Podle dochovaných pramenů byla původní tvrz postavena ve 2. polovině 13. století a současnou podobu získala v letech 1738 až 1745. Na konci 18. století se uskutečnily rozsáhlé vnitřní úpravy a tvrz sloužila až do konce druhé světové války vratislavskému arcibiskupství.
V letech 1970 až 1982 probíhala přestavba celého areálu, ale až současná doba přinesla zásadní změny v postupech při rekonstrukci tohoto cenného historického objektu. Šlo převážně o konstrukční sanaci zhlaví stropních trámů napadených dřevokaznými houbami. Narušené byly i části krovu, což vedlo k určitým pochybnostem, ale odborné posouzení nakonec prokázalo velmi dobrý stav původního dřeva.
Posouzení odborníků
Z průzkumové dokumentace vyplývá, že se ke stavbě používalo především jedlové dřevo. Krov nad hlavními třemi křídly starobylé tvrze pochází ze stromů pokácených v letech 1737–38. Původní pozednice krovu vstupní brány je ze smrkového dřeva káceného v sezoně 1784–85.
Dochovaná konstrukce krovu se pyšní unikátními pracnými detaily plátovaných krytých spojů na ztužujících páscích a také náročným řešením souběhu spojů na sloupcích stolic.
„Jde o přesnou, pečlivou a reprezentativní tesařskou práci, která jen obtížně hledá srovnání s prací dnešních řemeslníků. Původní barokní konstrukce krovu se dochovala v ucelené podobě a je cenným dokladem vysoké úrovně stavebních řemesel první poloviny 18. století,“ upřesňuje jeden z autorů odborného posudku Michal Kloiber, vědecký pracovník Ústavu teoretické a aplikované mechaniky AV ČR, CET Telč.
Ve zprávě stavebnětechnického průzkumu, kterou nám dává k nahlédnutí, se dočítáme o pochybeních v předcházejících rekonstrukcích (zejména již zmíněná 70. léta 20. století), o značně necitlivém zásahu do nosných konstrukcí krovu.
Zasažené konstrukce opravovali řemeslníci pomocí nejrůznějších příložek, destruovaná zhlaví krokví ponechávali v původním stavu nebo je v nejproblematičtějších místech vypodložili bez jakékoli návaznosti na statiku celé konstrukce.
Dřevo nebylo ošetřeno proti napadení biotickými škůdci, podkladové latě štípaných šindelů nezohledňovaly klimatické podmínky, kterým je historický objekt trvale vystaven. Použitím lokálně neodkorněného dřeva došlo k následné další infekci dřevokazným hmyzem (zejména tesařík krovový a červotoč proužkovaný).
Navržená opatření
Podle stavebnětechnického posouzení a návrhu sanace bylo nutné odstranit všechny krytiny a latě, doplnit nosné konstrukce a učinit taková opatření proti zatékání do objektu, aby bylo definitivně vyloučeno zatékání do podkroví a tím možnost výskytu dřevokazné hniloby.
Veškeré nové dřevěné materiály řemeslníci před zabudováním důkladně chemicky ošetřili, a to včetně nově provedených řezů při výrobě tesařských spojů. Zvláštní pozornost byla věnována později nepřístupným místům.
„Konstrukce střechy je velmi citlivá záležitost. Vlastní rekonstrukce i výběr materiálu vyžadují skutečného mistra. Při výrobě šindelů je třeba použít dostatečně hustý materiál, štípaný včetně drážky, a po ukončení tesařských prací důkladnou konzervaci,“ dodává Michal Kloiber.
Dřevo přežije staletí
Z doložených obrázků je patrné, že krovy jižního a západního křídla jsou poměrně dobře přístupné a povrch dřeva byl bez nátěrů. Z původního barokního krovu věže jesenické tvrze se podle dokumentace dochovaly pouze vazné trámy a několik druhotně použitých prvků.
Na základě stavebnětechnického průzkumu zpracovaného Michalem Kloiberem byla většina původních prvků historické konstrukce krovu zachována. Autor průzkumu konstatoval, že dřevěné prvky, byť i lokálně narušené, vykazují požadované tuhostní a pevnostní parametry.
Výsledek je podložen mnohaletými zkušenostmi při posuzování dřeva zabudovaného v historických stavbách, které často vykazuje lepší mechanické vlastnosti než dřevo dnes používané. V případě sanace Vodní tvrze Jeseník tak bylo možné ponechat 85 % původních prvků krovové konstrukce.
