Blog

Architekti si zpravidla staví domy přesně podle svých představ. Co vás přimělo ke koupi starého domu?

Martin: Náhodou jsem na vývěsce realitní kanceláře zahlédl vilku, kterou jsem znal, ve čtvrti s krásnou atmosférou a vzrostlými stromy, která se nám opravdu líbila. K tomuto místu jsme s manželkou inklinovali také proto, že poblíž bydlí její rodiče. Trochu jsme váhali, protože jsme původně chtěli jednoduchou novostavbu podle vlastního návrhu, ale dům nás natolik oslovil, že jsme si hned dokázali představit, jak do něj opět dostat život a zachovat jeho duši.

Daniela: Bydleli jsme v pěkném a poměrně velkém bytě v centru města, který měl všechny atributy příjemného bydlení, ale početnější rodině by už nestačil. Váhala jsem. Sama jsem v rodinném domě vyrostla, věděla jsem, kolik je kolem domu starostí, a také jsem ho vmímala jako velký finanční závazek. Můj otec, architekt, který dům znal i dispozičně, nás ke koupi také pobízel.

Museli jste dům hodně předělat, aby splnil vaše očekávání?

Martin: Vzpomínám si, že jsme během dvou dnů vyřídili hypotéku a odjeli na dovolenou. Tam jsem dům stále kreslil a všichni jsme přemýšleli, jak by mohl vypadal. Přišli jsme ale na to, že je krásný sám o sobě. Měl své kouzlo, které chtělo jenom oprášit. Obnovili jsme odlehčený vstup do domu a přistavěli prosklenou kuchyň, která nyní přímo navazuje na terasu. Dům není nijak velký (11 x 7 m), ale pro nás přiměřený po všech stránkách. Jde o skeletový dům, proto bylo možné prostor otevřít a interiér zcela přizpůsobit našim potřebám. Chtěli jsme popřít klasické členění prostoru, kdy je kuchyň jen kuchyní, koupelna pouze koupelnou a podobně. Naše kuchyň je obytná, proto je tam také knihovna, u stolu mohou děti psát úkoly, v poličkách jsou předměty, které jsou nám blízké a příjemné na pohled. Je tam nádobí, které používáme, promítá se zde život, který žijeme. V koupelně zase relaxujeme…

V interiéru jsme se snažili dosáhnout harmonie. Dobře vyvážit teplé a studené materiály. Nemáme rádi věci příliš okázalé, kontrastní a prvoplánové. Vše jsme založili na konceptu sousedství tmavé barvy s tmavou a světlé zase se světlou. Proto se zde prolínají tóny hnědé, šedé, taupe a všech odstínů barev bláta a špíny, které jsou ležérní a neokázalé.

Daniela: Bydleli jsme spolu už hodně dlouho a věděli přesně, co od bydlení očekáváme. Potřebovali jsme velký otevřený prostor, kde se nejvíc pohybujeme, s oddělenou technickou i klidovou zónou a toužili jsme po zahradě v klidném místě. Tento dům to nabízel.

Interiér působí velmi uklidňujícím dojmem, řekla bych, že má až zenovou atmosféru. Byl to záměr?

Martin: Přicházejí stále nové trendy a vytvořit interiér tak, aby se časem neomrzel, aby stačilo případně vyměnit několik věcí a někam ho posunout, vyžaduje jednoduchý základ. Chtěli jsme interiér odpovídající našemu stylu, co nejprostší a uklidňující. Rádi mícháme designové kusy a staré předměty s vlastní historií, které teprve vdechnou interiéru osobitost a atmosféru. Máme rádi stylový mix, který pojí přírodní barevnost. Naopak minimalistické interiéry plné lesklých ploch, skla a dramaticky barevných prvků jsou nám cizí. Naturální styl, který jsme si vytvořili, se objevuje i v našem oblékání, vyhledáváme takové ladění třeba i v ubytování na cestách. Moderní klasika v neutrální až smutné barevnosti nám vytváří dobrý základ pro volbu dalších správných odstínů barev a prvků do celkového řešení. Jsme vnímaví na barvy a struktury materiálů, které pečlivě kombinujeme a vždy hledáme tu správnou cestu.

Daniela: Chtěli jsme, aby duch interiéru prostoupil i do zahrady. Je tvarově i druhově prostá a střízlivá. Odstíny zelené a stříbrné jsou v geometrických liniích doplněny o tóny bílých květů a šedého proutí a teaku na nábytku. Byliny a trávy ve velkých koších nám dělají společnost na terasách.  Je to prosté a klidné.

Přistupujete stejně také k zakázkám klientů?

Martin: Určitě, celou koncepci máme s klientem předem přesně vytyčenou. Klient musí už od začátku vědět, jakým směrem se bude interiér vyvíjet. Vždy  připravíme barevnici se vzorky všech použitých materiálů. Pracujeme vesměs s přírodními materiály včetně textilií, které kombinujeme třeba s nerezem, jak je vidět u nás v kuchyni, nebo bílým corianem v koupelnách a podobně. Barevnost interiéru se však vždy odvíjí od bohaté směsice neutrálních tonů, někde světlejších, jinde tmavších, záleží na prostoru, který vytváříme. Rádi pracujeme s monochromatickým laděním barev, které se vzájemně prolínají.

Upřednostňujeme použití smutných barevných tónů, které pak stačí oživit jedním lehce výraznějším. Někdy stačí skvrna na obrazu, jindy váza na stole. U nás je to šedá podlaha s lehce nazlátlým tónem. Ten se pak opakuje v detailu na doplňcích, zahradním nábytku, svícnech na jídelním stole či v reliéfech Olbrama Zoubka na bílých stěnách. Interiér ale nesmí být nudný, potřebuje lehké napětí. Pro jeho vyváženost považuji za potřebné příliš exkluzivní předměty srazit něčím surovým, hrubým s patinou.  Například minimalistickou skleničku postavím na rukodělnou podložku z přírodního kamene nebo naběračky v nerezové kuchyni umístím do dřevěných dlabaných pařezů.

Teprve tím správným použitím dvou materiálů vzniká to optimální napětí, které funguje. Rád starým předmětům nacházím nové využití. Snažíme se k vytváření interiéru přistupovat pokorně, nezabít jeden efekt druhým a hlavně s ohledem na finanční možnosti klienta. Nechceme, aby se interiér stal přehlídkou značek, drahých materiálů a okázalých možností. Nabízíme nejen standardní práci architekta na exteriéru či interiéru, ale i práci designéra při navrhování konkrétního vybavení a také dekoratéra při doladění interiéru doplňky a obrazy. Prostě  se snažíme vytvořit takový prostor, aby se tam klient cítil příjemně a skutečně doma.