Blog

Kuchyň bývala po staletí důležitým, ale čistě účelovým prostorem. V bohatých domácnostech se v ní vyznal jen personál a „hlava rodiny“ často netušila, kde najít kousek chleba, hospodyně odtud většinu rodiny vyháněly, aby měly ve svém království dost místa a klid na práci.

Dnes je naopak kuchyň exponovaným jádrem domu. Její uspořádání zpravidla spočívá v kompromisu mezi naším záměrem a tím, co interiér domu umožňuje.

Propojení s prostorem, kde stolujeme, odpočíváme a bavíme se s návštěvami, klade velké nároky jak na její správné umístění, tak i na dispozici, vybavení a vzhled. Logicky se odvíjí od dispoziční návaznosti, velikosti a členění prostoru, počtu členů domácnosti a životního stylu rodiny. Kuchyň průchozí do obývacího pokoje není vhodným řešením, stejně jako „ztracený“ kuchyňský kout, který musíme ve velkém prostoru hledat. 

Kuchyň můžeme částečně ukrýt za polopříčku či posuvnou stěnu (nebude vidět případný nepořádek), nebo naopak umístit do otevřené „frontové linie“, což klade vyšší nároky na vzhled a udržování pořádku.

K oblíbeným řešením patří varný ostrov či linka zakončená barovým pultem. Tyto prvky tvoří jakousi přirozenou bariéru a zároveň spojení mezi dvěma světy. V neposlední řadě se kuchyňská linka v interiéru musí také „dobře vyjímat“. Můžeme ji barevně a materiálově sladit tak, aby nenásilně zapadla do prostoru, nebo ji naopak povýšit na dominantu.

Správně vybavit kuchyň je tedy složitým rébusem, který vyžaduje radu odborníka. Designérce Ivě Bastlové jsme položili několik otázek, jak najít optimální řešení.

V čem podle vás dělají majitelé domů či bytů při zařizování kuchyně nejčastější chyby?

Častým problémem (např. při rekonstrukci, ale i v bytě od developera) je zachování původních rozvodů a řešení samotné linky v závislosti na nich. Lidé se domnívají, že posunutí elektrické zásuvky nebo přívodu vody je příliš komplikované a bude stát hodně peněz. Úprava není sice zadarmo, ale v porovnání s cenou samotné kuchyně je to nepoměrně malá částka. Druhým bodem je představa ideální linky, která není často do reálného prostoru možná, a snaha ji tam za každou cenu „nacpat“.

V které fázi stavby domu či bytu je tedy třeba začít myslet na zařízení kuchyně? A čím by měl tento proces začít?

Pokud jde o novostavbu, tak se mi osvědčilo řešit interiér hned ve fázi přípravy projektové dokumentace, tedy v době, kdy dům ještě nestojí. Dá se tak mnoho věcí ovlivnit v začátcích a vymyslet mnoho šikovných detailů.

Jak by měla být kuchyňská linka správně uspořádána, aby se „hospodyně“ co nejméně naběhala? 

Zde bych ráda zmínila tzv. „Fordův“ pracovní trojúhelník, který udává návaznost: zásoby – mycí centrum – varné centrum a dostatek pracovní plochy. Vždy se však dělají kompromisy dle prostoru a požadavků klienta.

V showroomech a v časopisech vidíme velkorysé a členité kuchyňské sestavy, realita českých domácností ale bývá jiná – místa zpravidla není nazbyt. Jak správně zvolit velikost pracovní plochy a velikost úložného prostoru v kuchyni?

Jsem ráda, že to zde zmiňujete – to se vracíme k první otázce „ideální vysněné linky“, kterou není možné do daného interiéru dostat. Vždy se snažím linku vytvořit na míru prostoru (ať jde o malou garsonku nebo velký rodinný dům) a na míru uživateli. Dobré je při konzultaci vše probrat, někdo potřebuje speciální skříň na drobné elektrospotřebiče, jiný velkou potravinovou skříň, protože dělá velké zásoby, jiný zas druhé pracovní místo, protože vaření je hobby obou manželů.

