Celý článek o návštěvě domu spolu s technickými informacemi a půdorysem najdete na našem partnerském portálu Mujdum.cz.
Blog
Vodní tvrz: Chvála starým mistrům
Podle dochovaných pramenů byla původní tvrz postavena ve 2. polovině 13. století a současnou podobu získala v letech 1738 až 1745. Na konci 18. století se uskutečnily rozsáhlé vnitřní úpravy a tvrz sloužila až do konce druhé světové války vratislavskému arcibiskupství.
V letech 1970 až 1982 probíhala přestavba celého areálu, ale až současná doba přinesla zásadní změny v postupech při rekonstrukci tohoto cenného historického objektu. Šlo převážně o konstrukční sanaci zhlaví stropních trámů napadených dřevokaznými houbami. Narušené byly i části krovu, což vedlo k určitým pochybnostem, ale odborné posouzení nakonec prokázalo velmi dobrý stav původního dřeva.
Posouzení odborníků
Z průzkumové dokumentace vyplývá, že se ke stavbě používalo především jedlové dřevo. Krov nad hlavními třemi křídly starobylé tvrze pochází ze stromů pokácených v letech 1737–38. Původní pozednice krovu vstupní brány je ze smrkového dřeva káceného v sezoně 1784–85.
Dochovaná konstrukce krovu se pyšní unikátními pracnými detaily plátovaných krytých spojů na ztužujících páscích a také náročným řešením souběhu spojů na sloupcích stolic.
„Jde o přesnou, pečlivou a reprezentativní tesařskou práci, která jen obtížně hledá srovnání s prací dnešních řemeslníků. Původní barokní konstrukce krovu se dochovala v ucelené podobě a je cenným dokladem vysoké úrovně stavebních řemesel první poloviny 18. století,“ upřesňuje jeden z autorů odborného posudku Michal Kloiber, vědecký pracovník Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, CET Telč.
Ve zprávě stavebnětechnického průzkumu, kterou nám dává k nahlédnutí, se dočítáme o pochybeních v předcházejících rekonstrukcích (zejména již zmíněná 70. léta 20. století), o značně necitlivém zásahu do nosných konstrukcí krovu.
Zasažené konstrukce opravovali řemeslníci pomocí nejrůznějších příložek, destruovaná zhlaví krokví ponechávali v původním stavu nebo je v nejproblematičtějších místech vypodložili bez jakékoli návaznosti na statiku celé konstrukce.
Dřevo nebylo ošetřeno proti napadení biotickými škůdci, podkladové latě štípaných šindelů nezohledňovaly klimatické podmínky, kterým je historický objekt trvale vystaven. Použitím lokálně neodkorněného dřeva došlo k následné další infekci dřevokazným hmyzem (zejména tesařík krovový a červotoč proužkovaný).
Navržená opatření
Podle stavebnětechnického posouzení a návrhu sanace bylo nutné odstranit všechny krytiny a latě, doplnit nosné konstrukce a učinit taková opatření proti zatékání do objektu, aby bylo definitivně vyloučeno zatékání do podkroví a tím možnost výskytu dřevokazné hniloby.
Veškeré nové dřevěné materiály řemeslníci před zabudováním důkladně chemicky ošetřili, a to včetně nově provedených řezů při výrobě tesařských spojů. Zvláštní pozornost byla věnována později nepřístupným místům.
„Konstrukce střechy je velmi citlivá záležitost. Vlastní rekonstrukce i výběr materiálu vyžadují skutečného mistra. Při výrobě šindelů je třeba použít dostatečně hustý materiál, štípaný včetně drážky, a po ukončení tesařských prací důkladnou konzervaci,“ dodává Michal Kloiber.
Dřevo přežije staletí
Z doložených obrázků je patrné, že krovy jižního a západního křídla jsou poměrně dobře přístupné a povrch dřeva byl bez nátěrů. Z původního barokního krovu věže jesenické tvrze se podle dokumentace dochovaly pouze vazné trámy a několik druhotně použitých prvků.
Na základě stavebnětechnického průzkumu zpracovaného Michalem Kloiberem byla většina původních prvků historické konstrukce krovu zachována. Autor průzkumu konstatoval, že dřevěné prvky, byť i lokálně narušené, vykazují požadované tuhostní a pevnostní parametry.
Výsledek je podložen mnohaletými zkušenostmi při posuzování dřeva zabudovaného v historických stavbách, které často vykazuje lepší mechanické vlastnosti než dřevo dnes používané. V případě sanace Vodní tvrze Jeseník tak bylo možné ponechat 85 % původních prvků krovové konstrukce.
Ušetřily se značné peníze, které se následně použily na obnovu původního konstrukčního systému stropu výstavní místnosti ve východním křídle, kde byla v minulosti provedena velmi neodborně sanace uhnilých zhlaví stropních trámů.
Jak zabezpečit garáž? Neproniknutelnými vraty.
(Komerční prezentace)
Zrovna v případě garáží je totiž dokázáno, že většina zlodějů nehledá svou kořist jenom v tomto prostoru, ale hledá přímý přístup dál do domu, a to například vnitřním oknem nebo spojovacími dveřmi mezi garáží a domem.
