Blog

S čističkou na střeše mezi činžovními domy

Počáteční okolnosti vzniku stavby byly značně neobvyklé. „Nebavilo mě bydlet v bytě, tak jsem posílal své ženě obrázky různých ruin v okolí Prahy, které by šly adaptovat, ale neuspěl jsem. Manželka chtěla bydlet v Praze. Pak už ji tyto moje nápady nebavily, tak mi řekla, že pokud chci stavět dům, tak jedině v Praze na Letné. Celou věc tím považovala za vyřešenou. Byla to prostě nesplnitelná podmínka,“ objasňuje pan Michal.

Jenomže podmínka kupodivu zase až tak nesplnitelná nebyla. Pan Michal navštívil kamaráda, který má dům ve vnitrobloku na Pankráci, a tento koncept se mu natolik zalíbil, že začal na internetu pátrat po podobném pozemku na Letné. A světe, div se, takový volný pozemek objevil.

Cesta obtíží

Pozemek byl sice k mání, ale vyskytly se nejrůznější obtíže, například zdánlivě prošlé stavební povolení, přípojky, nesouhlas obyvatel okolních domů, ale také problém s dopravou stavební techniky a materiálu do vnitrobloku.

„Právní aspekty se naštěstí podařilo vyřešit a na stavební logistice zapracoval můj kamarád Standa – skvělý stavební logistik. Ten dopravil pomocí mini jeřábu přes zeď malý bagr a malý náklaďák a dokázal vybagrovat a odvézt 360 tun hlíny z vnitrobloku tak citlivě a nenápadně, že si dokonce nikdo ze stovek sousedů nestěžoval,“ pochvaluje si pan Michal štěstí na skvělé spolupracovníky.

Projekt a dispozice

„Zatímco jsme vyřizovali povolení, což trvalo asi rok a půl, jsme s velmi šikovným architektem Václavem Odvárkou, který byl ochoten naslouchat mým požadavkům, precizovali podobu domu. Museli jsme se vejít do daného půdorysu. Byla to skvělá spolupráce,“ tvrdí pan Michal a provádí nás domem.

Po vstupu se ocitáme v předsíni, odkud vedou dveře do koupelny, na WC a do technické místnosti, napravo je dětský pokoj a ložnice. Následuje velká obytná místnost s kuchyní, s velkým střešním světlíkem.

Stavební detaily

Dům je postaven v pasivně energetickém standardu. Obvodové stěny jsou vyzděny z vápenopískových bloků o tl. 17,5 cm, následuje 40 cm izolace s ochrannou paropropustnou fólií. Fasáda je obložena modřínovými prkny s provětrávanou mezerou. Strop nesou lepené dřevěné nosníky, které jsou pomocí stahovacích vrutů spjaty s betonovou stropní deskou z vláknobetonu.

Vytápění domu a teplá voda

Kuchyň, koupelnu a radiátory zásobuje teplou vodou akumulační nádoba, v níž probíhá ohřev vody elektřinou z 8 fotovoltaických panelů. Díky slunci je v domě dostatek teplé vody šest měsíců v roce, aniž by bylo nutné využít další zdroj tepla. Vytápění automaticky zapíná prostorový termostat, jakmile klesne teplota v domě pod nastavenou hodnotu. Akumulační nádrž může být v zimě ohřívána i speciální krbovou vložkou s výměníkem. Jde o velmi jednoduchý, ale zároveň maximálně funkční samotížný systém, který nepotřebuje složitou elektroniku. Systém vytápění navrhoval projektant Pavel Mynář ze společnosti Ekostep.

Dalším zdrojem tepla pro dům je vzduchotechnika s rekuperací, která je napojena na čtyřicetimetrový zemní registr, takže kromě tepelných zisků dokáže interiér domu v létě i příjemně chladit.

Čistička na střeše

Největší zvláštností domu je zelená mokřadní střecha. V podstatě jde o kořenovou čističku odpadních vod, která čistí vodu z domácnosti a zároveň se stará o výživu rostlin na střeše. Toto unikátní řešení vymyslel pan Michal, který tak uplatnil své mnohaleté zkušenosti s projektováním a výstavbou kořenových čistíren a jezírek.

A jak to celé funguje? Znečištěná voda je nejprve svedena do vícekomorového septiku – zvlášť přitéká tzv. šedá voda z pračky, kuchyně a koupelny, a zvlášť je přiváděna voda z toalety. Následuje čerpací jímka s provzdušňováním (eliminuje zápach), poté je předčištěná a pevných částic zbavená voda čerpána na střechu. Zde je umístěno souvrství mokřadní střechy, konkrétně 15 cm kombinovaného substrátu, pěnového skla a kačírku. Voda souvrstvím pomalu protéká a díky biochemickým procesům na kořenech mokřadních rostlin je zbavena všech nečistot. Vyčištěná voda je svedena do akumulační nádrže, odkud je čerpána na splachování záchodu a závlahu zahrady.

Obecně může být mokřadní střecha napájena buď umělým živným roztokem, nebo mechanicky předčištěnou odpadní vodou. To znamená, že odpadní voda je na střechu dávkována buď pouze pro závlahu rostlin, nebo jí je dodáváno více a střecha funguje jako střešní kořenová čistička. V případě použití střechy jako čističky odpadních vod může být voda v závislosti na její kvalitě systémem proháněna několikrát, aby došlo k dostatečnému vyčištění.

Princip kořenové čističky

V podstatě jde o umělé mokřady z živé vegetace, které dokážou vyčistit odpadní vodu na základě přirozených biologických procesů. Tento způsob čištění odpadních vod je jednoduchý, nízkorozpočtový a bezúdržbový. Kořenové čističky se využívají pro čištění všech odpadních vod z domácností a velmi účinně čistí kontaminované vody s vysokými obsahy železa, manganu a těžkých kovů. Ve světě se úspěšně využívají i k čištění výluhů ze skládek a různých druhů průmyslových vod.

Rozdíl mezi kořenovou čističkou a ostatními způsoby čištění odpadních vod z domácností spočívá v tom, že zde „pracují“ organismy, které žijí přirozeně na kořenech vodních a bahenních rostlin – stejně jako to funguje i ve volné přírodě. Rostliny odebírají z vody živiny a zároveň svými kořeny dodávají do vody kyslík, který je důležitý pro odbourávání dusíku a dalších nežádoucích látek. Navíc je třeba zdůraznit, že kořenové čističky ani trochu nezapáchají ani neslouží jako líheň komárů, protože všechny procesy se odehrávají pod vrstvou kameniva u kořenů rostlin.

