Blog

„Máme čtyři dcery. Vždycky jsem si přála, abychom se zde všichni setkávali, i když holky budou mít svoje rodiny,“ říká energická majitelka domu. K rekonstrukci přistoupili takzvaně z gruntu, vsadili na kvalitní materiály a dostatek denního světla.

Atypický půdorys kreslili ručně

Půdorys domu zabírá asi 220 m2. „Celkově obhospodařujeme více než 15 hektarů,“ prozrazuje majitel domu. Z bezprostředního okolí domu vyzařuje láska majitelů k práci na zahradě a citlivému zvelebování exteriéru. Fasáda původního rodičovského domu, který prošel rekonstrukcí jako první, směřuje do ulice. Dnes jsou v něm umístěny pokoje dcer.

Hlavní vstup se nachází ve dvoře na místě, kde se zrekonstruovaná část spojuje s přístavbou. V prostoru, kde vyrostla přístavba, se kdysi nacházely hospodářské stavby. Novostavba respektuje jejich původní půdorys, obvodové zdi jsou však postaveny nanovo z cihlového zdiva se zateplením. Jediný prvek, který zůstal zachován, je původní štítová stěna.

„Atypický půdorys přestavby bylo v době jeho tvorby komplikované vygenerovat na počítači. Proto ho naše rodinná známá, která přestavbu projekčně zastřešila, rýsovala ručně,“ říká majitelka.

Představa o vzdušném prostoru

Hlavním požadavkem na budoucí stavbu byl otevřený a vzdušný prostor plný denního světla. Prosvětlení interiéru bylo dosaženo kombinací dřevěných fasádních a střešních oken.

Majitelé od začátku přistupovali k rekonstrukci tak, aby v budoucnosti nemuseli provádět žádné dodatečné stavební úpravy. Důraz kladli na výběr kvalitních materiálů a energetickou úspornost. Teplo v domě zajišťuje teplovodní podlahové vytápění i radiátory. V zimě prostor zahřívá také krb.

Dům po rodičích jako útočiště pro dcery 

Původní starý dům se proměnil v útočiště pro dcery, jež rodiče pravidelně navštěvují. Své království zde má i nejmladší členka rodiny, která ještě bydlí s rodiči. Původně se nepočítalo s podkrovím, ale s vysokými stropy.

„Potřebovali jsme úložné prostory, proto jsme v jedné části postavili podkroví. Vytáhli jsme nahoru vodu i topení. A mistři řekli, že když už nahoře máme topení, měli bychom ho zateplit. A když už jsme ho zateplili, bylo škoda nepoložit rovnou podlahu,“ směje se majitelka domu.

Dobře tu posloužila i střešní okna. Jedna z podkrovních místností se brzy promění v taneční sál, kde bude moci majitelka nerušeně trénovat.

Srdeční záležitost – zimní zahrada

Nejoblíbenějším místem majitelů je nedávno dokončená zimní záhrada s nádherným výhledem na okolí. Díky kombinaci fasádních oken a sedmi bezúdržbových střešních oken je zimní zahrada plná denního světla. Bílá okna s polyuretanovou ochrannou vrstvou a dřevěným jádrem jsou přitom vhodná i do prostorů s vyšší vlhkostí. Dojde-li ke znečištění rámu, stačí ho utřít vlhkým hadříkem. Majitelé tato okna ovládají pomocí systému VELUX Integra®. K dispozici mají dálkový ovladač s intuitivním dotykovým ovládáním. „Když začne pršet, okna se automaticky zavřou bez ohledu na to, jestli jsme doma nebo ne,“ oceňují. Zahrada je rozdělena na dvě části s individuálními topnými okruhy. Část sousedící s kuchyní využívá zejména majitelka pro příjemné posezení, zbývající prostor patří rostlinám, které vyžadují speciální teplotní i vlhkostní režim.

Jak se tvářili vaši sousedé, když zjistili, že jim tu roste dům ze slámy?

