Blog

Škola stylu: Glamour v interiéru

À la Hollywood

Základem glamour stylu je výraznost a extravagance. Je v něm patrné okouzlení barokními a rokokovými tvary, luxusními materiály a třpytem zrcadel a křišťálu. Glamour interiér bývá často pompézní a meze se nekladou ani bujné fantazii. Je povoleno kombinovat křišťál s benátskými zrcadly, kůži s lesklým kovem, zvířecí vzory se zlacenými látkami, samet s těžkým brokátem, případně sošky koní s fotografiemi hvězd a do glamour šatů a cigaretového kouře oděných modelek.

Nábytek je často mohutný a složitě tvarovaný. Pohovky, lenošky a křesla bývají čalouněna v drahých látkách či v kůži a typické jsou zdobné knoflíky dělicí polštáře do pravidelných naducaných čtverečků.

Prostor je zaplaven světlem z množství lamp a lampiček vyrobených z křišťálu či perel odrážejícím se v zrcadlech. Plamínek svíčky ideálně postavené na stříbrném stolku osvětluje zdobené vázy.

Z barev jsou na žebříčku oblíbenosti syté temné odstíny purpurové, fuchsiové, fialkové, cyklámové a šedé, stejně jako černá, zlatá, stříbrná a barva tmavého dřeva. Uspějete ale i s bílou ve vysokém lesku, doplněnou stříbrnými prvky a lehkým hedvábím nebo saténem.

Glamour styl má totiž mnoho poloh, ve kterých se filmové hvězdy pohybují jako ryby ve vodě. Můžete je snadno následovat, když půjdete cestou třpytivé extravagance, luxusního měkkého pohodlí, výrazných textur, vzorů a okázalého umění.

Je pouze na vás, zda zvolíte střídmou cestu decentnějšího základu doplněného třpytivými doplňky, či zda se pustíte do nesnadného balancování až na hraně nevkusu a pořádně se v oslňujícím stylu vyřádíte.

Vydejte se na cestu po velkých showroomech i malých autentických buticích a najděte v nich to, co o vás nejvíc vypovídá. Ať už se totiž na škále extravagance budete držet na straně střídmosti, nebo se přikloníte k opulenci, rozhodně byste měli docílit velmi osobitého interiéru, který bude vypovídat o vašich zálibách, vášních a tužbách a který bude působit smyslně, lákavě a naprosto neodolatelně.

Pár tipů

Z říše zvířat: Inspirace světem zvířat se projevuje i v glamour stylu. Stylizované trofeje, sošky psů a koní nebo velkoformátové fotografie šelem dodají interiéru nádech výjimečnosti.

Dotek kůže: Kvalitní, výrazně prošívaná kůže je pro glamour styl žádoucím materiálem. Kvalita je v tomto případě opravdu důležitá, protože jen ta nejvyšší zajistí pohodlný, měkký a patřičně noblesní odpočinek.

Kresba dřeva: Kvalitní masivní dřevo se zajímavou kresbou bylo vždy znakem luxusu. Kombinace tmavého obkladu s bílými stěnami navíc přitáhne tu správnou míru pozornosti.

Zámecké dobrodružství: Glamour styl sice nekopíruje historické styly, nicméně malou inspiraci zámeckými interiéry si dovolit může. Glóbus, mapa nebo cestopisy mohou být tím pravým doplňkem.

Stříbrný třpyt: Dekorativní vázy se mohou klidně vyskytovat ve větších skupinách. Čím víc lesku a třpytu vysílají, tím lépe, a proto volte postříbřené sklo nebo křišťál.

Recyklace tradiční chalupy

Rozpočet neměl překročit 75 tisíc eur, tedy necelé dva miliony korun. To se tak úplně nepodařilo, ale stejné je to snad u každé stavby – vždycky se objeví položky, které byly podhodnocené anebo se s nimi vůbec nepočítalo.

„Když jsem se nad domkem zamyslel, v hlavě mi stále rezonovaly vzpomínky na prázdniny na venkově. Typologie, tvarosloví i dekor slovenské lidové architektury jsou jedinečné. Nechtěl jsem se ale vracet k původním chalupám, uvažoval jsem spíše o jakési novodobé recyklaci. V naší lidové architektuře jsou zakódované principy, které prověřila staletí užívání. A jsou stále aktuální, zvlášť v kontextu snižování naší ekologické stopy. Větší není vždycky lepší,“ uvádí Peter Jurkovič.

Slovenský architekt Peter Jurkovič dostal od mladého páru zdánlivě jednoduché zadání: bydlení v malém domě na malém pozemku. Další podmínkou byla pracovna se dvěma stoly a pak samozřejmě všechno další, co k rodinnému domku patří: kuchyně, ložnice, terasa otevřená do zahrady… A nepříliš vysoký cenový limit.

Lidová architektura se uměla přizpůsobit svému prostředí. Nebojovala s přírodou, spíš se stala její součástí. Dodnes obdivujeme, jak pěkně byly statky, chalupy i hospodářská stavení na daném místě posazeny, jejich stavitelé k tomu nepotřebovali složité urbanistické úvahy, ctili tradice. Kromě toho se na stavbu používaly místní materiály, jen ti nejbohatší si mohli dovolit, aby se například kámen přivezl z větší dálky. Nikdy se nedělaly náročné terénní úpravy a stavělo se také s ohledem na klimatické podmínky v dané lokalitě. Využily se tak všechny výhody, které místo nabízelo.