Nároky na obsluhu a údržbu

Mokřadní střecha nevyžaduje nijak náročnou údržbu. Jednou za rok je třeba střechu posekat, a pokud slouží i jako čistička, je třeba jednou za rok až dva roky vyčerpat pevné usazeniny a kaly ze septiku (podle objemu nádrží a počtu členů domácnosti).

Výhody mokré zelené střechy

Na porostlou střechu s kořenovou čističkou je z oken okolních bytů příjemný pohled, což jistě nájemníci ocení. Použitý systém zelené střechy má nízkou hmotnost, takže neklade příliš vysoké nároky na nosnost střechy. Toto řešení je výhodné i z hlediska samotné vegetace.

Častým problémem zelených střech či zelených fasád bývá buď příliš velké sucho, nebo naopak v deštivém počasí velké množství vody. A tyto extrémy se pak s železnou nepravidelností střídají a devastují zeleň na střeše i na fasádě.

Oproti tomu mokřadní střecha s kořenovou čističkou elegantně řeší problém s nedostatkem vláhy, protože ačkoliv může být opravdu bujně porostlá, svou hmotností odpovídá lehkým extenzivním zeleným střechám porostlým rozchodníky či dalšími suchomilnými rostlinami. Přitom velké množství a pestrý výběr rostlin významně obohatí okolní prostředí domu o další zelené plochy, a to vše s možností využití odpadní vody z provozu domácnosti.

Krása kapradin do našich domovů

Dnešní doba už pohádkám a pověstem příliš nepřeje, děti se již v prvouce učí, že kapradiny jsou rostlinami nekvetoucími a rozmnožují se pomocí výtrusů. Místo pověstí tady ale máme ezoteriku, která praví, že kapradiny očišťují prostor od negativních energií, napomáhají soustředění a navozují soulad citů a myšlenek.

Je jisté, že kapradiny v bytě především zvlhčují ovzduší, protože jejich nároky na vláhu jsou (samozřejmě podle druhů) o trochu vyšší než u většiny pokojových rostlin. Nezanedbatelné je i estetické hledisko, protože pozorovat rozvíjející se list je prostě krásné.

Mnoho lidí se však zbytečně bojí přílišné vlhkomilnosti a náročnosti pěstování – kapradiny jsou tak obrovskou a rozmanitou skupinou, že mezi nimi lze vybrat vhodný druh pro většinu interiérů i pěstitelů.

Parohaté kapradiny

Kapradiny rodu Platycerium patří mezi oblíbené a časté pokojové rostliny. Celkem je známo 15 druhů, některé druhy jsou velmi mohutné, některé se pěstují velmi obtížně, ale většina z nich jsou rostliny do bytů vhodné a osvědčené.

Nejčastěji se pěstují australské suchomilnější a menší druhy, konkrétně Platycerium bifurcatum ssp. bifurcatum z východní Austrálie. Je to zároveň jediný druh, který z tropů přesahuje do subtropů, nejjižnější populace krátkodobě snesou i teploty jen mírně nad bodem mrazu. Jsou to odolné rostliny, vhodné i pro nezkušené pěstitele.

Většinou se prodávají v květináčích, ale lze je velmi dobře pěstovat epifytně, přichycené na kusu silné borové nebo dubové kůry nebo v orchidejových košíčcích v substrátu pro epifyty. V bytech snášejí i poměrně suchý vzduch, zvládnou i krátkodobé vyschnutí.

Ze sezonně suchomilných, menších druhů se pěstuje zajímavý africký druh P. elephantotis, jehož listy objevitelům připomínaly sloní uši. Tato velmi krásná a působivá kapradina v běžném bytě dorůstá výšky 60 až 70 cm a na šířku i více. Lépe než v květináči se pěstuje v závěsném košíku.

Do bytu se hodí i malé vlhkomilné africké druhy P. stemaria a P. alcicorne. Jejich pěstování zvládne každý, kdo má pro rostliny cit. Všechny tři druhy se občas objeví na výstavách nebo burzách, koupit je lze i přes internet.

Asijské druhy P. grande, P. holtumii a P. wandae spolu s australským P. superbum a americkým P. andinum se do běžných bytů nehodí, jsou značně vlhkomilné a v příznivých podmínkách poměrně rychle dorůstají obřích rozměrů. Kupodivu se občas v zahradnických supermarketech prodávají – samozřejmě bez varování.

Africký druh Platycerium alcicorne

Africký druh Platycerium alcicorne je do bytů přijatelně velký (50–70 cm) a poměrně přizpůsobivý. …je do bytů přijatelně velký (50–70 cm) a poměrně přizpůsobivý. Vědecké jméno rodu Platycerium upozorňuje na neobvyklý tvar listů a v překladu znamená ploché rohy. České jméno parožnatka je natolik přesvědčivé a navádějící, že se ujalo v botanickém českém názvosloví hned dvakrát, pro různé skupiny rostlin. Správně a oficiálně patří našim největším řasám, které jsou známé spíše studentům biologie a specialistům. Jejich odborné označení je Charophyta a přímo rod Chara nese platné české jméno parožnatka. Kapradinové parožnatky zná většina pěstitelů pokojových rostlin, ale pro rod Platycerium je toto jméno jen lidovým, nikoliv oficiálním názvem a v literatuře by se nemělo používat. Je však již natolik zažité mezi pěstiteli pokojových rostlin, že jim ho univerzitní botanici těžko někdy vymluví.

Sleziník (Asplenium) epifytní i do nádoby

Obří rod sleziník (Asplenium) čítá více než 600 druhů rozšířených téměř po celém světě, od tropů po mírný pás (v ČR roste osm druhů) na nejrůznějších stanovištích. Nejčastější jsou druhy s hnízdovitě uspořádanými listy – působí hezky a nezvykle, pěstují se snadno a prodává je snad každé květinářství.

Asplenium nidus a podobné druhy rostou epifytně na stromech v nížinných i horských lesích Asie, Afriky i Austrálie. Uchycují se na silnějších větvích (dospělá listová růžice namočená deštěm je značně těžká), kde mají dostatek světla či dokonce slunce.

Druh, obvykle prodávaný pod jménem A. nidus, bývá často zaměňován s A. australasicum, A. musifolium a několika dalšími velmi podobnými kapradinami – ve skutečnosti v kultuře tak častý není. Se jménem si však hlavu nelamte, s touto skupinou hnízdovitých kapradin si poradí jen zkušený botanik specialista. Hlavně, že dobře rostou!

