Skip to content

Blog

REKONSTRUKCE, část 9.: Exteriér

Předchozí část seriálu najdete zde.

Jan ŠlajcherPokud se dostanete do fáze, kdy jste se vším v domě plus minus spokojeni, začnete si všímat detailů a hlavně: podíváte se ven z okna. A právě tady začíná nekonečná řada dalších akcí.

Pokud se díváte z okna na dvůr a ne do ulice, začnete si všímat, co všechno ještě není hotové. Když ještě nemáte fasádu, nevypadá váš domeček zvenku nijak skvěle, i když je vám už v jeho útrobách hezky teplo. Chybí i chodníky a terasa. Na dvoře stojí řada dalších stavení, která by si také zasloužila péči. A navíc už na nic zbývají peníze. Myslím, že je lepší si půjčit něco navíc a některé věci dodělat než se s rekonstrukcí trápit nekonečně dlouho hlemýždím tempem.

Když ještě nemáte fasádu, nevypadá váš domeček zvenku nijak skvěle, i když je vám už v jeho útrobách hezky teplo.

Začněte od fasády

K naší spokojenosti jsme fasádu dokončili a pod omítku zvolili minerální vatu, která je na rozdíl od polystyrenu pro kamenný (opukový) dům vhodnější, protože propouští vzduch, dům tak lépe dýchá a „nepotí“ se. Vedle nové fasády vypadalo všechno ostatní dost ošklivě. Do chodby jsme přinášeli z udusaného staveniště hlínu. Trávník nikde, zato kopřivy, kamení a suť skoro všude. Potřebovali jsme nová domovní dvířka i nová vrata. Na dům navazuje zídka, která najednou vypadala hrozně.

Všechny tyto věci sice už „umí počkat“, ale my jsme čekat nechtěli. Zrada v rekonstrukci spočívá hlavně v tom, že vlastně nikdy nekončí. Čím větší máte pozemek, tím je to nekonečnější. Nicméně, pokud vás to baví, svépomocí se tomu můžete věnovat až do konce svých sil (asi náš případ).

Teprve když už máte hotovou fasádu, můžete v klidu svoje stavební aktivity přesunout do exteriéru a začít vyrovnávat terén, navážet zeminu a dláždit či jinak zpevňovat plochy.

Nasaďte techniku

Nedoporučuji „křísit“ trávník na místě, kde jste rok dva pobíhali a kde se pohybovala těžká technika. Naštěstí jsme měli dostatečný vstup na pozemek ze dvou stran a přesuny těžkých hmot jsme mohli realizovat i ze zahrady. Na dvoře už tedy bylo možné začít s trávníkem. Protože obec disponovala značnou haldou ornice (po přesouvání vodovodu), nebylo co řešit. Opět nutno zdůraznit, že pokud něco zvládne těžká technika, je lepší si připlatit, než jezdit týden s kolečkem až do úmoru. Mozolům a dřině se stejně nevyhnete, protože lžíce bagru nedosáhne všude.

Plánování zahrady

Předem zvažte, kde bude trávník, kde záhony, kam vysadit stromy atd. Zahrada vyžaduje koncepci a péči stejně jako samotný dům. Tak jako existují architekti „domovní“, existují i architekti zahradní. Nechtěl bych soudit, kteří z nich jsou důležitější, z logiky věci musíte nejprve bydlet a pak se můžete zabývat zahradou.

Samozřejmě je to i o finančních prostředcích. A tady jsou zahradní architekti trochu neprávem odsouváni do pozadí. I my si museli přiznat, že na ně v závěrečné fázi rekonstrukce, kdy jsme se téměř vydali ze všech peněz, prostě už nemáme. Ale i to lze řešit. Většinou stačí trochu počkat a začít se tomu věnovat v momentu, kdy zase naberete dech.

Tip

Než začnete kopat chodníky či terasu, dobře si rozmyslete,  zda nebude nutné povolat opět těžkou techniku. Zlaté pravidlo, foťte nebo zakreslujte si všechny rozvody, plynu, kanalizace atd. Nikdy nevíte, co ještě budete na své parcele páchat, hodí se to samozřejmě i v případě poruchy nebo havárie. My jsme si museli dost „pohrát“ s přesunem domácí čističky odpadních vod (DČOV), protože bránila v cestě terase. Osobně se mi do toho vůbec nechtělo, nicméně manželka a dodavatelská firma mě správně přemluvily, že se to „vyplatí“. Takže jsme vykopali novou jámu a DČOV přestěhovali i se všemi kabely a potrubími.

Poslední část seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

Vaříme v mixéru: Hummus se zeleninou

Na 4 porce hummusu se zeleninou budete potřebovat následující ingredience:

  • 200 g nakládané nebo vařené cizrny
  • 200 g uvařené červené čočky
  • 1 lžíce tahini pasty
  • 1 lžíce sezamového oleje
  • 50 ml 33 % šlehačky případně vývar na zředění
  • sůl, pepř
  • citrónovou šťávu
  • 3 sušená rajčata v oleji nebo 2ks pečených, nakládaných paprik
  • Petrželku, koriandr

Postup je jednoduchý: všechny ingredience vložíte do mixéru (dle kapacity najednou či navíckrát) a rozmixujete. Zdobit můžete petrželkou a koriandrem, cherry rajčátky, naklíčenou čočkou, naloženými papričkami, zkrátka čímkoli, co máte rádi. Pokud máte rádi pečivo, můžete k hummusu podávat italský chléb foccacia nebo grissini, jinak přijdou vhod plátky mrkve, řapíkatého celeru či okurek.

Stolní mixér Catler BL 9010 the BossV tomto případě není třeba zvlášť výkonného stroje, pokud si ale přejete pořídit jeden univerzální inteligentní mixér, který zpracuje prakticky cokoli, doporučujeme vyzkoušet Catler BL 9010 the Boss – stolní mixér vybavený vysoce výkonným 2,2kW motorem, ochranou proti přetížení, odolnou kovovou hřídelí a jedinečným systémem nerezových nožů. S pomocí šesti přednastavených programů dokážete stiskem jediného tlačítka připravit polévky, mražené dezerty nebo ovocné či zeleninové smoothie. Třešničkou na dortu je program automatického čištění, který důkladně zbaví dno i nožový systém zbytků potravin.

Další recepty Veroniky „Koko“ Kokešové najdete na jejím blogu.

