HELUZ
Skip to content

Blog

OBRAZEM: Podlahy pro rodiny s dětmi

Zaručená jistota

Bavíme-li se o kobercích, nejde jen o zdroj zútulnění, ale také o praktické řešení. Ekonomicky vychází stále ještě zajímavě oproti jiným krytinám a navíc ho i mnohem snadněji vyměníte.

2. Koberec Hidra, 100% vlna, ručně vyšívaný, gramáž 5 kg/m2, 180 × 240 cm, José A. Gandía-Blasco, Gan, www.onespace.cz

Dlouhá životnost

Životnosti marmolea nelze jen tak konkurovat. Na podlaze z tohoto materiálu se můžete procházet desítky let bez známky poškození a navíc se může pochlubit i vynikajícími tepelnými vlastnostmi.

6. Marmoleum určené pro lepení v rolích z kolekce Marmoleum Home, H108, šířka role 2 m, tloušťka 2,5 mm, Marmoleum, KPP, cena od 1 258 Kč/m2, www.kpp.cz

Izolant hluku

Chcete-li ušetřit rodinný rozpočet a přitom neslevit z uživatelského komfortu, zaměřte se na vinyl. Není to materiál na věky, ale kvalitativně za poslední roky povýšil. Navíc dobře izoluje hluk a je antistatický.

8. Vinylové dílce k lepení z kolekce 600 wood, dekor Polaris, Wineo, KPP, cena od 714 Kč/m2, www.kpp.cz

…Dalších 10 obrazových tipů najdete ve FOTOGALERII pod hlavní fotkou článku.

Klidný spánek, část 2.: Netrpíte na mikrovlny?

První část seriálu najdete zde.

Jsou to původně armádní technologie ohřívačů jídla, vysílaček a radarů, které se v zájmu obrovských zisků různých korporací velmi rychle a nekontrolovaně protlačily do masového užití veřejností, ačkoliv i v armádách různých zemí byly před půl stoletím shledány nebezpečnými. Normy pro míru škodlivosti záření určují výrobci těchto zařízení. Zodpovědné osoby za ochranu zdraví veřejnosti v tomto státě zřejmě spí, nebo cíleně hájí zájmy průmyslu.

V některých jiných zemích Evropy se už tolik nespí, a to, čemu se u nás „vědci“ stále vysmívají, se bere velmi vážně. Po instalaci wi-fi signálu ve školách nastalo mnoho případů onemocnění dětí, z nichž některé byly velmi vážné srdeční kolapsy. Jedná se o procento dětí zvýšeně citlivých na mikrovlnné záření a elektromagnetická pole všeobecně.

Pokusy na dětech, nezávisle na jejich citlivosti, bylo zjištěno, že po delším telefonování mobilem, nebo při zapnutém wi-fi, jsou výsledky jejich písemných testů výrazně horší, než u skupiny dětí, jejichž mozek mikrovlnám vystaven nebyl. Celá generace současných dětí může být ohrožena, dokud zájem o zdraví lidí nepřevládne nad komerčními zájmy. Zpomalení myšlení, ztráta vitality, přerušovaný spánek, hormonální nerovnováha, srdeční poruchy, zvýšený či urychlený výskyt rakoviny.

Ve Francii například po těchto pozorováních z praxe prošel zákaz instalace wi-fi ve školách, dokud nebude prokázáno, že je to zdraví bezpečné. Uvědomují si, že děti jsou základem budoucí společnosti, a není vhodné hazardovat s jejich zdravím a psychikou. Stejně tak malým dětem bylo v jejich zájmu zakázáno ve škole nosit a používat mobilní telefony. Děti ve vývinu jsou mnohem jemnější a snadněji poškoditelné, než dospělí.

Další výzkumy, v rozporu s reklamou, propagandou a tvrzeními, která se předkládají veřejnosti, ukazují, že bude nutné použití bezdrátových technologií přehodnotit. Je jen otázkou času, jak dlouho budou lidé chtít žít v této uměle hýčkané nevědomosti, nebo kdy vlivy na zdraví dosáhnou limitu, který již nelze ignorovat.

Jaké účinky mají mikrovlny

Elektromagnetická radiace (EMR) může mít různé vlnové délky, například mikrovlny. Do oblasti mikrovlnného záření patří radiace z mobilních telefonů, vysílačů, wi-fi, mikrovlnné trouby a dalších zařízení.

Každá člověkem uměle vytvořená EMR představuje větší či menší, někdy však velmi vážné zdravotní nebezpečí pro živé organismy. Její účinky se klasifikují jako tepelné (termální), a biologické (netermální). Mluví se především o těch prvních, snadno měřitelných, ty druhé jsou však mnohem nebezpečnější.

Termální účinek znamená, že mikrovlna rozkmitá molekuly a způsobí tím ohřátí, například pokrmu v troubě. Mobilní telefon také ohřívá tkáně mozku svým mikrovlnným zářením, ale vědci usoudili, že ne nikterak výrazně, a proto to nevadí. A tím debata končí.

Je tu ještě ale jeden účinek mikrovln, a to je ten netermální, biologický. Ten není tak snadno měřitelný, lze ho pouze cítit, nechat si jím snižovat kvalitu života, onemocnět na něj, nebo na něj zemřít, a všechno je oficiálně vpořádku.

Když vás bolí hlava nebo cítíte únavu, nelze to vědecky zaškatulkovat, vyčíslit a dokázat na stupnici bolesti nebo únavy váš stav. Pokud půjdete s nějakou bolestí k doktorovi, jste také odkázáni na to, zda vám uvěří, nebo neuvěří, je to prostě biologická záležitost.

Tohoto principu se zneužívá při bagatelizování biologických účinků mikrovlnné radiace. Každý vnímáme různé vlivy kolem nás a v nás individuálně. Někoho kouření zabije rychle a efektivně, někdo si s dehtem v plicích užije oslavu devadesátých narozenin. Necháme tedy kouřit malé děti ve školce, na základě toho, že to nějaký důchodce přežil?

Normy pro veřejnost by se měly stanovovat s ohledem na nejcitlivější jedince, což jsou právě děti. Mnohé z nich tráví v silném ozáření celý čas ve škole i doma, mnohdy spí se zapnutým mobilem i bezdrátovým modemem u hlavy. Je to věc úplně nová a rodiče obvykle nemají tušení, čemu sebe i své děti dovolí vystavovat.

Mimochodem dvouhodinové vystavení pokusných krys zesílenému záření mobilního telefonu jim postupně způsobilo rakovinu mozku a odumření mozkových buněk potřebných k učení a pamatování. Aby tyto pokusy mohly být irelevantní, současné normy jsou stanoveny tak, že počítají v průměru s deseti minutami telefonního hovoru denně, a s dospělým zdravým člověkem. To samo o sobě je nesmysl, mnoho lidí protelefonuje celé hodiny, zvláště s neomezenými tarify, a málokdo je ve vynikající kondici.

Děti mají navíc slabší a menší lebku i objemy tkání, které záření absorbují. Nelze-li prokázat současnou vědou nebezpečnost nějakého záření, nelze přeci prokázat ani jeho bezpečnost. Alkohol také nezabije každého, kdo po jeho pozření usedne za volant, ale přesto máme zákony chránící bezpečnost lidí, jež kombinaci požití alkoholu a řízení zakazují. Proč ještě není zakázáno nedobrovolné ozařování mikrovlnami?

