Dům stojí uprostřed pozemku a tím rozděluje zahradu na dvě části. Hlavní role v jižně orientované polovině zahrady za domem patří koupacímu jezírku. Vodní plocha nepravidelného tvaru je z velké části lemována dřevěným molem, které skýtá nejen možnost pozorovat vodní hladinu s jejím zrcadlením z vyššího stanoviště, ale především dostatek prostoru k nerušené relaxaci. Své místo tu našel jídelní kout, stinné posezení pod plátěným stanem i často frekventovaná ratanová lehátka.
Mělčí, „čisticí“ zóna s bahenními rostlinami, je od koupací části opticky oddělena dřevěným můstkem. Na rozhraní zón s rozdílnou hloubkou se dobře daří bílým a lososově zbarveným leknínům.
Dominantou druhé části zahrady se stala moderní pískovcová plastika, která svou jednoduchostí do celkové koncepce dobře zapadá. Její efekt je umocněn jak tmavým pozadím z tisů a habrů, tak především vodní plochou, v jejíž hladině se vysoký monolit zrcadlí. Strohá obdelníková nádrž z betonu z jedné strany přechází v přísně udržovaný anglický trávník, z druhé navazuje na buxusový záhon a následně zpevněný povrch z tvrdého dřeva vedoucí k pergole s dalším posezením. Tato část pozemku je otevřená do ulice a přáním majitelů bylo, aby byla na rozdíl od intimní a soukromé části za domem jednoduchá a reprezentativní, což se tvůrcům zahrady podařilo splnit beze zbytku.
-5568580ae2921.jpg)
Manželé výtvarníci Olga a Miroslav Hudečkovi toužili kdysi po vlastním ateliéru. „Sháněli jsme nějakou stodolu,“ vzpomíná paní Olga, „a nakonec nám osud přivál lesní parcelu.“ Jejich první stavbou byla kůlna, kterou společně s dětmi vytapetovali, vařili si na schůdkách, přitom stavěli a zakládali zahradu. Na práci byli jen sami dva a dvě šikovné dětičky, všechno dělali ručně, pan Miroslav dokonce kopal jedenáct a půl metru hlubokou studnu, záměrně v minus deseti stupních, jen aby se vyhnul vrchní vodě.
Zahrada se časem pozvolna zaplňovala i proměňovala. Sazenice živého plotu z tújí, velmi jemný druh, si opatřili od kamaráda z dendrologické zahrady. Před ateliérem bývalo například vřesoviště s mechy, později sem zasadili jalovec. „Chtěla jsem to tu mít barevné,“ říká paní Olga. „Jsou tu asi čtvrt století staré rododendrony, měla jsem jiřiny, na ochozu terasy muškáty, které střídal asparágus, ty byly asi nejhezčí.“ Pěstuje také hodně klematisů, jeden zvlášť životaschopný v barvě bordó na jižní straně domu a druhý fialový mezi břečťany. Další oblíbenou popínavkou je fialová vistárie. Zasadili ostružiny, které mají 12metrové šlahouny a 5 druhů vinné révy z kraje Velkých Bílovic. Pěstují také rajčata, jahody a rybíz. „Hodně úrody sklidí kosi, ale odpouštím jim to,“ usmívá se paní Olga, „už proto, že mě těší jejich krásné inspirativní zpěvy.“
Protože mají oba manželé v lásce hlínu, zahradu postupně zabydleli plastikami. „Všechny jsou z Keramických závodů v Poštorné, kde jsme začali pracovat a vypalovat už v roce 1952,“ říká pan Miroslav. „Exponáty se pálily v periodických pecích – 28 dní. Tyto pece už ale bohužel neexistují.“ Sochy každá něco vypráví, ať už jsou jejími náměty láska, mateřství, zápasy, lidské vztahy, sny nebo přírodní motivy. Dvě monumentální figury jsou snad nejpoetičtější ze všech. A protože se každá socha realizovala dvakrát, plastika fontány s alegorií Vltavy stojí jak na stanici metra Vltavská, tak u Hudečků na zahradě. Tady ji ale pojmenovali po dceři Veronice. Druhou největší sochou v zahradě je Faun z téže fontány. „Déšť je umyje, jen zeleněnka z lesa vlezla Verunce do obličeje,“ říká paní Olga. Kromě obřích něžných postav zdobí zahradu žardiniéry s květinami a četné fontánky. Připomínají poupata, stvoly s listy i tajemné květy.
„Fontána je každodenním přivítáním, zvlášť když se v ní koupou kosi,“ přiznává paní Olga. „Voda tu zurčí neustále díky cirkulaci, denně se odpaří asi 5 litrů vody, buď se doplní, nebo jednoduše naprší,“ doplňuje pan Miroslav.
Připevnit skleněné úchyty k šuplíkům, průhlednou poličku na stěnu, skleněné věšáky v koupelně nebo dokonce panty na skleněná dvířka bez vrtání, nemusí být tak složité. Podívali jsme se, jak pracuje profesionál, a zjistili jsme, že bychom to takto dokázali zvládnout i my.