Základními stavebními materiály byly dřevo, hlína a sláma – všechny mají dobré tepelněizolační vlastnosti. Stavebníci dobře věděli, kolik dřeva na topení během zimy spotřebují. Okna byla většinou špaletová a malá, v chladných měsících se musela utěsnit. Žilo se daleko víc venku, kontakt interiéru s blízkým okolím zajišťovala krytá veranda nebo pavlač. U slovenské lidové architektury jsou to časté prvky, zvláště v jižních oblastech kolem Dunaje, jako je tomu právě v tomto případě.

Do podkroví se vešla i koupelna s vanou, opticky propojená s ložnicí.

Život pod střechou

Prosklené průčelí je obrácené k severu, takže se interiér nepřehřívá, zato je dobře prosvětlen a působí daleko prostorněji, než je tomu ve skutečnosti. Peter Jurkovič se tedy rozhodl pro návrh stavby, která je tradiční i současná: má sedlovou střechu a bodová barevná okna. Vnitřní prostorové schéma starých chalup samozřejmě změnil: podkroví je částečně obytné, částečně otevřené nad prvním nadzemním podlažím. Půdorys interiéru je opravdu skromný. Aby místnosti nepůsobily stísněným dojmem, je celé průčelí domu směrem do zahrady prosklené. Tradiční funkci „nárazníkové zóny“ mezi exteriérem a interiérem plní krytá terasa, kde se dá pobývat, i když zrovna nesvítí slunce nebo svítí příliš intenzivně.

Návrh stavebnětechnického řešení byl docela jednoduchý: lehká dřevěná konstrukce stojí na lité betonové podlaze s integrovaným topením. V interiéru uplatnil ve velké míře překližku, která má konstrukčně estetickou funkci v podobě stěn, podlah nebo nábytku. Aby se prostor využil pokud možno beze zbytku, Petr Jurkovič zvolil řešení vloženého boxu se schodištěm, kuchyní a úložnými prostory.

Mezi domem a chatou

Pohled na schodiště a šatnu z překližky. Ačkoli jde o levný materiál, působí velmi pěkně. Architekti rádi pracují s kresbou dřeva, která na sebe může pěkně navazovat. Velikost i forma stavby se nachází na pomyslné hranici mezi domkem a chatou. Působí lehce, jednoduše jako skládačka ze snadno dostupných materiálů. Ale určitě se tu majitelům bydlí dobře, architekt si totiž s interiéry pohrál a dosáhl toho, že i malý dům je hezký a pohodlný. Je to tím, že krov je částečně otevřený a průčelí domu celé prosklené, i dřevěná konstrukce působí lehce.

Nenápadnou, ale důležitou roli má i střešní okno a vložený box skříní v centru dispozice, jehož součástí je také schodiště. Skvěle a beze zbytku se tak využily všechny možnosti pro úložné prostory.

Pracovna v podkroví „je tak akorát“ pro dva, umístění stolu zaručuje, že uživatelé nejsou v přímém kontaktu se šikmými plochami střechy. A navíc je odtud dobře vidět do obývacího pokoje a přes velké okno do zahrady. Dokonce se našlo místo na dvě koupelny, v patře pod střechou je vana, v přízemí sprchový kout.

Menší okna mají azurově modré rámy, stěny jsou bílé, podlaha betonová, vložený box s úložnými prostory, schodiště a podlahy v patře byly vyrobeny z překližky. Tato kombinace povrchů a barev vytvořila velmi příjemné prostředí, které si na nic nehraje, ale zároveň je kultivované. Stavba i její interiéry jsou studentsky bezstarostné, působí, jako by tu majitelé pobývali na dlouhých prázdninách.

Domek je pro prázdninovou atmosféru s výhledem do zahrady jako stvořený. Terasa je vlastně docela malá, ale v daných proporcích sedí u domu přesně.

Technické údaje

Zastavěná plocha: 85 m2
Konstrukce: železobetonová základová deska, rámová dřevostavba se sendvičovým obvodovým pláštěm, dřevěný trámový strop, dřevěný krov, střešní krytina poplastovaný plech, vnitřní vestavba a schodiště z dýhované překližky
Okna: hliníková (trojskla), v podkroví dřevená Velux
Vytápění: elektrické podlahové
TV: el. kotel se zásobníkem

Náklady: 85 000 €

Autoři návrhu: architektonické studio JRKVC – Peter Jurkovič, Lukáš Kordík, Števo Polakovič, jrkvc.sk

BLOG: Optimistu nepřekvapíš aneb přehmaty obyčejného stavebníka

Až donedávna jsem si, pane Murphy, myslel, že jste vlastně jakýmsi smyšleným podobenstvím Járy Cimrmana. Než se začaly dít věci, potvrzující, že vaše psané i nepsané zákony existují a fungují. Spolehlivě a přesvědčivě. Tak třeba: když se vám konečně podaří udělat něco, co jste si celý život přáli, nejraději byste dělali něco úplně jiného. Anebo – nic není tak snadné, jak to vypadá, případně všechno trvá déle, než předpokládáme. Nadělali jsme fakt spoustu kopanců, ale dnes i s tou nabitou hubou míříme do finále.

