Blog

NÁSTAVBA, část 2.: Nové obytné podlaží

Předchozí část seriálu najdete zde.

Už jsme vzpomenuli důležitou roli statika, neboť navzdory přání může být stávající domek přece jen „slabší v kolenou“. Vždy se najde „nějaké“ řešení, většinou však vyžaduje související stavební úpravy – odstranění původní střechy, demontáž nebo zesílení stropní konstrukce a montáž nové podlahy s prostupy energetických rozvodů, prostor pro schodiště… Veškeré stavební a montážní práce je bezpodmínečně nutné svěřit výhradně certifikovaným firmám.

Řešení stropu

Technické řešení se odvíjí od konstrukce stávajícího stropu a nosných stěn spodního podlaží. Pokud není dostatečně únosný, existuje řada variant řešení od zesílení stávající konstrukce až po vybudování zcela nové stropní desky nad tou původní.

Nejrozšířenější variantu představují monolitická železobetonová stropní deska, využití montovaných stavebnicových systémů z ocelových válcovaných nosných profilů, prefabrikovaných železobetonových či keramobetonových nosných profilů a vložek (Wienerberger, Heluz, Hurdis, Ytong…). Montované technologie umožňují realizovat práce zčásti svépomocí a urychlují výstavbu.

Moderní konstrukční systémy dovolují poměrně malé tloušťky nosných konstrukcí (od 150 mm), což je u nástaveb velmi výhodné (zpravidla je nutné dodržet stanovenou maximální výšku stavby, hřebene střechy atd.).

Dřevěné stavebnice

Nástavbu, v daném případě v podstatě „nový dům na původní stavbě“, lze vybudovat různými technologiemi. Rámová dřevostavba montovaná na místě nabízí možnost individuálních a atypických řešení, změn a úprav ještě v průběhu stavby, je však náročnější na přípravu i provedení.

Dřevostavba montovaná z prefabrikovaných sendvičových dílců nabízí kromě jiného velkou přesnost provedení a rychlost výstavby. Dílce jsou kompletně vyrobeny v továrně včetně osazení oken, dveří apod. a montáž celé stavby na místě trvá řádově pár dní. Prefabrikáty se od sebe liší technologií výroby, použitými materiály a dílčími komponenty.

Díky sendvičovým konstrukcím dřevostavby dosahují dobrých akustických vlastností, značné protipožární odolnosti a tepelného odporu. Většina dřevostaveb, vyráběných i montovaných současnými technologiemi, se už naprosto samozřejmě staví v nízkoenergetickém standardu. Prioritně jde o volbu skladby konstrukce obvodového pláště včetně způsobu a materiálu zateplení. Jednoznačnou výhodou je značná kompoziční volnost a variabilita řešení půdorysu, stěnové, stropní a střešní komponenty se dají řešit předvýrobou.

Důležitá komunikace

Oříškem je nalezení vhodného prostoru pro umístění schodiště. Vždy totiž znamená zásah do nosné konstrukce (probourání stropu) a ukrojí místo z původního bytu. Variantou je venkovní schodiště či schodišťový trakt k domu zvenčí přistavěný, ovšem zde je třeba brát v potaz zvětšení zastavěné plochy a s tím související problémy.

Pro návrh konstrukce schodiště je nutné znát přesnou výšku schodiště, pro jeho dimenzování se používá následující vzorec: 2v + š = 630, v němž si „v“ představte jako výšku schodu (stupně) a „š“ jako šířku schodu. Výšku vynásobíte dvěma a přičtete šířku a výsledek musí být právě 630 mm (délka průměrného kroku). Rozumné minimum pro výšku schodu je 150 mm, maximum pak 180 mm.

Tvorba vnitřních dispozic

K nejproblematičtějším otázkám bydlení pod střechou patří bezesporu výstavba vnitřních příček a následné vybavení interiéru nezbytnými technologiemi a zařízením. Příčky lze zhotovit ze sendvičových dílců nebo je vyzdít (opět je však nutné kalkulovat s únosností původních svislých a nově vzniklých vodorovných konstrukcí). Řešením je osvědčený sádrokarton (akustické příčky Rigips, Knauf, desky Fermacell). Dutinové konstrukce musí zvládnout pohlcení nežádoucích zvuků, vznikajících rozkmitáváním desek opláštění.

Rozhodnete-li se pro montované konstrukce, vždy dohlédněte hlavně na jejich odizolování. Platí zde přesné montážní postupy, k nimž mimo jiné patří například rozteče svislých profilů (nesmí být menší než 500 mm), eliminace tzv. akustických mostů v místech styků (rohy, kouty apod.).

