Kdysi to byla louka, potom pole, nakonec jenom zpustlý pozemek porostlý bodláky. Snem majitelů bylo vrátit sem přírodu. Zahrada Slunečnice u ekodomu je rozdělena na vstupní část, dvorek, okrasnou, užitkovou a obytnou zahradu s terasou, sad a pole. Časem bude doplněna i o zalesněnou plochu. Na hranici pozemku stojí lípa, ořešák, cedr a kaštan, brána feng-šuej, jíž přichází potřebná energie. V budoucnu mají stromy dosahovat až 30 metrů.
Významným ekologickým, ale i energetickým prvkem je jezírko. Pestrá paleta rostlin udržuje vodu čistou, aniž by bylo třeba filtrů a chemikálií. V létě odparem vody ochlazuje vzduch, v zimě ho naopak otepluje. V létě se v jezírku koupou, v zimě na něm bruslí. Rozměry jezírka s obvodovými kapsami s rostlinami jsou 21×9 m, čistá plovací plocha má délku 15 m a šířku 3 m. Hloubka jezírka je 2 až 2,5 m, aby se do něj mohlo skákat a také aby se v něm neusazovaly řasy. Plní se dešťovou vodou, která stéká ze střechy domu do okapů a do malého čisticího jezírka s hluboce kořenícími rostlinami, lekníny, vodními kosatci, puškvorci a vachtami.
Romantiku koupání navodí rostliny
Teprve poté je voda svedena do velkého jezírka plovacího. Romantiku koupání navodí rostliny vysázené po obvodě koupacího jezírka v mělkých kapsách – vodní hyacinty, ďáblíky, vachty trojlisté, prustky, lekníny, nejrůznější druhy vodních travin či žabník. Žijí tu žáby, vážky, vodní hlemýždi… V suchých létech se může jezírko plnit vodou z vrtu, poslední tři roky to ale nebylo třeba.
V zahradě použili materiály vyskytující se v okolní přírodě. Kůru, dřevo, kámen a také odpad, chodník je například vyskládán ze zlomků venkovní dlažby. Plochu za branou a cestičky tvoří odseky z žuly, které na zemi vytvářejí nezvyklé struktury. Přední zahradu zdobí skla vytvořená fúzingem s vlastnostmi kaleného skla, proto tu mohou pobývat po celý rok a vytvářet společně se sluncem atraktivní odlesky.
Zahrada se proměňuje všemi barvami. Nádherné jsou růže ‚New down‘ a ‚Sym pathie‘. Na svahu pod obývacím pokojem rostou trvalky doplněné ještě letničkami. Voní tu mateřídouška, šalvěj, pivoňky. Keře pod terasou kvetou v růžových a bílých tónech, roste tu trojpuk, vajgélie, višeň chloupkatá, šeříky, len, nevěstin závoj nebo půdopokryvné růže. Blízko terasy má paní domu bylinky do kuchyně – meduňku, mátu, oregáno, bazalku, měsíční jahody nebo naťovou petržel.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Paní domu nekupuje zeleninu, ovoce jen výjimečně
Velmi se osvědčila společná výsadba rajčat, hluchavky, řeřichy a jestřábníku nebo růží, libečku a máty na jednom záhoně. Rostliny vytvoří pestrobarevnou strukturu a vzájemně se ochraňují před škůdci. Paní domu nekupuje zeleninu, ovoce jen výjimečně. V zahradě mají zeleninovou zahrádku a ovocné stromy (pomýšlejí také na pravé panenské jablíčko), vzadu na zahradě roste hrachor vytrvalý, najdete tu loučky s koly kopretin, čekanku, slzičky Panny Marie nebo záhon růží olemovaný pažitkou proti mšicím. Za plotem je divoká příroda – dýňoviště, cuketoviště a máky, i špendlík se tam vysemenil.
K nepřehlédnutí je malebná zahradní stavba pod koupacím jezírkem. Jižní polovina slouží jako skleník, severní část jako domek na nářadí, k sušení květin a plodin i jako útočiště pro kočky a psa. Obě poloviny propojují důmyslné větrací kanálky. Ve skleníku pěstují afrikány a papriky, prý spíš pro oko než pro užitek. Není divu, že se pro paní domu stala zahrada malou posilovnou. Denně ručně vykropí až 200 litrů vody z vrtu. I když jí to dělá radost, začíná uvažovat o automatickém zavlažování.
Útočiště pro ještěrky a brouky
V zadní části zahrady postavili z odpadního dřeva, které zbylo ze stavby, výběh s kurníkem. Má zelenou (osázenou) střechu, která odolá i krupobití. U vchodu stojí také kaplička v duchu lidové architektury, ovšem v současnosti má více funkcí. Je zároveň měřicím místem, schránkou na poštu i úkrytem pro popelnici. Suchá zídka tu stojí jako útočiště pro ještěrky a brouky, malované květníky nebo slaměný panák uprostřed louky slouží jako příbytky pro škvory. Je vidět, že se tu mají dobře nejen lidé.
Malovaná korouhev zve příchozí dál. Není divu, že v zahradě probíhají každoročně nejrůznější akce včetně tvořivých kurzů, domácích koncertů, výstav a besed. Zváni na prohlídku jsou všichni zvídaví návštěvníci.
Výhody
Celkový koncept projektu Villa Game Architecture nejen velmi dobře zapadá do okolního prostředí, ale výborně naplňuje i zásadu, že forma má sloužit své funkci. Tomuto řešení, které vyžadovalo nemalou dávku fantazie, pomohly dát jasnou architektonickou koncepci také produkty společnosti PREFA Aluminiumprodukte.