Náš první omyl? Nereálnost.

Dlouhá léta jsme šetřili a odříkali si, o víkendech jsme nakukovali přes ploty, „špiónili“, ale když pak projektant hodil naše představy o budoucím příbytku na papír, hrůza. A tak musel malovat a gumovat a u toho mezi zuby cedil, ať si raději napřed rozestavíme nábytek po trávníku a ten nám obezdí. Všechno bylo malé a nízké nebo velké a vysoké či úzké nebo široké. Přesně dle jednoho z vašich zákonů 90 % projektu spotřebuje 10 % času, zbývajících 10 % projektu potřebuje dalších 90 % času.

Pochybení druhé: Snaha co nejvíc ušetřit a zvládnout vlastními silami

Tři roky jsme se lopotili a dnes už je dům konečně pod střechou. Bez fasády, s holými zdmi. Jedinou prokazatelnou jistotou je, že se do něj ani při nejlepší vůli nevejdeme. Zkrátka jde-li vše podle plánu, stala se někde chyba. Neklesám však na mysli, neboť optimista nemůže být nikdy příjemně překvapen.

Třetí přešlap: Nedělej za každou cenu ani zdánlivě jednoduché věci!

Přikládám, ovšem kamna se rozpalují jen velmi neochotně. A já potřebuju hodně, opravdu hodně tepla, aby zdivo se slupkou hrubé omítky alespoň trochu vyschlo. V týdnu mají natahovat finální omítky, na ty si fakt netroufám. Snažil jsem se o to v koupelně (tam by mé neumětelství skryly obklady), ale při míchání jsem utavil úplně novou vrtačku a tu starou jsem kamsi zašantročil. Přesně podle zákona: jakmile hledáte věc, kterou nutně potřebujete, najdete jen věci, které jste nutně potřebovali včera.

Ve skrytu duše doufám v platnost dovětku: nebojte, co potřebujete dnes, najdete zítra. Případně předměty, které hledáte, se nikdy neobjeví, když je potřebujete, nýbrž teprve až jejich důležitost pomine a vy budete hledat něco úplně jiného. A do třetice, když chceš něco najít, musíš hledat jakoukoli jinou věc. Začnu, jen co si budu moct v garáži rozsvítit.

Čtvrtá chyba: Neexperimentuj!

Soused půjčil takové to elektrické vrtidlo do kbelíku. Jelikož však nikdy nic nefunguje bez toho, aby se to nepokazilo, dlužím teď jednak za opravu zapůjčené věci a předem také elektrikáři, co se na „to“ slíbil mrknout. Zkrátka a dobře, jestliže se může pokazit více věcí, vždy to bude ta, která způsobí nejhorší důsledky. Jen by mě zajímalo, jak jste dospěl k nejznámějšímu zákonu schválnosti, že co se může pokazit, to se pokazí.

Do pětice všeho zlého…

Je to právě týden, co jsem na skládku vyvezl starý sporák, protože už rok na stavbě používáme docela obyčejný vařič a navíc máme u našich ve sklepě sporák nový. Bohužel jsem si neuvědomil, že když vyhodíte věc, kterou jste minimálně dva roky nepoužili, budete ji stoprocentně potřebovat hned druhý den, co jste se jí zbavili. Doplněno dalším pravidlem: jakmile koupíte věc novou, zjistíte, že najednou máte dvě úplně stejné věci, z nichž stejně nepoužijete ani jednu, protože budou moc malé nebo moc velké. Pravda. Starý sporák neměl indukci, nový bude prokazatelně vadit myčce. A s vařičem mě žena požene…

Omyl šestý, sedmý,…desátý atd.

Závod s časem. Přesněji přehnané krácení doby potřebné k uskutečnění, zažití a praktickému vyzkoušení hotových věcí ve smyslu: nikdy není dost času na to, aby se to udělalo dobře. Naštěstí je ale vždycky dost času na to, aby se to udělalo znovu. Všichni přece dobře víme, že délka minuty závisí na tom, na které straně dveří od záchodu se nalézáme.

Pane Murphy. Konečně mi (hlavně díky těm tekutým švestkám) začíná být přijatelně. Přesto budu topit celou noc a zítra taky a pak ještě další den, tak aby řemeslníci dodělali alespoň ten obývák. Jednou si v něm totiž postavíme velký stůl a pak přijedou děti s vnoučátky…

Rostliny pro chuť i pro radost

Zajímavé nápady pro zimní sezonu nám poskytla naše průvodkyně zahradami Jana Nováková. V zimě se budete těšit z odolných rostlin za oknem a nemrzne-li, můžete třeba i sázet a někdy dokonce i sklízet.

