Skip to content

Blog

Vychutnejte si krásu bonsají

Projekt 100 borovic představuje sto kusů bonsají borovice lesní (Pinus silvestris) v různých kombinacích a z různých míst původu.Projekt pořadatelé připravili hlavně proto, aby na vybrané kolekci jednoho sta kusů borovice lesní (Pinus silvestris) ukázali zájemcům o tuto v naší bonsajové tvorbě nejrozšířenější dřevinu její rozmanitost a krásu. K vidění jsou zde nejrůznější podoby borovice z Pyrenejí, Karpat, Tater nebo Alp; z hlediska zeměpisného jsou to pak naleziště ve Španělsku, Francii, Rakousku, Rumunsku, na Slovensku anebo až v daleké Skandinávii za polárním kruhem.

Tyto rostliny jsou podle slov Josefa Valucha zvláště cenné proto, že pocházejí z lokalit, kde by byly kvůli výstavbě silnic, dálnic, lanovek anebo protipožárních lesních koridorů zcela zlikvidovány. Majiteli se je podařilo zachránit, a proto jsou pro něj (a zajisté i pro veřejnost) o mnoho cennější.

Venkovní bonsaj japonské červené borovice (Pinus densiflora) společně s kameny tvoří nedílnou součást zahrady.

Fantazie a zručnost 

„Naším cílem je ukázat na unikátní kolekci rostlin to, jak mohou být borovice vysoce variabilní. Na různých stanovištích totiž vypadají vždycky jinak: Mají odlišný habitus a způsoby větvení, rozdíl je také v borce či velikosti a podobě jehlic. A protože je borovice nejčastěji tvarovaný rostlinný materiál, ukazujeme také různé bonsajové styly, do kterých se utvářejí: bunjin, dvojkmeny, trojkmeny, volně vzpřímený, kaskády, polokaskády, trsy nebo vysoce kreativní až umělecké podoby,“ upřesňuje Josef Valuch.

Projekt je svým rozsahem mezinárodní nejenom proto, že bonsaje pocházejí z různých světových nalezišť, ale také proto, že na jejich tvarování spolupracují se zahraničními kolegy, kteří do Bonsai Centra Musea Isabelia ve Starém Městě pravidelně jezdí (za všechny třeba světoznámá bonsajová legenda Ital Salvatore Liporace).

Do procesu proměny rostlin se ovšem zapojuje i široká veřejnost. Pokud někdo projeví zájem, najdou pro něj průvodci práci odpovídající jeho dovednostem a zručnosti. A pokud si někdo na praktickou část tvarování nebo údržbu rostlin netroufá, může nechat pracovat pouze svoji fantazii. I to stojí za to (vyzkoušeli jsme to za vás).

Raritou jsou zcela jistě bonsaje borovice lesní (Pinus silvestris) z dalekých Pyrenejí či Karpat.

Místo setkávání a relaxace

Projekt 100 borovic je počinem, který v sobě zahrnuje nejenom záležitosti týkající se pěstování bonsají, vyzvedávání yamadori, posuzování charakteru rostlin z určitých oblastí či přiřazování nejvhodnější podoby každému stromu, ale chce být také místem setkávání lidí, kterým bonsajová tvorba (a borovice obzvláště) učarovala.

„Pokud se sejde nad společným tématem více lidí, přerůstá jejich názorová výměna i do oblastí řešení mnoha jiných otázek, které je dále sbližují. A také o to nám při přípravě tohoto projektu šlo. Prostřednictvím zdánlivě obyčejné borovice lesní sbližovat pěstitele napříč bonsajovou Evropou a možná i po celém světě,“ uzavírá Josef Valuch.

Asijský druh pětijehličné borovice (Pinus parviflora) ve společnosti jalovce chvojky (Juniperus sabina) bývá častou kombinací venkovních bonsají.

Průvodce správným nákupem

Ujistěte se, zda je stromek v misce dobře prokořeněný, zda má nádoba odtokové otvory, sledujte, zda má listí nebo jehličí svěží a sytou barvu. Pokud je na rostlině tvarovací drát, všímejte si, do jaké míry se do kmene nebo větví zařezává. Bonsaje musejí být označené latinským a českým názvem. Chcete-li pěstovat bonsaje venku, hledejte takové druhy, které jsou u nás doma (borovičky, habry, buky, skalníky, cypřišky, javory, modříny nebo tisy). Z pokojových bonsají raději kupujte již zapěstované rostliny, které vydrží podmínky našich přetopených bytů a kanceláří (fíkusy, Carmony, pokojový ptačí zob, pokojový buxus, čínský jilm, nohoplod, sagerécie aj.). Nakupujte vždy a pouze u léty prověřených prodejců!

Odborný poradce: Josef Valuch, Bonsai Centrum Museum Isabelia, Isabelia.cz

Čas jara, čas natírání

Než se pustíte do natírání, je dobré kriticky posoudit, v jakém stavu se daný předmět nachází a zda místo nového nátěru není vhodnější výměna. Na druhé straně pokud je to alespoň jen trochu možné, nový nátěr dokáže divy a z nevzhledného zahradního sedacího otloukánka udělá pár tahů štětkou opět krasavce. Jen je důležité dodržet správný postup a povrch před natíráním řádně očistit i od nejdrobnějších nečistot, například obyčejným kartáčem, drátěným kartáčem, brusným papírem a v některých případech klidně i vysokotlakým čističem. Důležité je povrch zbavit odchlipujícího se starého nátěru, případně koroze.

Balakryl Okna Dveře je vodou ředitelná akrylátová vrchní barva pro všechny druhy dřeva v interiéru i exteriéru.

Příprava dřevěných povrchů

Pokud se stará barva loupe, je popraskaná či se vytvářejí četné puchýře, odstraňte ji. Silné staré nátěry můžete obrousit za pomoci brusných papírů o různé hrubosti, bruskami s brusným papírem či výjimečně drátěnými kartáči nebo ocelovou vlnou. Pro odstranění jak syntetických, tak i vodou ředitelných barev lze použít také horkovzdušnou pistoli. Při odstraňování staré barvy z rámů oken či dveří za pomoci horkovzdušné pistole však dejte pozor na okenní tabule, aby nepraskly. Odstranění starého nátěru opálením je nejlepší především u rovných ploch s minimem výstupků. Po opálení se povrch a zbytky barvy obrousí brusným papírem.

Další z možností, jak se vypořádat se starými nátěry, jsou chemické odstraňovače starých nátěrů. Většina z nich si poradí jak se syntetickými, tak i epoxidovými či disperzními nátěry na dřevě, kovu či betonu. Aplikují se speciálním štětcem v silné vrstvě, nechají se působit po dobu 15–20 minut, někdy i déle – záleží na počtu starých nátěrů. Následně se narušený nátěr odstraní škrabkou nebo špachtlí, případně se povrch lehce přebrousí brusným papírem.

