Blog

Cuketová koprovka s jáhlami

Naučíte se: Jak zahušťovat jáhlami a zeleninou

Lze servírovat jako vegan (pokud použijete jen olej a místo vajíčka dáte opečené marinované tofu) / bez lepku

Na 5 až 6 porcí budete potřebovat:

1 kg světlé zeleniny v biokvalitě nebo z dobrého zdroje (600 g oloupané cukety, 200 g cibule, 200 g brambor)
3 lžíce přepuštěného másla (www.ceskeghicko.cz) nebo olivový olej a kousek másla
50 g opraných a okapaných jáhel (například z dm drogerie nebo bioweb.cz)
1,5 l vody
2 lžičky mořské soli
3 kuličky pepře
2–3 lžíce umeocta (běžně koupíte v prodejnách zdravé výživy)
Velká hrst čerstvého kopru

Možnosti k dochucení:

100 ml smetany na vaření nebo kousek másla
Vajíčko natvrdo, ztracené vejce nebo kostičky marinovaného tofu

Všechny suroviny, které jsou na našem trhu dostupné, doporučuje Hanka používat v biokvalitě.

Postup:

1. Očistěte si veškerou zeleninu a nakrájejte ji na velké kusy.

2. Jáhly properte a nechte okapat v cedníku.

3. Na přepuštěném másle a na mírném ohni pomalu opékejte osolenou zeleninu cca 5–10 minut, přidejte jáhly a také je za stálého míchání mírně osmahněte.

4. Poté zalijte horkou vodou, osolte, přidejte pepř a vařte cca 15–20 minut. Všechna zelenina i jáhly by měly být měkké.

5. Rozmixujte výkonným ponorným mixérem do hladkého krému a poté polévku propasírujte přes síto, aby byla úplně jemná. (Pokud máte supervýkonný mixér, starost s pasírováním odpadá.)

6. Teď máte hotový jemný zeleninovo-jahelný krém, který dochutíte umeoctem, koprem, kouskem másla či ghíčka, případně můžete přidat také smetanu, není to ale vůbec nutné. Dle potřeby ještě dolaďte solí či čerstvě mletým pepřem.

7. Servírujte s vajíčkem natvrdo, ztraceným vejcem nebo s kostičkami opečeného
marinovaného tofu.

…Tuhle polévku vařím celé léto, a zatím chutnala úplně všem. Vlastně všichni, co ji ochutnali, po mně chtěli recept. Tady je! Vždy když tuhle polévku vařím a pak vidím, jak dětem i dospělým chutná, mám velkou radost. Radost z toho, že všem prospěje mnohem více než běžná koprovka či jiná krémová polévka, která je vlastně jen bílou moukou zahuštěná voda se smetanou a nekvalitním octem… Pro tělo opravdu nic moc. Naopak tento recept je plný zdravé zeleniny a jáhel.

Obměna

Tuhle zeleninovou krémovou polévku lze skvěle dochucovat nejen koprem, ale také křenem či česnekem a čerstvými bylinkami. Místo cuket můžete na podzim použít jiné druhy bílé zeleniny, jako je třeba bílá část pórku, petržel nebo pastinák, a dochutit křenem a umeoctem.

Jáhly

Jáhly mám moc ráda a podle mě se ideálně chuťově snoubí nejen se švestkami a jablky v jahelníku, ale naslano právě s bramborami nebo s dýní. Jáhly jsou loupané proso a patří mezi nejméně alergizující obiloviny, jsou velmi lehce stravitelné, přitom výživné a nezatěžují tělo lepkem. Podle tradiční moudrosti prý podporují pozitivní myšlení a mladistvý vzhled. Hodí se při rekonvalescenci i při stavech vyčerpanosti. Podle čínské medicíny posilují ledviny, slinivku a žaludek. Jsou skvělé pro těhotné ženy i malé děti.

Jaké jáhly koupit?

Na trhu je mnoho druhů jáhel, nenechte se proto odradit, pokud natrefíte na takové, které budou nahořklé nebo i po delší době vaření tvrdé na skus. V posledních letech se na našem trhu dají koupit zejména čínské jáhly v biokvalitě. Jedná se o jedinečnou odrůdu, která je ideální na vaření. Jsou to velmi drobná žlutá zrníčka, a ještě nikdy se mi nestalo, že by byla hořká nebo tvrdá. Stačí je vařit cca 10–15 minut. Oblíbily si je i naše děti. Já bych sice měla největší radost, kdybych mohla kupovat jáhly české, ale ty zatím (2016) nejsou k sehnání.

VIDEO ke knize:

VÁŠ PROJEKT ROKU 2016: Vítězové!

Soudě podle přihlášek do letošního ročníku soutěže Váš projekt roku, řadu z vás inspirovalo loňské horké léto k výstavbě vlastního bazénu na zahradě. Na druhém místě v počtu přihlášených projektů se umístila stavba a přístavba teras, nechyběly rekonstrukce celé zahrady včetně výstavby plotů a drobných zahradních staveb. Další velkou skupinu tvořila stavba nových a rekonstrukce starých domů. A došlo i na rekonstrukce v interiéru, ať už šlo o kuchyně, koupelny či dětské pokoje.

Vybrat jediného vítěze, který nechá své znavené tělo hýčkat bublinkami ve vířivce, a udělit jen druhou a třetí cenu se nakonec ukázalo nad síly poroty, složené ze členů redakce Rodinného domu. Proto jsme nakonec udělili kromě tří hlavních cen ještě čtyři čestná uznání.

1. CENA – za kompletní rekonstrukci zahrady

Veronika Brádlová Rybová z Heřmanic

Veronika s manželem postavili skleník s pařníkem (oceňujeme nápad udělat ve skleníku vyšší základ pro záhony kvůli jejich pohodlnější údržbě), na pařník si vyrobili okna z polykarbonátu, i rám si svařili sami. Kompost postavili ze ztraceného bednění. Chodníčky Veronika vytvořila z betonu pomocí formy.

Mezi trávníkem a chodníčky založila záhony z drobného ovoce (maliny, ostružiny, rybíz, josta). Podél pravé strany trávníku vytvořila pruh z růží prostřídaný tulipány, aby tu něco kvetlo jak v létě, tak hned z jara. Sušák a dřevěný kryt na studnu vyrobil manžel. Terasu i se schody si stavěli také sami.

„Nejsem žádný zahradník, jsem účetní, ale zahradu miluju a celý život jsem si přála mít pořádnou zahradu, kterou si sama vybuduji,“ píše Veronika a my věříme, že i pro vířivku najde na své zahradě důstojné místo!