Připravila: Veronika Mannová, Foto: Veronika Mannová, CATLER

NÁVOD: Knihovna z bedýnek

Hledáte originální využití pro dřevěné bedýnky? Co třeba knihovna? To, jak je natřete a poskládáte, záleží pouze na vaší fantazii a prostorových možnostech.Co budete potřebovat:

  • Dřevěné bedýnky různých velikostí
  • Brusnou houbičku
  • Hadřík z mikrovlákna
  • Papírovou lepicí pásku
  • Barvy a lak na dřevo
  • Malířský váleček a štětec

Postup:

1. Doporučujeme bedýnky napřed nanečisto poskládat a vyfotit nebo namalovat plánek, abyste si lépe mohli rozvrhnout barevné kombinace.

1. Doporučujeme bedýnky napřed nanečisto poskládat a vyfotit nebo namalovat plánek, abyste si lépe mohli rozvrhnout barevné kombinace.

2. Pomocí brusné houbičky zbavte bedýnku všech nerovností, aby barva dokonale přilnula k povrchu.

2. Pomocí brusné houbičky zbavte bedýnku všech nerovností, aby barva dokonale přilnula k povrchu.

3. Před natíráním je důležité odstranit veškerý prach, ideální je hadřík z mikrovlákna.

3. Před natíráním je důležité odstranit veškerý prach, ideální je hadřík z mikrovlákna.

4. Aby byl výsledek dokonalý a barva vám nezatekla tam, kam nemá, oblepte rohy papírovou lepicí páskou.4. Pohrajte si s kombinací barev a způsoby natření každé bedýnky. Aby byl výsledek dokonalý a barva vám nezatekla tam, kam nemá, oblepte rohy papírovou lepicí páskou.

5. Naneste základní nátěr barvou na dřevo, nechte zaschnout a znovu natřete. Nakonec nalakujte.

5. Naneste základní nátěr barvou na dřevo, nechte zaschnout a znovu natřete. Nakonec nalakujte.

6. Na natření vnitřků bedýnek použijte štětec, kterým se snadno dostanete i do rohů.

6. Na natření vnitřků bedýnek použijte štětec, kterým se snadno dostanete i do rohů.

* * *

Pokud rádi kutíte a tvoříte, mohly by se vám hodit i další návody:

Jak dostat obrázek na květináč

Pracovní stěna

Dřevěná houpačka

BLOG: Jak jsme stavěli bungalov 3.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Monika KořínkováPamatujete si na klasické dřevěné bednění stlučené z prkýnek, které se kdysi k betonáži používalo? Dnešní ztracené bednění z dutých betonových tvárnic je moderní stavební systém, který usnadňuje práci, a vyzdívání obvodu základové desky je s ním úplná hračka.

První řadu bednění jsme založili do betonové směsi, tím jsme zároveň vyrovnali horní hrany tvárnic. Pomáhal nám rotační nivelační přístroj. Ocelové tyče zabetonované v základových pasech byly rozmístěny podle délky jednotlivých tvárnic tak, aby každou tvárnicí procházela 1 tyč. Na tuto první řadu tvárnic jsme po celém obvodu položili a svařili podélnou výztuž z tyčí z betonářské oceli a s přesahem nasucho položili druhou řadu tvárnic tak, aby jednotlivé dílce byly převázány. Nakonec jsme obě řady tvárnic zalili betonem.

Po položení kanalizace se prostor pod domem vyplnil zhutněnou drtí, svislé výztužné tyče se zohýbaly směrem dovnitř, položily kari sítě a provedla betonáž základové desky (2)

Při betonáži je důležité, aby betonová směs zatekla do všech rohů a koutů, proto se po nalití do každé tvárnice beton pěchuje (vibruje). K tomu stačí vhodná dřevěná tyč (dá se zapůjčit i tzv. vibrační tyč na beton) a pár silných rukou. Betonem se zalévá 2. řada tvárnic zhruba do výšky necelých dvou třetin. Mezi základové desky obou domů jsme vložili polystyren, který zajistil dilatační spáru mezi bytovými jednotkami.

Dilatační spáru mezi domy tvoří vložený polystyren.

Následovalo položení kanalizace uvnitř domu a vyvedení na místech, kde to bude třeba – tj. toaleta, koupelna a kuchyně. V projektu jsou všechny tyto provozy kumulovány do jednoho místa v domě, tak aby se minimalizovala jejich délka. Takové umístění šetří materiál při stavbě, kratší délka potrubí je lepší z důvodu případných oprav v budoucnu a mokré provozy umístěné v dispozici pospolu výrazně spoří spotřebu vody a energii na její ohřev.

Vybetonováno za jeden den

Po položení kanalizačního potrubí a záhozu přišel ke slovu opět bagr. Do vnitřního prostoru navozil tzv. recyklát, směs rozdrcených cihel a betonu. Tento materiál se v několika vrstvách nahutnil vibrační deskou až do výše betonu ztuhlého v ztraceném bednění. Poslední vrchní zhutněnou vrstvu tvořil štěrk.

Vnitřní okraje tvárnic jsme po nahutnění recyklátu (včetně vrchní vrstvy štěrku) ulámali a výztužné ocelové tyče ohnuli směrem dovnitř. Zároveň jsme celý vnější obvod základů obložili extrudovaným polystyrenem, který byl znivelován do požadované výšky základové desky. Tím se zabrání promrzání základové desky. Nakonec jsme navrch položili kari sítě, které celou základovou desku spojí a zaručí její kompaktnost.

Přebytečný beton se ze základové desky odstraňuje dřevěnou latí (tzv. strhávání)

K vylití základové desky jsme opět použili bagr s míchací lžící. Během jediného dne byly základové desky na oba domy vylité. Rovinnost základové desky jsme kontrolovali pomocí rotačního laseru, přebytečný beton jsme odstraňovali pomocí dlouhých latí. Zůstal rovný a hladký povrch – absolutně rovná podlaha budoucího domu.

V příštím díle začneme dům stavět do výšky, projdeme založení první řady a povíme si něco o používaném zdicím materiálu.

Jak jsme stavěli bungalov, díl 3.

* * *

Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.cz

Vychutnejte si krásu bonsají

Projekt 100 borovic představuje sto kusů bonsají borovice lesní (Pinus silvestris) v různých kombinacích a z různých míst původu.Projekt pořadatelé připravili hlavně proto, aby na vybrané kolekci jednoho sta kusů borovice lesní (Pinus silvestris) ukázali zájemcům o tuto v naší bonsajové tvorbě nejrozšířenější dřevinu její rozmanitost a krásu. K vidění jsou zde nejrůznější podoby borovice z Pyrenejí, Karpat, Tater nebo Alp; z hlediska zeměpisného jsou to pak naleziště ve Španělsku, Francii, Rakousku, Rumunsku, na Slovensku anebo až v daleké Skandinávii za polárním kruhem.