Krása bylinek

Bylinky jsou krásné, příjemně voní a navíc nám poskytnou v zimě vitaminy, minerály a energii. Odolné druhy můžete mít v truhlíku za oknem (pažitku, petrželku, šalvěj, dobromysl, rozmarýn, tymián, saturejku či smil italský), ve větších nádobách můžete pěstovat i různé rostliny pro sklizeň listů, třeba kopr nebo saláty. Nečekejte ale, že vytvoří velké hlávky, trhají se po jednotlivých listech (baby leaf). Je třeba pečlivě hlídat zálivku ve dny, kdy nemrzne, není na škodu květináčky s rostlinami obalit, aby nepromrzly.

Věnujte pozornost také subtropickým bylinkám. V místnosti mohou být celoročně, nebo se mohou přes léto umístit ven, aby načerpaly novou sílu. „Konkrétně je to třeba vavřín neboli bobkový list; vypěstovat si ale můžete i zázvor z běžně koupeného oddenku. A z těch léčivých se často pěstují třeba kalísie vonná, rýmovník či stévie,“ podotýká Jana Nováková.

Pro radost vánoční

Tradiční vánoční rostlinou je vánoční kaktus (Schlumbergera). Oproti našim domácím rostlinám má sice složitější životní cyklus a dvě klidová období (v zimě po odkvětu a na podzim před nasazením poupat), aktuální šlechtění však směřuje ke zjednodušení. Rostlina má ráda letní pobyt venku, v této době ocení dobrý přísun živin a dostatečnou zálivku. Opatrně je třeba postupovat při vracení dovnitř a při přesunech rostliny, zejména v době, kdy už má nasazená poupata.

Neměli byste zapomenout ani na vánoční hvězdu (Poinsettia nebo Euphorbia pulcherrima), rostlinu z čeledi pryšcovitých. Pochází ze Střední Ameriky a mexičtí domorodci věřili, že je symbolem hvězdy betlémské, a považovali ji proto za posvátnou. Jako ideální místo radí naše průvodkyně místo na okně v rodinném domě při běžné pokojové teplotě, důležité je dodržování mírné zálivky (nesnáší přemokření).

Dalším tipem pro „radost vánoční“ od Jany Novákové je amarylis (nebo hvězdník – Hippeastrum), což je cibulovina vyžadující speciální zacházení. Vysazuje se do porézního květináče s dobrou drenáží tak, aby část cibule (cca třetina až čtvrtina) zůstala nad povrchem substrátu. Ten musí být lehčí, propustný, aby rostlina nehnila.

Po odkvětu přes letní sezonu mohou být rostliny letněny venku, ovšem potom vyžadují období vegetačního klidu. Od konce září už je nezalévejte a uložte v chladné suché místnosti. Občas je kontrolujte, a pokud začínají rašit, opět je zasaďte a přeneste na světlo, začněte zalévat a těšte se na nádherné květy.

Ve vánočním domě by neměly chybět ani pokojové bramboříky (Cyclamen). Tyto původně lesní druhy mají rády nižší teploty (ale nikoliv mráz), takže na stole v obýváku jim opravdu dobře nebude. Jana Nováková doporučuje umístění mezi takzvaná dvojitá okna, ideálně obrácená jiným směrem než k jihu. Lze je umístit také k oknu do chladnější chodby nebo do zimní zahrady.

Podobné podmínky vyžadují i pokojové či indické azalky. Také jim nesvědčí příliš vytopené interiéry. Mají rády spíše kyselý substrát (speciální pro azalky s příměsí rašeliny) a přiměřené vlhko, nesnášejí zamokření. Na krátkodobou okrasu vánočního stolu se s oblibou využívají cibuloviny v květináčku nebo také ve sklenici úzkého tvaru s vodou – běžné jsou hyacinty nebo modřence, ale lze použít i jiné cibuloviny.

Ač je zima považována za poměrně smutné období, které rostlinám nesvědčí, je zřejmé, že si můžeme toto období zpestřit vhodně zvolenými rostlinami.

Co je to baby leaf?

Toto označení nemá zatím český ekvivalent a překládá se prostě jako „mladé listy“. Není to tedy název konkrétní odrůdy zeleniny, ale označení způsobu pěstování.

Jana Nováková vysvětluje, že pro sklizeň baby leaf můžete vysévat nejen salát, ale třeba špenát, mangold, šruchu nebo různé asijské lupení. Využít můžete zbylá semena jakékoliv odrůdy salátu, nejlépe raného. Pokud vysejete směs odrůd, můžete získat úrodu pestrou, jak co se barev týče (zelené, červené listy), tak i s ohledem na strukturu listů (hladké, zvlněné nebo kudrnaté). „Hlavní výhodou je, že zatímco vypěstování klasických hlávek salátu trvá 80 až 110 dní, baby leaf salát můžete sklízet již za 30 až 45 dní,“ dodává naše průvodkyně.

Zeleninu vysévá od jara do podzimu na uvolněná místa na záhonech i ve skleníku, nebo mezi řádky pomaleji rostoucích plodin. V zimních měsících využívá pro tento způsob pěstování samozavlažovací truhlíky, které umístí v dostatečně teplém prostředí. Období sklizně si prodlouží postupnými výsevy na jeden až dvoutýdenní interval.

Sklízí, pokud rostliny dosáhnou výšky kolem 10 centimetrů. Rostliny protrhává nebo postupně otrhává jednotlivé vnější listy. Pokud chce získat v nejkratší době co nejvíce mladých listů, seřezává rostliny 2,5 centimetru nad zemí. Nepoškodí-li se srdéčka, za 4 až 6 týdnů obrostou rostliny novými listy použitelnými k dalším sklizním.

