Blog

ISOVER: Nová řešení pro zelené střechy

(Komerční prezentace)

Vegetační střechy vrací zeleň do měst, mají pozitivní psychologické účinky na jejich obyvatele a poskytují prostor pro relaxaci. Kromě pozitivních sociálních a ekologických aspektů zvyšují i atraktivitu bydlení. Současně zlepšují mikroklima uvnitř budovy tím, že snižují tepelné výkyvy obytných prostor těsně pod střechou v letních i zimních měsících. Zlepšují hospodaření s dešťovou vodou, kdy redukují zbytečně odtékající vodu do městské kanalizace až o 50%. Vegetační souvrství střechy dokáže také pohlcovat hluk z venkovního prostředí.

Do dotačního programu Nová zelená úsporám byla nově zařazena podpora výstavby zelených střech, a to částkou ve výši až 500 Kč/m² půdorysné plochy vegetačního souvrství zelené střechy.

Publikace Vegetační střechy ISOVER nabízí několik variant řešení ozeleněných střech, a to například úspornou střechu pro nízkou extenzivní vegetaci; střešní louku, která umožňuje osázet střechu i zajímavější zelení nebo střešní zahradu s neomezeným výběrem rostlin od trvalek po keře a stromy. Poradí s vybudováním střešního zahradního jezírka či realizací šikmé vegetační střechy. Opravdovou relaxační zónou pak může být grill střecha, která spojuje výhody intenzivní střešní zahrady a terasy. Publikace obsahuje také orientační seznam vhodných rostlin pro střešní zahrady.

Publikace Vegetační střechy ISOVER je k dostání zdarma na info@isover.cz. V elektronické verzi si ji můžete ve formátu pdf stáhnout zde. Vice informací najdete na webových stránkách Isover.cz.

Ořechová lízátka

Příprava 10 minut + pečení 30 minut + zdobení 30 minut / Velmi snadné

Na dortová lízátka:

3 středně velká vejce

3 vrchovaté polévkové lžíce cukru krupice

3 vrchovaté polévkové lžíce polohrubé mouky

3 vrchovaté polévkové lžíce holandského kakaa

Na hmotu:

30–50 g másla

50 g mletých vlašských ořechů

1–2 polévkové lžíce rumu

Na zdobení:

čokoládová poleva

sekané mandle, předem nasucho opražené

Postup:

Troubu si předehřejte na 180 °C (horkovzdušnou na 160 °C). Důkladně vymažte libovolnou formu, vysypte hrubou moukou a dospod dejte pečicí papír. Na téměř hotová lízátka si předem připravte větší tác, který se vám vejde do lednice, a vyložte jej pečicím papírem.
Žloutky s cukrem vyšlehejte ručním šlehačem do pěny. Mouku a kakao přesejte a nadvakrát přisypte do žloutkové pěny. Každou dávku stěrkou opatrně zapracujte do těsta. Nepřemíchejte, aby vám těsto nespadlo.
Jakmile zapracujete mouku právě tolik, aby v těstě nezůstaly hrudky, nalijte ho do vymazané formy a vložte do předehřáté trouby. Pečte, dokud piškot nevyběhne a špejlový test nebude pozitivní. Vyndejte z trouby a nechte vychladnout.
Vychladlý piškot rozdrobte a vsypte do mísy. Přidejte kousek másla, mleté ořechy a rum pro vůni. Suroviny přidávejte postupně a kontrolujte konzistenci. Hmota by měla hezky držet tvar. Pokud se vám rozpadá, přidejte máslo nebo rum. Je-li naopak mazlavá, přidejte mleté ořechy.
Menšími kleštěmi na zmrzlinu (průměr 3–4 cm) nabírejte hmotu a kopečky sázejte na tác vyložený pečicím papírem. Dejte na 30 minut uležet do lednice.
Rozehřejte čokoládovou polevu a nachystejte tyčky. Vzhledem k velikosti kopečků je lepší použít silnější tyčky, osvědčila se mi papírová brčka. Jejich nespornou výhodou je i pestrá nabídka designu. Jednotlivá brčka postupně namáčejte do připravené polevy, stačí centimetrový okraj pokrytý čokoládou, a zapíchněte jedno doprostřed každého kopečku. Dejte na 15 minut zatuhnout do lednice.
Vedle nádoby s rozehřátou polevou nachystejte hlubší talířek nebo mističku s nasekanými mandlemi. A druhý velký tác vyložený čistým pečicím papírem. Vytáhněte lízátka z lednice a po jednom je namáčejte do polevy, nechte okapat přebytečnou čokoládu a přeneste do misky s mandlemi. Hotová lízátka odkládejte na tác.
Lízátka uchovávejte v chladu, a pokud je nesníte rovnou, vydrží vám až 3 dny.

