Blog

Zimní období vystavuje všechny venkovní části domu ničivé kombinaci vody a mrazu a velkým rozdílům teplot ve dne a v noci, což urychluje degenerativní procesy u většiny stavebních materiálů i systémů. Obvykle to začíná porušením povrchu, o zbytek se pak postará voda a mráz.

Ale nejde jen o stavební prvky domu. Zima s sebou každoročně přináší požadavky na bezchybnou funkci otopné soustavy i na perfektní stav zařízení na přípravu teplé vody, neboť každý výpadek těchto zařízení „bolí“ v zimě dvojnásob. Mrazivé a sychravé počasí zároveň příliš nepřeje jakýmkoliv opravám a zásahům do stavebních konstrukcí, což je pádným důvodem všechno prověřit a opravit pokud možno na konci léta či na podzim.

Dobrý tip

Drobné zahradní ­nářadí, jako jsou nože a nůžky, stačí očistit, případně vydezinfikovat, namazat a zkontrolovat ­ostrost. Pokud se vám zdají tupé, nabruste je a poté je uskladněte v suchém prostředí, položené na policích či pověšené na stěnách.

Podzim na dvoře i na zahradě

I venkovní prostory kolem domu je potřeba na zimu připravit. Postarejte se o zahradní rozvod vody a hadice, uložte k zimnímu spánku zahradní nábytek, gril, odpadní jímku i studnu. 

Využijte posledních podzimních dnů k zazimování zahradního a venkovního vybavení. Vypusťte vodu ze zahradního potrubí, a pokud máte například kohoutek venku na fasádě domu, vypusťte z něho vodu také. Pokud to nejde, důkladně ho obalte starými hadry či polystyrenem – v obou případech s nepromokavou vrstvou na povrchu, např. igelitovou taškou omotanou drátem. Ze zahradních hadic vylejte vodu, hadice smotejte a uložte např. do kůlny nebo někam pod střechu.

Vyprázdněte jímku

Není-li váš dům napojený na veřejnou ­kanalizaci, podívejte se vaší žumpě pod pokličku, aby vám v zimě nepřichystala nepříjemné překvapení. Štědrý večer s přetékajícím záchodem by nebyl to pravé. Máte-li domácí čističku odpadních vod, nezapomeňte ji ochránit před zamrznutím!

Připravte studnu k zimnímu spánku

Máte doma studnu s ručním čerpadlem, kterou nebudete v zimě používat? V tom případě se inspirujte pořekadlem „být nabalený jako pumpa v zimě“. U modernějších čerpadel uvolněte odtokový otvor, popřípadě vypusťte ze zařízení všechnu vodu. U vrtů by zima neměla vadit, protože pokud se ponorné tlakové čerpadlo ve studni nachází v nezámrzné hloubce, není potřeba ho před mrazem chránit. Ostatní čerpadla ale nejsou mrazuvzdorná a je nutné z nich před mrazem vypustit vodu a uschovat do nemrznoucích prostor.

Zazimujte sekačku

Sekačku po posledním použití důkladně očistěte. Rostlinné zbytky, hlínu a další nečistoty můžete opláchnout proudem vody. Pozor, aby se voda nedostala do motoru, mohli byste tak poškodit zapalovací soustavu. Motor pouze otřete zvenčí vlhkým hadříkem. Z čtyřdobých motorů vyjměte zapalovací svíčku, vypusťte olej a vyjměte vložku vzduchového filtru. Komponenty očistěte suchým hadříkem. Pokud jsou mastné, použijte speciální čisticí prostředky.

U dvoudobých motorů stačí vypustit benzin z nádrže a z plovákové komory karburátoru. Pak vyjměte zapalovací svíčku a nastříkejte do spalovací komory olej. Poté, co svíčku vrátíte, několikrát protočte motor ještě bez nasazené koncovky, olej se rovnoměrně rozprostře po stěnách válce a ochrání ho před korozí.

