Blog

Slavnostní jiřinky

Prvními Evropany, kteří se s jiřinkami setkali, byli krvaví dobyvatelé Mexika, kteří však neměli oči pro květiny, ale jen pro zlato. Aztékové jiřinky nazývali „acocotli“ a pěstovali je jako okrasné, léčivé, jedlé i k náboženským obřadům. Duté dřevnaté stonky jednoho druhu využívali dokonce jako malá potrubí. Již tenkrát patrně zkoušeli jiřinky křížit a šlechtit, což později značně mátlo evropské botaniky, kteří leckdy nerozeznávali původní druhy od aztéckých kultivarů.

Pro vědu jiřinky objevil roku 1784 v Mexiku ředitel tamní botanické zahrady Vincent Cervantes. Rod však popsal botanik A. J. Cavanilles v Madridu roku 1791 a pojmenoval ho na počest švédského kolegy A. Dahla – Dahlia. První druh byl nazván D. pinnata a rozkvetl v madridské botanické zahradě. Je známo, že měl poloplné květy a patrně to nebyl botanický druh, ale přírodní hybrid druhů D. pinnata a D. coccinea.

Evropské šlechtění začalo poté, co bylo několik rostlin roku 1802 odesláno do Paříže a o dva roky později do Německa. Zde dostaly jiné jméno (protože rod Dahlia již existoval), německý profesor Willdenow je popsal jako rod Georgina a o několik let později je další botanik K. Sprengel překřtil na Georgia. Ačkoliv později byla obě jména prohlášena za neplatná, dodnes působí zmatek v literatuře.

Jiřinkové slavnosti

Ve východních Čechách v první polovině 19. století působilo několik vynikajících amatérských pěstitelů a šlechtitelů jiřinek evropské úrovně. Nejznámějším byl patrně dašický farář Turek, jehož sbírka čítala přes 1 100 odrůd, ale sběratelů i obdivovatelů jiřinek bylo mnoho. Vlastenecká nálada tehdejší doby přinesla myšlenku uspořádat velkou výstavu, sjezd pěstitelů i příznivců a den zakončit hostinou a jiřinkovým bálem. Slavnost se uskutečnila roku 1837 ve Skaličce u České Skalice, kde působil znalec a pěstitel jiřinek páter František Hurdálek, který spolu s krajským guberniálním radou Reylem z Hradce Králové vše organizoval. Slavnost to byla přenádherná, vystaveno bylo přes 300 českých odrůd, z nichž porota ocenila ty nejlepší. Jiřinkový ples vešel ve známost jako svatební bál Boženy Němcové. Jiřinkové slavnosti pak proběhly ještě několikrát, naposledy roku 1847, účastnil se jich například profesor a spisovatel V. K. Klicpera nebo vévodkyně Zaháňská. Téhož roku v prosinci však páter Hurdálek zemřel a nikdo další se již organizace neujal.

Jiřinky v přírodě

Necelých třicet původních druhů jiřin roste v Mexiku a Střední Americe. Tyto rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) rostou ve své domovině většinou v horách, kde se musí v pozdním létě a na podzim vyrovnat s dlouhým obdobím sucha. Zásobními orgány vody jsou kořenové hlízy.

Duté stonky se mnohonásobně větví. Listy jsou jednoduché až třikrát zpeřené, z jejich úžlabí vyrůstají dlouze stopkaté úbory s terčem nenápadných plodných kvítků, obklopeným jasně zbarvenými květy jazykovitými. Plodem je zploštělá nažka. I u původních druhů se vyskytují plnokvěté nebo poloplné formy, možná jsou však důsledkem prastarých indiánských výběrů a šlechtění.

Z původních druhů je pro zahradnické využití nejdůležitější D. pinnata z Mexika, známější pod synonymem D. variabilis (tak se označovaly její poloplné formy), někdy se užívá i synonyma D. superflua nebo D. rosea. Dorůstá výšky 90 až 150 cm, barva květů je velice proměnlivá, často různá i na jediné rostlině, základní je však růžová.

Velmi krásným a výrazným druhem je D. coccinea, která roste v horách jižního Mexika a Guatemaly. Dosahuje zhruba metrové výšky, má dvakrát zpeřené listy a její cihlově červené, asi 6 cm široké květy nelze přehlédnout. Při křížení kaktusokvětých forem sehrál svou roli i D. juarezii, opět 100 až 150 cm vysoký druh s šarlatovými kvítky nestejné délky.

Ovšem největším zážitkem bylo setkání s D. imperialis na stráních deštivé guatemalské vysočiny – velké, ametystově růžové květy jiřinek se zde vznášely nad střechami indiánských chaloupek ve výšce kolem čtyř metrů.

Podobně impozantní je i D. excelsa, její výška se pohybuje mezi 180 až 450 cm. Listy dorůstají délky 90 cm a 15 cm široké úbory mají bílé, na bázi červeně zdobené jazykovité květy. Vyskytuje se v horách Mexika.

Šlechtění, křížení, vybírání těch nej…

První plnokvětá odrůda byla vyšlechtěna v Německu kolem roku 1810, o dalších deset let později se objevily první plnokvěté odrůdy s kulovitým květenstvím, v roce 1830 typy anemonkovité a posléze desítky, stovky a tisíce dalších kultivarů. Nyní se v zahradách pěstují jen kříženci ve formě jednoduché, poloplné a plnokvěté.

Odrůdy se dále dělí do skupin podle tvaru a rozmanitosti úboru: jednoduše kvetoucí Mignon, anemonkovité, náhrdelníkovité, dekorační, leknínovité, kulovité, pomponkovité, kaktusovité, semikaktusovité. V těchto skupinách pak existují další formy, podle velikosti úboru, výšky a dalších znaků (třepenité, pavoukovité, chryzantémovité, orchidejovité a další).