Recept pochází z knihy: SLADKÉ BARY – 50 snadných receptů, díky kterým se blýsknete, Stáňa Mutlová, vydal Smart Press, www.smartpress.cz

Foto: David Turecký

Aktivně stavte pasivně

Název pasivní dům vychází z principu využívání pasivních tepelných zisků. Jsou to vnější zisky ze slunečního záření procházejícího okny a zisky vnitřní, tj. teplo vyzařované spotřebiči a také lidmi. Díky kvalitní tepelné izolaci celého pláště budovy a dalším opatřením tyto zisky neunikají ven a po většinu roku postačují k zajištění příjemné teploty v interiéru.

Vývojovým stupněm mezi standardní (používejme raději obvyklou) stavbou a pasivním domem (PD) jsou domy nízkoenergetické (NED). Hraniční hodnota měrné potřeby tepla na vytápění pro dosažení nízkoenergetického standardu je 50 kWh/m2/rok. Takový dům na rozdíl od pasivního potřebuje větší (výkonnější) zdroj tepla a rozsáhlejší otopný systém, což prakticky srovnává investiční náklady, ovšem provozní náklady zůstávají u NED o poznání vyšší než u domu pasivního.

Prvky a stavební systémy

Energeticky pasivní stavba se vyznačuje velmi vysokou úsporou energie oproti obvyklým novostavbám. Této úspory se dosahuje architektonickým řešením (tvar a orientace budovy ke světovým stranám), konstrukcí budovy a jejím technickým vybavením, a to za použití speciálních energeticky efektivních komponentů (zpravidla mají dvakrát až čtyřikrát větší tepelněizolační schopnosti než obvykle používané produkty). Jde např. o vysoce izolační okenní rámy, trojité zasklení, maximálně účinné ventilační jednotky, detaily napojení bez tepelných mostů, komíny, rámové fasádní konstrukce, domovní dveře atd.

Projektant ovšem může často jen stěží sám posuzovat energetickou efektivitu takových stavebních prvků pouze podle údajů výrobců, proto je zkouší a certifikuje nezávislý subjekt, Passive House Institut v německém Darmstadtu. Tento institut se také zabývá výzkumem a stanovováním technických norem. Produkty nesoucí certifikát „Prvek vhodný pro pasivní dům“ mají parametry ověřené a srovnatelné podle jednotných kritérií.

Příklady cihelných komponentů

Pro obvodové zdivo cihelných domů je podle normy doporučená hodnota prostupu tepla U = 0,25 W/m2K
Nabízí se cihly Heluz Family 2in1 tl. 38 nebo 50 cm, zdivo dosahuje U = 0,16 W/m2K
Pro obvodové stěny pasivního domu se používají cihly Heluz Family 2in1 50 a 44 cm tak, aby prostup tepla byl pod hodnotou U = 0,13 W/m2K
Pro nízkoenergetickou a pasivní výstavbu lze použít také cihly Porotherm 50 T Profi se součinitelem prostupu tepla U = 0,15 W/m2K
Nový cihelný blok Porotherm 38 Profi Dryfix, určený pro omítané jednovrstvé obvodové zdivo tloušťky 380 mm bez potřeby dodatečného zateplení (ke zlepšení tepelněizolačních vlastností cihly přispěla vylepšená konstrukce děrování), stěny mají součinitel U = 0,27 W/m2K

Z čeho se staví pasivní domy

Parametrů pasivní stavby lze dosáhnout různými způsoby, jednoznačně nejspolehlivějším a nejekonomičtějším řešením je však zvolit konstrukční materiály přímo předurčené ke stavbě PD.