2. CENA – za citlivé zakomponování bazénu do zahrady

Oldřich Kocián z Perštejnce

„Po vykopání (ručně, protože se mi na pozemek nedostane technika) jsem vybetonoval základovou desku, na ni postavil obvodový plech bazénu Azuro 404 od Mountfieldu. Následovalo vysypání dna pískem a položení netkané textilie na dno.

Po položení vnitřní fólie jsem pomalu dopouštěl vodu a okolí pláště zasypával suchým betonem. Jednu stranu zaoblení jsem obezdil tak, aby vznikl úložný prostor pro bazénovou chemii, vysavač atd.

Následovalo položení dlažby, instalace navíjení plachty (naviják jsem vyrobil z nerezových komponentů z kovošrotu za cca 450 Kč), vyspárování cihlových schůdků, dokončení nerezových schůdků do bazénu a vaničky na opláchnutí nohou před vstupem do bazénu. Stavba „pohltila“ asi 6 m3 betonu, asi 300 cihel, 2 m3 písku a 20 m2 dlažby.“

3. CENA – za obnovu tradiční venkovské fasády domu

Petr Trochta z Kaceřova

„Rozhodli jsme se, že našemu domu vrátíme původní vesnickou tvář. V dobách, kdy se u nás nenosilo nic atypického, byly veškeré ozdobné prvky na tomto starém domě nastříkány a utvořily jednu šedou monolitní hmotu. A tak jsme se naštvali a rozhodli se pro rekonstrukci fasády včetně všech ozdobných prvků a štítku s rokem dokončení.

Naivně jsem si myslel, že v dnešní digitální době bude normální, když zajdu do barev, přinesu fotku domu a oni mi udělají barevnou vizualizaci. Na vzorečku 10 x 15 cm si barvu opravdu nedokážu v ploše moc představit.

A světe div se, oni to neumí. A tak musela pomoci stará dobrá tužka a papír. Načrtli jsme si rozmístění ozdobných prvků a pak vzali pastelky a vybarvovali a vybarvovali. Schválen byl až pátý návrh. Poté jsme si ještě trošku hráli na počítači v programu kreslení a šlo se na to. Výsledek posuďte sami…“

1. Čestné uznání – za novou terasu a schodiště

Mirka Zeglonová, Nový Jičín

„V loňském roce jsme zvládli fasádu a z terasy se stalo staveniště. Proto úkol letošního léta zněl jasně – uklidit, vybrat dlažbu a zútulnit tak, ať máme kde relaxovat. Výsledek posílám na fotografiích. “ Za odměnu posíláme nafukovací bazén Tampa.

2. Čestné uznání – za víceúčelový dřevník 2v1

Marek Bláha, Vacenovice

„Kromě dřevníku je to plot a branka, protože stojí na hranici pozemku. Postavil jsem ho ze starých cihlových tvarovek, které jsem vylil betonem. Střechu kryje pálená taška Tondach, která mi zbyla ze stavby. Voda ze střechy (cca 20 m2) je okapem svedena do kubíkové nádrže, takže poslouží k zalévání zahrady. Dřevník pojme kolem 16 kubíků dřeva.“ Odměnou mu budiž bazén Tampa!

3. Čestné uznání – za výrobu kuchyně a další práce v interiéru

Martin Kožušník, Ostrava

„Jelikož se rozrůstáme jako rodina, předělávám současnou kuchyň v rekreačním domku na malý obývák s kuchyňskou linkou. Vše sám, svépomocí. Tedy občas s pomocí přátel… Cetris desky jsou opravdu těžké :-).“ Dostává za to houpačku pro děti.

4. Čestné uznání – za multifunkční centrum relaxace a zábavy

Manželé Lukášovi, Noutonice

Lukáškovi se rozhodli zrušit skleník v rohu zahrady a místo něj vybudovat vířivku se zástěnou, dále postavit saunu s ochlazovací kádí a sprchou, dětský domek pro syna a pro sebe novou terasu.

„Strůjcem všeho je můj muž, jehož šikovnost a tvůrčí nápady by neměly zůstat bez povšimnutí,“ napsala nám paní Lukášková. My s ní souhlasíme a posíláme houpačku Marimex.

Všem oceněným blahopřejeme a současně dodáváme, že obrovské uznání si zaslouží všichni, kdo se letos zapojili do naší soutěže!

Redakce časopisu Rodinný dům

Benzinová pila: Silák pro práci v lese i na zahradě

(Připraveno ve spolupráci s firmou Mountfield)

V první řadě je třeba si říci, k jaké práci a kde budete pilu používat. „Když potřebujete zdělat velké množství dřeva, sáhněte právě po benzinové pile. Je ideální pro pravidelné řezání v lese i na zahradě. Pily disponují silnými motory, ty nejvýkonnější zastanou obrovské množství práce a oceníte jejich spolehlivost,“ tvrdí Filip Werner, expert na pily ze společnosti Mountfield.

Benzinové pily si vybírejte podle toho, na co je používáte: na občasné řezání menšího množství dřeva či prořezávání vám stačí stroje o výkonu 1,5 kW s objemem motoru kolem 40 cm3. Silnější pily na řezání velkého množství palivového dřeva mají motory o výkonu 3 a více kW, to už pak doma máte dělo, které dokonale stačí potřebám nejnáročnějších uživatelů.

Nejsilnější modely na trhu určené výhradně pro profesionální dřevorubce a několikahodinovou každodenní práci disponují motory přes 4 kW, špičkovými řeznými vlastnostmi, ale tomu odpovídá i cena třeba přes 20 tisíc korun. Pro běžné řezání doma bohatě postačí pily do 10 tisíc a naděláte s nimi obrovské množství práce. Na vyšší modely navíc firmy dávají sedmiletou záruku.

Jak už bylo řečeno, záleží na každém, jaké má na pilu nároky. Tady je jen pár základních věcí, které by správná pila měla mít, aby práce s ní byla komfortní a co nejméně namáhavá. Určitě je to dobrý antivibrační systém a ergonomicky tvarovaná rukojeť. Oceníte i dekompresní ventil, který při startování kontrolovaně upouští z válce část komprese a tím snižuje potřebnou sílu pro start pily až o 30%. Poznáte to hlavně při studených prvních startech. Důležitá je i funkce automatického mazání řetězu, která zabrání zadření pily. Stačí vám jen hlídat dostatečné množství oleje.