Ušetřily se značné peníze, které se následně použily na obnovu původního konstrukčního systému stropu výstavní místnosti ve východním křídle, kde byla v minulosti provedena velmi neodborně sanace uhnilých zhlaví stropních trámů.
.jpg)
Tentokrát je titulek myšlen doslovně. Velmi zajímavých výsledků lze dosáhnout v tomto smyslu foukanou tepelnou izolací z celulózy Climatizer Plus, kterou tvoří jemné vločky vyrobené z tříděného novinového papíru.
_636x424.jpg "Celulózová izolace Climatizer Plus (CIUR)")
.jpg)
S českou rodinnou firmou, která navrhuje a vyrábí nábytek nejen do dětských pokojů, se majitelé setkali poprvé před několika lety, kdy zařizovali dětský pokoj. S originálním návrhem a realizací dětského pokoje v podobě vesmírné stanice byli spokojeni, a tak Lukáše Lédla a Petra Portu z této firmy přizvali i k zařizování ostatních místností v domě.
Další etapou byla pracovna, která slouží zároveň jako pokoj pro hosty. Nábytek do pracovny je vyroben ze smrkového masivu, který má evokovat selský styl. V pracovně umístěná pohovka s čalouněním je vybavena výsuvným systémem, díky kterému se z ní rázem stane manželská postel poskytující hostům dokonalé pohodlí.
.jpg)
Podle dopadu světla, počasí nebo denní a roční doby mění dům rodiny Pollakových svůj vzhled a doslova hraje všemi barvami: od bronzové přes zelenou až po fialovou. Díky tomu je každý pohled na budovu tak trochu nový a překvapivý, a to nejen pro jejího majitele, ale i pro kolemjdoucí. Dům navíc dokonale zapadá do okolní krajiny, stojí totiž uprostřed zeleně a v popředí má malé jezírko na koupání.
Pro něj, který je profesí pokrývač, byl vždy na prvním místě výběr materiálu a možnosti jeho zpracování. Rozumí se samo sebou, že on sám v rámci osvědčeného partnerství s architektem Maurerem přiložil na fasádě svého domu ruku k dílu, aby v týmu čtyř spolupracovníků po dobu pěti týdnů perfektně položil 450 fasádních desek.
Kanadský cedr, jarrah, teak, bangkirai, jatoba, meranti atd.: dlouhá životnost, výborná odolnost a nenáročná údržba (díky vysokému obsahu olejů ve dřevě skvěle vzdorují vlhkosti i mrazu; jde o nábytek, který může sloužit po několik generací), vysoké pořizovací náklady
S Alfredem a Marianne Löw-Beerovými tady prožila dětství jejich dcera Grete, později provdaná za Fritze Tugendhata. Díky jejím rodičům si manželé Tugendhatovi na horní části pozemku patřícího k Vile Löw-Beer postavili svůj moderní dům, dnes památku UNESCO.
Vila nad lužáneckým parkem byla postavena v letech 1903-1904 pro brněnského textilního továrníka Moritze Fuhrmanna. Domovem rodiny Löw-Beer se vila se stala v roce 1913, kdy ji zakoupil židovský velkoprůmyslník a obchodník s textilem Alfred Löw-Beer (1872 – 1939). Zámožná židovská rodina Löw-Beerů pocházela původně z Boskovic, do Brna se Alfred přestěhoval s manželkou Mariannou a dětmi Maxem, Gretou a Hansem ze Svitávky.
Ve skutečnosti ale šlo o hodně starou školu, v níž se už dávno neučilo. Ta se později proměnila v pekárnu, avšak i ta časem osiřela.
„Neměl jsem detailní představu, jak by měl dům vypadat. Chtěl jsem venkovský styl, ale stoprocentně funkční, nic moderního a designového. Stylově je mi ale blízké Toskánsko a francouzský venkov. Když jsem procházel přízemí, hned jsem věděl, kde bude kuchyň, kam umístíme kachlová kamna, kde bude obývák,“ vysvětluje majitel.
V budově se podařilo v některých místech zachovat letitou výmalbu. Původní pískovcové schody později nahradily schody žulové, ale i ty zestárly do krásy a nesou viditelné stopy času. Zachovaly se také střešní trámy.
Miloš (45 let)
Součástí instalace jsou také sekce věnované populární hudbě či tehdejší filmové a televizní tvorbě. Návštěvníci tak uvidí unikátní kostýmy Heleny Vondráčkové, Karla Gotta, Hany Zagorové či originální tričko Libuše Šafránkové z filmu 