Systémy skladeb obvodové stěny

Difuzně uzavřený systém – systém s parotěsnou fólií umístěnou u vnitřního povrchu obvodové stěny. Fólie zabraňuje vnikání vodní páry do konstrukce a zajišťuje dokonalou těsnost. Vyžaduje značný důraz na kvalitu provedení fólie, její poškození může zapříčinit nemalé škody ve skladbě obvodových konstrukcí;

Difuzně otevřený systém – hlavní roli nehraje parozábrana, ale tzv. parobrzdná vrstva u vnitřního okraje skladby stěny, která umožňuje prostup vodních par. Ty procházejí skladbou obvodové stěny ven do exteriéru. Kvalitně provedená stavba „dýchá“, důležité je však odborné technické posouzení.

Kuřecí prsa na másle

Budete potřebovat:

680 g kuřecích prsou s kůží

160 g kuskusu

320 g hub (hlíva ústřičná, žampiony)

200 g hlávkové kapusty

200 g mrkve

200 g brokolice

80 g cibule

20 ml smetany ke šlehání

28 g másla

(16 g šťáva, 12 g příloha)

12 ml olivového oleje

sůl, pepř, vývar, majoránka,

kmín, česnek

Postup:

Kuřecí prsa

Omytá kuřecí prsa s kůží osolíme, vložíme na rozpálenou pánev nejprve kůží dolů a opečeme z obou stran. Maso vyjmeme, vložíme do trouby předehřáté na 150 °C a dopékáme cca 20 minut. Do výpeku z pánve přidáme kuřecí vývar (vodu), necháme odvařit zhruba na třetinu objemu, zakápneme smetanou, zjemníme plátkem másla a ochutíme čerstvou majoránkou.

Houbovokapustový kuskus

Listy kapusty spaříme a necháme odkapat. V kastrolu zpěníme na másle cibuli, přidáme na kostičky nakrájenou hlívu ústřičnou, nakrájenou spařenou kapustu, osolíme, opepříme, okmínujeme, přidáme prolisovaný česnek a dusíme doměkka cca 7 minut. Pár minut před koncem přidáme nakrájené žampiony, majoránku a směs smícháme s kuskusem připraveným dle návodu.

Lahůdková zelenina

Nakrájenou mrkev vložíme do vroucí osolené vody, po cca 3 minutách přidáme brokolici a vaříme na skus. Hotovou zeleninu slijeme, zakápneme olivovým olejem a osolíme dle chuti.

Recept pochází z knihy Nakupujeme s rozumem, vaříme s chutí, Iva Málková, Jana Dostálová, vydal Smart Press, www.smartpress.cz

Interiér: Důchod není konečná

Setkat se s krásnou optimistickou dámou ve zralém věku a povídat si o tom, jak „nestíhá“, bylo pohlazením na duši. Přidanou hodnotou bylo posezení v jejím zrekonstruovaném a nově zařízeném domku, který před šesti lety zdědila po rodičích.

Celý život žila s rodinou poměrně stísněně v paneláku, takže rekonstrukci domku chtěla pojmout tak, aby měla kolem sebe vzdušný prostor a vzhledem k věku i minimum bariér. K tomu bylo ovšem nutno dispozici domku změnit k nepoznání. A tak se hodně bouralo a přistavovalo, až vzniklo přízemní bezbariérové bydlení pro Mariu a podkrovní byt k pronajímání.

Hlavní obytnou místnost tvoří pokoj s velkým francouzským oknem, jímž se dá vejít na velkou terasu s venkovním posezením. Do pokoje si Maria dopřála větší sedačku s pohodlně vysokými opěráky. Oříškem prý bylo sehnat vysoký konferenční stolek, u nějž by se dalo stolovat, luštit křížovky a číst. Po dvou letech uspěla na Aukru. Potíž s vysokým stropem, vyřešila krásnými designovými lustry, které sehnala levně a skvěle se hodí i k tapetě.

Na obývací pokoj volně navazuje kuchyň s jídelnou. Kuchyň je nová, vyrobená truhlářem na zakázku podle majitelčina návrhu. Otevřený přízemní prostor ještě zabydlují a prohřívají krbová kamna. Přes chodbu se vchází do ložnice a do velkorysé koupelny se sprchovým koutem, vanou, toaletou s bidetem i rafinovaně ukrytou pračkou.

„Zařizování jsem si opravdu užila. Prolistovala jsem desítky časopisů, které mi byly velkou inspirací. Bavilo mě i shánění pěkných, ale hlavně levných věcí,“ konstatuje paní Maria.