Tyto rostliny jsou podle slov Josefa Valucha zvláště cenné proto, že pocházejí z lokalit, kde by byly kvůli výstavbě silnic, dálnic, lanovek anebo protipožárních lesních koridorů zcela zlikvidovány. Majiteli se je podařilo zachránit, a proto jsou pro něj (a zajisté i pro veřejnost) o mnoho cennější.

Venkovní bonsaj japonské červené borovice (Pinus densiflora) společně s kameny tvoří nedílnou součást zahrady.

Fantazie a zručnost 

„Naším cílem je ukázat na unikátní kolekci rostlin to, jak mohou být borovice vysoce variabilní. Na různých stanovištích totiž vypadají vždycky jinak: Mají odlišný habitus a způsoby větvení, rozdíl je také v borce či velikosti a podobě jehlic. A protože je borovice nejčastěji tvarovaný rostlinný materiál, ukazujeme také různé bonsajové styly, do kterých se utvářejí: bunjin, dvojkmeny, trojkmeny, volně vzpřímený, kaskády, polokaskády, trsy nebo vysoce kreativní až umělecké podoby,“ upřesňuje Josef Valuch.

Projekt je svým rozsahem mezinárodní nejenom proto, že bonsaje pocházejí z různých světových nalezišť, ale také proto, že na jejich tvarování spolupracují se zahraničními kolegy, kteří do Bonsai Centra Musea Isabelia ve Starém Městě pravidelně jezdí (za všechny třeba světoznámá bonsajová legenda Ital Salvatore Liporace).

Do procesu proměny rostlin se ovšem zapojuje i široká veřejnost. Pokud někdo projeví zájem, najdou pro něj průvodci práci odpovídající jeho dovednostem a zručnosti. A pokud si někdo na praktickou část tvarování nebo údržbu rostlin netroufá, může nechat pracovat pouze svoji fantazii. I to stojí za to (vyzkoušeli jsme to za vás).

Raritou jsou zcela jistě bonsaje borovice lesní (Pinus silvestris) z dalekých Pyrenejí či Karpat.

Místo setkávání a relaxace

Projekt 100 borovic je počinem, který v sobě zahrnuje nejenom záležitosti týkající se pěstování bonsají, vyzvedávání yamadori, posuzování charakteru rostlin z určitých oblastí či přiřazování nejvhodnější podoby každému stromu, ale chce být také místem setkávání lidí, kterým bonsajová tvorba (a borovice obzvláště) učarovala.

„Pokud se sejde nad společným tématem více lidí, přerůstá jejich názorová výměna i do oblastí řešení mnoha jiných otázek, které je dále sbližují. A také o to nám při přípravě tohoto projektu šlo. Prostřednictvím zdánlivě obyčejné borovice lesní sbližovat pěstitele napříč bonsajovou Evropou a možná i po celém světě,“ uzavírá Josef Valuch.

Asijský druh pětijehličné borovice (Pinus parviflora) ve společnosti jalovce chvojky (Juniperus sabina) bývá častou kombinací venkovních bonsají.

Průvodce správným nákupem

Ujistěte se, zda je stromek v misce dobře prokořeněný, zda má nádoba odtokové otvory, sledujte, zda má listí nebo jehličí svěží a sytou barvu. Pokud je na rostlině tvarovací drát, všímejte si, do jaké míry se do kmene nebo větví zařezává. Bonsaje musejí být označené latinským a českým názvem. Chcete-li pěstovat bonsaje venku, hledejte takové druhy, které jsou u nás doma (borovičky, habry, buky, skalníky, cypřišky, javory, modříny nebo tisy). Z pokojových bonsají raději kupujte již zapěstované rostliny, které vydrží podmínky našich přetopených bytů a kanceláří (fíkusy, Carmony, pokojový ptačí zob, pokojový buxus, čínský jilm, nohoplod, sagerécie aj.). Nakupujte vždy a pouze u léty prověřených prodejců!

Odborný poradce: Josef Valuch, Bonsai Centrum Museum Isabelia, Isabelia.cz

Čas jara, čas natírání

Než se pustíte do natírání, je dobré kriticky posoudit, v jakém stavu se daný předmět nachází a zda místo nového nátěru není vhodnější výměna. Na druhé straně pokud je to alespoň jen trochu možné, nový nátěr dokáže divy a z nevzhledného zahradního sedacího otloukánka udělá pár tahů štětkou opět krasavce. Jen je důležité dodržet správný postup a povrch před natíráním řádně očistit i od nejdrobnějších nečistot, například obyčejným kartáčem, drátěným kartáčem, brusným papírem a v některých případech klidně i vysokotlakým čističem. Důležité je povrch zbavit odchlipujícího se starého nátěru, případně koroze.

Balakryl Okna Dveře je vodou ředitelná akrylátová vrchní barva pro všechny druhy dřeva v interiéru i exteriéru.

Příprava dřevěných povrchů

Pokud se stará barva loupe, je popraskaná či se vytvářejí četné puchýře, odstraňte ji. Silné staré nátěry můžete obrousit za pomoci brusných papírů o různé hrubosti, bruskami s brusným papírem či výjimečně drátěnými kartáči nebo ocelovou vlnou. Pro odstranění jak syntetických, tak i vodou ředitelných barev lze použít také horkovzdušnou pistoli. Při odstraňování staré barvy z rámů oken či dveří za pomoci horkovzdušné pistole však dejte pozor na okenní tabule, aby nepraskly. Odstranění starého nátěru opálením je nejlepší především u rovných ploch s minimem výstupků. Po opálení se povrch a zbytky barvy obrousí brusným papírem.

Další z možností, jak se vypořádat se starými nátěry, jsou chemické odstraňovače starých nátěrů. Většina z nich si poradí jak se syntetickými, tak i epoxidovými či disperzními nátěry na dřevě, kovu či betonu. Aplikují se speciálním štětcem v silné vrstvě, nechají se působit po dobu 15–20 minut, někdy i déle – záleží na počtu starých nátěrů. Následně se narušený nátěr odstraní škrabkou nebo špachtlí, případně se povrch lehce přebrousí brusným papírem.