Pro pilu si rozhodně dojděte do specializovaného obchodu. Zvlášť, pokud si nejste stoprocentně jisti, jaký model vlastně chcete. Personálu prodejny byste měli sdělit své nároky na stroj, finanční představy a oni by vám měli doporučit nejvhodnější pilu. Zároveň si na jednom místě můžete koupit i příslušenství a nezbytné ochranné pomůcky, jako jsou chrániče sluchu, štít, brýle, rukavice, nebo třeba i speciální protipořezové oblečení.

PortaMatic – dveře, které se otvírají samy

(Komerční prezentace)

„PortaMatic je zařízení, které může výrazně zvýšit komfort doma nebo v zaměstnání,“ uvádí k produktu jednatel společnosti Hörmann Ing. Vít Kareš.

PortaMatic je designován tak, aby působil nerušivě i v prostředí, kde se klade nárok na estetiku. Přístroj je snadno montovatelný na horní část zárubně. Ve stříbrném provedení se hodí ke kterémukoliv dekoru dveří i odstínu malby.

Výborný poměr kvality a ceny

Důležitým kritériem je vždy cena. I zde je PortaMatic podle jednatele společnosti Hörmann, Ing. Víta Kareše, více než konkurenceschopný: „Dveřní pohon PortaMatic je asi o 25 procent výhodnější než srovnatelné produkty na trhu.“

Využítí má PortaMatic přitom několikeré: Je vhodný do zdravotnictví, kde je nutné otvírat dveře bezdotykově. Nebo pro bydlení odpovídající vyššímu věku či pohybovému omezení.

PortaMatic tu však není jenom pro ty, kdo jsou jakkoli znevýhodněni. Dveře, které se otvírají a zavírají samy, jsou zkrátka komfortnější, a to pro každého.

Více režimů ovládání

Ovládání PortaMatic je promyšlené do posledního detailu. Povely lze dveřím dávat dálkovým ovládáním, které je dostupné v různých designových variantách. Velmi praktický pak je i bezkontaktní radarový spínač umístěný u dveří.

Další možností je zmáčknout tlačítko umístěné na zdi. Dveře se pak mohou zavřít po určitém intervalu nebo se opět mohou zavírat na signál. Je možná i kombinace – dveře lze do určitého úhlu otevřít manuálně a zbytek již převezme PortaMatic. Existuje i možnost manuálního plného otevření dveří, přičemž zavření již je automatické. Záleží jen na přání uživatele.

V jednoduchosti je krása

PortaMatic přitom nevyžaduje žádnou složitou montáž – pohon se upevní přímo nad dveře nebo rovnou na zárubeň. Kluzná lišta se nalepí přímo na dveře. Nevyžaduje žádné další upevnění, a pokud by to bylo třeba, dá se opět bez následků odstranit. K mechanismu je třeba přivést elektřinu – připojovací kabel je dlouhý celé tři metry a pokud by to bylo vhodné, dá se připojit přímo do zásuvky.

Společnost Hörmann razí heslo, že více komfortu a bezpečnosti dělá rozdíl. Proto PortaMatic nezůstává jenom u své prvotní funkce, ale nabízí i osvětlení dveří, nad kterými se nachází, je programován proti sevření a upozorňuje na otevření či zavření dveří decentním akustickým i diodovým signálem.

PortaMatic tak může být významným ulehčením v prostorách, které vyžadují bezobslužné otvírání dveří. Postupně si však razí cestu i do českých domácností, kde slouží pro zvýšení komfortu.

Více informací na stránkách společnosti Hörmann.

Postavím si sám, část 3.

Předchozí část seriálu najdete zde.

Byl jednou jeden dům

Troufnout si na stavbu svépomocí vyžaduje znalosti a zkušenosti. Nejsou-li, pak se člověk musí hodně rozhlížet, pátrat a lovit, kde se dá. Přesně tak postupoval i „náš“ stavebník, šestatřicetiletý Vít Klouček z Horního Slavkova. Původní profesí řidič, dnes státní zaměstnanec, mladý člověk se spoustou kontaktů a přátel. Začal tak, že nejprve oslovil nejbližšího souseda, pak rozhodil sítě a sehnal nejen ochotného projektanta, ale taky člověka vhodného na stavební dozor i lidi na odborná řemesla.

„Soused odnaproti právě hnal stavbu do štoku, tak jsem se ho ptal, jak složité je stavět. Řekl mi, že se to dá zvládnout, a to asi definitivně rozhodlo. Víte, tenhle způsob stavění je hnací motor. Potřebujete strašnou spoustu informací, a i když se vám někdy nechce, nemáte náladu nebo jste unavený, musíte. Postupně mě to začalo bavit a nakonec mě to naprosto pohltilo.“

Zkrátka si v nejjednodušším programu na počítači začal kreslit dům. Jednoduchý obdélníček natočený podle světových stran, v měřítku pak i sousední domy, kudy vede silnice a kde se lze napojit na veřejné sítě… Pak namaloval vstup do domu, vnitřní dispozice, kudy povede schodiště, kde budou okna, kde komín. Rozhlížel se, brouzdal na internetu. Radil se nad projekty některých hotových staveb, listoval časopisy a katalogy. Po večerech porovnával uváděné normy, koeficienty i bezpočet dalších parametrů a ukazatelů, až si nakonec vybral.

„Moc možností nebylo, přesněji byla jen jediná. Bungalov jsem zavrhnul, ten by se sem nevešel. Tak jsem tím obdélníčkem 11 × 8 m tak dlouho vrtěl na parcele, až se nějak usadil. No a projektant mi pak pomohl dotáhnout to všechno do papírové podoby a taky se vší tou nezbytnou administrativou. A pokud jde o materiál, tam jsem měl jasno od počátku. Vždycky jsem chtěl cihlový dům. Vybral jsem si Porotherm, sjednal si schůzku a bylo to.“

Příběh obyčejného nadšení

„Stavbu domu jsem začal plánovat asi před čtyřmi lety,“ vrací se autor díla na počátek. „Vlastní byt byl v nedohlednu, navíc se považuju za takový ten barákový typ. Možnosti včetně pozemku se přímo nabízely a kdysi tady na tom místě taky stával domeček. A proč svépomocně? Jednoduché počty. Zedník – profík, s nímž jsem se domlouval na spolupráci, mi předložil soupis dílčích prací s cenovou rozvahou. Jenže když jsem viděl tu sumu – vždyť jen za základovou desku a hrubou stavbu si ve dvou lidech řekli o čtyři sta tisíc?!?“

Zedníci se prý dnes chovají jako automechanici v autorizovaném servisu. Jednou vezmou do ruky křížový šroubovák, jednou plochý, pak zase nějaký klíč, trvá to hodiny a za všechno se draze platí. Tohle si nemohl dovolit, ani to tak nechtěl. Dohoda se tedy smrskla na zhotovení základové desky, začlenil se do party a rozpočet vydělil třemi. Předchozí výkopové práce na základové spáře si investor udělal sám.