Zvědavost, možná nějaké úsměvy. Zlé jazyky údajně tvrdily, že nám to do půl roku spadne na hlavu, ale napřímo jsme s nikým problém neměli. Sousedy máme opravdu zlaté. Teď už se na to dívají jinak. Vidí normální rodinný dům, co se zvnějšku nijak zvlášť neliší od zdejší zástavby. Brloh, tedy obec, kde žijeme, spadá pod CHKO Blanský les, a proto jsme museli dodržet několik zásad, abychom nenarušovali krajinný ráz. Splnit jsme museli minimální střešní přesahy a požadavek na sklon střechy 40–45°. To je ale běžný standard.

Svůj slaměný dům jste stavěli sami, nebo s využitím nějaké stavební firmy?

Stavěli jsme ho svépomocí. Tam, kde to bylo aspoň trochu možné, jsme se snažili udělat všechno vlastníma rukama a nepopírám, nebylo to zrovna snadné. Sám se nepovažuju zrovna za domácího kutila. I když je ten dům půdorysem poměrně malý (10×7 metrů), byla to pořádná dřina.

Myslíte si, že slaměné domy jsou bydlení pro každého?

Bydlení ano, ale stavba je velmi náročná. Kvůli malé poptávce to zatím v Čechách bohužel nefunguje tak, že by člověk zaplatil firmě a měl by slaměný dům. My sami bychom se teď rádi do projektování domů z přírodních materiálů pustili. Dokonce by neměl být problém na slaměný dům získat hypotéku. Banku stejně zajímá jen vaše schopnost splácet a ne materiál, ze kterého stavíte. Problém může být ale pojištění, protože u nás zatím neexistují normové standardy jako třeba v Německu.

Jaké jsou limity slaměných domů?

Těžko říct. Asi je třeba trocha opatrnosti s vodou a ohněm, ale to je u každé stavby. Na půdorys asi žádný limit není. Konstrukčně jde o dřevostavbu a ty u nás obecně podle normy nemohou mít více než dvě patra. V Německu se dostanou i na čtyři, ale to je možné až při použití nových výrobků ze dřeva. Spíš než o normální sloupek a trám tam jde o stavbu lepených nosníků nebo vrstvených panelů.

Jako jeden z kladů slaměných domů je uváděna rychlost konstrukce. Platilo to i u vás?

Začali jsme v roce 2011 a stavba nám zabrala skoro dva roky. Byl jsem normálně zaměstnaný, takže na samotné dílo zůstávaly vlastně jen víkendy a volna. Žena byla tou dobou těhotná, máme děti, takže se mohla aktivně zapojit do stavění spíše výjimečně.

Rychlá byla vlastně jen stavba dřevěné nosné konstrukce, jako ostatně u každé dřevostavby. Zabrala přibližně měsíc. Časově náročné byly zejména vlastní výplně obvodových stěn. Ty vám nikdo neudělá, a tak to bylo na nás. Při stavbě nám hodně pomáhal můj otec, i když zrovna slaměné domy nemusí.

Nevěřil slaměným domům?

Můj otec je stavební inženýr, léta dělal stavbyvedoucího, takže věří cihlám a betonu, ale stavbu z přírodních materiálů považoval za čirý romantismus. Nicméně jako profesionál a praktik dával do procesu stavby kromě spousty práce i reálné zkušenosti, zejména co se týče organizace práce a staveniště. Přispíval neustále nápady, jak stavbu racionalizovat, jak si práci ulehčit.

Na druhé straně hlídala má žena, abychom se při stavění neodchýlili od původní architektonické koncepce. Vybrat optimální řešení potom obvykle nebylo jednoduché. Myslím, že teď už táta slaměným domům věří trochu víc, ale když jsme začínali, oba rodiče byli rezolutně proti. Úplně ho mohou přesvědčit ale teprve další roky, doufejme, že bezproblémového užívání.

Postavit si sami dům je odvážné rozhodnutí. Vy už jste měli nějaké zkušenosti se stavebnictvím?