Jsou to především cihelné tvarovky Porotherm T Profi (Wienerberger) z ryze přírodních surovin (pálená hlína + čedič), keramické prvky Heluz Family 50 2in1 z cihlářské hlíny, ovšem plněné polystyrenem, nebo pórobetonové tvárnice Ytong Theta (Xella) a další komponenty, všechny s vysokou tepelněizolační schopností zdiva i v jednovrstvých konstrukcích bez nutnosti dodatečného zateplení.

Technologie izolovaných cihel už dnes velmi srozumitelně odpovídá na požadavky budov s téměř nulovou spotřebou energie, které se v blízkém budoucnu stanou samozřejmostí. Stavivem srovnatelných parametrů mohou být za jistých doplňkových opatření i vápenopískové cihly KMB Profiblok, prvky ztraceného bednění (např. Velox), parametrů pasivity dosahují i mnohé konstrukční systémy dřevostaveb.

Pasivita v českých podmínkách

Tepelná ztráta PD ve středoevropských klimatických podmínkách představuje asi 15 kWh/m2. Je tak nízká, že se zde projeví každý sebemenší tepelný zdroj. Pasivní dům by 15 lidí vytopilo pouze svou přítomností, nepočítaje všechny ostatní zdroje. Významnou roli hrají i pasivní solární zisky, schopné pokrýt až 40 % tepla.

Na území ČR dopadne celkem 940 až asi 1150 kWh/m2 solární energie ročně, v závislosti na oblačnosti a na lokalitě. Tento potenciál je využitelný při výrobě tepla, elektrické energie i chladu.

Energie se využívá aktivně – fototermální horkovodní kolektory a vzduchové kolektory k přípravě teplé vody k provozu domácnosti, případně bazénu, a také pasivně – ve formě pasivních solárních zisků. Prostory s velkými prosklenými plochami však vyžadují účinnou regulaci nadměrných tepelných zisků, bez níž by se stavby tohoto typu přehřívaly. K tomu slouží např. klimatizační jednotky.

Výpočet spotřeby

K vytápění pasivního domu je potřeba zhruba desetina energií než pro klasickou stavbu (v mnoha případech dokonce než pro běžnou současnou novostavbu). Skutečné provozní náklady se tak, podle velikosti domu, pohybují okolo 4 až 5 tisíc korun/rok. Pro výpočet nákladů na vytápění v konkrétním objektu lze využít následující výpočet: plocha domu x 15 kWh/m2.a x cena/kW Příklad: 130 (vytápěná plocha domu) x 15 (měrná potřeba tepla na vytápění) x 2,3 (průměrná cena za 1 kW) = 4 485 Kč/rok.

A co tepelné čerpadlo?

O pasivních domech se obecně hovoří jako o stavbách, v nichž se prakticky nemusí topit. V tuzemských klimatických podmínkách to pochopitelně platí jen v uvozovkách – tyto domy se sice obejdou bez klasické otopné soustavy, rozhodně se v nich ale uplatní doplňkový zdroj vytápění. I v pasivních domech je tedy třeba zvažovat, čím a jak topit.

Řeč se přitom vede také o využití zdrojů značného množství energie, tedy tepelných čerpadel (TČ). K čemu by toto „značné množství energie“ bylo, vystačí-li si pasivní budova s málem? Zde je na místě připomenutí rekuperace, tedy získávání tepla z odvětrávaného vzduchu. Rekuperace v tradičním pojetí totiž nemusí znamenat jenom předávání tepla z odvětrávaného do čerstvého vzduchu, neboť pomocí tepelného čerpadla (zde zařízení pro větrání a ohřev vody) můžete docílit předávání tepla znehodnoceného vzduchu přímo do topné a do teplé užitkové vody.