Jiřinky mají neobyčejně širokou škálu barevných odstínů, ve které chybí pouze modrá. Nyní světový sortiment tvoří několik desítek tisíc odrůd a každoročně jich přibývá kolem dvou stovek. Módní novinkou posledních let se staly drobné, jednoduše kvetoucí odrůdy, které se skvěle hodí do nádob a větších truhlíků na balkony i terasy.

Jak je pěstovat

Vyžadují plné slunce (ve stínu špatně kvetou), hlinitou, na živiny bohatou půdu s neutrální nebo mírně alkalickou reakcí. Během vegetační sezony potřebují dostatek vláhy. Množí se dělením podzemních hlíz, jednoduše kvetoucí typy skupiny Mignon i semeny.

Protože ve středoevropském klimatu nejsou mrazuvzdorné, vyrývejte je pozdě na podzim, až když namrznou květy (hlízy ke konci vegetace nejvíce přirůstají) a s krátkým kořenovým krčkem je očištěné uložte v chladném a dobře větraném sklepě. Proti vysychání postačí vložit hlízy do čistého mikrotenového sáčku. Na jaře sázejte hlízy koncem dubna, koupené rostlinky, až když teploty přestanou klesat pod nulu. Kvetou od června do října, do prvního mrazu.

Novinky RAKO 2017: Série BASE

(Komerční sdělení)

Současný design, materiál působící dokonale čistě, jemná kresba v kombinaci s příjemným reliéfem evokující homogenní kamenný povrch, to je série Base. Všechny prvky série – obkládačky i dlaždice jsou navržené pro digitální tisk tak, aby vynikla jejich jednoduchost, nadčasová barevnost i formátová škála a komplexnost série. Efekt stojí na podmanivé optice matného přírodního reliéfu.

Kalibrované obkládačky 30 x 60 a 30 x 90 cm jsou v nabídce ve dvou barvách – slonová kost a světle béžová, zatímco kalibrované dlaždice stejného designu 30 x 60 a 60 x 60 cm doplňuje ještě světle šedá a černá barva. Součástí nabídky dlaždic jsou dva typy povrchů: základní s jemným reliéfem a povrch se speciální glazurou zajišťující vyšší protiskluznost, R10B (ideální volba např. pro sprchové kouty).

Základní obkládačky doplňují tři typy dekorací. Ve snaze uspokojit i ty nejnáročnější milovníky rafinované dekorace je v nabídce celoplošný reliéfní dekor připomínající lamely (žaluzie) ve formátech 30 x 60 a 30 x 90 cm v designu kamene a dřeva. Zajímavou i funkční dekorací může být mozaika 5 x 5 cm (lepenec 30 x 30 cm) nebo speciální reliéfní bordura 60 x 7 cm.

Nekompromisní kvalitu dlaždic podporuje velkoformátový rozměr 60 x 60 cm, který doplňuje modulární rozměr 30 x 60 cm. Schodovka a sokl jsou samozřejmou součástí nabídky pro řešení funkčních detailů. Díky řezané mozaice 5 x 5 cm ve všech barvách je možné při dekorování zachovat barevnou harmonii prostoru tón v tónu nebo naopak.

Base, pro svou celkovou jednoduchost tvaru a materiálu, je velmi aktuální odpovědí na současné trendy. Série jistě vynikne v restauracích, hotelech stejně jako v kuchyních, koupelnách i komplexních moderních bytových interiérech.

VIDEO:

Kachlová kamna: V bytě jako na zámku

(Připraveno ve spolupráci se společností Mountfield)

Díky použiti tradičních technik výroby je každý kus kachle originál půvabný na pohled a lišící se v drobnostech od ostatních. Keramické kachle mohou mít navíc spoustu barevných odstínů a nejrůznější tvar, takže s designem kamen můžete čarovat od venkovské klasiky až po elegantní modernu.

Tradiční kachlová kamna jsou návratem k lety prověřené klasice. Pohled na ně udělá z obýváku romantický zámecký pokoj či útulnou venkovskou světničku, záleží na tom, čemu dáváte přednost. (Foto: Mountfield)

Hřejí, i když oheň vyhasl

Ve prospěch kamen s větším podílem keramického obkladu mluví i technické argumenty: Mají vysokou tepelnou účinnost a velmi ekonomický provoz s nízkou spotřebou paliva. Skvěle totiž akumulují teplo, které se z nich uvolňuje postupně.

Nezanedbatelným argumentem jsou také malé nároky na obsluhu (stačí přiložit dvakrát denně), prakticky žádný servis, velmi dlouhá životnost. A samozřejmě ekologický princip spalování.

K nevýhodám kachlových kamen pak patří vyšší hmotnost a delší roztápění. Pro občasné zatápění na chalupě je proto lepší pořídit si dvouplášťová plechová kamna, například UNI 1700, případně malá litinová kamna Trenk, která se rozehřejí hned.

Už staří Římané…

Maximální využití tepla zajistí u krbových kamen princip hypokaustního vytápění, který využívali v lázních už staří Římané. Je založen na uzavřeném systému cirkulace ohřátého vzduchu. Srdce hypokaustu tvoří uzavřený prostor, v našem případě obestavěná kamnová vložka, osazená akumulačními prstenci. Teplý vzduch v ní koluje: ohřátý stoupá vzhůru, chladnější klesá a znovu se ohřívá. Vznikající sálavé teplo se pak akumuluje v prstencích a přenáší do vnějšího pláště s kachlovými obklady. Kachle potom teplo rovnoměrně vyzařují do místnosti ještě dlouho po vyhasnutí ohně.

