Blog

Cirkulárky jsou pořád v kurzu

(Připraveno ve spolupráci s firmou Mountfield)

Modely vyrobené kutily doma v dílně dobře známé ještě z minulého století sice v některých domácnostech vidíme dodnes, ale v současné době už můžete koupit skvělé okružní pily od renomovaných výrobců přesně podle vašich požadavků. Navíc jsou vyráběny v souladu s nejpřísnějšími bezpečnostními předpisy, což u těch dělaných doma na koleni býval často problém. Práce s cirkulárkami je velmi snadná a během pár hodin nařežete dřevo na několik týdnů topení.

Ano, dřevo na topení můžete samozřejmě nařezat i řetězovou pilou, ať už elektrickou nebo benzinovou, ale pro delší řezání je nejlepším způsobem pila okružní. Ocení to vaše ruce i záda a práci s cirkulárkou bez problémů zvládne i netrénovaný člověk, který většinu dne sedí za stolem v kanceláři.

Zuby okružní pily z tvrdokovu se zakousnou do každého dřeva a jejich otupení trvá při běžné práci několik měsíců. Kotouč se pak nechá nabrousit a počítejte s tím, že jednou za čas budete muset koupit nový. Záleží na výrobci, kvalitě a počtu zubů. Ceny začínají někde na 1500 Kč. Kvalitní okružní pily jsou vybaveny výkonnými elektromotory a ergonomickou kolébkou, která se po řezání díky vratné pružině sklopí zpět do klidové polohy.

Cirkulárka je opatřena bezpečnostním krytem kotouče i elektrickou brzdou. Stroje jsou stabilní a mají kolečka, která usnadňují transport na jiné místo. Moderní cirkulárky jsou navíc vybaveny i výsuvnou podpěrou pro řezání delších kulatin a výsuvnou zarážkou pro řezání špalků stejné délky.

Pokud chcete, aby Vaše pila vydržela řezat co nejdéle, vybírejte modely s elektromotory o příkonu 3000 wattů a vyšším. Ty nejsilnější pily si poradí s poleny o průměrech až 24 centimetrů.

Na kolik vás cirkulárka přijde? Záleží na modelu a výrobci, ale všeobecně jsou ceny průměrných modelů podobné lepším řetězovým pilám. To znamená, že začínají těsně pod deseti tisíci korunami, ale najdete i stroje, které vás vyjdou třeba na 20 tisíc i více. Záleží na každém, jakou variantu zvolí. Ale tak jako tak zjistíte, že na přípravu palivového dřeva je okružní pila skvělý pomocník.

Postavím si sám, část 1.

Používal se materiál z „bouraček“, běžná byla i samovýroba a různá kutilská řešení. To vše nijak nesnižuje obdiv k budovatelům, pro něž byla stavba příležitostí k seberealizaci i prověrce sil. Právě tehdy vznikl pocit, že stavebnictví u nás „rozumí“ téměř každý.

Rozhodnutí „postavíme si“ postupem času přebilo „necháme si postavit“, případně „koupíme postavené“. Jako houby po dešti vznikaly (a zanikaly) projekční kanceláře, ateliéry a stavební firmy, trh ovládli silní hráči, developeři… a bohužel i šizuňkové. A kvalita se postupně začala měnit v nekvalitní kvantitu, často jen v pouhý příslib. S přibývající nedůvěrou v jiné začala v lidech opět klíčit důvěra ve vlastní schopnosti.

Statisticky dnes opět přibývá Čechů, stavějících domy vlastními silami. Hlavním motivem je v naprosté většině případů snížení nákladů. Zatímco čtvereční metr domu postaveného svépomocí vyjde zhruba na osm až dvanáct tisíc korun, u developerů je to zpravidla až trojnásobek. Dvě stě metrů obytné plochy lze tedy svépomocí postavit do dvou milionů korun. Zájem o soběstačnost rapidně narůstá, průměrně si každoročně vlastními silami postaví dům asi 5 tisíc Čechů a poptávka po zhotovení díla bez účasti stavební firmy či developera tak meziročně roste zhruba o 30 %.

Důkazy v číslech

Svépomocné stavění tedy má své zastánce a pochopitelně existuje i určitá oponentura. Ti první argumentují neustálým nárůstem počtu individuálních staveb (asi 12 tisíc ročně, přičemž zhruba 80 % domů je dokončeno do 2 let od zahájení).

Argumentem ve prospěch svépomocné výstavby je i průměrný věk stavebníků (středoškoláci od 25 do 44 let, tedy lidé zakládající rodinu nebo s rostoucím počtem a věkem dětí), nízká průměrná cena díla (od 1,5 do 2 milionů Kč, přičemž nejvíce se staví ve Středočeském kraji, kde jsou ceny pozemků i nemovitostí tradičně nadstandardně vysoké).