Text připravil spolupracovník redakce časopisu Rodinný dům Jaroslav Svoboda. Informace o jeho práci a projektech najdete na webu Ekozahrady.com.

Závěrečnou část seriálu najdete na BLOGU příští týden.

Ytong vypsal soutěž o YQ stavbu

(Komerční prezentace)

Od září do konce listopadu se mohou všichni, kteří dokončili a zkolaudovali dům z Ytongu v posledních pěti letech, přihlásit do soutěže. Na webu yqstavba.ytong.cz se registrují a napíší potřebné informace o svém projektu. Soutěž je otevřená pro novostavby i rekonstrukce. Web bude propojen se sociálními sítěmi, soutěžící tak mohou snadno sdílet svůj projekt a získávat své fanoušky. Cílem soutěže je zapojit tak co nejširší veřejnost, aby zde vyjádřila své názory a vyměňovala si své zkušenosti s různými typy výstavby.

První tři ceny určí hlasy publika soutěže. Vítěz získá 50 000 Kč, druhé místo 20 000 Kč a třetí 10 000 Kč. Výsledky budou veřejně přístupné celou dobu a příznivci soutěže tak mohou průběžně sledovat pořadí. Ytong však udělí ještě jednu cenu odborné poroty. Ohodnocení 20 000 Kč získá projekt, který podle názoru technických poradců bude nejzajímavější a přinese inovativní přístup do výstavby rodinných domů.

 „Pro veřejnost bude web soutěže sloužit také jako platforma inspirace a zkušeností s nejrůznějšími možnostmi, jak stavět rodinný dům. Přínosné určitě bude i to, že se lidé mohou přihlášených majitelů domů ptát na nejrůznější detaily a doporučení,“ uvádí k soutěži Luděk Suchomel, vedoucí marketingu.“

Stavební systém Ytong je pro svou jednoduchost jedním z nejžádanějších u výstavby rodinných domů. Výrobce Ytongu se proto rozhodl zviditelnit nápaditost jednotlivých projektů a vypsal soutěž, v níž mezi tři výherce z hlasování veřejnosti a jednoho vítěze odborné poroty rozdělí sto tisíc korun.

VYTÁPĚNÍ, část 2.: Plyn jako nejčastější varianta

První část seriálu najdete zde. 

Vytápění zemním plynem stále patří k nejpohodlnějším způsobům. Výhodou je plně automatický chod, vynikající regulovatelnost, účinnost spalování, možnost programového řízení a příznivé provozní náklady. Dnes už tak trochu archaickým lokálním plynovým kamnům (kdysi populárním „vafkám“) odzvonilo, nahradily je nízkoteplotní a zejména kondenzační kotle s vysokou účinností a nižší spotřebou.

Teplo z modrých plamínků

Plynové kotle lze připojit k různým typům otopných soustav, tedy i k teplovodním radiátorům nebo podlahovému vytápění. Do správně projektované topné soustavy je výhodné k plynovému kotli připojit doplňkový zdroj (krb, krbová kamna, solární kolektory). Výhodou je možnost přitopit si kdykoliv mimo hlavní topnou sezonu (třeba jen v obýváku) a také cenově výhodný ohřev teplé užitkové vody.

Markantní rozdíl v pořizovacích nákladech na instalaci teplovodního vytápění plynovým kotlem se liší dům od domu. Podle odborníků z Ekowattu však pro běžný rodinný dům se šesti kusy radiátorů představují investici od osmdesáti do sta tisíc. To za předpokladu, že budova má plynovou přípojku, vyvložkovaný komín a instalace kotle nebude vyžadovat další stavební úpravy.

Kotle na plyn

Podle způsobu provozu se plynové kotle dělí na klasické, nízkoteplotní a kondenzační, podle způsobu ohřevu vody pak kotle bez ohřevu teplé užitkové vody (TUV), určené pouze pro vytápění, kotle s průtokovým ohřevem TUV, tzv. kombinované, a konečně kotle pro akumulační přípravu TUV (buď s vestavěným zásobníkem, nebo s možností připojení externího zásobníku).

Vybrat si plynový kotel, který by optimálně vytopil dům a zároveň měl jeho výkon dostatečnou rezervu pro ohřev teplé užitkové vody, není jednoduché a měl by pomoci projektant. Přesto se nabízí orientační určení výkonu kotle a velikosti vytápěného prostoru: 5–11 kW na 100 až 220 m3, 9–18 kW na 180 až 360 m3 a 9–24 kW na 180 až zhruba 480 m3 prostoru.

Příběh čtenáře
Jaromír a Nikola K. zdědili starší domek po prarodičích. „Ještě dva roky – to než jsme vyprázdnili kůlnu – jsme topili uhlím,“ vzpomíná paní domu, „což byla hlavně moje starost. Do domu sice vedla kdysi zřízená přípojka a byly tu i teplovodní rozvody s radiátory, staří se ale plynu báli, a proto topili a ohřívali vodu postaru.“ Tečku za uhelnou anabází udělala výplata stavebního spoření. Jaromír počítá: „Vyfrézování a některé zednické úpravy 10 m komína stály asi 12 tisíc, vložka 18,5 tisíce, za technickou kontrolu a revizní zprávu jsme dali 1 200 Kč, instalatér si řekl o 2,5 tisíce, kotel se zásobníkem stál okolo 36 a jeho zapojení a spuštění dalších 5,5 tisíce korun. Čistý a levnější provoz nás tedy stál kolem 75 tisíc korun.“

Výhody (a nevýhody) zařízení

Vytápění zemním plynem je poměrně „levné“, nese však s sebou vyšší pořizovací náklady na otopnou soustavu. Technické a provozní požadavky na plynové kotle se zpřísnily a nyní lze zakoupit pouze kondenzační kotle s výměníkem.

K výhodám patří čistý automatizovaný provoz a skvělá účinnost, určitou nevýhodou je povinnost (nutnost) provádět pravidelné odborné revize plynového kotle, což představuje další náklady. (Cena za revizní prohlídku plynového kotle se může lišit v závislosti na regionu nebo revizním technikovi. Zpravidla se pohybuje v řádech několika set korun, až po částku kolem dvou tisíc korun. Např. Brno – 1 200 Kč bez DPH.)

Pokud přemýšlíte nad případnou výměnou kotle na tuhá paliva za plynový, můžete požádat o kotlíkovou dotaci a v kladném případě získat podporu až 85 % ze způsobilých nákladů (v maximální výši 150 tisíc korun).

Provozní náklady
Ve standardním rodinném domě s vytápěnou plochou 150 m2 se na vytápění ročně spotřebuje kolem 40,5 GJ tepla (11 250 kWh/rok). K tomu je však nutné připočíst ještě přípravu teplé vody, což je dalších asi 12,5 GJ za rok (3 500 kWh/rok). S běžným plynovým kotlem to představuje náklady ve výši zhruba 25 až 26 tisíc Kč (v pasivním domě o stejné výměře jsou tyto náklady 3 až 4x nižší). Obecně platí, že snížení pokojové teploty o 1 ºC představuje snížení spotřeby plynu na vytápění až o 6 %. Chcete-li tedy topit co nejúsporněji, pak doporučené optimální teploty se pohybují v obytných místnostech kolem 20 ºC, v kuchyni a ložnici bohatě stačí 18 ºC a na chodbách, schodišti a ve vedlejších (provozních) místnostech dokonce jen 15 °C.