Je to jen a jen na nás

Úspora energie je odpovědností každého člověka. Je tedy na nás, na propracované legislativě (stavebních úřadech, rozhodujících o povolení staveb) a na kvalitě stavebních firem a dodavatelů materiálů, aby se u nás začalo úsporně stavět a samozřejmě i žít.

Ačkoli jsou nízkoenergetické, dnes už spíše pasivní domy v momentálním kurzu, není to „konečná“. Dřív či později přijdou na řadu tzv. ekodomy, tedy stavby s nulovou nebo téměř nulovou spotřebou energie na vytápění, které mají celou řadu dalších předností. Na jejich stavbu se používají výhradně přírodní materiály a také druhotné suroviny a odpady. Ekodomy dokonce šetrně hospodaří s vodou, používají kompostovací záchody nebo dešťovou vodu či tzv. šedou vodu na splachování a zalévání, čistí vodu v domácích nebo kořenových čistírnách odpadních vod.

Budovy jsou výzvou i díky architektonickému pojetí, což dokazují třeba experimenty i reálné stavby, jejichž podstatná část se skrývá pod zemí. Pasivní domy, dnešní fenomén stavění, se pak možná budou jevit jen jako další přechodný stupeň k ideálu…

Brambořík aneb zimní motýl

Nenáročný horal

Nejoblíbenějším druhem pro domácí pěstování je brambořík perský. Jeho šlechtěním došlo k vytvoření mnoha zajímavých odrůd odlišujících se barvou a plností květů i tvarem a kresbou listů.

Brambořík může kvést v jakoukoliv roční dobu. Nejvíce mu ale vyhovuje načasování kvetení od listopadu do února.

Ideální teplota pro období kvetení je 16 °C. Bude se mu dobře dařit na severním okně bez průvanu, ale s dostatkem čerstvého vzduchu. Ideálním místem pro pěstování bylo vždy místo mezi špaletovými okny.

Brambořík zásadně nezaléváme přímo na hlízu nebo do substrátu. Dlouhodobé přemokření téměř bezprostředně způsobí napadení houbami a plísní, ale i pokud necháme rostlinu v době vegetace přeschnout, bude její záchrana obtížná.

V době kvetení můžeme brambořík lehce přihnojit vhodným přípravkem na podporu květu. Jakmile se přibližně v únoru přestanou tvořit poupata, omezíme zálivku. Až celá nadzemní část rostliny zaschne, můžeme vyjmout hlízu ze substrátu a necháme odpočinout.

V květnu opět brambořík probudíme. Hlízu částečně zanoříme do hlíny a začneme zalévat. Při takové péči může rostlina vydržet až patnáct let.

Brambořík aneb zimní motýl

Nenáročný horal

Brambořík do našich krajů přišel z horských oblastí Malé Asie. V rodu bramboříků existuje přibližně 20 druhů. Jediný, který zdomácněl a roste divoce v Evropě, je brambořík nachový. U nás jej můžeme potkat v listnatých lesích a hájích jižní Moravy. Je chráněný a také jedovatý. Nejoblíbenějším druhem pro domácí pěstování je brambořík perský. Jeho šlechtěním došlo k vytvoření mnoha zajímavých odrůd odlišujících se barvou a plností květů i tvarem a kresbou listů. Brambořík může kvést v jakoukoliv roční dobu. Nejvíce mu ale vyhovuje načasování kvetení od listopadu do února. Ideální teplota pro období kvetení je 16 °C. Bude se mu dobře dařit na severním okně bez průvanu, ale s dostatkem čerstvého vzduchu. Ideálním místem pro pěstování bylo vždy místo mezi špaletovými okny. Brambořík zásadně nezaléváme přímo na hlízu nebo do substrátu. Dlouhodobé přemokření téměř bezprostředně způsobí napadení houbami a plísní, ale i pokud necháme rostlinu v době vegetace přeschnout, bude její záchrana obtížná. V době kvetení můžeme brambořík lehce přihnojit vhodným přípravkem na podporu květu. Jakmile se přibližně v únoru přestanou tvořit poupata, omezíme zálivku. Až celá nadzemní část rostliny zaschne, můžeme vyjmout hlízu ze substrátu a necháme odpočinout. V květnu opět brambořík probudíme. Hlízu částečně zanoříme do hlíny a začneme zalévat. Při takové péči může rostlina vydržet až patnáct let.

