Blog

…Zrzavý chlup s úsměvem okomentuje, no, jó to ztratil Zrzek, černé jsou Mojánka, bílé patří Sněhurce nebo Bělince a mourovaté třeba Micině. Málem jsem se skácela smíchy, když při odletu na presstrip do švédského Malmö do tamější Ikea zareagovala na mé lačné ruce tak, že je snad poprvé rázně zarazila a z kabelky vytáhla odchlupovací váleček z Ikea. To se srdečně zasmála i zástupkyně jmenované značky, která nás doprovázela a jejich váleček okamžitě poznala.  

Magdině rezignaci jsem porozuměla až po té, co do naší domácnosti přibyl nejprve po babičce zděděný kocour Pedro s medově a černě zabarvenou srstí a během následujícího roku u nás našel azyl i zubožený tulák Dolfi, který si nás našel, přišel a už zůstal. Ten má pro zpestření chlupy bílé i černé.

Od té doby se veškeré snahy udržet oděvy a jiné textilie v naší domácnosti bez chloupků totálně vymykají kontrole a rapidně stoupá spotřeba čisticích válečků z Ikea. Já se k situaci ještě nestavím tak rezignovaně, jako kamarádka a hledám si nějaký recept na to, jak se s přítomností kočičích chloupků vyrovnat.

Nedávno mě Magda opět dostala. Na naše rande dorazila do kavárny jako vždy s úsměvem, oblečená v „chlupatém“ kabátku, na jehož klopě měla připnutou placku s nápisem „chlupy nejsou špína“. Hádejte, co si pořídím v dohledné době na kabát?!

Autorka: Lucie Martínková, Foto: Archiv firem

Troufám si říci, že současná velkorysá nabídka našich maloobchodů a velkovýrobců je schopna komukoli splnit jakékoli přání. Někdo touží po středovém ostrůvku, když ho má, tak by rád/ráda takovou tu velkou programovatelnou digestoř na dálkové ovládání klenoucí se nad ostrůvkem.

Samozřejmostí je multifunkční trouba, kde se dá péct, dusit i grilovat najednou a po zbytek dne udržovat teplotu jídla na tu správnou mňam mňam teplotu. A co teprve taková pracovní deska z pravého kubánského mramoru, to je přeci také velmi šikovná věc. K ní se dá pořídit i vyústění centrálního vysavače na odsávání drobků a neměla by chybět podlaha s antibakteriální povrchovou úpravou. Přeci jenom – jsme v kuchyni a pouze nerez k dokonalé hygieně nestačí.

A tak si můžeme vymýšlet pořád dál, abychom nastolili pocit dokonalosti, výjimečnosti a nezpochybnitelné zásadovosti, která pak velmi kladně projeví při ohřívání leča jednou za týden. Víc času totiž většinou nenajdeme, někdo na to vybavení také musí vydělávat peníze. Zajímavé pak je, že majitelům takových kuchyňských „komplexů“ (doslova i přeneseně) stále něco chybí. Živí v sobě představu, že je to stálá a nelehká cesta ke komplexnímu gastronomickému zdokonalování. Pokud někdo namítne, že je to jen hromadění věcí, pak se hned záhy „zjistí“, že je to blbec a nemá cenu se s ním dál vůbec bavit.

A pak přijde ten životní „blik“ – zná ho mnohý z nás. Někteří také jako „cvak“ – dotyčný gastronom prožije fatální změnu. Místo slunění na drahé pláži běhá v parném létě po tržnici v Soluni a shání takový ten hliněný hrnec s tráckými ornamenty. Že prý jsou v tom výborné brambory na loupačku a kuře se dá dělat vcelku s bylinami a nic se v něm prý nepřipaluje. Ty ornamenty jsou asi římské, promiňte, letos jsme na dovolené v Řecku a člověk se někdy při té nesnadné cestě od dokonalosti k jednoduchosti prostě splete.