Tmelení dřeva

Po odstranění starého nátěru povrch dřeva očistěte od prachu a dalších nečistot. Vrypy, odštípnuté rohy či díry po vrutech je záhodno ještě před novým nátěrem zarovnat a vyspravit. Řádně je vyčistěte i do hloubky (například tenkým šroubovákem, dlátem či hranou špachtle), pomocí ředidla odstraňte případnou mastnotu.

Následně pro vyrovnání povrchu použijte dvousložkový polyesterový tmel (venkovní použití), který se hodí pro tmelení středních až větších nerovností či vrypů (okolo 5 mm). Pro jeho zatvrdnutí je nutné použít tvrdidlo v poměru 50 : 1. Tmel do vrypů řádně zapravte tak, aby vyplnil celou nerovnost. Po zaschnutí (min. 30 minut) se povrch vybrousí do rovné hladké plochy.

Kdy natírat?

Před natíráním sledujte předpověď počasí a podle toho naplánujte práci. Ideální podmínky pro natírání jak u dřeva, tak kovů jsou teploty okolo 20 °C a 25 °C, relativní vlhkost vzduchu do 75 %, zkrátka, když to nevypadá na déšť ani na bouřku či vítr. Ten s sebou přinese rozvířený prach, který zmaří veškeré vaše snažení. Natírejte venku na zahradě, balkoně či terase, pro nátěry v interiéru je třeba zajistit přívod čerstvého vzduchu – ten uspíší zasychání, ale také s sebou odnáší výpary z barev či rozpouštědel.

Čím natřít dřevo?

Primalex Lazura - napouštědlo 3v1 představuje prostředek pro komplexní ochranu dřevěných ploch v exteriéru a významně prodlužuje životnost ošetřeného povrchu.Nátěrové hmoty určené pro dřevěné povrchy se rozlišují na laky a lazury, a to na vodou ředitelné a na syntetické. Každý druh barvy má specifické vlastnosti a hodí se do jiných podmínek. Lak neboli email je odolný barevný nátěr určený pro vrchní krycí vrstvu. Je odolný vůči zátěži, hladký a většinou lesklý. Zakrývá pohledovou strukturu dřeva, ale zpravidla vydrží o 3–4 roky déle než lazura. Používá se spíše pro renovaci starších dřevěných předmětů, nátěry oken a dveří (nejčastěji v bílé barvě).

Lazura je průhledný nátěr s větším podílem pojiv, který nechává v pohledu strukturu materiálu. Je vhodná hlavně na měkké dřevo. Díky své řídké konzistenci může proniknout do hloubky a impregnovat ho proti vlhkosti či škůdcům. Povrch přitom zůstává prodyšný.

Voda, nebo syntetika?

Hlavní předností vodou ředitelných barev je krátká doba schnutí. Většinou jde o pružné nátěry, které odolávají popraskání. Z tohoto důvodu se hodí do extrémnějších podmínek, na namáhané objekty či předměty, například plotové plaňky. Práce s vodou ředitelnými barvami je snazší, nemusí se používat ředidla, nezapáchají a případné ukápnutí se dá lehce umýt vodou. Jsou vhodnější pro nátěr nového dřeva.

Syntetické barvy se naopak ředí chemickými ředidly, avšak většinu dnešních barev již není třeba nijak ředit a jsou určené k okamžitému použití. (Výjimkou jsou barvy do stříkací pistole, kde je barvu nutné naředit správným ředidlem.) Syntetické barvy při aplikaci snesou lehké nedostatky při přípravě podkladu a hodí se pro dřevěné materiály, které již byly dříve opatřeny nátěrem. Jsou o něco méně pružné než vodou ředitelné barvy.

Jak se natírá dřevo

Všeobecně se nedoporučuje natírat předměty pouze jednou vrstvou, správný postup je nejprve impregnační nátěr a následně vrchní krycí nátěr. Impregnační nátěry fungují jako fungicidní napouštědla – svým chemickým složením zaručují ochranu dřeva proti houbám, plísním a hmyzu. Snižují rovněž nasákavost materiálu, takže následné nátěry se do dřeva tolik nevpíjí. Většinou se ředí s vodou v poměru, který je udán výrobcem. Při aplikaci můžete zvolit buď namáčení (impregnační přípravek se snáze dostane do všech míst), či běžné natírání štětcem nebo válečkem. Materiál je po impregnaci nutné nechat důkladně proschnout.

Příprava kovových povrchů

Největším nepřítelem kovových předmětů je rez, proto je nutné před natíráním ji pečlivě odstranit buď mechanickou, nebo chemickou cestou, případně kombinací obojího. Hrubou a volnou rez odstraníte ocelovým drátěným kartáčem, hrubým brusným papírem či použitím brusky, elektrické vrtačky s drátěným kotoučem nebo nástavcem s pryžovým kotoučem a brusným papírem. Zvolte brusný papír s větší zrnitostí. Nejvhodnějším typem brusek pro opracování kovu jsou úhlové brusky. Pro odstranění rzi se využívají lamelové či drátěné kotouče.

Pro odstranění zbytků rzi či pro ošetření pouze lehce postižených povrchů se používají buď oplachové, nebo bezoplachové odrezovače. Při silném zkorodování je nutné nátěr odrezovačem opakovat 2x či 3x. Působení odrezovače se projeví vznikem modročerného zbarvení na povrchu předmětu. Po jejich aplikaci a uplynutí reakční doby (cca 30 minut) je dobré povrch opláchnout vodou nebo alespoň otřít povrch hadrem od zbytků chemické reakce a nečistot.

Pozor na mastnotu

Na mastný povrch žádná barva nepřilne, proto nezapomeňte na důkladné odmaštění natíraného podkladu, například technickým lihem, ředidlem či horkou vodou se saponátem. Jedná-li se o silně zamaštěnou plochu, sáhněte po ředidlu; odmaštění větších ploch vyjde levněji pomocí vody se saponátem.

Čím natřít kov?

Podobně jako u dřeva lze volit mezi syntetickými či vodou ředitelnými barvami. U vodou ředitelných barev jsou specifika shodná jako u barev na dřevo, kdy se především díky své elastičnosti tyto barvy hodí na plochy, které čelí extrémním jevům. Příkladem jsou pozinkované okapy či střechy nebo ploty, které se působením slunce či mrazu roztahují a smršťují, na což by měl reagovat i nátěr.

Syntetické barvy jsou sice odolné vůči působení povětrnostních vlivů, nicméně nedosahují takové pružnosti jako vodou ředitelné nátěry.