Odborná poradkyně: Doc. Ing. Jana Nováková, CSc. Janinyzahrady.cz

Novinky RAKO 2018: Série GARDA

(Komerční prezentace)

Série GARDA „Kámen za dobrou cenu“

Na první pohled je velkým potenciálem série Garda příjemná barevnost a povrch imitující pískovec. Právě decentní struktura kamene na obkládačkách dává možnost vyniknout celé řadě zajímavých dekorací, které série nabízí v různě cenově zajímavých variantách.

Vzhled pískovce pro jednoduché nadčasové řešení koupelny
Dvě barevné a formátové řady: béžová a šedá, v elegantním rozměru 20 x 60 cm nebo v oblíbeném a cenově dostupnějším rozměru 20 x 40 cm
Kombinační dlaždice 33 x 33 cm ve stejném designu a barvě, dlažbu lze použít do celého bytu
Pro formát 20 x 60 cm série nabízí reliéfní dekorativní obkládačky v designu kamenné štípané mozaiky pro koupelny, kuchyně či jiné stěnové aplikace
Pro formát 20 x 40 cm jsou v nabídce dva typy dekorativních obkládaček pro celoplošné pokládání, reliéfní provedení obdélníčkové pseudomozaiky nebo dekor s decentním motivem
Ucelenou nabídku doplňují reliéfní a dekorativní listely

Více na RAKO.cz

Návrh: Nová světlá tvář mezonetu

Dopis čtenáře:

Milá redakce,

vlastníme pěkný mezonetový byt, který bychom po několika letech spokojeného užívání potřebovali přizpůsobit novým nárokům naší čtyřčlenné rodiny. Dcera a syn povyrostli a už spolu nechtějí sdílet jeden pokoj.

Nabízí se možnost přenechat naši ložnici k vybudování druhého pokojíku a pro spací koutek najít místo v přízemním centrálním prostoru. K tomu bude nutné změnit celou dispozici přízemí a nějak chytře vymyslet, aby se tam vešla kuchyň s jídelnou, obývací pokoj, pracovní stůl, ložnice a ještě zbylo místo pro ukládání šatů a dalších věcí. Nebráníme se větším stavebním zásahům.

Manželé Dufkovi, Praha

Záměr designérky

Manželé přišli s požadavkem kompletně změnit dispozici centrálního prostoru a vybudovat v něm jak funkční zónu s kuchyní a jídelní částí, pracovním koutem pro práci na PC, tak i odpočinkovou zónu pro celou rodinu a vytvořit i spací kout pro rodiče pokud možno tak, aby nemuseli spát na rozkládací posteli. Důležité bylo také vyřešit úložné prostory pro rodiče, nejlépe v podobě velké šatní skříně. Dispozice horního patra mezonetu se nemusela měnit, ale z ložnice rodičů měl vzniknout druhý dětský pokoj.

Při rekonstrukci centrálního prostoru jsme měli k dispozici místnost o výměře 35 m2. Abychom tam vměstnali vše, co bylo požadováno, a docílili plně funkčních obytných zón, bylo nutné vybourat příčky, které oddělovaly původní kuchyň od zbytku prostoru, a zbudovat nové, díky nimž mohla vzniknout samostatná ložnice pro rodiče, vybavená velkou šatní skříní.

Kvůli prosvětlení zbylého prostoru jsme do obou příček zakomponovali prosklené plochy, které do bytu kromě světla vnášejí i zajímavý prvek. Prosklené plochy ze strany ložnice lze kvůli intimitě zatemňovat roletami. Nově vzniklá kuchyň nemá okno, ale díky výše zmíněnému prosvětlení do ní proniká denní světlo.

Celý přízemní prostor není největší, a tak jsme si k jeho optickému zvětšení dopomohli nábytkem ve světlých barvách, s nímž zajímavě kontrastuje kuchyňská sestava v antracitové barvě. Jídelní část ještě prozařuje žlutá výmalba.

Designérka Světlana Pásztorová

Studio 3dsatelier nabízí služby bytového architekta, a to od návrhu interiérů přes výběr dodavatelů až po dohled nad realizací. Vizualizace interiéru – 3D simulace prostoru. Návrhy nábytku na míru a dodávku zařizovacích prvků. Realizace interiérů bytů, rodinných domů a nebytových prostor. Kompletní rekonstrukce interiérů na klíč.
Cílem je vytvořit prostor, ve kterém se budou klienti cítit dobře, kde se jim bude příjemně pracovat nebo odpočívat, kam se budou rádi vracet.

Kontakt: 3dsatelier.cz

Zdravé podlahové krytiny mají certifikáty a poznáte je i po čichu

(Komerční prezentace)

…A právě podlaha představuje dost velikou plochu, ze které se mohou, ale také nemusejí uvolňovat těkavé látky, které dýcháme. To když zvolíme zdravou krytinu, mezi které patří především ekologické (organické) elastické podlahy nebo přírodní dřevo. V každém případě při koupi jakýchkoli krytin hledejte a požadujte certifikáty o zdravotní nezávadnosti a v neposlední řadě se spolehněte na svůj nos, doslova.

