-5685330237626.jpg)
Více čtěte ZDE.
Blog
Miláčkové v domácnosti
Soukromí na přání
Potkani, myši, osmáci a další hlodavci potřebují klec dlouhou přibližně 60 cm. Protože jde o zvířátka velmi aktivní, ocení vysoké klece se spoustou pater, tunelů, žebříků, prolézaček a stejně tak potřebují možnost uchýlit se do nějakého úkrytu, kde se budou cítit v bezpečí. Vhodné je umístit klec na tmavší a v případě zvídavých potkanů na vyvýšené místo, ze kterého budou mít přehled o tom, co se děje v okolí.
Okysličená koupel
Rybičky potřebují akvárium s osvětlením, vytápěním, filtrací, která udržuje potřebnou biologickou rovnováhu, a také se vzduchováním zajišťujícím dostatek kyslíku. To vše je běžným sortimentem zverimexů, akvárium však můžete pořídit také přímo u specializovaných firem, popřípadě si ho nechat vyrobit na zakázku. Objem vody by se měl rovnat součtu délek všech rybiček v centimetrech.
Dlouhé jako had
Velikost terária závisí na druhu zvířete, kterému má sloužit. Obecně platí, že zvířatům žijícím na zemi vyhovuje terárium orientované na délku a zvířatům žijícím na stromech nebo skalách bude vyhovovat terárium na výšku. Nejdelší strana terária pro ještěry by měla být alespoň osminásobkem délky jejich těla v dospělosti bez ocasu, v případě hadů by měla být tak dlouhá jako had.
Nemusí být ze zlata
Papoušci rádi lezou po kleci, které se zároveň přidržují zobákem, důležitým kritériem pro výběr jejich klece je proto kromě velikosti také bezpečnost. Nejvhodnější konstrukce je taková, kde jsou jednotlivé díly svařené do jednoho celku. Materiály by měly být netoxické, nevhodné je pozinkované pletivo nebo železo bez dodatečné povrchové úpravy. Zinek i rez jsou pro papouška toxické a mohou ho i zabít.
Svoboda pohybu
Dvířka pro kočky a pro psy usnadňují našim čtyřnohým miláčkům přechod z exteriéru do interiéru a naopak. Jsou prevencí nespokojeného zvířete i poškrábaných stěn a dveří. Do vstupních dveří je vhodné zvolit dvířka s hliníkovým rámem, v interiéru stačí ty s plastovým. Funkce dvířek se liší, některé nabízejí dokonce možnost otevírání pomocí magnetického klíče, který zvířeti upevníte na obojek, takže nikdo jiný neprojde.
Vlastní domek
Pokud často necháváte psa na zahradě, měli byste mu pořídit boudu. Prostor v ní kolem ležícího psa by měl být alespoň třicet centimetrů do stran. Výška by měla být taková, aby se pes mohl v boudě bez problémů postavit. Vhodné je nechat jednu ze stěn otevíratelnou, kvůli pravidelné údržbě. Podlaha by měla být lehce vyvýšená, zamezíte tím tak nepříjemnému chladu v zimních měsících.
Na čerstvém vzduchu
Venkovní voliéry pro ptáky by měly být přichycené k zemi, aby byly dostatečně pevné. V případě nepříznivého počasí musí mít kam se schovat – tedy místo kryté ze tří stran stěnami tak, aby tam nefoukal vítr. Střecha může být izolována, předejdeme tak v zimě prochladnutí a v létě zase příliš vysokým teplotám. Papoušci by však neměli mít k izolaci přístup. Podlaha může být z betonu nebo pokryta pískem, aby se dala dobře udržovat.
Když klobouk nestačí
V případě, že považujete králíka spíše za kamaráda než za oběd, pravděpodobně zvolíte jednopatrovou králíkárnu. Ta je praktická pouze v případě, že stojí na vysokých nohách. Měla by mít také plastovou vysouvací vanu v podlážce pro snadné čištění. Optimální je otevírací střecha, k mnohým typům lze zakoupit také zimní izolaci. Některé domečky poskytují patro navíc, které slouží jako výběh.
Aplikace pro pejskaře |
|
Aplikaci Brit PO STOPĚ můžete zdarma stáhnout na chytrých telefonech, je k dispozici jak pro Android, tak pro iPhone. |
Mobilní aplikace Brit PO STOPĚ vám umožní sdílet svou aktuální polohu při venčení a dát tak ostatním vědět, kde jste. Skrze ni se můžete snadno seznámit s dalšími chovateli ve svém okolí a navíc rychle vyhledat veterináře, chovatelské potřeby, psí salon a další služby. Také nabízí možnost zapsat se do psí školy Brit Training Tips, jejímž prostřednictvím projdete se svým psem celoročním výcvikem, kde si tempo určujete sami a zároveň svá videa z tréninku sdílíte s přáteli a soutěžíte s nimi o dobroty od výrobce Brit.Další články o bydlení najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.
Interiér: Splněný skandinávský sen
Když se mladá rodina v nájemním bytě rozrostla o nejmenšího člena, začala toužit po vlastním bydlení. Vyřešila ho koupí mezonetového bytu 3 + kk s terasou a krásným výhledem, jehož poloha blízko Prahy zaručovala dobrou dostupnost. Byt prodávaný developerem jako jeden z mnoha v bytovém domě měl pouze bílé omítky a podlahovou krytinu, což byla pro začínající bytovou designérku výzva.
Nezvykle řešený velkorysý prostor otevřený do krovu a bohatě prosvětlený originálními štítovými okny rozčlenila na čtyři odlišné funkční zóny. Kuchyně s navazující jídelnou a průchozí obývací pokoj s pracovnou plně vyhovoval aktivnímu životnímu stylu rodiny. Členění interiéru zvýraznila designérka dostavbou příčky v kuchyni a pracovně. Nenásilně a náznakem oddělené pracovní prostory tak získaly více soukromí a jídelna s obývacím pokojem se zklidnily.