Plyn je účinná alternativa

Z hlediska efektivity se jako nejvýhodnější jeví kondenzační kotle, které v porovnání s „klasikou“ dosahují o 15 % (i více) vyšší účinnosti. Udávaná účinnost kondenzačních kotlů může převyšovat hodnotu 100 % (až 106 %). Každý kondenzační kotel vyžaduje trvalý odvod kondenzátu. Lze jej napojit přímo na kanalizaci bez dalších opatření, napojení však podléhá schválení správcem kanalizační sítě.

Výpočet ceny plynu
Cena plynu se skládá z více složek. Jako koncový zákazník sice dostáváte pouze jednu fakturu s jedinou koncovou částkou, ovšem tato částka ve skutečnosti směřuje z části k dodavateli plynu a z části k distributorovi plynu, který zajišťuje dodávku a transport plynu až do vaší domácnosti. Zatímco jedna část ceny je regulovaná státem (tvoří přes 19 % ceny, zahrnuje cenu za přepravu, za distribuci a za službu operátora trhu a nelze ji ovlivnit, neboť distributor a distribuční soustava jsou určeny místem vašeho bydliště), zbytek ceny (téměř 81 %) je neregulovaný a určuje jej dodavatel – obchodník. Právě zde je prostor pro úspory, neboť dodavatele si můžete vybrat dle vlastního uvážení. Ke koncové ceně plynu se samozřejmě připočítává DPH 21 %.

Ve třetí části seriálu příští týden se zaměříme na elektřinu.

Seznamte se s rostlinami pravěku: Cykasy

Pamětníci dinosaurů

Zdravým a dobře rostoucím cykasům vyraší nové listy jednou za čas, ale bývá jich více najednou. O to větší radost pak takový svěže zelený chochol působí.Cykasy jsou prastará skupina rostlin, která na Zemi žije již od druhohor. Dnes už je doba jejich slávy a rozmachu dávno pryč a zbytky kdysi početných populací (dá se říci i cykasových lesů) spíše přežívají na obvykle nehostinných, izolovaných, často skalních stanovištích, kde mají jen málo konkurence. Z těchto dob tu zůstaly i přesličky, plavuně, vranečky, některé druhy kapradin a mnohé jehličnany. Jsou připomínkou dávného, zvláštního, nekvetoucího světa – protože v té době nebylo hmyzu, který by opyloval.

Zkamenělé otisky listů cykasů se našly na všech kontinentech, včetně Antarktidy, dnes však zůstaly jen v tropech a subtropech Asie, Ameriky, Austrálie a Afriky. Většinou však patří mezi druhy vzácné a ohrožené. Běžní pěstitelé u nás znají většinou jediný druh – Cycas revoluta, který je běžně ke koupi v květinářství. Cykasovitých rostlin je však mnohem více, dělí se do tří čeledí (Cycadaceae, Zamiaceae a Stangeriaceae) s celkem 11 rody a přibližně 250 druhy.

Nejznámější cykas

Jak již bylo řečeno, nejčastěji nabízený a pěstovaný druh je Cycas revoluta. Pochází z Japonska, z nevelkého souostroví Ryukyu a z jihu ostrova Kjúšú. Roste tam nejčastěji na pobřežních skaliskách. Přestože pochází z menších ostrovů a jeho semena místní lidé každý rok sbírají pro komerční účely, je neobyčejně rozšířený. Musí to být působivý a krásný pohled na lesíky elegantních, temně zelených pravidelných chocholů listů kolem mořského pobřeží.

Jeho semena v přírodě šíří havranovití ptáci, kteří na skaliskách ozobávají oplodí a semena zanechávají na místě. Rostou proto často i na malých skalních ostrůvcích v moři. Další miliony rostlin zdobí zahrady a parky tropů a subtropů celého světa nebo alespoň květináče evropských a amerických domácností.

Pokud si kupujete cykas do bytu, jistě vás zajímá, jaké velikosti doroste. U tohoto druhu jsou známy až osmimetrové rostliny, ale nejčastěji kmen nepřesahuje výšku 2 metry, stejně tak i „rozpažení“ tuhých, tmavozelených listů. Roste však relativně pomalu, takže klasická nerudovská starost „kam s ním?“ vás čeká za 10 až 20 let, pokud nebydlíte v příliš malém bytě.

Kromě druhu Cycas revoluta se v prodeji občas objevují jiné druhy, internetové obchody nabízejí semena rodů Cycas, Zamia, Macrozamia, Encephalartos, Bowenia a dalších. Nejvhodnější do bytů jsou malé druhy zamií, některé dorůstají jen půlmetrové výšky, nemají pichlavé listy a během pár let začnou vytvářet pěkné samčí nebo samičí šištice.

Málo známá cykasovitá rostlina Bowenia spectabilis se začíná objevovat v internetových obchodech německých firem. Je hodně stínomilná a dlouho nedorůstá větších rozměrů.

Mezi cykasy se najdou také malé druhy, ale nejsou příliš dostupné. Další rody patří buď k extrémně vzácným a v přírodě vymírajícím, nebo dorůstají obřích velikostí. Specialitou jsou druhy afrického rodu Encephalartos, které jsou kombinací obojího a navíc mají listy tvrdé jako plech a špičaté jak jehla.

Proto si na cykas raději dávejte pozor, a pokud máte malé děti nebo psa, zvažte, zda ho v bytě skutečně chcete. Symptomy cykasové otravy jsou dýchací potíže, zvracení, průjem a ztráta vědomí. Japonská a čínská lidová medicína používají cykasová semena na léčbu průjmu, tuberkulózy, neuralgie a dalších chorob. Samozřejmě v přesně stanovených dávkách a upravené určitým způsobem, takže to v žádném případě nezkoušejte také!

Pěstování doma i na zahradě

Pěstování je většinou velmi snadné, cykasům vyhovuje lehký propustný substrát složený z rašeliny, kvalitní kompostové zahradní země a písku. Výborně se osvědčil přídavek inertního materiálu, který zvyšuje propustnost, například Seramis, drcená cihla nebo drobný štěrk. Základem úspěšného pěstování je správná zálivka. Trvalé přelití je zhoubnější než občasný přísušek. Hnojení není žádná věda, skvěle fungují hnojivé tyčinky nebo granule, které uvolňují živiny pomalu v průběhu celé vegetační sezony.

Rašící listy cykasu se rozvíjejí podobně jako mladé listy kapradin – vyrůstají svinuté a postupně se narovnávají.Problémem nejčastěji pěstovaných cykasů (tedy Cycas revoluta, Zamia furfuracea nebo Zamia integrifolia) je dostatek světla. Mají rády letnění venku na zahradě nebo na jižním balkonu. Ve stínu protahují listy na dvojnásobnou délku a stávají se z nich nehezká „košťata“. Zmíněné zamie jsou poměrně teplomilné, ale Cycas revoluta ve své domovině zažívá i mrazíky a jeho teplotní minimum je minus 6 °C, nemusíte se tedy bát chladného zimování.