Naproti tomu odpůrci z řad stavbařů-odborníků kritizují zejména způsob výstavby, ale především výsledky některých individuálních počinků. Odmítavým postojem se netají mnozí architekti či projektanti, developeři a realizační firmy. Tvrdí, že způsob stavby rodinného domu svépomocí, tak jak se u nás dosud praktikuje, nemá obdoby v žádné vyspělé evropské zemi. Stavba svépomocí v těchto zemích obecně neobstojí nikoliv proto, že by byla ekonomicky neprůchodná, ale proto, že je společensky nepřijatelná.

Zde je však zapotřebí dodat, že situaci na českém trhu významně ovlivňuje právě cena a proměnlivá úroveň práce stavebních firem…

Respektujte stavební zákon

Stavební zákon č. 183/2006 Sb. ukládá stavebníkovi dle §152 povinnost zajistit si stavební dozor a stavbyvedoucího, tj. autorizovanou osobou při provádění stavby dle §103 (Stavby nevyžadující stavební povolení ani ohlášení) a dle §104 (Stavby vyžadující ohlášení). Rodinné domy do 150 m2 zastavěné plochy (stavby pro bydlení) může stavebník provádět pouze za účasti autorizovaného stavbyvedoucího dle §104. Stavby realizované na základě Stavebního povolení §115 může stavebník provádět jen prostřednictvím stavebního podnikatele, tj. autorizované osoby dle zákona 360/1992 Sb.

Pokračování najdete v této rubrice příští pátek.

Vyhrajte originální českou kuchařku!

Anketu najdete na portálu Stavbadomu.net.

O KNIZE

Kuchařka šéfkuchaře Romana Dolejše vám umožní uvařit si autentické recepty ze všech míst, kde jako kuchař působil (Rakousko, Švýcarsko, Karibik, zaoceánská loď nebo soukromý ostrov), a navíc také nahlédnout do zákulisí kuchařské profese a zjistit, jak to chodí v kuchyních luxusních hotelů.

Další informace najdete na stránkách nakladatelství Smart Press.

Bezpečně po střeše: Nový nášlap od HPI-CZ

(Komerční prezentace)

Důkladně zkontrolovat střechu před zimou, případně později zjistit, jaké škody napáchal sníh, nelze bezpečně bez pochůzného střešního systému. Díky novince v sortimentu HPI-CZ si cestu po střeše vytvoříte během chvilky a bez vrtání do krytiny. Univerzální nášlap Trapac® totiž stačí jen za tašku zaháknout a je hotovo. (Foto: HPI-CZ) Tato střešní stupačka pro jednu nohu velmi dobře poslouží u menších střech nebo jako doplňkové opatření, například ke stoupacím plošinám. Sklon roštu lze upravit dle sklonu střechy, otvor v nášlapu je opatřen madlem pro pohodlnější a bezpečnější pohyb po střeše. Univerzální nášlap od HPI-CZ je určen pro pálené i betonové tašky, jejichž vlnám se rozměrově přizpůsobí.

Nášlapy pro střešní tašky neboli střešní stupačky, vytvářejí nejčastěji přístupovou cestu ke komínům nebo třeba k anténním stožárům. Univerzální nášlap Trapac® (HPI-CZ) je vyroben z vysoce pevného materiálu a je opatřen povrchovými antiskluzovými výlisky, které zvyšují přilnavost podrážky při výstupu na střechu. Úchyt v nášlapu umožňuje přidržení rukou a zajistí pohodlnější a bezpečnější pohyb po střeše, spolu s menšími otvory v povrchu roštu pak brání shromažďování vody a sněhu. Univerzální nášlap si lze vybrat s povrchovou úpravou pozink nebo v barvené variantě (odstíny: cihlově červená, hnědá, černá).

Univerzální nášlap Trapac® od HPI-CZ je vhodný pro pálené a betonové tašky, pro rekonstrukce střech i novostavby. Lze jej umístit na střechu se sklonem 20° až 50°, přičemž sklon roštu lze upravit dle sklonu střechy. Šířka prvku je 250 mm. Nášlap vyniká nízkou váhou, jen 1,7 kg, a přitom poskytuje jistotu bezpečného pohybu. Držáky jsou vzájemně zaměnitelné, prvek lze přizpůsobit 3 různým nejčastějším šířkám vlny krytiny (150 mm, 185 mm, 220 mm).

