Na vině je často paradoxně voda, teplo a slunce.
Správná teplota
1) Teplomilné orchideje (např. Phalaenopsis) potřebují denní teplotu kolem 25 °C, ale snesou i teploty vyšší, noční kolem 19 °C. Klesne-li teplota pod 15 °C, může docházet k zahnívání kořenů.
2) Studenomilné orchideje (např. Cymbidium) mají během dne nejraději prostředí s teplotou pohybující se mezi 16 a 18 °C, v noci pak stačí 9-13 °C.
3) Středně teplomilné orchideje vyžadují teploty pohybující se kolem 20 °C, do této kategorie patří valná část rostlin, které lze zakoupit v květinářství (Vanda, Paphiopedilum, Dendrobium).
| Více článků z rubriky ZAHRADA najdete na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Péče o substrát
Substrát – směs stromové kůry (drží vlhkost), dřevěného uhlí a nasekaného mechu (hnojivo a antiseptikum). Kůru lze nahradit kokosovou drtí. Hotovou směs přímo určenou orchidejím můžeme zakoupit v květinářství.
Hnojení – živiny dodáváme přibližně jednou za dva týdny na jaře a v létě, v zimě jen jednou do měsíce, použít můžeme běžná hnojiva pro pokojové rostliny, jen s vyšším podílem vody. K dispozici jsou ale hnojiva vytvořená speciálně pro orchideje, obsahující základní živiny jako fosfor, dusík a draslík.
Zálivka – orchideje zaléváme, až když je substrát „téměř“ suchý, nikdy nesmí zcela vyschnout, nebo naopak plavat ve vodě. Květináč buď postavíme na cca 15-30 minut do vody a poté necháme okapat, nebo substrát řádně prolejeme a přebytečnou vodu vylejeme. Voda musí být odstátá, nejlépe měkká, převařená, ideálně dešťová.
Jak dosáhnout bohatého květu |
| ■ zastřižením rostliny po odkvětu ■ dostatkem denního světla ■ pravidelným přísunem základních živin, jako je draslík, dusík a fosfor ■ snížením pokojové teploty přibližně o 5 °C, než je rostlina zvyklá, po dobu jednoho měsíce v zimním období ■ snížením noční teploty během letních měsíců. Je možné orchideje letnit venku, ale pozor na přímé sluneční paprsky |
Jak je pěstovat doma
Světlo – orchideje jsou ze své domoviny zvyklé na to, že se délka dne nemění a je jim dopřáno 12 až 14 hodin denního světla. V našich podmínkách je délka dne během roku nepravidelná, proto je nutné rostliny umístit na okenní parapet orientovaný na jih nebo na východ (na západním okně hrozí popálení). Je-li slunce málo, musíme zajistit zdroj umělého osvětlení.
Vlhkost – orchideje potřebují vysokou vzdušnou vlhkost (60-80 %) a je několik způsobů, jak jim ji dopřát – pravidelným rosením, a to dvakrát denně (ráno a večer), pod květináč můžeme umístit misku s vlhkým mechem nebo keramzitem (květináč ale nesmí být ponořen ve vodě), nebo vytvořením malých tropů ve skleněné nádobě, kde spolu s dalšími rostlinami utvoří potřebné klima.
Proudění vzduchu – orchidej nesmí v žádném případě stát v průvanu, aby dobře prospívala, potřebuje jen lehké proudění čerstvého vzduchu, proto je okenní parapet ideální.
Epifyticky – orchideje rostou z valné části na stromech, pěstovat je tak můžeme i doma, postačí silnější větev obalená v daném místě mechem nebo rašelinou. Rostlinu přichytíme silonovým lankem, později se ukotví sama.
Květy po celý rok |
| ■ Coelogyn kvete cca 2 týdny v listopadu až únoru ■ Stanhopea kvete přibližně 5 dní v létě a na podzim ■ Paphiopedilum kvete 2 až 3 měsíce, někdy opakovaně po celý rok ■ Cattleya kvete 2 až 3 týdny podle druhu v době od podzimu do jara ■ Cymbidium kvete 4 až 12 týdnů od prosince do jara ■ Zygopetalum a Vanda kvetou 20 až 30 dnů v listopadu, únoru a březnu |
Po odkvětu
Odkvetlý stonek je potřeba seříznout. U většiny orchidejí se stonek odstřihne na bázi rostliny. Orchideje Phalaenopsis jsou schopné na stejném stonku vykvést ještě jednou. Po odkvětu stonek zařízneme k prvnímu širšímu očku od konce květního stonku. Pokud stonek nevykvete a začne schnout, seřízneme ho asi centimetr od báze rostliny. Orchidej Paphiopedilum (střevíčník) po odkvětu seřízneme co nejblíže růžici nebo centimetr nad prvním listem.