Vzděláním jsme se ženou oba architekti, já jsem povoláním projektant. Jezdíme na chatu k Nežárce, kde si kousek od nás něco podobného postavil pan Čejna (jeho „Slaměnka“ v médiích zpopularizovala přírodní stavitelství u nás). Mě lákalo ekologické stavitelství v termínech energetické efektivity nebo pasivního standardu a ženě učaroval přírodní materiál. Když jsme viděli, že to skutečně může fungovat, začali jsme o realizaci přemýšlet.

Jaký model stavby jste ­konkrétně ­zvolili?

Těžký nosný dřevěný skelet, složený ze sloupků o rozměrech 15×15 centimetrů. Nosná konstrukce obvodových stěn je zdvojená na šířku 45 centimetrů, tedy na šířku balíku slámy. Pokud jde o dřevo, sáhli jsme pro tradiční materiál tady pod Kletí, tedy smrk, který je nejdostupnějším a nejoblíbenějším stavebním dřevem.

Trochu času zabralo sehnat toho správného zemědělce, který má balíkovací stroj, a potom už zbývalo jen čekat na suché počasí. Byli jsme moc rádi, že si o žních zemědělci našli čas i na balíky pro nás.

Balíky jsme schovali pod hotovou střechu krytou pálenými taškami a začali vyplňovat obvodové stěny. Bylo nutné je pečlivě zapasovávat mezi sloupky konstrukce tak, aby byly dotěsněny veškeré spáry. Zbylé mezery se pěchovaly volnou slámou. Obvodové stěny jsme s pomocí přátel vycpali během dvou týdnů v září, izolaci podlahy přízemí a střechy jsme zvládli do zimy.

Mezi laiky panují pochybnosti, co se týče životnosti staveb z přírodních materiálů. Životnost našeho domu by přitom měla být minimálně srovnatelná se současnými dřevostavbami. Nosnou konstrukci tvoří dřevěná kostra, a ta naše je hodně poctivá, a slaměná izolace by měla vydržet přes 50 let, pokud nebude vystavena vlhkosti. A vlhkosti nesmí být vystavena žádná z běžně dostupných tepelných izolací.

Je pravda, že slaměné domy vyjdou levněji než stavby z tradičních stavebních materiálů?

Obecně asi mohou být levnější, ale my jsme nechtěli šetřit na kvalitě materiálů a provedené práce. Na standard novostavby v Jihočeském kraji to vyšlo levněji, ale ne o moc. To, co jsme ušetřili na vnější omítce tím, že jsme si vyrobili vlastní, jsme utratili na vnitřním hliněném štuku, který je relativně drahý a z naší hlíny bychom ho nebyli schopni připravit.

Takže po spočítání se odhadem dostaneme na 1.700.000 Kč s DPH na kompletní stavbu domu, plus terénní práce, stavba garáže, kůlny, dřevníku, pergoly asi 500 000 Kč, a k tomu cena pozemku přes 400 000 Kč.

Sláma je ale nejen levná, je to i výborný izolant. Máme dům v nízkoenergetickém standardu a šetříme na provozu domu. Na vytápění domu přes zimu stačí osm kubických metrů měkkého dřeva, tzn. 8 000 Kč při nákupu hotových polen a daleko méně při samovýrobě. Při slunečných dnech nám topí sluníčko velkým jižním oknem a v březnu už topíme jenom sporadicky.

Řekl byste, že je snazší stavět ze slámy než z konvenčních materiálů?

Je to spíš těžší, protože stavební postupy nejsou běžně známé. Řemeslníci mají zažité své postupy. U nás se to muselo dělat jinak a každý detail jsme si museli vymyslet a kontrolovat. Zpočátku bylo naše stavění trochu hektické. Naštěstí tu jsou referenční stavby, vždycky je na koho se obrátit, komu zatelefonovat a konzultovat. Není jich mnoho, něco mezi dvaceti třiceti slaměnými domy, které odpovídají tomu našemu, i když se každý v detailech trochu liší.