Lup bývá pro zloděje dostatečně velký i v případě, že z garáže do domu přímý přístup neexistuje. Netřeba snad vyjmenovávat: auto s veškerou výbavou, nářadí, disky k automobilu, pneumatiky, nosiče na střechu, jízdní kola, lyže, držáky a další příslušenství. Málokdo má spočítanou hodnotu všeho, co ve své garáži vlastně skladuje.
Bezpečnost vrat je klíčová
Jednatel společnosti Hörmann Česká republika, Ing. Vít Kareš, k tomu říká: „V té situaci je pak důležité mít dobře zabezpečená garážová vrata, aby se jimi nikdo nemohl ani ve dne ani v noci dostat dovnitř.“
Nejdůležitější je přitom mechanická ochrana. Je nutné zabezpečit, aby garážová vrata nešla násilím zvednout. Společnost Hörmann jako celoevropsky jediná disponuje technologií, která je instalována přímo na vodicí kolejnici, kdy se jezdec zablokuje v západce, která jakýkoli násilím vynucený pohyb vrat znemožní.
Jak to funguje:
Jde prakticky o ochranu proti vypáčení. Pokud jsou garážová vrata zavřená, zapadne zámek automaticky do dorazu vodicí lišty. Patentované zamykání vrat funguje mechanicky, tedy i bez elektrického napájení například při výpadku proudu.
Bezpečnost i pro vítané hosty
Vrata však musí být bezpečná i pro ty, kteří jsou v domě doma. Mezi nejdůležitější bezpečnostní prvky, které zamezují zejména zranění dětí, patří ochrana proti sevření prstů v oblasti vratových článků. Boční uzavřené zárubně zase brání vsunutí ruky.
Zvláštní pozornost se věnuje i zajištění tažných lan a pružin. Patentovaný systém dvojitých pružin (pružina v pružině) zamezuje pádu vratového křídla při prasknutí jedné z nich, což je u svisle otevírajících se sekčních vrat zvlášť nezbytné. Pro ještě větší bezpečnost je možné si nechat nainstalovat bezdotykovou světelnou závoru.
Všechna vrata Hörmann splňují bezpečnostní předpisy podle evropské normy EN 13241-1. Díky tomu má zákazník jistotu, že kupuje výrobek, který splňuje všechny bezpečnostní standardy.
Více informací na www.hormann.cz.
Nepořizujte si klimatizaci…
(Komerční prezentace)
V tom baráku se nedá žít: v létě horko, v zimě zima, na jaře a na podzim ještě k tomu vlhko! Co s takovým bydlením, říkáte si.
Zaplať pán bůh, žijeme v době, která má snadná a rychlá řešení vždy nadosah. Zakoupíte výkonnou splitovou klimatizaci a pár pohlcovačů vlhkosti k tomu. Budete měnit filtry, dolévat osvěžovače, vylévat nádobky s vodou a objednávat technické prohlídky. Bude vám ale dobře a se vztyčenou hlavou ustojíte i macaté účty za elektřinu, neboť žít se má dobře a naplno. Ale jde to i jinak: zdravěji, levněji, užitečněji a taky radostně.
Klimatizujte starým papírem
Tentokrát je titulek myšlen doslovně. Velmi zajímavých výsledků lze dosáhnout v tomto smyslu foukanou tepelnou izolací z celulózy Climatizer Plus, kterou tvoří jemné vločky vyrobené z tříděného novinového papíru.
Vláknitá izolace funguje na principu mikroprostorů vyplněných vzduchem, který je uzavřený mezi vlákny. Tepelně izolační kvalita závisí na jemnosti rozdrcení papíru s co největším počtem co nejmenších prostor a vláken, které nesmí mít příliš vysokou tepelnou vodivost a musí být dostatečně dlouhé.
Této vlastnosti se dosahuje speciální technologií rozvláknění v patentované turbíně, která je k vláknům velmi šetrná a maximálně zachovává jejich původní délku. Výhodou tohoto typu izolace je vysoká měrná tepelná kapacita, to znamená Cd=1919 až 2142 J/kg.K, takže výborně funguje v létě i zimě s dostatečnou tepelnou setrvačností.
V praxi denního cyklu to například znamená, že vrstva této izolace je schopná naakumulovat denní dávku sluneční energie takřka až sedm hodin a nežádoucí teplo se tak v létě nedostane do interiéru. V noci pak naakumulované teplo „vypouští“ zpět tam, odkud přišlo. Podobně to například funguje i v zimě z druhé strany, kdy Climatizer Plus nepouští teplo ven.
Porovnejte tuto schopnost tepelné setrvačnosti s jinými tradičními izolanty, ale rádi vám ušetříme čas – tak dlouho žádný jiný teplo nezadrží. Proto jsou tento materiál a aplikační technologie zafoukávání doporučovány pro izolace obvodových plášťů, stropů a střech. Izolace se dá aplikovat suchou cestou během několika hodin.
Vlhkost bez zvlhčovače
Unikátní schopností celulózové izolace je, že dokáže pracovat s vlhkostí. Pokud je jí v interiéru příliš, dokáže stav regulovat tím, že část vlhkosti pojme do své struktury. Jakmile se situace obrátí, vypouští Climatizer Plus vlhkost zpět do ovzduší. Udržuje se tak nejenom stálé a příjemné, ale i zdraví prospěšné mikroklima, které uvítají nejenom astmatici.