Tmelení dřeva

Po odstranění starého nátěru povrch dřeva očistěte od prachu a dalších nečistot. Vrypy, odštípnuté rohy či díry po vrutech je záhodno ještě před novým nátěrem zarovnat a vyspravit. Řádně je vyčistěte i do hloubky (například tenkým šroubovákem, dlátem či hranou špachtle), pomocí ředidla odstraňte případnou mastnotu.

Následně pro vyrovnání povrchu použijte dvousložkový polyesterový tmel (venkovní použití), který se hodí pro tmelení středních až větších nerovností či vrypů (okolo 5 mm). Pro jeho zatvrdnutí je nutné použít tvrdidlo v poměru 50 : 1. Tmel do vrypů řádně zapravte tak, aby vyplnil celou nerovnost. Po zaschnutí (min. 30 minut) se povrch vybrousí do rovné hladké plochy.

Kdy natírat?

Před natíráním sledujte předpověď počasí a podle toho naplánujte práci. Ideální podmínky pro natírání jak u dřeva, tak kovů jsou teploty okolo 20 °C a 25 °C, relativní vlhkost vzduchu do 75 %, zkrátka, když to nevypadá na déšť ani na bouřku či vítr. Ten s sebou přinese rozvířený prach, který zmaří veškeré vaše snažení. Natírejte venku na zahradě, balkoně či terase, pro nátěry v interiéru je třeba zajistit přívod čerstvého vzduchu – ten uspíší zasychání, ale také s sebou odnáší výpary z barev či rozpouštědel.

Čím natřít dřevo?

Primalex Lazura - napouštědlo 3v1 představuje prostředek pro komplexní ochranu dřevěných ploch v exteriéru a významně prodlužuje životnost ošetřeného povrchu.Nátěrové hmoty určené pro dřevěné povrchy se rozlišují na laky a lazury, a to na vodou ředitelné a na syntetické. Každý druh barvy má specifické vlastnosti a hodí se do jiných podmínek. Lak neboli email je odolný barevný nátěr určený pro vrchní krycí vrstvu. Je odolný vůči zátěži, hladký a většinou lesklý. Zakrývá pohledovou strukturu dřeva, ale zpravidla vydrží o 3–4 roky déle než lazura. Používá se spíše pro renovaci starších dřevěných předmětů, nátěry oken a dveří (nejčastěji v bílé barvě).

Lazura je průhledný nátěr s větším podílem pojiv, který nechává v pohledu strukturu materiálu. Je vhodná hlavně na měkké dřevo. Díky své řídké konzistenci může proniknout do hloubky a impregnovat ho proti vlhkosti či škůdcům. Povrch přitom zůstává prodyšný.

Voda, nebo syntetika?

Hlavní předností vodou ředitelných barev je krátká doba schnutí. Většinou jde o pružné nátěry, které odolávají popraskání. Z tohoto důvodu se hodí do extrémnějších podmínek, na namáhané objekty či předměty, například plotové plaňky. Práce s vodou ředitelnými barvami je snazší, nemusí se používat ředidla, nezapáchají a případné ukápnutí se dá lehce umýt vodou. Jsou vhodnější pro nátěr nového dřeva.

Syntetické barvy se naopak ředí chemickými ředidly, avšak většinu dnešních barev již není třeba nijak ředit a jsou určené k okamžitému použití. (Výjimkou jsou barvy do stříkací pistole, kde je barvu nutné naředit správným ředidlem.) Syntetické barvy při aplikaci snesou lehké nedostatky při přípravě podkladu a hodí se pro dřevěné materiály, které již byly dříve opatřeny nátěrem. Jsou o něco méně pružné než vodou ředitelné barvy.

Jak se natírá dřevo

Všeobecně se nedoporučuje natírat předměty pouze jednou vrstvou, správný postup je nejprve impregnační nátěr a následně vrchní krycí nátěr. Impregnační nátěry fungují jako fungicidní napouštědla – svým chemickým složením zaručují ochranu dřeva proti houbám, plísním a hmyzu. Snižují rovněž nasákavost materiálu, takže následné nátěry se do dřeva tolik nevpíjí. Většinou se ředí s vodou v poměru, který je udán výrobcem. Při aplikaci můžete zvolit buď namáčení (impregnační přípravek se snáze dostane do všech míst), či běžné natírání štětcem nebo válečkem. Materiál je po impregnaci nutné nechat důkladně proschnout.

Příprava kovových povrchů

Největším nepřítelem kovových předmětů je rez, proto je nutné před natíráním ji pečlivě odstranit buď mechanickou, nebo chemickou cestou, případně kombinací obojího. Hrubou a volnou rez odstraníte ocelovým drátěným kartáčem, hrubým brusným papírem či použitím brusky, elektrické vrtačky s drátěným kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem a brusným papírem. Zvolte brusný papír s větší zrnitostí. Nejvhodnějším typem brusek pro opracování kovu jsou úhlové brusky. Pro odstranění rzi se využívají lamelové či drátěné kotouče.

Pro odstranění zbytků rzi či pro ošetření pouze lehce postižených povrchů se používají buď oplachové, nebo bezoplachové odrezovače. Při silném zkorodování je nutné nátěr odrezovačem opakovat 2x či 3x. Působení odrezovače se projeví vznikem modročerného zbarvení na povrchu předmětu. Po jejich aplikaci a uplynutí reakční doby (cca 30 minut) je dobré povrch opláchnout vodou nebo alespoň otřít povrch hadrem od zbytků chemické reakce a nečistot.

Pozor na mastnotu

Na mastný povrch žádná barva nepřilne, proto nezapomeňte na důkladné odmaštění natíraného podkladu, například technickým lihem, ředidlem či horkou vodou se saponátem. Jedná-li se o silně zamaštěnou plochu, sáhněte po ředidlu; odmaštění větších ploch vyjde levněji pomocí vody se saponátem.

Čím natřít kov?

Podobně jako u dřeva lze volit mezi syntetickými či vodou ředitelnými barvami. U vodou ředitelných barev jsou specifika shodná jako u barev na dřevo, kdy se především díky své elastičnosti tyto barvy hodí na plochy, které čelí extrémním jevům. Příkladem jsou pozinkované okapy či střechy nebo ploty, které se působením slunce či mrazu roztahují a smršťují, na což by měl reagovat i nátěr.

Syntetické barvy jsou sice odolné vůči působení povětrnostních vlivů, nicméně nedosahují takové pružnosti jako vodou ředitelné nátěry.