Slovo designéra

Doladit interiér pomáhala Marii její dcera Gábina, která se živí interiérovým designem. „Maminka je profesí strojařka a pracovala ve Výzkumném ústavu pozemních staveb, kde se rýsovaly panely a řešily se stavební materiály, takže k tomu, aby si sama vymyslela dispozici domu, měla předpoklady. Pak se návrh samozřejmě předal projektantovi, ale základ byl vymyšlený.

I k zařizování měla vždycky vlohy – pamatuju si, jak doma neustále kreslila čtverečky na papír, které pak přesouvala a následně podle toho přemisťovala nábytek. V jejím novém domě jsem jí byla ale jen nápomocná, co se týká barevného ladění a shánění kontaktů na firmy, plus konzultantkou, zda toto ano, či ne.

Základ barevnému ladění interiéru daly oranžové obkládačky použité v kuchyni. Bylo totiž potřeba doplnit, ale hlavně oživit převážně hnědé zařízení a došeda tónovanou výmalbu v pokoji. Řekly jsme si, že oranžová je sice těžko kombinovatelná, ale o to víc tam „zahraje“. K ní jsme ještě vybraly druhou výraznou barvu – tyrkysovou.

Dominantou je v pokoji elegantní tapeta s motivem, který se opakuje na lustrech. Je to detail, který se opravdu povedl.

Co se týká nábytku, vycházely jsme z moderní kuchyně, kterou si maminka navrhla, a dále z retro kousků nábytku, které byly původní. K nim jsme na Aukru dokoupily další pěkné solitéry a sladily je s moderní sedačkou a obývákovou stěnou. Myslím, že se nám společně s maminkou povedlo vykouzlit velmi příjemné a pohodlné bydlení.“

Interiérová designérka Gábina Hámová

Je majitelkou studia Ad Hoc design, kde navrhuje a vytváří interiéry pro klienty
Učí historický vývoj interiéru na škole Intermezzo
Kontakt: www.ad-hoc.cz

Další úžasné interiéry najdete v této rubrice a na našem patnerském webu Modernibyt.cz.

Jak ozdobit zeď aneb Nahota jí nesluší!

Tak například, zamyslete se, co byste rádi viděli po probuzení? Někdo chce vstoupit do měkkého mechu a vidět v dálce velké jezero, někdo si chce připomenout hezkou vzpomínku či krásný úsměv.

A jak na to? Vyberte kam a co a můžeme se vrhnout na realizaci.

1. FOTOGRAFIE – obrázek je základ. Kvalitní fotografie, myslím tím, v dostatečně vysokém rozlišení. Teď trochu teorie potřebné pro ty, kteří se s pojmem „vysoké rozlišení“ ještě nesetkali nebo si nejsou úplně jistí:

Nejdříve to vezměme od konce. Obrázek je jakýsi soubor objektů (pixelů) na ose X a Y (například 1600x1200px, šířka X je vždy na prvním místě). Osy X a Y jsou přítomny vždy, děj se co děj, a vždy mají určitý počet pixelů. Digitální obrázek, dokud jej fyzicky nevytiskneme, však v podstatě nemá pevně daný rozměr. Nebo lépe řečeno, jeho rozměr je relativní. Víme pouze, kolik obsahuje pixelů na osách X a Y. To, jak velký se obrázek na různých monitorech (v poměru k úhlopříčce monitoru, ne v absolutních centimetrech) zobrazí, ale i to, do jakého rozměru jej budeme moci vytisknout, je dáno hodnotou PPI – pixels per inch (pixely na palec). Čím více obrazových bodů na palec, tím větší je rozlišení. Obraz s vyšším rozlišením obvykle vytváří kvalitnější vytištěný obraz.

Příklad: Stejný obraz při 72 ppi a 300 ppi; výřez zvětšený na 200 %

POZOR na rozdíl mezi PPI a DPI. PPI je hustota pixelů v přesně vymezené šířce x délce. Přesto, že tato hodnota je obecně uplatňována méně než DPI – dots per inch (body na palec) a je i méně známá, je to právě ta hodnota, která se v počítačové grafice uplatňuje, avšak mylně je vydávána za DPI. Když si na Windowsech zobrazíte vlastnosti libovolného obrázku, vedle rozlišení X a Y je tam také položka jmenující se DPI, ve skutečnosti se však jedná o PPI.
Pokud máme hotový obrázek a chceme tisknout, musíme znát rozlišení obrázku (šířka x výška v pixelech), a hodnotu PPI (udávanou většinou jako DPI). Pak šířku a výšku v pixelech vydělíme hodnotou PPI a dostaneme velikost možného tiskového rozměru v palcích. Uvedu příklad. Rozlišení 3000x2000px při PPI 250. 3000/250=12 palců. 2000/250=8 palců. Tedy mohu tisknout na 12×8 palců, tedy přibližně 30,5×20,3 cm.
V programu IrfanView, což je jednoduchý prohlížeč obrázků, zjistíme velikost obrázku pře hlavní menu Image -> Information a ukáže se nám následující obrázek. Vidíme, že rozlišení je 400 DPI a velikost tisku je 30×20 cm.

