Mezi omítáním jednovrstvého zdiva, například z cihel plněných minerální vatou, a cihel se zateplovacím systémem, jsem našel sedm hlavních rozdílů.
1. VYROVNÁVACÍ/UZAVÍRACÍ VRSTVA
První odlišnosti při práci se zateplovacím systémem lze zaznamenat ještě před jeho nalepením. Pod zateplení je totiž vhodné provést celoplošnou vyrovnávací vrstvu. Lze ji také označit jako uzavírací vrstvu. Na tento krok výrobci mnohdy ani neupozorňují, přitom je to jeden z nejdůležitějších kroků k tomu, aby stavba správně těsnila. Můžeme se tady bavit například o 10 milimetrech klasické jádrové vápenocementové omítky, nebo celoplošné stěrce o tloušťce 3 milimetry, která nám v podstatě povrch zdiva uzavře. Díky tomu si můžeme být jistí, že nám konstrukcí nebude proudit vzduch. To je důležité zejména u domu, na který chceme čerpat dotace. V tomto případě je vždy potřeba provádět takzvaný Blower door test vytvářející podtlak v domě, a díky tomu zjistíme, jak je obálka budovy těsná. Další důvody provádění této vrstvy jsou spojené s šířením radonu z podloží nebo požární ochranou u větších budov.
2. PRÁCE S IZOLANTEM
Dalším krokem navíc a největším rozdílem je lepení samotného izolantu. Tento krok lze v případě jednovrstvého zdiva celý přeskočit, protože na cihlu není nutné žádné dodatečné zateplení. Při lepení izolantu – polystyrenu bychom měli dodržovat několik podmínek a pravidel. Lepicí hmotu je nutné aplikovat po celém obvodu desky a do plochy dát ještě takzvané tři buchty, tedy vrstvu lepidla na tři místa, aby správně držela. Celkově by mělo lepidlo pokrýt zhruba 40 % plochy jedné polystyrenové desky. U izolantu v podobě minerální vaty se doporučuje nanést lepidlo celoplošně.
3. KOTVENÍ IZOLANTU
Třetí rozdíl je kotvení izolantu, které je potřeba udělat pomocí talířových hmoždinek. V současné době se nejčastěji používá varianta se zapuštěnou montáží, tedy zapuštěním hmoždinek do izolantu. Následně pak ale na povrchu zůstávají kolečka, která je proto nutné vyrovnat speciálními terčíky. Často je udáván i poměr, kolik je potřeba kotev na metr čtvereční izolantu, takzvaný kotevní plán. Ještě předtím by se měla správně udělat zkouška na určení výtažné síly hmoždinky.
4. EKOLOGICKÁ STOPA
Čtvrtým rozdílem je zanechání ekologické stopy po vyrovnávání povrchu izolantu. To provádíme i u jednovrstvého zdiva, oproti polystyrenu je ale možné odpad sesbírat. Při seškrabávání povrchu totiž odpadávají pouze zbytky cementu, který lze jednoduše zachytit na plachtu umístěnou pod zeď a tu poté zlikvidovat. U polystyrenu dochází k narušení povrchu izolantu. Tudíž se zbytky materiálu rozfoukávají do okolí v rozmezí desítek až stovek metrů.
5. NÁCHYLNĚJŠÍ K POŠKOZENÍ
Pátým rozdílem, na který investoři nemusejí při stavbě hned myslet, je, že povrch fasády s dodatečným zateplením je náchylnější k poškození. Stačí omylem uhodit některým nářadím nebo materiálem do zateplovacího systému, a hned se objeví prohlubeň. Často dochází k poškození právě při demontáži lešení, nebo poté při samotném užívání okolí domu. Poškození na stavbě se samozřejmě může stát i u jednovrstvého zdiva. Tím, že je ale povrch tvrdší, nedojde k tak patrné škodě. U vrstvy izolantu je v podstatě vidět poškození ihned. Navíc opravy zateplovacího systému jsou mnohdy komplikovanější a náročnější.
6. CELKOVÁ ČÁSTKA
Předposledním rozdílem je finanční částka. Častým argumentem pro volbu právě zateplovacích systémů je, že cihly pro jednovrstvé zdivo jsou dražší než klasické. To je pochopitelně fakt. Důležité ale je umět správně spočítat a zkalkulovat veškerou práci navíc a částky za materiál, které jsou potřeba při stavbě se zateplovacím systémem. Celkový rozdíl potom už není tak velký. Často totiž investoři při výpočtu zapomínají na časovou náročnost a proplacení práce dělníků nebo i na částky za propůjčení různých nástrojů na delší dobu, jako je například lešení. A to nejsou zanedbatelné položky. U stavby svépomocí je na částky nahlíženo odlišně, roli zde hraje spíše časová náročnost.
7. ŽIVOTNOST
Poslední odchylkou je rozdíl v životnosti. Pokud si investor z krátkodobého hlediska vybere levnější variantu se zateplovacím systémem, v dlouhodobém horizontu může být rozdíl nákladů kvůli údržbě a opravám vyšší. Životnost dodatečného zateplovacího systému je 25 až 30 let. Jednovrstvé zdivo s vhodnou finální povrchovou úpravou má životnost 100 až 150 let. Navíc největší boom zateplování panelových budov a starších domů byl zhruba před 20 lety. To znamená, že životnost izolantu je pomalu u konce. Zatímco u domu z jednovrstvého zdiva nemusí ztrátu tepelněizolačních vlastností řešit ani další generace.
Matěj Jurečka,
produktový manažer stavebních postupů za Porotherm
-6544f63c6fbb1.jpg)
