Je jisté, že většina lidí si pořizuje dům „navěky“. Nebo přinejmenším do konce svého života a také k užitku potomků. I to je důvod, proč převážná část stavebníků sází na zděnou klasiku. V jejich argumentaci je totiž dřevostavba pouhým provizoriem, vhodným spíše k rekreaci než k trvalému, natož vícegeneračnímu bydlení. „Bouda“ prý nikdy neposkytne takový komfort jako festovní zdivo, takže si ji pořizují jen dobrodruzi, blázni anebo „chudáci“. Dřív či později jim ta „prkýnka“ shnijí, sežerou je myši či brouci, zatímco hodnota zděné stavby poroste.
Ale jak je to s životností dřevostaveb skutečně? Především je třeba rozlišovat mezi životností fyzickou (stavba plní projektované, přesně spočítané a tím i očekávané parametry a funkce) a životností morální (stavba splňuje všechny provozní parametry v souladu s moderními trendy při zachování uživatelského komfortu).
A také je potřeba počítat od samého počátku s tím, že dřevo je „živý“ materiál, stárnutí a změny tím způsobené jsou jeho přirozenou vlastností. Řečeno slovy jednoho architekta, naučte se stárnout se svým domem.
Pozor! |
| Napadení dřeva hmyzem či houbami nejpřesněji zjistí speciální přístroje, ale změny zaznamenáte i vlastními smysly. Zrakem – výrazné viditelné změny, hmatem – dřevo je v některých místech měkčí, sluchem – je slyšet pravidelné „lupání“, a čichem – ve vzduchu cítíte vlhkost s „vůní“ hub. Při ošetřování napadeného dřeva nejprve zjistěte rozsah poškození. V drtivé většině je příčinou napadení vlhkost, proto zajistěte intenzivní větrání. Následně chemicky ošetřete napadené dřevo a také dřevo, kterým nahradíte devastované konstrukční prvky. Ovšem pozor, chemicky ošetřené poškozené dřevo může ztratit svou pevnost! |
Stárnutí dřevostavby
Dřevo, vystavené povětrnostním a dalším vlivům, „trpí“. Po čase se tedy mohou objevit nejen kosmetické vady na površích obkladů, ale mohou nastat i vážnější, konstrukční problémy. Zde je nutné odstranit nejen zjištěnou poruchu, ale především její příčinu. A tady už těžko vystačíte se štětcem, do zbraně je třeba povolat odbornou firmu.
Zásadní je statika rekonstruované stavby, tedy stav jejích konstrukčních částí, její tepelně izolační a akustické vlastnosti, ale i požární bezpečnost a hygiena. U dřevostaveb bez historické hodnoty lze při rekonstrukci dokonce měnit konstrukční řešení, nahradit poškozené dřevo alternativním způsobem a podobně.
Z tepelněizolačních materiálů se do dřevostaveb srubového typu a roubenek hodí produkty s hygroskopickými vlastnostmi (udržují, pohlcují vlhkost), sendvičové dřevostavby naopak vyžadují parobrzdy a parozábrany, které umožňují stavbě dýchat, a jako tepelnou izolaci minerální vatu, která navíc splňuje podmínky požární odolnosti.
Vize dlouhé životnosti
Ačkoli jsou třeba plastová okna známa už skoro šedesát let, o jejich trvanlivosti se rovněž vedou polemiky. Vydrží, odolají, přežijí? Stejné je to s nejrůznějšími „náhražkami“ klasických střešních krytin (asfaltové šindele) a mnoha jinými stavebními materiály i hotovými výrobky (např. polystyren).
Na druhé straně ovšem bytelný zděný dům, navzdory letitým vráskám a neduhům, v povědomí lidí vždycky představoval jistotu. Přitom dřevo na tom není o nic hůře (ve spoustě domů najdete původní dřevěné krovy, podlahy, stropy, okna či dveře, dodnes v podhůří stojí staleté dřevěnice s doškovými střechami).
Druhou stranou mince je však zmíněný provozní a uživatelský komfort, onen všeobecně skloňovaný fenomén spolehlivosti a úspor. A zde je třeba zdůraznit, že provozuschopnost, životaschopnost a trvanlivost je do značné míry odrazem nezbytné a pravidelné údržby.
