Začněme klasikou – pískovištěm, pro mrňata lákadlem číslo jedna. K dostání jsou nejrůznější dřevěné i plastové výrobky s pevnými kryty nebo ochrannými sítěmi hlavně proti kočkám. Je praktické, když má pískoviště široký okraj, na který si mohou děti sednout, „vařit“ na něm a dělat bábovky. Pokud pokládáte pískoviště na travnatý povrch, pokryjte ho textilií, která zabrání prorůstání trávy a zároveň propustí vodu.
Věž nejen se skluzavkou
Pokud máte na zahradě dost místa a děti, které si hřiště ještě nějaký ten rok užijí, můžete jim pořídit vlastní dokonalé hřiště. Výrobci nabízejí ucelené soubory herních prvků, které se dají postupem času, jak dítě roste, doplňovat. Vybrat si lze z různých variant konstrukce věže, nejčastěji se skluzavkou, k nimž se nabízí další příslušenství. Častým doplňkem věže bývá sestava, na jejíž horní břevno se připevňují houpačky. Zajímavým doplňkem věže může být také opičí dráha, tvořená dvěma spojenými šplhacími žebříky. Na horní žebřík můžete zavěsit další doplňky, jako houpačku, trapézové kruhy nebo jiné houpací sedátko, případně dvoumístnou houpačku, na které si děti užijí společně, a navíc se nebudou hádat, kdo se bude houpat jako první.
Doslova hodiny zábavy umožní výtah na zvedání a spouštění nádob s pískem, hraček a jakýchkoli jiných předmětů, ovšem raději lehčí váhy.
Velmi atraktivní zábavou pro děti a zároveň levným doplňkem pro rodiče je jednoduchý provazový žebřík. Výhodou je i to, že vyžaduje minimální nároky na bezpečný prostor. Lze ho připevnit na klasické konstrukce nebo třeba na vysunuté dřevěné ráhno houpací sestavy.
Šplhání, houpání a klouzání
Pokud dětem pořizujete skluzavku, je třeba si zjistit, na kolik kilogramů je výrobek „stavěný“. Volit můžete různé odstíny, stálobarevné a odolné vůči UV záření. Kromě klasických přímých skluzavek se nabízejí i modely s vlnou.
Častým a u dětí velmi oblíbeným prvkem jsou šplhací stěny. Nejčastěji jde o jednoduchou dřevěnou konstrukci, na které jsou upevněny „chyty“. Stěna může vést třeba na podestu hrací věže, odkud se děti mohou pro změnu svézt na skluzavce. Lézt se dá skvěle i po síti nebo po hladké šplhací nakloněné plošině, přičemž se děti mohou přidržovat za lano. Oblíbenou zábavu pak představuje můstek s bočními zábradlími a pohyblivou podlážkou, který může spojovat dvě hrací věže, nebo ho lze umístit samostatně těsně nad zem.
Pořídit si můžete také pružinová nebo listová pružinová houpadla nejčastěji v podobě nejrůznějších zvířátek. Stálou klasikou zůstává stará dobrá vahadlová houpačka.
| Více článků z rubriky ZAHRADA na www.mujdum.cz nebo www.modernibyt.cz. |
Jde to jednoduše
Sestavy můžete také instalovat k domu či k jiné pevné zdi. Na jedné straně tak využijete stabilitu pevné konstrukce, na druhé pevnou opěrnou zeď. K domu nebo k jiné pevné zdi můžete instalovat například sestavu s houpačkami nebo opičí dráhu.
Zvolit můžete i zcela jednoduché sestavy s jednou houpačkou či třeba štafle s přelézáním a šplhacím lanem, nebo můžete dětem pořídit prolézačky různých velikostí od nejjednodušších po větší ve tvaru šestihranu či ve tvaru písmene Z.
Telefonovat i počítat
Na hřišti si mohou děti zamilovat i další zajímavé herní prvky, jako je počítadlo s barevnými otočnými válečky, které zaujme i tím, že zpestří celou konstrukci. Děti, které si chtějí venku hrát podobně jako doma, uvítají jednoduchý telefon. Sluchátka lákavého vzhledu například ve tvaru květiny mohou být umístěna mezi podestou a pískovištěm. Skvělým doplňkem je samozřejmě tabule.
Nebyly by to děti, aby nebyly nadšené z vlastního domečku. Sehnat můžete modely od jednoduchých stavbiček po složitější srubové domky s okny a dveřmi, které dětem poslouží i jako letní bydlení.