U hypokaustu si sice připlatíte za speciální kamnářské práce i materiály, ale ušetříte na topivu. Tento způsob vytápění má vysokou účinnost, nízkou spotřebu paliva a nevyžaduje časově náročný servis. Přikládá se obvykle jednou za 12 hodin a vzniká jen minimální množství popela.

Jak spočítat výkon kamen?

Náklady na vytápění za rok (Zdroj: Kalkulačka nákladů na vytápění dle druhů paliva, www.mujkotel.cz) Aby jakákoli kamna včetně kachlových optimálně fungovala, musíte mít správně spočítaný jejich výkon. Pro základní orientaci můžete vyjít z předpokladu, že 1 kW výkonu vyhřeje 20 – 40 m³ podle toho, zda se jedná o starý dům nebo novostavbu. Musíte totiž vzít v úvahu tepelné úniky. Na vytopení staršího domku budete potřebovat podstatně větší výkon.

Příklad: Máte udržovaný domek z 80. let (střecha slušně zaizolovaná, plastová dvojitá eurookna) o ploše 100 m² a výšce stropu 3,2 m. Vytápíte tedy 320 m³. Vzhledem ke stavu domu vydělíme tento objem 30 (průměrná hodnota mezi 20 – 40 m³), tedy 320 : 30 = 10,67. Kamna by tedy měla mít výkon přibližně 11 kW.

Hrubý odhad si ale nechte potvrdit topenářem nebo odborným prodejcem kamen, zejména jestliže chcete mít kamna jako hlavní zdroj tepla. Měla by totiž být vytížena tak akorát. Jestliže výkon podceníte a budete kamna přetěžovat, mohou přehřátím popraskat. Když naopak zakoupíte kamna příliš silná, budete přikládat málo, abyste nepřetápěli. Tím zakouříte skla, nehledě na to, že topný systém nebude fungovat optimálně.

Zahřejí, potěší, ušetří

Váháte? Zbytečně… Krbová kamna zahřejí na těle i na duši, vytopí celý byt a ještě ušetříte. Stačí srovnat, kolik stojí kubík plynu nebo kilowatt elektřiny – a na kolik vás vyjde dřevo, pelety či uhlí. Zjistíte, že investice do pořízení kamen se vám nejpozději za rok a půl vrátí v rozdílu cen topiva.

Zdravé materiály pro zdravé spaní

Kvalitní přikrývky, polštáře, povlečení a matrace mají mnoho úkolů: musí být samozřejmě příjemné na dotek, jemné jako pohlazení, lehké jako obláček, měkce se poddat našemu tělu, zároveň mu poskytnout oporu, v zimě hřát a v létě nepřehřívat, dýchat a zároveň pokud možno neposkytovat útočiště bakteriím, mikrobům, roztočům a dalším nežádoucím hostům. S tím souvisí i možnost snadné údržby.

Lůžkoviny

Do rodiny lůžkovin náleží povlečení a prostěradla, polštáře, přikrývky, matracové chrániče, případně přehozy a další doplňky. Tradičním materiálem používaným na povlečení jsou bavlna a len. Jsou odolné, pevné, odvádějí vlhkost, lze je prát na 90 °C či vyvářet, kamenem úrazu ale bývá žehlení. Proto výrobci vyvinuli moderní směsové materiály, které zjednodušují práci. Satén, hedvábí a damašek patří do kategorie luxusních, doslova pohladí po těle, jejich pořízení je ale dražší a údržba náročnější.

Vybírejte raději materiály, které lze prát při teplotě 60 °C (tato teplota likviduje roztoče), nebo alespoň 40 °C (některé moderní prostředky zatočí s bakteriemi i při této teplotě). Přítomnost bakterií a roztočů regulují různé příměsi, např. stříbra, uhlíku nebo tzv. bioaktivních vláken. Sledujte tyto údaje na etiketě, zejména pokud jste alergici nebo astmatici.

Polštáře a přikrývky

Nejčastější výplň polštářů tvoří směs polyesterových a polyuretanových kuliček – polštáře lépe drží tvar, jsou prodyšné, lze je prát, některé jsou se zipem a obsah kuliček lze doplnit.

Cenově nejdostupnější kategorii přikrývek tvoří výrobky s výplní z tzv. dutých vláken (polyuretanových), které lze rovněž snadno prát. Vyrábějí se jako letní (málo hřejivé, s hmotností do 200 g/m2), středně hřejivé (celoroční použití, 300 g/m2) nebo silně hřejivé (400 g/m2), případně jako dvouvrstvé přikrývky, kde střední vzduchová mezera slouží jako tepelná izolace. Snadno se perou a nepřitahují bakterie.

Přírodní materiály však neztratily svou atraktivitu. Péřové přikrývky a polštáře patří k nejluxusnějším a nejkomfortnějším, zejména ty z nejjemnějšího prachového peří. Před plněním je peří sterilizováno a díky moderním úpravám lze tyto pokrývky také prát na 40 °C. Kromě měkkosti předčí své syntetické kolegy výbornou termoregulační schopností – v zimě hřejí, ale v létě pod nimi není horko. Také přirozeně regulují vlhkost a vytváří tzv. suché teplo, což je zdravé pro naši kostru a klouby.

Podobné vlastnosti má i ovčí vlna. Kromě schopnosti regulovat teplo a vlhkost (je voděodolná) také pohlcuje pachy a škodliviny z ovzduší. Obsahuje přirozený živočišný tuk (lanolin), který odpuzuje bakterie. Je vhodná pro alergiky a astmatiky. Ovčí vlnu není třeba příliš často prát, doporučuje se ji pravidelně větrat. Mezi unikátní přírodní materiály patří velbloudí srst či kašmírová vlna – jejich termoregulační schopnosti ještě několikanásobně předčí ovčí vlnu. Tomu odpovídá i cena.