Pokud se vlhkost dostane do konstrukce – např. rosný bod,
vlhké zdi apod. – celulóza vlhkost vstřebá a jako piják jí distribuuje dál. Místo tak zůstává suché, vlhkost se „roztáhne“ do velké plochy a po změně klimatických podmínek se ztratí způsobem popsaným výše. A o tom, že to není jenom tak, svědčí i dvacetiletá záruka firmy Ciur na izolaci. Navíc cena práce je obsažena v ceně materiálu. To u klimatizace nedostanete.
_636x424.jpg "Celulózová izolace Climatizer Plus (CIUR)")
Klidně si tu klimatizaci kupte
Jde jen o to, že aplikací Climatizeru Plus buď taková nutnost zcela zanikne, nebo si budete moci vybrat spotřebič s mnohem nižším výkonem a to i v případě topidla. A to už jsou zcela reálné investiční a provozní úspory. Pokud tedy pomineme ty do svého zdraví a ekologie.
Více informací najdete na www.vseproizolace.cz.
.jpg)
.jpg)
Bydlení s vůní masivu
S českou rodinnou firmou, která navrhuje a vyrábí nábytek nejen do dětských pokojů, se majitelé setkali poprvé před několika lety, kdy zařizovali dětský pokoj. S originálním návrhem a realizací dětského pokoje v podobě vesmírné stanice byli spokojeni, a tak Lukáše Lédla a Petra Portu z této firmy přizvali i k zařizování ostatních místností v domě.
Do prostorného obývacího pokoje měli navrhnout a vyrobit obývací stěnu a knihovnu. Pro obojí zvolili zajímavou kombinaci materiálů, která se běžně nepoužívá, a to tenké plechové pláty s lakovanou MDF a dýhovanou překližkou.
Knihovnu tvoří zajímavá kombinace materiálů – tenké plechové pláty, na které je navázaná lakovaná MDF a překližka. Stejně řešená je i obývací stěna, ve které jsou ukryté kabely, hi-fi souprava a televize. „Proces výroby těchto dvou kusů nábytku byl z velké části založen na komunikaci jednotlivých profesí. Vše muselo být precizně zpracováno, aby byl výsledek dokonalý,“ říká Lukáš Lédl.
V celém interiéru se objevuje dub v lakované nebo olejované formě, buď jako masiv (jídelní stůl a nábytek v koupelně) nebo jako dýhovaná překližka (knihovna, konferenční stůl a ostatní). V průběhu realizace majitelé oslovili také architektku Dagmar Stéeovou, která se podílela na návrhu zařízení pracovny, konferenčního stolku do obývacího pokoje, jídelního stolu a komody do kuchyně a také nábytku do předsíně a koupelny.
Komoda plná bylinek
Majitelka sbírá a suší bylinky, proto architektka navrhla komodu na míru přímo určenou ke skladování usušených bylinek. Po celé komodě jsou vyfrézované lístky bylin, kterými má pronikat jejich vůně ven. Výsledkem je opět dokonalá kooperace mezi architektkou a truhláři, kteří komodu neboli bylinkář podle jejích návrhů vyrobili.
Další etapou byla pracovna, která slouží zároveň jako pokoj pro hosty. Nábytek do pracovny je vyroben ze smrkového masivu, který má evokovat selský styl. V pracovně umístěná pohovka s čalouněním je vybavena výsuvným systémem, díky kterému se z ní rázem stane manželská postel poskytující hostům dokonalé pohodlí.
„Majitelé mají velmi dobrý vkus a rádi experimentují, což je nám sympatické a blízké. Ocenili jsme, že nám ponechali volnou ruku a nechali nám prostor pro naši vlastní seberealizaci.“
Architektka Dagmar Stéeová říká: „Na každý projekt se vždy snažím dívat novýma očima. Každý projekt je pro mě důležitý, nehledě na velikost či složitost, hlavním cílem je spokojený úsměv všech na konci.“
Autoři |
|
Lukáš Lédl a Petr Porta, odborníci na dětské interiéry s vlastní truhlářskou dílnou vystupují pod vlastní značkou dětského nábytku Devoto. Spolupracují s architekty a jsou schopni přijmout i větší zakázky nábytku do celého bytu. Jejich práci si můžete prohlédnout v jejich nově otevřeném showroomu v Kodaňské ulici v Praze 10. |
Další zajímavé interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.
.jpg)
Potěšení s příchutí skořice a speculoos
POMŮCKY:
2 šálek Pixie Envivo Lungo
1 nádoba se širokým hrdlem
1 šlehač mléka
INGREDIENCE:
1 kapsle Envivo Lungo Grand Cru
1 lžička pomazánky speculoos
120 ml mléka
2 cl skořicového sirupu
1 celá skořice na zdobení
GRAND CRU Envivo Lungo
POSTUP:
Na dno šálku dejte 1 lžičku pomazánky speculoos
Přidejte kávu Envivo Lungo (velikost Lungo – 110 ml)
Zamíchejte
V nádobě se širokým hrdlem smíchejte teplou mléčnou pěnu ze 120 ml mléka s 2 cl skořicového sirupu
Polovinu přelijte do šálku
Ozdobte celou skořicí
Zdroj: www.nespresso.com
Fascinující fasáda
(Komerční prezentace)
„Ta fasáda je kouzelná!“ Přesně tato slova si asi řekne většina kolemjdoucích, kteří projdou kolem domu Floriana Pollaka, jež se nachází v malé rakouské obci Retzbach. Stavba domu byla pro Pollaka a jeho rodinu splněným snem, na kterém se podílela i renomovaná architektonická kancelář Maurer & Partner.