V zemi rostoucí sleziníky mají poměrně rozmanitý vzhled. Velmi populárními kapradinami jsou živorodé sleziníky. Tento jev (živorodost = viviparie) není až tak vzácný. Na listech, například chladnomilného A. bulbiferum, vznikají v úžlabí lístků mladé rostlinky, které po „dozrání“ opadávají (nebo je lze snadno oddělit) a pokračují v růstu.

Podobný, ale mnohem menší je druh A. dimorphum z ostrova Norfolk. Oblíbený je i drobný a jemný sleziník A. daucifolium z ostrovů Mauritius a Réunion, který dorůstá kolem 25 cm výšky a hodí se do různých vitrín. Některé druhy sleziníku jsou jedovaté, je třeba určité opatrnosti.

Vlhkomilný netík (Adiantum) a křídelnice (Pteris)

Tyto kapradiny spojuje potřeba vyšší vzdušné vlhkosti, jsou vhodné do vitrín, terárií, zimních zahrad a vlhkých prostor. Netíky jsou většinou jemné kapradinky, anglické jméno je „maidenhair fern“, název „vlasy panny“ vyjadřuje jejich jemnost srozumitelněji než jméno netík.

V přírodě rostou na severních stranách skal, kmenech stromů nebo kamenných zídkách, od nížin až po vysoké hory. Jejich plazivé oddenky se podle druhu liší délkou a sílou, velmi rozmanité jsou i listy.

K největším druhům patří jihoamerické A. peruvianum. Pro sivozelenou barvu lístků se mu v anglicky mluvících zemích říká „Silverdolar Fern“. Díky silné voskovité kutikule na rubu listů, která stříbřitou barvu způsobuje, snáší lépe sušší vzduch a více slunce, a proto se pěstuje snadněji než další druhy.

Rod křídelnice je podobně rozsáhlý jako netík, přes 200 druhů roste v tropech a subtropech celého světa. V Evropě rostou tři druhy, nejčastěji se pěstuje křídelnice krétská. Tato trsnatá kapradina dorůstá výšky do 80 cm a kromě vyšší vzdušné vlhkosti je zcela nenáročná.

Nabízí se celá řada kultivarů se zkadeřenými, velmi úzkými nebo stříbřitými listy, menší formy a podobně. Snese i teploty blízké nule, pokud chlad poškodí listy, z podzemního oddenku rychle vyrazí nové.

Nezničitelný nefrolepsis (Nephrolepsis)

Nezničitelný nefrolepis (Nephrolepis) Jedna z nejoblíbenějších kapradin vydrží i sušší klima panelových bytů, stín a lehké zanedbávání, rozhodně je skvělou rostlinou i pro začátečníky. Nejčastěji se pěstuje N. exaltata. Má řadu forem, z nichž nejnápadnější jsou rostliny se silně zkadeřenými listy.

Pěstování je snadné, je však třeba dodržet některé zásady. Květináč by měl být spíše menší, kořeny musí substrát zcela prorůst. Skvěle funguje větší miska pod květináčem, naplněná drobnými kamínky. Substrát v květináči nehnije, kořeny si špičkami „sáhnou“ pro vodu a vlhkost se průběžně odpařuje.

Rostliny přesazujte jednou za dva až tři roky, nebo pokud je potřeba, do směsi jehličnaté hrabanky, rašeliny a písku. Vyhněte se zásaditým zeminám. Kyselejší nebo alespoň bez obsahu vápníku by měla být i voda používaná k zálivce. Přestože nefrolepis snáší i nižší teploty, je pro něj vysloveně nebezpečný průvan, zvláště tah chladného vzduchu kombinovaný s přelitím.

Interiér: Ve světle rodinného štěstí

Setkání s paní Martinou ve mně zanechalo ještě dlouho po tom, co jsme s fotografem odjeli, příjemný pocit. Tak velkou a upřímnou radost z naší návštěvy jsem nečekala. Z povídání, jak s přítelem budovali byt, bylo cítit, že tohle je pro ni a její rodinu opravdový domov…

Jaká byla cesta k vytvoření tohoto krásné interiéru?

Když jsem se sem před šesti lety přistěhovala, všude stály posilovací stroje a moc útulné to tady nebylo. První, co mě proběhlo hlavou, bylo, jestli tady někdy vytvoříme domov. Ale protože mě zařizování interiérů moc baví, řekla jsem příteli „Jdeme do toho“!

Měli jste představu, jak by měl vypadat váš byt, abyste se v něm cítili dobře?

Mám ráda přírodní styl a čistotu, bílou a béžovou barvu, ale líbí se mi i výraznější barvy, pokud je umí někdo sladit, na to jsem si tu však netroufla. Miluju severský styl a díky pobytu v Africe i etno. Přítel mi dal při výběru barev i zařizování volnou ruku, za což jsem ráda. Je skvělé, že jsme naladěni na stejnou notu a ve všem jsme se shodli. I naše kamarádka o nás říká, že jsme nerozlučná dvojka, která když něco vymyslí, tak to stojí za to.

Já jsem taková kreativní duše, která si maluje na polštářky a keramiku a hlavně vymýšlí, co kde bude, ale přítel je ten, který všechno nakreslí, spočítá, naměří a vyrobí. Je totiž sklenář a truhlář v jedné osobě a je neskutečně šikovný.

Nepřehlédnutelnou dominantou jsou schody, které jsou zřejmě dílem vašeho přítele? A kam vlastně vedou?

Schody vedou do pokoje syna, který jsme vybudovali v podkrovním prostoru. Přítel synovi vyrobil i široký rošt na matraci, aby měl pod šikminou dost prostoru a pohodlí. Díky vysokému sklonu bylo docela těžké schody vymyslet.

O jejich podobě jsme přemýšleli na dovolené, kdy přítel nakreslil asi deset variant a říkal, že to určitě bude až ta desátá – a taky byla. Nejdříve pro lepší představivost vyrobil maketu z papíru a teprve potom schody. Jsou to tzv. mlynářské schody z pružného jasanového dřeva s příčkami z tvrzeného skla.

Co dalšího je v bytě vyrobené na míru a na co jste nejvíc pyšní?

Přítel vyrobil na míru skoro všechno včetně kuchyně. Při vymýšlení dispozice kuchyně jsme byli omezeni prostorem, proto jsme dbali na to, abychom dodrželi ergonomická pravidla, což se povedlo a já to velmi oceňuji, protože dřív jsem měla velkou kuchyň, ve které jsem se dost naběhala. Skříň, postel a hrací domeček v dětském pokoji jsou také navržené a vyrobené na míru. V ložnici je to postel, u které jsme nechali pouze očalounit čelo, šatní skříň, komoda a osvětlená police nad postelí, protože moc ráda čtu.