STK rodinného domu |
| Technická kontrola. V případě ryze spotřební věci, jakou je automobil, naprostá, ba dokonce uzákoněná samozřejmost. Předepsané a termínované revize a výměny se vztahují i na nejrůznější měřidla (elektroměry, plynoměry, vodoměry), topná zařízení, komíny a spalinové cesty a tak lze pokračovat. Je tudíž s podivem, že si člověk „neuzákonil“ i pravidelný dozor nad jednou z největších, ne-li vůbec největší životní investicí, stavbou rodinného domu. I když v případě dřevostaveb se přece jen jakýsi servis nabízí, a to ve formě kontroly odborníky z Dřevařského ústavu (Výzkumný a vývojový ústav dřevařský). Kromě dohledu nad kvalitou staveb institut působí jako autorizovaná osoba ve věci posuzování shody a certifikace výrobků uváděných na trh a ve vztahu k „dřevostavebníkům“ se zabývá i diagnostikou. Tedy prověrkou, zda všechno funguje a nadále bude fungovat, tak jak má. |
Garance životnosti
Pokud bude dřevostavba postavená správně, tedy tak, že ji nemůže napadnout ani dřevokazný hmyz, ani žádná houba, je proklamovaná životnost měřitelná staletími. To ovšem vyžaduje důslednou ochranu před největším nepřítelem, vlhkostí. Jinak řečeno – zajistěte nízkou vlhkost v celé skladbě konstrukce, tedy ve dřevě, použitých deskách na bázi dřeva i v izolačních materiálech, a stavba vás přežije.
Jak toho docílit? Existuje spousta rad a doporučení, jako např.: dřevostavba by měla stát minimálně 30 cm nad rostlým terénem (to je minimální tloušťka základové desky), nikdy nedovolte použití dřeva s vyšší vlhkostí než 15 %, dále je třeba účinně bránit srážení vlhkosti v konstrukci správně instalovanou parozábranou/parobrzdou (defekty odhalí blower door test), v domě je třeba zajistit efektivní větrání atd. Kromě blower door testu můžete dřevostavbu v zimě prověřit termokamerou. Ta zjistí vady v izolacích a chybně řešené konstrukční detaily, které způsobují nežádoucí tepelné mosty.
Jak chránit dřevodům? |
|
Základním principem je ochrana prvků konstrukce před přímým působením vlhkosti ze srážkové, vzlínající nebo jiné vody. Projekt tedy (někdy i na úkor architektonického pojetí) musí řešit stavbu až do detailů. Tedy především:
|
Praktický lifting – přirozené stárnutí
Nejvíce ohroženou částí dřevostavby (tedy pokud byly splněny všechny ostatní podmínky ochrany domu) je samozřejmě fasáda. Pokud nehodláte za pár let a pak už pravidelně šplhat po žebříku, zvolte variantu bezúdržbové fasády a nechte materiál přirozeně stárnout.
Vlivem slunečního záření fotodegraduje (oxiduje) a zešedne. Jedinou optickou vadou na kráse je snad jen skutečnost, že proces probíhá postupně a nerovnoměrně, takže na jižní straně „zestárne“ dřív než na fasádě severní a totéž se stane v místech častého stínění (pod přesahem střechy). Na bezúdržbové fasády je vhodný například sibiřský modřín (v porovnání s tuzemským příbuzným má vyšší tvarovou stálost). Z domácích dřevin je ideální dub, ovšem počítejte s poněkud vyšší cenou. Proces fotodegradace lze opakovat.
Šup do trouby
Vlastnosti dřeva, nejen povrchové, ale i v mase suroviny, lze upravit i tzv. tepelnou modifikací, tedy působením vysokých teplot. Tím se mění fyzikální vlastnosti dřeva, dochází ke znatelnému snížení koeficientu bobtnání a sesychání a také se podstatně mění rovnovážná vlhkost dřeva. Dřevo se zpracovává průmyslově, primárním cílem je vlastně přetvoření domácí a snadno dostupné dřeviny v produkt s obdobnými vlastnostmi, jako mají velmi odolné dřeviny tropické.
Proces sestává ze tří částí: zahřátí na maximální teplotu 150 °C a vysušení dřeva na velmi nízkou vlhkost (2 až 4%), z vlastní tepelné modifikace při teplotě 150–280 °C (čím vyšší teplota, tím lepší má dřevo ochranné vlastnosti, ovšem se zvyšující se teplotou klesá pevnost dřeva, a proto se volí teplota, která zásadním způsobem neovlivní jeho pevnost) a konečně klimatizování dřeva na vlhkost, odpovídající rovnovážné vlhkosti prostředí, do něhož je materiál určen. Upravené dřevo je v porovnání s typickou barvou o něco tmavší a má jakoby „připečenou“ vůni.
Odpovídá oborník: Jak se dřevostavba chová po letech? |
|
Ing. arch. Tomáš Veselý z ateliéru Break Point:
Pokud je návrh prakticky proveden správně, obecně nehrozí žádné skryté nebezpečí. Sendvičové konstrukce se chovají podobně jako klasické. Osobně dávám přednost konstrukcím difuzně otevřeným, kde, pokud dojde ke kondenzaci nějaké vodní páry, tak se přirozeně odpaří. |
Začnu obecně: u dřevostavby je nutný (víc než u klasické zděné konstrukce) správný návrh. A také správné provedení na stavbě, neboť zde se jakýkoli problém nebo chyba projeví rychleji (a to již během první či druhé zimy) než u zděných konstrukcí. Objeví se fleky od zkondenzované vody, pak plísně. Dále mohou rychle vzniknout nějaké deformace, protože dřevo, vystavené působení vody a vlhkosti, je obecně náchylnější ke kroucení.