Pozor!

Matracový chránič by v žádné posteli neměl chybět. Má za úkol chránit matraci, zvýšit hygienu, případně bránit pronikání tekutin. Obvykle je z bavlny a polyesteru (nepropustnost zajišťuje vodoodpudivá polyuretanová vrstva). Při nákupu sledujte složení – musí být prodyšný a umožnit praní alespoň při 60 °C

Matrace

Výběr matrace z nepřeberné nabídky trhu je dnes přímo věda. Kromě velikosti, výšky a tuhosti má na náš sladký spánek významný vliv také skladba materiálů.

Dle konstrukce lze matrace rozdělit na pěnové, pružinové, nebo tzv. hybridní (kombinace obou). Pružinové matrace mají nosné jádro z ocelových (titanových) pružin a vynikají velkou pružností a vzdušností. Jádro pěnové matrace tvoří nejčastěji tuhá polyuretanová pěna (tzv. studená pěna).

Používá se i latex (což je přírodní kaučuk s vynikající pružností, je prodyšný a odpuzuje vodu), nebo deska z kokosových vláken (dodá matraci tuhost a odolnost, je prodyšná, odvádí vlhkost). Drahocenným materiálem do matrací jsou již stovky let koňské žíně. Jsou pružné, odolné, skvěle odvádějí vlhkost a akumulují teplo.

Tloušťka matrací se pohybuje cca od 14 do 37 cm. Ty nejkvalitnější jsou po délce zónovány na 5–7 zón s různou tuhostí, aby každá část těla od hlavy až k patě měla optimální oporu, a mají skladbu kombinovanou z více materiálů, včetně např. ovčího rouna či koňských žíní. Jsou opatřeny pružinovým jádrem či kanálky pro odvětrání.

Zdravá líná pěna

Nejpoužívanějším materiálem na povrchovou vrstvu matrací je viskoelastická polyuretanová pěna, tzv. líná nebo paměťová pěna. Vlivem lidského tepla měkne a dokonale se poddá lidskému tělu, vytvoří optimální oporu, ale nevytváří protitlak. Poté, co vstanete, se pomalu vrátí do původního „srovnaného“ tvaru. Příznivě působí na páteř, klouby, krevní oběh a klidný spánek. Obdobné vlastnosti má i gelová paměťová pěna, jejíž předností je chladný povrch. Tyto materiály se používají i pro zdravotní anatomické polštáře, určené všem, kdo mají potíže s krční či hrudní páteří, chrápáním apod.

Zahrada: Na návštěvě U zelené kočky

Zahrada zvaná U zelené kočky se nachází na okraji malebné vesničky Libeř nedaleko Prahy u jednoho ze čtyř zajímavě řešených řadových domů. Nabízí poměrně velkorysý přírodní prostor, dostatek soukromí a také sympatickou užitkovou zahrádku se zahradním domkem s ozeleněnou střechou, s kompostem a nádrží na dešťovou vodu.

Po vzoru anglických zahrad

„Zahradu jsme budovali až po dokončení rodinného domu a původně tady byla jenom louka s velmi těžkou, jílovitou půdou,“ vzpomíná majitelka pozemku, autorka projektu i realizátorka zahrady v jedné osobě a ukazuje sbírku fotografií rodícího se projektu. Jistou kuriozitou je už samotná poloha pozemku: nachází se v mírném jižním svahu u jednoho ze čtyř řadových domů postavených netypicky do velkého vějíře, což se později ukázalo jako výhodné.

Okrasná zahrada poskytuje dostatečné soukromí i dostatek místa pro odpočinek. Rozprostírá se na 650 metrech čtverečních, od domu se postupně rozšiřuje a její dolní část přirozeně navazuje na sousední louku a smíšený les. Lze spatřit oblé linie okolních kopců vytvářející určitý kontrast ke strohému, nízce střiženému trávníku s bohatstvím nejrůznějších výsadeb. Inspirace anglickými zahradami je více než patrná.

Společenství rostlin a stromů

Kateřina Pospíšilová volí na své zahradě jednotlivá společenství rostlin tak, aby působila naprosto přirozeně a vždy se jim na daném stanovišti dobře dařilo. Výsledkem je nejenom harmonický vzhled, ale také lepší vitalita rostlin a snazší údržba celé zahrady.

Vysazuje zejména listnaté keře a stromy, různé druhy trvalek a růží. Profesionálně udržuje též pobytový trávník, který se často využívá jako malé fotbalové hřiště. Nechybí tu ani stylový dřevěný domek s osázenou střechou a nádobou na dešťovou vodu k zálivce čerstvě vysazených rostlin, květináčů na terase i k mytí zahradního nářadí uskladněného v zahradním domku.

V horní části zahrady, kde se domek nachází, lze obdivovat nádherný růžový záhon či vysoký trvalkový záhon s dominantním dřezovcem (Gleditsia triacanthos). Neméně krásný je vyvýšený záhon s několika druhy vřesů, trav, azalek a dřišťálů.

Za zmínku určitě stojí i svah spadající od terasy směrem do zahrady, osázený směsí růží, trvalek a trav. Živé ploty podél delších stran pozemku tvoří převážně opadavé listnaté keře. Dolní část zahrady pak patří štěrkovému záhonu, zčásti vyvýšenému s využitím nejrůznějších kamenů.