Jedním z nejčastějších problémů pěstitelů je neochota rostlin tvořit nové listy. Skutečně to cykasům velmi dlouho trvá, zvláště po přesazení nebo nějakém větším zásahu, než se vzpamatují. Pak ovšem příjemně překvapí, protože vytvářejí více listů najednou, které vyjedou ze středu jako nějaké podivné zelené anténky. Potom se ovšem rozmotají, narovnají a je to nádhera! Zamie jsou jiné – těm narůstají listy postupně po jednom.

U nás lze koupit další druhy cykasů jen výjimečně, ale třeba v Německu některé firmy nabízejí velmi zajímavé vzácné druhy a posílají je poštou – nejbližší najdete v Mnichově. Jsou to však rostliny dosti drahé a je třeba si pečlivě prostudovat jejich nároky.

Pozor, jed!
Jako všechny cykasovité rostliny je i Cycas revoluta jedovatý. Jeho kmen i semena však obsahují velké množství škrobu, a tak se obyvatelé ostrovů naučili v nouzi tuto rostlinu využívat jako náhradu úrody zničené bouřemi a hurikány. Jedovatý cykas pomohl překonat hlad, než se políčka vzpamatovala. Cykasové kmeny i semena je možné upravit tak, aby se jedovatost zmírnila na minimum, je však nutné pečlivě dodržet staré ověřené technologie, jak toxiny ze škrobu vyplavit. Japonci z Rjúkjú škrob nevyužívali jen jako potravinu – fermentací z něj získávali alkoholický nápoj podobný rýžovému saké. Byl vždy mírně jedovatý a občas se stalo, že zabil všechny nestřídmé hodovníky kolem stolu. 

BLOG: Netradiční rodinný dům, díl 7.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Váhali jsme mezi lacinou dřevotřískou a poctivými dřevěnými dveřmi. Dá se říci, že v okolí máme dost řemeslníků, kteří se specializují přímo na tento typ zakázek, avšak snižující se objem finančních prostředků na účtu nás opět dovedl k nutnosti porovnat obě varianty.

Při rozeslání poptávek neměl nikdo s ničím problém, avšak když k nám přišel první technik na zaměření dveří, vyvstal pro „typové“ dveře lehce neřešitelný problém: tím bylo spojení dveří do kotelny s posuvným pouzdrem pro dveře do chodbičky. Sériově vyráběné dveře nám v tom případě nemohl nikdo nabídnout, a tak bylo po debatách o cenově výhodnější variantě dřevotřísky oproti dřevěným dveřím.

Vybírali jsme tedy ze tří možných dodavatelů z blízkého okolí a naši zakázku jsme nakonec svěřili domácímu Stolařství Stejskal. Majitel firmy, dříve mistr odborného výcviku na řezbářském učilišti, zakázku bral poctivě i se zájmem, vytvořil na míru obložku do obložky a všechny dveře krásně sladil do jednoho tónu, i co se týče kresby letokruhů. Dveře jsme po dlouhých diskusích nechali v přírodní barvě bez moření, aby ladily s pohledovými stropy.

Do úzké chodby s pokoji a koupelnou jsme pořídili posuvné dveře ze skla s pojezdem „po zdi“ po kolejnici. Dnes se dají pořídit za velmi zajímavý peníz, ale tenkrát se jejich cena pohybovala na trojnásobku současné ceny. Díky neustálému sledování inzerátů jsme dveře sehnali v Praze z výstavy s 60% slevou a při převozu jsme vyzkoušeli jejich kvalitu a tvrdost, když nám v nákladním prostoru vozu spadly a nerozbily se! Pád a jízdu dlouhou 400 km skutečně ustály. Vzhledem k tomu, že byly z výstavy, jsme si ale nemohli vybírat jejich vzhled.

Skleněné dveře mají svůj rub a líc

Výběr skla pro celoskleněné dveře jsme sladili s výplní ve dveřích dřevěných. Při detailním zkoumání se rozdíl pozná jen na omak. U dveří celoskleněných jsou pruhy leptané, zatímco u dřevěných dveří jsou lepené. Z praktického hlediska bych nyní leptané sklo již nechtěla – leptaná strana se hůře myje, a když jsou v domě malé děti, udržet sklo „čisté“ je skoro nereálné. Některé otisky mastných ručiček drží i po několikanásobném mytí naprosto dokonale.

Při kolaudaci domu měli naši přátelé i rodina většinou problém, že skleněné dveře jsou průhledné a netěsní hluk tak dokonale jako dveře klasické. Chodby jsou však díky prosklení příjemně prosvětlené, přes den v nich nesvítíme ani v zimních ponurých dnech. Jejich nečekaný nedostatek odhalili naši domácí mazlíčci. Kočka přišla velmi snadno na to, jak dveře odsunout, a pes se zase do nich opře a cloumá s nimi tak dlouho, až se někdo zvedne a dveře mu raději otevře, než stále poslouchat nepříjemný zvuk, který způsobují vibrace dveří v pouzdře či na kolejnici. O průvanu ani nemluvě, avšak možná díky tomu se nám zde netvoří plísně.

Nám se dveře líbí, bydlíme tu sami, návštěvy jsou zde jen chvíli. Jejich hlavní devízou je úspora místa, u posuvných dveří do pouzdra je úspora 100%, z obou stran můžete mít u stěn skříně, avšak musí se počítat s určitým zvukovým diskomfortem při posunu dveří v pouzdře či po stěně.

Oříškem je však úkol do stěny pouzdra něco přivrtat. Například nad botník v předsíni jsme chtěli zavěsit zrcadlo, protože jinde na něj prostor nemáme. Pak bylo třeba mít tři šikovné lidi: dědu, manžela a stavbyvedoucího, baterku, dlouhé ruce, nářadí a hodně štěstí, aby matka na utažení nespadla na dno pouzdra.

Pokračování najdete na našem BLOGU příští týden.

* * *

Autorka Lenka Buryánková, DiS., působí jako referentka krizového řízení a požární ochrany na městském úřadě, je dobrovolnou hasičkou. Má ráda mandaly a minerály, věnuje se kreativním činnostem doma i na zahradě.

Všechny díly seriálu:

 

Vsakování dešťové vody v českých podmínkách

(Komerční prezentace)

Letošní počasí nám problémy suchem i přívalovými srážkami dosti tvrdě připomenulo, a není vyloučeno, že může být ještě hůř. Začínají si to uvědomovat i vlády vyspělých zemí, Českou republiku nevyjímaje. Proto byl například spuštěn dotační program Dešťovka, s cílem motivovat lidi k zachycování a používání dešťové vody.

Předpisy pro hospodaření s dešťovou vodou se v naší republice pomalu tvoří již několik let.