Máte-li sekačku s dvoudobým motorem s olejovým filtrem, olej měňte až na jaře. Před zimou nalijte do motoru sekačky konzervační olej, případně v něm ponechte starý a nový doplňte na jaře.

Každý rok musím psát a šířit ódy na semenáčové broskvoně. Zasadil jsem jich mnoho – z pecek – na vlastních i cizích pozemcích, dokonce mám na svědomí i několik broskvoní ve volné krajině. Nejsou invazivní, potulného poutníka potěší. Všechny rostou a plodí, bez jakékoliv další péče. Nikdy, doslova nikdy se mi nepodařilo vypěstovat nic „planého“ nebo nechutného.

Dejte jim šanci

Broskvoně jsou v tomto ohledu naprosto dokonalé. Již třetím rokem mají první plody, pátým rokem jsou obsypané, jsou odolné a zcela soběstačné. Nesuďte je však podle těch úplně prvních plodů, někdy mohou být malé nebo něčím napadené. Mladý stromek ještě nemá tu sílu, aby zaplodil tak, jak bude v dospělosti. Po dětech a teenagerech také hned nechceme nějaké světoborné výkony.

Stromek nejdříve vytváří „dřevo“ a hluboké kořeny, první plody jsou jen tréninkové. To platí u všech ovocných semenáčů. Lidé je v této době obvykle vyhodnotí jako nekvalitní a uříznou je. Velká chyba! Obvykle po dvou až třech letech plození se objeví úroda té správné velikosti a kvality.

Léto 2015 bylo extrémně suché. Dokonce břízy a topoly ve větrolamech v srpnu téměř opadaly, ztratily většinu listů. A to i v kvalitní půdě. A semenáčové broskvoně rostoucí na mírném suchém jižním svahu? Nejenže jim neopadaly listy, ale udržely si i plnou zásobu plodů. Ranější normálně dozrály koncem července, pozdnější až v září a říjnu, jak bývá zvykem. Při podzimních deštích se „donapily“ a úroda byla obrovská. Je to díky jejich hlubokým kůlovitým kořenům, které mají pouze stromy pěstované ze semene. Prapůvodní broskvoně byly keřovité a rostly v čínských velehorách. Naše broskvoně ze semen šlechtěných odrůd budou mnohem chutnější než dávní předci, ale podstata jejich růstu bude podobná.

Roubované odrůdy broskvoní jsem na tomto pozemku také na zkoušku vysazoval mnohokrát – ale ty vždy spolehlivě a se ctí umřely. Nemám z nich ani jedinou, z asi dvaceti pokusů, které zahrnovaly i „velmi odolné speciality“. Mohu je doporučit v našem kraji (severní Čechy, Českolipsko, 300 m n. m.) pouze do chráněných zahrad, někam k jižní zdi. Semenáče, na rozdíl od nich, bujaře plodí i na otevřené planině s neúrodnou půdou, dokonce rostou lépe než naše původní pionýrské stromy. A mimochodem, kvetoucí broskvoně na jaře patří mezi nejkrásnější dřeviny na pozemku.

Meruňkám se tu bohužel tak dobře nedaří, semenáčové meruňky několikrát zaplodily, ale v zákeřné zimě 2011 většina odumřela (v teplém průběhu zimy začaly rašit, ale následné tuhé mrazy nepřežily). Možná přispěly i myši svou prací u kořenů (máme kolem hodně polí). Broskvoně naopak přežily všechny. Momentálně roste nová generace meruněk ze severských semen, tak uvidíme… Na mé bývalé zahradě u Mladé Boleslavi, vedle zdí domu, byly úrody meruněk velké každý rok. V teplejších oblastech samozřejmě meruňky prospívají skvěle, roubované i semenáčové.