Budova, kterou vytvořili, teď vyvolává naprostou senzaci, i když lidi zároveň i trochu rozděluje. Pro konzervativnější oko je fasáda barevná až příliš, zatímco milovníci moderního designu jsou doslova uchváceni fascinující hrou barev a proměnlivostí fasády. Dům vlastně působí tak trochu jako chameleon.
Zrcadlo, zrcadlo, řekni mi…
Dům na celý život v jedné jediné barvě? To je přece nuda, pomyslel si pokrývač Florian Pollak z Retzu. Společně s architektonickou kanceláří Maurer & Partner pak navrhl vlastní dům tak, aby se v něm snoubilo vše, co je pro něj důležité: tedy prvotřídní materiály, vysoká kvalita a navíc ještě špetka něčeho unikátního a netradičního. Všechny tyto tři podmínky naráz mu dokázaly splnit až fasádní desky PREFA Reynobond.
Velké kino a opojení barvou
Podle dopadu světla, počasí nebo denní a roční doby mění dům rodiny Pollakových svůj vzhled a doslova hraje všemi barvami: od bronzové přes zelenou až po fialovou. Díky tomu je každý pohled na budovu tak trochu nový a překvapivý, a to nejen pro jejího majitele, ale i pro kolemjdoucí. Dům navíc dokonale zapadá do okolní krajiny, stojí totiž uprostřed zeleně a v popředí má malé jezírko na koupání.
„Někdy, když stojím v zahradě, připadám si, jako bych byl v kině, ale pokaždé na novém filmu. Dům mi zkrátka vždy ukáže něco nového,“ říká Florian Pollak.
Variaci optických efektů umožňuje vrstva s křišťálovým efektem v barvě PREFA Spring Lake, která odráží světlo jako zrcadlo, a sama se pokaždé předvádí v novém hávu.
Dokonale maskovaný chameleon
Živoucí a hravý vzhled fasády ve stále nových barevných odstínech jde ruku v ruce s přísným geometrickým tvarem celé budovy. Moderní, dvoupatrová stavba se skládá z několika krychlí a nenajdete na ní jakéhokoli zaoblení. „Velká budova s ostrými hranami by v bílé barvě vypadala jako kasárna. Díky fasádě PREFA ale působí velmi příjemně a zajímavě. Kromě toho je dokonale maskovaná a přizpůsobuje se svému okolí jako chameleon,“ uvádí Maurer.
Slabost pro inovace
„Jasné linie stavby skýtaly perfektní předpoklad pro použití fasádních desek PREFA.“ Ty mají totiž ještě jedno velké plus: „Dají se bez problémů ohýbat přes rohy. Nevznikají tak ostré hrany, styky či podhledy. Desky Reynobond jsou skvělé pro všechny, kdo ocení dokonalé provedení v detailu,“ konstatuje Florian Pollak.
Pro něj, který je profesí pokrývač, byl vždy na prvním místě výběr materiálu a možnosti jeho zpracování. Rozumí se samo sebou, že on sám v rámci osvědčeného partnerství s architektem Maurerem přiložil na fasádě svého domu ruku k dílu, aby v týmu čtyř spolupracovníků po dobu pěti týdnů perfektně položil 450 fasádních desek.
„Už jsme spolu zrealizovali spoustu projektů a vzájemně si na sobě ceníme spolehlivosti a vysokých nároků na kvalitu,“ dodává Pollak, který se úpravami na domě, v dvojroli investora i řemeslníka, naučil zase spoustu nových věcí, které využije ve své profesi.
Společnost PREFA Aluminiumprodukte má dokonalý cit pro detail – stejně jako pánové Pollak a Maurer. A právě díky detailům vypadá celý dům tak působivě. Jako příklad za všechny uveďme hranaté svody, které jsou navrženy přesně tak, aby se optimálně hodily k využití na moderních stavbách. Architekt Ernst Maurer dodává: „Díky novému hranatému provedení lze nyní svody PREFA architektonicky dokonale integrovat, zkrášlí jak ploché střechy, tak krychlové stavby.“
Důležité kritérium jménem „trvalá udržitelnost“
Kromě unikátního vzhledu byl pro investora u projektu rozhodující také aspekt trvalé udržitelnosti. Myslel i na likvidaci materiálů z dlouhodobého hlediska. „Dnes ještě nevíme, jak lze určité typy izolace nebo omítky z umělých hmot likvidovat a třídit, tak aby to bylo šetrné k životnímu prostředí, ani jaké náklady nám z toho vzniknou,“ nastiňuje Maurer ekologickou stránku věci.
