Blog

Není to vlastně až tak neobvyklý scénář. Chcete se emancipovat od rodiny, ale zároveň nechcete opustit místo, kde jste se narodili a prožili dětství. Když jste relativně zdraví, máte perspektivní zaměstnání a předpoklad, že vám obojí nějakou dobou vydrží, a nemáte strach z nejistoty, můžete se posouvat dál. Z těchto důvodů jsem se už někdy v roce 2007 začal dívat na rodnou vesnici a její okolí jinak než obvykle. Dlouhé procházky se psem jsem nově doplňoval o romantické úvahy o tom, kde bych vlastně jednou mohl bydlet. V té době jsem byl, jak se říká, bez závazků, a tak jsem ­podobné přemýšlení pocitově prožíval jako proces naprosto svobodného rozhodování.

Chtěl jsem jít do svého. Jediné, co jsem nevěděl, bylo, kde se to budoucí „moje“ vlastně nachází. Snil jsem o nevelkém domě s velkou zahradou. Staré věci mě fascinují, je v nich bez přehánění duch doby, kdy vznikaly a existovaly. Je tam cítit působení původních majitelů a jejich předků.

Užší výběr

Postupem času jsem své hledání omezil na dva nebo tři objekty. Naivně mi nedošlo, že ne každý dům je jednoduše na prodej. Nebyla to přitom jen otázka peněz, tak jako tak jsem jejich potřebné množství stejně neměl. Rodiče o mých emancipačních úvahách věděli, logicky mě zrazovali, protože součástí rodinného domu, kde jsem s nimi strávil většinu života, bylo i bezchybně zařízené samostatné podkroví.

Nakonec došlo k tomu, že se informace o mém obecném zájmu díky mé matce dostala i k majitelce jednoho rodinného domu v naší obci. Paní byla již sama a dle vlastních slov vzhledem ke svému věku předběžně plánovala dům prodat. Onen objekt jsem znal už jako dítě, chodil jsem kolem něj, chodil jsem kolem zahrady, která s ním byla spojena. Samozřejmě mě jako kluka nikdy nenapadlo, že bych si ho někdy mohl pořídit.

Láska na první pohled

Majitelé domu byli dobří přátelé mých rodičů, ač nešlo o pokrevní příbuzenství, šlo řekněme o jakýsi druh „lidské spřízněnosti“. Znal jsem je dobře už jako dítě. Slovo dalo slovo, a zanedlouho jsem šel na první nezávaznou prohlídku. A pak to bylo jako v milostném románu (jev známý jako láska na první pohled).

Líbilo se mi, že dům je z ulice hodně nenápadný, ale když vejdete za vrátka, otevře se před vámi nemalý, ovšem ze všech stran uzavřený prostor. Šlo o klasický venkovský rodinný dům, dvůr s hospodářským stavením, řadou dřevníků, uzavřený stodolou. A za stodolou, u které stojí letitý ořešák, prostorná zahrada. Interiéru jsem při první prohlídce nevěnoval tolik pozornosti, ale jakmile mi paní ukázala zahradu, byl jsem s rozhodováním téměř u konce.

Dodnes jsem původní majitelce nepředstavitelně vděčný za to, že dům prodala právě mně. Pokud vím, měla i jiné, mnohdy vyšší nabídky. Patrně ale vyhrál pocit, že jsem místní a z rodiny, kterou dobře zná. Člověka, který se nedívá jenom na peníze, už dnes jen tak nepotkáte.

Na koupi domu jsem si vzal hypotéku s úrokem, který byl tehdy revoluční, a sice 4,69%. Dnes už tak revoluční není. Ve svých úvahách jsem nešel tak daleko, že bych výhledově počítal s nějakou ­rekonstrukcí, přestože bylo jasné, že se bez ní dům do budoucna neobejde. Nenechal jsem se přemluvit, abych si půjčil mnohem víc peněz a do domu investoval rovnou.

Další díl seriálu najdete v této rubrice příští úterý.