Barvy na kov se dělí na základní (podkladové) nátěry a vrchní (krycí) nátěry, ale v současnosti se stále častěji setkáte s jednovrstvými barvami 2v1 či 3v1.

Balakryl Antikor je vodou ředitelná antikorozní barva určená k novým i renovačním základním nátěrům kovů, plechů, hliníku, oceli, mědi, zinku, litiny i skla a plastů.Základní či antikorozní barvu naneste na očištěný, odmaštěný kovový povrch zbavený rzi, po zaschnutí základu přichází na řadu vrchní, krycí barva, která plní estetickou a ochrannou funkci. Zpravidla se provádějí dvě vrstvy – mezinátěr a vrchní nátěr.

Neželezné kovy, jako například hliník, měď či mosaz, se většinou nenatírají, protože si při oxidaci vytvářejí vlastní ochrannou vrstvu (např. měděnka). Chcete-li ale opatřit například pozinkovaný materiál nátěrem, zvolte k tomu určenou speciální barvu.

Náš tip

Při natírání přednostně natřete členitější a nejvíce namáhaná místa, jako jsou úchyty, háčky, ohyby, lemování či spoje s okolními předměty – a to štětcem, který se na tato místa nejlépe dostane. Teprve potom natřete zbytek plochy. Aby nátěr co nejdéle sloužil, naneste ho alespoň dvakrát, a to minimálně na nejvíce namáhaných místech.

Vše v jedné plechovce

Jednovrstvé barvy (2v1 nebo 3v1), tzv. jednošichtovky, obsahují jak základní, tak i vrchní nátěr, šetří tak čas, práci i peníze. Složení barvy umožňuje dosáhnout dostatečně silné vrstvy, jež zaručí už při jednom nátěru potřebné ochranné vlastnosti. Doporučují se především pro renovace kovových povrchů. U barev 3v1 je přítomný kromě základního a vrchního nátěru i tzv. mezinátěr, který ještě posiluje ochranu natíraného materiálu.

Mezi těmito typy nátěrových hmot najdete i speciály 2v1 určené přímo na rzivé povrchy. Před nátěrem je nutné povrch zbavit jen odpadávající a hrubé rzi – žádné odrezovače nejsou třeba. Není zapotřebí základní nátěr ani ředidlo. Složení těchto barev zabraňuje rozšíření už existující rzi a zároveň antikorozní složka zabezpečuje ochranu natíraného povrchu.

Pokoj pro dvě vídeňské slečny

Dopis čtenářky…

Milá redakce,

více než 15 let žiji ve Vídni, ale do Česka jezdím za rodinou celkem často. Při každé návštěvě kupuji nejen pro sebe, ale i pro mé dvě dcery české knížky a časopisy.

V jednom z vašich čísel Bydlení mě zaujal tip na knížku Dejte dětem pokoj, a protože jsem už delší dobu přemýšlela nad tím, jak svým dvěma dcerám proměnit stávající dětský pokoj, neváhala jsem a knížku si koupila. Nápady a realizace designérky Andrey Vokřálové mě zaujaly natolik, že jsem jí napsala a pozvala ji na návštěvu k nám do Vídně.

Původní stavVe stávajícím dětském pokoji, který obývají dcery ve věku 9 a 5 let bylo potřeba vytvořit lůžko ideálně s úložným prostorem a přidat alespoň rošt do patrové části pokoje, kde nyní přebývá starší Susan. K jednomu rostoucímu psacímu stolu měl přibýt ještě jeden pro mladší Elisabeth, která půjde brzo do školy.

Do proměny jsem nechala mluvit i dcery, které si přály lezeckou stěnu, nástěnné hodiny, pěkné osvětlení, prostornou knihovnu a měkoučký koberec. Z navržených barev od bílé přes decentně růžovou a tyrkysovou v kombinaci se dřevem, tak jak je navrhla designérka, jsou holky nadšené.

Ema D., Vídeň

…a řešení

Dispozice dětského pokoje byla v podstatě daná. Zvýšenou postel a šatní skříň šlo umístit pouze ke stěně u dveří, stoly pod okno a lezeckou stěnu, po které budou děvčata moci vylézt na vestavné patro, na protější stranu postele. Více světla designérka docílila umístěním bodovek do dna vestavného patra a přidáním stropního osvětlení.

Na horní lůžko je možné vylézt po žebříku nebo lezecké stěně s opakujícím se motivem stromu.

Postel je jedním z největších a nejdůležitějších kusů nábytku v pokoji, proto si designérka pohrávala s možností dvojlůžka ve spodní části pokoje a ponechání horní části ke hraní. U konečné verze je jedno širší lůžko s úložným prostorem na oblečení a hračky dole a druhé lůžko nahoře. Vedle zvýšené postele je společná šatna na zavěšení oblečení, uzavřená posuvným zrcadlovým křídlem.

Stávající rostoucí stůl v pracovní části pokoje je doplněn ještě jedním stejného typu. Nesmí chybět police na knihy ani velká magnetická nástěnka na zajímavosti a noty.

Ve stylu návrhu: Skleněné stropní svítidlo Memory, Ø 25, 30 a 40 cm, lesklé nebo matové provedení, vyrábí Brokis, www.60.czBonus pro děti je v tomto případě tajná skrýš na hračky, která se nachází skoro pod celým spodním lůžkem a vchází se do ní šatnou. Boční zarážka ve tvaru stromů je pojata jako dekorace a funkční prvek zároveň, který může zároveň sloužit jako věšák. Motiv stromů se opakuje na protější straně na lezecké stěně, kde je ponechán základ překližky ve tvaru stromů a zbytek plochy namalován otěruvzdornou barvou.

Lezecká stěna kopíruje tvar stěny a dosahuje až do výšky stropu. Celou šířku stěny nad psací deskou zdobí magnetická nástěnka na všechny druhy magnetů, na kterou lze i kreslit. Centrální osvětlení oživují stínidla ve tvaru balonků, u pracovních lamp s USB portem lze regulovat intenzitu světla a osvětlení u lůžek je řešeno bodovými lampičkami. Postel je vyrobena z bílého lamina v kombinaci s masivem, zábrana postele a stromy jsou z překližky.

Odhad rozpočtu

Nábytek: 72 000 Kč, dekorace: 25 000 Kč, osvětlení 12 562 Kč, malířské a elektrikářské práce 8 000 Kč – celkem: 117 562 Kč

Zvýšenou postel a šatní skříň šlo umístit pouze ke stěně u dveří, stoly pod okno a lezeckou stěnu, po které budou děvčata moci vylézt na vestavné patro, na protější stranu postele.