„Hliníkové fasádní desky PREFA jsou trvale udržitelný materiál. Odšroubují se, sundá se minerální vlna a to je vše,“ dodává Pollak a upozorňuje také na dobrou environmentální rovnováhu hliníkového materiálu při recyklaci. „Případné vyšší náklady při pořízení se v každém případě z tohoto dlouhodobého hlediska vyplatí,“ dodává dále.
Myslet ekologicky
„Přátelská vůči okolnímu světu“ u pana Pollaka a architekta Ernsta Maurera není pouze technologie stavby, ale také souhra s celým jejím okolím. Oběma stavebním profesionálům jde o harmonickou integraci stavby do okolní přírody, o šetrné nakládání se zdroji a o důstojný životní prostor pro všechny uživatele objektu.
V „chameleonovi“ pana Pollaka a jeho rodiny vidí investor splnění všech těchto bodů: dům stojí na kopci uprostřed zeleně, přizpůsobuje se svému okolí, a přesto tvoří opticky poutavý prvek.
Inspirují se i další?
A co se mu na domě líbí nejvíce? „Fasáda,“ odvětí Florian Pollak. „Skvěle se sem hodí. Nejraději bych byl, kdyby z mého domu načerpalo inspiraci co nejvíce lidí!“ A to je další věc, kterou mají stavitel i společnost PREFA Aluminiumprodukte společnou…
Tipy na zahradní nábytek
Než si vyberete konkrétní typ zahradního nábytku, měli byste zvážit, co od nábytku požadujete, jak a kde ho budete využívat. Některý typ nábytku bude vhodnější například na krytou terasu, jiný do relaxačního koutku na zahradě či do altánu. Podstatné je, kolik osob bude nábytek využívat a jak často.
Další kritérium se týká odolnosti materiálu vůči počasí. Otázka může znít také jinak: budete nábytek uklízet, nebo ho chcete mít venku po celou sezonu, popřípadě po celý rok? V prvním případě předem počítejte s místem, kam budete nábytek ukládat. Z tohoto ohledu budou pro někoho nezbytné skládací židle a stůl, někomu postačí stohovatelné židle, někdo má v domě prostoru dostatek a tuto otázku řešit nemusí.
Cena sortimentu zahradního nábytku se pohybuje od pár set korun za kus až po mnohatisícové sumy. Záleží na použitém materiálu (od přírodního dřeva přes kov, plast až po umělý ratan) a kvalitě zpracování. S cenou přirozeně také souvisí uživatelský komfort, trvanlivost a estetické kvality konkrétního typu nábytku.
Z tuzemských dřevin
Klasickým a také nejrozšířenějším materiálem pro výrobu zahradního nábytku je dřevo. Působí na zahradě velmi přirozeně. Nejlevnější zahradní nábytek pořídíte ze smrkového dřeva. O něco kvalitnější je borovice, podstatně dražší a trvanlivější sezení pořídíte z dubového dřeva. Životnost dřevěného nábytku z měkkého dřeva podstatně prodlouží kvalitní nátěr.
Ceny dřevěného zahradního nábytku jsou samozřejmě ovlivněny druhem dřeva i povrchovou úpravou. Nejlevnější sadu čtyř židlí a stolu z měkkého dřeva bez nátěru můžete pořídit již za necelé 3 000 Kč.
Ratanový nábytek
Nábytek z ratanu se dostal na evropský trh v 17. století z jihovýchodní Asie. Velmi oblíbeným se stal především v Anglii, kde se jím zařizovaly zimní zahrady. Ratan je v malajštině výrazem pro tyč. Získává se ze stonků palmy Calamus trachycoleus nebo Calamus monan.
Je pružný, ale také mimořádně pevný. Dá se různě tvarovat a kombinovat, například se sklem či kovem. Ratanový nábytek skvěle vypadá i na zahradě, ale jeho stálé místo by mělo být v interiéru.
Ratanové vlákno totiž působením povětrnostních vlivů ztrácí pružnost a může se pak lámat. Doporučujeme proto ratanový nábytek důsledně uklízet do domu. Jinak je ratan velmi pohodlný a jeho tiché povrzávání je příjemným akustickým doprovodem k odpolednímu lenošení.
Ratanová křesílka opatřená měkkými polštáři mohou být ozdobou příležitostného posezení pod širým nebem a stejně tak přinesou krásu přírodního materiálu i do bytu.
Kovový nábytek
Zahradní nábytek z litiny či z oceli je u nás oblíben už od dob starého Rakouska. Vyrábí se buď celokovový, nebo v kombinaci se dřevem. Litina dobře odolává dešti a rozmarům počasí a podle libosti se dá snadno rozveselit barevným nátěrem. V kombinaci kovu se dřevem můžete mít židli či stůl, jak je známe ze zahradních restaurací z třicátých let.
Ale ani romanticky založení jedinci nepřijdou zkrátka. Právě jim jsou určeny litinové židle a stolky hlásící se k rokoku či secesi. Velmi oblíbený, hlavně pro svou lehkost a „chladnou“ eleganci, je nábytek hliníkový (sestava stůl a čtyři křesla opatřená nepromokavými textilními sedáky stojí kolem čtyř tisíc korun).
Posezení na teaku
Teakové dřevo, původem z tropické Asie, má celou řadu užitečných vlastností. Nejcennější je jeho vysoká trvanlivost a odolnost vůči vlivům počasí či hmyzu a plísním a, díky husté a mastné struktuře, také velká stabilita.