Barvy na kov se dělí na základní (podkladové) nátěry a vrchní (krycí) nátěry, ale v současnosti se stále častěji setkáte s jednovrstvými barvami 2v1 či 3v1.

Balakryl Antikor je vodou ředitelná antikorozní barva určená k novým i renovačním základním nátěrům kovů, plechů, hliníku, oceli, mědi, zinku, litiny i skla a plastů.Základní či antikorozní barvu naneste na očištěný, odmaštěný kovový povrch zbavený rzi, po zaschnutí základu přichází na řadu vrchní, krycí barva, která plní estetickou a ochrannou funkci. Zpravidla se provádějí dvě vrstvy – mezinátěr a vrchní nátěr.

Neželezné kovy, jako například hliník, měď či mosaz, se většinou nenatírají, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu (např. měděnka). Chcete-li ale opatřit například pozinkovaný materiál nátěrem, zvolte k tomu určenou speciální barvu.

Náš tip

Při natírání přednostně natřete členitější a nejvíce namáhaná místa, jako jsou úchyty, háčky, ohyby, lemování či spoje s okolními předměty – a to štětcem, který se na tato místa nejlépe dostane. Teprve potom natřete zbytek plochy. Aby nátěr co nejdéle sloužil, naneste ho alespoň dvakrát, a to minimálně na nejvíce namáhaných místech.

Vše v jedné plechovce

Jednovrstvé barvy (2v1 nebo 3v1), tzv. jednošichtovky, obsahují jak základní, tak i vrchní nátěr, šetří tak čas, práci i peníze. Složení barvy umožňuje dosáhnout dostatečně silné vrstvy, jež zaručí už při jednom nátěru potřebné ochranné vlastnosti. Doporučují se především pro renovace kovových povrchů. U barev 3v1 je přítomný kromě základního a vrchního nátěru i tzv. mezinátěr, který ještě posiluje ochranu natíraného materiálu.

Mezi těmito typy nátěrových hmot najdete i speciály 2v1 určené přímo na rzivé povrchy. Před nátěrem je nutné povrch zbavit jen odpadávající a hrubé rzi – žádné odrezovače nejsou třeba. Není zapotřebí základní nátěr ani ředidlo. Složení těchto barev zabraňuje rozšíření už existující rzi a zároveň antikorozní složka zabezpečuje ochranu natíraného povrchu.

Pokoj pro dvě vídeňské slečny

Dopis čtenářky…

Milá redakce,

více než 15 let žiji ve Vídni, ale do Česka jezdím za rodinou celkem často. Při každé návštěvě kupuji nejen pro sebe, ale i pro mé dvě dcery české knížky a časopisy.

V jednom z vašich čísel Bydlení mě zaujal tip na knížku Dejte dětem pokoj, a protože jsem už delší dobu přemýšlela nad tím, jak svým dvěma dcerám proměnit stávající dětský pokoj, neváhala jsem a knížku si koupila. Nápady a realizace designérky Andrey Vokřálové mě zaujaly natolik, že jsem jí napsala a pozvala ji na návštěvu k nám do Vídně.

Původní stavVe stávajícím dětském pokoji, který obývají dcery ve věku 9 a 5 let bylo potřeba vytvořit lůžko ideálně s úložným prostorem a přidat alespoň rošt do patrové části pokoje, kde nyní přebývá starší Susan. K jednomu rostoucímu psacímu stolu měl přibýt ještě jeden pro mladší Elisabeth, která půjde brzo do školy.

Do proměny jsem nechala mluvit i dcery, které si přály lezeckou stěnu, nástěnné hodiny, pěkné osvětlení, prostornou knihovnu a měkoučký koberec. Z navržených barev od bílé přes decentně růžovou a tyrkysovou v kombinaci se dřevem, tak jak je navrhla designérka, jsou holky nadšené.

Ema D., Vídeň

…a řešení

Dispozice dětského pokoje byla v podstatě daná. Zvýšenou postel a šatní skříň šlo umístit pouze ke stěně u dveří, stoly pod okno a lezeckou stěnu, po které budou děvčata moci vylézt na vestavné patro, na protější stranu postele. Více světla designérka docílila umístěním bodovek do dna vestavného patra a přidáním stropního osvětlení.

Na horní lůžko je možné vylézt po žebříku nebo lezecké stěně s opakujícím se motivem stromu.

Postel je jedním z největších a nejdůležitějších kusů nábytku v pokoji, proto si designérka pohrávala s možností dvojlůžka ve spodní části pokoje a ponechání horní části ke hraní. U konečné verze je jedno širší lůžko s úložným prostorem na oblečení a hračky dole a druhé lůžko nahoře. Vedle zvýšené postele je společná šatna na zavěšení oblečení, uzavřená posuvným zrcadlovým křídlem.

Stávající rostoucí stůl v pracovní části pokoje je doplněn ještě jedním stejného typu. Nesmí chybět police na knihy ani velká magnetická nástěnka na zajímavosti a noty.

Ve stylu návrhu: Skleněné stropní svítidlo Memory, Ø 25, 30 a 40 cm, lesklé nebo matové provedení, vyrábí Brokis, www.60.czBonus pro děti je v tomto případě tajná skrýš na hračky, která se nachází skoro pod celým spodním lůžkem a vchází se do ní šatnou. Boční zarážka ve tvaru stromů je pojata jako dekorace a funkční prvek zároveň, který může zároveň sloužit jako věšák. Motiv stromů se opakuje na protější straně na lezecké stěně, kde je ponechán základ překližky ve tvaru stromů a zbytek plochy namalován otěruvzdornou barvou.

Lezecká stěna kopíruje tvar stěny a dosahuje až do výšky stropu. Celou šířku stěny nad psací deskou zdobí magnetická nástěnka na všechny druhy magnetů, na kterou lze i kreslit. Centrální osvětlení oživují stínidla ve tvaru balonků, u pracovních lamp s USB portem lze regulovat intenzitu světla a osvětlení u lůžek je řešeno bodovými lampičkami. Postel je vyrobena z bílého lamina v kombinaci s masivem, zábrana postele a stromy jsou z překližky.

Odhad rozpočtu

Nábytek: 72 000 Kč, dekorace: 25 000 Kč, osvětlení 12 562 Kč, malířské a elektrikářské práce 8 000 Kč – celkem: 117 562 Kč

Zvýšenou postel a šatní skříň šlo umístit pouze ke stěně u dveří, stoly pod okno a lezeckou stěnu, po které budou děvčata moci vylézt na vestavné patro, na protější stranu postele.