TIP: Nechte se profesionálně vyfotit, zažijete spousty legrace a ještě k tomu budete mít opravdu kvalitní fotografie ve vysokém rozlišení nebo si fotografii kupte v databance fotografií. Výběr je opravdu velký.

2. Obrázek máme. Místo máme. Teď se zaměření na to CO, respektive v jaké podobě ztvárníme ideu. Tapeta, obraz v klasickém rámu či plátno nebo dokonce ve skle?

TAPETA

Materiálové možnosti:

a) Vlies – působí povrchově jako látka, vlies, podklad může být papír nebo netkaná textilie

+ snadné lepení – v případě netkané textilie se natírá jen stěna, v případě, že je podklad papír natírá se tapeta
+ odolný materiál – lze i otírat vlhkým hadříkem
+ různé rozměry – např. šíře jednoho pruhu až 1,3 m, minimální spoje
– Cenově dražší než jiné materiály

Využití v obytných prostorech jako je obývací pokoj, ložnice, chodba.

Vliesová tapeta jako obraz a současně jako výplň posuvných dveří ve stejném dekoru.

b) Samolepící fototapety PVC – umělohmotné folie z jedné strany lepicí

+ snadná údržba
+ hladký povrch
+ cenově přijatelná varianta
+ aplikace na jakýkoliv materiál – sklo, nábytek
– Těžší aplikace – mohou vznikat bublinky a trhliny

Využití spíše dekorativní, do kuchyně, na lednici, na dveře do koupelny a WC.

DOPORUČENÍ:

Řádně změřte daný prostor. Nedoporučuji tapetu od rohu k rohu, téměř žádná zeď není 100% rovná a nerovnost vám může zkazit efekt.

OBRAZ V KLASICKÉM RÁMU

Stará dobrá klasika. Výběr rámů je široký (dřevěné, plastové kovové, vyřezávaná), ať už si necháte vyrobit rám na míru od truhláře nebo v rámařství nebo starožitný rám z antiku, do kterého umístíte svůj obraz. Záleží na současné podobě interiéru, tak aby tato dekorace do interiéru zapadla nebo ho zvýraznila, pokud je to cíl. Záleží zdali rámujete fotografii nebo olejomalbu.

+ jednoduchá aplikace a instalace
+ možnost výměny obrazu bez vysokých nákladů
+ estetické doplnění paspartou
– Limitace velikosti rámu

Co je pasparta? Pasparta je barevný neagresivní (nekyselý) karton tl.1,4 mm, který slouží k estetickému doplnění obrazu v rámu resp. clip rámu. Na výběr velká škála barev, které podtrhnou celý ráz obrazu.

Esteticky můžete také i vypadat rám bez obrazu nebo zarámované zrcadlo ve vyřezávaném zlatém rámu 🙂

PLÁTNO

Druhy pláten

a) ze 100% bavlny

b) směs bavlny a polyester – jde o zajímavý pololesklý materiál.

c) Jen polyester

Většinou napnuta na dřevěném rámu a zafixována svorkami.

+ volba libovolné velikosti
+ cenově dostupné v případě polyesterových pláten
+ stejný styl , různé rozměry – možnost galerie a tvorby panoramat
+ polyesterová plátna časem povolí své napnutí
– výsledný efekt barevnosti – záleží na barvě plátna – zářivě bílé plátno nebo přírodně bílé plátno
– cenově náročnější v případě bavlněných pláten

DOPORUČENÍ:

1. POZOR na tisk na hranách plátna. Některé firmy to dělají automaticky jiné bohužel ne. Ptejte se, než si daný produkt objednáte. Pokud chcete tisknout i na hrany plátna přijdete obvykle o 2,5 cm z fotky z každé, což u některých fotek může být problém. Takže buď si v grafickém programu chybějící cm doplňte nebo požádejte grafické studio, případně vybírejte fotografie, kterým to chybět nebude. Osobně doporučuji tisknout i na hrany, výsledek vypadá profesionálně.