A choroby? Ze semenáčových broskvoní, které přežily úspěšně dětské stadium, jsem zlikvidoval jen jedinou, která odmala začala být kadeřavá. Ostatní tím většinu let netrpí, pouze jednou za pár let je nějaké nevhodné jaro a listy se u některých mírně kadeří. Nijak to neošetřuji, přejde to samo, narostou nové zdravé listy. Jiné roky se nekadeří nic. Na slupce některých plodů, zvláště těch žluto- a zelenomasých, se objevují drobné tmavé flíčky, jsou-li větší výkyvy počasí. Na vnitřní kvalitu plodu ani na jeho chuť nemají tyto estetické vady žádný vliv. Tím chci říci, že semenáčové broskvoně se projevily jako velmi zdravé a odolné. Chemické ani žádné jiné postřiky na svých hektarech nikdy nepoužívám. Vytvářím přírodní harmonii a „šlechtím“ na odolnost.

Nemusíte všechno hned řešit

Všeobecně doporučuji opustit styl zahrádkaření, kdy si člověk myslí, že stále musí vše bedlivě sledovat a každou věc ihned řešit. Je lepší si pořídit velký (nejlépe hektarový) pozemek, sázet to, co se vám líbí a co vám chutná, a mít takové nadbytky, že ztratíte chuť řešit každou maličkost. Příroda mezitím provede selekce a to nejlepší pro všechny zúčastněné vám zůstane. Pokud něco přece jen nevyjde dobře a nechcete to dále pěstovat, můžete to uříznout. Garantuji vám, že většina stromů ze semen bude plodit skvěle. Ty nejlepší je ideální semeny množit dále, jako naši předci, a získáte tím další skvělé místní odrůdy. Zbytek času můžete jen nechat přírodu růst a radovat se z toho.

Nepotřebujete pro své potřeby marketingově dokonalé plody za každou cenu. Tento odlehčený přístup je nejlepší lék na každou zahradnickou fobii. Nutkavou psychózu neustálého vyhledávání a doslova vytváření problémů (zahradní a zemědělskou sterilitou a disharmonií) lidem do hlav během minulého století nasadili výrobci chemických postřiků, aby zvýšili prodej. A zahradnické školy argument přijaly, aby měly co učit a aby podpořily průmyslové trendy. Přitom by stačilo říkat například: „Sázejte pecky a nic neřešte! Za pár let budou broskve.“

Většina semenáčových broskvoní roste v první etapě života spíše keřovitě, košatý stromek se vyvine až v druhé polovině života. Nikdy tyto stromky nestříhám ani neupravuji jejich růst. Řezné rány by jen vpustily do jejich těla choroby a zásah do koruny by porušil přirozenou harmonii. Nikdo jiný než strom sám neví lépe, jak má růst! Výjimkou je případ, kdy se pod tíhou úrody nebo ve vichřici nějaká větev nalomí, což se děje i v přírodě. Pak ji zakrátím před místem lomu, nebo celou větev uříznu u kmene, podle konkrétní situace.

U jabloní, hrušní, třešní a jiných větších ovocných druhů může být vhodné postupně odstříhávat u kmene všechny spodní větve až do výšky člověka, aby vznikl tzv. vysokokmen. Pod stromem se tak uvolní místo, dá se pod ním chodit, sázet trvalky a keře, větve nepřekážejí. Na velkých pozemcích, kde není třeba místem šetřit, toto nedělám. Nikdy žádnému stromu nezakracuji vrcholový (terminální) výhon, nikdy nestříhám větvičky v polovině nebo třetině jejich délky – buďto ustřihnout celé, nebo vůbec. Jinak se strom začne zahušťovat a naruší se přirozená skladba větví, kterou si sám vytváří.

Zde v severních Čechách jsou broskvoně stromy relativně krátkověké, počítám s životností kolem 20 let. V teplejší oblasti mohou být mnohem větší a žít déle. Čím je lokalita chladnější, tím kratší životnost, je třeba vybírat chráněnější a co nejslunnější stanoviště. Z těch nejlepších si znovu vezměte pecky a sázejte průběžně nové stromky. Každou generací se lépe přizpůsobí vašemu pozemku, půdě a klimatu.