Chytře a levně
Touha po harmonickém interiéru podle vlastních představ v kombinaci s finančními limity rodiny vyčerpané koupí bytu přivedly začínající designérku k rozhodnutí realizovat svůj první návrh svépomocně.
Pustila se tedy do povrchových úprav stěn, což kromě klasické výmalby zahrnovalo také tapetování nebo dekorování stěny v předsíni originálním razítkem. Pouze keramický obklad v kuchyni svěřila zedníkovi a dřevěný obklad v obývacím pokoji truhláři, ovšem palubky už namořila autorka interiéru.
Promyšlená kombinace několika povrchových úprav pomohla spojitý obytný prostor bytu opticky rozdělit na jednotlivé funkční zóny: v kuchyni hrají hlavní roli ručně malované kachle ze Španělska, zatímco jídelně dodala domácký výraz modrobílá proužkovaná tapeta. Dřevěný obklad pomohl zjemnit měřítko obytného prostoru velkoryse otevřeného až do krovu.
Barevnost a styl
Designérka Renata Pápai má ráda skandinávský styl, který zjemňují ozvuky venkovského a námořnického stylu s romantickými detaily. Základní barevnost bytu tvoří nadčasová a velmi efektní kombinace bílých stěn a dřevěné podlahy.
Bílé stěny ale rozhodně nepůsobí fádně: bílou výmalbu doplňuje bílomodrá tapeta v jídelně a dřevěný obklad v pokoji. Bílý základ rozehrává a protepluje množství dalších odstínů od lomené bílé přes krémovou až po smetanovou, které interiéru dodávají žádoucí hloubku.
Jako barevný akcent posloužila v hlavním prostoru modrá, citlivě dávkovaná na detailech, textilu, polštářcích a dekoracích. V ložnici podobnou roli sehrála uklidňující hnědá a dětský pokoj temperamentní mladé slečny oživila vitální fuchsiová.
Staré s novým
Dekor buku na podlaze rozvíjí viditelné prvky krovu a masivní dřevěný nábytek. Z důvodu úspory našly v bytě uplatnění i oblíbené starší kousky. K jejich začlenění do nových souvislostí a stylu pomohla svépomocná renovace: nejčastěji bílý nátěr a výměna úchytek.
Například dřevěná komoda mořená do teple hnědého odstínu ožila pod krycím nátěrem svěží bílé barvy, který jí odlehčil. S bílým korpusem působivě kontrastuje dřevěná horní deska, která si ponechala svůj původní vzhled a je tak živou připomínkou minulosti.
Slovo designérky Renaty Pápai |
|
Autorka: • Absolvovala DesignŠkolu
• zařizování interiérů se věnuje od r. 2009 • osobní inspirací je světlý skandinávský styl, ačkoliv navrhuje i v jiných stylech podle přání klienta • Kontakt: www.design-doma.cz |
„Nejlepší je vždy pracovat na svém vlastním bydlení, protože všechny kroky, které jsem učinila, byly dány intuitivně Další zajímavé interiéry si můžete prohlédnout v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz.
-6690158a111d9.jpg)
Zahrada: Půvabné detaily
Vstupujeme brankou z kovaných ocelových sloupků a zajímavých ornamentů do svébytného světa s mnoha nevšedními artefakty. Zahrada se dělí na relaxační prostor s jezírkem a vodopádem a na okrasnou část převážně s tvarovanými stromy a záhony s trvalkami.
Z jedné strany je částečně obehnána kamennou zdí, jejíž torzo se nachází i v trávníku uprostřed zahrady, přerušena půlkruhově klenutou bránou s kovanými ornamenty, kterou lze vstoupit na obecní louku, a dále po obvodu pokračuje vysokými tújemi a borovicemi, oddělujícími ji od sousedního pozemku.
„Zahrada nebude mít nikdy konečnou podobu. Máme ještě spoustu dalších nápadů,“ říká na úvod jeden z majitelů, umělecký kovář Ivo Rejnart.
Od promáčené louky k okrasné zahradě
Zahradu budovali majitelé od počátku sami. Výhodou je i profese dcery pana Rejnarta, která se společně se svým manželem profesionálně věnuje okrasným stromům a bonsajím.
„Učíme se od sebe navzájem. Já se věnuji spíše té stavební, kovářské a zámečnické práci, dcera s manželem stromům a keřům, manželka květinám a moji rodiče zeleninové zahradě,“ vysvětluje Ivo Rejnart a ukazuje na skleník, který již několikrát změnil své místo.
Nevýhodou jsou podbrdské nivní půdy s různým stupněm podmáčení, poměrně vysokou kyselostí a často kontaminované těžkými kovy z bývalého provozu Kovohutí Příbram.
„Rekultivaci půdy jsme věnovali hodně času a úsilí. Téměř všechno se vykácelo, rozšířil se prostor pro vodní plochu, navážela se nová půda a kameny. Vždy jsem ale více uvažoval o okrasné zahradě japonského typu s jezírkem, vodopády a dřevinami než o zeleninové zahradě. Chtěl jsem spojit železo, kámen a vodu a zasadit je do přírodního prostoru,“ dodává.
Pomalými kroky k cíli
Majitel začínal nejdříve s malým jezírkem, učil se sázet vodní rostliny a pěstovat ryby (metoda pokus – omyl), teprve potom přišel na řadu vodopád a rozšíření jezírka, současně s tím se sázely okrasné stromy, které jeho dceři učarovaly natolik, že si s manželem zařídili vlastní zahradnictví. Cesta k současné podobě okrasné zahrady byla otevřená.
