Blog

Kolekci SPC krytin Arbiton chrání vesmírně odolná nanotechnologie

Stalo se už zvykem, že pozemské technologie využívají know how, které se osvědčilo v náročných vesmírných výškách. Podobnou cestou z kosmu na zem přiletěla i ochranná vrstva Titanium Nano Layer minerálních podlahových krytin SPC Arbiton. „Není to nově vynalezená technologie, je relativně stará, a to několik desítek let, ale v podlahářské branži zatím nebyla využívána,“ říká Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi, která k nám minerální krytiny Arbiton dováží.

„Vynalezena byla v 50. letech, nejdříve se využívala v kosmickém průmyslu, nano laky byly ošetřeny například vesmírné lodě Apollo. Postupně byla přenášena z kosmického programu na běžnější technologie, např. s nano laky se můžeme setkat v automobilovém průmyslu, kde se využívají na ochranu karosérií proti poškrábání. Ale v rámci podlahovin nevím o žádném jiném produktu u nás, který by měl podobnou ochrannou vrstvu, v rámci našeho trhu to je naprosto unikátní záležitost.“

Podlahy ochraňují proti poškrabání atomy

Ochranná vrstva Titanium Nano Layer funguje na atomární úrovni. „Krytina je ošetřena lakovanou vrstvou, která se díky nano velikosti částic dostane i do těch nejmenších mikro pórů krytiny, které nejsou vidět ani pod mikroskopem. Nanometr je jedna miliardtina metru, tedy 10^-9 metru, což je nepředstavitelně malá částečka. Ale právě tato mikro část tekutiny zateče i do těch nejmenších spár. A tím, že vyplní tyto drobné póry, zvýší až o třicet procent odolnost krytiny proti poškrabání,“ vysvětluje princip fungování Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.

Oproti tomu struktura klasického laku je násobně větší, proto obyčejný lak zůstane jen na povrchu krytiny, nedostane se dovnitř a má tedy nižší odolnost.

Kočka poškrábe všechno…

I když kočka poškrábe asi všechno, přece jen odolnost ochranné vrstvy Titanium Nano Layer je viditelná na první pohled i po kočičím ataku. Demonstrovat účinnost ochrany lze třeba právě s houbičkou na nádobí. „Pokud byste drsnou stranou houbičky zkusili přejet po klasickém vinylu nebo SPC a pak se stejnou intenzitou po podlaze s vrstvou Titanium Nano Layer, tak uvidíte totální rozdíl,“ dodává Milan Mrkáček z KPP.

Výrobce minerálních krytin Arbiton poprvé ochránil nano vrstvou své kolekce Arbiton Liberal (11 dubových a 1 ořechový design) a Arbiton Amaron (dubové dekory v kolekci Wood a kamenné v kolekci XXL Stone Design). Nyní už je vrstva Titanium Nano Layer standardem u všech SPC krytin Arbiton, včetně nových kolekcí Herringbone (v designu rybí kosti) a Superiore (s povrchovou úpravou Synchrostructure s reálným povrchem dřeva).

Bez zajímavosti není ani to, že Arbiton funguje nejen jako výrobce, ale i jako zkušební laboratoř. „Než začali sami vyrábět podlahy, tak je testovali a díky tomu získali bohaté zkušenosti a dobře věděli, co funguje a čeho se vyvarovat,“ prozrazuje Milan Mrkáček z KPP.

podlahyonline.cz
www.kpp.cz

Spojení designu a bezpečnosti. Česká firma přišla s unikátním boxem na cennosti i zbraň

Okamžitě mu bylo jasné, že tahle nevelká skříňka není jen pohledný designový kousek, ale že představuje přesně to, co u nich doma vyřeší pár problémů. Konečně se v koupelně nebo na komodě v obýváku přestanou bezprizorně povalovat odložené zlaté náušničky, náramek a prstýnky. Konečně bude moci po návrtu z práce vyprázdnit kapsy saka a klíčky od nového auta, peněženku s doklady, hotovostí a platebními kartami nebo i desky s důležitými pracovními materiály jednoduše uložit na opravdu bezpečné místo. A bude je mít současně
kdykoliv po ruce a na očích.