Srážkovou vodu je dle příslušné vyhlášky (Vyhláška 501/2006 Sb. o obecných požadavcích na využívání území  § 20) nutno přednostně vsáknout na vlastním pozemku. Podle četných informací v literatuře je však jen část povrchu České republiky vhodná ke vsakování. Zbytek je buď pokryt hlínami a jílovitými zeminami, do nichž lze vsakovat jen obtížně nebo vůbec, nebo leží vrstvy, vhodné pro vsakování, až ve velkých hloubkách.

Návrh vsakovacího zařízení

Pro vsakování u nás platí ČSN 75 9010. Poněkud se liší od předpisů používaných jinde v Evropě, protože bere v úvahu složitější vsakovací poměry naší republiky. Není již zcela „nová“ – byla vydána v roce 2012 – ale stále nepronikla do povědomí lidí.

Při návrhu vsaku je potřeba znát velikost plochy, z níž má být voda vsakována. Je to lehce měřitelné, stejně jako sklon plochy. Dále záleží na druhu povrchu, na který voda dopadá, a který ovlivňuje rychlost odtoku do vsakovacího zařízení. Rovněž délku trvání srážek a jejich intenzitu pro dané místo lze pro vybrané lokality v ČR snadno zjistit v normě. Je však nutno připomenout, že norma sice vychází z dlouhodobých hydrologických dat, ale že jsou to data statistická, na které skutečné přírodní srážky občas neráčí brát přílišný ohled.

Interval možného „přetečení“ se volí podle důležitosti objektu. Většinou se počítá s jedním možným (dovoleným) selháním během 5 nebo 10 let. Je samozřejmě možné stanovit delší intervaly selhání, tj. vyšší bezpečnost. Zařízení je pak rozměrnější, tedy i o dost dražší, u specifických objektů se přesto vyplatí. U zastavěných pozemků nemusí být pro umístění vsakovacího zařízení dostatečný prostor – pak může být řešením povolení regulovaného odtoku, je-li ovšem kam odtok pustit.

Z plochy pozemku a srážkových hodnot lze vypočítat objem zařízení, které je schopno vodu zachytit. Ta se pak dostává do země v závislosti na jejích parametrech, v tomto případě je to rychlost vsakování, charakterizovaná koeficientem vsaku (kv, jednotky jsou m/s). Podle druhu zeminy jsou hodnoty kv v řádu 10-2 pro písčité zeminy, až 10 -9 pro jíly.

Na úspěšnost návrhu velikosti a aktivní plochy vsakovacího zařízení (vsakovací galerie) má kv naprosto rozhodující vliv. Aby se nestalo, že na pozemek spadne další srážka ještě před vyprázdněním galerie, nesmí dle ČSN doba zdržení překročit 72 hodin. Je to důležité také z důvodu možného zahnívání vody při dlouhém zdržení.

ČSN 75 9010 upozorňuje na odlišnost hodnoty Kv od řady hodnot stanovených dříve. Ukládá zjišťovat vsakovací poměry přímo na místě, není však návodem typu “kterak si sám a rychle stanovit koeficient vsaku“. Proto se správný návrh vsakování neobejde bez kvalifikovaného hydrogeologa. Zvláště v případě nemožnosti vsakovat (bod 1 vyhl. 206) má posudek odborníka u úředníků větší váhu, protože nelze úředně vymáhat nemožné (nicméně i to se stává).

Srovnání velikosti vsakovacích zařízení v různých zeminách

Závislost objemu galerie na koeficientu vsaku (Pipelife.cz)Přiložený graf udává závislost velkosti vsakovací galerie na parametrech zeminy. Výpočet byl proveden programem firmy Pipelife, vycházejícím z ČSN 75 9010, pro malou plochu (mají být vsakovány srážky z pozemku rodinného domku 250 m2) a pro plochu 1000 m2, s použitím srážkových dat pro Prahu. Nebyl povolen řízený odtok a nebyla omezena šířka a délka vsakovacího zařízení, další parametry jsou pro všechny případy shodné.

Program počítá pro zadané podmínky vždy galerii minimální velikosti (a ceny) s optimální vsakovací plochou. Vypočtené galerie jsou proto úzké, dlouhé a mají záměrně jen jednu vrstvu boxů. Díky velké ploše dna mají navržené galerie velkou vsakovací schopnost, nemusí být však v tomto tvaru na daném pozemku realizovatelné. Po zadání rozměrového limitu /délka, šířka a hloubka/ navrhne program galerii potřebného objemu a tvaru, případně i jako dvou- nebo vícevrstvou, což je někdy spojeno se zvětšením požadovaného objemu.

Z grafu je vidět, že u dobrých vsakovacích poměrů není chyba stanovení kv příliš kritická, ve zhoršených poměrech však na přesnosti stanovení kv velmi záleží. Jde tam nejen o funkčnost vsakovacího zařízení, ale i jeho strmě rostoucí cenu, proto se náklady na hydrogeologický posudek mohou několikanásobně vrátit.

Program Pipelife dokáže navrhnout i galerii mnohem většího objemu, než vyžaduje statistický objem srážek. Účelem je získat dostatečnou vsakovací plochu „za každou cenu“, například když není povolen řízený odtok dle bodu 2. či 3. vyhlášky (program na nízké objemové využití uživatele upozorní – v příkladu je u hodnoty 1 x 10-6  objem cca 2 x větší než potřebný pro spadlou vodu. Objemové využití je tedy jen 45% – docílila se však „použitelná“ vsakovací plocha). To v praxi ovšem může někdy znamenat tak rozměrné zařízení, že kvůli vysoké ceně stejně nebude realizováno – zde si musí rozhodnout budoucí uživatel.

Pro podobné případy, v našich zemích bohužel nikterak výjimečné, jsou velmi výhodné nízké vsakovací boxy. Příkladem je Pipelife Stormbox, který díky výšce pouhých 300 mm dává v horších podmínkách vsaku, tj. při potřebě velké vsakovací plochy, poměrně malý „balastní“ objem. Oproti vyšším, tj. i materiálově náročnějším konkurenčním vsakovacím útvarům zaručuje systém Stormbox příznivou cenu zařízení.

Pipelife Stormbox díky výšce pouhých 300 mm dává v horších podmínkách vsaku, tj. při potřebě velké vsakovací plochy, poměrně malý „balastní“ objem. (Pipelife.cz)

Znalost hodnoty Kv a dobře spočítaná velikost zařízení může ušetřit značnou peněžní částku nebo velké problémy.

Pro jistotu ještě jednou připomínáme, že ČSN 75 9010 důrazně upozorňuje na nezáměnnost některých starších dat s koeficientem  vsaku.

Při velkém zatížení vsaků (u vsaků hluboko založených nebo při zátěži nákladní dopravou, parkovištěm autobusů apod.) je nezbytná i kontrola statiky, protože by nebylo dobrou vizitkou instalační firmy ani výrobce, kdyby se boxy deformovaly, neřku-li probořily. K náročné zátěžové variantě doporučujeme sahat s opatrností a většinou až pokud není jiná možnost umístění vsaku.

Problémy s náhradami a záměnami

Většinou k nim dochází při nákupu. Oslovený obchodník má na skladě často jiný sortiment, a pokud není odborně na výši, snaží o jediné – prodat své zboží, aniž by se zajímal o skutečnou funkčnost nebo nosnost dodané alternativy.