Kde vzít pecky

Zajímá vás, odkud jsou původem mé zázračné broskvoně? Kde se berou elitní pecky pro divoké výsadby? Pašují se tajně z neviditelné Atlantidy, nebo jsou ze speciálního e-shopu? Ne. Jsou z tržnice, z chodníku, vyplivnuté na odpočívadlech u silnice, ze supermarketu, z pláží Máchova jezera, od přátel… Ano, můžete zasadit pecku z jakékoliv broskve. Čím různější, čím větší rozmanitost genů, tím lépe. Pokud v sobě nedokáže probudit odolné a zdravé geny, příroda to vyřeší za vás, prostě nevyklíčí, zahyne po vyklíčení nebo zmrzne v prvních letech. Pecky jsou zdarma. I když vám z dvaceti pecek vzejde jedna krásná broskvoň, nemáte co ztratit, pořád je to enormní důvod k radosti.

Díky velké rozmanitosti zdrojů máme broskvoně různých tvarů a různé bujnosti, a také plody se značně liší. Letos jsme sklízeli broskve s růžovou dužninou a také takzvané bělomasé a žlutomasé. Některé z nich mají zvenčí slupku zelenou i v plné zralosti, jiné žlutou nebo žíhanou. Ty zelené bývají známé pod názvem „vinohradnické broskve“. Obvykle mají nejméně výraznou chuť, méně šťávy, ale hodně hmoty. Nejaromatičtější a nejšťavnatější bývají ty růžovo-bílé. Každopádně se všechny mohou křížit a vznikat nové kombinace. Je to velmi dobrodružné a velmi chutné.

Uskladnění ovocných šťáv

Čerstvou šťávu lze nalít do lahví tak, aby byly co nejplnější, do hrdla nacpat přesně ořezaný kus křenu nebo nastrouhaný křen obalený kusem látky a láhev důkladně zazátkovat. Je dobré k tomu používat kvalitní tlakové skleněné lahve s patentním uzávěrem (zátka na drátkách). Bez jakékoliv tepelné úpravy vydrží šťáva v chladnu pro pozdější použití někdy i měsíce. Možná lehce nakvasí, bude mírně perlit, ale nezkazí se. Zpočátku můžete zkusit trochu experimentovat. U špatných lahví hrozí bouchnutí, skladujte je raději v nějaké nádobě, aby po případné explozi šťáva nevytekla na podlahu. Plastové lahve se nedoporučují kvůli látkám, které se luhují z plastu.

Co s takovou úrodou? 

Plody konzumujte hned ze stromu nebo zpracované, vždy však syrové. Kombinace: broskve, jablka, hrušky, aronie nebo jakékoliv jiné plody a silný mixér nebo odšťavňovač = lahodné smoothie nebo čerstvá šťáva = cesta k ideální ovocné snídani, očistě těla, dodání vitaminů a minerálů, zlepšení trávení.

Ovoce jezte zásadně ráno a dopoledne, nalačno, dokonale se stráví, nekvasí v těle (což se děje, když se zasekne ve střevech o nějaké předchozí hutnější jídlo). Ovoce tepelně zpracované se stává kyselinotvorným a neobsahuje už své hlavní prospěšné složky. Proto kromě syrového zpracování na šťávy, smoothies nebo jiné raw dobroty (což znamená využít jej okamžitě nebo během několika dnů) je možné ho ještě sušit nebo fermentovat na nápoje. Mrazení je méně vhodné, ale vždy lepší než zavařování. Mražené vypeckované broskve použijte do smoothies s čerstvým ovocem v jiných obdobích roku, hlavně začátkem léta, místo ledu. Pak i obyčejný rybízový mix chutná jako tropická delikatesa.