Teakové dřevo je na dotek velice příjemné a netřepí se, je tvrdé a zároveň lehké. Nejčastěji se používá k výrobě lodí a jachet, venkovního nábytku, ale stále častěji nachází uplatnění také při výrobě kuchyňského či koupelnového nábytku.
Na našem trhu naleznete různé typy zahradního nábytku od lehkých skládacích stolů a židliček až po masivní křesla, lavice a rozkládací stoly.
Hlídejte si certifikát |
| Teak se k nám dováží z tropické Asie. Vysazováním nových teakových plantáží se zčásti kompenzuje nárůst oxidu uhličitého v ovzduší. Bohužel vysoké procento teakového dřeva pochází z ilegální těžby. Pokud nechcete podporovat bezohledné plundrování tropických pralesů, doporučujeme nakupovat pouze výrobky z materiálu certifikovaného mezinárodní společností FSC (Forest Stewardship Council) nebo PEFC (Pan European Forest Certification). |
Údržba teaku
Díky své vysoké odolnosti nevyžaduje teakový nábytek žádnou speciální údržbu nebo ochranný nátěr. Neošetřený nábytek získá časem stříbrně šedou patinu, která ale nijak nenarušuje strukturu a kvalitu dřeva.
Pro zachování jeho medově hnědé barvy omyjte nábytek dvakrát ročně vlažnou vodou a přírodním mýdlem. K odstranění zaschlé špíny použijte kartáč nebo houbu. Po tomto očištění nábytek natřete slabou vrstvou teakového oleje (například teakový olej Bondex).
Nábytek z meranti
V posledních letech se i u nás objevuje zahradní nábytek z exotického dřeva meranti. Jde o tvrdé a odolné dřevo dlouhé životnosti, červenohnědého zbarvení, díky kterému je snadno rozpoznatelné od jiných druhů dřevin; přirozeně odolává vodě, dřevokaznému hmyzu i slunečnímu záření. Kresba dřeva a jeho zbarvení je na každém kusu nábytku unikátní, nábytek se hodí do jakékoli zahrady.
Materiály pro zahradní nábytek |
|
Tuzemský dub a modřín: jde o relativně odolné materiály, dub někdy praská Smrk a borovice: nízké pořizovací náklady, krátká životnost a odolnost – dá se zvýšit vhodnou povrchovou úpravou (ovšem není borovice jako borovice, protože zde záleží na výběru kvalitního dřeva; v současnosti se k nám dováží velmi kvalitní nábytek z borovice)
Litinový nábytek: vysoká odolnost a trvanlivost, estetická hodnota, značná hmotnost a křehkost (při pádu se může křehká litina rozbít) Kovaný ocelový nábytek: vysoká odolnost, široké možnosti povrchové úpravy, vysoké pořizovací náklady – jde o solitérní ruční práci Hliník a jeho slitiny: vysoká odolnost proti povětrnostním vlivům bez potřeby dodatečných povrchových úprav, malá hmotnost umožňující pohodlnou manipulaci, vyšší pořizovací cena Tropické liány a proutí (například ratan): pohodlný a lehký nábytek, značný rozptyl kvality, vyžaduje pečlivý výběr a šetrné zacházení, některé ratanové sestavy jsou odolné vůči počasí, některé nikoliv Umělá vlákna (polyester, hularo apod.): vysoká odolnost proti mechanickému poškození i proti povětrnosti, u kvalitních výrobků vyšší pořizovací náklady |
Kanadský cedr, jarrah, teak, bangkirai, jatoba, meranti atd.: dlouhá životnost, výborná odolnost a nenáročná údržba (díky vysokému obsahu olejů ve dřevě skvěle vzdorují vlhkosti i mrazu; jde o nábytek, který může sloužit po několik generací), vysoké pořizovací náklady
Vila Löw-Beer: Secesní dlaždice RAKO
(Komerční prezentace)
S Alfredem a Marianne Löw-Beerovými tady prožila dětství jejich dcera Grete, později provdaná za Fritze Tugendhata. Díky jejím rodičům si manželé Tugendhatovi na horní části pozemku patřícího k Vile Löw-Beer postavili svůj moderní dům, dnes památku UNESCO.
Jádro třítraktové dispozice Vily Löw-Beer tvoří centrální hala s horním prosvětlením. V pravé ose uličního průčelí se nachází hlavní vstup do budovy – průjezdu. Uliční i zahradní průčelí jsou vyzdobena vegetabilním štukovým dekorem. Obdobný se opakuje i na stěnách a stropech v interiérech včetně truhlářských konstrukcí. Secesní rostlinné motivy zdobí také původní keramické dlaždice RAKO v dolním a horním foyer a na litinovém zábradlí vstupního schodiště.
Keramická dlažba RAKO české výroby pocházející pravděpodobně již z přelomu minulého století zde vydržela nezakrytá bez poškození od doby Alfreda Löw-Beera, přes období okupace, poválečná léta včetně fungování domova mládeže, až do dnešních dnů. To potvrzuje mimořádnou odolnost a kvalitu tradičních keramických dlaždic české výroby.