Vyhněte se boulím
Všechny prvky by měly být certifikovány v závislosti na jejich správném použití. Důležité je místo určení. U rodinných domů proto postačí certifikát pro soukromé zahrady (prvky určené na hřiště pro veřejné prostory mají náročnější kritéria). Rozhodně se nedoporučuje pouštět se do nestandardních hracích sestav. Aby si vaše děti hrály bezpečně, volte otestované sestavy nebo víc samostatných prvků. Některé firmy provádějí instalaci jako samozřejmost (poplatek ale často nebývá zanedbatelný). Pokud se od výrobce dozvíte, že vám k sestavení a ukotvení malé atrakce nebo většího hřiště postačí základní nářadí a trocha zručnosti, buďte sebekritičtí. Jestliže se na sestavení necítíte, raději si tuto službu u výrobce nebo dodavatele objednejte, ušetříte tak čas a zbytečné nepříjemnosti.
-54ff1585b1da4_180x180.jpg "Povlak na polštář Flower, ručně háčkovaný, 43 x 43 cm, cena 899 Kč, www.next.co.uk")
řešením-54ff15a4a0d97_240x309.jpg "Rám postele Nordli (Ikea), dřevotříska, ABS plast, 212 x 165 cm, cena 5 490 Kč, www.ikea.cz")
-54ff15ba0f529.jpg)
-54ff15a4a0d97.jpg)
-54ff1585b1da4.jpg)
-54ff1541e8b95.jpg)
Naši odborníci vám vysvětlí vše, co Vás zajímá o sádrokartonu – konstrukční řešení, tmelení, použití vhodných materiálů apod.
A navíc pro vás máme připravenou výjimečnou akci – slevu 25% na jakoukoliv Rigips desku se složkou Activ´Air.
-4e15a204986b7_300x225.jpg "Zahrada na Korsice")
Před osmi lety to bylo poprvé, co na Korsice otevřela brány neobvyklá botanická zahrada. Tři kilometry od Île-Rousse, na neočekávaném, ale rozhodně správném místě, leží sedm hektarů pěstěné půdy, která návštěvníkům poskytuje inspiraci pro vlastní zahradnické pokusy.-4e15a243e7efc_120x90.jpg "Myrta, neopadavý stálezelený keř. V podmínkách střední Evropy vymrzá")
Stálezelený keř nebo nízký strom (maximální výška 5 metrů, u nás 0,5 metru). Listy při mnutí aromaticky voní. Kvete drobnými bílými kvítky. Plodem je tmavě modrá bobule s několika semeny.
Název pochází z latinského ros maris neboli mořská růže. Obsahuje vonné látky, které se v aromaterapii užívají již několik století. Je to stálezelená rostlina, která kvete světle modrými květy. Pěstování je velmi snadné. Množí se řízky (zakoření i ve vodě) nebo semeny. Nesnáší mráz, takže ji musíme na zimu přenést do domu (přezimování venku se u nás doporučuje pouze v nejnižších oblastech, kde by měla rostlina být ještě zakrytá listím nebo chvojím). Má ráda hodně slunce a propustnou půdu. Čerstvé listy můžete sklízet celý rok. Používá se především k masitým jídlům (je součástí provensálského koření).-4e15a207b1199_139x186.jpg "Vrbovka kalifornská s efektními červenými „hlavičkami“")
Když na starých olivovnících vyrazily první nové výhonky, rozhodl se zeť majitele, zahradní architekt a nadšený milovník botaniky, že je naroubuje. Použil rouby více než sta druhů olivovníků pocházejících z patnácti zemí kolem Středozemního moře. I když se stále soustředil na své milované rostliny, pracoval současně na oleandrových hájcích, tvaroval keříky macchie a spolu s tím klíčila i nová myšlenka… Celá rodina se pustila do práce na novém parku, v němž jsou zastoupeny nejen středomořské olivovníky, ale i mnoho dalších rostlin a květin z této geografické oblasti a také výběr korsické vegetace.-4e15a210d374f.jpg)
-4e15a204986b7.jpg)
-4e15a207b1199.jpg)
-4e15a20adaee1.jpg)
-4e15a20d9deaa.jpg)
-4e15a21403803.jpg)
-4e15a218e2f13.jpg)
-4e15a21c94705.jpg)
-4e15a243e7efc.jpg)
Běžná zelenina (ředkvičky, mrkev, saláty) by měla být stále po ruce. Zeleninu, kterou sklízíme většinou jednorázově na uložení (brambory, červená řepa, pastinák, cibule, česnek, zelí) nebo ta s dlouhou vegetační dobou a vyššími nároky na místo (dýně), může být i dále od domu, třeba mezi stromy v sadu. Místo pro zeleninu by nemělo být příliš větrné a trvale zastíněné, přestože stín po určitou část dne rostliny snesou, v nárocích na oslunění se ovšem různí. Je dobré, pokud je poblíž zdroj vody nejenom na zalévání, ale i na hrubé opláchnutí zeleniny.