Pak přišly na řadu tulipány, skalničky, trvalky a další květena – všechno v režii manželky. Okrasné dřeviny ovšem stále převažují. Sázely se převážně borovice kleč (Pinus mugo), jalovce (Juniperus) a cypřišky (Chamaecyparis), zůstaly i některé náletové dřeviny.
„Borovice a túje na hranici zahrady mohou dorůstat do velké výšky, odcloní tak ještě více sousední pozemek; jiné jsou malé, keřovitého charakteru,“ dodává majitel a zastavuje se u tvarovaného jalovce, který dostal od své dcery k narozeninám. Strom je nádherně vzpřímený a jeho kulovitá koruna vypadá opravdu skvěle. V zahradě se vyjímá jako hrdý solitér ve zdařilé kombinaci s kameny a trávami a vytváří zajímavé kontrastní pozadí pro trvalky a nízké keře.
Výhodou jsou jeho skromné nároky, dobře se mu daří i ve zdejší vápenité půdě. Zajímavý je i sousední tvarovaný cypřišek, stálezelený jehličnatý keř s pyramidální korunou a hnědým kmenem. Dominantami ovšem zůstávají i nadále devítimetrová túje a stará jedle, které majitelé ponechali z původní zahrady.
Voda, která vše propojí
Odstraněny byly převážně ovocné stromy ve střední části zahrady. Nahradil je travní koberec a impozantní kamenná brána porostlá skalničkami. Jezírko s vodopádem je umístěno v rohu zahrady v blízkosti prostor pro relaxaci a odpočinek.
Nepříliš hluboká vodní nádrž je pečlivě sladěna s ostatními prvky – používá se stejný kámen na březích, opěrných zídkách i na kamenné bráně, volně navazující na barevně jednolitou trávníkovou plochu.
Jezírko se tak stává ústředním motivem zahrady společně s originálními artefakty z kovářské dílny Ivo Rejnarta (zábradlí, mostek, židle, stoly, lampy, sochy s motivem vážky). Voda, která je symbolem života, spolehlivě propojila všechny prvky, včetně uměleckých artefaktů, a nabídla poutavé aranžmá přírodní scenérie.
Důležitý je v tomto případě nejenom pohledový, ale také zvukový vjem padající vody u vodopádu. A přestože zahrada není postavena přímo v asijském duchu, symbolika a jisté náznaky tady jsou.
Autor zahrady Ivo Rejnart |
|
Kontakt: 731 118 320 |
Uměleckou kovařinou se zabývá více než pětatřicet let. Do roku 2014 působil jako umělecký mistr pro Waldorfskou školu Příbram, obor Umělecký kovář a zámečník, pasíř.
Isover EVO: Evoluce ve světě izolací
(Komerční prezentace)
Vzhledem k nižší lambdě 0,035 W∙m-1∙K-1. je Isover EVO ideálním řešením pro tepelnou izolaci vnitřních prostor budov, tedy pro šikmé střechy, příčky, předstěny, či podhledy.
Isover EVO: Proč 4+? |
|
+ přátelský k životnímu prostředí + nabízí vysoký komfort při instalaci + zajišťuje vysokou kvalitu bydlení + přispívá k lepšímu zdraví a pohodě |
Izolace ISOVER EVO je, stejně jako všechny moderní skelné vlny Isover, vyrobena z 80 % z recyklovaného skla. Jedná se však o první vlaštovku z řady italské výroby s označením 4+, která využívá nové patentované pojivo založené výhradně na přírodní bázi. To přispívá k maximální kvalitě vnitřního prostředí. V tomto ohledu patří k absolutní špičce z nabídky tepelněizolačních materiálů dostupných na českém trhu.
„Výrobky z minerálních izolací Isover splňují veškeré ekologické požadavky i jejich limity a přesto Isover s novou technologií 4+ dosahuje ještě lepších hodnot díky patentovanému přírodnímu pojivu. Proto jsme také zvolili název Isover EVO i motto výrobku Evoluce ve světě izolací,“ vysvětluje produktový manažer Tomáš Pirkl z divize Isover.
Na první pohled se od ostatních skelných produktů Isover liší, a to nejen odlišným obalem, ale i samotnou barvou vlny. Její barva není typicky žlutá, ale světle krémová. „Bílá barva je přirozená barva rozvlákněného skla a v kombinaci s přírodním pojivem po vytvrzení získá světle krémovou barvu, která je nejen příjemná na pohled, ale zesvětluje i montážní prostory,“ dodává k netradičnímu zabarvení vlny Tomáš Pirkl.
Díky výborným tepelněizolačním vlastnostem (λD = 0,035 W∙m-1∙K-1) účinně izoluje proti venkovnímu teplu i chladu a zároveň nabízí vysokou úroveň pohodlí a úspor. Znamenité zvukové izolační parametry zajišťují skvělou akustickou pohodu. Rovněž tak splňuje nejvyšší klasifikaci třídy reakce na oheň.
Isover EVO je ideální volbou nejen pro ty, kdo v domácnosti žijí, ale i pro montážní firmy, protože díky novému pojivu je jemný na dotek, vykazuje menší prašnost, velmi snadno se řeže a pokládá. Vyšší objemová hmotnost materiálu zajišťuje, že Isover EVO dobře drží i mezi krokvemi či v rámových konstrukcích a sádrokartonových příčkách.
Tento výrobek je dodáván v rolích v rozmezí tlouštěk 50 – 200 mm a ve dvou šířkách. Rozměř 625 mm je ideální pro instalaci do sádrokartonových příček a šířka 1200 mm je výhodná pro ostatní výše uvedené aplikace.