Nášlapy se zpravidla instalují střídavě, pro jednotlivé kroky, podél svislé osy. Vzdálenost dvou nášlapů by měla být menší než 40 cm. Připevněte je vždy na nepoškozené, dobře držící tašky. Nosné latě, na kterých jsou umístěné tašky s nášlapy, musí být rovněž zcela v pořádku. Jakmile je nášlap upevněn, lze jej upravit v závislosti na sklonu střechy.

Univerzální nášlap Trapac® si mohou stálí obchodní partneři objednat prostřednictvím objednávkového systému HPI-CZ. Další variantou jsou stránky www.testthebest.cz, kde HPI-CZ nabízí stavební materiály za zvýhodněné akční ceny. Kromě uvedených variant lze zboží objednávat také z e-katalogu umístěného na www.hpi.cz, kde jsou uvedeny i podrobnosti o sortimentu.

Dílo Jana Kaplického v Tančícím domě

„Jan Kaplický byl architekt, designér, umělec. Jeho dílo podává svědectví o současnosti s neobyčejným otevřením jeho pohledu do budoucnosti,“ říká garantka výstavy Ing. Arch. Eva Jiřičná.

„Výstava ukáže Jana Kaplického jako neotřelého vizionáře, ale také jako designéra šperků, nádobí či módy, ekologicky zodpovědného architekta i zdravého vlastence. Návštěvníci budou moci nahlédnout pod pokličku jeho originálního způsobu tvorby a projít si jednotlivé tvůrčí fáze,“ říká kurátor výstavy Ladislav Zikmund-Lender.

Výstava Jana Kaplického bude rozdělena do tří tematických celků. Její první část připomene návštěvníkům autorova ikonická díla či návrhy, jako například model Národní knihovny známý jako Blob či Chobotnice. Druhá část ve sníženém přízemí představí architektovy kořeny, jeho rodiče – významné umělce, a ukáže Kaplického inspirační zdroje. Třetí sekce se bude zabývat tvůrčím realizačním procesem architekta a jeho jednotlivými fázemi a ukáže vizionářské momenty v Kaplického díle. Vystaveny tak budou návrhy futuristických dopravních prostředků včetně vesmírných lodí.

„Expozici JKOK jsme se rozhodli realizovat k příležitosti významného výročí Jana Kaplického. V roce 2017 by tento výjimečný český architekt oslavil 80. narozeniny,“ doplňuje Robert Vůjtek, ředitel Galerie Tančící dům.

Nejočekávanější součástí expozice v Tančícím domě budou dosud nevystavené projekty a návrhy zapůjčené od Nadačního fondu KAPLICKY CENTRE. JKOK Nekonečno Jana Kaplického realizuje architektka Eva Jiřičná s autorským týmem studia AI-DESIGN a nadací KAPLICKY CENTRE. Výstavu zaštítila primátorka hl. m. Prahy Adriana Krnáčová.

Výstava JKOK Nekonečno Jana Kaplického bude v Galerii Tančící dům otevřena až do 12. 3. 2017 každý den mezi 09:00 a 20:00.

Další informace o výstavě naleznete na stránkách galerie a na Facebooku.

Interiér: Rekonstrukce jako rodinný podnik

Tatínek, který je profesí strojní inženýr, se rozhodl synovi Petrovi pomoci s důkladnou rekonstrukcí domu, do nějž se chtěl nastěhovat s rodinou. Petrova sestra Klára je architektka, takže bylo jasné, kdo se ujme projektu. A jelikož šlo o bydlení ve vilce patřící rodině, dalo se v takto silné trojici a s nadšením pro věc hodně vymyslet.

Výsledný prostor měl vzniknout spojením podkroví, v němž byla původně jedna obytná místnost, koupelna a neobývaná půda, a pod ním ležícího bytu se dvěma místnostmi a s nepohodlným točitým kovovým schodištěm, které obě podlaží spojovalo.

Nejdříve se dlouze řešily dispozice, čtyrčlenná rodina chtěla totiž obě podlaží využít co nejúčelněji a nejpohodlněji. Klára však věděla, že snaha vykřesat z těchto prostor atraktivní bydlení se neobejde bez razantních stavebních zásahů.

„Největší problém bylo prostorové řešení malého podkroví tak, aby zde v budoucnu mohly vzniknout tři ložnice a koupelna. Podkroví bylo malé a se strmým sklonem střechy, takže šlo jen obtížně najít prostor bez šikmin. Nakonec jsme to vyřešili pomocí tří vikýřů na každou ze světových stran střechy,“ říká Klára, která se s bratrem a otcem shodla, že když to pojmou svépomocí, půjde všechno lépe, veseleji a za míň. Tak se začal rodit projekt, na kterém Klára spolupracovala s kolegyní architektkou Pavlínou.