„Od počátku jsem vycházel z toho, že budu mít dost podhodnocenou hypotéku,“ pokračuje pan Klouček. „Víc by mi, vzhledem k výši výplaty, prostě nepůjčili. Hodně jsme tedy s rozpočtářem škrtali. Stavba je oceněná na dva a půl milionu a já mám k dispozici necelé dva. To znamená, že těch osm set devět set tisíc prostě musím někde ušetřit.“ Stavebníkova kalkulace – dva miliony na materiál, a práce, vyjma odborných řemesel, zadarmo! „Všechno šlo docela rychle. Můj cíl byl postavit a bydlet. Nikoli rozdělat a pak se uvidí…“

Ostatní už je jen o práci

Přijel kamion, Vít Klouček si půjčil paleťák a rozvozil materiál po obvodu desky. Těch palet bylo pětatřicet, co paleta, to tuna. Každá cihla přitom prošla rukama několikrát. A to byly jen cihly. Výrobce konstrukčního systému Porotherm pomohl se založením stavby na základové desce, na dvou nebo třech dalších řadách se podílel i zedník. Pak odjel na dovolenou a čas ubíhal.

Zbytek představení – co den, to „šára“ obvodového zdiva – se tedy odehrával v režii i s obsazením jednoho muže. To vše za dozoru zkušeného profíka, stavebního inženýra. Úskalí přišlo až při montáži stropu, napůl skládačky a napůl monolitu. Statik naštěstí vše maličko předimenzoval a opět pomohl stavební dozor, který sehnal šalovací desky, podpěry a další potřebné věci. Měl k ruce ještě dva lidi a zvládli to perfektně.

Jaké si to uděláš, takové…

„Když si člověk dělá věci sám,“ míní stavebník, „je určitě zodpovědnější, všechno si dělá poctivě a nic nenechává náhodě. Když vám někde u podlahy uletí půl milimetru, což je naprosto normální, tak nahoře, ve čtvrté nebo v páté řadě, už to může být klidně i půl centimetru. Umínil jsem si, že se nebudu k žádné práci vracet. Proto jsem vzal flexu a všechno to zbrousil.“

Dům je pod střechou, protíná ho komínová stavebnice, postupně se dodělávají příčky, ve výrobě jsou okna, je čas na domovní rozvody. Ty z valné části zmizí v podlaze, ale i tady bude k ruce elektrikáři, instalatérovi, kteří všechno zapojí, zprovozní, zrevidují. Stavebníka teď čeká další důležité rozhodnutí, provozní technologie.

„Přiznám se, s nějakým přesně definovaným energetickým standardem jsem moc nepočítal. O úspory se postará izolované zdivo Porotherm, o regulaci nadměrných solárních zisků předokenní rolety,“ uzavírá Vít Klouček. „Ale aby dům splňoval kritéria energeticky úsporné stavby, budu muset definitivně dořešit i systém vytápění apod. Uvažuji o plynovém turbokotli s bojlerem a jako alternativu krbovou vložku nebo krb s výměníkem pro ohřev topné vody.“

Těsně před cílovou páskou

Ručí pozemkem, domkem rodičů, stavbou. Netají se velmi osobním až intimním vztahem k hotovému dílu, pády, úrazy, šrámy, modřiny a odřeniny prý už přestal počítat. I on zažil chvíle a momenty, kdy si říkal „dost, končím“. Třeba když v zimě až do setmění zdil a pak ještě při umělém světle do osmi, devíti večer vyvazoval armatury. Cení si toho, že kromě občasných hospodských žertíků ho přátelé a známí vesměs chválí za to, co dokázal.

Inovativní a atraktivní okna z profilů Schüco od firmy WELL OKNA

(Komerční prezentace)

Plastová okna jsou z hlediska pořizovacích nákladů ideální variantou. Cena by však, přestože v zakázkách logicky významně dominuje, neměla být jediným rozhodujícím kritériem při výběru dodavatele. Profil s vysokou tuhostí a konstrukční pevností, potřebnou stavební hloubkou pro vyhovující tepelnou izolaci a středovým těsněním zabraňujícím vniknutí dešťové vody či průvanu samozřejmě nemůže cenově konkurovat levným „ošizeným“ alternativám.

Je třeba se informovat a obracet na výrobce, kteří zpracovávají kvalitní profily, vyrábějí na moderních automatických linkách a svou nabídku primárně staví na poctivých produktech a montáži, nikoli na nízkých cenách.

Inovace u plastových oken, dveří a posuvů směřují k lepší tepelné izolaci, bezpečnosti, komfortnímu ovládání, atraktivním povrchovým úpravám a minimálním nárokům na údržbu. „Výměnou starých oken za úsporná okna z profilu Corona SI 82 uspoříte až 29 % dosavadní energetické spotřeby. Ušetříte však nejen na topném palivu, životnímu prostředí zároveň ulehčíte o tisíce kilogramů emisí CO₂,“ poznamenává Vojtěch Marton, jednatel společnosti WELL OKNA, která je největším zpracovatelem profilů Schüco v Plzeňském kraji. Okenní profil Corona stavební hloubky 82 mm má v základu šest uzavřených vzduchových komor, dvě dorazová a jedno středové těsnění. Společnost WELL OKNA ve standardu dále nabízí i 3 bezpečnostní uzávěry a protikorozní kování. U takto vybaveného okna (s U_f = 1,1 W/m²K a U_w = 1,2 až 0,8 W/m²K dle typu zasklení) teplota na vnitřní straně rámu významně neklesá pod pokojovou teplotu ani za nejtužších zimních dnů. Středové těsnění při prudkých srážkách spolehlivě zabraňuje průniku vody do profilu, zároveň chrání i proti větru.