Návod: Svícen z krabičky

(Komerční prezentace)

Svícen lze vytvořit i z mála. Stačí obyčejná krabička, barvy, pár mašliček a ozdob, svíčky a bude se skvěle vyjímat na vašem stole.

Potřebujete:

Podlouhlou, nízkou papírovou nebo dřevěnou krabičku, stačí víko; barvy na natření krabičky; materiál na aranžování – sušená kolečka pomerančů, skořici, lišejník nebo mech, kousky kůry nebo korku, ozdobné kouličky, kalíšky pod svíčky a svíčky; tavnou pistoli Pattex

Postup:

Vyberte si víčko úzké krabičky. Může být papírové nebo dřevěné. Když zvolíte papírové, je potřeba vybrat krabičku pevnější, aby se vám pak svícínek při přesouvání nebortil. Natřete ji barvou.

Abyste dosáhli zastaralého vzhledu, naneste nejdříve tmavě šedý základ a pak před uschnutím přes něj různě naneste světlejší odstín, případně trochu rozetřete suchou houbičkou. Nebo můžete ponechat přírodní odstín. Když by byla krabička moc hluboká, pomozte si pevnou aranžovací hmotou.

Zakreslete si místa, kde budou stát svíčky. Rozprostřete věci, které budete aranžovat. Začněte od větších kousků. Postupně nanášejte tavnou pistolí lepidlo na jednotlivé věci a lepte je. Lepidlo nanášejte na jednu plochu.

Praktičtější je nanášet je na lepené věci, lépe se Vám s nimi bude manipulovat. Lepidlo schne docela rychle, proto moc neotálejte. Je vhodné vybrat si dobré tavné lepidlo, které nebude samovolně z tavné pistole vytékat a neznečistí vám celou pracovní plochu.

Tip

Tavná pistole Pattex vám umožní nanést lepidlo čistě a rychle. Lepidlo je velmi rychle po zapnutí do sítě připravené k práci. Hrot pistole je chráněn gumou, a tak umožňuje bezpečnější práci s pistolí. Díky kvalitnímu tavnému lepidlu, které samovolně nevytéká, zůstávají, jak pracovní místo, tak lepené věci, čisté, bez viditelných zbytků lepidla. Navíc lepidlo déle vydrží a tak můžete s touto pistolí vyzdobit celý dům či byt.

Postupně nalepte jednotlivé věci a na závěr ideálně na nehořlavé podložky ukotvěte svíčky.

Více informací a další zajímavé tipy naleznete na www.pattex.cz.

Pečené kaštany jako symbol Vánoc

Od konce října se dají v různých obchodech a stáncích koupit nažky kaštanovníku jedlého (Castanea vesca) z čeledi bukovitých. Zájem o ně je veliký.

Dřevina s magickou mocí

Mohutný, až 30 metrů vysoký opadavý strom raší pozdě na jaře. Pochází ze Středozemí a o jeho rozšíření se zasloužili Římané. Strom se dožívá 500 i více let. Největším vývozcem kaštanů je Španělsko, ale pěstují a šlechtí se ve všech zemích jižní Evropy. Velmi kvalitní je například velkoplodá francouzská odrůda ´Marron de Lyon´.

Kaštanovník má asi 20 druhů rozšířených v Severní Americe a v Asii, z nichž některé druhy mají keřovitý růst. Jsou prošlechtěny do asi 20 okrasných odrůd lišících se barvou listů (žlutě nebo bíle skvrnité či lemované) a tvarem listu (stříhaný, různě zubatý).