Náhrada konkurenčního materiálu za „levnější“ nebo „náš“ je u vsakovacích galerií zdánlivě jednoduchá věc – stačí přece „jen přepočítat objem“ na jiný produkt. Výrobky různých firem ovšem nejsou stejné a některé firmy samy o sobě nabízí více druhů a provedení vsakovacích zařízení, s různými rozměry a zátěžovými parametry ve vertikálním nebo horizontálním směru.  Nelze se pak divit občasnému výskytu staveb s provozními problémy nebo s mizernou statikou vsaků.  

Jiné problémy vsaků

Příčin problémů může být více – v řadě případů například nebyl z různých důvodů povolen/realizován bezpečnostní odtok. Také různé „maličkosti“, jako je zapomenuté nebo nefunkční odvětrání či opomenutí údržby, mívají za následek velké majetkové škody. Srážky větší nebo četnější než normované, někdy však už i ty běžné, pak mohou přinést hodně nepříjemností a soudních sporů. A pokud voda zaplaví nejen pozemek váš, ale i vašich sousedů, mohou se z nich po velkém dešti stát vaši úhlavní nepřátelé.

Více na Pipelife.cz

Byt plný autorského nábytku

V jejich stylu: Patchworkový dekorativní obklad ze série Deco, Rako, www.siko.czVčasná schůzka s designérkou a následná objednávka návrhu interiéru se ukázala jako tah správným směrem. Prvotní zakázka se týkala výběru podlah a dveří do celého bytu a návrhu jedné velké a dvou menších koupelen. Přáním majitelů bylo vytvořit útulný domov převážně v přírodních jemných tónech za použití kvalitních materiálů.

Dřevěné podlahy byly tedy jasná volba. Do koupelen designérka nechala vyrobit nábytek podle svých návrhů a  zvolila kombinaci výrazného dekorativního obkladu s neutrálním základem v každé koupelně v jiném odstínu, od velmi světle šedé v rodičovské koupelně, přes středně béžovou ve velké koupelně až po tmavě šedou v nejmenší koupelně.

Kombinace dekorativního obkladu s neutrálním základem a nábytkem vyrobeným na míru podle návrhu designérky vytváří z koupelny příjemné místo k relaxaci. (1)

Nábytek na míru 

Poté, co proběhla první etapa zařizování, rozhodli se majitelé ve spolupráci s designérkou pokračovat a objednat kompletní návrhy obývacího pokoje s kuchyní, dětského pokoje pro dceru a předsíně. Největším oříškem byl obývací pokoj, který se po menší úpravě dispozice ve prospěch dětského pokoje zmenšil na šířku pouhých 260 cm. Obývací pokoj tedy potřeboval netradiční řešení, kterým se stala kolmo umístěná stěna s knihovnou a televizí.

Obývací pokoj s šířkou pouhých 260 cm si žádal netradiční řešení, kterým se stala kolmo umístěná stěna s knihovnou a televizí.

V jejich stylu: Stojací lampa z kolekce Tripod, masivní dubový stojan, stínidlo z jemné látky na poloprůsvitném plastu, výška 155 cm, Lusito, cs.bohemia-design-market.comZe stejného důvodu designérka propojila obývací pokoj s obytnou částí předsíně pomocí nábytku ve stejném provedení, konkrétně další knihovnou a komodou, čímž se prostor navíc opticky zvětšil. Veškerý nábytek byl stejně jako v koupelnách také vyroben podle návrhu designérky na míru prostoru z lakovaných MDF desek v kombinaci s dřevěnou dýhou. Desky jsou co nejtenčí, aby nábytek působil subtilním dojmem, naopak dýhované police jsou silné 36 mm.

Ve prospěch vedlejšího dětského pokoje nechali majitelé zmenšit zhruba o metr i kuchyňský kout, což si žádalo předělání rozvodů a návrh kuchyně v kuchyňském studiu. Až při konzultaci s designérkou zjistili, že podle tohoto návrhu by nebyl využitý celý kout, což je v poměrně malé kuchyni velká ztráta prostoru, proto designérka vypracovala nový návrh, u kterého se musela držet již nevýhodně předělaných rozvodů. Navíc v kuchyni musel zůstat sloup, ve kterém vedou rozvody celého domu.

Kuchyň plynule navazuje na obývací část. Provedení kuchyně v matné fólii a se zafrézovanými úchyty po celé délce dvířek nenarušuje prostor, ale naopak do něj krásně zapadá.

Byt plný nápadů

Do návrhu dětského pokoje pro šestiletou velmi tvořivou holčičku, která kromě velkého pracovního prostoru potřebovala také úložné místo na oblečení a hračky, se designérka pustila se stejnou chutí jako do již realizovaných místností.

Holčička si přála postel s výsuvným lůžkem pro přespání kamarádek a úložným prostorem na lůžkoviny. Šatní skříň se zrcadlovými dveřmi, které jednak pokoj opticky zvětšují a zároveň slouží malé slečně při oblékání, umístila designérka do výklenku.

Hlavní úložný prostor pro ošacení celé rodiny měl být situován do předsíně. K ukládání oblečení je určena celá stěna s výklenkem, do kterého designérka umístila malou předsíňovou stěnu na kabáty a botník se sedátkem. Velká skříň má na přání majitelů dveře s poloprůhledným sklem, které naznačuje obsah skříně. Naproti skříni je umístěno zrcadlo od podlahy až po strop pokrývající i roh a kromě své funkce také opticky zvětšuje prostor předsíně.

Do předsíně designérka navrhla nábytek ve stejném stylu jako v obývacím pokoji, čímž docílila optického propojení prostoru.

Díky skvělé souhře zadavatelů, designérky, výrobců nábytku a dalších dodavatelů, kteří kvalitou provedení a kvalitně zpracovanými detaily přispěli k celkovému vyznění interiéru, vznikl domov, kde je radost žít a vracet se tam.

Designérka Ing. Kateřina Pečeňová

Interiérovému designu se intenzivně věnuje již několik let. V určitém zlomovém bodě své životní i profesní dráhy se rozhodla pro změnu a přihlásila se ke dvouapůlletému studiu na DesignŠkole v Praze. Po úspěšném absolvování studia si splnila sen a ze svého koníčku učinila profesi a práci tlumočnice z francouzštiny pověsila na hřebík. Za nejdůležitější považuje vzájemný vztah a komunikaci s klientem, aby mu mohla navrhnout interiér opravdu na míru.

Kontakt: www.designer-ka.cz

19. Designblok: 304 designérů a zahraniční tvůrci z deseti zemí

Devatenáctý ročník pražského mezinárodního festivalu designu a módy letos uvádí instalace 304 designérů, módních návrhářů a designérů šperku. Návštěvníci se mohou těšit na přednášky tvůrců, moderované diskuze, divadlo a kreativní zpracování tématu Jídlo v podání českých i zahraničních designérů. Designblok se koná od 26. – 30. října 2017.„Středobodem Designbloku je Designérie, krajina vjemů požitků i her na téma Jídlo. Pro letošní ročník vznikla podle návrhu Maxima Velčovského a Veroniky Jirouškové, kteří ji pojali jako obrovskou cukrárnu. Vyrostou v ní gigantické dorty, kolotoče, které návštěvníky povozí na ikonách značky Vitra, domky od H3T architekti, skákací hora Říp, cukrové vaty nebo perníková srdce malovaná českými ilustrátory.