Stolečky v obývacím pokoji a v předsíni vyrobil přítel podle mého návrhu a nohy k nim vysoustružil. Jsme pyšní na již zmíněné schody, které jsou, jak se říká, třešničkou na dortu našeho bytu. Nejvíc mám ovšem radost z toho, že se nám tady líbí a dobře žije.

Nelze si nevšimnout krásných a zajímavých dekorací a rozmanitosti světel, kterých je tu opravdu hodně…

Zařizování bytu je kromě dětí můj jediný koníček, hodně věcí vymýšlím a vyrábím sama. Kolikrát někde něco vidím a chtěla bych si to vyrobit, jenže nevím jak na to. V tu chvíli nastupuje můj přítel, sedneme si a vymýšlíme, jestli a jak by to šlo, což nás baví mnohem víc, než když si věc koupíme.

Na drátěnou mísu a zrcadla zavěšená na kožených páscích, které přítel vyrobil, mám dokonce nějaké objednávky. Miluju svítidla, lucerny a svíčky, ideálně každé jiné, protože když je večer rozsvítím, tak každé z nich dělá jinou atmosféru. A já mám dojem, že cítím teplo domova.

Mám ráda skandinávskou jednoduchost a krásné vzory značky Tine K Home, které mě inspirovaly k tomu, že jsem se je snažila nakreslit na bílé talíře a vázu pomocí zapékacích barev a na kobereček fixou na textil. Myslím, že se mi povedly a mám z nich velkou radost.

Máte nějakou zajímavou nebo úsměvnou příhodu, co se zařizování vašeho bytu týká?

V obývacím pokoji máme přírodní linoleum, které jsme chtěli protáhnout do kuchyně a předsíně, ale bohužel nám v prodejně řekli, že tento dekor se už nevyrábí. Zavolala jsem přímo výrobci, kde mi dali kontakt na paní, která má sklad se zbytky z celé republiky.

Paní byla moc ochotná, poslala jsem jí vzorek e-mailem a ona mi za pár minut zavolala, že má na skladě posledních 15 m2 a my potřebovali 14 m2. Ochoty si moc cením, protože tak se snažím k ostatním chovat i já.

Kdo tu žije

Martina (36 let): na rodičovské dovolené; chtěla by začít studovat designovou školu a miluje cestování; pokud jste nejen z okolí Sušice a chtěli byste od paní Martiny navrhnout interiér, můžete ji kontaktovat na e-mailu martinaczech@seznam.cz

Pavel (38 let): sklenář a truhlář v jedné osobě; pracuje v rodinné firmě; jeho velkým koníčkem je vinice, kterou vlastní, a kutilství

Barborka (3 roky): miluje vodovky a křídy, nejraději by s nimi malovala všude; Věroslav (13 let): hraje na kytaru, lepí modely letadel a má rád basketbal; zrenovoval si starou Jawu od dědečka a odmalička ví, že by chtěl studovat leteckou školu

Další úžasné interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.

Srub v Cornwallu: U svatojánské mušky

Dřevorubecký srub zvaný Firefly se ukrývá v zapadlém koutu vesničky Trebudannon v oblasti zvané Severní Cornwall. Hlavním záměrem při jeho navrhování bylo napodobit tradiční obydlí vesnického tesaře, nicméně tento srub velmi dobře vyhoví i současným požadavkům na bydlení. Možná vás inspiruje k zařízení víkendového útočiště ve stejném stylu.

Rustikální dřevorubecký charakter srubu a blízkost přírodní tůně, domova mnoha vážek, poskytuje úžasný zážitek z pobytu v divoké přírodě. Lze zde strávit romantické chvíle ve dvou a okolí je ideální na procházky se psem.

Luxusem je tu právě krása prostého života. Srub nabízí možnost vlastního vaření, relaxaci u krbu na měkké sametové pohovce i posezení na terase, kde je další otevřené ohniště. Plně vybavená kuchyň, včetně nenápadně začleněných moderních přístrojů, poskytuje veškerý komfort. Pocit bezprostředního kontaktu s okolím umocňují velké dveře mezi terasou a kuchyní.

Poodrhneme-li nenápadný jutový závěs v rohu kuchyně, vstoupíme do pohodlné ložnice, která má syrový charakter dřevorubeckého pokoje. Velká manželská postel se lněným povlečením a sametovým přehozem láká k odpočinku.

Z ložnice je přístup do koupelny, která je postavená ze dřeva a vlnitého plechu. Krásné detaily jako plechová nádrž, měděná sprcha, mosazné kohoutky a v neposlední řadě i průhledy na modré nebe jsou důležitými estetickými prvky.

Prostá krása

Srub Firefly je postavený z přírodních materiálů a díky tomu perfektně zapadá do okolní krajiny. Fasáda z cypřišového dřeva již získala tu správnou patinu. Dřevo je kombinované s kamenem a vlnitým plechem, ze kterého je tvořený podklad šindelové střechy a stěna koupelny.

Vnitřní zařízení srubu dokonale koresponduje s jeho rustikálním charakterem. Opět jsou zde použité přírodní a recyklované materiály. Veškeré technické vybavení, včetně tepelného čerpadla, je ekologické a na vysoké úrovni, i když to není na první pohled zřejmé. Srub obklopuje zahrada s ostrůvky trávníku a divokých květin. Zahrada je plná života, hmyzu a ptáků. Nechybí zde ani popínavé růže a břečťan.

Splněným snem každého milovníka přírody je jezírko s kameny. Nejhezčí zážitek tu poskytuje večerní posezení v houpacím křesle na terase, s šálkem čaje v ruce, měsícem nad hlavou a svatojánskými muškami tiše se vznášejícími nad jezírkem.

Ale nejen srub, i okolí nabízí nevšední zážitky. Návštěvníci se mohou kochat nejen půvaby místní krajiny a tradiční zemědělské zástavby. Nedaleko se nacházejí jedny z nejvyhlášenějších lázní v Cornwallu. Asi 15 minut cesty je vzdálené přírodní horké zřídlo nebo mořské lázně. Krásná je také promenáda po Watergate Bay, zakončená třeba sklenkou výborného šampaňského.