(Komerční prezentace)

V encyklopediích se dočteme, že vápenec je celistvá sedimentární hornina, jež je v převážné míře složená z uhličitanu vápenatého. Ten tvoří více než 80 procent, zbylých necelých dvacet procent pak připadá na příměsi jako dolomit, siderit, křemen, jílové minerály a úlomky zkamenělin. Společně s dolomitem tvoří vápenec čtyři pětiny všech sedimentů na povrchu země. Toliko encyklopedie a teď se pojďme podívat, jak se to má se zmíněným využitím vápence ve stavebnictví.

Pravěká obydlí i svatyně

Exkurzi do využití vápence jako materiálu pro stavebnictví začneme netradičně již v době kamenné. Tehdy měla tato hornina pasivní využití. Krasové jeskyně sloužily předchůdcům moderního člověka jako obydlí, skrýše i svatyně, v nichž vykonávali své náboženské obřady. Svědectví o přítomnosti lidí v krasových oblastech najdeme ostatně i na našem území. Takovým příkladem je například Chlupáčova sluj nedaleko Koněprus nebo jeskyně Býčí skála poblíž Adamova. Pravěkým lidem pak vedle toho vápenec sloužil i jako materiál pro výrobu rozličných nástrojů od palic přes sekerky až po motyky.

Hašené vápno

Obydlování vápencových útvarů a využití vápence při výrobě nástrojů přestalo lidem brzy stačit, a tak ovládli tajemství pálení a využití vápna. Vědci odhadují, že k tomuto dnes zásadnímu objevu došlo vypálením vápencových kamenů na otevřeném ohništi a jeho následnou reakcí s deštěm, která dala vzniknout hašenému vápnu. Přidáním další vody pak vznikla jakási první primitivní malta. Nejstarší nalezené zbytky vápenné malty mají až 12 tisíc let.

Vápno najde své využití při stavbě i v současné době. „V domácích podmínkách se už sice nehasí, tak jako tomu bývalo dříve, ale i dnes vápno ve stavebnictví najdeme jako součást maltových směsí a sádry. Kromě toho je výrobci používají také do omítkových směsí a je taktéž využíváno jako nátěrový materiál,“ popisuje Martin Urbanec, technický poradce ze společnosti KM Beta, největšího českého výrobce betonové střešní krytiny, vápenopískového systému SENDWIX a pálených zdicích prvků.

Moderní zdicí prvky

Kromě toho, že je vápno součástí zdicích směsí, najdeme ho dnes též i v samotných cihlách. Vedle tradičních pálených cihel totiž v posledních letech zažívají boom též modernější stavební prvky, mezi které patří vápenopískové zdivo. „Právě díky kombinaci vápna a kvalitního křemičitého písku lze dosáhnout výborných akustických a statických vlastností při výrazně nižších tloušťkách zdí. U stometrového bytu se tak obytná plocha zvětší až o osm metrů čtverečních,“ vysvětluje Martin Urbanec.

Využití vápna v kombinaci s pískem má pak vedle větší podlahové plochy ještě další výhodu. Oproti klasickým páleným cihlám má vápenopísková cihla díky vyšší objemové hmotnosti až dvojnásobnou tepelnou akumulaci. V kombinaci s vhodně zvoleným izolantem se tak jedná o ideální materiál pro stavbu nízkoenergetických a pasivních domů.

Mramor – symbol antiky i luxusu

Při popisu toho, jak se vápenec využívá, nelze nezmínit též jeho dekorativní úlohu. Mramor – metamorfovaný a rekrystalizovaný vápenec a v širším slova smyslu též jakýkoliv leštitelný vápenec – se již od antických dob využíval jak v sochařství, tak právě i ve stavebnictví. Jako obkladový materiál si velkou oblibu získal i díky nepřebernému množství barevných variant od čistě bílé přes okrovou a červenou až po odstíny zelené, a bohatému vzorování.

Ročně se vytěží kolem šesti milionů tun

Na závěr něco statistiky. V roce 2015 se v Česku podle údajů Českého statistického úřadu vytěžilo 6 865 311 tun vápence a vápenatých kamenů určených na výrobu vápna a cementu. O rok před tím to bylo 6 771 464 tun. Pod hranicí šesti milionů tun za rok byla těžba vápence podle dostupných statistik naposledy v roce 2013 (5,9 milionu tun), naopak nejvíce se v posledních letech vytěžilo v roce 2011 (7,4 milionu tun).