Interiérová designérka MgA. Andrea Vokřálová

  • interiérová designérka MgA. Andrea VokřálováStudovala na Střední uměleckoprůmyslové škole sklářské v Železném Brodě design skla, poté na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
  • Designem interiéru, nábytku a skla se zabývá už dlouhá léta
  • Spolupracovala na proměnách interiérů s Českou televizí v pořadu Bydlení je hra
  • Od roku 2009 pracuje pod svou značkou Andys design
  • V roce 2015 se začala více věnovat produktovému designu a výrobě magnetických tabulí pod značkou Kids Wall Decorations

Kontakt: Andysdesign.cz

Připravila: Edita Erbsová, Foto: Archiv, Vizualizace: Andrea Vokřálová

* * *

Další návrhy pro vaši inspiraci:

Soukromý vesmír (studentský pokoj)

Vítejte na palubě!

Jak uspořádat kuchyň

Interiér s respektem (ložnice, koupelna, šatna)

* * *

Potřebujete poradit s proměnou interiéru? Pošlete na e-mail bydleni@bmczech.cz fotografie té části bytu, se kterou si nevíte rady. Redakce časopisu Bydlení vám ve spolupráci s profesionálními designéry pomohou najít ideální řešení.

Rekonstrukce: Byt jako žádný jiný

(Komerční prezentace)

Trnitá cesta k dokonalé rekonstrukci

Renovace pod drobnohledem památkového úřadu je vždy náročná. Majitel však měl od počátku zájem zachovat co nejvíce původních prvků a vytvořit jedinečný genius loci podkroví. Ve spolupráci s architekty se podařilo vybudovat dvě originální bytové jednotky, které dnes košičtí památkáři hrdě prezentují jako mimořádně vydařený příklad rekonstrukce historické střechy. 

Pracovníci památkového úřadu ocenili přístup investora a košického dua architektů Kristíny Kristiánové a Stanislava Mráze. „Vážíme si hodnotné rekonstrukce a detailů. Snažili jsme se zachovat co nejvíce původních částí. Ponechali jsme celou konstrukci krovu a vyměnili jsme pouze jeho poškozené části a krokve. Zateplení jsme provedli nad konstrukcí krovu, což nám umožnilo zachovat pohledové krokve a zároveň jsme tak nezmenšili vnitřní prostor,“ vysvětlují architekti.

Podstřešní prostor členěný dřevěnými prvky nabízí útulné a zároveň moderní bydlení. Původní trámy i nadále plní nosnou funkci. V místech, kde nebylo pro nevyhovující stav možno zachovat původní dřevo, se použilo nové, jehož vzhled byl vizuálně přizpůsoben původnímu.

Citlivě zrekonstruovaný podkrovní byt nabízí originální bydlení v historickém centru Košic (Zdroj: VELUX)

Při pohledu do interiéru zaujme nejen architektonická čistota, ale také řemeslná zručnost zhotovení. Majitel se uznale vyjadřuje i o realizační firmě J.M.J.Pro, s.r.o., což je rodinný podnik bratrů Šarišských ze Zborova u Bardejova. „Bratři Šariští se dlouhodobě zabývají rekonstrukcemi historických památek. Jeden z nich dokonce studoval práci s dřevem u mistrů tesařů v Japonsku. Jejich profesionalita a zaujetí pro práci se naplno projevily i tady. Pokaždé si dokázali citlivě poradit i se zdánlivě neřešitelnou situací. Spolupráce s nimi byla opravdu na vysoké úrovni.“

Na zvláštnosti rekonstrukce vzpomíná rovněž Ing. arch. Marek Šarišský, jeden z majitelů stavební společnosti J.M.J.Pro: „Tato zakázka prověřila na jedné straně naše organizační schopnosti, neboť z důvodu stísněného prostoru v historické zástavbě centra bylo třeba jen za omezeného použití mechanizace přesunout několik desítek tun stavebního materiálu. Na druhé straně jsme museli prokázat schopnost soustředit se na detail při ručním opracovávání jednotlivých prvků interiéru. To vše jsme zvládli díky zručnosti a spolehlivosti našich mistrů. Mám velkou radost z toho, že k dobrému výsledku ve spolupráci se zkušenými architekty a zapáleným investorem přispěla i naše stavební firma.“

Romantické bydlení pod hvězdami

Na nejvyšším podlaží měšťanského domu se pod 9 m vysokou střechou nacházejí dva mezonetové byty. Každý z nich má rozlohu přibližně 100 m2. Byt orientovaný do Hlavní ulice nabízí pohodlný úkryt před ruchem města a zároveň výhled na hvězdy přímo z postele. Vchází se do něj přes prostornou vstupní část, z níž vede schodiště do soukromé zóny. Originální schodiště vzniklo opláštěním homogenní ocelové konstrukce dřevem.

Společenské zóně dominuje útulný obývací pokoj, z něhož se po schodech vystupuje na vyvýšenou platformu, na níž se rozprostírá jídelní kout a kompaktní kuchyně. S kuchyní sousedí rovněž koupelna se záchodem. Spodní hrana trámů probíhající rovnoběžně s podlahou je podsvícená LED pásky. Tento vizuální efekt navozuje příjemnou atmosféru a pomáhá bezpečné orientaci v prostoru. Prostornosti spodního podlaží se podařilo dosáhnout rovněž praktickým umístěním neviditelných úložných prostor za těmito trámy.

Soukromá zóna na horní galerii nabízí odpočinek v lůžku s romantickým výhledem na noční oblohu. Z praktických důvodů se tu nachází i extravagantní prosklená koupelna. „Koupelna v těsném sousedství ložnice je nápad mé manželky. Já jsem během pracovních cest nasbíral mnoho inspirací. Jednou z nich byla i prosklená stěna,“ prozrazuje majitel.

Prosklenou koupelnu zhotovili na míru Rudolf Rafael a Ondrej Timko ze společnosti TITO, s.r.o Košice. Skládá se z obvodových bezrámových skleněných panelů se vstupními skleněnými dveřmi. Realizace koupelny byla náročná nejen z hlediska návrhu řešení. Komplikovaná byla i doprava jednotlivých kusů a také montáž ve členitém podkroví. „Tento ‚monolit‘ koupelny se musel složitou ocelovou konstrukcí oddělit od trámů na podlaze a ve stropě. Kotvicí ocelové konstrukce jsme museli navrhnout tak, aby zvládly případné pohyby dřevěných trámů a zároveň sloužily jako stabilní konstrukce pro skleněnou část,“ vysvětluje Rudolf Rafael.

Citlivě zrekonstruovaný podkrovní byt nabízí originální bydlení v historickém centru Košic (Zdroj: VELUX)

Denní světlo jako stylový prvek interiéru

Dřevěné okno VELUX bylo při renovaci historické střechy logickou volbou. Střešní okna přinášejí do interiéru dostatek denního světla a umožňují rovněž účinné větrání. „Vzhledem k metodice památkového úřadu by směrem do ulice nebylo možno umístit vikýř. Na druhé straně, střešní okna přinášejí do interiéru mnohem více světla než okna ve fasádě, nebo vikýře,“ vysvětlují architekti.