Rok a půl se projektovalo, vlastní rekonstrukce probíhala přibližně rok. Začalo se přestavbou střechy, která se o něco zvedala, nově pokrývala, zateplovala a zevnitř opatřovala sádrokartonem. Nový velký vikýř směrem do zahrady dal vzniknout ložnici rodičů, vikýře na druhé straně střechy prosvětlují a zvětšují dětský pokoj, který bude v budoucnu možné rozdělit na dva. Odstranilo se točité schodiště, které uvolnilo prostor další koupelně v podkroví.

K propojení obou pater nově posloužilo domovní schodiště, jež bylo nutné od společných prostor domu oddělit sádrokartonovou zdí. Původní schody na půdu z klasického teraca truhlář zakryl spárovkou z masivního dubu. Zkosené prostory v podkroví se využily pro vestavěné skříně. Ve spodním patře pak zbouráním zdi vznikl jeden velký obytný prostor.

Slovo architektky

„Podstatnou část prací obstaral táta díky svým dovedným rukám a nápadům. Společně s Petrem vymysleli a vyrobili kuchyň, jejímž základem jsou skříňky z Ikea. Pěkným prvkem je na míru vyrobená pracovní deska z dubové naolejované spárovky. Ze zbylého materiálu desky pak otec vytvořil krásný jídelní stůl. Jeho nápadem je i minimalistická digestoř, jejíž vnitřnosti kryje perforovaná nerezová deska. Díky svému technickému vzdělání si otec hravě poradil i se zasouvacími dveřmi v hale a skleněnou stěnou oddělující podkrovní koupelnu od chodby.

Původní rozpočet na stěnu z pískovaného skla byl 90 000 Kč, otec se svépomocí dostal o nulu níž. Vymyslel a zhotovil i obklad kuchyňské linky ze skla Lacobel. Podlahy bytu tvoří nové dřevěné parkety, jelikož ty staré se bohužel nepodařilo zachránit. Měnila se též veškerá okna. Stará nahradila špaletová s trojskly, ovšem se zachováním originálního kování, které bylo po vyleštění v dobrém stavu a šlo použít.

Hezký dojem v otevřeném obytném prostoru dělá knihovna, kterou jsme vymyslely a nakreslily společně s kolegyní Pavlínou. Její efekt ještě umocňují dveře na balkon, které s ní sousedí.

Petr s manželkou Marií byt zabydlovali a vybavovali velmi pozvolna, protože si na něm dávali záležet a nechtěli kupovat nic, co by se později nehodilo. Jediným provizoriem s ohledem na malé děti a psa měla být sedací souprava, kterou koupili za pár korun v bazaru. Je kožená a moc pěkná a újmu zatím neutrpěla, takže tu nějaký čas ještě vydrží.

Solitérem, jenž se modernímu stylu vymyká, je barokní psací stůl po dědečkovi, který tu prostě musel být. S bratrem jsme totiž vyrůstali tak trochu ve „starožitnictví“, takže alespoň jeden kousek si s sebou musel do svého bydlení odnést.

Třešinkou na dortu je designová lampa Arco, k níž ještě přibyde křeslo a koberec. Největší radost však mám z řešení propojení obývacího pokoje s kuchyní včetně už zmíněné atypické knihovny, která tvoří dominantu prostoru,“ uzavírá Klára.

Autorky interiéru

MMM – architekti: Ing. arch. MgA. Klára Makovcová, Ing. arch. Pavlína Macháčková

Potkaly se na přijímacích zkouškách na techniku a po dopoledním programu talentových zkoušek spolu zašly na oběd. O 4 měsíce později na festivalu v Jelením příkopě už se setkaly jako budoucí spolužačky. Po letech studia architektury se jim podařilo naplnit společný sen a v roce 2008 si založily ateliér MMM-architekti. Specializují se na odvážné moderní stavby se zajímavými investory,

Kontakt: www.mmm-architekti.cz

Strašáka jménem hypotéka pomůže zkrotit svěřenský fond

(Firemní zpráva Investujichytre.cz)

Hypoteční trh v České republice láme rekordy. Půjčujeme si nejvíce v historii – jen za červen letošního roku to bylo podle ministerstva pro místní rozvoj neuvěřitelných 23,8 miliard korun, což je nejvíce za posledních 21 let.

Pro ty, kteří již mají nějaké prostředky a uvažují o koupi bydlení, se nově otevírá možnost využít svěřenské fondy. Přišly k nám z Velké Británie a USA, kde mají staletou tradici při správě majetku rodin i firem. U nás jsou zatím méně známé, a ještě méně se ví o tom, že je lze skvěle vyžít při financování hypotéky. Pokles úroků se totiž bohužel týká i spořících produktů, jako jsou spořicí účty a podobně. Svěřenské fondy představují zajímavou alternativu.