2. Vyhněte se tmavým málo kontrastním fotkám, při slabším osvětlení na nich není téměř nic vidět.

3. Zkontrolujte strukturu plátna – každý kvalitní dodavatel by vám měl tuto informaci podat. Některé struktury pláten vypadají jako umělé ubrusy.

4. Napínací rám – může být zafixován pomocí dřevěných klínků, kterými se dá plátno znovu dopnout v případě, že dojde k jeho povolení vlivem změny teplot či vlhkosti. Pro srovnání je vpravo rám lepený napevno, kde už nelze plátno dopnout.

Využití nejen do bytů, ale i kanceláří či výstav

SKLENĚNÝ OBRAZ

Zpravidla se pro jejich výrobu používá speciální metoda tisku na samotné sklo, přičemž motiv je na zadní straně. Nebo na druhé straně je motiv natištěn na folii, která je na zadní stranu skla umístěna.

Skleněný obraz by měl mít zabroušené hrany.

Tloušťka skla je variabilní záleží na dodavateli a vašem vkusu, většinou mezi 2- 4mm.

Nebojte se, skla pro výrobu skleněných obrazů jsou lehčí a odolnější než klasická skla.

Stejně jako tapetu lze použít sklo na celou stěnu a vytvořit skleněnou stěnu.

+ lesklý povrch působí vznešeně
+ nenáročná údržba
– většina výrobců má pevně dané velikosti (30×30, 40×40…)

Obrazy dokreslují design interiéru, dodávají mu styl a osobitost. Důležité je vybrat vhodný materiál a motiv. Doporučuji vybírat dodavatele, který své produkty i sami vyrábějí a jsou schopni Vám poskytnout dostatek informací k daným materiálům, povrchům a technickým parametrům, abyste nekupovali zajíce v pytli.

Držím palce při Vašem projektu!

Vaše Gabriela

Kontakt: www.gadesign.cz

Hoblíky v domácí dílně

Hoblíky provázejí truhláře od pradávna, což dokazují krásné dochované kusy v muzejních depozitářích. Hoblíky se tradičně vyráběly z habru, ale v současné době se setkáte s hoblíky z buku, případně s habrovým plátkem na spodní části. Další variantou jsou hoblíky z kovu, tzv. kanadské hoblíky.

Hoblíků je ovšem celá řada a některá řemesla používala speciální hoblíky přizpůsobené svému zaměření. Např. sudaři a koláři měli speciální hoblíky s průhybným stolem. Pro hoblování velkých prken a trámů se používal velký hoblík zvaný macek neboli hladík (místo dnešní hoblovky).

Uběrák se používal na hrubé ubírání materiálu a zanechával charakteristickou stopu po obloukovém ostří na nepohledových částech nábytku (např. záda skříní, dna šuplíků zespodu). Uběrák posloužil vždy, když bylo třeba rychle odebrat větší množství materiálu.

Speciální hoblíky

Kromě rovných hoblíků s rovným nožem se využívala celá řada profilových hoblíků, např. na okna, na výrobu lišt, na okraje stolů atd. Zkrátka to, co se dnes frézuje, se v minulosti hoblovalo hoblíkem s různým tvarem ostří, konvexními rádii atd. Dále se používaly hoblíky drážkovače, ať už na polofalcy nebo na drážky. Některé z těchto hoblíků šlo pomocí dorazů nastavit na požadovanou šířku, hloubku či tvar drážky.

Kocour a svlakovník

Známé byly takzvané svlakové hoblíky – svlakovníky, které se používaly na výrobu svlakových spojů. Svlakový spoj využíval rybinovou drážku, do které se zasouval protikus (svlak) stejného tvaru. S tímto spojením se můžete mimo jiné setkat u vrátek chlívků na statcích a jeho výhodou je, že umožňuje vzájemný pohyb spojených částí při změnách vlhkosti dřeva. K tomuto spojení se kromě svlakovníku a svlakové pilky používal také hoblík zvaný kocour, který se vzhledem od ostatních hoblíků velmi liší. Používá se k vytvoření drážky pro zasunutí svlaku. Tato drážka vede obvykle napříč lety.

Nastavení hoblíku

Hoblík se nastavuje doklepnutím klínu a poklepem shora na železo. Klín se vyjímá poklepáním na čelo hoblíku. Čím je železo ostřejší, tím se méně nadřete, proto je třeba broušení věnovat velkou pozornost.