Originální dovolená

Společnost Unique Home Stays nabízí pobyty v zajímavých lokalitách po celé Velké Británii. Pro své klienty vybírá unikátní místa. Převážně jde o soukromé objekty, které mají svoji duši a poskytnou jedinečný zážitek. Ať už chcete zažít typickou atmosféru anglického venkova, nebo strávit líbánky na zámku v Yorkshire, Unique Home Stays vždy najde to pravé místo pro vás. Více informací najdete na webu UniqueHomeStays.com.

Čas na ekologické kompostování

V pražském ekologickém středisku Šárynka radí: „Nezbavujte se cenného organického odpadu a kompostujte, využívejte osvědčené metody pro kompostování,“ a učí kompostovat všechny zájemce. Při výrobě kompostu především zvažte, kde, jaký materiál a jaké množství budete zpracovávat.

Kde kompostovat

Kompost se umisťuje podle charakteru zahrady, raději dále od zraku sousedů i kolemjdoucích. Můžete vybudovat chráněné místo oddělené od okrasné zahrady třeba řadou habrů, nebo vytvořit plot z neopadavých keřů. Nejoblíbenější je právě habr, neboť je takřka neprůhledný po celý rok. Staré listy pouze zhnědnou, ale na větvičkách zůstanou. Navíc se poměrně snadno tvaruje, stříhá se podle potřeby (jednou nebo dvakrát ročně) a daří se mu téměř všude.

Pokud oddělujete kompost od okrasné zahrady, myslete také na to, jak jej budete udržovat a doplňovat. Hledejte tedy stinné místo, aby hmota v létě nevysychala, a nepříliš daleko od zdrojů. Nejlépe v dosahu kuchyně a zeleninové zahrádky. Pak lze bez složitého transportu spotřebovávat natlučené ovoce, přebytečnou zeleninu, části rostlin a keřů, zbytky nejrůznějších plodů, zeminy i další hmoty.

Dobré tipy

Pokud zevnitř na víko kompostéru nalezou žížaly, znamená to, že nemají potravu, a je třeba přidat bioodpad.
Pokud se na víku drží slimáci, je třeba je zlikvidovat, protože do kompostu nakladou vajíčka, která si zanesete zpět do zahrady.
Kompostéry nemají mít dno, aby zespoda mohly pronikat půdní organismy (mikroorganismy, žížaly, červi) do kompostované hmoty a zlepšily proces kompostování.

Co kompostovat

Můžete si založit vlastní ohrazený kompost, nebo si koupit speciální „bedýnku“ různých tvarů a velikostí. Obsah kompostéru záleží vždy na možnostech a velikosti zahrady, ale rozhodně by neměl mít menší půdorys než jeden metr čtvereční. Narušovalo by to průběh rozkladu. Zásobníky na kompost umístěte na propustné půdě, zespoda je nikdy neutěsňujte. Kompostér musí mít otvory na všech stranách, aby se vzduch dostal do jádra kompostu.

V nabídce firem najdete kompostéry dřevěné, drátěné i plastové. Dřevěné opatřete ochranným nátěrem nebo fólií. U drátěného pletiva se vykládají stěny lepenkou nebo netkanou fólií. Jako vhodné pletivo doporučují výrobci oka asi 3 centimetry velká. Mezi favority patří u českých domácností plastové kompostéry.

Výhodou je to, že lze kompostovat i na balkoně či na terase. Mohou sloužit jako „bezedná popelnice“ bioodpadu a přitom vytvářet průběžně humus pro zkvalitňování zeminy a následně zvyšovat výnos a kvalitu produkce na zahradě.

Z domácnosti se nejčastěji kompostují zbytky ovoce a zeleniny, kávové a čajové zbytky, zbytky pečiva, skořápky z vajíček a ořechů, papírové kapesníky, ubrousky, podestýlka domácích býložravých zvířat; ze zahrady pak posekaná tráva, listí, větvičky, plevel, piliny, hobliny, kůra, trus býložravých hospodářských zvířat a shnilé ovoce a zelenina.

S přírodními pomocníky

Jak již bylo řečeno, na výběr je mnoho variant, které lze případně i kombinovat. Lze doplnit ještě vermikompostéry pro rychlé a vysoce kvalitní zpracování bioodpadů. Zde se využívá schopnosti žížal přeměňovat rostlinné zbytky na velmi kvalitní organické hnojivo – vermikompost.

Vermikompostér lze umístit na chodbu, na balkon, do garáže, dílny, kuchyně nebo do třídy ve škole či do kanceláře. Důležité je vždy zajistit pro žížaly optimální teplotu kolem 20 °C a správnou vlhkost substrátu. V zimě nesmíme nechávat vermikompostér venku bez izolace, v létě ho nevystavujme přímému slunci, aby nedocházelo k výparu vody a k přehřívání.

Kompost nesmí nikdy zapáchat – tři možné chyby:

Výchozí materiál byl příliš bohatý na dusík (například samotný trus drůbeže nebo směs s podestýlkou z rozřezané slámy).
Uhlík z výchozího materiálu se ve srovnání s dusíkem příliš pomalu rozkládá. Zde je opět chyba při promíchání materiálu, například trusu drůbeže s podestýlkou z pilin.
Hromada je příliš velká a hnije. Na rozdíl od obou předchozích možností zde nejde o typický pronikavý zápach čpavku, ale o hnilobný zápach.

Při zakládání kompostu postupujte podle předem daných konceptů. Poradí například v Ekodomově a na webech Kompostuj.cz nebo kokoza.cz.

Novinky RAKO 2017: Série PIANO

(Komerční prezentace)

U série Piano se potkávají příroda s digitální technologií, jenž daly prostor pro vznik art deco dřevěného povrchu s „klavírním leskem“. Obkládačky Piano v rozměrech 20 x 60 cm staví svůj výraz na formátové kombinovatelnosti s řezanou mozaikou 5 x 5 cm, autentické barevnosti, harmonii a funkčnosti. Obkládačky jsou v odstínech břízy, dubu a třešně… světle béžové, červenohnědé, tmavě hnědé.

Vyhraněný doplněk pro obkládačky nabízí listela 4,5 x 60 cm tvořená kombinací mixu základních barev obkládaček, bílé lesklé a dalších dekorativních obrazců. Obkládačky série Piano je možné používat také jako celoplošnou dekoraci v kombinaci s bílou lesklou obkládačkou 20 x 60 cm.

Efektní plocha obkládaček je založená na minimalizaci použitých barev, tvarů a rozměrů, vycházející z autonomie přírodních materiálů, jež v rafinovaných kombinacích vyvolávají množství dojmů.

Design dřeva na stěně v kombinaci s jemným kamenným povrchem série Base ve formátu 60 x 60 cm je ta správná kombinace pro unikátní prostory koupelen chat, srubů nebo penzionů.