V Designérii bude umístěná také Garden Stage, která pohostí v průběhu týdne módní přehlídky, divadlo i koncert. Dospělí i děti ve střední hale najdou každý den bohatý program i odpočinek po absolvování výstavní části Designbloku. Téma Jídlo bude prorůstat všechny výstavní domy jak přímo gastronomickými stanicemi tak instalacemi jednotlivých designérů a značek,” popisuje ředitelka Designbloku Jana Zielinski.

Zahraniční hosté i česká špička

Mimořádnou zahraniční účast si návštěvníci užijí zejména v Art House, který bude umístěn v Lapidáriu Národního muzea. Umělecké projekty v něm představí holandský designér Maarten Vrolijk, instalaci Cocoon inspirovanou zpracováním materiálu u hmyzu vystaví francouzské studio Marléne Huissoud, italský umělec a designér žijící ve Vídni Patrick Rampelotto předvede kolekci masek, trofejí i speciální sofa. V prostoru Lapidária se představí také Maxim Velčovský a jeho instalace ze skleněných střepů nazvaná Štěstí, kterou navrhl k desetiletému výročí značky Lasvit, Frank Tjepkema, Jiří Pelcl, Klára Šumová a Michal Bačák, Tadeáš Podracký nebo Jakub Berdych.

Hlavní zahraniční host Richard Hutten uvede v Superstudiu retrospektivní výstavu své tvorby nazvanou Richard Hutten 2017. V pravém křídle Průmyslového paláce budou dále umístěny novinky prestižních českých značek, mezi kterými nebude chybět Brokis, Bomma, Křehký, Kavalierglass, Ton nebo premiéra obnovené značky Rückl. Návštěvníci se mohou těšit také na prestižní zahraniční značky Artemide, Vitra, nebo Ittala.

19. Designblok - Superstudio: Delta Light, kolekce Superloop

Výstavy designérů, studií i školních ateliérů nabídne Openstudio v levém křídle Průmyslového paláce. V něm představí nejnovější kolekce i Markéta Držmíšková a Petr Hák, Studio deForm, Llev, Milan Pekař nebo Anna Marešová designers s návrhem pražské tramvaje T3 Coupé. Zastoupená bude také móda a šperk v podání Hany Zárubové, úřadujícího módního designéra roku Mira Saba, Moniky Drápalové, značky IMRECZEOVA, Terezie Rosalie Kladošové a řady dalších. Nejnovější kolekce vystaví také šperkaři jako studio Zorya, Blueberries, Nastassia Aleinikava a řada dalších. Vrcholem módní části bude společná přehlídka ukrajinské módní návrhářky Yany Chervinské a šperkařky Markéty Kratochvílové.

Již počtvrté je součástí Designbloku také mezinárodní soutěž Diploma Selection, do které se letos přihlásilo 152 tvůrců ze 42 škol a 17 zemí. Třicítka finálových prací, ze kterých porota vybere vítěze, se představí návštěvníkům formou výstavy nebo na přehlídkovém mole. V porotě zasednou čeští i zahraniční kurátoři, galeristé i tvůrci. Nově přijala členství ředitelka prestižní holandské soutěže Lichting Mariette Hoitink, česká módní designérka Hana Zárubová nebo herečka a módní návrhářka Anna Geislerová. Ty zasednou vedle významných galeristů Rossany Orlandi, Liny Kanafani, nebo Coka de Rooye.

19. Designblok - Diploma Selection: Anna Banout, Varšava

Doprovodný program i gastronomické zážitky

Kromě tří stovek designérů nabídne letos Designblok také bohatý doprovodný program tematických přednášek designérů a zahraničních hostů, moderované diskuze i workshopy pro každý den. Své místo budou mít na hlavní stage také divadelní performance a koncert kapely Please the Trees. “V letošní roce jsme se v rámci doprovodného programu zaměřili také na podporu spolupráce mezi firmami a designéry. Společně s týmem Czechdesign jsme připravili odbornou konferenci Design & Business Talks, která firmám ukáže, jak spolupracovat s designérem a jak tato spolupráce může firmu obohatit z hlediska vnímání značky i obchodního úspěchu,“ vysvětluje Jiří Macek, kreativní ředitel Designbloku. V duchu tématu letošního ročníku se otevřou na hlavní stage kuchařské show, k dispozici bude dětská jídelní dílna a své umění předvede také mistr svého oboru – věhlasný výrobce čokolády Claudio Corallo.

Designblok každoročně podporuje charitativní projekt, kterému věnuje finanční dar v rámci vyhlašování Cen Designbloku. Letos je jím nezisková organizace Loono, která přichází s novou kampaní Žiješ srdcem. Pomocí workshopů a přednášek učí, jak jít naproti prevenci vzniku kardiovaskulárních chorob. Srdcem žijí také designéři, kteří připravili vlastní umělecké výtvory ztvárňující lidské srdce. Liběna Rochová navrhla speciální šaty, šperkařka Janja Prokić vytvořila náhrdelník ve tvaru anatomického srdce, které skrývá svůj vlastní, tolik cenný a křehký svět, se svými ilustracemi se zapojili také Tomski a Polanski nebo Michal Bačák, který převtělil lidské srdce v rostlinný organismus. Díla všech dvanácti designérů, mezi které se zařadil také Maxim Velčovský, Tadeáš Podracký, Markéta Kratochvílová nebo studio Dechem, se představí ve výstavě Loono v Superstudiu a následně v pražské DSC Gallery od 14. do 30. listopadu 2017. Následovat bude dražba a výtěžek z ní podpoří workshopy a přednáškovou činnost Loona.

Stejně jako v loňském roce Designblok podpoří také projekt Fokus Praha. V jeho instalaci najdou návštěvníci psycholampu, která jim zprostředkuje na vlastní kůži a zážitky člověka se schizofrenií. Podporu dostali také Srdcerváči, jejichž instalaci na podporu zaměstnávání OZP najdou návštěvníci v Openstudiu.

Pro devatenáctý ročník zvolili organizátoři prostor Výstaviště Praha Holešovice, kde se Designblok představí potřetí v řadě. „Design mě zajímá a zabývám se jím už nějaký čas, takže termíny Designbloku mám v kalendáři zapsané dlouho dopředu. Každý rok jsem zvědavá, s čím organizátoři asi přijdou a letošní téma, jídlo, jeho další významy a věci s ním spojené, jsou skvělým nápadem, který, jak věřím, opět posune Designblok dál,“ uvedla primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová.