Materiál Isover EVO je skvělou volbou pro budoucí úsporu energií a snižování emisí, protože je ve velké míře vyroben z recyklovaného materiálu (sklo), s použitím přírodního pojiva a zajišťuje vysoké úspory energie při vytápění a ochlazování prostor, kde je aplikován.
Asijský steakový salát s omáčkou Teriyaki
Suroviny:
1 hovězí flank steak, cca. 500 g
1 okurka
1 červená cibule
3 jarní cibulky
2 hlávkový salát
1 polévková lžíce sezamových semínek
Sůl
Pepř
Omáčka Teriyaki (cca 175 ml):
125 ml sojové omáčky
50 ml vody
60 g třtinového cukru
12 g zázvoru
3-4 stroužky česneku
1 čajová lžička kukuřičné mouky + 2 polévkové lžíce vody
Příprava:
Nejdříve připravte omáčku Teriyaki, aby měla čas před podáváním vystydnout. Do hrnce dejte sojovou omáčku, vodu a cukr. Oloupejte a najemno nastrouhejte zázvor, oloupejte a rozmačkejte česnek a poté oba přidejte do pánve. Omáčku zahustěte kukuřičnou moukou smíchanou s vodou.
Omáčku Teriyaki za stálého míchání vařte nad středním teplem po dobu 3-4 minut, dokud nezhoustne. Poté ji umístěte do ledničky.
Nyní připravte zeleninu. Oloupejte okurku a nakrájejte ji nahrubo. Oloupejte červenou cibuli, rozpulte ji a nakrájejte na tenké plátky. Omyjte jarní cibulku a hlávkový salát, poté nakrájejte jarní cibulky na tenké plátky.
Smíchejte lísky salátu s červenou cibulí, jarními cibulkami a okurkou a posypte je sezamovými semínky. Semínka můžete pro ořechovější chuť opražit.
Na grilu:
Připravte gril na přímé teplo, cca 220°C.
Rošt ošetřete BBQ anti stick olejem. Položte flank steak na rošt a pečte nad přímým teplem po dobu cca 4 minut na každé straně. Po dosažení teploty středu 58°C flank steak sundejte z grilu.
Okořeňte flank steak solí a pepřem.
Nechte steak 8-10 minut odpočinout a poté nakrájejte na tenké plátky a naaranžujte na salát. Podávejte s omáčkou Teriyaki.
Doba přípravy: 35 Minut
Metoda grilování: přímá, Vysoká teplota 220℃
Doba grilování: cca 35 minut
Příslušenství: termosonda, kolébka na pečeni
Gril: Q 1200
Zdroj: www.weberstephen.cz
Speciál: Zelená kuchyň
Obnovitelný původ
Kuchyňská linka vyrobená ze dřeva a položená dřevěná podlaha vypovídají, že majitel upřednostňuje přírodní materiály a možná jej hřeje na srdci, že pořízením tohoto materiálu nezatěžuje životní prostředí.
Může být, ale abyste si byli jistí, pátrejte po původu surovin, ze kterých je kuchyňská linka vyrobená. Zejména u dřeva se ptejte po jeho původu. Z jakých lesů pokácené stromy pocházejí a zda budou v rámci kritérií trvale udržitelného hospodaření nahrazené. Hospodaření musí být ekologicky vhodné, společensky přínosné a ekonomicky životaschopné.
Dobrý původ dřeva zaručují certifikáty PEFC a FSC, které obdrží jen ten vlastník lesa, který se o něj stará podle stanovených kritérií. Výběrem dřeva však prověrka nekončí. Pro konečný výsledek je důležité, jak s daným materiálem výrobce naloží. Jaká je technologie dalšího zpracování a jaké další materiály použije.
Skryto pod povrchem
Není důvod vzdávat se dřevěné kuchyně. Je-li dřevo dobrého původu, představuje rostlý strom nezávadný, obnovitelný a lehce recyklovatelný materiál. Aby byl výrobek ekologický, musí ale i jeho výroba, užívání a způsob likvidace naplňovat ekologické zásady.
Výrobci starající se o životní prostředí inovují používané materiály, vylepšují výrobní linky, čerpají energii z přírodních zdrojů, vlastní odpad sami likvidují nebo využívají k dalšímu zpracování. Nové technologie využívá například světový výrobce laminovaných desek Pfleiderer, jehož výrobky nakupují například firmy Ballerina nebo Oresi.
Souběžným trendem na snížení ekologické zátěže je redukce použitého materiálu a zvýšení jeho odolnosti, např. italská Valcucine snížila spotřebu materiálu u pracovních desek až o 60 %. Jedno mají však všechny ekologické kuchyně společné: kvalitně vyrobená kuchyň vydrží celý život a vyšší investicí do jejího pořízení také šetříte životní prostředí.
Sledujte emise
Dřevotřískové desky mohou být vyrobeny z rychle rostoucích rostlin, z odřezků dřeva z výroby atd. Klíčový je pro výrobky obsah zdravotně škodlivého formaldehydu, jeho množství je dáno podle typu použitého lepidla. O množství informují emisní třídy – E1, E2, E3, kdy E1 je nejlepší.
Úspora energie
Vařte s poklicemi na hrnci, ušetříte 20 až 30 % energie. Až 75 % času a energie ušetříte s tlakovým hrncem.
Vodu k přípravě potravin přiveďte k varu v rychlovarné konvici, ušetříte tak až 50 % energie.
Na varnou desku dávejte hrnce, které odpovídají velikosti plotýnky. Hrnec menší o 3 cm než plotýnka spotřebuje o 30 % více energie. Nové desky jsou opatřeny flexi zónou, na kterou lze umístit více hrnců. Deska hřeje pouze pod hrncem a pro každý lze nastavit odlišný výkon.
Indukční varné desky jsou rychlejší a efektivnější. Indukce převádí energii přímo do dna hrnců a pánví a spotřebuje o 40 % méně energie než plynová.