Design a povrchové úpravy – dodejte domu atraktivní vzhled

„Až 80 % zakázek realizujeme z dekorovaných profilů, zákazníci si mají možnost vybrat ze tří typů povrchových úprav. Pomocí dekoračních fólií vytváříme tradiční jednobarevné odstíny a dřevěné dekory. Velmi atraktivní je nová technologie Schüco AutomotiveFinish s metalickými odstíny, vyvíjenými ve spolupráci s automobilovým průmyslem. Také v tomto případě se jedná o fólii, která se nanáší při výrobě profilu. Povrch v metalízových barvách i vybraných odstínech RAL je barevně konzistentní, odolný vůči oděru, povětrnostním vlivům či chemikáliím,“ vysvětluje Vojtěch Marton. Do třetice lze okenní profil z vnější strany vybavit hliníkovou krycí lištou Schüco Corona TopAlu. Docílíte tak elegantního vzhledu hliníkového okna při zachování standardu tepelné izolace a těsnosti plastových profilů.

Pasivní standard

Stavíte-li energeticky úsporný dům, pak lze doporučit konstrukci pasivního profilu Schüco Alu Inside se 7 komorami a bez ocelové výztuže. Systém stavební hloubky 82 mm si zakládá na patentované technologii vextrudovaných hliníkových pásků do plastového profilu. Absence ocelové výztuhy významně zlepšuje tepelně izolační parametry profilů a má nezanedbatelný vliv na hmotnost okenního křídla. Profil si přitom zachovává stabilitu a požadované statické vlastnosti. Optimální rozložení komor, redukce proudění vzduchu ve falci křídla a dodatečné velkoobjemové izolační zóny umožňují dosáhnout skvělých hodnot prostupu tepla rámem U_f až 0,76 W/m²K. Jednatel společnosti WELL OKNA k tomu dodává: „Profily Alu Inside dodáváme ve třech variantách tepelné izolace, buď bez vnitřního zateplení, nebo s polystyrénovou izolací ve střední části profilu, kterou lze ještě rozšířit o falcovou vložku, ta snižuje proudění vzduchu mezi křídlem a rámem. Okenní systém Schüco Alu Inside je certifikovaný u Passivhaus Institut v německém Darmstadtu, což potvrzuje vhodnost použití pro pasivní domy.“ I s konstrukcí bez ocelových výztuh si profil Alu Inside zachovává subtilní rám a přináší tak více denního světla do interiéru. Také u tohoto profilu můžete volit některou z výše představených povrchových úprav Schüco.

Pro zajištění bezpečnosti okna je kromě kvalitního zpracování profilu důležitá volba správného kování a zamykací techniky. Dle slov Vojtěcha Martona také záleží, kde v profilech je kování usazeno. Okenní profily Schüco mají kování uchyceno hluboko na vnitřní straně rámu, čímž je v podstatě znemožněno případné vypáčení okna. Zatímco na trhu se běžně setkáte s okny s jedním bezpečnostním uzávěrem, kvalitní zpracovatel vám ve standardu nabídne tři bezpečnostní uzávěry.

Význam větrání

Umisťujete-li tepelně izolovaná plastová okna do starého vlhkého domu, je důležité pravidelně větrat nebo využít automatické ventilační jednotky, integrované přímo do okenního profilu, např. systému Schüco VentoTherm. Potenciální tvorba plísní totiž většinou nebývá problémem samotného okna, důvodem je nedodržení správného technologického postupu při montáži nebo již zmíněná nadměrná vlhkost objektu a nesprávné větrání.

Integrovaná okenní rekuperační jednotka Schüco VentoTherm představuje pohodlný a efektivní způsob větrání, chrání před hlukem, zamezuje vzniku plísní a tepelným ztrátám, a to vše při zavřeném okně.

Velké formáty

Většina projektů rodinného bydlení se neobjede bez posuvného systému. Velkoformátová prosklená jednotka nenásilně propojuje interiér s exteriérem a naopak. Vybírat lze z různých variant otevírání. „Z našeho portfolia bych chtěl upozornit na uživatelsky komfortní a vysoce tepelně izolovaný zdvižně posuvný systém Schüco ThermoSlide na úrovni pasivních standardů. Alternativní volbou může být systém Patio PS, který kombinuje jak posuvnou, tak ventilační funkci. Křídlo se nenadzvedává, ale paralelně odsazuje a vysouvá do strany. Při zavření se samo přitiskne k rámu s minimálním použitím síly. Jedná se o ekonomickou variantu k elegantnější posuvné stěně se zdvihem,“ vysvětluje Vojtěch Marton. U systému ThermoSlide se stavební hloubkou 219 mm je možné realizovat stěnu do max. výšky 2,6 m a lze ji sestavit až ze čtyř křídel s otvíravou střední částí. Posuvné dveře se zdvihem se otevírají jednoduchým posunem do strany nebo ze středu, nejčastěji manuálně pomocí jedné ruky.

Pro více informací o systémech Schüco pro plastová okna, dveře a posuvné stěny navštivte stránky www.schueco.cz nebo internetové stránky plzeňského zpracovatele WELL OKNA.

Interiér: Severská inspirace

Proč jste se rozhodli k rekonstrukci staré půdy?

Tomáš: Kvůli dětem jsme se chtěli odstěhovat z Prahy. Původně jsme plánovali koupit pozemek a postavit dům, což by znamenalo zadlužit se na dlouhá léta, proto jsme využili nabídky manželčiných rodičů předělat si půdu u nich v domě. Když se nám z ní podařilo vystěhovat věci nasbírané za třicet let, říkali jsme si, že máme vyhráno.

Předpokládám, že vyhráno jste neměli, ale naopak vás čekala dlouhá cesta…

Tomáš: V první řadě bylo nutné opravit střechu, udělat izolaci, vyřešit problém s komínem, koupit kondenzační kotel a nádrž na vodu, které by sloužily pro celý dům. Při plánování půdorysu jsme vůbec nekreslili, prostě jsme si řekli, tady je nádrž na vodu, tak poblíž musí být koupelna a kuchyň, na které bude logicky navazovat obývací pokoj, aby zbyl prostor i na ložnici, ze které bude časem dětský pokoj.

Co byl při rekonstrukci největší oříšek?

Tomáš: Úplně všechno. Přáli jsme si zachovat původní trámy, ale kvůli prostoru jsme je museli prořezat, což byl docela oříšek, protože jsme museli hodně měřit a počítat, aby nám celá střecha nespadla na hlavu. Následovalo zateplení prostoru a položení nových podlah, protože ty původní prkenné už bohužel nešlo zachránit. S vinylovou podlahou jsme si užili své, nejdříve se podlaha komplet odlepila a podruhé přišly zase špatné lamely, takže jsme ji dvakrát reklamovali.

Yveta: Užili jsme si i s lednicí. Schodiště, které vede do podkroví, je úzké a lednice zase široká, proto jsme ji do bytu dostávali pomocí kladky oknem.