Součástí štěrkoviště je také kamenné pítko pro ptáky evokující prostředí romantických zahrad s dřevěnou konstrukcí, o kterou se opírá růže New Dawn. Tato „růžová brána“ slouží jako průchod do neméně nápadité užitkové zahrádky, kde lze najít několik vyvýšených záhonů sestavených z prken, dva dřevěné kompostéry a nádrž na vodu z kortenu. Vše v dokonalém souladu a harmonii.

Jednoduchá údržba

„Zahrada je stará zhruba deset let a pravidelnou zálivku už nepotřebuje, zavlažuji jen rostliny v nádobách na terase, nově vysazené rostliny a užitkovou zahrádku,“ vysvětluje majitelka.

K zálivce využívá dešťovou vodu, která je svedená z okapů do tří nádrží – na terase, vedle zahradního domku a v užitkové zahradě, kam je přiváděna samospádem z nádrže na terase. Odpad ze zahrady a kuchyně kompostuje celá rodina, kompost slouží ke zlepšení struktury těžké jílovité půdy a k přihnojení rostlin. V jarních měsících se používá také jako mulč.

Záhony jsou zapojené, pletí už není ve většině případů potřeba. Trávník se pouze jednou za rok provzdušní a přihnojí organickými hnojivy, jeho okraje se zaříznou, během vegetace se podle potřeby seká. Chemické přípravky se na zahradě U zelené kočky nepoužívají – snad proto je plná ptáků, hmyzu, bydlí tady žáby, ještěrky i slepýši…

Slovo majitelky

„Zahrada je nikdy nekončící proces, nikoli konečný produkt. Neustále se vyvíjí a já ji přetvářím podle potřeb rodiny i mé práce – je mou radostí, ale také mým pokusným prostorem…“

***

Autorka zahrady Kateřina Pospíšilová delší dobu žila, studovala a pracovala v Londýně. Po návratu absolvovala na Vyšší odborné škole zahradnické v Mělníku obor Zahradní a krajinná tvorba. V současné době projektuje především soukromou zeleň. Je členkou Royal Horticultural Society (www.rhs.org.uk).

Kontakt: kpospisilova@greencat.cz, www.greencat.cz.

Listopad a prosinec v zahradě

Plán prací na listopad a prosinec

Listopad:

Odplevelte a vyčistěte skalku. Choulostivé druhy zakryjte chvojím nebo zasypte listím.
Trvalky sestřihejte a prosypte drceným listím. Druhy Kniphophia a Cortaderia svažte a obsypte listím.
Začněte se zmlazováním starých ovocných i okrasných stromů, s výjimkou broskvoní, meruněk a třešní – ty se prořezávají v létě.
V nižších polohách za příznivého počasí vysévejte cibuli na venkovní záhony.

Prosinec:

Polštářovité skalničky chraňte před ptáky králičím pletivem. Při hledání potravy ptáci v zimě a na jaře někdy celé polštáře zničí.
Pokračujte v postupném omezování zálivky u pokojových a přenosných rostlin.
Proveďte údržbu nářadí (rýč, motyka, hrábě) a také sekačky, vysavače na listí a drtičky na větve.
Na kmeny ovocných dřevin připevněte lepové pásy proti škodlivé píďalce zimní.

Výmluvné listopadky

Jednoduchou dekorací na zápraží, balkonu či terase v listopadu je listopadka neboli chryzantéma. Spolu s vyřezávanou dýní 31. října oznamuje rozpustilý anglosaský svátek Halloween, s rozsvícenou lampičkou uctívá 1. listopadu svátek Všech svatých a 2. listopadu svátek všech zesnulých – Dušičky.

Fíky z vlastní zahrady

Fíkovník je opadavý keř nebo strom s výškou 5 m, v subtropech až 10 m. V nižších polohách venku a ve vyšších polohách ve skleníku s přitápěním snadno vypěstujete odrůdu Ficus carica ’Brown Turkey‘, která plodí bez opylování na dorůstajících větvích. Při venkovním pěstování vyžaduje chráněné teplé místo nejlépe u zdi. Nesnáší vysoký obsah dusíku v půdě. V zimě mladé rostliny zakryjte nahrabaným listím, nasypanou slámou a větve zakryjte chvojím, snesou pokles teplot k –15 °C, starší rostliny –20 °C.

Keř prostříhejte až na jaře, namrzlé větve seřízněte, snadno obrazí. Mladé rostliny koupené na podzim raději přezimujte v chladné chodbě, kde teplota neklesá pod 0 °C, a vysaďte až na jaře.

Naklíčený hrách

Prastará pochoutka během Adventu i na Štědrý den. Syrový má spoustu vitaminů. Při nakličování proplachujte, aby voda nezkvasila. Konzumujte nabobtnalý s rýsujícím se klíčkem. Naklíčený hrách můžete pražit na plechu v troubě.

Skimie

Zimní záhony i vánoční aranžmá rozzáří červené peckovice skimie (Skimmia). Stálezelený keřík pro teplé polohy, vyžaduje stín až polostín, kyprou, výživnou stále vlhkou půdu a na zimu zasypat listím s rašelinou. Kvete v květnu až červnu. Chcete-li plody, musíte (kromě druhu S. japonica ’Reeversiana‘) vysadit samčí i samičí rostlinu.

Vánoční stromek: z pokoje do chodby a na zahradu

Při výběru živého vánočního stromku v nádobě postupujte uváženě. Původní druhy po určité době musíte vysadit do velké prostorné zahrady. Zakrslé druhy jsou vhodné pro další pěstování na balkoně, terase či malé zahradě. Po Vánocích odstrojený stromek v nádobě vyžaduje alespoň měsíc aklimatizace ve studené, nevytápěné, světlé chodbě.