Interiérová designérka MgA. Andrea Vokřálová

  • interiérová designérka MgA. Andrea VokřálováStudovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě design skla, poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
  • Designem interiéru, nábytku a skla se zabývá už dlouhá léta
  • Spolupracovala na proměnách interiérů s Českou televizí v pořadu Bydlení je hra
  • Od roku 2009 pracuje pod svou značkou Andys design
  • V roce 2015 se začala více věnovat produktovému designu a výrobě magnetických tabulí pod značkou Kids Wall Decorations

Kontakt: Andysdesign.cz

Připravila: Edita Erbsová, Foto: Archiv, Vizualizace: Andrea Vokřálová

* * *

Další návrhy pro vaši inspiraci:

Soukromý vesmír (studentský pokoj)

Vítejte na palubě!

Jak uspořádat kuchyň

Interiér s respektem (ložnice, koupelna, šatna)

* * *

Potřebujete poradit s proměnou interiéru? Pošlete na e-mail bydleni@bmczech.cz fotografie té části bytu, se kterou si nevíte rady. Redakce časopisu Bydlení vám ve spolupráci s profesionálními designéry pomohou najít ideální řešení.

Rekonstrukce: Byt jako žádný jiný

(Komerční prezentace)

Trnitá cesta k dokonalé rekonstrukci

Renovace pod drobnohledem památkového úřadu je vždy náročná. Majitel však měl od počátku zájem zachovat co nejvíce původních prvků a vytvořit jedinečný genius loci podkroví. Ve spolupráci s architekty se podařilo vybudovat dvě originální bytové jednotky, které dnes košičtí památkáři hrdě prezentují jako mimořádně vydařený příklad rekonstrukce historické střechy. 

Pracovníci památkového úřadu ocenili přístup investora a košického dua architektů Kristíny Kristiánové a Stanislava Mráze. „Vážíme si hodnotné rekonstrukce a detailů. Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních částí. Ponechali jsme celou konstrukci krovu a vyměnili jsme pouze jeho poškozené části a krokve. Zateplení jsme provedli nad konstrukcí krovu, což nám umožnilo zachovat pohledové krokve a zároveň jsme tak nezmenšili vnitřní prostor,“ vysvětlují architekti.

Podstřešní prostor členěný dřevěnými prvky nabízí útulné a zároveň moderní bydlení. Původní trámy i nadále plní nosnou funkci. V místech, kde nebylo pro nevyhovující stav možno zachovat původní dřevo, se použilo nové, jehož vzhled byl vizuálně přizpůsoben původnímu.

Citlivě zrekonstruovaný podkrovní byt nabízí originální bydlení v historickém centru Košic (Zdroj: VELUX)

Při pohledu do interiéru zaujme nejen architektonická čistota, ale také řemeslná zručnost zhotovení. Majitel se uznale vyjadřuje i o realizační firmě J.M.J.Pro, s.r.o., což je rodinný podnik bratrů Šarišských ze Zborova u Bardejova. „Bratři Šariští se dlouhodobě zabývají rekonstrukcemi historických památek. Jeden z nich dokonce studoval práci s dřevem u mistrů tesařů v Japonsku. Jejich profesionalita a zaujetí pro práci se naplno projevily i tady. Pokaždé si dokázali citlivě poradit i se zdánlivě neřešitelnou situací. Spolupráce s nimi byla opravdu na vysoké úrovni.“

Na zvláštnosti rekonstrukce vzpomíná rovněž Ing. arch. Marek Šarišský, jeden z majitelů stavební společnosti J.M.J.Pro: „Tato zakázka prověřila na jedné straně naše organizační schopnosti, neboť z důvodu stísněného prostoru v historické zástavbě centra bylo třeba jen za omezeného použití mechanizace přesunout několik desítek tun stavebního materiálu. Na druhé straně jsme museli prokázat schopnost soustředit se na detail při ručním opracovávání jednotlivých prvků interiéru. To vše jsme zvládli díky zručnosti a spolehlivosti našich mistrů. Mám velkou radost z toho, že k dobrému výsledku ve spolupráci se zkušenými architekty a zapáleným investorem přispěla i naše stavební firma.“

Romantické bydlení pod hvězdami

Na nejvyšším podlaží měšťanského domu se pod 9 m vysokou střechou nacházejí dva mezonetové byty. Každý z nich má rozlohu přibližně 100 m2. Byt orientovaný do Hlavní ulice nabízí pohodlný úkryt před ruchem města a zároveň výhled na hvězdy přímo z postele. Vchází se do něj přes prostornou vstupní část, z níž vede schodiště do soukromé zóny. Originální schodiště vzniklo opláštěním homogenní ocelové konstrukce dřevem.

Společenské zóně dominuje útulný obývací pokoj, z něhož se po schodech vystupuje na vyvýšenou platformu, na níž se rozprostírá jídelní kout a kompaktní kuchyně. S kuchyní sousedí rovněž koupelna se záchodem. Spodní hrana trámů probíhající rovnoběžně s podlahou je podsvícená LED pásky. Tento vizuální efekt navozuje příjemnou atmosféru a pomáhá bezpečné orientaci v prostoru. Prostornosti spodního podlaží se podařilo dosáhnout rovněž praktickým umístěním neviditelných úložných prostor za těmito trámy.

Soukromá zóna na horní galerii nabízí odpočinek v lůžku s romantickým výhledem na noční oblohu. Z praktických důvodů se tu nachází i extravagantní prosklená koupelna. „Koupelna v těsném sousedství ložnice je nápad mé manželky. Já jsem během pracovních cest nasbíral mnoho inspirací. Jednou z nich byla i prosklená stěna,“ prozrazuje majitel.

Prosklenou koupelnu zhotovili na míru Rudolf Rafael a Ondrej Timko ze společnosti TITO, s.r.o Košice. Skládá se z obvodových bezrámových skleněných panelů se vstupními skleněnými dveřmi. Realizace koupelny byla náročná nejen z hlediska návrhu řešení. Komplikovaná byla i doprava jednotlivých kusů a také montáž ve členitém podkroví. „Tento ‚monolit‘ koupelny se musel složitou ocelovou konstrukcí oddělit od trámů na podlaze a ve stropě. Kotvicí ocelové konstrukce jsme museli navrhnout tak, aby zvládly případné pohyby dřevěných trámů a zároveň sloužily jako stabilní konstrukce pro skleněnou část,“ vysvětluje Rudolf Rafael.