Co se týče metrů…

„Spotřebovali jsme 400 m2 palubek, 300 m2 OSB desek, 1 600 m střešních latí, asi 20 000 šroubů a zhruba 1 200 m elektrických kabelů.“

Měli jste představu o stylu, v jakém byt zařídíte?

Yveta: Dříve jsme bydleli hodně moderně, vysoký lesk a nerez, ale člověk se v takovém prostředí necítí tak dobře jako ve dřevě. Napřed jsme chtěli francouzský venkov, ale jak se postupně odhalovaly trámy a traverzy, vyklubal se nám z toho industriální styl, ke kterému jsme postupně přidali trochu severu, takže nakonec se francouzský venkov nekonal.

Co všechno je v bytě na míru a co jste vyráběli sami?

Yveta: Mám šikovného manžela, takže všechno kromě kuchyňské desky vyrobil sám, koupených věcí je minimum. Třeba šedé skříně v ložnici jsme měli čtyři roky složené v krabicích, takže už jsme si ani nepamatovali, jak vypadají, ale hodí se sem skvěle.

Tomáš: Dělal jsem sám i elektriku, rozvodnice pro celé patro je ukrytá ve vestavné skříni stejně tak jako kondenzační kotel. Je to dřevostavba, proto jsme na proudových chráničích opravdu nešetřili. Navymýšleli jsme si různá ovládání světel z různých míst tak, abychom se nemuseli zvedat z gauče, když si vzpomeneme, že při sledování televize chceme zhasnout hlavní světlo a rozsvítit si jen náladovou lampičku. Velkým oříškem bylo sehnat keramické spínače, které lidé spíš shánějí, než prodávají. Nakonec jsme uspěli u firmy ABB.

Byt je plný originálních nápadů, až člověk neví, co obdivovat dřív.

Tomáš: Je to tak, hodně věcí jsme použili jinak, než k čemu byly originálně určené, případně vyrobené ze zbytků, co dům dal. Například nám zůstaly vymlácené krajinky ze stropů, které nám bylo líto vyhodit, protože se na nich léta hezky podepsala. Obrousil jsem je a obložil jsem jimi část stěn v ložnici a obývacím pokoji.

Na půdě jsme našli staré noviny včetně dobových krkonošských deníků, další jsme získali od kamarádů. Vystříhali jsme články a sloupky týkající se hudby, filmu a kultury, které jsme použili na podlahu v TV a hudebním koutku, a události z roků našeho narození zase přišly na stěnu podél schodů.

Úchytky na dveřích skříní mají původně sloužit jako úchytky na bedny pro hudebníky, svítidla vyráběla manželka ze starých svícnů, staré dvojlinky a podobně. Žebřík, který visí nad schody, stloukal ještě manželčin otec, když stavěl tenhle barák. Je příjemné, že nám tady všechno prošlo rukama.

V obývacím pokoji nevidím klasickou pohovku, ale něco, co vypadá jako velká postel.

Yveta: Vzhledem k tomu, že k obytnému prostoru s kuchyní máme navíc už jen jednu místnost, která v tuhle chvíli slouží jako ložnice i dětský pokoj současně, víme, že ji jednou přenecháme dětem a budeme potřebovat někde spát. Proto manžel vyrobil velkou postel o rozměru 220 x 190 cm, na kterou jsme pořídili klasickou matraci a nechali ušít postranní polštáře. Skvělé je, že se na ni vejdeme všichni, protože rádi společně sledujeme pohádky.

V koupelně nevidím kachlíčky, ale měděné destičky…

Tomáš: Jsou to tištěné spoje, které jsem dostal od kamaráda. Manželka z nich nejprve chtěla vyrobit zvonkohru, ale nakonec složila mozaiku, kterou jsme se rozhodli použít jako dekoraci na stěnu do koupelny, abychom trochu oživili betonovou stěrku, protože kachlíčky jsme nechtěli. Z měděných trubek jsme si nechali vyrobit originální topení.

Kde jste nakupovali zařízení koupelny a svítidla?

Yveta: Sanitu, dřez, baterie i osvětlení koupelny jsme nakoupili v Castoramě v Polsku. Byli jsme tam poprvé a výběr i nižší ceny nás hodně překvapily. Za černozlaté lampy v obývacím pokoji jsme si připlatili, ale nelitujeme.

Jakou nejhezčí vzpomínku na budování máte?

Tomáš: Vzhledem k tomu, že jsme pracovali pouze o víkendech a ve dnech volna, protáhla se celá rekonstrukce na dva roky. Na podzim mezi budováním jsme se stihli vzít. Odkládali jsme svatbu, ale nakonec jsme si řekli dost, pořád bude něco důležitějšího, a během tří týdnů jsme se vzali.

Další pozitivní vzpomínka je na hradeckou firmu Redok, kterou nám po tom, co jsme nemohli sehnat firmu, která by nám opravila střechu a ne ji rovnou chtěla měnit za novou, snad přihrál někdo shora. Tak perfektní a rychlé jednání, dělníky, kteří si po sobě uklidili i ten nejmenší nepořádek, z toho jsme byli dlouho v šoku. Jen je trochu smutné, že vám zrovna tohle zdůrazňuju, když by to vlastně mělo být normální.

Další krásné interiéry, zajímavé návštěvy a více inspirace najdete v této rubrice a na našem partnerském portále Modernibyt.cz.

Předvánoční víkendy plné designu

Po oba víkendy bude na Náměstí i 13 pečlivě vybraných stánků s jídlem a pitím, které jinde nenajdete: KOKO food (alias Menu domů) se svými vývary (adventní víkend 17. – 18. 12.), Herbert sirupy (adventní víkend 10. – 11. 12.) a nebudou chybět ani tradiční coffee-blogeři z ILoveEspresso se svařeným vínem i kávou, která v rukách baristů vzniká bleskovou rychlostí a přesto v nejvyšší kvalitě. “I když za víkend vydáme přes 1700 káv, baví mě připravovat každou jednotlivou z nich.” vypráví o svých zkušenostech z předešlých Dyzajn marketů Karolína Michálková, baristka ILoveEspresso.

Dyzajn Market ZIMA: Po oba víkendy bude na Náměstí i 13 pečlivě vybraných stánků s jídlem a pitím, které jinde nenajdete: KOKO food (alias Menu domů) se svými vývary (adventní víkend 17. - 18. 12.), Herbert sirupy (adventní víkend 10. - 11. 12.). (Foto: KOKO Food)

A co bude tentokrát jinak? Změna názvu Piazzety na Náměstí Václava Havla, nové sochy Srdce Kurta Gebauera, dva víkendy plné dyzajnu a téměř dvojnásobek dyzajnérů, které můžete poznat.

