagety“ a lze ji i takto využít. Nebo méně frekventovaná dýně žaludová, jejíž plody připomínají tvarem žalud. Vysoce ceněna je její oříšková chuť, dýně se dají jíst i za syrova se slupkou. Důležité je připomenout také olejovou dýni pro získání olejnatých semen či velkoplodou dýni zvanou Goliáš s hladkou oranžovou slupkou vhodnou k zavařování, pečení a k výrobě džemů. Obsahuje však vysoký podíl vody, takže se nedá dlouhodobě skladovat. A může dosahovat hmotnosti až úctyhodných 30 kg. 

Dýně bývají příležitostí i pro nejrůznější experimentátory. Ty jistě uchvátí méně známé druhy, jako například Buttercup, Black Futsu, Sweet Meat nebo Oregon Homestead. Nelze zapomenout ani na roztodivné okrasné dýně, které se používají na podzimní výzdoby domů a bytů – jde zpravidla o ozdobné kultivary dýně obecné (Cucurbita pepo).

K tomu kvalitní okurky

Rozhodujete se, zda pěstovat nakládačky nebo salátovky? Salátové druhy se liší ­podle místa pěstování: hadovky patří do skleníku, rychlené odrůdy na pařeniště a polní druhy na venkovní záhon. Dále se dělí podle povrchu na ty, které mají ­výraznější, ale řidší ostny, a ty s ostny jemnými, hustými.

„Pokud se budete rozhodovat, zda pěstovat salátovky nebo nakládačky, ohlížejte se především na prostor, který máte k dispozici, a na množství plodů, které budete chtít využít,“ vysvětluje Jana Nováková. „Při nedostatku prostoru doporučuji vysadit salátovky a nakládačky si koupit a zpracovat je. Pěstovala bych je pouze v tom případě, že mám opravdu hodně prostoru, takže mohu co několik dní sklidit takové množství plodů, které stojí za to zpracovat. Plody totiž nelze dlouho skladovat, hořknou. Na druhou stranu ovšem při vlastním pěstování mám možnost sklidit i plody menší a jemnější, než se dají obvykle koupit…“

Pozvedněte okurky

Máte doma nevyužitou drátěnku z postele, dřevěnou dětskou ohrádku, kari síť nebo podobný předmět, který může sloužit okurkám jako opora, aby jejich plody neležely na zemi? Umístěte jej na záhon, zafixujte v šikmé poloze ve sklonu asi 60 stupňů a máte zde ještě další prostor pro salát nebo polníček.

Neodolatelné patizony

Patizony nejsou úplně běžnou plodinou. Naše průvodkyně zahradami je označuje za veselé patrony, které oživí každou zahradu. Mají ploché i více vypouklé plody barvy bílé, zelené, žluté, vlnitým okrajem připomínají UFO. Najdou se i další neméně nápadité tvary. Doporučuje se sklízet mladé plody, staré mají tuhou kůru a špatně se loupou. Velkým překvapením je rozmanité využití v kuchyni. Zpracovávají se k přípravě teplých pokrmů, mladé plody jsou velmi dobré i syrové nakrájené na plátky nebo v salátu.

Cukety všech barev 

Cukety jsou u nás oblíbenou zeleninou již řadu let. Důvodem je podle slov Jany Novákové rozmanitost a dobrý výnos. „Většina odrůd má plody protáhlé, ale existují i kultivary s plody kulatými, například Tonda di Piacenza. Nejdůležitější kritérium výběru je ale barva plodů. Ty mohou být zelené, žluté, bělavé, jednobarevné, pruhované i žíhané. Také u cuket platí obecné zásady pěstování jako u ostatních tykvovitých zelenin,“ uzavírá naše průvodkyně zahradami.

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc., Janinyzahrady.cz