Rozměry skříněk, výška pracovní plochy a další parametry nábytku se dnes vyrábějí v jednotných modulových rozměrových řadách. Co radíte v případě, pokud jsme „nestandardní“ – jsme příliš vysocí nebo naopak?

Při navrhování interiérů dělám vše na míru, spolupracuji s českým zakázkovým výrobcem nábytku i čalounickou výrobou a dalšími řemesly. Tak se nemusím zaobírat moduly a to mi dodává větší svobodu při navrhování (ať jde o rozměry či materiály). Další přidanou hodnotou je pak samotný interiér, který je lépe využitý a dobře funguje. Jednoduše řečeno – žádné ústupky modulům.

Jaké jste získala zkušenosti s materiály do kuchyně? 

Cena je bohužel vždy až na prvním místě, a tak při navrhování musím dbát i na finanční možnosti klienta. U kuchyní kladu velký důraz především na kvalitní kování (závěsy dveří, výsuvné systémy, úchytky atd.). Pracovní deska je často z laminátu s postformingem, v dražší verzi z umělého nebo přírodního kamene. Dvířka volím různorodá od cenově dostupného lamina přes lak až po biodesku – podle možností klienta a celkového stylu interiéru. Dvířka i pracovní desku lze vyměnit, kování už nikoli.

Podle čeho by měli lidé materiály a barvy do kuchyně vybírat?

Pokud navrhuji celý dům či byt, tak zpracovávám koncept na celek a do toho musí zapadnout i linka. Domnívám se, že vytrhnout jednotlivou nábytkovou sestavu z celého interiéru je špatně. Rada zní: řešte byt jako celek!

Vybavení kuchyně je záležitost nákladná, pořizujeme ho s perspektivou 10 či spíše 20 let. Má podle vás v tomto případě smysl sledovat aktuální trendy? Co když nám např. lesklá fialovooranžová linka začne za dva roky lézt na nervy?

Trendy je dobré sledovat, nikoli je tupě následovat. Z trendů mě nyní například oslovily barevné povrchy spotřebičů, které splynou s dvířky. Naopak mě vůbec nechytly za srdce nerezové pracovní desky.

Společné stolování a stále více i společná příprava jídla stmelují rodinu i přátele, vaření se dnes doslova stává zábavou. Jak se to projevuje v zařizování interiérů kuchyně?

Kuchyně jsou často propojené s obývacím pokojem. Musím však zmínit, že takové úplné otevření pomalu ustupuje a kuchyně se začínají decentně oddělovat – nikoli klasickou příčkou, ale různými nábytkovými sestavami. Možná je to tak dobře, protože ne vždy je linka čistá jako zrcadlo.

Přesně tak. Za časů našich babiček byla kuchyň „dílnou“ a stolovalo se odděleně v „parádní“ jídelně. Líbí se vám otevřený prostor, kde je ze sedačky doslova vidět „pod pokličku“ a návštěvě neunikne jediný spadlý drobeček či neumytý hrnek? 

Doma to tak mám, protože vaření mě baví. Ale když navrhuji interiér klientovi, vždy respektuji jeho potřeby a životní styl. Člověk se musí zcela oprostit od svých vlastních potřeb a názorů a klienta jen vést ke zdárné realizaci, protože v bytě bude bydlet on, nikoli já.

Interiérová designérka Ing. Iva Bastlová, DiS.

Interiérová designérka. Vystudovala tvorbu navrhování interiérů a nábytku na Vyšší odborné škole ve Volyni a konstrukce dřevěných staveb a nábytku na Technické univerzitě ve Zvolenu. Pracovala jako hlavní bytový designér společnosti Architrade, věnuje se navrhování bytových i veřejných interiérů (např. hotel Romantick, prodejny v nákupních centrech Palladium a Kotva), publikační, výstavní a přednáškové činnosti a pořádá odborný seminář Interiéry 2000. www.interiery2000.cz