Těšit se můžete také na workshopy nejen pro děti ve vyhřívaném stanu. První víkend 10. – 11. 12. se budou skládat origami jeřábi na stromeček “splněných přání” pro dětský domov. Dále bude tento víkend poprvé představena předvánoční dílna, kde s dětmi zvládnete kompletní přípravu na Vánoce: “Napíšeme společně dopis Ježíškovi, vyrobíme ozdobu na stromeček a nakonec vše zabalíme do vlastnoručně vyzdobeného balicího papíru. V našem workshopu budou zdarma k vyzkoušení i některé z našich produktů a aktivit,” představuje projekt Pipasik Zuzana Šuleková, jedna ze dvou autorek.

Dyzajn Market ZIMA: O druhém víkendu (17. - 18. 12.) bude opět připraveno tvoření se značkou Pipasik, protože příprav na Vánoce není nikdy dost.

O druhém víkendu (17. – 18. 12.) bude opět připraveno tvoření se značkou Pipasik, protože příprav na Vánoce není nikdy dost. A také se můžete těšit na workshop s tvůrci nově vzniklého Národního filmového muzea NaFilM (Palác Chicago na Národní třídě). “Staňte se na Dyzajn Marketu na chvíli filmaři a oživte svoje kresby nebo zdánlivě neživé předměty! Fantazii se v animaci meze nekladou! Navíc u nás zjistíte, jak byla vyrobena většina zvuků ve vašem oblíbeném filmu a k čemu se používá hlávka zelí, sešívačka nebo mlýnek na kávu!

Druhý a třetí prosincový víkend se Dyzajn Market rozprostře na nově pojmenovaném Náměstí Václava Havla v Praze. Těšit se můžete mimo jiné na workshop s tvůrci nově vzniklého Národního filmového muzea NaFilM (Palác Chicago na Národní třídě).

Pokud byste si raději než film odnesli dyzajnovku, vyrobte si u nás originální šperk z filmového negativu,” láká Terezie Křížkovská, jedna z autorek projektu NaFilM. “A kdo se chce podívat přímo do filmového muzea, ať se s námi vydá na komentovanou prohlídku!” doplňuje Adéla Mrázová, druhá z mladých žen, které za projektem stojí.

Oba víkendy stojí za to přijít, protože každý bude jiný. Vánoce budou blíž a blíž a vy můžete zažít jejich přípravy a shánění dárků originálně a v pohodě na novém Náměstí Václava Havla.

Druhý a třetí prosincový víkend se Dyzajn Market rozprostře na nově pojmenovaném Náměstí Václava Havla v Praze. Dva víkendy po sobě se až 300 designérů, autorů, tvůrců a výtvarníků sejde pod jednou “střechou” a představí svoji tvorbu široké veřejnosti. (Foto: Tomáš Polák, Dyzajn Market - Podzim) Více informací naleznete na našem Facebooku a na FB stránce události.

Nedostatek financí v domácnosti: Kde si půjčit?

(Komerční prezentace)

Jak se zorientovat v nabídce?

Poskytovatelů půjček před výplatou existuje v našich končinách nepřeberné množství. My jsme pro vás vybrali rovnou tři, kteří patří k absolutní TOP špičce. Půjčit si u nich navíc můžete i pár stovek nebo dokonce několik tisíc! To vše samozřejmě bezpečně, bez zbytečného papírování a komplikací.

Když potřebujete půjčit do výplaty…

Ideální variantou pochopitelně je, pokud si nemusíte půjčovat vůbec. Jestliže ale nějaká taková situace nastane, je dobré vědět, kde hledat pomoc. Zajímavou alternativou je Ferratum půjčka, díky níž získáte 500 až 10 000 Kč prakticky na cokoli. Rychlá půjčka Ferratum je navíc určena všem žadatelům, kteří si nemohou dovolit na své peníze čekat.

Zajímavé výhody může čerpat také stálý klient společnosti Ferratum. Ty spočívají v ještě rychlejším schvalovacím procesu nebo bonusovém programu, díky němuž získáváte výrazné slevy a další neméně atraktivní odměny.

Pro nečekané výdaje

Nevyšli jste s výplatou a již nyní víte, že pár stovek vás jednoduše nevytrhne? Pokud se potýkáte s vyššími výdaji, pak oslovte společnost, která nabízí půjčky většího rozsahu. Jednou z nich je i Japonská půjčka, díky níž získáte 1 až 15 tisíc na cokoli.

Protože jde o poměrně nový produkt, který je doménou nebankovní společnosti, pravděpodobně vás bude zajímat sekce „Japonská půjčka – reference“. Zde se dočtete skutečné hodnocení klientů, kteří již mají s tímto produktem osobní zkušenosti.

Na rekonstrukci i dovolenou

Brát si půjčku na dovolenou nebo vánoční dárky, není příliš prozíravé. Pokud ale nemáte jinou možnost a potřebujete třeba zrekonstruovat byt nebo vyměnit starou pračku za novou, vyplatí se oslovit známého a zkušeného poskytovatele půjček.

Jedním z nich je i společnost Crediton a její Crediton půjčka. V případě řádného splácení vám může být poskytnuta Crediton opakovaná půjčka, díky níž máte nárok až na 20 000 Kč. Jednoduchá půjčka přes SMS od Creditonu se splatností 1 až 40 dnů se vyznačuje zejména rekordně rychlým posouzením žádosti.

Pozor na to, kolik si půjčujete!

Ačkoli se může zdát, že spodní hranice půjček je v případě potřeby zcela zbytečná, ne nadarmo finanční experti radí, že je vždy dobré „držet se při zemi“ a raději si půjčit a splatit méně, než naopak. Pokud si totiž sjednáte vyšší půjčku, máte tendenci více utrácet (mnohdy také za) zbytečnosti.

Slavnostní jiřinky

Prvními Evropany, kteří se s jiřinkami setkali, byli krvaví dobyvatelé Mexika, kteří však neměli oči pro květiny, ale jen pro zlato. Aztékové jiřinky nazývali „acocotli“ a pěstovali je jako okrasné, léčivé, jedlé i k náboženským obřadům. Duté dřevnaté stonky jednoho druhu využívali dokonce jako malá potrubí. Již tenkrát patrně zkoušeli jiřinky křížit a šlechtit, což později značně mátlo evropské botaniky, kteří leckdy nerozeznávali původní druhy od aztéckých kultivarů.