Chladničku nekupujte objemově větší, než potřebujete. Za každých 10 l objemu navíc zvýšíte roční spotřebu o 15–20 kWh. Vliv na spotřebu má i nastavená vnitřní teplota. Jeden stupeň dolů představuje nárůst spotřeby energie o 5 %, optimální teplota v chladničce je 5 °C, v mrazničce –18 °C. Pořiďte si chladničku se systémem No Frost, protože už 3mm vrstva námrazy zvyšuje spotřebu energie o 75 %.
Úspora vody
Pro jednoho až dva lidi nemusí představovat myčka nejefektivnější řešení. Mezi samotným ručním mytím a oplachováním vždy vypínejte vodu. Páková baterie je nezbytností, ušetří 30 %.
Nejnovější konstrukce perlátorů v bateriích snižují spotřebu vody až o 50 % při zachování tlaku.
Průtok vody z baterie může být snížen nastavitelným omezovačem průtoku. Takový průtok je optimální třeba pro opláchnutí rukou nebo mytí nádobí.
Při mytí nádobí v myčce uspoříte čas a až 85 % vody oproti ručnímu mytí nádobí.
Sušení a mytí v horké vodě spotřebovává nejvíce energie. Funkce odložený start umožní nastavit mycí program na dobu nízkého tarifu.
Obaly a recyklace
Pořiďte si nákupní tašku, ať při každém nákupu neskončí v košíku nežádoucí igelitka.
Vyhněte se zbytečným obalům a kupujte volné nebalené maso, zeleninu a ovoce.
Lehké PET lahve vytlačily vratné sklo a teď se vrší v řadě domácností, přitom voda z kohoutku je zdravá a levná. Chuť chloru a ve starších rozvodech případně i kovu odstraníte pomocí filtrační konvice. Konvice také snižuje obsah uhličitanu vápenatého, který způsobuje zanesení spotřebičů vodním kamenem.
Znovu využijeme jen 19 % odpadu, přitom je možné recyklovat kolem 40 % běžného odpadu z domácnosti. Mimo kontejnery na papír, sklo a plasty se v ulicích objevují kontejnery na nápojové kartony, plechovky, v plánu jsou kontejnery na bioodpad. Tolik košů a kam s nimi. Třídicí koše umístěte do výsuvu, nemáte-li v lince dostatek místa, alternativu představují stohovatelné koše.
Velkou neřestí západní civilizace představuje vyhozené jídlo. Zhruba třetina končí v odpadcích. Plýtvání významně omezíte, když si připravíte týdenní jídelníček pro celou rodinu a nebudete kupovat zbytečnosti.
Skladování a příprava
K plýtvání potravin přispívá i nepořádek. Pro udržení pořádku si pořiďte průhledné dózy a štítky. Mějte přehled o datech spotřeby.
Vaření začíná obstaráním surovin. Při nákupu se nezapomeňte podívat na zemi původu. Je-li to možné, nekupujte „čerstvé“ potraviny, které započaly svou pouť na druhém konci Evropy či dokonce světa.
Příprava jídla v páře zachovává pokrmům chuť a důležité vitaminy. Navíc si připravované pokrmy udrží svůj tvar a barvu.
Celozrnné tmavé pečivo je zdravější. Pro lákavější vzhled bývá obvykle dobarvováno. Kupte si mouku, oříšky či semínka a upečte si vlastní pecen. Pečivo pak skladujte na suchém a tmavém místě. Přebytky, které byste nestihli sníst, uložte do mrazničky nebo usušené umelte na strouhanku.
| Další užitečné tipy najdete v této rubrice a na našem sesterském webu Modernibyt.cz. |
.jpg)
Valašská roubenka s proskleným štítem
Naši čtenáři chtěli, aby stavba svým vzhledem co nejvíce zapadla do této horské oblasti, proto si vybrali typickou valašskou roubenku, a to jak materiálem, tak i provedením, barevností a zdobením. Zvolili si tmavý barevný základ, zvýrazněný světlým lištováním. A k tomu moderní, pro roubenky netypický prosklený štít a impozantní interiér otevřený až do střechy.
Podobu a dispozici domu si navrhl sám majitel. Firma Sruby Pacák pak standardním tesařským způsobem zhotovila vše včetně střechy a masivních interiérových dřevěných prvků. Dřevěné trámy obvodových stěn domu mají certifikát státní zkušebny, dokládající, že vzhledem k jejich tloušťce obvodové stěny nevyžadují dodatečné zateplení.
V kombinaci s kvalitně izolovanými konstrukcemi střešního pláště a oken tak dům vyhovuje požadavkům na nízkoenergetické stavby.
Tesařské tradice
„Trochu“ větší roubenka (zastavěná plocha přes 200 m2) stojí na místě bývalého domu a je celá z jedlového dřeva. Jedlové dřevo je v Beskydech snadno dostupné, a tak se na roubenky vždy používalo.
Dům je v podstatě komplex staveb s tradiční kombinací dřeva a kamene tak, jako se to dělávalo kdysi. Hospodářská část (garáž, hospodářská místnost a bazén) vyžaduje větší chlad, a proto je z kamene celá.
Oproti tomu obytná část má kamenem pouze obložený betonový sokl. Je celodřevěná, z masivních trámů o tloušťce 30 cm, vnitřní stěny jsou kombinací dřeva (tl. 20 cm) a sendvičové skladby.
„Klasická valašská konstrukce vychází z toho, že stěny jsou střešními trámy propojeny v jistém zákonitém poměru. Aby mohl být uvnitř střešní prostor takto grandiózně otevřený, tak v něm podle projektu vynechali pár trámů. To způsobilo prohýbání dřevěných konstrukcí, které bylo nutné zpevnit zakováním speciálních kovaných prvků a stáhnout táhly a svorníky,“ vysvětlují bratři Pacákovi.