Železo se brousí nejprve na rotační brusce, potom na plochém karborundovém brousku pod vodou nebo pod petrolejem a končí se belgickým kamenem či arkansasem nebo břidlicí.

Pokud jste nároční a čeká vás přesná práce, je možné broušení dokončit na koženém řemenu. U hoblíku se může časem stát, že se spodní část – tzv. plátek či plaz obrousí a ztratí rovinu. V tomto případě z těla hoblíku odstraníte želízko a klín, na rovnou plochu (např. na stůl pily) položíte jemný brusný papír a pohybem tam a zpátky rovinu obnovíte.

Hoblíky elektrické

Oproti ručním klasickým hoblíkům se dnes používají elektrické hoblíky, které pracují podobně jako hoblovka – to znamená, že se zde otáčí válec a výška odebírané třísky se nastavuje zdvihem předního stolu. Mezi hoblíky je velký rozdíl, a to v ceně i v kvalitě. U hoblíku za pět, šest tisíc máte jistotu, že vám vezme třísku po celé šířce a délce obráběné plochy, což u levného hoblíku za dva tisíce nemáte.

Jinak dnešní hoblíky mají přípravu na odsávání, protože hoblík dokáže udělat v interiéru značný nepořádek. U značkových hoblíků máte jistotu, že tato příprava bude kompatibilní s vysavačem stejné značky.

Víte, že…

5. Klopkař k jemnému uhlazení již srovnaných ploch (Pinie.cz) Každý hoblík se skládá z těla, nože, klínu, kolíku, lůžka, ústí a spodní části, která se dotýká materiálu, tzv. plazu. Některé hoblíky mají ještě klopku, což je ocelový doplněk u ostří – tzv. klopnu, který pomáhá lámat a ohýbat třísku (tzv. klopkař). Klopka se po noži posouvá aretačním šroubem a zabraňuje, aby při hoblování nedocházelo k vytržení třísky z těla hoblovaného materiálu.

Novinky RAKO 2017: Série CASA

(Komerční prezentace)

Kdo nechce v kuchyni či koupelně příliš experimentovat a dává přednost jednoduchému modernímu stylu, pak si jistě vybere kalibrované obkládačky Casa ve formátu 30 x 60 cm.

Obkládačky s jemnou mikroreliéfní strukturou kombinující technologii digitálního tisku a rotocoloru si získají pozornost zákazníka díky své lehkosti povrchu a příjemné kombinaci dvou záměrně kolísajících neutrálních barev – šedé a bílé.

Série Casa má nejen zajímavý „melírovaný“ design základní obkládačky, ale i celoplošná dekorace může vytvořit stěnu „alá“ tapeta v obou barvách. Dekorace mohou ozdobit např. jednu stěnu, zatímco ostatní plochy jsou v základní nebo odlišné barvě série. Motiv dekorace pokládku nijak neomezuje, navazuje v obou směrech.

Další variantou dekorace je reliéfní listela nebo řezaná mozaika 30 x 30 cm (dílky 5 x 5 cm) v základních barvách.

Sérii Casa nechybí smysl pro minimalismus a čistotu. Místnosti se díky barevnosti a formátu opticky zvětšují, interiér s touto sérií vhodně doplní jak přírodní materiály, tak i nápadité doplňky. Je ideální volbou nejen pro koupelny, ale i jako obklad pro kuchyně. Dokonalou barevnou harmonii a čistotu designu podtrhují dlaždice série Trend 60 x 60 cm.

VIDEO:

Bungalov v čistých liniích

Investoři od počátku preferovali bungalov. Při výběru dodavatele je oslovily nejen nabízené projekty typových rodinných domů, ale zejména prvotní přístup společnosti Ekonomické stavby. Při návrhu domu vycházeli z projektu typového domu Katka, který nechali ještě upravit, aby plně odpovídal jejich rodinným potřebám. Zásadní byla změna dispozice ze 3 + 1 na 4 + kk.

Stavba byla dodána na klíč včetně základové desky a kromě pár drobností, které se vyskytnou v průběhu každé výstavby, probíhalo vše dle slov majitelů bez problémů. Do svého se stěhovali za rok a půl.

Výsledná podoba

Samotná stavba i její interiér jsou řešeny v čistých liniích, barvám jednoznačně vládne bílá. Pouze zrcadlově k sobě obrácené dětské pokoje si dopřály kombinace jemných odstínů modré, fialové a zelené. Celý obytný prostor opticky sjednocuje plovoucí laminátová podlaha ve světlém tónu, design Cocobolo, s výraznějším dřevěným dezénem.