Citlivě zrekonstruovaný podkrovní byt nabízí originální bydlení v historickém centru Košic (Zdroj: VELUX)

Denní světlo jako stylový prvek interiéru

Dřevěné okno VELUX bylo při renovaci historické střechy logickou volbou. Střešní okna přinášejí do interiéru dostatek denního světla a umožňují rovněž účinné větrání. „Vzhledem k metodice památkového úřadu by směrem do ulice nebylo možno umístit vikýř. Na druhé straně, střešní okna přinášejí do interiéru mnohem více světla než okna ve fasádě, nebo vikýře,“ vysvětlují architekti.

Podkroví chrání před přehříváním venkovní markýza VELUX, která teplo zadržuje ještě před okenní tabulí. Pro větší pohodlí jsou okna vybavena systémem dálkového ovládání VELUX INTEGRA®, které automaticky řídí ovládání oken a stínicích doplňků.

Architekti jsou s výsledkem rekonstrukce spokojeni, a to i proto, že se podařilo dosáhnout dostatečného prosvětlení podkroví. „Denní světlo hraje v životě člověka velmi významnou roli. Nejde jen o jeho fyzickou, ale i o psychickou stránku. Jsou-li střešní okna správně orientovaná, dokážou v interiéru dělat divy, jak je tomu i v tomto případě.“

Celistvost podtržená souhrou detailů

Dlouhá a náročná rekonstrukce přinesla očekávanou radost z výsledku. Architekti i majitel jsou hrdí nejen na to, že se do interiéru podařilo přirozeně zakomponovat značnou část původních trámů, stejně jako na přepracované technické detaily. „Kromě atypického řešení konstrukce krovu jsme obzvláště pyšní na celkovou obnovu historického prostoru, v němž se podařilo dodatečně vytvořit další patro,“ dodávají architekti.

Náročným úkolem, který se však podařilo zvládnout ke spokojenosti investora, byla i realizace atypické koupelny. „Vše se vyrábělo na míru. Od kovových oddělovacích a zpevňujících konstrukcí skel, přes samotná skla, jež prošla povrchovou úpravou v podobě chemického leptání, až po kování a posuvné systémy, jimiž se skleněné panely ovládají,“ dodává Rudolf Rafael.

Majitel do rekonstrukce podkroví investoval značné množství peněz. Navzdory tomu ani jeden z bytů neprodal, neboť půvab citlivě upraveného podkroví má pro něj nevyčíslitelnou hodnotu: „Garantuji vám, že takovéto byty v Košicích nenajdete,“ uzavírá.

Architekt: Ateliér Architektúry, s.r.o. Kristiánová – Mráz

Foto: Martin Matula

REKONSTRUKCE, část 8.: Vnitřní dispozice

Předchozí část seriálu najdete zde.

Jan ŠlajcherDispozice je krajně individuální téma. Záleží prostě na každém, kde chce mít tu či onu místnost, a to včetně rozestavění nábytku. I do takových detailů ale lze již na počátku ruku v ruce s architekty dojít. Velikou výhodou je, že tyto věci lze měnit (nemluvě tedy o nosných zdech), a to i po několika letech. Dokonce bych změnu čas od času doporučoval. Abyste nevyšli ze cviku a zároveň se nenudili.

Vyplatí se přemýšlet o vnitřním uspořádání ve více lidech, nezapomenout ani na estetično, ani na praktickou stránku. Myslete hodně dopředu, například i na to, že jednou budete staří a každý schod vás bude štvát. Klidně se vraťte k architektům a nechte si zpracovat více variant. My jsme, pravda, vystačili s původním návrhem. Ale nikde není řečeno, že se během rekonstrukce nic nezmění, šlo by spíš o zázrak, kdyby se nezměnilo vůbec nic.

U plánování vnitřních dispozic si vše důkladně rozvrhněte a zvažte – vyplatí se to!

Naše řešení

V našem případě jsme vlastně postupovali nepřímou vylučovací metodou. Objekt do ulice měl dvě oddělené místnosti s okny na východ (tedy ložnice a šatna, chcete-li pracovna). Na střední část objektu tedy „zbyla“ koupelna, kuchyně a obývací pokoj.

Samozřejmě jsme věděli již před začátkem rekonstrukce, kde bude která místnost, ale detailní rozestavění nábytku byl často rébus do poslední chvíle.

Do podkroví dětské pokoje – myslíme na budoucnost. Koupelnu a kuchyň jsme schovali pod galerii a největší prostor se automaticky plánovaně proměnil v obývací pokoj. Do štítu v obývacím pokoji jsme umístili krbová kamna, což je estetika a užitek v jednom.

Obývák s televizí

Pokud jde o obývací pokoj (u nás delší stranou směrem na jih s velkými francouzskými okny), radil bych, aby centrem všeho dění nebyla jenom televize. Když pominu kvalitu většiny programů, musím přiznat, že televize je většinou v domácnosti jevem negativním. To už je snad lepší bar. Jsem rád, že znám osobně mladé lidi z mého bezprostředního okolí, kteří tento přístroj doma prostě nemají. Sám bych chtěl mít sílu ho nemít.

Kuchyň, ložnice a koupelna

Kuchyň chce hodně místa, čím větší pracovní plocha, tím lépe. Ironicky by se dalo tvrdit, že je jedno, jak bude velká, stejně bude zaplněná vším možným, ale chce to prostor a disciplínu. Vizualizace nutná. A předem myslete na to, kde všude potřebujete zásuvky.

Ložnice by měla být v klidné části zástavby, ideálně situovaná na sever. U nás to bylo trochu komplikovanější, protože ložnice vyšla směrem do ulice (byť relativně tiché). Ale když máte kvalitní okna, silné závěsy a záclony, vyspíte se i tak.

Do koupelny radím jak sprchový kout, tak vanu. Sprchový kout je lepší po všech stránkách – zdraví, spotřeba, ekologie, údržba, ale vana má čas od času něco do sebe (samozřejmě hlavně v zimě). Pokud máte dost velkou chodbu, doporučuji předělit ji a vytvořit zádveří.