1) V prvním kroku je potřebné lepené plochy očistit a to jak skleněná dvířka, tak panty. Použijte např. lihový čistič a hadřík, následně nechte odvětrat. Rozměřte si, kam panty nalepíte a zakreslete. Připravte si lepidlo. Vybrali jsme si novinku montážní lepidlo 
4) Pant přiložte na označené místo a přitlačte. Skleněná dvířka otočte, zkontrolujte pohledem přes sklo a vytlačte případné bublinky. Nechte nejlépe 48 h vytvrdnout.
Dříve to bývala skromná zábava japonských penzistů, dnes si získává popularitu i u mladší generace,“ začíná své vyprávění Lenka Hrubá, která se kokedamám aktivně věnuje. Kokedama v doslovném překladu znamená mechová koule (Ko Key Da Ma) a jde o rostlinu v kulatém balu zeminy, který je hojně obalený mechem.
Kokedamy by se tedy daly nazvat jednoduchou alternativou ke známějším bonsajím. Velmi snadno se pěstují a vlastně jediné, co potřebují, je voda, světlo a vzduch. Kromě toho nezabírají příliš mnoho místa a mohou být umístěny prakticky v jakékoliv místnosti, kde je dostatek světla. Rostliny, které potřebují více vody, se jednou za čas ponoří celým balem do vody, sukulentní se položí balem na chvíli do mističky s trochou vody. V obou případech se po vyjmutí z vody nechají chvíli stát, aby se voda vsákla a nekapala po zavěšení.
ideální vzdálenost očí od obrazovky je 40 až 75 cm v závislosti na nastavené velikosti znaků
2) Samotnou montáž začněte upevněním žlabových háků. Pro zjednodušení a správné vyspádování žlabu si na hácích označte tužkou místo ohybu. Nezapomeňte si háky očíslovat. Nejmenší doporučený spád podle ČSN je 5 mm/m. Namontujte první a poslední hák a natáhněte mezi nimi provázek. Poté namontujte další háky v linii vytyčené provázkem. Háky se montují na latě nebo na bednění nad krokvemi, s rozestupy cca 90 cm.
5) Zasuňte přední část kotlíku pod návalku žlabu a pomocí upínacího systému v zadní častí kotlík připevněte. Žlabový kotlík OMV se liší od běžných kotlíků upínacím click systémem v zadní části. Tento systém umožňuje osadit kotlík během několika vteřin. Upínací systém sám zafixuje kotlík do správné polohy a zároveň zajistí potřebnou pevnost spoje. Kotlík OVM okapového systému Lindab Rainline prošel nyní na jaře inovací: jazýček žlabového kotlíku, zasunutý do návalky žlabu, je nyní delší a spoj kotlíku a žlabu je tak pevnější. Díky tomu se zvyšuje odolnost okapového systému například při působení tlaku sněhu na žlab._111x137.jpg "Okapový systém Lindab Rainline z prvotřídní švédské oceli")
6) Osaďte žlabové čelo RG, jehož snadnou a rychlou montáž umožňuje jeho tvar a čtyřnásobná lamela z EPDM materiálu. Čelo se aplikuje pouhým naražením na konec žlabu pomocí gumové paličky, bez nutnosti tmelení a používání nýtů. Čelo je univerzální, tzn. je použitelné pro levou i pravou stranu; nepotřebné ouško čela snadno odlomíte díky částečné perforaci. Čelo Lindab RG lze opakovaně demontovat a opět osadit bez ztráty pevnosti spoje. Díky celkové koncepci zabere osazení tohoto čela pouze několik vteřin.
8) Žlaby spojte pomocí důmyslných spojek RSK. Osaďte spojku tak, aby v místě spojení žlabu byla mezera 2-3 mm. Poté zacvakněte bajonetový uzávěr a zabezpečte proti vycvaknutí pojistným jazýčkem. Spoje není třeba tmelit ani nýtovat. Spojku lze osadit bez nářadí. Osazení zabere jen pár vteřin.
9) V případě většího přesahu střechy je nutné mezi kolena svodové roury osadit mezikus potřebné délky – tak, abyste se dostali k napojení na svodovou rouru, která bude umístěna na fasádě. Délku mezikusu si snadno stanovíte podle tabulky na webu .jpg)
opravdu málo, takže jsem rád, že knihu můžu pokřtít a popřát, ať se moc líbí i ostatním,“ řekl Pohlreich.
Kniha je rozdělena do pěti tematických částí (Pro Gurmány, Místní chuť, Lehká chuťovka, Zahraniční vliv a Sladké pokušení), dle kterých se můžou milovníci gastronomie orientovat v Praze.
ho dětství trávil v jižním Pacifiku. Pracoval jako project director pro několik luxusních rezortů a restaurací založených na Dálném východě, v Karibiku a také v Evropě. Dominic je vášnivý kuchař, designér restaurací, senior editor pro City Limits magazín a zároveň spolumajitel moderní italské restaurace Caruso v Ženevě a La Boca Chiringuito v Dominikánské republice. V Praze, kterou si zamiloval, žije 2 roky. 
t proveden v ultramoderním pojetí nebo v retro stylech, bez kterých by se kohoutek neobešel. Výběr záleží především na interiéru, jaké atmosféry chceme dosáhnout.
který imituje majoliku -555f3775a147a.jpg)