Těkavé látky

Řekne-li se emise těkavých látek, nemusíte hned shánět plynovou masku. V podstatě z každého umělého, ale i z většiny přírodních materiálů se odpařují těkavé látky, nicméně platí, že ne všechny jsou automaticky zdraví škodlivé. „Emise těkavých látek probíhají i v přírodě. Když přijedete k moři a nadechnete se, jako suchozemci hned cítíte, že to je úplně jiný vzduch než u nás. Slaná mořská voda totiž vydává velké množství těkavých látek, konkrétně chloridu sodného, ale z toho rozhodně nemusíte mít strach, právě naopak,“ uvádí na pravou míru obavu z emisí Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi.

Ekologické podlahy mají nulové emise škodlivých látek

Trend zdravého bydlení přináší ekologické elastické podlahy, tzv. organické podlahy bez obsahu PVC, chloru, změkčovadel a s nimi souvisejících ftalátů, halogenů či těžkých kovů. Inovované výrobní technologie u takovýchto produktů staví na přírodních a recyklovatelných surovinách, přitom si zachovávají praktičnost a vynikající užitné vlastnosti.

„Například přírodní podlaha německé značky Wineo^® PURLINE vedle přírodního plniva zapracovává organický polyuretan, finský výrobce Upofloor^® zase vyvinul materiál Enomer^® na bázi čistých termoplastických polymerů s extrémně nízkým obsahem organických těkavých sloučenin. Tyto krytiny jsou výjimečné právě tím, že díky tomu, že jsou vyráběny z jiných materiálů než PVC, tak mají emise nulové,“ upřesňuje Milan Mrkáček ze společnosti KPP.

Ta se již před lety vydala cestou ekologických podlah a v rámci svého konceptu KPP Ecology exkluzivně nabízí právě ekologické podlahy značek Wineo^® PURLINE a Upofloor^®. Tyto materiály nezatěžují lidské zdraví, ani životní prostředí a podlahy lze bez obav vyhodit s běžným odpadem.

Máme se tedy bát PVC, resp. vinylu? Ne, pokud známe výrobce

Pořídíte-li si klasickou vinylovou podlahu, jak jsou dnes označovány krytiny z PVC, nemusíte mít strach, že byste si domů dávali něco, co by vám mohlo ubližovat, ale má to jedno velké ALE.

Úroveň vinylových podlah se za posledních patnáct let posunula výrazným směrem kupředu, výrobci nabízejí vysoce kvalitní produkty, zajímavé z hlediska konstrukčního provedení, složení a užitných vlastností. Legislativní požadavky i vlastní zájem renomovaných výrobců podlahových krytin vedou k výrobě polyvinylchloridových podlah, které jsou zdravotně nezávadné, bez „starých známých“ ftalátů. A proč se vůbec do vinylů přidávaly? Vzpomeňme si na staré vinylové gramofonové desky – byly tvrdé, ale křehké. A přesně taková je i vinylová krytina.

Pokud ji tedy chceme jako krytinu použít, aby byla ohebná a dalo se po ní chodit, aniž by praskala, přidávají se do ní plastifikátory neboli změkčovadla. A jednou ze skupin plastifikátorů hojně využívaných jsou právě zdraví škodlivé ftaláty. V EU se proti nim zvedla velká vlna nevole a pro ftaláty byla přijata omezení, pokud jde o hračky, obaly na potraviny či zdravotnické potřeby.

Zodpovědní výrobci tedy začali používat pouze netoxická změkčovadla a jejich emise u dnešních vinylových krytin mnohdy dosahují nižší úrovně, než jakou předepisují přísné normy například pro dětské hračky s příměsí PVC. V Evropské unii jsou tyto emise velmi kontrolovány a výrobci se tedy snaží, aby emise u vinylů byly co nejnižší, až do 50 mikrogramů/m³ (μg/m³⁾, což jsou velmi nízké hodnoty. Riziko je jiné, a to zejména u krytin neznámého původu obvykle vyráběných v Asii.

„I někteří evropští výrobci vyrábějí vinyly v Asii, ale ti si výrobu kontrolují, obavy bych měl z „no name“ výrobců, kteří chrlí množství vinylů, u nichž jediným argumentem je cena. U těchto produktů nemá člověk jistotu, z jakých surovin byly vyrobeny, většinou to budou recyklované suroviny nezjistitelného původu, a emise těkavých látek, zejména ftalátů u nich mohou být na velmi vysoké úrovni,“ vaurje Milan Mrkáček.

Požadujte certifikáty a poslední nápovědou je zápach

A co si má počít zákazník, který doma nemá chemickou laboratoř, aby zjistil složení podlahy? V prvé řadě požadujte po prodejci certifikát o zdravotní nezávadnosti. Je jich několik, mezi nejpřísnější patří zejména certifikáty vydávané německými a francouzskými akreditovanými laboratořemi, v obou zemích nestačí tzv. prohlášení výrobce o shodě, podlahové krytiny se opravdu musejí testovat zejména na emise těkavých látek či látky s karcinogenními účinky.