VIDEO:

5 rad pro slavnostní stůl

1. Ubrus na stůl – polovina úspěchu

Říká se, že v jednoduchosti je krása, a u ubrusu na slavnostní tabuli to platí dvojnásob. Základem je jednoduchý, často čistě bílý ubrus, který podtrhne celkový pohled na stůl. Volit můžete i světlejší pastelové barvy, v zimních měsících zase tmavé ubrusy v kombinaci s metalickými efekty. „Hlavní ubrus by měl přibližně o dvacet až třicet centimetrů přesahovat okraje stolu,“ radí hlavní desinatérka Rita Valešová ze společnosti VEBA, tradičního českého výrobce bytového textilu.

Ubrusy se používají především na klasické jídelní stoly. „Moderní interiér, kde dominuje např. sklo či chrom, si vystačí s běhouny. Také stoly s deskou z pravého dřeva je při běžných příležitostech škoda zakrýt celé, stačí pouze běhouny nebo naprony. Pokud však chcete dosáhnout dojmu opravdu slavnostního stolování, nesmí při něm chybět ubrus přes celý stůl,“ dodává.

Nevíte si rady s tím, co to běhouny a naprony vlastně jsou? Jde o dekorativní ubrusy, které můžete použít samostatně nebo je položit na hlavní ubrus tak, že jej zcela nepřekrývají, pouze jej krásně doplní. Napron má obvykle čtvercový tvar, proto se hodí na stoly ve tvaru čtverce, běhoun je dlouhá šála, která poslouží pro dozdobení podélného stolu.

Stůl dekorujte také podle toho, z jakého materiálu je ubrus vyroben. Například damaškový ubrus, který se vyznačuje precizními detailními vytkanými vzory, bude působit luxusním či slavnostním dojmem bez jakéhokoliv dalšího zdobení. Hladký jednobarevný ubrus pozvedne např. právě napron, který vám svým vzorem a barvou pomůže doladit slavnostní tabuli. Pokud jej nemáte k dispozici, můžete dát pod každý talíř látkové prostírání, oboje ale nepoužívejte současně, stůl by působil přeplácaně.

Nemusíte se obávat, že se textilie při oslavě ušpiní. Pro ubrusy, naprony i ubrousky se nabízí nešpinivá úprava. Rozlitá tekutina se do tkaniny nevsákne, na povrchu zůstane v podobě malých kapiček, které lze snadno setřít. Ubrusy s touto úpravou se výrazně méně špiní, proto není nutné je tak často obměňovat. Údržba se zjednodušuje a zároveň se prodlužuje jejich životnost. Na první pohled přitom nešpinivou úpravu nepoznáte. Ubrus je hladký a příjemný na dotek stejně jako textilie z běžných látek.

2. Ubrousky – jaké zvolit

Ač se k běžnému stolování nepoužívají příliš často, k tomu slavnostnímu neodmyslitelně patří. Podtrhnou styl sváteční tabule a navíc je při dobrém jídle ocení i strávníci. Vybírat můžete ze dvou typů ubrousků – papírových a textilních.

Ty papírové nemusíte prát, po použití je jednoduše vyhodíte. Můžete je složit do klasického trojúhelníku vlevo pod vidličku. Lze je ale nazdobit stejně jako textilní – vytvarovat je do stříšky, kterou postavíte na talíř, či do složitějších tvarů. Textilní ubrousky vypadají mnohem slavnostněji. Při jednoduchém stolování se dávají vlevo od vidličky, rovněž je můžete kreativně složit do nejrůznějších podob.

Až se pustíte do jídla, pamatujte, že látkový ubrousek nepatří za límec, ale na klín. A až dojíte, nikdy jej neodkládejte do talíře, ale napravo vedle talíře, odkud si je pak obsluha vezme.

3. Nasměrujte příbor

Jestliže si při jídle nechcete připadat stejně udiveně jako Pretty Woman, naučte se dodržovat jednoduché pravidlo: příbor se dává vždy směrem od talíře. Nejblíže k němu proto najdete příbor pro hlavní chod, dále pak budou příbory na ostatní chody. Při stolování odebírejte tedy příbory postupně zkraje.

Využít můžete i prostor před talířem, kam patří dezertní lžička či vidlička, případně malá vidlička a nůž na sýry. Vlevo od talíře je pak ideální místo pro odkládací talířek k rozkrojení pečiva nebo na kosti. Zejména při štědrovečerní večeři by rozhodně neměl chybět.

4. Sklenice v řadě

Ať už si vyberete rozprostření sklenic do řady nebo do oblouku, první po ruce by měla být sklenice na nápoj, který budete pít jako první. Obvykle jde o sklenice na bílé víno, vedle patří sklenice na červené, po níž následuje sklenice na vodu.

Plánujete-li podávat aperitiv, například sekt, přineste jej na stůl zvlášť. Podle odborníků by totiž na stole nemělo být více sklenic než tři. Není problém sklo postupně na stůl doplňovat.

Talíře by neměly být na stole více než dva. Mělký umístěte dva centimetry nad okraj stolu, na něj pak přijde talíř hluboký. Je na vás, zda ubrousky složíte na mělký talíř nebo až do hlubokého. Důležité je, aby hosté měli všechno důležité nádobí na stole ve chvíli, kdy k němu usednou.

5. Ozdobte stůl

I když už bude váš stůl vypadat s nádobím a textiliemi slavnostně, není od věci tabuli ještě dozdobit. Svěže bude vypadat s čerstvými květinami, které místnost navíc hezky provoní. O Vánocích můžete použít čerstvé jehličnaté větvičky, případně drobné baňky nebo ozdoby. Snažte se dekorace sladit a pamatujte, že méně je někdy více.

Svatební tabule by měla být samozřejmě honosnější. Kromě čerstvých květin ji lze dozdobit i tiskovinami, hostům můžete představit menu nebo program svatebního dne. Před talířem či v něm mohou najít také jmenovky.

Moudrost starých ořešáků

Už při výsadbě pamatujte na konečný vzrůst stromů a porovnejte jej s prostorem, který máte k dispozici. Odborníci doporučují do tradičních malých zahrádek u řadových domků spíše velký keř nebo menší strom. Ve velkých zahradách si ale můžete dopřát celé skupiny stromů či ozdobný solitér, který bude mít dostatek prostoru, aby vynikla jeho krása a mohutnost. Výsadbami na nevhodná místa či necitlivým výběrem dřevin můžete způsobit velké škody. Obtížně se ve stáří přesazují zejména habry, jilmy, ořešáky, platany, duby či jilmy.