Ven ho přemístěte za oblevy, zapuštěný do většího květináče s listím, drceným polystyrenem nebo rašelinou. Jaro, léto a podzim přečká zapuštěný v záhonu na zahradě anebo v ozdobné nádobě na terase či balkonu. V zimě zalévejte jedině za oblevy. Při nákupu zakrslých odrůd se předem informujte o výšce a šířce dřeviny.

Bezlepkové placky z hrachové mouky

Ideální příloha k polévkám a salátům.

10–15 placiček / vegan (pokud smažíte na rostlinném oleji) / bez lepku:

Hrachové:

100 g biomouky ze žlutého hrachu Bioharmonie (www.probio.cz)
½ lžičky soli
čerstvě mletý pepř
1 lžička majoránky
1–2 stroužky česneku (prolisovaného)
250 ml vody
Kvalitní tuk na smažení (přepuštěné máslo, sádlo, bioolej na smažení, kokosový olej)

…nebo pohankové:

150 g bio pohankové mouky Bioharmonie (www.probio.cz)
1 lžička kypřicího prášku bez fosfátů (prodává například dm drogerie)
400 ml vody
½ lžičky soli
Kvalitní tuk na smažení (přepuštěné máslo (tj. „ghíčko“), sádlo, bioolej na smažení, kokosový olej)

Všechny suroviny, které jsou na našem trhu dostupné, doporučuje Hanka používat v biokvalitě.

Postup:

1. Smíchejte mouku se solí, v pohankové verzi s kypřicím práškem. U hrachových placek přidejte koření a zalijte vodou. Prošlehejte, jako když děláte těsto na palačinky, a nechte chvíli odležet.

2. Na kvalitní nepřilnavé pánvi (např. Le Creuset, Silit apod.) smažte na tuku po obou stranách malé placičky.

Kypřicí prášek bez fosfátů

Základem bezfosfátového prášku do pečiva je vinný kámen, který vzniká vysrážením během kvašení a zrání vína. Používejte ho naprosto stejně jako běžný prášek do pečiva. Jeho výhodou je, že neobsahuje tzv. difosforečnany, které se dnes používají nejen v pekařských výrobcích, ale najdete je i v tavených sýrech v podobě tavicích solí, v některých uzeninách, které tak lépe drží vodu, ale i v různých práškových směsích pro výrobu nápojů.

Tyto látky jsou zdrojem fosforu, stejně jako kyselina fosforečná, která se používá do většiny sladkých nápojů, sýrů, tuků či margarínů. Třebaže je fosfor důležitý prvek, jeho nadbytek může být příčinou nedostatku vápníku v těle, což se projevuje úbytkem kostní hmoty. Navíc tyto látky snižují využitelnost železa z rostlinných zdrojů.

Nové bezlepkové biomouky

Ve firmě PRO-BIO ve Starém Městě pod Sněžníkem mají od roku 2014 nový certifikovaný bezlepkový mlýn. Je v rámci celé Evropy zcela unikátní, protože propojuje jak kvalitu bio, tak garanci bezlepkovosti. Na mlýn navazuje i balírna a sklad, a díky tomu se jedná o spolehlivý zdroj bezlepkových potravin. Právě odtud se na český trh dostávají zajímavé certifikované mouky v biokvalitě, například tradiční pohanková, mouka z červené čočky, mouka ze žlutého hrachu, rýžová, nebo třeba mouka z čiroku.

VIDEO ke knize:

Postavím si sám, část 2.

První část seriálu najdete zde.

Za zásadním rozhodnutím stavět budoucí domov svépomocí je vždy třeba vidět kromě odhodlání především spoustu dřiny a také hodně rizika. Právě proto si svépomocní stavebníci zaslouží daleko víc obdivu než sousedské nepřejícnosti.

Nepsané zásady

Ta tam je doba, kdy se sice oficiálně stavělo podle schváleného projektu, ale protože mnozí zkušení „políři“ často neuměli v těch technických „malůvkách“ číst, stavbu řídili intuitivně, podle mnohaletých praktických zkušeností. Měřilo se olovnicí a šlaufkou, nedostatkový konstrukční materiál nahrazovaly podomácku zhotovené stavebniny, a přestože většina takto poskládaných domů dodnes stojí, o komfortu, natož energetické úspornosti nemůže být řeč.

Dnes se změnily nejen používané materiály a technologie, ale i „manuál“ stavby jako takové. Stavební zákon realizaci staveb svépomocí připouští, nijak ji nedefinuje, ale klade poměrně přísné podmínky. Stavebník, který se rozhodne pro výstavbu vlastními silami, je povinen zajistit stavební dozor a stavebnímu úřadu sdělit konkrétní osobu, která jej bude vykonávat. Na stavbě je totiž důležitá role koordinátora všech profesí, které mají co do činění s konstrukční, stavbařskou a architektonickou stránkou díla.

Co říkají stavebníci…

Každoročně se v redakci scházejí podklady a fotodokumentace mnoha novostaveb i rekonstruovaných objektů, každoročně jich také desítky publikujeme. Všechny tato individuální počinky mají mnoho společného. Jejich budovatelé se netají počátečním entuziasmem a žádný svého rozhodnutí nelituje. Ve většině případů jim stavba doslova i obrazně „cihlu po cihle“ prošla vlastníma rukama, odborné práce ovšem téměř bez výjimky nakonec svěřili řemeslníkům. V průvodních dopisech dotyčných se pak nejčastěji objevovala slovní spojení: „šikovný a zručný partner“, „spousta práce“, „ušetřené finance“, „za kvalitu ručíme“, „na dozor se můžeme spolehnout“…

Nejčastější rizika svépomoci

Stavební odborníci, v mnoha případech odpůrci svépomocného stavění, se na celou záležitost dívají poněkud skeptičtěji. Argument finančních úspor podle nich často vede k volbě nevhodných výrobků a následně i technologií, naprostým laikům chybí potřebné znalosti, manuální zručnost a nezbytná přesnost.