Pro vědu jiřinky objevil roku 1784 v Mexiku ředitel tamní botanické zahrady Vincent Cervantes. Rod však popsal botanik A. J. Cavanilles v Madridu roku 1791 a pojmenoval ho na počest švédského kolegy A. Dahla – Dahlia. První druh byl nazván D. pinnata a rozkvetl v madridské botanické zahradě. Je známo, že měl poloplné květy a patrně to nebyl botanický druh, ale přírodní hybrid druhů D. pinnata a D. coccinea.

Evropské šlechtění začalo poté, co bylo několik rostlin roku 1802 odesláno do Paříže a o dva roky později do Německa. Zde dostaly jiné jméno (protože rod Dahlia již existoval), německý profesor Willdenow je popsal jako rod Georgina a o několik let později je další botanik K. Sprengel překřtil na Georgia. Ačkoliv později byla obě jména prohlášena za neplatná, dodnes působí zmatek v literatuře.

Jiřinkové slavnosti

Ve východních Čechách v první polovině 19. století působilo několik vynikajících amatérských pěstitelů a šlechtitelů jiřinek evropské úrovně. Nejznámějším byl patrně dašický farář Turek, jehož sbírka čítala přes 1 100 odrůd, ale sběratelů i obdivovatelů jiřinek bylo mnoho. Vlastenecká nálada tehdejší doby přinesla myšlenku uspořádat velkou výstavu, sjezd pěstitelů i příznivců a den zakončit hostinou a jiřinkovým bálem. Slavnost se uskutečnila roku 1837 ve Skaličce u České Skalice, kde působil znalec a pěstitel jiřinek páter František Hurdálek, který spolu s krajským guberniálním radou Reylem z Hradce Králové vše organizoval. Slavnost to byla přenádherná, vystaveno bylo přes 300 českých odrůd, z nichž porota ocenila ty nejlepší. Jiřinkový ples vešel ve známost jako svatební bál Boženy Němcové. Jiřinkové slavnosti pak proběhly ještě několikrát, naposledy roku 1847, účastnil se jich například profesor a spisovatel V. K. Klicpera nebo vévodkyně Zaháňská. Téhož roku v prosinci však páter Hurdálek zemřel a nikdo další se již organizace neujal.

Jiřinky v přírodě

Necelých třicet původních druhů jiřin roste v Mexiku a Střední Americe. Tyto rostliny z čeledi hvězdnicovitých (Asteraceae) rostou ve své domovině většinou v horách, kde se musí v pozdním létě a na podzim vyrovnat s dlouhým obdobím sucha. Zásobními orgány vody jsou kořenové hlízy.

Duté stonky se mnohonásobně větví. Listy jsou jednoduché až třikrát zpeřené, z jejich úžlabí vyrůstají dlouze stopkaté úbory s terčem nenápadných plodných kvítků, obklopeným jasně zbarvenými květy jazykovitými. Plodem je zploštělá nažka. I u původních druhů se vyskytují plnokvěté nebo poloplné formy, možná jsou však důsledkem prastarých indiánských výběrů a šlechtění.

Z původních druhů je pro zahradnické využití nejdůležitější D. pinnata z Mexika, známější pod synonymem D. variabilis (tak se označovaly její poloplné formy), někdy se užívá i synonyma D. superflua nebo D. rosea. Dorůstá výšky 90 až 150 cm, barva květů je velice proměnlivá, často různá i na jediné rostlině, základní je však růžová.

Velmi krásným a výrazným druhem je D. coccinea, která roste v horách jižního Mexika a Guatemaly. Dosahuje zhruba metrové výšky, má dvakrát zpeřené listy a její cihlově červené, asi 6 cm široké květy nelze přehlédnout. Při křížení kaktusokvětých forem sehrál svou roli i D. juarezii, opět 100 až 150 cm vysoký druh s šarlatovými kvítky nestejné délky.

Ovšem největším zážitkem bylo setkání s D. imperialis na stráních deštivé guatemalské vysočiny – velké, ametystově růžové květy jiřinek se zde vznášely nad střechami indiánských chaloupek ve výšce kolem čtyř metrů.

Podobně impozantní je i D. excelsa, její výška se pohybuje mezi 180 až 450 cm. Listy dorůstají délky 90 cm a 15 cm široké úbory mají bílé, na bázi červeně zdobené jazykovité květy. Vyskytuje se v horách Mexika.

Šlechtění, křížení, vybírání těch nej…

První plnokvětá odrůda byla vyšlechtěna v Německu kolem roku 1810, o dalších deset let později se objevily první plnokvěté odrůdy s kulovitým květenstvím, v roce 1830 typy anemonkovité a posléze desítky, stovky a tisíce dalších kultivarů. Nyní se v zahradách pěstují jen kříženci ve formě jednoduché, poloplné a plnokvěté.

Odrůdy se dále dělí do skupin podle tvaru a rozmanitosti úboru: jednoduše kvetoucí Mignon, anemonkovité, náhrdelníkovité, dekorační, leknínovité, kulovité, pomponkovité, kaktusovité, semikaktusovité. V těchto skupinách pak existují další formy, podle velikosti úboru, výšky a dalších znaků (třepenité, pavoukovité, chryzantémovité, orchidejovité a další).

Jiřinky mají neobyčejně širokou škálu barevných odstínů, ve které chybí pouze modrá. Nyní světový sortiment tvoří několik desítek tisíc odrůd a každoročně jich přibývá kolem dvou stovek. Módní novinkou posledních let se staly drobné, jednoduše kvetoucí odrůdy, které se skvěle hodí do nádob a větších truhlíků na balkony i terasy.

Jak je pěstovat

Vyžadují plné slunce (ve stínu špatně kvetou), hlinitou, na živiny bohatou půdu s neutrální nebo mírně alkalickou reakcí. Během vegetační sezony potřebují dostatek vláhy. Množí se dělením podzemních hlíz, jednoduše kvetoucí typy skupiny Mignon i semeny.

Protože ve středoevropském klimatu nejsou mrazuvzdorné, vyrývejte je pozdě na podzim, až když namrznou květy (hlízy ke konci vegetace nejvíce přirůstají) a s krátkým kořenovým krčkem je očištěné uložte v chladném a dobře větraném sklepě. Proti vysychání postačí vložit hlízy do čistého mikrotenového sáčku. Na jaře sázejte hlízy koncem dubna, koupené rostlinky, až když teploty přestanou klesat pod nulu. Kvetou od června do října, do prvního mrazu.