Podkroví chrání před přehříváním venkovní markýza VELUX, která teplo zadržuje ještě před okenní tabulí. Pro větší pohodlí jsou okna vybavena systémem dálkového ovládání VELUX INTEGRA®, které automaticky řídí ovládání oken a stínicích doplňků.

Architekti jsou s výsledkem rekonstrukce spokojeni, a to i proto, že se podařilo dosáhnout dostatečného prosvětlení podkroví. „Denní světlo hraje v životě člověka velmi významnou roli. Nejde jen o jeho fyzickou, ale i o psychickou stránku. Jsou-li střešní okna správně orientovaná, dokážou v interiéru dělat divy, jak je tomu i v tomto případě.“

Celistvost podtržená souhrou detailů

Dlouhá a náročná rekonstrukce přinesla očekávanou radost z výsledku. Architekti i majitel jsou hrdí nejen na to, že se do interiéru podařilo přirozeně zakomponovat značnou část původních trámů, stejně jako na přepracované technické detaily. „Kromě atypického řešení konstrukce krovu jsme obzvláště pyšní na celkovou obnovu historického prostoru, v němž se podařilo dodatečně vytvořit další patro,“ dodávají architekti.

Náročným úkolem, který se však podařilo zvládnout ke spokojenosti investora, byla i realizace atypické koupelny. „Vše se vyrábělo na míru. Od kovových oddělovacích a zpevňujících konstrukcí skel, přes samotná skla, jež prošla povrchovou úpravou v podobě chemického leptání, až po kování a posuvné systémy, jimiž se skleněné panely ovládají,“ dodává Rudolf Rafael.

Majitel do rekonstrukce podkroví investoval značné množství peněz. Navzdory tomu ani jeden z bytů neprodal, neboť půvab citlivě upraveného podkroví má pro něj nevyčíslitelnou hodnotu: „Garantuji vám, že takovéto byty v Košicích nenajdete,“ uzavírá.

Architekt: Ateliér Architektúry, s.r.o. Kristiánová – Mráz

Foto: Martin Matula

REKONSTRUKCE, část 8.: Vnitřní dispozice

Předchozí část seriálu najdete zde.

Jan ŠlajcherDispozice je krajně individuální téma. Záleží prostě na každém, kde chce mít tu či onu místnost, a to včetně rozestavění nábytku. I do takových detailů ale lze již na počátku ruku v ruce s architekty dojít. Velikou výhodou je, že tyto věci lze měnit (nemluvě tedy o nosných zdech), a to i po několika letech. Dokonce bych změnu čas od času doporučoval. Abyste nevyšli ze cviku a zároveň se nenudili.

Vyplatí se přemýšlet o vnitřním uspořádání ve více lidech, nezapomenout ani na estetično, ani na praktickou stránku. Myslete hodně dopředu, například i na to, že jednou budete staří a každý schod vás bude štvát. Klidně se vraťte k architektům a nechte si zpracovat více variant. My jsme, pravda, vystačili s původním návrhem. Ale nikde není řečeno, že se během rekonstrukce nic nezmění, šlo by spíš o zázrak, kdyby se nezměnilo vůbec nic.

U plánování vnitřních dispozic si vše důkladně rozvrhněte a zvažte – vyplatí se to!

Naše řešení

V našem případě jsme vlastně postupovali nepřímou vylučovací metodou. Objekt do ulice měl dvě oddělené místnosti s okny na východ (tedy ložnice a šatna, chcete-li pracovna). Na střední část objektu tedy „zbyla“ koupelna, kuchyně a obývací pokoj.

Samozřejmě jsme věděli již před začátkem rekonstrukce, kde bude která místnost, ale detailní rozestavění nábytku byl často rébus do poslední chvíle.

Do podkroví dětské pokoje – myslíme na budoucnost. Koupelnu a kuchyň jsme schovali pod galerii a největší prostor se automaticky plánovaně proměnil v obývací pokoj. Do štítu v obývacím pokoji jsme umístili krbová kamna, což je estetika a užitek v jednom.

Obývák s televizí

Pokud jde o obývací pokoj (u nás delší stranou směrem na jih s velkými francouzskými okny), radil bych, aby centrem všeho dění nebyla jenom televize. Když pominu kvalitu většiny programů, musím přiznat, že televize je většinou v domácnosti jevem negativním. To už je snad lepší bar. Jsem rád, že znám osobně mladé lidi z mého bezprostředního okolí, kteří tento přístroj doma prostě nemají. Sám bych chtěl mít sílu ho nemít.

Kuchyň, ložnice a koupelna

Kuchyň chce hodně místa, čím větší pracovní plocha, tím lépe. Ironicky by se dalo tvrdit, že je jedno, jak bude velká, stejně bude zaplněná vším možným, ale chce to prostor a disciplínu. Vizualizace nutná. A předem myslete na to, kde všude potřebujete zásuvky.

Ložnice by měla být v klidné části zástavby, ideálně situovaná na sever. U nás to bylo trochu komplikovanější, protože ložnice vyšla směrem do ulice (byť relativně tiché). Ale když máte kvalitní okna, silné závěsy a záclony, vyspíte se i tak.

Do koupelny radím jak sprchový kout, tak vanu. Sprchový kout je lepší po všech stránkách – zdraví, spotřeba, ekologie, údržba, ale vana má čas od času něco do sebe (samozřejmě hlavně v zimě). Pokud máte dost velkou chodbu, doporučuji předělit ji a vytvořit zádveří.

Dobrá rada

Celkově je dobré „nezaneřádit“ si interiér zbytečnostmi, čím měně toho budete na začátku mít, tím lépe. Dodělat/dokoupit se dá všechno a vždycky. Ovšem neodkládejte důležité věci. Jakmile se totiž do rozestavěného domu nastěhujete, okamžitě zpohodlníte a už ho nikdy pořádně nedoděláte (nebo to bude trvat minimálně roky). Nepíšu ale z vlastní zkušenosti, byli jsme celkem disciplinovaní. Pamatuji si dobře naše velmi zvláštní pocity, když jsme se do nově zrekonstruovaného domu nastěhovali. Nelekejte se, pokud si něčím nejste úplně jisti. Je to přirozené a na řadu věcí si prostě musíte zvyknout. Leccos se dá doladit i po přestěhování. A teď to ještě trochu upravit venku a jdeme do finále.