Nemusíte sklidit a zpracovat vše, co se vám urodí. Divoká zvířátka na pozemku a mikroorganismy v půdě se o přebytky rádi postarají. Vznikne tak úrodný humus, žádné choroby se nešíří. Podmínkou je živá zahrada, s živou půdou pod korunami stromů, nikoliv chemický golfový trávník. Na něm může spadané ovoce ležet a hnít celé měsíce. Nám s přebytky veškeré sezonní úrody pomáhají účastníci našich výukových akcí, ale ještě více nám pomáhají domácí zvířátka – naši dva velcí psi (milují zeleninu i ovoce odmalička), naše kachny a slepice také nemají problém zpracovat libovolnou dávku přebytků.

Jak se pecky vysévají? 

Máte vícero možností – natlouci ihned po získání pecek do země kůl a kolem něj je zahrabat do země, několik cm hluboko (2 až 10 cm). Lze je natloukat do země i kladívkem. Nebo prostě podpatkem zašlápnout pecku právě dojedené broskve do kypré půdy na slunném místě, kde může trvale růst.

Můžete je vysadit do květináčku a dát na zimu do lednice nebo do chladného sklepa (ochránit proti myším!). Ve všech případech je třeba, aby semena prošla několikaměsíčním obdobím chladu, jinak by nevyklíčila. Říká se tomu stratifikace. V březnu je můžete vyndat z lednice/sklepa a postavit i s květináčky v bytě za slunné okno, začnou klíčit a růst. V květnu po posledních mrazech můžete mladé rostlinky umístit ven. Ty, které byly celou zimu venku, si to rozplánují samy. Chraňte je jen proti okusu zvěří.

Z většiny semenáčových broskvoní vyrostou stromky pozdní, jejich plody dozrávají na podzim. Jen malé procento je rané, to jest s dozráváním v létě. Kdykoliv se tedy vyskytne ze semene raná broskvoň, její pecky považuji za velmi vzácné. Jednu takovou ze semínka máme v centru, kde pořádám kurzy, a účastníci letních seminářů si odvážejí domů nejen chuťový zážitek z dokonalé broskve, ale i velmi speciální pecky. Logickou variantou, jak dosáhnout ranosti u semenáčových broskvoní, je vysévat co nejvíce pecek nasbíraných z raných roubovaných odrůd a selektovat.

Výsadbu sazenic z květináčů na trvalé stanoviště můžete opatrně i s balem (květináčovou bábovičkou) provést už během sezony, nebo na podzim, nebo je ještě další rok pěstovat v květináči a zimovat je v bezmrazé místnosti, mírně občas zalít, aby neuschly.

Nechte stromy růst…

Závěrem ještě jedna rada: každého, kdo vám řekne, že z pecek a jadérek vyrostou jen plané stromy, pošlete s jeho radami „k šípku“. Vysaďte nějakou pecku a vypěstujte strom. Každá existující odrůda, s výjimkou několika mutací, vyrostla nejprve ze semene. Teprve potom ji začali pěstitelé množit vegetativně, roubováním (= klonováním), aby ji udrželi absolutně stejnou ve více exemplářích. Při generativním množení (ze semen) se míchají geny předků a vždy se vyvine něco trochu jiného.

Samozřejmě ne každý semenáč bude plodit tak skvěle, aby se z něho stala světoznámá odrůda. Většina bude plodit dost dobře, některý bude grandiózní, ale některý bude plodit i hůře. Fotky v tomto článku snad mluví samy za sebe. Každý z nás také nemusí být dokonalý podle hollywoodských standardů. I my obyčejní lidé si můžeme dovolit být sami sebou, bez cizího posuzování! A můžeme to dovolit i svým stromům! Prostě si jen tak růst, vychutnávat slunce a plodit, když se jim chce…

Dobrý tip

Podrobnější popis a rozpis pěstitelských možností najdete na několika stranách v knize Kompletní návod k vytvoření ekozahrady a rodového statku (str. 204–207). O semenáčovém sadu a divoké školce, v níž se pecky zatloukají do země kladivem, se dočtete na str. 96–99. Kontakt na autora: Jaroslav Svoboda, www.ekozahrady.com, j.svoboda@ekozahrady.com

S úrodou si člověk nemůže být nikdy jistý. Občas nás počasí pěkně vypeče. Někdy poničí úrodu kroupami, jindy suchem. I škůdci na průběh počasí reagují různě, někdy je jich méně, jindy více. Nedá se tedy spoléhat na to, že když loni červivost nebyla, nebude ani letos.