Zádveří je prakticky odděleno dveřmi od chodby ve tvaru obráceného písmene „J“, která tvoří středovou osu domu. Ústí do ní všechny místnosti vyjma kuchyňského koutu a spíže. Na konci chodby vlevo je vstup do obývacího pokoje s navazujícím kuchyňským koutem, v jejím lomení pak vstup do ložnice rodičů a na druhém konci do dvou dětských pokojů. Před nimi je po levé straně chodby umístěna šatna a vpravo srdce domu – technické zázemí. Poslední místnost, koupelna, sousedí s ložnicí.

Z obývacího pokoje se francouzským oknem vchází přímo na terasu, kde v letních měsících nabízí především dětem osvěžení velký nafukovací bazén. Závětří mu vytváří vysoké zábradlí s výplní z drátěného pletiva.

Důraz na úspornost

Přestože dům nespadá do kategorie nízkoenergetických staveb, na úspory energií majitelé nezapomněli a vybrali si pro vytápění tepelné čerpadlo vzduch/voda, které může mimo topnou sezonu zastoupit krb s rozvody vzduchu.

Působivá zahrada

Vzhledem k tomu, že jde o pozemek v bývalé zahrádkářské kolonii, byla pro zahradu bonusem vzrostlá zeleň. Stačilo upravit terén, místy dosít trávník, který dnes člení ostrůvky zeleně s dominujícími koniferami, založit skalku. Pohledově zahradu i dům chrání živý plot z tújí vysázený před drátěným oplocením. Parkování je řešeno dřevěným garážovým stáním situovaným vlevo od domu.

Technické údaje

Dispoziční řešení: 4 + kk
Užitná plocha: 110 m2
Zastavěná plocha: 114,34 m2
Konstrukční řešení: základové pasy, obvodové zdivo YTONG P2-500, nenosné příčky z příčkovek YTONG P2-500, fasáda zatíraná v bílé barvě, komín Schiedel UNI profil 200 mm
Střecha: sbíjené vazníky, betonová taška Bramac, klempířské prvky titanzinek, podbíjená římsa
Výplně otvorů: vstupní dveře plast, okna plast s ozdobnou mřížkou v exteriéru v hnědém odstínu a z interiérové strany v bílém, izolační dvojsklo, vnitřní dveře CPL laminát s obložkovou zárubní
Podlahy: plovoucí laminátová podlaha, dlažba
Vytápění: tepelné čerpadlo vzduch/voda, teplovodní vytápění, krb s rozvodem vzduchu

Kontakt: EKONOMICKÉ STAVBY, s.r.o., tel.: 377 825 782, mobil: 602 435 452, e-mail: info@ekonomicke-stavby.cz, www.ekonomicke-stavby.cz

BLOG: Chlupy nejsou špína!

…Zrzavý chlup s úsměvem okomentuje, no, jó to ztratil Zrzek, černé jsou Mojánka, bílé patří Sněhurce nebo Bělince a mourovaté třeba Micině. Málem jsem se skácela smíchy, když při odletu na presstrip do švédského Malmö do tamější Ikea zareagovala na mé lačné ruce tak, že je snad poprvé rázně zarazila a z kabelky vytáhla odchlupovací váleček z Ikea. To se srdečně zasmála i zástupkyně jmenované značky, která nás doprovázela a jejich váleček okamžitě poznala.

Magdině rezignaci jsem porozuměla až po té, co do naší domácnosti přibyl nejprve po babičce zděděný kocour Pedro s medově a černě zabarvenou srstí a během následujícího roku u nás našel azyl i zubožený tulák Dolfi, který si nás našel, přišel a už zůstal. Ten má pro zpestření chlupy bílé i černé.

Od té doby se veškeré snahy udržet oděvy a jiné textilie v naší domácnosti bez chloupků totálně vymykají kontrole a rapidně stoupá spotřeba čisticích válečků z Ikea. Já se k situaci ještě nestavím tak rezignovaně, jako kamarádka a hledám si nějaký recept na to, jak se s přítomností kočičích chloupků vyrovnat.

Nedávno mě Magda opět dostala. Na naše rande dorazila do kavárny jako vždy s úsměvem, oblečená v „chlupatém“ kabátku, na jehož klopě měla připnutou placku s nápisem „chlupy nejsou špína“. Hádejte, co si pořídím v dohledné době na kabát?!