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

BLOG: Šťastný designér, spokojený klient

V mnoha článcích na internetu a v časopisech se můžete dočíst, že interiérový design není jen o estetickém vnímání a o ladění barev, tapet a různých dekorací. Interiérový designér musí znát nábytkové slohy, typologii a základy tvorby nábytku, ergonomii, množství lumenů ve svítidlech, plánovat prostor, používat grafické programy, případně výborně kreslit v perspektivě, musí znát mnoho a mnoho informací ze stavebnictví a vědět, jak používat materiály a jejich složení atd.

Především ale musí mít dobrý interiérový designér zkušenosti s realizacemi. Návrh je jedna věc, papír snese všechno, to opravdu vím, ale zhmotnit návrh, dodržet rozpočet, vyjednávat s klientem, sladit se s ním na stejnou notu, vytvořit vhodný vztah a hýčkat si ho.

Koncept návrhu obývacího pokoje

Očima designéra

Pokud cítíte, už na počátku, že by mohla být spolupráce takříkajíc komplikovaná, raději z vlaku vyskočte, protože nejste schopni zhmotnit klientovi jeho přání a představy. Výsledek projektu nebude nikdy skvělý. Už se mi to stalo. Na počátku jsem špatně odhadla situaci a opravdu to nedopadlo dobře! Dobrý designér musí mít správný „čich“ a určitou dávku odvahy a diplomacie.

Nedávno jsem měla klienta, odhad byl skvělý, průběh tvorby návrhu a výstupy od klienta byly také skvělé. Návrh jsem odevzdala v daném termínu dle předem daných požadavků. Za pár dní mi přišla zpráva, že se mu vlastně návrh nelíbí a že by chtěl vrátit peníze.

Zaskočena touto zpětnou vazbou jsem se chystala klientovi vysvětlit, že vše, co jsme domluvili, podepsali, bylo doručeno, ale klient neslyšel.  On že tedy vůbec nerozuměl tomu, co podepsal, a trval na svém. Náš rozhovor nebyl až tak úplně pěkně ukončen, protože klient položil telefon. Byla jsem jak opařená a vůbec jsem tomu nerozuměla.

Situace mi ležela poměrně dlouho v hlavě a nevěděla jsem, jak si s ní počít. Nakonec jsem klientovi sdělila, že mu návrh přepracuji na své náklady, že spokojený klient je pro mě důležitější než má pravidla, včetně „1 změna v ceně návrhu, vše ostatní za příplatek“. Klient poděkoval a souhlasil.  Poté, co jsem odevzdala nový návrh, klient byl spokojený a sdělil mi, že si bude realizovat sám se svými dodavateli. I přesto, že tvrdil, že budeme realizovat společně a já vypracovávala detailní rozpočty.

Není to tak docela šťastný příběh s ještě šťastnějším koncem, ale jsem šťastná, že jsem tento krok udělala. A poučení?

V první řadě musím říci, že pokora na obou stranách je opravdu důležitá. „Náš zákazník, náš pán“ je fajn, ale raději se držím hesla „buďme partnery“, tento vztah nefunguje na bázi šéf – podřízený. A vztah je někdy důležitější než to, jaké má designér reference.

Druhým důležitým aspektem je, že každý klient má především svá vlastní očekávání. Pokud tato očekávání nevyplynou samovolně z diskuze, doporučuji se přímo zeptat, a hlavně PRAVIDELNĚ KONTROLOVAT, ZDA SE OČEKÁVÁNÍ V PRŮBĚHU DISKUZE NEZMĚNILO. Zbytečné spory mohou vznikat například v situacích, kdy designér dodá návrh s dřevěnou podlahou dle požadavku klienta „(Rád bych dřevěnou podlahu.“), načež ukáže, že klient neměl ani tak na mysli „dřevěnou“, jako spíš „světle hnědou“.

Vizualizace návrhu obývacího pokoje

Tipy pro klienty

Níže uvádím několik bodů, které byste měli vzít v úvahu, pokud si chcete s pomocí designéra vytvořit SPOLEČNĚ nový domov. Ano, kladu důraz na to slovo SPOLEČNĚ, protože z vlastní zkušenosti vím, že bez komunikace a uvolněné atmosféry se nikdy nepovede vytvořit skutečně příjemné prostředí.

1. Chtějte vidět ukázky návrhů, výstupů či reference od jiných zákazníků, ještě než kývnete na spolupráci.

2. Pokud nerozumíte tomu, co vám designér říká, zeptejte se. 

3. Z jednotlivých schůzek vyžadujte zápisy, aby bylo jasné, co je dáno, a mohli jste se k tomu vrátit v případě nesrovnalostí.

4. Chtějte detail cenové nabídky – musíte přece vědět, za co platíte.

5. Chtějte vidět všechny vzorky v reálné podobě, případně si vyžádejte fotografie výrobků včetně uvedení materiálů a rozměrů.

6. Vy jste ti, kdo v daném interiéru budete žít, dávejte tedy designérovi upřímnou zpětnou vazbu.

7. Udělejte si dostatek času k prostudování návrhu či dispozice. Uvědomte si, že tento čas ve skutečnosti věnujete sami sobě, respektive prostředí, ve kterém byste měli později žít.

8. Chcete-li si ponechat prostor na pozdější změny, dohodněte se hned na začátku spolupráce s designérem na tom, kolik případných úprav bude ještě zahrnuto v ceně návrhu a v jakých případech se bude jednat o změny nad rámec původní zakázky.

9. Buďte partneři, nestavte se do rolí nadřízený – podřízený. Naslouchejte, ptejte se, navrhujte…

10.   Chovejte se tak, jak byste chtěli, aby se k vám chovali ostatní.

Pokud jste někdy spolupracovali s interiérovým designérem, budu ráda, když mi napíšete o svých zkušenostech: Co byste zlepšili, z čeho byste si příště vzali poučení a co byste už neudělali?

Kontakt: Gadesign.cz

Text, foto a vizualizace: Gabriela Nováková

Dveře Masonite: Nový web a konfigurátor

(Komerční prezentace)

Na nových webových stránkách najdete přehledně zobrazené portfolio interiérových, bezpečnostních, protihlukových, protipožárních nebo posuvných dveří.  Tradiční český výrobce s 60letou zkušeností dává důraz na funkčnost, odolnost a vzhled dveří s inspirací a znalostí světových trendů v oboru.

Novinkou je online konfigurátor, ve kterém si navrhnete kompletní sestavu dveří od zárubní až po kliku a ušetříte tak čas při jednání s prodejcem. Každý, nejen náročný zákazník, si může splnit své představy a pořídit si dveře na zakázku. V sestavách aplikace je připraveno více než 1 500 druhů dveří. Ve svém interiéru buď můžete nechat dveře splynout s ostatním vybavením, nebo z nich naopak udělat zajímavý architektonický prvek.