Z jaké slámy jste stavěli?

Na stavby v ČR se využívá sláma různého původu. Říká se, že žitná je nejkvalitnější, nejméně spolehlivá pak ječná. My jsme sáhli po pšeničné slámě od místních družstevníků, protože nám záleželo na lokálním původu. Je podivné pokoušet se stavět ekologicky, úsporně, a přitom zavážet materiál ze stokilometrových vzdáleností. Jinak pšeničná sláma se nám zatím osvědčila.

Balíky o rozměrech 45 × 35 × 60 cm a hmotnosti 9–10 kilogramů mají velice dobré tepelněizolační vlastnosti. Mají víceméně normované tvary, ale samozřejmě se musely ještě seřezávat pilou, protože ani omítkou o tloušťce pět centimetrů nezarovnáte všechno.

Zařadili jste kromě slámy a dřeva do stavby i nějaké další ekologické prvky?

Zvažovali jsme i solární kolektory k aktivnímu získávání energie, ale návratnost, jak finanční, tak ekologická, nám nevycházela moc dobře. Dům jsme orientovali podle světových stran. Na jaře a na podzim nám k vytopení domu stačí trocha slunečního svitu, který do interiéru proniká velkými okny na jižní straně. Ze severní strany máme jen malá okénka.

Přírodní materiály jsou venku i v interiéru. Dřevo je ošetřeno tvrdým podlahovým olejem, který, na rozdíl od laku, neuzavírá póry dřeva a nepraská. Místní mistr truhlář dělal podlahy, střechu na garáži a hlavně veškerý nábytek z masivního dřeva, který navrhovala paní domu. Předvedl se i kovář, který udělal garnýže, zábradlí a úchytky k nábytku. Jinak tu máme nepálené cihly, konopnou izolaci těsnící okna namísto montážní pěny, a hlavně hliněnou omítku.

Jakým způsobem jste ji vyráběli?

Dobrou hlínu, základ takové omítky, si každý naštěstí může nakopat sám. My jsme ji měli z podorniční vrstvy z výkopu půl až jeden metr hlubokého. A pak už jenom mícháte. Na čtyři lopaty hlíny přidáte čtyři lopaty kvalitního kravského hnoje a jednu lopatu písku. Doporučuje se přidávat i řezanku, ale ta už tak nějak byla v tom kravském trusu přirozeně obsažena. Složení vždycky závisí na konkrétní hlíně.

Cihlářská hlína by se obešla bez hnoje a přidávalo by se podstatně víc písku. Musí se to nejdřív vyzkoušet na vzorcích. Měli jsme vypůjčenou i speciální horizontální míchačku, kterou si sám vyrobil jeden známý. Originál takové míchačky vyjde asi na šedesát tisíc. Bez ní se ale neobejdete, protože v normální míchačce by se vám to nalepilo na stěny. Leda byste museli šlapat směs nohama.

Jak máte ošetřené rozvody elektřiny a vody?

Normálně jako v běžných domech. Voda při slaměné stěně je vedena v přizdívkách, rozvody elektřiny jsou vedeny v chráničkách s dvojnásobným jištěním. Pomáhal nám s tím kamarád elektrikář. Kolaudace byla bez problémů. Pana referenta stavebního úřadu nejvíc zajímalo, jestli máme po ruce hasicí přístroj, pak už byl hned klidnější.

Jaký byl při práci nejkritičtější moment?

Nejdůležitější je ochránit balíky před navlhnutím. Obvodové stěny omítané hlínou máme ve štítech nechráněných přesahy. Při extrémních povodňových deštích omítka nasákla a změkla, ale naštěstí to rychle vyschlo. Také jsme pro jistotu objednali dvakrát víc balíků slámy – 1 600, reálně jsme jich použili tak 800.

A kterou část stavebních prací považujete za nejnáročnější?