(Komerční prezentace)

Na první pohled působí pozice rodinného domu neobvykle. Objekt, umístěný kolmo k malé soukromé příjezdové cestě a strmému svahu, je jakousi překážkou či závorou v terénu. Vypadá však zcela přirozeně, organicky, v dokonalé symbióze s prostředím, což také bylo záměrem autora. Architekt chtěl budovu navrhnout co nejohleduplněji, aby splynula, byla udržitelná, energeticky efektivní a nezatěžovala přírodu.

Cihla, lámaný kámen a měděná fasáda s patinou

Vedle tvaru a uspořádání měla na charakter a míru integrace domu do okolí významný vliv volba materiálů. Cihlový základ, který prostorově definuje suterén, harmonicky ladí k patinované měděné fasádě dvou navazujících podlaží. Díky různé šířce panelů v matné hnědé barvě, která působí teplým dojmem, má fasáda nepravidelnou vertikální strukturu a pod různými úhly pohledu se její vzhled mění. Celkový dojem z fasády je velmi přirozený a uvolněný. Je to jakási projekční plocha pro proměnlivou hru světla a stínu, kterou vytvářejí četné koruny stromů a skrze ně pronikající sluneční paprsky.

Funkčnost a nadčasovost dominují interiéru

Zatímco vnější plášť budovy v zemitých odstínech dokonale splývá s přírodou, uvnitř je velmi moderní. Světlé barvy, přiznaný pohledový beton, šedý přírodní kámen na podlahách a celá řada dřevěných prvků vytvářejí v kombinaci s množstvím přirozeného denního světla současnou funkční atmosféru. Při pohledu zvenku se míra zasklení může zdát zbytečně umírněná. Avšak díky správně koncipovanému rozmístění prosklených fasádních jednotek, oken, posuvných dveří a střešního zasklení je v průběhu celého dne zajištěn naprosto optimální dopad světla do všech užitných zón, což vede k minimálnímu využití umělého osvětlení.

Na severní straně je nad základnou pro fasádu charakteristická vyčnívající jednotka, ta přesahuje o 1,2 m a s hlavní částí budovy je propojena prostřednictvím střešního zasklení o ploše 17 m². Od časného rána tak tato vertikální pásová okna zprostředkovávají dostatek denního světla v centru budovy. Dalšími zdroji přirozeného světla jsou dvoupodlažní fasádní jednotky na západní straně a 7,5 m široká stěna zpřístupňující jižní terasu. Na terasu se vstupuje přes 3dílnou posuvně zdvižnou konstrukci, instalovanou na celou výšku patra – od stropu až k podlaze. V otevřeném stavu je stěna kompletně „zaparkovaná“ ve falešném prostoru fasády, čímž v přízemí krásně rozšiřuje a propojuje prostor kuchyně a jídelny s terasou.

Pásová okna i skrytě integrovaný systém posuvných dveří

Použité výplně otvorů v domě rodiny Grondal se liší velikostí, tvarem i funkcemi. Jejich společným a sjednocujícím rysem jsou štíhlé hliníkové profily německé značky Schüco v sytě černém odstínu RAL 9005.

Jak sloupko-příčkový fasádní systém Schüco FW 50⁺, štíhlé vertikálně zasazené okenní jednotky Schüco AWS 75.SI, tak i posuvně zdvižné dveře ze systému Schüco ASS 70.HI působí jako plně integrované designové prvky. Všechny jednotky byly osazeny izolačním trojsklem.

Ekologický rámec skrze udržitelné technologie

V souladu s promyšleným, vysoce kvalitním a dobře izolovaným pláštěm budovy (U na hodnotě 0,11) zvolil architekt a klient v jedné osobě z bioklimatických důvodů také udržitelné domácí technologie. Energetické požadavky na provoz podlahového topného systému jsou tak pokryty tepelným čerpadlem, teplá voda je produkována prostřednictvím solárních panelů, umístěných na ploché střeše. Automatizovaná ventilace se zpětným získáváním tepla nebo cisterna na užitkovou vodu o objemu 10.000 litrů udržitelný koncept budovy systematicky doplňují.