Designblok se koná za podpory partnerů, zejména pak generálního partnera Erste Premier. Petra Ondrušová, ředitelka Erste Premier ke spolupráci říká:  „Věřím, že si letošní přehlídku designu nástěvníci opět užijí. Nadstandardní zážitky se snažíme doručovat i my ve službě Erste Premier. A právě pro naše klienty jsme i letos, kdy jsme partnery Designbloku již poosmé, připravili něco speciálního. Naši odpočinkovou zónu navrhlo a realizuje studio Boadesign, tedy designéři Petr Mikošek a Michaela Vrátníková. Na každý den jsme pro návštěvníky Erste Premier Lounge připravili zážitkové workshopy. Těšit se mohou třeba na ukázky, jak pracovat s jedlými květy, vůněmi nebo čokoládou.“ 

Hlavním partnerem Designbloku je kromě hlavního města Prahy nově automobilová značka Renault Česká republika, která uvede v prostoru Designbloku hned dvě instalace. Vlajkovou loď Espace najdou návštěvníci v Superstudiu; současný francouzský automobilový design dalších vozů modelové řady budou moci prozkoumat ve venkovním prostoru Výstaviště. Zvláštní instalace navíc bude k vidění na Václavském náměstí.  „Jsme nováčci na Designbloku, ale rozhodně tomu tak není ve světě designu, kde jsme jako první automobilka vytvořili samostatné oddělení designu již v roce 1961. Všechny naše expozice vyjadřují na letošním ročníku stejné téma. Je jím nová strategie designu Renault, ztvárněná jednotlivými modely do „kopretiny života“, kdy každý model odpovídá určité etapě života a je svébytný, ale současně i jasně identifikovatelný s ostatními modely značky,“ vysvětluje Zdeněk Grunt, generální ředitel společnosti Renault Česká republika, a.s.

Designblok získal pro devatenáctý ročník grant Ministerstva kultury České republiky a byl zařazen mezi prioritní festivaly Ministerstva. Ministr kultury Daniel Herman k tomu říká: „Festival Designblok vnímám jako významnou kulturní akci, která si jak pro svou dlouhou tradici a mezinárodní rozměr, tak především pro svou kvalitu a umělecké přínosy zaslouží podporu ministerstva kultury. Jsem rád, že jsme festivalu mohli v letošním roce poskytnout velmi důstojnou dotaci; ještě raději jsem, že díky jeho zařazení mezi prioritní festivaly získává tato podpora systémový charakter. Kéž se letošní ročník opět vydaří.“

19. Designblok - Diploma Selection: Liu Zhu, Madrid

Nové značení energetických štítků na vysavačích

(Komerční prezentace)

Vysáto a vytřeno naráz! Technologická novinka Rowenta Clean and Steam 2v1 (RY7557WH) kombinuje účinky vysoce efektivního tyčového vysavače a parního mopu. Patentovaná hubice prach z podlahy vysaje a vyčistí ji silou páry. Clean and Steam odstraní skvrny z podlahy (vhodný je i na parkety nebo plovoucí podlahu) jedním tahem! Pára je připravena během 30 vteřin, její množství můžete měnit na rukojeti v závislosti na typu povrchu. Vysavač zlikviduje až 99 % bakterií a choroboplodných zárodků, a to bez chemických přípravků, vystačí si s vodou z kohoutku. Doporučená cena je 7 999 Kč, www.rowenta.czNa počátku září 2017 vstoupilo v platnost nové nařízení Evropské unie týkající se značení energetických štítků na vysavačích. Jednou z hlavních změn je rozšíření třídy A o A+, A++, A+++ a zrušení tříd E, F, G.

Vysavače uváděné na trh od září 2017 musí splňovat následující kritéria: roční spotřeba energie musí být menší než 43 kWh/rok, jmenovitý příkon musí být menší než 900 W, schopnost odstraňování prachu na koberci musí být větší nebo rovná 75 %, odstranění prachu na tvrdé podlaze musí být větší nebo rovné 98 %. Emise prachu z vysavače nesmí být vyšší než 1%. Hladina hluku musí být maximálně 80 dB (A). Hadice, pokud je jí vysavač vybaven, musí být použitelná i po 40 000 oscilacích při zatížení. Životnost motoru musí být alespoň 500 hodin.

Regule Evropské unie přímo stanovuje vzor štítků, přičemž údaje na nich vypovídají o spotřebě, zpětné emisi prachu (tedy množství prachových částic, které vrací vysavač zpět do místnosti), hladině hluku a účinnosti vysávání tvrdých podlah a koberců. Energetické štítky se tak mohou stát užitečným pomocníkem pro výběr toho nejlepšího vysavače.

Povinnost lepení štítku se v současné době ukládá pouze klasickým sáčkovým a bezsáčkovým vysavačům, včetně tyčových se zapojením do elektrické sítě. Zařízení pro mokré čištění, akumulátorových, centrálních, průmyslových a robotických vysavačů se daná regule netýká.

Potěšující zprávou je, že v českých obchodech lze najít i opravdu kvalitní produkty, které se mohou chlubit vynikajícími výsledky. Nejširší nabídku cenově dostupných AAAA (4A) sáčkových vysavačů má značka Rowenta, která jako první na trhu představila vysavače, jež dosáhly nejlepšího hodnocení v účinnosti vysávání koberců a tvrdých povrchů, a to pouze s jednou hubicí – mimo jiné pravidelně získávají vysoká hodnocení ve spotřebitelských testech časopisu dTest.

Jak máme číst známá písmenka a co nám štítek sděluje?

• Energetická třída – údaj udává informaci o roční spotřebě energie (třída A+++, A++, A+ až C). Třída A+++ je nejúspornější, přičemž rozdíl mezi jednotlivými třídami představuje nárůst spotřeby o 6 kWh za každou třídu. Mezi třídami A+++ a C je tedy rozdíl 30 kWh. Průměrná roční spotřeba energie se počítá podle definovaného standardu, který je stanoven plochou 87 m2 vysávanou 50x ročně.

• Třída prachových emisí – ukazuje míru čistoty vzduchu, který vysavač vypouští zpět do místnosti. V případě třídy A jsou tyto prachové emise menší než 0,02 % vzduchu, který vysavač vysál. Ve třídě B se jejich hodnota nachází v rozmezí 0,02 až 0,08 %, u třídy F je to pak více než 1 %. Efektivita filtrace nezávisí jen na tom, jaký filtr vysavač má, ale také na tom, jak stroj těsní. Velké množství prachových částic se dostane zpět do vzduchu kvůli nedokonalé schránce vysavače a ani sebelepší filtr nepomůže.

• Hladina hluku – je na štítku vyjádřena v decibelech (dB). U opravdu tichých vysavačů tato hodnota činí 69 dB a méně (třída A). Vysavače s hlučností vyšší než 80 dB se již nesmí od 1. 9. 2017 uvádět na trh.

• Třída účinnosti vysávání koberců – je určena pomocí škály A až E, jež udává efektivitu absorpce prachu na kobercích. Mezi jednotlivými třídami se hodnoty liší o 4 %. Vysavače třídy A vysají 91 % prachu, u třídy C je to 83 %, u třídy E pak pouhých 75 %.

• Třída účinnosti vysávání tvrdých podlah – podobně jako u koberců popisuje stupnice A–E efektivitu absorpce prachu na pevných podlahách, jakými jsou dlažby, dřevěné podlahy, parkety apod. Rozdíly mezi jednotlivými třídami zde tvoří 3 %, přičemž třída A znamená, že vysavač na pevné podlaze vysaje více než 111 % prachu. Hodnota nad 100 % je dána tím, že hubice vysavače nasává prach i ze stran.

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Profil Kontakt Pro inzerenty GDPR
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025