Problém bývá také s podsazováním stromů, speciálně u ořešáků spadané listy obsahují juglon, který působí alelopaticky (omezuje růst dalších druhů). Zahradníci doporučují jako podsadbu nejčastěji černý bez, angrešt, ostružiník, topinambur, kostival, česnek medvědí, mátu či lesní jahody. U ostatních stromů stínomilné rostliny typu ptačí zob, dřišťál, svída, meruzalka, brslen či zimolez obecný; z popínavých rostlin pak převážně původně lesní druhy – chmel, břečťan, klanoprašku čínskou (Schisandra), ale také loubince, hortenzie, plaménky a další.

Krása ořešáků

Zaručeně dobrou volbou pro větší zahradu je ořešák vlašský či královský (Juglans regia, či Jovis glans /Jupiterovy ořechy/). Je jednou z nejpěstovanějších dřevin na světě, dorůstá do výšky 45 metrů, dožívá se až 200 let, má rozložitou korunu, závislou na tom, zda jde o kultivar či o původní divokou formu.

Ořešáky se pěstují především pro své plody (vlašské ořechy) a relativně rychle rostoucí dřevo, zajímavé jsou i jako okrasné a stínicí stromy (např. ořešák černý, popelavý a skalní, o. mandžuský, o. srdcolistý). Byla vypěstována celá řada odrůd, některé dokonce s červeným jádrem (Sychrov a Hospozínský červenoplodý).

Ořešáky potřebují hodně prostoru.

Ořešáky vyžadují propustné, zásadité půdy, upřednostňují vlhké nížinné oblasti s vysokým obsahem humusu v půdě, potřebují relativně hodně světla. Nejčastěji se vysazují v blízkosti hnojišť a domácích záchodků, protože listy mají fungicidní a baktericidní účinky odpuzující hmyz.

Naši předkové toho využívali pro podestýlku domácích zvířat a z ořechových slupek připravovali předchůdce současných repelentů. V olivovém oleji nechali na slunném místě luhovat zelené slupky z ořechů po dobu šesti týdnů a čerstvé rozdrcené listy používali zevně jako obklady na unavené oči, na kožní vyrážky a drobná poranění. A zcela přirozeně jej používali také na barvení látek a vlny a plně spotřebovávali dřevo ořešáku hlavně v nábytkářství a řezbářství.

Ze současných výzkumů je patrné, že ořechy přispívají také k ochraně před kardiovaskulárními chorobami, snižují nepříznivý LDL-cholesterol, přispívají ke zlepšení krvetvorby v kostní dřeni. Nenasycené mastné kyseliny napomáhají zlepšovat chování hyperaktivních dětí a zvyšují schopnost soustředění. Klíčový je hlavně význam kyseliny alfa-linolenové a antioxidační kapacita, která je významná především u vlašských ořechů.

Pokud jde o výživovou hodnotu ořechů, s klasickým ovocem si co do kvality skutečně nijak nezadají.

Skořápkové ovoce

Pokud nevíte, co si pod tímto pojmem máte představit, pak vězte, že se za ním skrývají kromě ořechů také mandle a oříšky nejrůznějšího druhu. Tyto suché skořápkové plody se z potravinářského hlediska skutečně řadí mezi ovoce. A pokud jde o jejich výživovou hodnotu, s klasickým ovocem si co do kvality skutečně nijak nezadají. Nejenže skvěle chutnají, ale jsou podle slov lékařů a výživových poradců rovněž cenným zdrojem kvalitních bílkovin a tuku.

Odborné knihy uvádějí, že v nich nalezneme řadu minerálních látek a stopových prvků, vitaminů rozpustných ve vodě (B1, B6 a C) i v tucích (A, D, E, K). Z praktických důvodů se do této skupiny řadí všechna suchá semena, která jsou chráněna tvrdým obalem, tedy například i kaštany. Zajímavým znakem, jenž spojuje řadu stromů a keřů plodících ořechy, je častý výskyt jehněd a opylení větrem – i u rostlin, které náležejí k různým čeledím.

Ořešáky se pěstují především pro své plody.

Z botanického pohledu jde nejčastěji o peckovice (kokos, vlašské ořechy, mandle, pistácie), nažky (piniové oříšky), ořechy (líska) nebo lusky (arašídy). Jako další dobře skladovatelné plody doporučují odborníci také lísku tureckou, pekany, ořechovce, kaštanovník setý, některé druhy dubů a borovic. Na velkých pozemcích se dají soustředit do sekce nazývané v permakultuře tvrdý les společně s dalšími druhy dřevin podobného charakteru: s jeřáby, třešní, hrušní tatarkou a polničkou, na okrajích se často vysazují dříny, velkoplodé hlohy, aronie, muchovníky či mišpule s jedlými plody.

Odborné knihy uvádějí, že v ořeších a mandlích nalezneme řadu minerálních látek a stopových prvků, vitaminů rozpustných ve vodě (B1, B6 a C) i v tucích (A, D, E, K).

V našich podmínkách se bezesporu nejlépe daří lísce a již zmíněnému ořešáku královskému. Líska obecná (Corylus avellana) je strom či keř dosahující až šestimetrové výšky, který roste v Evropě od nepaměti. Vlastnosti lísky obecné ovlivňuje díky pylu přenášenému větrem rovněž líska turecká (C. colurna) a líska veliká (C. maxima). Dnešní zahradní lísky jsou totiž podle dostupné literatury produktem křížení v 19. století, kdy vznikala většina kultivarů.

Líska dává přednost kamenitým a kopcovitým stanovištím s prostupnou, jílovitou půdou. V příliš vlhké, těžké a bohaté půdě stromy přerůstají a vzniká méně samičích květů. Doporučuje se pěstovat několik rostlin pohromadě kvůli vzájemnému opylení. Líska přináší úrodu i velmi línému zahradníkovi, protože vyžaduje spíše méně než více péče. Lze ji pěstovat ze semen, množit řízkováním nebo roubovat, ale nejlepší jsou kořenové výmladky odřezané na podzim a vysazené do květináče či přímo na stanoviště.

Lísek je několik druhů a vyšlechtěna byla celá řada odrůd. Plody jednotlivých odrůd se liší velikostí i tvarem – jsou kulaté, ploché, podlouhlé, zmáčknuté i válcovité.