Moderní kompozice
Zajímavá konstrukce a styl budovy vznikly skloubením původní dřevěné tradice s velkoformátovým prosklením. Prosklený štít prosvětluje interiér, ale také je sám o sobě dekorativní.
Kompletně přiznaný krov s nadkrokevní izolací a rozsáhlá otevřená horní galerie vytvářejí dojem majestátního prostoru. Na první pohled zaujme specifickým spojením dřevěných a kovaných prvků i spletí dřevěných trámů vytvářejících roztodivná zákoutí. Otevřená galerie nad obytnou částí je vybavená pohovkami a křesly a slouží k odpočinku a relaxaci.
Z galerie vede přístup do tří ložnic a koupelen s toaletami. Dole je obývací, jídelní a kuchyňská část, předsíň a koupelna s toaletou. Interiér majitelé vybavili atypickým nábytkem na zakázku.
Co potřebuje roubená stavba
Dřevěná konstrukce si „sedá“, takže je třeba počítat, že se stavba o přibližně šest procent na výšku sníží. Všechny pevné konstrukční prvky proto musí být na dřevo napojeny dilatačními lištami, které umožňují jeho pohyb dolů.
Na dotěsnění izolace mezi trámy používají bratři Pacákovi ze zkušeností raději konopnou vlnu než ovčí. Exteriérový nátěr dřeva musí plnit funkci ochrannou, tedy odolávat povětrnostním vlivům, UV záření, dřevokaznému hmyzu, plísním atd. Proto je jeho přírodní olejová báze doplněna o ochranné chemické látky.
V interiéru naopak hraje nátěr jen estetickou roli, a měl by být tedy přírodní, většinou bezbarvý, s včelím voskem. Masivní kastlová okna mají nejen tloušťku dané stěny (30 cm), ale i silnější sklo a tím lepší termoregulační vlastnosti než okna z euro profilu. Podlahové topení využívá jako zdroj energie tepelné čerpadlo, které pohání energie z hloubkového zemního vrtu.
Knauf Drystar: Řešení do vlhkých místností
(Komerční prezentace)
Aby nedošlo k poškození stavby, je zapotřebí vytvářet a používat ve vlhkých prostorech takové konstrukce a systémy, které budou těmto případným obtížím dlouhodobě a co nejvíce odolávat.
Drystar odolává spolehlivě vlhkosti
Pro všechny, kteří mají zájem situaci preventivně a výhledově řešit, vyvinula společnost Knauf specializované systémové řešení Knauf Drystar.
Základ tvoří nová sádrová deska Knauf Drystar-Board, kterou doplňují konstrukční tenkostěnné profily pro stěny a podhledy, opatřené ochranou proti korozi na střední (C3) či vysoké úrovni (C5-M). Stejnou antikorozní úpravu najdeme i u závěsných prvků a příslušenství. Výjimkou nejsou ani připevňovací prvky, to znamená především šrouby. Součástí systému je i speciální voděodolná tmelící hmota Knauf Drystar-Filler.
Vlastnosti nové desky Knauf Drystar-Board?
Speciální sádrovou desku Knauf Drystar-Board tvoří hydrofobizované sádrové jádro, které má velmi nízkou absorpci vody (méně než 3 %) a je obaleno ve skelné tkanině. Díky této inovativní kombinaci high-tech tkaniny a speciálního sádrového jádra, vystuženého skelnými vlákny jsou desky Knauf Drystar-Board vodoodpudivé a vysoce odolné proti plísním.
Protože deska neobsahuje žádné další organické příměsi, má velice nízké bobtnání a smršťování při změnách klimatických podmínek. Je navíc odolnější proti mechanickému poškození a bonusem navíc je výborná odolnost vůči ohni.
Přes to všechno se tyto sádrové desky Knauf Drystar-Board zpracovávají obdobně snadno a rychle jako standardní sádrokartonové desky. Lze je ohýbat, vytvářet skládané (frézované) segmenty a umožňují realizovat při výstavbě moderního prostoru téměř jakýkoliv architektonický záměr. Dají se použít pro různé typy příček a stěn s kovovou podkonstrukcí, předsazených stěn i zajímavých designových zavěšených podhledů.
Systém Knauf Drystar představuje ideální podklad pod izolace a obklady a lze zvolit i různou úpravu finálního povrchu. Ve většině případů se stěny ve vlhkých prostorech obkládají keramickým obkladem. Opláštění konstrukce deskami Knauf Drystar-Board unese obklad o hmotnosti až do 25 kilogramů na metr čtvereční.
Nicméně desky lze také opatřit jen nátěrem. V tomto případě je nutné plochu pod výsledným nátěrem nebo malbou ještě celoplošně vytmelit Knauf Drystar-Filler. Ve všech případech platí, že exponovaná místa, která budou zatížena odstřikující vodou, je nutné po vytmelení opatřit hydroizolačním nátěrem (např. Knauf Tekutá Hydroizolace) a kritická místa (např. spáry mezi stěnou a podlahou apod.) utěsnit bandáží Knauf Hydroband.
Firma Knauf nabízí i další produkty určené do vlhkých prostor. Podrobné informace o celém sortimentu těchto výrobků, ale i další zajímavé tipy a rady najdete na www.knauf.cz.
Pravidla rekonstrukce zahrady
O rozhovor jsme požádali zahradního architekta Jiřího Prouzu, který má zkušenosti nejenom se samotným projektováním, ale také s praktickými realizacemi nejrůznějších zahrad.
Které kompozice v moderní zahradní architektuře jsou vám nejbližší?