V minulém století kaštanovník setý začala hubit houbová choroba bradavkatka příživná (Cryphonectria, syn. Endothia parasitica) zavlečená z Asie do Severní Ameriky a odtud později do Evropy. Strom prosychá od vrcholu koruny, přitom listy hned neopadávají. Kůra mění barvu (do červena), později praská a odlupuje se. V lýku se objevuje slizovitá hmota s červenými pentlicemi. Postupně jsou zaváděny do ovocných školek rezistentní, odolní kříženci kaštanovníku setého s východoasijskými druhy.

Pouze pro profesionály

Do malých zahrad lze vybírat zakrslé kultivary jen na ozdobu. Kaštanovníky seté vyšlechtěné na velké plody (marony) se u nás nabízejí v zahradních centrech. Patří na velkou zahradu ve vinohradnických oblastech. Semenáče z domácích, aklimatizovaných kaštanovníků snesou i vyšší polohy, ale jejich mohutné koruny rovněž vyžadují dostatečný prostor. Mají menší nažky, plody pod slupkou jsou hluboce laločnaté a před oloupáním se musí naříznuté krátce povařit ve vodě s mlékem.

Příprava před tepelnou úpravou

Kaštan se nařízne na vypouklé straně do tvaru písmene X. Zářez by měl být zhruba 2 cm dlouhý a 4 mm hluboký.

Jedlé kaštany vařené: Nasypeme do vroucí vody a na středním plameni vaříme 8–10 minut. Vodu slijeme, kaštany dáme do utěrky, pomačkáme, abychom porušili jejich skořápku, a ještě teplé oloupeme i se slupkou pod skořápkou (je nahořklá). Pokud je neoloupeme ještě teplé, skořápka opět ztvrdne.

Jedlé kaštany pečené na pánvi: Na středně rozehřátou pánev nasypeme naříznuté kaštany a za občasného promíchání a zatřesení pánví pečeme do ztmavnutí skořápky asi 10 minut, naříznuté kříže se začnou otevírat a pukat. Takto upečené kaštany po mírném zchladnutí oloupeme i se slupkou pod skořápkou.

Jedlé kaštany pečené v troubě: Pečeme v rozehřáté troubě na 200 °C asi 10 až 15 minut, až začnou pukat.

Náš tip

Před oloupáním naříznuté nažky krátce povařte ve vodě s mlékem. Potom se snadno oloupají. Zásobu krátce povařených oloupaných kaštanů můžete zmrazit a postupně přidávat k pečené drůbeži.

Novinky RAKO 2017: Série UP

(Komerční prezentace)

Série UP je kompromisem mezi nadčasovou klasikou a dokonalou účelností. Série poskytuje několik kombinací obkládaček a dekorací, které spolu perfektně harmonizují. Nabízí čtyři jednobarevné lesklé obkládačky ve formátech 20 x 40 cm a 30 x 60 cm s kalibrovanou hranou, které doplňuje kombinační bílá obkládačka. Designově nenápadný a přitom velmi specifický základní povrch s jemnou kresbou je produktem kombinace technologie digitálního tisku a barevné glazury.

Pro formát 20 x 40 cm existuje několik variant dekorací. Jejich dokonalost je v přirozeném splynutí obložených ploch nebo naopak ve výrazných kompozicích. Celá série včetně dekorací je postavena tak, aby si vybral zákazník dávající přednost klasice stejně jako člověk upřednostňující přírodní barvy či moderní styl.

Punc výjimečnosti dodá interiéru celoplošný dekor 20 x 40 cm s tišteným reliéfním povrchem, který zvýrazňuje geometrické motivy dekoru. Dekor využívá čtyři základní motivy a je možné ho použít alá tapeta nebo jako průběžnou listelu. Naopak decentní doplněk na stěně mohou vytvářet reliéfní jednobarevné listely 40 x 2 cm. Na formátu 20 x 40 cm hraje všemi barvami reliéfní dekor falešné mozaiky pro obkládání větších ploch za velmi přijatelnou cenu.