Unikátní zábradlí odkryla až rekonstrukce
Největší část domu tvoří reprezentativní schodišťová hala. Monumentálnost hale dodává přirozené denní světlo, které tam díky velkému střešnímu světlíku prochází. Večer halu prosvětluje lampa umístěná nad ozdobným sklem světlíku.
V obývací části haly upoutá pozornost především mohutný mramorový krb. Dílo podle návrhu architekta Rudolfa Lothara Baumfelda pochází z 30. let a jeho zajímavostí je i to, že nemá komín, je plynový.
Před krbem se nacházel sedací nábytek, který se však nedochoval. Jediným původním kusem nábytku v hale, ale bohužel i v celém domě, je napevno umístěná umyvadlová skříňka v jídelní části haly. Z jídelny lze projít do knihovny s pracovnou a na terasu, odkud je nádherný výhled do zahrady.
Z boční části haly vede prostorné schodiště do patra domu. Masivní secesní zábradlí z jilmu s motivem šištic je zcela zachovalé a původní. Bylo totiž odkryto až při nedávné rekonstrukci. Kde se v 1. patře nacházela původní koupelna, napoví při rekonstrukci odkrytý fragment původní výmalby z počátku 20. století s motivem keramických obkladů. Pro telefon byla určená žulová deska na ochozu v patře vily.
Okno ložnice manželů Löw-Beerových s krásným výhledem na Vilu Tungedhat upoutá zlatým rámem. I když jde o repliku, faktem je, že původní rám byl skutečně opatřený zlatými plátky. Technickou zajímavostí je systém vytápění a chlazení, který v zimě přiváděl teplý vzduch do všech místností a v létě zajišťoval větrání.
Z historie vily a rodiny Löw-Beer
Vila nad lužáneckým parkem byla postavena v letech 1903-1904 pro brněnského textilního továrníka Moritze Fuhrmanna. Domovem rodiny Löw-Beer se vila se stala v roce 1913, kdy ji zakoupil židovský velkoprůmyslník a obchodník s textilem Alfred Löw-Beer (1872 – 1939). Zámožná židovská rodina Löw-Beerů pocházela původně z Boskovic, do Brna se Alfred přestěhoval s manželkou Mariannou a dětmi Maxem, Gretou a Hansem ze Svitávky.
Horní část parcely své vily při ulici Černopolní věnoval Alfred Löw-Beer v roce 1929 své dceři Gretě, provdané Tugendhatové, pro stavbu rodinného domu. Ve 30. letech prošla Vila Löw-Beer částečnými stavebními úpravami, jejichž autorem byl vídeňský architekt židovského původu Rudolf Lothar Baumfeld.
V roce 1939 prchla rodina do Velké Británie, Alfred však zůstal v okupovaném Československu déle, aby zachránil co nejvíce z rodinného majetku. Když pak o Velikonocích roku 1939 pod cizí identitou utíkal z Československa, zemřel za nejasných okolností. Jeho tělo bylo nalezeno na železniční trati u Stříbra v okrese Tachov, tedy vlastně na hranicích protektorátu. Alfred Löw-Beer byl pod falešným jménem pochován ve Stříbře.
Aby rodina zjistila, co se s tatínkem stalo, najala si agenta věhlasné MI5, Paula Dukese, který o svém pátrání po osudu Alfreda Löw-Beera dokonce vydal knihu. Zdali šlo o vraždu, sebevraždu nebo nehodu se však s jistotou prokázat nepodařilo.
Vila Löw-Beer od roku 1940 sloužila potřebám gestapa. Během osvobozování Brna pak byla vážně poničena. Dům byl poškozen několika přímými zásahy bomb a navíc jej gestapo před opuštěním zcela vydrancovalo. Škody podle odhadu z roku 1947 přesáhly jeden milion korun.
Po roce 1946 byla nad objektem ustanovena národní správa, o osm let později se stal majetkem Československého státu. Od roku 1958 je vila nemovitou kulturní památkou. V letech 1962 až 2012 zde sídlil domov mládeže. Roku 2001 byla vila převedena do majetku Jihomoravského kraje, od roku 2012 je ve správě Muzea Brněnska.
Památková obnova se současnou keramikou RAKO
Od padesátých let nedošlo ve Vile Löw-Beer k žádným zásadním stavebním úpravám. V květnu 2013 byla zahájena památková obnova vily, která trvala až do prosince 2014. Autorem projektu byla společnost Arch.Design, s.r.o.
Během téměř dvou let rekonstrukce byla položena nová střešní krytina, opraveny krovy, zateplil se strop a nový kabát dostaly i venkovní omítky. Provlhlé podzemní podlaží bylo izolováno, položeny nové podlahy, instalováno ústřední topení a provedeny nové rozvody (kanalizace, voda, plyn, elektřina). Byla vybudována nová sociální zařízení, kde se uplatnily dlaždice RAKO.
V interiéru byla realizována nová výmalba a nátěry, opravena okna a dveře. Odborně byly restaurovány původní prvky stavby, zejména štuky na stropech, dále kovové části jako zábradlí, mříže okenní i vnitřní, kovová světla, venkovní oplocení, kovové části krbu. Restaurování se nevyhnuly ani kamenné prvky jako sokly, chodníček v průjezdu, venkovní schodiště, obklady krbu a parapetů a dřevěné prvky jako vrata, dřevěné schodiště v hale a obklady. Zcela nově byl zřízen výtah pro invalidy. Kromě rekonstrukce vily byla souběžně prováděna také rekonstrukce zahradního domku (tzv. Celnice) a regenerace zahrady.