Klasická hypotéka: 30 let splátek a stovky tisíc přeplatku bance

Běžná hypotéka probíhá podle obvyklého scénáře: Rodina či jednotlivec se zadluží na desítky let dopředu, a ještě přeplatí skutečnou hodnotu nemovitosti o stovky tisíc. Učitelka Hana K. z Prahy se hypoteční bance upsala také: „Máme platit dva miliony korun při úroku 1,99 % na 30 let. To znamená měsíční splátku 7 370 korun, celkově ale bance odvedeme celých 2 653 200 korun místo dvou milionů.“

Hana naštěstí disponovala milionem korun, získaným částečně z dědictví, částečně prodejem zahrady. Vzala si tedy hypotéku na celé dva miliony, ale zároveň vyčlenila svůj současný milion korun do svěřenského fondu s měsíční výplatou benefitu. Spojila se za tímto účelem s odborníky z portálu Investujichytře.cz, předního poskytovatele svěřenských fondů na českém trhu.

Po splacení hypotéky zbude celý milion

Konzultanti z Investujichytře.cz vypočítali Haně její plnění tak, že nyní dostává každý měsíc ze svěřenského fondu benefit ve výši 7500 korun. „To zcela pokryje celou měsíční splátku hypotéky,“ říká Hana. Navíc po skončení hypotéky bude mít Hana navíc ještě svou jistinu fondu ve výši jednoho milionu korun. „Při výběru profesionálního správce fondu, který dokáže peníze aktivně spravovat, je možné dosáhnout velmi zajímavých výsledků. Ty můžou být příjemci benefitu vypláceny například i měsíčně a mohou být využity jako splátka hypotéky,“ vysvětluje Irena Purschová, ředitelka portálu Investujichytre.cz.

Kompost v bytě

Motivace ke zpracování bioodpadu může být dvojí – snížit množství vyprodukovaného odpadu či získat vlastní hnojivo. Zvláště ve větších městech stále chybí dostatek kontejnerů na biodpad, a tak se hodí, když si pomůžete sami.

Jak pomáhají žížaly

Oproti zažité představě z českých zahrad nemusí mít kompostér obří rozměry. Můžete využít takzvaného vermikompostování, kompostér nezabere mnoho místa a dobře vypadá. Tato metoda spočívá v tom, že aktivně využijete žížaly. Můžete se spolehnout na to, že kvalitní hnojivo získáte rychle a ekologicky. Kompostér lze bez problémů umístit i v bytě. Jestliže budete dodržovat několik základních pravidel a kompostovat jen to, co je vhodné (viz infobox), nehrozí, že by kompostér zapáchal.

Kde sehnat žížaly? Zkuste zverimex či e-shop nebo se jednoduše poptejte na internetu, počet nadšenců do kompostování roste. Využít můžete mapu kompostovacích míst na webu organizace Kokoza, která se městským zahradničením a kompostováním zabývá. Poptávejte žížaly kalifornské. Rychleji se množí a oproti žížalám hnojním, které se u nás běžně vyskytují, mají vyšší apetit. Pokud ovšem využijete balkonu, na konci podzimu nezapomeňte přenést kompostér dovnitř, žížaly kalifornské by nižší teploty nepřežily.

Vlastní vermikompostér cobydup

Postavit vermikompostér svépomocí je hračka. Stačí tři stejně velké nádoby, nejlépe z plastu, navrstvené na sebe. Následně mezi jednotlivými patry provrtejte díry, které žížalám poslouží k prolézání. Kompost je díky nim také optimálně provzdušněn. Můžete ale také pořídit hotový vermikompostér v hobbymarketu či v e-shopu.

Kompost pak už založíte snadno:

1. Do vrchních dvou pater umístěte novinový papír a hlínu. Do připravené půdy pak vložte žížaly.
2. Spodní patro nechte prázdné, bude do něj odtékat takzvaný žížalí čaj, který později využijete jako hnojivo pro své bylinky či menší zahrádku.
3. Začněte přidávat zbytky z kuchyně. Ze začátku žížaly nezahlťte a přidávejte bioodpad postupně, aby nezačal plesnivět. Žížalám pomůže, pokud zbytky nakrájíte nebo rozmělníte na co nejmenší kousky.

Vlastní hnojivo téměř bez práce

Jak se dále o kompost starat? Nechte žížaly dělat svou práci. Občas jen kompost prohrábněte a zkontrolujte, zda není příliš vlhký – to poznáte tak, že půdu promnete v rukou. Pokud má blátivou konzistenci, přidejte natrhaný novinový papír nebo jiný savý materiál. Jestliže se naopak drolí, nebojte se kompost zalít trochou vody. A dejte žížalám čas. Než budete moci hnojivo odebrat, bude to pár měsíců trvat.