Stavby často nesplňují kritéria norem (bezpečnostní požadavky na schodiště, zábradlí, elektroinstalace, kanalizaci, izolace), objekty v konečném důsledku nenaplní deklarovaný a projektovaný energetický standard, hledání chybějících financí někdy vede k častým změnám, k zjednodušování nebo dokonce k obcházení schváleného projektu.

Protichůdné stanovisko

Ing. arch. Tomáš Veselý z ateliéru Break Point tvrdí, že spolehlivá realizační firma se obecně hledá složitě, ovšem kvalitu lze přesto zjistit z dříve realizovaných a dokončených staveb, z referencí jiných investorů. Stavbu svépomocí podle něj většinou volí investor, který chce ušetřit – což nemusí být a někdy také nebývá pravda – a také chce mít finance i průběh stavby pod kontrolou.

Obdobný názor zastává i majitel projektového ateliéru Thermo Plus Ing. Karel Peterka: „Svépomocných stavebníků přibývá, což vidím jako určitý návrat k minulosti, vyvolaný jistou nedůvěrou v dodavatele a přirozenou snahou ušetřit.“

Právě to je ale podle projektanta poněkud diskutabilní třeba už kvůli vyšší dani při nákupu materiálu nebo absenci garancí a záruk. „Nic proti částečné či úplné svépomocné výstavbě,“ doplňuje inženýr Peterka, „ale rozhodně vždy s velmi kvalitním autorským dozorem projektanta a technickým dozorem stavebníka.“

A do třetice stanovisko majitele stavební firmy DK 1 Ing. Daniela Kozla, který sice patří k odpůrcům svépomocného stavění, ale přesto je respektuje jako věc svobodného rozhodnutí každého jedince. „Stavařina se studuje čtyři až deset let a teprve pak přichází mnohaletá praxe a s ní získávání zkušeností. Tzv. kutil domácí by se do toho plést neměl a v mnoha souvislostech dokonce ani nesmí… Nicméně, zoufalý stav tuzemského stavebnictví nahrává tomu, že než se roky soudit, je skutečně lepší udělat si některé věci sám.“

Výběr materiálu a technologie

„Pokud chcete stavět sami, měli byste si vybrat vhodný, jednoduchý systém,“ radí Ing. Pavel Heinrich ze společnosti Heluz. Technologie zdění z komplexního cihelného systému není složitá a při dodržení jednoduchých zásad lze postavit hrubou stavbu rychle a kvalitně. Klasická zdicí malta se dnes téměř nepoužívá, cihly se vyrábí s broušenou ložnou plochou a spojují se pomocí tenkovrstvých malt nebo speciální pěny, které výrobce k cihlám dodává zdarma.

Podmínkou je kvalitně provedený projekt, nejlépe prováděcí dokumentace včetně vyřešených detailů. Nastudujte si postupy doporučené výrobcem materiálu, obstarejte si od něj příručky, podívejte se na montážní videa. Cihlářská společnost má tyto materiály pro stavebníky připraveny. Postupy správného zdění z broušených, nebroušených i akustických cihel, provádění příček i montáže keramických překladů a stropů jsou podrobně popsány v příručkách pro provádění.

Pozor!

Stavebníci často nečtou záruční podmínky zakoupeného materiálu ani doporučení výrobců. Neuvědomují si, že není-li stavební materiál či technologie náležitě aplikován odbornou firmou, nemusí výrobce v případě budoucích problémů záruku uznat. Například u neodborně provedené střechy mohou jít škody do desítek až stovek tisíc korun.

Poslední část seriálu najdete v této rubrice příští čtvrtek.

Objevte kouzlo elektrické pily

(Připraveno ve spolupráci s firmou Mountfield)

Když potřebujete jen prořezat stromky na zahradě nebo nadělat dřevo například do krbu či venkovního ohniště, je právě elektrická pila ideální volbou. Samozřejmě za předpokladu, že máte po ruce přívod elektřiny.

Elektrická pila je vhodná i na přípravu palivového dřeva, pokud řežete pár kubíků za rok a jde o klády menších průměrů. Stačí vám k tomu řezací koza a můžete jít na věc.

Elektrické pily jsou nenáročné na údržbu. Stačí Vám hlídat množství oleje a musíte kontrolovat, aby byl řetěz správně ostrý. Jistě oceníte i snadné napínání a výměnu řetězu bez použití nářadí.

Ke standardní výbavě elektrických pil patří bezpečnostní brzda či automatické mazání řetězu.

Výhodou elektrických pil je jejich nižší hmotnost i menší hlučnost než u pil benzínových. Můžete je tudíž klidně použít i při truhlářských pracích v dílně. A díky nízké váze zvládnou práci s ní bez větších problémů i ženy.

Výkon pily vybírejte podle toho, jak často ji budete používat a na jaké řezání. Pokud s ní chcete primárně připravovat dřevo, volte pily s elektromotorem o příkonu 1800, v lepším případě 2000 nebo dokonce 2400 W, což už je na elektrickou pilu velká síla. Naopak na prořezávání stromků či občasné řezání klád menších průměrů vám stačí i pila o výkonu 1400 W.

Nezanedbatelným faktorem pro koupi elektrické pily může být i cena, která je nižší než u výkonnějších pil benzínových.

Interiér: Rychlý běh na dlouhou trať

Protože si majitelka přála nastěhovat se co možná nejdříve, probíhala celá realizace ve velkém časovém stresu. Téměř výhradně tedy byly využívány výrobky a nábytek z obchodního domu Ikea, jejichž výhodou je kromě přiměřené ceny snadná dostupnost. Osobitý charakter bytu dodaly individuální úpravy typového nábytku realizované podle návrhu designérky truhlářem.