Architektura moderní zahrady nepodléhá žádné estetické konvenci ani pevnému stylu. Jde o svobodné umění. Jediným – ale zato velmi významným hlediskem – je funkce dané úpravy. Zahradní architektura je tedy formou užitého umění. Forma a obsah se musejí vzájemně doplňovat.
Osobně mám sice rád i pravidelné kompozice, ale ty se hodí jen zřídka k dnešním domům. Vzhledem k malým pozemkům a rozličným nárokům se proto uplatní hlavně volná, přehledná a jednodušší kompozice.
Jakým způsobem postupovat, pokud máme na zahradu vymezený pouze malý prostor u řadového domku?
Čím je pozemek menší, tím je třeba více hlídat požadavky na správnou funkci zahrady. Nejprve je třeba najít místo a co nejlepší řešení pro všechny požadavky klienta. Zde forma následuje až po obsahu. Na druhou stranu je na malých pozemcích příjemná možnost se mnohem více zabývat detaily, které by na velké zahradě ztrácely opodstatnění.
Plán ukázkové zahrady |
|
1. vchod z ulice; 2. vchod do domu; 3. vchod do garáže; 4. červenolistá sakura; 5. katalpa lemovaná buxusem; 6. vysoké okrasné keře; 7. starý cypřišek; 8. azalky a pěnišníky; 9. koupací jezírko; 10. sakury; 11. jeřáb; 12. „bílý“ záhon pod hrušní; 13. terasa; 14. rekreační trávník; 15. spojovací chodník. |
 |
Ve většině případů nebývá ani pozemek ideální. Jaké jsou největší nástrahy u svažitých pozemků?
Největší nástrahou svažitého pozemku je logicky ona svažitost sama. Pak ale záleží i na sklonu a orientaci svahu a umístění domu na něm. Čím svažitější – tím hůře. Rovněž čistý severní, ale i jižní svah nemusí být nejpříjemnější. U svažitého pozemku je většinou třeba mnohem více stavebních zásahů (schody, opěrné zídky) a tím se úprava zahrady komplikuje a značně prodražuje – na to myslete již při nákupu pozemku!
Jaký je podle vás ideální pozemek pro zahradu?
Můj ideální pozemek by vypadal asi takto: obdélník, jehož delší osa je ve směru sever–jih nebo jihovýchod–severozápad. Rovina nebo mírný svah v podélné ose. Příjezd na pozemek od severu, kde bude i dům s garáží a malým dvorkem.
Obytné části domu budou orientované do větší části zahrady na jih a jihovýchod v pořadí dům, terasa, koupací jezírko, rekreační trávník.
Na hranicích pozemku kolem zahrady okrasné výsadby, které chrání a tvoří pohledovou kulisu. Pokud je ze zahrady pěkný a nerušený pohled do krajiny, tak ho zdůrazním.
Jak nejlépe sestavit osazovací plán? Máte nějaký recept?
K sestavení osazovacího plánu potřebujete znát mnoho základních dat, která pak v samotném plánu uplatníte. Je třeba si ujasnit, jaké druhy rostlin na zahradě chci použít a proč. Navíc pro ně pak musím najít nebo vytvořit vhodné podmínky. Jde hlavně o nároky na světlo, vodu a půdu.
Navrhované rostliny se rozdělí do několika skupin podle velikosti a důležitosti v kompozici. Nejprve rozmístím největší, takzvané kosterní rostliny, a postupně k nim přidávám další a další, aby se vzájemně doplňovaly.
Lze výše uvedené zásady uplatnit také u rekonstrukcí zahrad? S jakými omezeními se zde nejčastěji setkává zahradní architekt a projektant?
U rekonstrukce záleží na tom, o jak rozsáhlou a hlubokou změnu se bude jednat. Které prvky včetně dřevin a staveb na zahradě zůstanou a které budou nové? Při rekonstrukci zanedbané zahrady se lze bavit i o revitalizaci čili znovuoživení daného místa. V takovém případě se záměrně vracíme k původnímu řešení nebo druhům rostlin. Možnosti jsou tedy velmi rozmanité a vždy záleží na konkrétní situaci a požadavcích.
Jak by měl tedy stavebník postupovat, pokud se mu jeho zahradní kompozice nelíbí a chtěl by se pokusit o skutečně moderní architekturu zahrad, která je k vidění třeba na nějakém veletrhu? Setkal jste se již s takovým zadáním?
V takovém případě se bude zřejmě jednat o radikální změnu a téměř nové řešení celého prostoru. Přesto je nutné si nejprve ujasnit, co ze stávající zahrady ponechat a co nikoli. Určitě je dobré si rozmyslet odstranění takových prvků a rostlin, které mají zřejmou hodnotu a těžko se dají nahradit. Může to být letitá dřevina, kterou sázela ještě babička, ale také pěkně postavená besídka nebo schodiště. Každé místo má svou energii a ta je podmíněna i takovýmito detaily.
Uměle komponované terény s promyšlenými strukturovanými útvary, kde vyniká barevnost, textura i velikost vegetace, jsou pro moderní architekturu zahrad typické. Mohl byste nás seznámit s nějakými příklady vhodných a nevhodných řešení?
Pokud budete ctít ty nejzákladnější zásady kombinování rostlin podle jejich velikostí a nároků, tak jen těžko uděláte zásadní chybu. Téměř každá rostlina má svou jedinečnost a estetiku, takže záleží opět především na záměru, s kterým určitou plochu komponuji. Může to být puristická kompozice ve dvou nebo třech barvách a texturách, anebo pestrý mix všemožných rostlin. Jak už jsme si řekli, zahradničení je také umění a vy jste tím umělcem.