V přírodě se líska často vyskytuje ve společnosti hyacintovců a prvosenek. Na jejích kořenech mohou růst lanýže. Lískové oříšky se dají jíst již krátce před dosažením zralosti, pro skladování se však hodí jen plně vyzrálé plody. Před skladováním se loupou a suší. Líska je vhodnou dřevinou pro živé ploty a větrolamy. Z tuhých a ohebných prutů se pletou košíky a z rozeklaných větví se vyrábějí virgule. Dřevo a skořápky se používají k uzení.

Lískové oříšky se dají jíst již krátce před dosažením zralosti, pro skladování se však hodí jen plně vyzrálé plody.

Vitrážové hvězdičky

Až upečete vitrážové sušenky, všichni okamžitě zapomenou na možnost ozdobit stromeček čokoládovou kolekcí. Průhledně blyštivé sušenky jsou lepší zábava než kaleidoskop. Jejich uhrančivé kouzlo ještě umocňuje světlo svíček, které se odráží v hladké vrstvě cukru. Jestli vás okamžitě napadlo spojení sušenek a adventního věnce, vezete se na stejné myšlenkové vlně jako já. Na tyhle sušenky si vaše trouba letos prostě musí udělat čas.

Příprava 10 minut + odležení přes noc + pečení 40 minut + zdobení / Snadné

Na 40 menších sušenek:

220 g změklého másla

180 g cukru krupice

20 ml Simple Syrupu nebo sirupu z agáve

1 vejce

370 g hladké mouky

3 g soli

kůra z 1 bio citrónu

semínka z 1 vanilkového lusku

1 balíček barevných bonbonů (např. Bonpari)

Jak na to:

Základní těsto na sušenky si připravte z uvedených surovin podle receptu ze strany 160 a nechte přes noc odležet v chladničce.
Druhý den předehřejte troubu na 180 °C (nebo 160 °C, pokud zapínáte horkovzduch) a vyložte dva plechy pečicím papírem.
Bonbony vybalte, nasypte do silného igelitového sáčku, obalte utěrkou a válečkem nebo paličkou podrťte na malé kousky.
Sušenkové těsto lehce podsypte i posypte moukou a rozválejte na tloušťku 4 mm. Vykrájejte libovolné tvary a přesuňte na plechy. V každé sušence vykrojte na plechu ještě jeden menší otvor a bohatě jej zasypte rozdrcenými bonbony. Pokud pečete sušenky jako jedlou závěsnou dekoraci, nezapomeňte cukrářskou špičkou nebo úzkým brčkem vykrojit dírku na stužku.
Mezi sušenkami nechte 3–4 cm rozestup. Každý plech před pečením dejte ještě na 15 minut do lednice. Sušenky pak při pečení lépe drží tvar.
Pečte zhruba 10–15 minut podle velikosti sušenek. Po pár minutách se bonbony roztaví a vzniknou krásné „vitráže“. Jakmile sušenkám zezlátnou okraje, jsou hotové.
Sušenky nechte úplně vychladnout na plechu, abyste si vitráže neponičili.
Cukrové vitráže nemají rády vlhko, jakmile ho do sebe natáhnou, tek lepí. Nejlépe jim proto bude ve vzduchotěsné nádobě nebo zavěšeným jako dekorace v místě, kde proudí vzduch a je tak malá šance, že začnou lepit.

Recept pochází z knihy: SLADKÉ BARY – 50 snadných receptů, díky kterým se blýsknete, Stáňa Mutlová, vydal Smart Press, www.smartpress.cz

Foto: David Turecký

Židle a design: Návštěvy můžou přijít…

Stylově a skladně

Šetříte-li doma každý centimetr, budou se vám hodit židle bez područek. U stolu působí vzdušněji a méně formálně než židle s opěrkami.

Pokud je navíc zvolíte v plastové variantě, získáte univerzální místo k sezení, které budete moci využít nejen doma, ale i například v létě na zahradě nebo terase.

Prostorově úsporné řešení vám zajistí skládací nebo stohovatelné židle, které vám doma zaberou minimum místa a nezaskočí vás s nimi ani návštěva Hujerů.

K výrobě plastových židlí se nejčastěji používá odolný polykarbonát nebo polypropylen, které se krásně tvarují. Díky tomu můžete získat pro svůj domov skutečně originální designový kousek, který bude sršet barvami, vtipem a nadsázkou.

Zvolíte-li židle z masivního dřeva, získáte pro svůj interiér kvalitu přírodního materiálu, která vám bude sloužit léta a kterou budete moci kdykoli oživit renovací, případně i přečalouněním.

Více pohodlí

Židle s područkami nebo tzv. polokřesla jsou ztělesněním komfortu. Jejich širší konstrukce a širší opora zad vám umožní střídat polohu při sezení, nechat si na jejich opěrkách pohodlně spočinout ruce a s jejich pomocí se vám bude také stoprocentně lépe vstávat od stolu.

Daní za toto pohodlí je ovšem větší prostorová náročnost. Zatímco židle bez opěrek bývají standardně 45 cm široké, u židlí s područkami je třeba počítat až s 20 cm navíc.

Aby područky poskytovaly pohodlnou oporu loktům, nacházejí se obvykle v podobné výšce jako deska stolu. Polokřesla tedy nelze jako klasické židle pod stůl zasunout. Díky tomu se hodí spíše do velkých jídelen, k velkým tabulím a při početnějších návštěvách je využijete také v obývacím pokoji. Pokud se židlí s područkami nebudete chtít vzdát ani v menším prostoru, zvolte variantu 4 + 2, tedy 4 klasické židle a 2 polokřesla umístěná do čela stolu.

Nejen k baru

Také se u vás doma všechny návštěvy automaticky stahují nejprve do kuchyně? Vězte, že chyba není v nehostinnosti vaší jídelny. Jde jen o jakýsi iniciační rituál, při němž je třeba probrat život, vychutnat si aperitiv a naladit se na společnou vlnu.

Budete-li chtít poskytnout svým návštěvám v této fázi maximální komfort, pořiďte si domů barové židle, které budete moci přistavit k barovému pultu nebo kuchyňskému ostrůvku.

Při nákupu barovek vyzkoušejte jejich stabilitu, porovnejte jejich rozměry s výškou barového pultu (standardní výška sedáku 80 cm odpovídá výšce baru 110–115 cm) a v případě výškově nastavitelných modelů vyzkoušejte jejich ovládací mechanismus. Vezměte také v potaz další účely, k nimž můžete barové židle využívat. Pokud si je oblíbíte tak, že na nich budete chtít i snídat, zvolte židle s opěrkami zad a podnožkami. Budete-li je využívat jako příležitostná sedátka při práci v kuchyni, budou se vám hodit sympatické trojnožky.