Neutrální a nadčasový základ bytu vytvořený dřevěnými podlahami v kombinaci s bílým nábytkem proteplil bytový textil, designová svítidla s textilními stínítky, zajímavé osobní doplňky nebo originální tapeta. Nepřehlédnutelný vzor tapety v předsíni interiér chodby zútulnil a podtrhl zvolený venkovský skandinávský styl. Bílo-hnědé kostky se efektně opakují na koberci v obývacím pokoji stejně jako na přehozu přes postel v ložnici.

Kompletní rekonstrukce

Byt z roku 1950 byl po původním majiteli značně vybydlený. Před realizací návrhu interiéru bylo tedy nezbytné jej kompletně zrekonstruovat. Kromě repasovaných dveří v bytě zůstaly původní pouze dřevěné podlahy – prkenná v předsíni a tradiční vlýsková v pokojích. Po neúspěšném pokusu renovovat podlahy bílou krycí barvou nakonec zůstaly přírodní, ošetřené pouze lakem, který zvýraznil přirozeně krásnou barevnost dřeva.

Původní okna byla vyměněná za nová plastová, dřevěné dveře dostaly po renovaci krycím bílým nátěrem nové kování. Nedokonalosti původních stropů v celém bytě zakryly sádrokartonové podhledy. Ty umožnily zabudovat podél kuchyňské linky řádku nenápadných bodových svítidel, která mohou efektně nasvětlit horní řadu skříněk. Také koupelna byla vybudována nová a díky převaze bílé barvy působí velmi čistě a svěže.

Obchodní dům na míru

Designérka vybavila celý byt nábytkem z Ikea, který za přiměřenou cenu splnil požadavek majitelky na maximum úložných prostor. Zajímavý finální vzhled získal až po úpravách truhláře, který je povýšil na nepřehlédnutelný originál. Tak získala řada skříněk v předsíni krycí panel se zabudovanými bodovými světly, která nasvětlila galerii rodinných fotografií. Efektně podsvětlený panel s televizí přirozeně propojil spodní a horní zavěšené skříňky do velkolepé sestavy, která zabírá celou stěnu a tvoří přirozený středobod obývacího pokoje.

Za plnými dvířky skříněk se ukrývá dostatek úložného prostoru, aniž by zatěžoval prostor. Odlehčuje ho bílá barva spolu s volnější střední pasáží. Mezi nejzajímavější nábytek v bytě patří jídelní i konferenční stolek, které truhlář nasazením nové desky na míru namořené v krásném hnědém tónu proměnil k nepoznání.

Neutrální barevnost

Skandinávskému stylu, který tvaroslovím židlí a rámovými dvířky odkazuje k venkovu, sluší neutrální bytový textil. Designérka ho zkombinovala z několika zdrojů: závěsy z lněné režné látky doplňuje na okně v kuchyni římská roleta na míru ze studia Satindesign.

Stejná firma dodala i zajímavý koberec pod konferenční stolek. Jeho drobný vzor v neutrálních hnědých tónech příjemně zatepluje relaxační kout pokoje a dokonale ladí s hnědým potahem pohovky značky Tom Tailor. Sytě hnědé mořené desky obou stolků spolu s mnoha odstíny hnědé na bytovém textilu zvládly bílý interiér dokonale proteplit.

Pomyslnou třešničkou na dortu je citlivě zvolené osvětlení s textilními stínítky. Teple zabarvené světlo nástropního svítidla v obývací části pokoje i závěsného lustru nad jídelním stolem dokáže vykouzlit velmi příjemnou atmosféru.

Slovo interiérové designérky Renaty Pápai

Interiérová designérka Renata Pápai Tato zakázka byla netypická tím, že vzhledem k rychlosti dodávky návrh vznikal doslova na koleně. Byt měl být co nejdříve obyvatelný, takže na detailní návrhy od stolu zde nebyl čas. Celá práce se rodila doslova pod rukama v realizační fázi. Zakázka byla na klíč včetně návrhů, zajištění všech nákupů, dovozů dodávek, organizace a dozoru na stavbě až po doladění drobných detailů a doplňků.

Moje díky patří majitelce, která ve mě měla velkou důvěru, a také velmi šikovnému truhláři, který je mi partnerem při realizaci všech nábytkových prvků včetně prvků na míru (kontakt: DesignDoma.cz).

Další zajímavé interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.

Jiřinkové slavnosti

Jiřinky v přírodě

Šlechtění, křížení, vybírání těch nej…

Jak je pěstovat

Hřejí, i když oheň vyhasl

Už staří Římané…

Jak spočítat výkon kamen?

Zahřejí, potěší, ušetří

Lůžkoviny

Polštáře a přikrývky

Pozor!

Matrace

Zdravá líná pěna

Po vzoru anglických zahrad

Společenství rostlin a stromů

Jednoduchá údržba

Slovo majitelky

Plán prací na listopad a prosinec

Výmluvné listopadky

Fíky z vlastní zahrady

Naklíčený hrách

Skimie

Vánoční stromek: z pokoje do chodby a na zahradu

Kypřicí prášek bez fosfátů

Nové bezlepkové biomouky

Nepsané zásady

Co říkají stavebníci…

Nejčastější rizika svépomoci

Protichůdné stanovisko

Výběr materiálu a technologie

Pozor!

Kompletní rekonstrukce

Obchodní dům na míru

Neutrální barevnost

Slovo interiérové designérky Renaty Pápai

PARTNEŘI WEBU