Může to znít zvláštně, ale největším žroutem času bylo omítání. U konvenční stavby je to v podstatě otázka finále, ale tady je to otázka přežití. Je to náročné, už proto, že omítku nenahazujete lžící, ale musíte ji do podkladu doslova vtlačit centimetr za centimetrem, ve třech vrstvách. Doslova si ohmatáte celý svůj dům. Ale kamarádi a dobrovolníci pracovali poctivě a s nadšením, což pro nás byla vzpruha do dalšího boje. S placenými brigádníky to bývalo mnohdy složitější.

Nelákala sláma třeba nějaké hlodavce?

No, myšička si i v balíku vymlácené slámy zrníčko najde, ale jakmile se dům uzavřel omítkou ze všech stran a sláma nebyla přístupná, zmizely i myši.

Čeho byste se příště asi pokusili vyvarovat? Co si pochvalujete?

Hodně věcí jsme řešili takzvaně za pochodu a teď už bychom si některé rozvrhli jinak. Možná jsme udělali zbytečně mohutné základy. Pochvalujeme si uklidňující krásu přírodních materiálů, které jsou příjemné a teplé na dotek, neškodné lidskému zdraví, a také to, že náš dům voní. Při stavbě i při užívání.

Připravovali jsme hodně pečlivě opatření proti kondenzaci vlhkosti uvnitř konstrukcí a proti profukování, které výrazně snižuje izolační schopnosti stěn. Balíková sláma je úžasný materiál, s vlhkostí umí pracovat. Doslova ji rozprostře v celém svém objemu. Během stavby se nám stalo, že nám zatékalo kolem oplechování komína, a přiznávám, že jsme začali být trochu hysteričtí, že nám sláma začne hnít, ale když jsme to po měsíci rozkryli, sláma byla naprosto suchá.

Je problém pořídit si přístavbu k slaměnému domu?

Vůbec. To je jedno z kouzel slaměných domů, že na většinu prací ani nepotřebujete specialistu nebo odborníka jako na konvenční stavbu. Když přistavíte místnost, jednoduše vyříznete ve slámě díru. Stačí zručnost a pečlivost.

Upřednostňujete organické tvary a nerovnosti, nebo pravidelné hrany?

Mezi lidmi panuje přesvědčení, že ekologická architektura má mít zaoblené tvary a organické půdorysy, ale v podstatě to souvisí spíše se vkusem stavebníka než s ekologií. Kdo chce stavět ekologicky, z přírodních materiálů, často se snaží o organické tvary a křivky, ale třeba u dřevostavby to vede jen k plýtvání materiálem. Naopak cihla nebo hlína se pro oblé tvary hodí skvěle.

My se snažili u naší stavby dodržet logiku materiálu, protože trám bude vždycky rovný, což znamená, že sám dům je v půdorysu pravoúhlý. Pro hliněné omítky jsou naopak typické zaoblené hrany. Ostré pravoúhlé nároží hlíny by se rychle používáním omlátilo. Každý materiál má své zákonitosti a svoji krásu, kterou je třeba pochopit a respektovat.

Jak se vám uvnitř dýchá?

Ze začátku jsme se báli, aby někde nekondenzovala vlhkost, což se zatím neděje. Spíš mě překvapuje, že když mrzne a je slunečno, je tu vlhkost spíše nízká. V zimě dokonce mám někdy v noci sucho v hrdle. Pak dáváme na pec mísu s vodou.

Vy máte v domě pec?

Je to jediné vytápění, tím se rádi chlubíme. Jak je ten dům malý a kompaktní, tak úplně stačí. Neprotopíme moc, v podstatě pec jen tak „šolicháme“ a nemusí se zahřívat naplno, aby se interiér vyhřál.

Bydlí se vám dobře, jste spokojení?

Ano. Přišli jsme z města, z paneláku. Teď bydlíme u lesa, v domu se zahradou. Už to samo o sobě je velké plus. Navíc v domě, který jsme si vybojovali a vysnili.

Ing. arch. Ondřej Meloun

Architekt a majitel domu Projektant pozemních staveb, specialista na ekologickou architekturu. Kontakt: www.meloun-kan.cz