Co kompostovat a co nikoli

Co můžete kompostovat:

Odkrojky zeleniny či ovoce (mimo slupky citrusových plodů)
Vaječné skořápky
Čajové sáčky a kávovou sedlinu
Uschlé lístky a květy
Popel
Vlasy a vousy (jsou bohaté na dusík)

Co do kompostéru nepatří:

Anorganické hmoty
Podestýlka od koček či hlodavců
Zbytky masných a mléčných výrobků a kosti
Plevele a plesnivé zbytky rostlin
Oleje

Beton, čerstvá malta i litý potěr pro rychlé a lepší stavění

(Komerční prezentace)

Kvalitní betonové základy

Základy domu mají zásadní vliv na fungování a trvanlivost celé stavby. A protože svépomocí nelze dosáhnout optimální receptury betonu, ani namíchat jeho dostatečné množství ve stejné kvalitě, vyplatí se obrátit na osvědčeného výrobce. Skupina Českomoravský beton dodává veškeré betony jako transportbeton, tedy beton, jehož složky byly nadávkovány i zamíchány na betonárně a v čerstvém stavu dopraveny na stavbu autodomíchávačem.

Při realizaci monolitické základové desky se nejčastěji uplatňují betony s pevností C 25/30, které je třeba vyztužit. Velmi dobré houževnatosti betonové konstrukce lze dosáhnout přidáním ocelových vláken do čerstvého betonu, která představují alternativu klasické betonářské výztuže. Beton s obsahem rovnoměrně rozptýlených ocelových vláken, tzv. drátkobeton, nabízí skupina Českomoravský beton pod označením STEELCRETE^®.

Stavba s čerstvou maltou se obejde bez elektřiny i vody

Klidně na „zelené louce“, bez přípojky vody i elektrické energie, a navíc mnohem rychleji, poroste vaše stavba s čerstvou maltovou směsí MALMIX^®. Směs připravenou k okamžitému zdění doveze autodomíchávač až na stavbu, již v požadované konzistenci a kvalitě. Nemusíte tak předem zajišťovat nákup materiálů, jako písek, cement nebo vápno, ani následnou zdlouhavou přípravu směsi na stavbě. Čerstvá malta navíc nepotřebuje žádná technická zařízení, jako je třeba míchačka.

Maltová směs se na stavbě skladuje v plastových vanách, každý zedník tak má materiál stále po ruce. Čerstvá malta je moderní alternativou suchých maltových směsí, vyniká dlouhou zpracovatelností až 36 hodin. Výstavba s využitím čerstvé malty je navíc šetrná k životnímu prostředí. Ve srovnání s konvenčními postupy při ní nevznikají zbytky surovin či prázdné obaly pytlovaných materiálů, a kromě toho šetří energie.

Lité podlahy výborně vedou teplo

I výběrem podlahy lze ušetřit náklady na vytápění. Lité podlahy výborně vedou teplo a pomáhají tak zvýšit účinnost podlahového topení a usnadnit jeho regulaci. Podlaha, která se jednoduše realizuje nalitím směsi, může být podkladem pro další nášlapné vrstvy nebo i velmi odolným finálním povrchem.

Pro lité podlahy se využívají dva typy směsí: litý anhydritový potěr ANHYMENT^®nebo litý cementový potěr CEMFLOW^®. Oba typy směsí vynikají vysokou tekutostí a absencí pórů, takže dokonale vyplní veškeré prostory mezi trubkami či kabely podlahového topení. Právě díky tomu podlaha lépe akumuluje teplo a podlahové topení se snadněji reguluje, čímž lze značně ušetřit náklady na vytápění.

Realizace konstrukce bílé vany z kvalitního betonu

Předpokladem vodonepropustnosti konstrukce bílé vany je vhodně navržený beton a dále správné navržení a provedení konstrukce, spár a prostupů. Speciální beton PERMACRETE^® je navržen tak, aby v maximální míře odpovídal zásadám pro navrhování bílé vany. Konstrukce proto může bez problémů čelit prostředí s podzemní vodou a zemní vlhkostí.

Základní, a vlastně nejméně problematickou vlastností betonů pro vodonepropustné konstrukce, je omezení průsaku vody hmotou betonu. Tento beton má zaručený maximální průsak tlakovou vodou dle typu na úrovni 20 – 35 mm.