Potraviny, které podléhají rychlé zkáze, je třeba uložit do chladničky, případně do mrazničky a ostatní do spíže. Obojí může být integrované do kuchyňské sestavy nábytku. Moderní chladničky poskytují optimální zóny například pro ukládání různých druhů potravin – od vymezení prostoru pro ovoce a zeleninu až po tzv. nulovou zónu, kde potraviny vydrží déle čerstvé. Praktický úložný prostor ostatním potravinám poskytují výsuvné spíže a potravinové skříně. Nejčastěji jde o roz -měrné zásuvky tvořené policovým systémem nebo drátěným programem. Na zásobovací zónu navazuje zóna ukládání, kam patří různé nádobí, jídelní příbory, drobné předměty a maličkosti, mj. dózy pro balení potravin, univerzální kráječe ap. Zóna potravin by měla být co nejblíž odkládací ploše a neměla by být ani příliš daleko od přípravné plochy.
y
Pod pojmem dřevostavba si mnozí z nás představí klasický srub. Dům, který jsme navštívili, však vypadá jako zděná novostavba. Konstrukce z masivního dřeva je totiž opláštěna dřevotřískovými deskami ukrytými pod omítkou. Zvenku jsou tedy dřevěné pouze předokenní žaluzie a teprve uvnitř naplno pocítíme romantiku tohoto přírodního materiálu.
Do interiéru ale nedopadá příliš denního světla: „Francouzská okna lemující obě stěny hlavního obytného prostoru jsou příliš nízká, dnes bych si to více pohlídala již při stavbě domu. Určitě stojí za to vše důkladně konzultovat s autorem projektu, bohužel na podobné nedokonalosti člověk často přichází, až když prostor začne využívat,“ vysvětluje Adéla. Protože se však profesionálně věnuje designu a interiéry nejen navrhuje, ale také v této oblasti působí jako lektorka, podařilo se jí prostor opticky rozsvítit především pomocí bílé barvy.
y a Julinky je ukázkovým příkladem toho, že je možné přirozeně následovat koncept celého interiéru a zároveň vytvořit podnětné prostředí, ve kterém se děti cítí dobře. I zde převládá dřevo a bílá barva na stěnách a na nábytku. Stačilo však několik doplňků v odstínech růžové, které jednoznačně, ale stále velmi jemně prozrazují, kdo tomuto království vládne. Pokud by růžová převládala, nebo zde byla kombinována s dalšími výraznými barvami, výsledek by nepůsobil harmonicky a nepříliš velký prostor by navíc zmenšoval.
-4e3a7a6e9c705_233x155.jpg "Současný stav zahrady")
Základním kamenem tvorby takovéto zahrady je samotná lokalita. Celková koncepce je tedy rozvolněná, přírodní, až divoká. Obvodovou zeleň tvoří z velké části volně rostlá výsadba vyšších a středních keřů, v některých místech oživená podrostem kvetoucích trvalek. Jako předsadbu keřových výsadeb po obvodu by pro danou lokalitu bylo ideální použít luční trávníkovou směs. Zajistíme tak poměrně pestrou zahradu a zároveň snížíme nároky na údržbu (ať už je to ošetřování zeleně nebo sekání trávníku). Středovou linii celého projektu tvoří dům, terasa, cestička a drobná zahradní stavba. Tyto hlavní prvky a okolní výsadba rozdělují zahradu na dvě části.
První část zahrady navazuje na terasu domu. Je určena hlavně k relaxaci a má obyvatelům zajistit dostatečné soukromí. Přáním majitelů bylo vytvořit přirozená spojení terasy s domem a se zahradou a vytvořit zde (kromě jiného) i příjemné posezení s krbem. Velkou plochu terasy „rozbíjí“ umístění solitérního malokorunného stromu v kruhové podsadbě keřů. Terasa je propojena mírně klesající cestičkou s pergolou a s malým zahradním domkem na západním okraji pozemku. Umístění malé stavby takto daleko od domu zajistí plné využití zahrady, obyvatelé budou mít důvod udělat si procházku, dát si tu skleničku vína a kochat se výhledem do krajiny. Od terasy domu se pak „rozbíhá“ trávník, lemující chodníček k pergole. Vyšší stromy v této části zajistí soukromí, stín pro trávník i terasu v horkých letních dnech. Nedaleko zahradního domku je umístěno ohniště pro opékání nebo pálení větví v podzimních měsících.
Základem spodní části zahrady je rozsáhlý trávník určený pro hru a odpočinek, v jižním rohu pak navazuje dětské hřiště cloněné od komunikace vyšší zelení. Po obvodu přechází trávníková plocha v luční výsadbu, zakončenou keřovým patrem. Celá jižní strana pozemku je osázena pouze keři pro zachování výhledu do krajiny. Na přání majitelů vznikne pod celou jižní fasádou domu prudší svah ve formě skalky. Ve dvou místech by měla skrz svah procházet řada nášlapných kamenů pro propojení zahrady s chodníkem okolo domu. Případně by bylo možné zakomponovat sem schody z přírodního kamene. Příjezd k domu je po celé levé straně cloněn zelení, s prostorem pro sekačku na trávník či pro jiné stroje. Z důvodů přírodního okolí by příjezdová komunikace i parkování vedle domu mohlo být řešeno formou zatravňovacích dlaždic s efektem zachování velké zelené plochy.-4e3a7a60972e7_255x159.jpg "Terasa domu je propojena s okolím mírně klesající cestičkou")
KEŘE
Vystudoval Institut tropů a subtropů na ČZU v Praze-Suchdole. Díky tomu, že pochází z rodiny architektů, však více tíhnul k zahradní architektuře. Inspiraci hledá v návštěvách Anglie a Francie. Prosazuje užitnost zahrady s důrazem na detail. V zahradách rád využívá netradiční prvky a kombinace moderních i klasických materiálů. Zabývá se ozeleněním soukromých i veřejných ploch.