Dobrá rada

Celkově je dobré „nezaneřádit“ si interiér zbytečnostmi, čím měně toho budete na začátku mít, tím lépe. Dodělat/dokoupit se dá všechno a vždycky. Ovšem neodkládejte důležité věci. Jakmile se totiž do rozestavěného domu nastěhujete, okamžitě zpohodlníte a už ho nikdy pořádně nedoděláte (nebo to bude trvat minimálně roky). Nepíšu ale z vlastní zkušenosti, byli jsme celkem disciplinovaní. Pamatuji si dobře naše velmi zvláštní pocity, když jsme se do nově zrekonstruovaného domu nastěhovali. Nelekejte se, pokud si něčím nejste úplně jisti. Je to přirozené a na řadu věcí si prostě musíte zvyknout. Leccos se dá doladit i po přestěhování. A teď to ještě trochu upravit venku a jdeme do finále.

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

BLOG: Šťastný designér, spokojený klient

V mnoha článcích na internetu a v časopisech se můžete dočíst, že interiérový design není jen o estetickém vnímání a o ladění barev, tapet a různých dekorací. Interiérový designér musí znát nábytkové slohy, typologii a základy tvorby nábytku, ergonomii, množství lumenů ve svítidlech, plánovat prostor, používat grafické programy, případně výborně kreslit v perspektivě, musí znát mnoho a mnoho informací ze stavebnictví a vědět, jak používat materiály a jejich složení atd.

Především ale musí mít dobrý interiérový designér zkušenosti s realizacemi. Návrh je jedna věc, papír snese všechno, to opravdu vím, ale zhmotnit návrh, dodržet rozpočet, vyjednávat s klientem, sladit se s ním na stejnou notu, vytvořit vhodný vztah a hýčkat si ho.

Koncept návrhu obývacího pokoje

Očima designéra

Pokud cítíte, už na počátku, že by mohla být spolupráce takříkajíc komplikovaná, raději z vlaku vyskočte, protože nejste schopni zhmotnit klientovi jeho přání a představy. Výsledek projektu nebude nikdy skvělý. Už se mi to stalo. Na počátku jsem špatně odhadla situaci a opravdu to nedopadlo dobře! Dobrý designér musí mít správný „čich“ a určitou dávku odvahy a diplomacie.

Nedávno jsem měla klienta, odhad byl skvělý, průběh tvorby návrhu a výstupy od klienta byly také skvělé. Návrh jsem odevzdala v daném termínu dle předem daných požadavků. Za pár dní mi přišla zpráva, že se mu vlastně návrh nelíbí a že by chtěl vrátit peníze.

Zaskočena touto zpětnou vazbou jsem se chystala klientovi vysvětlit, že vše, co jsme domluvili, podepsali, bylo doručeno, ale klient neslyšel.  On že tedy vůbec nerozuměl tomu, co podepsal, a trval na svém. Náš rozhovor nebyl až tak úplně pěkně ukončen, protože klient položil telefon. Byla jsem jak opařená a vůbec jsem tomu nerozuměla.

Situace mi ležela poměrně dlouho v hlavě a nevěděla jsem, jak si s ní počít. Nakonec jsem klientovi sdělila, že mu návrh přepracuji na své náklady, že spokojený klient je pro mě důležitější než má pravidla, včetně „1 změna v ceně návrhu, vše ostatní za příplatek“. Klient poděkoval a souhlasil.  Poté, co jsem odevzdala nový návrh, klient byl spokojený a sdělil mi, že si bude realizovat sám se svými dodavateli. I přesto, že tvrdil, že budeme realizovat společně a já vypracovávala detailní rozpočty.

Není to tak docela šťastný příběh s ještě šťastnějším koncem, ale jsem šťastná, že jsem tento krok udělala. A poučení?

V první řadě musím říci, že pokora na obou stranách je opravdu důležitá. „Náš zákazník, náš pán“ je fajn, ale raději se držím hesla „buďme partnery“, tento vztah nefunguje na bázi šéf – podřízený. A vztah je někdy důležitější než to, jaké má designér reference.

Druhým důležitým aspektem je, že každý klient má především svá vlastní očekávání. Pokud tato očekávání nevyplynou samovolně z diskuze, doporučuji se přímo zeptat, a hlavně PRAVIDELNĚ KONTROLOVAT, ZDA SE OČEKÁVÁNÍ V PRŮBĚHU DISKUZE NEZMĚNILO. Zbytečné spory mohou vznikat například v situacích, kdy designér dodá návrh s dřevěnou podlahou dle požadavku klienta „(Rád bych dřevěnou podlahu.“), načež ukáže, že klient neměl ani tak na mysli „dřevěnou“, jako spíš „světle hnědou“.

Vizualizace návrhu obývacího pokoje

Tipy pro klienty

Níže uvádím několik bodů, které byste měli vzít v úvahu, pokud si chcete s pomocí designéra vytvořit SPOLEČNĚ nový domov. Ano, kladu důraz na to slovo SPOLEČNĚ, protože z vlastní zkušenosti vím, že bez komunikace a uvolněné atmosféry se nikdy nepovede vytvořit skutečně příjemné prostředí.

1. Chtějte vidět ukázky návrhů, výstupů či reference od jiných zákazníků, ještě než kývnete na spolupráci.

2. Pokud nerozumíte tomu, co vám designér říká, zeptejte se. 

3. Z jednotlivých schůzek vyžadujte zápisy, aby bylo jasné, co je dáno, a mohli jste se k tomu vrátit v případě nesrovnalostí.

4. Chtějte detail cenové nabídky – musíte přece vědět, za co platíte.

5. Chtějte vidět všechny vzorky v reálné podobě, případně si vyžádejte fotografie výrobků včetně uvedení materiálů a rozměrů.

6. Vy jste ti, kdo v daném interiéru budete žít, dávejte tedy designérovi upřímnou zpětnou vazbu.

7. Udělejte si dostatek času k prostudování návrhu či dispozice. Uvědomte si, že tento čas ve skutečnosti věnujete sami sobě, respektive prostředí, ve kterém byste měli později žít.

8. Chcete-li si ponechat prostor na pozdější změny, dohodněte se hned na začátku spolupráce s designérem na tom, kolik případných úprav bude ještě zahrnuto v ceně návrhu a v jakých případech se bude jednat o změny nad rámec původní zakázky.

9. Buďte partneři, nestavte se do rolí nadřízený – podřízený. Naslouchejte, ptejte se, navrhujte…

10.   Chovejte se tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní.

Pokud jste někdy spolupracovali s interiérovým designérem, budu ráda, když mi napíšete o svých zkušenostech: Co byste zlepšili, z čeho byste si příště vzali poučení a co byste už neudělali?

Kontakt: Gadesign.cz

Text, foto a vizualizace: Gabriela Nováková

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025