V devíti krocích si jednoduše vyberete model a typ dveří, velikost, výrobní materiál, způsob povrchové úpravy, barvu, možnost prosklení, typ a zpracování zárubní, kliku nebo speciální požadavky na větrání či bezpečnost. Po dokončení výběru je ihned zobrazený fotografický náhled dveří s cenovou nabídkou, kterou můžete vytisknout, exportovat do PDF nebo poslat prodejci.

Vyzkoušejte online konfigurátor dveří na www.masonite.cz

Koniklec, klenot jarní přírody

Všech asi 30 druhů konikleců naleznete na severní polokouli, především v Evropě a západní Asii, několik druhů i v Severní Americe. Některé rostou jako skalničky, jiné jsou spíše stepní druhy hlubších, na živiny bohatších půd, horské koniklece zase nejčastěji naleznete na loukách či pastvinách. Jsou tak blízce příbuzné sasankám, že by je někteří botanici sloučili do jednoho rodu, nebo některé druhy mezi sasanky přeřadili. Také mezi jednotlivými druhy jsou jen malé rozdíly, mnohé jsou si velmi podobné.

Koniklec velkokvětý (P. grandis) roste na Moravě, na několika místech vykvétají populace stovek rostlin.

Nejčastější druhy

Z původních druhů se nejčastěji pěstuje koniklec německý (Pulsatilla vulgaris) a koniklec velkokvětý (P. grandis). Koniklec německý je druh západní Evropy, vyskytuje se od Anglie po Německo a na sever zasahuje do jižní Skandinávie, u nás neroste, pouze je vysazován. Vykvétá zároveň s rašením listů (ty jsou složené, zpeřené do mnoha desítek až stovek úkrojků).

Koniklec velkokvětý nejdřív vykvete, mnohem méně zpeřené listy vyrůstají až po odkvětu. Roste od Moravy směrem na východ a jihovýchod Evropy. Ze všech našich druhů je právě koniklec velkokvětý vyhledáván nejvíce, velmi atraktivní jsou jeho nápadné květy. Přesazování z přírody končí většinou neúspěšně. Mnohem lepší je pěstovat tento druh ze semen, která klíčí velice dobře. Koniklece naší přírody patří mezi zvláště chráněné druhy rostlin a za jejich poškozování, trhání nebo sběr hrozí pokuta až 10 000 korun.

V zahradnických firmách ovšem najdete řadu dalších druhů i hybridů, oblíbený je koniklec alpínský (P. alpina) s bílými nebo žlutými květy, který pochází z evropských hor a Kavkazu. Častý je i koniklec albánský (P. albana) rostoucí od Balkánu po Kavkaz a Írán nebo koniklec horský (P. montana) z Alp a Balkánu. Koniklece se snadno kříží a šlechtitelé toho hojně využívají. Cení se především kříženci s bílými, žlutými a růžovými květy, zajímavé jsou i hybridy „plnokvěté“ (s hluboce dřípeným okvětím).

Kříženci mívají i různý tvar květů, tento bělokvětý hybrid květy příliš neotevírá.

Snadné pěstování 

Pěstování není složité, ze zahradnického hlediska je lze rozdělit na dvě skupiny. Koniklece velkokvětý, luční, slovenský a zahradní hybridy vyžadují propustnou, lehkou, hlubší půdu obsahující vápník a plné slunce, sucho snášejí velmi dobře. Hodí se do skalek, do suchých trávníků na slunná místa v zahradě, kde je nepřerůstá vysoká tráva. Mezi jednotlivými trsy nechte již při výsadbě mezeru nejméně 40 cm, protože starší, dobře rozrostlé trsy nesnášejí přesazování. Nesázejte je mezi bujně rostoucí trvalky a keře, které by je stínily a utiskovaly.

Druhou skupinu tvoří koniklec jarní, bílý a vzácné horské druhy, které vyžadují kyselou půdní reakci s obsahem rašeliny, místo s lehkým zastíněním a stálou půdní vlhkostí. Půda by měla obsahovat jen málo živin a především nesmí být přehnojená dusíkem.

Pro všechny druhy koniklece platí, že díky kůlovitému kořenu dospělé rostliny špatně snášejí přesazování. Semena vysévejte ihned po dozrání v létě, nažky se dlouhým ochmýřeným přívěskem samy zakroutí do země. Povrchový výsev umístěte do studeného pařeniště, kde musí projít asi tříměsíční periodou chladu. Zjara, po vyklíčení rostlinek zvyšte zálivku. Zhruba rok po výsevu by měly být semenáčky dostatečně velké, aby šly opatrně rozsadit do jednotlivých květináčků. Mladé rostliny kvetou většinou již ve třetím roce. Pokud množíte kultivary, musíte počítat s barevným i tvarovým rozpadem potomstva.

Náš nejběžnější koniklec luční český (P. pratensis bohemica) roste i v okolí Prahy na svazích kolem Vltavy.

Nebezpečná krása

Kvetoucí koniklece jsou krásné, ovšem pozor, jako druhy z čeledi pryskyřníkovité (Ranunculaceae) jsou značně jedovaté! Obsahují alkaloidy ranunculin a protoanemonin, které při požití vyvolávají zvracení, průjmy a poruchy nervového systému. K otravám však nedochází příliš často, protože rostlina má tak hořkou chuť, že nedovolí pozřít větší množství. Sušením se jedovaté látky rozkládají a toxicita klesá, koniklece se dokonce v menší míře využívají v lékařství. Dříve se věřilo, že kořen koniklece dokáže zahnat morovou nákazu.

Mise: Dobře se vyspat

Situační plán

Ložnice by měla být situovaná do klidnější a chladnější části domu či bytu, například do zahrady nebo vnitrobloku. Kvůli časové orientaci, ale i nutnosti odvětrávání je vhodné, aby měla vlastní okno vpouštějící do místnosti přirozené světlo a čerstvý vzduch. Důležitý je pak i výběr vhodného zatemnění s odpovídající intenzitou průsvitnosti, která vyjde vstříc vašim potřebám, ať už milujete absolutní tmu nebo šero.

Ložnicová sestava Borba je vyrobena v kombinaci bílé barvy a dekoru dubu San Remo. Skládá se z manželské postele (180 x 200 cm) bez roštu a matrace, dvou nočních stolků a šatní skříně s vnitřní výbavou. Materiál dřevotříska a kov, www.asko-nabytek.cz

Sdružení funkcí? 