Autorka: Lucie Martínková, Foto: Archiv firem

Lívance se zmrzlinou a ovocnou omáčkou

Ingredience:

200 g šmakouna

400 g zákysu

1 vejce

480 g lesního ovoce

160 g vanilkové zmrzliny

60 g mandlí

160 g hrubé mouky

80 g cukru

(40 g lívance, 40 g omáčka)

12 g kypřicího prášku

32 ml řepkového oleje

Postup:

Lívance

Lívancové těsto připravíme ze zákysu, najemno nastrouhaného šmakouna, mouky, kypřicího prášku, žloutku a cukru, z bílku ušleháme tuhý sníh a opatrně vmícháme do těsta. Na olejem vymazané rozehřáté pánvi opékáme lívance z obou stran dozlatova.

Ovocná omáčka

Lesní ovoce (např. maliny, borůvky, ostružiny) zasypeme cukrem, podlijeme trochou vody a lehce povaříme cca 2 minuty. Lívance podáváme přelité omáčkou z lesního ovoce a s opečkem zmrzliny, na závěr pokrm posypeme praženými mandlovými lupínky.

NÁSTAVBA, část 1.: Dřevostavbou vzhůru

Výchozí situace může být třeba tato: vlastníte dům, rodina se rozrůstá, místa ubývá, na dům se proto rozhodnete umístit nástavbu. Ta si vyžádá alespoň minimální změnu stávajícího objektu. K nejjednodušším a nejvýhodnějším řešením patří nové podlaží v podobě montované dřevostavby. Je třeba vycházet z reálného stavu původního objektu, z kapacity technického zázemí a také z nejrůznějších (tvarových, rozměrových, výškových aj.) místně platných regulací (informace získáte na stavebním úřadě).

Před rozhodnutím ano/ne

Za předpokladu, že územní plán ani místní regulační podmínky nejsou proti, se můžete pustit do plánování. Začněte rozvahou o dispozici budoucího horního podlaží v návaznosti na podlaží spodní.

Zásadní otázkou je, kam umístit schodiště (a to tak, aby co nejméně narušilo uspořádání spodního podlaží a zároveň umožnilo co nejkratší a nejpřímější komunikaci v domě). Ať už bude mít nástavba rovnou střechu či krov, je třeba orientovat obytné místnosti na osluněné strany; koupelny, kuchyň a WC je nejvhodnější umístit nad stávající koupelny a WC (aby rozvody byly co nejpřímější a nejkratší).

Již od počátku se neobejdete bez projektanta – architekta a statika, který prověří únosnost stávajících konstrukcí domu.

Najdete-li kladnou odpověď na otázky, zda stávající stavba má vhodnou velikost a uspořádání pro nástavbu, zda to všechno dům unese, zda to stavební úřady povolí a zda to pak objekt všechno energeticky utáhne, pusťte se do díla.

Zároveň se statickou prověrkou je třeba prověřit možnosti a varianty napojení nového obytného prostoru na původní inženýrské sítě. Je to nutné, neboť přímo nad vaší hlavou má vyrůst další podlaží. Logicky by mělo splňovat všechny samozřejmosti vašeho momentálního příbytku. To ale umožní jedině dostatečný výkon původních zdrojů (kotel, komín, čerpadlo, dostatečně dimenzované jističe, kapacita domácí čističky odpadních vod atd.), druhou alternativou jsou samostatné a nezávislé zdroje pro nové podlaží (vlastní odběrné místo plynu i elektřiny, vodovodní přípojka, další kotel atd.).

Výhody dřevěné nástavby

Pro dřevostavbu mluví následující důvody: s lehkou dřevěnou konstrukcí se ve výšce pracuje přesně a jednoduše, dřevěná nástavba příliš nezatěžuje původní konstrukci domu, roli hraje i rychlost realizace (a tedy kratší omezení provozu stávající stavby) a jednodušší dosažení nízkoenergetických parametrů. Spolu s nástavbou se totiž většinou řeší i obnova fasády původní části domu včetně zateplení a celek pochopitelně získá i novou střechu. O některých důležitých krocích praktické realizace nástavby pojednáme v příštích částech našeho seriálu…

Proč stavební povolení?

V souladu s platným stavebním zákonem ho vyžaduje změna vzhledu a užívání stavby, která svým charakterem přesahuje podmínky pro stavbu na ohlášení, vztahuje se i na rozsáhlejší rekonstrukce, kde dochází k zásahu do nosných konstrukcí, a je vyžadováno také pro vybudování přípojek sítí, zateplení pláště, výměnu střechy, úpravu komína atd. Stavební povolení je třeba také v případě provedení nástavby či přístavby domu, jestliže výsledný objekt bude rozměrově přesahovat stavbu, která spadá pouze pod ohlášení. Rozhodně se předem informujte na stavebním úřadu.