V současnosti je ve Vile Löw-Beer instalována expozice pod názvem „Svět brněnské buržoazie mezi Löw-Beer a Tugendhat“, která obsahově zahrnuje dějiny architektury a životní styl měšťanstva v Brně v období od 2. poloviny 19. století až do poloviny století
Architekt Baumfeld
Rudolf Lothar Baumfeld (1903-1988) byl rakouský architekt židovského původu. Po studiích na vídeňské Technice a Akademii výtvarných umění praktikoval mj. v architektonické kanceláři Ernsta Lichtblaua. Na počátku 30. let 20. století byl poradcem oficiálního programu výstavby bytů vídeňské obce a konzultantem u firmy Julius Meinl. V letech 1932-1937 byl činný ve vlastní kanceláři společně s architektem Norbertem Schlesingerem (1908-1980).
V roce 1938 emigroval z Rakouska do Československa. V Brně spolupracoval s architektem Ernstem Wiesnerem. V roce 1940 uprchl z Československa přes Itálii do USA. Od roku 1943 působil v architektonické kanceláři rakouského rodáka Victora Gruena (1903-1980) v New Yorku a Los Angeles. Ve Vídni, Brně a Svitávce pracoval pro několik členů rodiny Löw-Beerů.
Vesnická škola k bydlení
Ve skutečnosti ale šlo o hodně starou školu, v níž se už dávno neučilo. Ta se později proměnila v pekárnu, avšak i ta časem osiřela.
„Přijížděl jsem od jihu a spatřil kopeček s kostelem, pak budovu a obrovské krásné lípy. Zaparkoval jsem, a přestože jsem ještě ani nenahlédl dovnitř, už jsem telefonoval, že to beru,“ vzpomíná Miloš na první návštěvu tohoto půvabného místa, které v pradávnu obývali Keltové.
Společně s manželkou Lucií se pustili do opravy 120 let staré budovy a úpravy velkého přilehlého pozemku. Vysadili nové stromy, keře a rostliny a postupně tu podle slov manželky vytvářejí „koncept jedlého lesa“. Pod košatou lípou vyrostla bylinková zahrádka.
Svoji pozornost zaměřili také na protější kostel s kompletně zachovanými varhanami a ten se snaží probudit k životu. Zvnějšku si stará škola zachovala svou tvář, ovšem uvnitř se proměnila v příjemné a komfortní obydlí.
Žádný design
„Neměl jsem detailní představu, jak by měl dům vypadat. Chtěl jsem venkovský styl, ale stoprocentně funkční, nic moderního a designového. Stylově je mi ale blízké Toskánsko a francouzský venkov. Když jsem procházel přízemí, hned jsem věděl, kde bude kuchyň, kam umístíme kachlová kamna, kde bude obývák,“ vysvětluje majitel.
Po pekařích tu zůstala dodatečně přistavěná část budovy, kterou chtěli původně zbourat, ale nakonec ji přetvořili na velkou koupelnu, kam umístili vířivku. Pod dozorem architektky Denisy Prášilové zbourali hodně příček. Pekárna totiž byla samý sklad.
Třídy v patře se proměnily v ložnice a druhá koupelna nahradila původní kabinet. Lze přes ni vstoupit na terasu, která vznikla na střeše přístavku. „S interiérem domu nám pomáhala Vladislava Loudová Klosová, která už dříve vtiskla podobu naší restauraci Noi a později jsme společně vytvořili i náš byt v Praze.
Stopy času
V budově se podařilo v některých místech zachovat letitou výmalbu. Původní pískovcové schody později nahradily schody žulové, ale i ty zestárly do krásy a nesou viditelné stopy času. Zachovaly se také střešní trámy.
O škole se Milošovi podařilo zjistit hodně zajímavých informací, někteří sousedé z vesnice sem totiž chodili do školy.
Stopy času jsou patrné také na většině vybavení. Mnohé kusy nábytku jsou pořízeny ve starožitnostech či bazarech a pak upraveny. Jiné majitelé objevili v prodejnách, které se zaměřují na stylový nábytek.
Pán domu se tu cítí doma od prvního okamžiku a rád se sem vrací. Často vzpomíná na první okamžik, když vstoupil do chodby zalité zapadajícím sluncem.
„Sotva sem vstoupím, rychle se uklidním a všechno ze mě spadne,“ vysvětluje terapeutické účinky zdejšího prostředí, které si zamilovaly manželka Lucie i dcera Emma.
Miloš se dobře začlenil mezi místní obyvatele a stal se tu dobrovolným hasičem. Mimořádného genia loci vnímají i hosté. Příležitostně sem zavítá i televizní štáb.
Kdo tu žije |
|
• Spolumajitel úspěšné firmy Potten & Pannen – Staněk group Lucie (41 let) • Podniká v gastronomii Emma (8 let) • Žákyně druhé třídy |
Miloš (45 let)Další zajímavé interiéry najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.