Jak je možné stavebně skloubit požadavek na volný výhled a současně zachovat soukromí obyvatel domu? Architektům navíc svazovaly ruce i další faktory, jako byla například malá plocha parcely a také neustále se zpřísňující stavební nařízení. „První myšlenka spočívala ve vytvoření jednolitě působícího objektu, ve tlumených temných odstínech,“ popisuje Michael Darbellay základní ideu architektonického návrhu. „Kromě toho jsme potřebovali nápady, které dokážou vyhovět místním nařízením o „estetickém“ střešním přesahu, ale přitom jsou hospodárné. Společnost PREFA splňovala nejlépe naše požadavky na krásu bez zbytečné nabubřelosti.“
Přirozený spád pozemku a nakloněné roviny stavby skýtají místnostem orientovaným do dvora intimitu a současně jim zajišťují fantastické výhledy do okolní krajiny. Poloha ve svahu zase umožňuje, aby byl ze všech důležitých místností volný přístup do zahrady. Díky tomu mají obyvatelé domu neustálý pocit spojení s přírodou.
„Forma, kterou jsme zvolili,“ tvrdí Darbellay, „reaguje na okolní prostředí a dokonale s ním ladí“. Přispěl k tomu i falcovaný šindel PREFA v antracitové barvě, kterým se architekti rozhodli novostavbu opláštit. Ten totiž umožnil na budově vytvořit ostré hrany, díky kterým celá stavba lépe zapadla do strmého svahu, na kterém stojí.
„Vnímání krásy je subjektivní a vždy závisí na tom, co použijeme jako východisko pro hodnocení. Naše architektura není samoúčelně krásná, ale chce být v kontextu s přirozeným i již vybudovaným okolním prostředím.“ Architekt Micheal Darbellay, Darbellay Melland Schers
-4de6454789614_200x302.jpg "Kříženci střevíčníkovců (Paphiopedilum) mají obří nápadné květy a nebývají tak citliví na správnou zálivku v zimním období. Základním požadavkem je nepřelévat a nikdy nenechat rostlinu stát ve vodě")
Populární Phalaenopsis-4de64542a91ff_200x302.jpg "Jeden z mnoha původních druhů, nedávno objevený Paphiopedilum malipoense, je mezi zkušenějšími pěstiteli velmi populární. Zelený květ vypadá tak trochu jako ze skla a mezi uměle působícími hybridy se vyjímá jako drahý šperk")
Nejdůležitějším pravidlem pro pěstování všech orchidejí je stálý odtok vody z květináče, téměř žádná orchidej nesnese stát kořeny v misce s vodou. Častou chybou, která vede ke ztrátě rostlin, je také zimní průvan, kdy stačí chvilka mrazivého vzduchu, proudícího na rostlinu, a ta za pár dní svěsí listy a postupně odumře. Rostliny přesazujeme nejlépe po odkvětu. Nádobu zvolíme o trochu větší, než je ta, v které jsme rostlinu koupili (v pěstírnách se intenzivněji hnojí a substrát bývá často rozložený).-4de64530eb09a_300x200.jpg "Původní botanický druh Phragmipedium besseae pochází z východních svahů And na území Kolumbie, Ekvádoru a Peru. Je podivuhodné, že tak nádherná a nápadně barevná orchidej byla vědecky popsána teprve roku 1981. O to rychleji se však rozšířila do kultury a dnes je běžně k dostání díky množení laboratorními metodami")
Dalšími snadno pěstovatelnými orchidejemi jsou dendrobia. Nejčastěji se setkáme se dvěma typy, které se zásadně liší požadavky na přezimování. Dendrobium bigibbum určitě znáte, je to nejčastější orchidej pěstovaná k řezu. Pochází z východního pobřeží Austrálie, kde roste na stromech či sluncem rozpálených skalách. Potřebuje celoročně pokojové teploty, umístění na jižním okně a přiměřenou zálivku i v zimě.
Nejnovější kultivary obdivovaných katlejí mají buď obří květy zářivých barev, nebo drobnější květy s krásným leskem, které na rostlině vydrží neuvěřitelně dlouho. Často jsou to složité mezidruhové hybridy, s přikříženými rody Laelia, Sophronitis a Brassavola. Některé z nich mají rodokmeny delší než královské rodiny a jejich šlechtění trvalo mnoho desítek let. Většina druhů i hybridů patří mezi teplotně náročné orchideje, které však vyžadují zimní klidovou fázi s poklesem nočních teplot k 15 °C a omezenou zálivkou.-4de6454f4ec9f_300x200.jpg "Hybridy rodu Cattleya jsou orchidejovou „klasikou“. Pěstování není těžké a na osluněném okně se dočká úspěchu téměř každý")
Většina druhů rodu Paphiopedilum obývá nižší polohy pahorkatin v nadmořské výšce mezi 500 až 1 000 m, některé jsou však výhradně nížinné, a jiné naopak osidlují stanoviště v nadmořské výšce 2 000 nebo dokonce 2 500 metrů. Nížinné a horské druhy se tedy hodně liší pěstováním, naštěstí jsou tu opět snadnější hybridy.-4de6454f4ec9f.jpg)
-4de6452e11c00.jpg)
-4de64530eb09a.jpg)
-4de645344778b.jpg)
-4de64537561d3.jpg)
-4de6453abca6c.jpg)
-4de64542a91ff.jpg)
-4de6454789614.jpg)
-4de6454b317e1.jpg)
-4de64552deda6.jpg)