Kromě snížení maximálního průsaku tlakovou vodou, je jeho důležitou vlastností snížení smrštění a vývin hydratačního tepla minimalizující riziko vzniku trhlin. Trhliny jsou totiž největším nepřítelem podzemních vodonepropustných konstrukcí, nepříznivě ovlivňují jejich zásadní vlastnost, vodonepropustnost.

Díky své velmi dobré zpracovatelnosti tento beton usnadňuje perfektní provedení konstrukce bílé vany včetně dilatačních a pracovních spár s těsnícími profily, a to vše bez krystalizačních přísad.

Možnosti tak široké jako je vaše fantazie

Možnosti betonu jsou téměř neomezené. Beton může být nejen stěnou či stropem, ale stejně tak i podlahou, barovým pultem, umyvadlem i netradiční kuchyňskou linkou. Pohledových úprav betonu je celá řada, liší se především tím, jakým způsobem byl pohledový betonový povrch vytvořen či upraven. Povrchy z betonu lze řešit také jako finální.

Plocha z pohledového betonu je na dotyk velmi příjemná, nepotřebuje žádnou náročnou údržbu, a přesto dlouho vydrží krásná. Vzhled, který se někomu může zdát poněkud chladný, lze zútulnit použitím jiných materiálů, jako je například dřevo nebo sklo. Kombinace betonu a přírodních materiálů je v poslední době velmi oblíbeným architektonickým řešením. Pro realizaci pohledové plochy jsou ideálním řešením betony EASYCRETE^® nebo barevné betony COLORCRETE^®.

Skupina Českomoravský beton nabízí technické poradenství a konzultace zdarma. V rámci servisu zákazníkům pomohou profesionálové na beton s výběrem optimální receptury betonové směsi a vhodných materiálů pro konkrétní stavbu. Více informací a kontakty na www.transportbeton.cz.

Postel, největší vynález lidstva

Čím by podle vás lidé měli začít při výběru postele? V čem dělají největší chyby?

Na začátku by si lidé měli rozmyslet, zda chtějí postel dřevěnou nebo čalouněnou. V obchodě by se poté určitě měli ptát na materiály, které jsou v posteli použité. Například mezi dřevěnými postelemi patří k nejkvalitnějším a zároveň nejčastějším materiálům buk a dub.

U čalouněných je třeba se zase zajímat o to, zda jsou potažené látkou, kůží nebo koženkou. Každý z těchto materiálů má svoje výhody i nevýhody a liší se samozřejmě i cenou. Klíčové je najít odborníka, který všem těmto aspektům rozumí a dokáže vám seriózně vysvětlit všechna pro a proti každého typu postele.

A co se týče nejčastějších chyb – lidé dávají často přednost ceně před kvalitou. Láká je zboží v akci a nezamýšlejí se nad tím, zda je konkrétní výrobek pro ně vhodný. Na vybrané posteli přitom budou spát každý den, několik let. Proto se do ní vyplatí investovat stejně jako do matrace, roštu a polštáře.

Hrají při tom roli také věk a tělesná hmotnost?

Částečně. V případě nadváhy je lepší se pro jistotu zeptat na nosnost postele. Kvalitní postele by ale měly unést prakticky kohokoliv. Zapomínat byste neměli ani na to, že vaši váhu nejčastěji nenese jenom postel, ale především rošt. I ten má svoji nosnost, kterou je třeba ověřit.

Co se týče věku, ten při výběru postele zásadní roli nehraje. Svoji důležitost má spíše při výběru matrace, kdy se dětem doporučuje matrace tužší, starším lidem pak naopak matrace spíš měkčí.

Jednolůžka se vyrábějí v šířkách 80 a 90 cm. Není to málo?

Čím širší lůžko je, tím menší je pravděpodobnost, že se nějaká končetina ocitne ve vzduchu nebo že budete spát v nepřirozené poloze. Dá se tedy říci, že čím širší lůžko je, tím komfortnější spánek vás čeká. V řadě prodejen ale máte možnost vybrat si atypický rozměr postele a nechat si vyrobit i jednolůžko širší.

Naše babičky a prababičky spaly v masivních postelích s mohutnými čely a pelestmi, posléze se po desetiletí vyráběly jednoduché „válendy“, dnes se trendy zase trochu obracejí. Je tradiční tvar postele pohodlnější či praktičtější?

Čelo postele je velmi praktické ze dvou důvodů. Zabraňuje ušpinění zdi a zároveň chrání člověka při spánku před průvanem a chladem stěny. V neposlední řadě má samozřejmě estetickou funkci – je často ozdobou a dominantním prvkem celé postele.

Jakou funkci má matracový rošt? Pokud v posteli jen spím (nečtu, nedívám se na televizi apod.), má smysl pořizovat si rošt polohovací?