Kdo dává přednost klasice a potřebuje obložit atypické prostory, jistě sáhne po klasické řezané mozaice – dílky 5 x 5 cm (30 x 30 cm). Další dekoraci tvoří atypické pruhy opticky rozdělené listrovými a perleťovými efekty v provedení celoplošného dekoru a listely ve všech barevných variantách základů.

Pro kalibrované obkládačky 30 x 60 cm je k dispozici nepřehlédnutelná, reprezentativní lesklá dekorace s výrazným reliéfním povrchem. Dekor je možné použít spolu se základní obkládačkou nebo z něj lze vytvořit dominantní stěnu.

Luxusní mozaika 30 x 30 cm (2,5 x 2,5 cm) kombinuje dílky řezané ze základních obkládaček společně s dílky s perleťovými a listrovými efekty. Stejné efekty jsou i na jednobarevné listele 60 x 2,5 cm.

Široká škála kombinací, kterou lze s pomocí obkládaček a nabídky dekorací série UP vytvořit, je podpořená i větší rozmanitostí kombinačních dlaždic. Pro menší formát 20 x 40 cm je vhodné použít dlaždice sérií Spirit, Trend nebo Faro. Pro větší kalibrovaný formát 30 x 60 cm dlaždice série Board nebo Extra.

VIDEO:

Vyrovnání podkladu před položením nové podlahy

(Komerční prezentace)

Vyrovnání podlahy suchou cestou

Pro vyrovnání podlahy suchou cestou se používá podsyp z lehkého keramického kameniva Liapor. Jedná se o malé, ale velmi pevné kuličky, které možná znáte pod názvem keramzit. Pro vyrovnávací podsypy podlah se využívají kuličky s průměrem 1-4 mm. Na zhutnělou vrstvu Liaporu následně klademe podlahové desky (KNAUF, Rigips, OSB, Cetris atd.).

Během realizace suché podlahy nejsou nutné žádné technologické přestávky a podlaha je ihned po dokončení pochozí. Podsyp z Liaporu v podlahách dokonale vyrovná nerovnosti podkladu, lze ho použít jako výplň nepravidelných prostor, výrazně zvyšuje tepelně izolační vlastnosti podlahy, kročejový útlum a umožňuje například i bezpečné uložení rozvodů topení a elektroinstalací. Díky nízké plošné hmotnosti suché podlahy nadměrně nezatěžuje nosné konstrukce stavby, a jsou tak vhodné například i pro řešení podlah střešních nástaveb bytových domů. Největší předností u tohoto typu realizace je jednoduchá a rychlá montáž.

Více o vyrovnání podlahy suchou cestou >>

Vyrovnání podlahy pomocí betonové směsi

Dalším a stále ještě běžnějším způsobem vyrovnání podlahy je její vylití betonem, či směsmi na jeho bázi. Tato technologie s sebou nese trochu nepohodlí v podobě relativně dlouhé technologické přestávky pro vytvrdnutí betonu a také riziko prasklin. Ovšem není beton jako beton. Pokud chcete mít betonovou podlahu rychleji suchou (pochozí již za 24 hodin), vyhnout se riziku prasklin, zajistit lepší tepelnou izolaci a snížit zatížení nosné konstrukce, můžete použít další z materiálů Liapor – lehký keramický beton Liapor Mix.

Tuto suchou směs stačí na stavbě smíchat s vodou a nanášet obdobně jako běžný beton. Upravuje se klasicky stahovací latí a běžným zednickým hladítkem do požadované výšky. Není potřeba vytvářet dilatační spáry, protože lehký beton nepraská a dobře se pojí s okolním materiálem. Podlaha bude pochozí již za 24 hodin. Celková doba vysychání je 5 až 7 dnů.

Více informací o vyrovnání podlahy lehkým betonem >>

Keramické kamenivo Liapor i směs pro přípravu lehkého betonu Liapor Mix zakoupíte on-line v e-shopu obchod.liapor.cz, v obchodní síti Liapor, nebo ve stavebninách DEK.