Nebo jiná věc, která dokáže překvapit: říkáte si, loni byla ta naše jabloň přetížena plody, panečku, to bylo jablek! Ale letos? Jako by to byl jiný strom, jenom pár plodů… Není nemocný? Ale kdepak. Strom prostě střídá plodnost ob rok. Jednou jste nechali bez řezu a probírky vše, co nasadil, on se plodností vyčerpal a na další rok už jednoduše neměl dost sil. Nepřirůstalo dřevo a nevytvořily se květní pupeny.

Pokud se porozhlédnete po zahradě, je toho v září ke sklízení opravdu dost. Dokončujeme sklizeň broskvoní a slivoní, pozdní odrůdy jsou kvalitní s různými možnostmi zpracování. Ovšem peckoviny je třeba sníst či zpracovat hned. U podzimních a zimních odrůd jablek a hrušek je tomu trochu jinak. Počítá se totiž s uskladněním plodů a tomu je třeba podřídit i způsob sklizně.

Kdy vlastně jablíčka trhat, aby ve sklepě dlouho vydržela? Doba sklizně může být každý rok k jinému datu, záleží na počasí v průběhu roku. Příliš brzo sklizené plody nejsou dobře vyzrálé. I když ve sklepě vydrží dlouho, nedozrají do očekávané chuti. Pokud je ale necháte na stromě příliš dlouho, ve sklepě se brzo zkazí. Vybarvené plody je třeba sklízet ve chvíli, kdy jde již dobře oddělit stopka od větve, ale jablko ještě nepadá (téměř) samo do ruky.

Další pomůckou je barva jadérek – pokud jsou bílá, je na sklizeň brzy, pokud jsou úplně hnědá, pozdě. Ideální je nahnědlé zbarvení. A jednu zajímavost přidám. Představte si, že máte jablko stejné odrůdy na dvou různých podnožích. Na té slabě rostoucí (třeba M9) bude nejspíš dozrávat dřív. Na té silně rostoucí (třeba semenáč) později, ale zase vydrží déle ve sklepě. Podobné to je s hrušní naštěpovanou na kdouloni nebo semenáči.

Vlašské ořechy dozrávají, jakmile jejich zelená slupka puká a začíná černat. Tou dobou začínají samy padat na zem. Můžete je zbavit slupek a sušit, babí léto nám ještě dopřává slunce. Při česání ostružin je dobré hned odplozené výhony až u země odstřihnout, stejně jako u malin.

A ještě vidím u plotu rakytník řešetlákový, je obsypán zralými oranžovými bobulemi, které jdou těžko česat. Část z nich lze i s větvičkami odstřihnout a zavřít na nějakou hodinku do mrazáku, potom spadnou snadno. A v mrazáku je můžete nechat a zobat celý rok jako bonbonky. Dobrou chuť.

Dobrý tip

Důležitá je i správná technika česání. Jablko vylamujeme do strany a ukazovákem přitom podržíme stopku v místě, kde se na větvi odlomí. Je žádoucí, aby jablko nepřišlo o stopku, místo po odtržené stopce by mohlo být vstupní branou infekce. Plody lépe osluněné dozrávají dřív, dobré je tedy neotrhat celou úrodu najednou, ale rozložit ji do více sběrů, dejme tomu v průběhu dvou týdnů. Jablka a hrušky bez vad uskladňujeme ve větraném chladném a vlhčím sklepě. Nejlépe v plastových bednách v jedné vrstvě.

Další užitečné tipy můžete najít na stránkách autora.