Noční stolek Stockholm, lakovaný buk, buková překližka a masivní jasan, 42 x 42 x 50 cm, Ikea, www.ikea.czPokud sledujete trendy, patrně vám neunikla tendence spojování ložnice s koupelnou. Toto řešení je skvělé, pokud bydlíte sami. Sdílíte-li ale lože s partnerkou či s partnerem, doporučujeme koupelnu naopak situovat dále od ložnice, aby nedocházelo ke vztahovým kolizím v případě, že každý vstáváte v jinou dobu. Totéž platí i o propojení ložnice například s pracovnou, která by měla být, pokud to jen trochu jde, zařízena jinde než v místnosti vyhrazené relaxaci.

Méně je více

Odkládací stolek New Denmark, borovicové dřevo a lakovaná MDF deska, 50 x 40 x 55 cm, Butlers, www.butlers.czVzhledem k relaxačnímu charakteru místnosti by zde měl panovat vizuální klid, a to nejen díky volbě neutrálních barev a přírodních materiálů, ale i díky minimálnímu množství zařizovacích předmětů. Kromě postele a nočních stolků je příjemné mít v ložnici čtecí koutek se stojací lampou a pohodlným křeslem.

Samostatnou šatnu skvěle nahradí vestavné skříně od podlahy až po strop, které vám zprostředkují svůj obsah díky výsuvům a poličkám či tyčím se sklopným mechanismem. Další nábytek už většinou není třeba, a pokud přece, nezapomeňte jej rozestavět tak, aby vám při nočních výpravách na toaletu nebo za plačícími dětmi nestál v cestě.

Úložný box pod postel Römskog z pleteného ratanu, 65 x 70 cm, Ikea, www.ikea.cz

Spánkové centrum

LED stolní lampa WO40, 3 volby světelného spektra od teplé až po studenou bílou a ovládání infraspínačem, Solight, www.shop.solight.czPostel si obvykle nekupujeme každý den. Naopak očekáváme, že nám pár desítek let bude spolehlivě sloužit. Chcete-li vybrat opravdu dobře, nestačí si na ni prostě jen lehnout. Ohlídejte si materiál a dejte přednost tvrdým masivním dřevinám, jako je buk, dub nebo jasan, které se vám jen tak nerozklíží a nerozvržou. Zajímejte se i o konstrukci postele, která by měla držet pohromadě díky kvalitnímu značkovému kování. Ukazatelem kvality je i délka záruky, kterou na postel od výrobce dostanete.

Pokud si v posteli rádi čtete, zvažte variantu s čelem, které by mělo vašim zádům poskytnout pohodlnou oporu a které zamezí otěru a zašpinění přiléhající zdi. Vyzkoušejte si i to, jak příjemně se vám z ní vstává. Obecně platí, že, máte-li v pozici vsedě celá chodidla na zemi, měla by vaše stehna a holeně svírat pravý nebo lehce otevřený úhel. To zpravidla odpovídá výšce postele 45 až 50 cm včetně matrace a roštu.

Rám postele Mandal můžete skvěle kombinovat se stejnojmenným čelem z březového dřeva, jehož součástí je 6 nastavitelných polic, Ikea, www.ikea.cz

Nechte si prostor

Kolem postele počítejte s alespoň 60 cm širokou plochou, abyste měli dostatečně velké operační pole při výměně ložního prádla. Využijte i prostor pod postelí, který se hodí k uschování mimosezonních lůžkovin.

BLOG: Jak jsme stavěli bungalov 2.

Předchozí díl seriálu najdete zde.

Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.czVytyčení stavby běžně předchází skrývka ornice. V našem případě – vzhledem k nedostatku místa na pozemku – jsme ji provedli až po vylití základových pasů. Geodet tedy přijel a podle projektové dokumentace zaměřil stavbu na pozemku a rohy obvodových zdí vyznačil zatlučenými kolíky.

Zároveň jsme vyznačili sprejem na zemi – propojením mezi kolíky – budoucí obvodové zdi , tedy místa, kde budou základové pasy.

Geodet kromě fyzického vyznačení zároveň zhotovuje vytyčovací dokumentaci – výkres, který mnohé stavební úřady vyžadují při kolaudačním řízení. Je dobré se informovat, jak je to na tom vašem úřadě, nebo si geodetickou vytyčovací dokumentaci raději zajistit, abyste se vyvarovali problémů při kolaudaci. Geodeta bude třeba ještě jednou, a to na faktické zaměření stavby, které se provádí po dokončení domu. Na základě tohoto zaměření je dům zanesen do katastru nemovitostí. Všechna dokumentace by měla být totožná – projekt, vytyčení i finální zaměření.

A přijel bagr

Podle vyznačených kolíků a zakreslených čar „vyhrábl“ obvod domu – základové pasy, široké 60 cm a hluboké 110 cm. V naší lokalitě je písčitá půda, a tak je potřeba mít základové pasy dostatečně hluboké. Do vyhrábnuté základové spáry nesmí napršet a její dno je nutné zhutnit.

Ještě předtím, než se základové pasy zalijí betonem, bylo třeba po celém obvodu domu do vyhrábnuté rýhy položit zemnicí pásky. Až bude dům stát, napojí se na ně hromosvod a uzemnění elektrických rozvodů. Základové pasy jsme vylévali pomocí bagru s míchací lžící. Do této lžíce se šnekem uvnitř se nabere podíl štěrku, písku, přisype se cement, nalije se voda, lžíce se několikrát otočí, aby se směs dobře promíchala, a pak bagr vzniklý beton vylije tam, kde je potřeba.

Při budování základů je důležitá přesnost. Je nutné hlídat výšku, rovinnost základových pasů a základové desky. K tomu je nepostradatelným pomocníkem rotační nivelační laser.

Zároveň se do nalitého betonu „napíchají“ tyče z betonářské oceli, výztuže připojující pasy ke ztracenému bednění a základové desce. Důležité je v této fázi mít připravené průchodky pro instalace – tudy bude skrze základy následně do domu přivedena voda a elektřina a vyvedeno odpadní potrubí.

Po vylití základových pasů, ještě když byl beton čerstvý a neztvrdl na kámen, přijel znovu geodet a pomocí malých kovových kolíčků, které do betonu zatloukl, vyznačil přesnou polohu domu. V této fázi jsme už měli odhrábnutou i vrchní vrstvu zeminy uvnitř půdorysu domu a okolo obvodových zdí. Tato úrodná vrstva zeminy bude později použita na finální úpravu zahrady.

Ještě než jsme bagristu poslali domů, rozvozil na pozemku palety s tvárnicemi ztraceného bednění v rozestupech tak, aby byly při vyzdívání v blízkosti pasů. Zedníkům tak ušetříme čas i ruce. Zdění ztraceného bednění a vylití základové desky přijde na řadu příště.

* * *

Autorka Monika Kořínková je spolumajitelkou rodinné developerské firmy a poradkyně v oblasti bydlení. Kontakt: Bydlenivkostce.cz

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2026