Přemýšlel jsem proto, co v takovém dokonalém celku může šťastnému majiteli chybět, aby začal shánět propriety časem skoro zapomenuté. Že by něco drahá multifunkční parní trouba nezvládla? Určitě ne. Problém je možná v tom, že v takové kuchyni se dá vařit všechno, resp. úplně cokoli. Tak proč tedy hliněný hrnec?

Zdá se mi, že je to možná tím, že jediné, co v takové kuchyni chybí, je lidský rozměr. Taková ta patina tradice, odvěkosti a chcete-li filozofie. Jednotlivé způsoby vaření, kuchyně, hrnce, receptury atd., se utvářely dlouhodobě vždy v nějakých konkrétních podmínkách.

Majetkem arabské ženy například jsou její po generace předávané recepty, které zná od své matky, babičky a prababičky. Žádné kuchařky tam nemají a navíc každá to totiž umí zaručeně nejlépe, takže by si nějakou kuchařku určitě nekoupila – jsou to vyhozené peníze. V řadě zemí je kulinární umění svátostí, a přitom k tomu stačí prkýnko, nůž a kastrol s vodou. Ale jídlo musí být dokonalé – nebo se nevdá! U nás je kuchyň často spíše důkazem společenského postavení.

Na druhou stranu leckoho z nás těší, že při takové špičkové technologické výbavě může vše, i když třeba nic neumí. Pak ale třeba stačí zapomenout dát nové baterky do dálkového ovladače a nedělní oběd může být v čudu. Věříme však, že veškerá ta mašinerie se na kvalitě ohřátého leča nikterak zvlášť nepodepíše. Zato hliněný hrnec s tráckými ornamenty, byť měli být i z doby římské či jiné … mmmm, to by byla chuť.

Zkrátka a dobře „duše“ kuchyně, taková ta genetická patina, se nedá nahradit souborem hi-tec technologii a hromadou vkusně vylisovaných vikslajvantových pomůcek. Jak se ale dá vyřešit takový gastronomicko filozofický rébus?

Zkusil jsem se obrátit pro moudro ke zkušenostem té nejstarší civilizace – k  čínské. Tradiční feng-shui například říká, že kuchyně je spolu s vchodem do ložnice jedním ze tří nejdůležitějších míst v domě. Stará čínská filozofie totiž pokládá tento gastronomický prostor jako zásadní pro úspěšný život.

Kuchyň je pojatá jako velkolepé místo, kde se setkávají energie, které pak ovlivňují síly ukryté v jídle a tím i náš životní pocit, zdraví, výkonnost, úspěch i intimní vztahy. Ctí se tu světové strany, živly, energie a síly.

Do konfliktu se nesmí dostat například oheň a voda. Ty spolu navzájem bojují. Vzájemná pozice sporáku a dřezu je proto velice důležitá. Umístění přímo proti sobě by mohlo vést k hádkám a konfliktům v rodině. Problém se dá vyřešit umístěním něčeho zeleného mezi ně – například živou rostlinou.

Energie zemského čchi nesmí narážet do sporáku a nepříznivě tím ovlivňovat dění, ke kterému na varné plotně dochází. Proto by měl být sporák umístěn u zdi.

Ale energii kuchyně může oslabit i to, pokud budou sporák a dřez těsně sousedit. I v tomto případě se dá animozita energii vyřešit také zelenou přepážkou.

Podle feng-shui se každá kuchyně dá poměrně lehce přetvořit za použití jednoduchých prostředků jakými jsou například zrcadla, květiny, zvonky nebo koule z křišťálu.

Dobrou zprávou tedy je, že ji stačí jen doladit, není tedy nutné celý prostor přebudovávat. Ostatně návodů, citací a doporučení na toto téma je plný internet, stačí jen probudit svou zvídavost.

Možná vám příklady a ukázky, které jsem z feng shui výše vybral, připadají trochu legrační – ano, měly vás také pobavit. Ale věřte, že mě na celé té záležitosti zaujal především fakt, že jde o komplexní systém principů a pravidel, která nevycházejí z žádného nám cizího náboženství, ale z prosté praktičnosti přírodních zákonů.

Autor: Stojan Černodrinski, Foto: Shutterstock.com