„Německo a Francie jsou velmi zaměřeny na ekologii a jejich laboratoře jsou respektované. Mezi nejuznávanější patří německý certifikát Der Blaue Engel a francouzský Émissions dans l’air intérieur. Už dnes tyto země připravují ekologické certifikáty pro domácnosti obecně, které budou zaměřené na to, aby byly používány materiály s co nejmenšími emisemi těkavých látek. Ze všech materiálů se totiž uvolňují těkavé látky – z nábytku, z plastových oken, plasty máte v televizi, v počítači…,“ pokračuje Milan Mrkáček z KPP.

Pokud krytina nemá žádný z certifikátů, důvěřujte vlastnímu nosu a čichu. Každá krytina tzv. voní novotou. Pokud ta vaše od první chvíle chemicky zapáchá, je to první varování. „Tento zápach by měl do 28 dnů od pokládky zmizet, krytina by 28 dnů po pokládce neměla být cítit. Pokud ale takový no name produkt vydává zápach dál, tady už nastupují zdravotní rizika,“ uzavírá Milan Mrkáček z KPP.

Příklady nejznámějších certifikátů najdete na webu KPP.

Dveře v interiéru, část 1: Podle čeho vybrat ty správné?

Kvalitní dveře mají pevný vnitřní rám (většinou zhotovený ze dřeva), odolnou výplň dveřního křídla a odolné hrany. Povrchových úprav je na trhu dostupná celá škála, k nejlevnějším patří dveře fóliované a laminované, dekor obvykle napodobuje dřevo. Snadno se udržují, stejně jako dveře lakované.

K odolnějším typům patří dveře s vysokotlakým, tzv. HPL laminátem, které můžete bez obav použít i do vlhkých a namáhaných prostor, především do koupelny a kuchyně. Dveře s přírodní dýhou či dveře skleněné reprezentují dražší, choulostivější, ale již na první pohled i estetičtější řešení.

Funkčnost, ale i vzhled ovlivňují z velké míry detaily. Základní variantu tvoří dveře polodrážkové nebo bezpolodrážkové (nemají charakteristický zub polodrážky a někdy se jim, podle země původu, říká také americké). Trendem jsou ovšem dveře bezfalcové – dveřní křídlo splývá se zárubní v jednu rovinu. Kromě elegance je jejich předností snadná údržba.

Rozměry

Stavební normy stanoví, že dveře do příslušenství (např. WC, koupelna) bytu by měly mít šířku nejméně 60 až 70 cm (počítejte ale s vybavením a zařízením – např. pračky mají 60 cm). O 10 cm širší (80 cm) by měly být všechny dveře do obytných místností, ovšem tělesně postižení potřebují 90 cm. Běžná šířka dvoukřídlých dveří je 125, 145, 165 nebo 185 cm. Do standardních rozměrů patří dveře 197, 210, 220 a 230 cm vysoké, stále oblíbenější je řešení na celou výšku stropu.

Výběr podle způsobu otevírání

Tento výběr se podřizuje řešení interiéru a limitováním v daném prostoru. Standardně se používají dveře otočné, při nedostatku místa zvolte posuvné do zdi nebo stavebního pouzdra (s řešením je však potřeba počítat už při zpracování projektu), nemůžete-li bourat, pak dveře posuvné po stěně se skrytým posuvem.

Prostorově úsporné jsou i typy lamelové a tzv. harmonikové dveře, dále kyvné (lítačky) a posuvně-kyvné dveře v obou směrech. Vnitřní konstrukce dveří a kvalitní upevnění do zárubní zajistí požadovanou akustickou i tepelnou izolaci.

Finančně nejdostupnější je otočná varianta dveří, nejvhodnější je otevírání dveří na stěnu, nikoliv do prostoru. V porovnání s otočnými dveřmi posuvné varianty šetří místo, ale garantují nižší tepelnou i zvukovou izolaci.

Obvyklým problémem bývá rozlišení dveří na levé a pravé. K přesné specifikaci se postavte tak, aby se dveřní křídlo otevíralo směrem k vám, a pak se podívejte, na které straně jsou dveřní panty. Jsou-li po vaší pravé ruce, jde o dveře pravé a naopak.

Dveře pro zvláštní účely

V rodinném domě se najdou i dveře, nucené odolávat značné zátěži či plnit speciální požadavky. Například dveře mezi vytápěnými a nevytápěnými prostory (do sklepa, na půdu, na schodiště) musí zabránit únikům tepla, dveře z prádelny nebo koupelny se zase potýkají s náporem vlhkosti. Pro tyto prostory se hodí úprava „klima“ – dveře jsou z výroby nebo na objednávku opatřené speciální izolační vrstvou.

Pro kotelny nebo garáže přímo propojené s domem jsou určeny tzv. kouřotěsné dveře – protipožární dveře osazené v protipožární zárubni. Na trhu najdete dokonce i protipožární a kouřotěsné skleněné dveře (ovšem počítejte s relativně vysokou cenou).

Máte-li doma vášnivého muzikanta či jen milovníka rocku, nebo bydlíte v blízkosti hlučné křižovatky nebo u letiště, není od věci sáhnout po dveřích se zvukoizolační úpravou. Izolační vrstvou se dají vybavit interiérové i vchodové dveře a snížit tak hlučnost až o 43 dB.