-4e3a7a6e9c705.jpg)
-4e3a7a60972e7.jpg)
-4e3a7a64d6cbf.jpg)
-4e3a7a6a3de33.jpg)
Stačí povytáhnout hořák a oheň dosáhne všude tam, kde ho potřebujeme. Využití je široké, kromě již zmiňovaných svíček využijeme prodloužené délky například u plynových ohřívačů či táboráku venku. 
Jako malé dítě mě vždy uchvacovala babiččina invence, se kterou zapalovala komplikovaný hořák prastaré karmy. Sirka dovnitř nedosáhla, zapalovač už vůbec ne. Babička si vždy klasickou zápalkou zapálila dřevěnou špejli a s pocitem vítězství přesunula oheň až do útrob karmy. Dnes už těchto „vylepšováků“ naštěstí není potřeba. 
To, co obě řady spojuje, je bezúdržbovost, dlouhá životnost a s ní spojená záruka, ekologická nezávadnost i systémové řešení tvořící funkční a vzhledově dokonalý celek.
Okapy řady Rainline Standard z předlakované oceli dodává Lindab ve dvou rozměrech: 125/87 (poměr žlabu a svodu) a 150/100. K dispozici jsou ve třech barvách (kávově hnědé, červené a křídově bílé) a Lindab na ně poskytuje záruku 15 let. Stejně jako řada Elite jsou i okapy Lindab Rainline Standard velmi flexibilní: hodí se totiž ke všem typům střešních krytin. Použitý typ žlabového háku u řady Standard se shoduje s nejpoužívanějším typem háků na českém trhu. Ačkoli Standard nemá tolik různých komponent jako Elite (v nabídce není např. vyhazovač nečistot), nechybí zde zábrana přelití či speciální odbočka do sudu pro ty, kdo chtějí uchovávat dešťovou vodu. Pro náročnější zákazníky je určena řada Rainline Elite, která dominuje českému trhu již více než 20 let. Je k dispozici v široké škále 10 barevných odstínů včetně metalických a barevně tak dokonale koresponduje se střechou domu. Vyrábí se ve třech rozměrech (125/87, 150/100 a 190/200). Díky nejvyšší kvalitě může Lindab na okapy Elite poskytovat záruku až 30 let.
Lindab Rainline je jeden z nejuniverzálnějších okapových systémů na světě. Je osvědčený a vyzkoušený na střechách v různém prostředí: v hoských oblastech se sněhem a mrazy i v nížinách s mnoha hodinami slunečního svitu. Díky množství důmyslných komponentů různých rozměrů zajišťuje dokonalé odvodnění střechy. Všechny prvky systému do sebe perfektně zapadají a jeho sestavení je tak snadné a rychlé. To, že se jedná o skutečně originální okapy od Lindabu, je možné si snadno ověřit: některé prvky systému jako například žlabový kotlík, žlabové čelo nebo objímka svodu totiž mají na sobě jasně vyražené logo Lindab.
Architekt se rozhodl přizpůsobit vzhled domu právě tomuto signifikantnímu znaku, a proto použil kombinaci kamene z místních zdrojů a modřínových prken. 
Pod napohled lapidárním pláštěm, který vychází z tvaru zkoseného kvádru s částečně zborcenou plochou střechou, se ukrývá členitá dispozice v pěti výškových úrovních.
Jednoramenné schodiště dále vede do společného obytného prostoru s kuchyní, jídelnou a sezením. Velká kuchyň má okna na východní i na jižní stranu, k jižní fasádě domu přiléhá venkovní dřevěná terasa přístupná posuvnou prosklenou stěnou. Součástí společné obývací zóny je i kout pro hosta, soukromí mu zajišťují posuvné dveře.
Dům čerpá navenek i vnitřně z místních zdrojů. Nadstavbu nad zděným suterénem tvoří kombinovaná zděná a dřevěná stavba, severní obvodová stěna je obložena kameny nasbíranými na okolních cestách, část středové nosné zdi je z keramických tvárnic, zbytek tvoří rámová dřevěná konstrukce s odvětraným pláštěm z modřínových palubek. 
V domech obložených dřevem zvenku i zevnitř míváme někdy trochu fádní dojem, tomu ale umí Svatopluk Sládeček snadno zabránit.