Rozhodně. Češi na kouzlo polohovacích roštů teprve přicházejí, ale ve světě jsou mnohem rozšířenější a tento trend míří i k nám. Nemusíme jej využít pouze pro čtení či sledování televize. Mírným zvednutím nebo snížením některých částí se dá zlepšit i kvalita spánku. Rošt je každopádně nedílnou součástí lůžka. Měl by zajišťovat proudění vzduchu pod matrací a zabraňovat tak například vzniku plísní. Ty nejlepší rošty dokáží prodloužit životnost matrace a ještě podpořit její pozitivní účinky.

Na trhu je nepřeberné množství matrací z různých materiálů. Vybrat tu pravou se zdá jako úplná věda. Můžete doporučit, čím se řídit? A jak často je třeba matrace měnit?

Existují určité obecné rady. Rozhodně nedoporučuji molitan a jemu podobné materiály. Standardem jsou dnes studené pěny, líné pěny, nejkvalitnější jsou v současnosti pěny viskoelastické. Máte ale pravdu, že vybrat si mezi nimi je věda a na toto téma by se dal udělat samotný rozhovor. Důležité je proto navštívit specialistu, který matracím rozumí. Naši poradci se vás například ptají na zdravotní potíže, na to, jakým životním stylem žijete, v jaké poloze spíte apod. Následně vám doporučí několik matrací vhodných přímo pro vás a z těch už poté můžete volit podle pocitu i ceny.

Rozhodně nekupujte matrace „na dálku“ přes internet, ale zajděte si je vyzkoušet a poležet si na nich. Co se týče životnosti, kvůli hygieně doporučuji matraci měnit po šesti až osmi letech, ale reálnou životnost má kvalitní matrace i dvojnásobnou.

Vidíte nějaký zásadní rozdíl (z hlediska komfortu a zdraví) mezi pěnovými a pružinovými matracemi? Jaké jsou aktuální novinky?

Řeknu to otevřeně – éra pružinových matrací skončila. Světový trh posledních dvacet let směřuje k matracím z různých pěn, které přinášejí jak větší pohodlí, tak zdravější spaní, protože dokáží lépe okopírovat vaše tělo. Letos se nicméně na trhu objevila velmi zajímavá novinka, a sice matrace hybridní. Ty mají vespodu pružiny a na nich často i několik vrstev různých pěn. Tyto matrace v sobě kloubí vzdušnost a lepší hygieničnost pružinových matrací s komfortem matrací pěnových.

Mohou mít manželé jednu manželskou matraci, i když mají velký rozdíl v hmotnosti či věku? Nebo doporučujete raději dvě různé matrace?

Tady velmi záleží na kvalitě a materiálech matrace. Ty nejlepší matrace, například z materiálu TEMPUR, dokáží oba spáče úplně izolovat tak, aby se vzájemně nerušili. Méně kvalitní matrace to ale neumí. Potřeby a požadavky obou partnerů jsou také velmi často odlišné a tady nemá smysl hledat kompromis. Každý by si měl vybrat matraci ideální přesně pro něj, je potřeba jen vybrat obě matrace se stejnou výškou. S oddělenými matracemi se lépe manipuluje, můžeme pod ně bez problémů dát polohovací rošty a snadněji se jim snímá potah, když jej chceme vyprat.

Existuje i nějaká rada na to, jak si vybrat polštář?

Polštář je pro kvalitní spánek zcela zásadní. Polštáře se vyrábějí z řady materiálů a mají mnoho tvarů. Existují speciální polštáře pro spaní na boku, na zádech, na břiše i pro kombinace poloh. Opět doporučuji navštívit odborníka, nechat si poradit a raději trochu připlatit. Špatně vybraný polštář nejen nepomůže, ale může i uškodit krční páteři.

Několik tipů pro správný výběr matrace

Nepodceňujte výběr matrace, je to dlouhodobá investice a investujete do svého zdraví. Neřiďte se při výběru pouze cenou nebo výší slevy. Někdy také zákazníci vybírají matraci podle atraktivnosti potahu (který pak stejně schováte pod prostěradlo). To nejdůležitější je uvnitř matrace – z čeho je vyrobena, jakou má konstrukci, jakou má tvrdost, jaké jsou parametry použitých materiálů. Také u potahu je důležité jeho složení a možnost údržby – potah by měl být vyroben z takových materiálů, které dobře odvádějí vlhkost (např. přírodní celulóza). Důležitá je i dobrá možnost údržby – potah by měl být pratelný na 60 °C (tato teplota „hubí“ roztoče a další mikroorganismy)…

…radí Martina Jelínková z JMP Studio zdravého spaní