Jaké jsou poslední designové trendy?

Odpovídá Václav Trávníček ze společnosti SIKO koupelny & kuchyně:

Trendem jsou čisté linie. Oblíbené bezfalcové dveře při zavření tvoří se zárubní jednu rovinu a dokonale s ní splývají. Standardně se k těmto dveřím dodává magnetický zámek pro pohodlné používání. Neméně důležitá je i kvalitní designová klika. Pro bezfalcové dveře doporučuji zvolit variantu bez spodní rozety, tak aby na dveřích vynikla pouze samotná klika. Dveře tak působí elegantně a jednoduše bez rušivých elementů. Pokud chcete jít ještě dále, určitě doporučuji tzv. skrytou zárubeň. Jak název napovídá, u tohoto řešení není zárubeň vidět a dveře splývají se stěnou v jedné rovině. Dveře můžete mít dokončené ve stejném barevném povedení jako okolní stěna a docílit tak jejich perfektního „utajení“.

RAKO se prezentuje v pražské Pasáži českého designu

(Komerční prezentace)

Cílem expozice je zpomalit procházející, přiblížit jim český design, nabídnout možnost seznámit se s konkrétními produkty, a zároveň dát návštěvníkům možnost popřemýšlet nad propojením funkčnosti a estetické stránky výrobků, vnímat krásu tvarů, materiálů a barev.

Prezentaci značky RAKO naleznete v Pasáži České národní banky po celý rok 2018, kdy RAKO slaví 135. výročí! Spot RAKO 135. let najdete na www.youtube.com, stačí zadat „RAKO 135 let“.

Kromě RAKO najdete v Pasáži českého designu také značky TON, Tonak, Baťa, Prim, Moser, Plzeňský Prazdroj a další. Více na www.pasazdesignu.cz.

Návod: Hravý stolek pro hravé dítě

Co budete potřebovat:

MDF desku 230 x 80 cm o tloušťce 16 mm
12 ks šroubů o délce 45 mm a 8 ks šroubů o délce 20 mm
Univerzální hmotu na opravy
Lehčený šlehaný tmel
Bílou barvu na dětský nábytek a černou tabulovou barvu
Přímočarou pilu
Akumulátorový šroubovák
Zednickou špachtli
Brusnou houbičku
Malířský váleček nebo stříkací pistoli
Maketu (najdete ve FOTOGALERII)

Postup:

1. Podle makety překreslíme všechny díly na MDF desku a přímočarou pilou vyřízneme. Na střešní části použijeme maximálně šikmý řez.

2. Na boční strany stolu narýsujeme z vnitřní strany pomocné čáry, na které přiložíme vrchní desky a zkontrolujeme, zda všechny části dobře sednou.

3. Na vnější stranu bočních stran stolu narýsujeme přesně tytéž čáry, které jsme udělali z vnitřní strany, plus narýsujeme čáru ukazující tloušťku desky 16 mm.

4. Každou desku přišroubujeme 4 delšími šrouby a zahloubíme je, abychom je později mohli přetmelit.

5. V případě, že nám ve stříšce stolu zůstala mezera, vyplníme ji univerzální hmotou na opravy, necháme zatvrdnout a přebrousíme.

6. Zahloubené šrouby zatmelíme šlehaným tmelem do ztracena. Tmelem také vyplníme všechny spáry, aby stůl působil jednolitě.

7. Tmel po zaschnutí obrousíme brusnou houbičkou dohladka a stejně tak všechny ostré boční hrany přebrousíme brusným papírem. NÁŠ TIP: Do desek, které slouží ke kreslení, odzadu přišroubujte cca 3 cm široký pás k odkládání tužek.

8. Budoucí bílé části napenetrujeme bílou barvou zředěnou s vodou v poměru 1:1 a po uschnutí přebrousíme jemnou brusnou houbičkou. Stůl natřeme nebo nastříkáme bílou barvou.

9. Boční část napenetrujeme tabulovou barvou zředěnou vodou, obrousíme a vymalujeme ve více vrstvách. Na nohy zespodu přilepíme podložky proti poškrábání podlahy.

À la Hollywood

Pár tipů

Život pod střechou

Mezi domem a chatou

Technické údaje

Náš první omyl? Nereálnost.

Pochybení druhé: Snaha co nejvíc ušetřit a zvládnout vlastními silami

Třetí přešlap: Nedělej za každou cenu ani zdánlivě jednoduché věci!

Čtvrtá chyba: Neexperimentuj!

Do pětice všeho zlého…

Omyl šestý, sedmý,…desátý atd.

Krása bylinek

Pro radost vánoční

Co je to baby leaf?

Dopis čtenáře:

Záměr designérky

Designérka Světlana Pásztorová

Těkavé látky

Ekologické podlahy mají nulové emise škodlivých látek

Máme se tedy bát PVC, resp. vinylu? Ne, pokud známe výrobce

Požadujte certifikáty a poslední nápovědou je zápach

Rozměry

Výběr podle způsobu otevírání

Dveře pro zvláštní účely

Jaké jsou poslední designové trendy?

Co budete potřebovat:

Postup:

PARTNEŘI WEBU