Ideální řešení pozemku podle zahradního architekta Jiřího Prouzy |
|
Kvůli cenám a poptávce se v současné době setkáváme i se stavebními pozemky, které jsou pro stavbu domu téměř nevhodné. Při koupi takového pozemku si musíte uvědomit, že ušetřené peníze potom snadno „utopíte“ v náročnějších a drahých úpravách. Na druhé straně ale vidím i parcely, které nejsou špatné, ale jsou nelogicky a neprakticky řešené. Za největší chyby lze uvést nevhodné umístění domu a rozvržení zahrady z hlediska oslunění a klidu. Na obrázku ukazuji, jak by se měla řešit a členit zahrada vzhledem k domu a světovým stranám. 1. Vjezd a příchod k domu od ulice ze severní strany |
 |
Při rekonstrukci zahrady je často nutné se rozloučit se starými stromy a keři. Jaká omezení nás v tomto směru čekají?
V současné době je rozhodující obvod kmene ve výšce 130 cm. Pokud je větší než 80 cm, je třeba mít k vykácení povolení obecního nebo městského úřadu. Netýká se to ovocných stromů, ty lze kácet bez povolení. Chci ovšem zdůraznit, že stará jabloň na zahradě má ohromnou hodnotu, přestože už příliš neplodí. Žije na ní mnoho užitečných tvorů, které na zahradě pomáhají. V létě poskytuje stín a dává zahradě i potřebnou vertikálu v době, kdy ostatní nově vysázené rostliny ještě nedosahují potřebných rozměrů.
Přestože nový stavební zákon usnadnil povolování zahradních staveb, řada z nich stále podléhá ohlášení. Na co byste zvlášť v této souvislosti upozornil?
Přestože je to často nepříjemné, mnoho stavebních činností v zahradě podléhá povinnosti ohlášení nebo dokonce povolení. Určitě je dobré, pokud se informujete ještě před tím, než začnete něco budovat. Mnoho takových činností je možno také zařadit do rozsáhlejšího povolovacího procesu, pokud zároveň plánujete i rekonstrukci nebo novou stavbu domu.
Specializujete se na zahradní jezírka. Jak je to v tomto případě?
Zahradní jezírko je pro stavební zákon poněkud nejasný pojem, a proto ho konkrétně nevymezuje. Určitě se ale vyplatí konzultace na stavebním úřadě a souhlas sousedů, pokud se jedná o jezírko větších rozměrů.
Často se nás čtenáři ptají na umístění studny v zahradě a na její možnosti v souvislosti s budováním většího jezírka. Co byste doporučil?
Funkční studna na zahradě je v současné době jednou z nejcennějších staveb, které můžete mít! Určitě je dobré ji zároveň kombinovat i s podzemním tankem na dešťovku. Obojí má obrovský význam jako zásoba čisté vody pro jezírko a zároveň i pro závlahu celé zahrady. Po napuštění jezírka ale už potřeba další vody velmi klesá, doplňujeme jen vypařenou. S budováním studny dlouho neváhejte!
Propojení zdrojů elektřiny a vody se zahradou patří asi mezi nejsložitější práce. Mohl byste nabídnout nějaká doporučení – co je nutné hlídat?
Inženýrské sítě na zahradě je třeba velmi dobře promyslet a pečlivě provést. Samozřejmostí je vedení kabelů v chráničkách a dostatečné hloubce (min 60 cm). Pokud už na zahradě pokládáte nejrůznější vedení pod zem, snažte se je dávat do společných výkopů, ušetříte náklady a čas a navíc to bude přehlednější.
Nezapomeňte si také dělat fotodokumentaci takovýchto prací, rychle se na ně zapomíná. Jak už jsem zdůrazňoval, položte chráničky a průchodky i „do foroty“ všude tam, kde se už v budoucnu nebude moci dolovat – tedy pod pevné stavby, cesty a podobně.
Výjimkou nebývá ani umístění zemních kolektorů tepelných čerpadel na zahradě. Jakým způsobem to ovlivní vegetaci a běžné zahradní procesy?
Zemní kolektory a vůbec tepelná čerpadla jsou určitě na vzestupu. Je to však relativně drahá záležitost, u které je to s návratností dosti vrtkavé.
Nedávno jsem se bavil s jedním klientem, který má na zahradě horizontální kolektor asi dva metry pod zemí. Kilometry hadic. Používá ho však jenom jeden měsíc v roce, protože pak zamrzne i s půdou kolem.Asi stoletý modřín v blízkosti kolektoru za dva roky uschl – ve zmrzlé půdě se mu holt nedařilo, a to přes zimu shazuje jehličí… Jediné, co tu roste, je tráva. Tyto systémy fungují v tekoucí vodě nebo v půdě, kde teče podzemní voda.
Pozitivnější reakce jsem zaznamenal u systému vzduch/voda, tedy ty plechové „bedýnky“ u zdí domů s ventilátorem. Tam je snad návratnost docela dobrá. Samozřejmě u hlubokých vrtů to asi také funguje, ale – a to byl zase jiný klient – když to v zimě zrovna stávkovalo a servis ne a ne přijít, tak se pokoušeli roztopit krb, poprvé v životě, a bohužel také nefungoval, asi stavaři zapomněli na komín… To ale berte jako pokus o humor, přestože je to pravda.
Pokusme se na závěr shrnout nejčastější chyby v oblasti rekonstrukcí zahrad a doporučit vhodná řešení…
Každá rekonstrukce vyžaduje citlivý přístup a promyšlený koncept. Pokud jsou zde původní cenné prvky, stavby nebo rostliny, snažte se je zachovat a integrovat do nového řešení. Za největší chybu považuji likvidaci všeho starého bez ohledu na jeho hodnotu – v takovém případě se vlastně už ani nedá mluvit o rekonstrukci, ale o zcela novém řešení.
Děkuji vám za rozhovor.
Autor zahrady |
|
|
Ing. Jiří Prouza