Zelenina se dělí na jednoleté a vytrvalé rostliny. Vytrvalé druhy zpravidla kombinujeme a vyčleníme jim místo mimo běžně obhospodařovanou plochu (rebarbora, zimní cibule, pažitka, křen, zahradní velkolistý šťovík). Jednoleté pěstujeme na jednodruhových políčkách, Jana Nováková doporučuje střídat řádky jednotlivých druhů, které se podporují a odpuzují si navzájem „škůdce“. Pro dobrodružnější typy pak volí zeleninové polykultury, kdy na jeden záhon vysejeme takzvaně „naširoko“ několik druhů zelenin, nejlépe v různých odrůdách. Rostliny pak vytvoří zajímavý barevný porost, hezky se doplní a plně využijí prostor.
„Je potřeba záhon často prohlížet a sklízet, tím vytvoříme místo pomaleji rostoucím druhům, které postupně dorůstají. Také je potřeba si uvědomit, jak rostliny v dospělosti vypadají, a nekombinovat ty jemné s hodně vzrůstnými, které by je potlačily,“ dodává naše průvodkyně.
Jana Nováková dává na výběr: buď normální ploché záhony v úrovni okolního terénu, nebo vysoké a vyvýšené záhony. Pro ty první je třeba plochu předem připravit, optimálně zrýt, v krajním případě lze pro statnější druhy v dostatečném předstihu alespoň zamulčovat. Podle toho, jak bude náročná na živiny plánovaná zelenina, je třeba plochu obohatit živinami – nejlépe hnojem nebo kompostem. Současně s živinami dodají i organickou hmotu, která vytváří příznivou půdní strukturu a pomáhá udržovat dobré vlhkostní podmínky. „Je účelné si svou pěstební plochu rozdělit na tři části, pro rostliny lišící se nároky na živiny,“ dodává naše průvodkyně a dále vysvětluje a názorně ukazuje, co jsou to rostliny první, druhé a třetí trati (viz Víte, že…).
Na vysokých nebo vyvýšených záhonech je pěstování podle nároků na živiny podobné. Základní konstrukce těchto záhonů je sice trochu složitější, ale mají určitě své výhody. Jana Nováková oceňuje zejména pohodlnější obsluhu, výhřevnost (dříve ovšem vysychají), odpadá časté utužování půdy a lze upustit od rytí. Dovnitř těchto záhonů se vkládá organický materiál, který se bude postupně kompostovat, obohacovat prostředí o živiny a současně teplo uvolněné při rozkladu bude záhon vyhřívat. Postupujte od nejhrubšího materiálu dospod k jemnějšímu, směrem k povrchu, nejvýše patří sejmuté drny, kompost 
Okraje vyvýšených záhonů můžete zhotovit z různých materiálů, nových nebo recyklovaných. Prakticky neomezeně trvalé jsou okraje z kamenů, betonových tvarovek nebo cihel. Velmi často se používají trámy, fošny a prkna – tato cesta je asi nejrychlejší a nejsnadnější. Trvanlivost záleží na síle materiálu. Platí to i u okrajů vyplétaných z proutí. Podle zkušeností Jany Novákové vydrží okraje z tenkého vrbového proutí dva, maximálně tři roky, ze silnější lísky vydrží nejméně dvojnásobně déle. Některé dřeviny mají velkou regenerační schopnost a větévky mohou obrážet (vrba, pustoryl, svída). Výhodou těchto záhonů je to, že se obvykle dají v okrajových obdobích sezony zakrýt fólií, takže vlastně vytvoříme studené pařeniště a prodloužíme tak vegetační dobu.
Vysoké záhony jsou na průřezu oblé, takže jejich zakrývání by bylo komplikované, výhodou je naopak větší pěstební plocha. Vysoké záhony jsou protáhlé, tzv. švédské kopy jsou vnitřní strukturou podobné, liší se okrouhlým tvarem. Kromě záhonů pravoúhlých tvarů se doporučují i záhony okrouhlé s uspořádáním plodin do tvaru mandaly. Mezi stoupenci permakultury je slavný a často používaný záhon typu klíčová dírka, který je okrouhlý (ale může být i protáhlý) s přístupovou cestičkou vedoucí prostředkem (nikoli skrze celý záhon). Udržuje se minimální sešlapávaná plocha a co největší plocha užitková.
K cestičce a k okrajům záhonu se vysévají a sází často sklízené druhy a druhy s krátkou vegetační dobou (dubáčky, ředkvičky, rajčata). Naopak ty, ke kterým nemusíme často a které rostou až do podzimu (růžičková kapusta, řepy, pastinák), se umisťují do hůře dostupných míst. Můžeme vytvořit i záhony se šikmou plochou klopené k jihu, které vytvářejí takzvanou sluneční past. Takové záhony jsou velmi výhřevné, ale rychleji vysychají. Hodí se hlavně pro teplomilnou zeleninu (rajčata, papriky, dýně, cukety, patizony).
Využijte extrémně výhodné ceny unikátních děrovaných desek open v tloušťce do 16 cm včetně při objednání 
Baumit open
Vnější (a vnitřní) atributy