Záruka české kvality

Security Box, jak se novinka na českém trhu nazývá, je výjimečný hned z několika důvodů. Na první pohled připomíná elegantní vitrínu, jaké známe z třeba z obchodů s luxusními hodinkami, nebo bezpečnou schránku pro drahocenné muzejní exponáty. Za jeho vývojem a sériovou výrobou stojí renomovaná česká strojírenská společnost JaP-Jacina, která se už desetiletí zabývá výrobou a instalacemi špičkových a technicky unikátních protipožárních a protipovodňových systémů, které dodává desítkám firem i veřejných institucí v Česku i v zahraničí. Její protipovodňové systémy chrání například pařížské metro, budovu našeho Národního divadla, spalovnu v Dánsku, showroom automobilky Porsche v Dubaji nebo i hotelový komplex v dalekém Karibiku.

Své mimořádné technické zkušenosti a inovativní potenciál teď společnost JaP-Jacina zúročila právě při vývoji a výrobě moderních bezpečnostních schránek.

Tichých vloupaček bude víc

Jenom na okraj. Podle statistik dochází u nás ke stovce vloupání do bytů i rodinných domů, a to zvláště v satelitních čtvrtích. Ne za měsíc nebo za týden. Ale denně. Podle policejních hlášení má spousta z nich podobný noční scénář. „Stalo se nám to na jaře. Zloději se dostali přes zahradu do domu a během pár minut se jim podařilo sebrat všechno, co kde v obýváku a v kuchyni volně leželo. Přišli jsme o hodinky, dva mobily, peněženky, všechny doklady a nějaké manželčiny šperky,“ líčí frustrující zkušenost pan Zdeněk G. Že byla okradena, zjistila pokojně spící rodina až druhý den ráno.

Bezpečnostní experti nás varují. S přicházející ekonomickou krizí budou domovní krádeže a tiché vloupačky do spících domů bohužel přibývat. Je to samozřejmě smutné, ale cenné věci by měli mít lidé pod spolehlivým zámkem už i ve vlastním domě. Mnozí si to uvědomují, a proto o domácí bezpečnostní boxy v poslední době zájem skokově roste.

Ocel a elektronika

Ale vraťme se k Security Boxu. První, co na této trezorové schránce člověka upoutá, jsou speciální průhledná dvířka. Jsou opatřena zdvojeným, tvrzeným polykarbonátem o celkové tloušťce 24 milimetry, který s přehledem odolá i zuřivým úderům těžkého kladiva. „Proti nežádoucímu vniknutí chrání obsah Security Boxu také kvalitně zpracovaná ocelová skříň s povrchovou práškovou úpravou. Uvnitř je zabudováno i praktické osvětlení,“ říká inženýr Adam Uhlíř ze společnosti JaP-Jacina, která je nejen výrobcem, ale také přímým prodejcem Security Boxu.

Otevírání a zamykání má na starosti špičkový elektronický kombinační zámek třídy A s přehlednou a jednoduše ovladatelnou kódovací klávesnicí. Security Box má rozměr 500x200x316 mm a už z výroby je připraven pro případné pevné ukotvení na zdi.

Nejen do bytu

Security Box je testován akreditovanou laboratoří a má certifikát bezpečnosti 15RU. To kromě jiného znamená, že splňuje všechny zákonné a bezpečnostní požadavky také pro případnou úschovu krátkých střelných zbraní a střeliva. „Náš Security Box je ideální na krátkodobé, rychlé a bezpečné uložení nejrůznějších cenností nejen v bytě či rodinném domě, ale třeba i v kancelářích vedoucích pracovníků, na firemních recepcích, v místnostech ostrahy a podobně,“ doplňuje inženýr Uhlíř s tím, že více informací a kontakt na zkušené firemní pracovníky, kteří jsou připraveni s výběrem poradit, získají zájemci na firemních stránkách www.jap-jacina.cz.

Jak zvolit správného architekta nejen v Brně a okolí

Pomůže vám zkušený architekt Brno. Pro laiky však může být složité rozlišit, který z nich je pro ně ten nejvhodnější. Proto si vysvětlíme, v čem spočívá práce architekta, kde se sdružují, jak se vám jejich služby mohou vyplatit a kolik zhruba stojí.

Pracoviště architekta ať je vždy poblíž vaší stavby v Brně

Nenechte se zlákat nabídkou experta, který za vámi bude dojíždět přes půlku republiky, i kdyby chtěl méně peněz, než zdejší architekt. Brno, respektive místní odborníci, sice požadují značné částky, ale náklady na dopravu by vám celou zakázku nakonec prodražily.

Kde a jak najdete architekty z Brna a dalších měst

Osvědčený způsob, jak získat architekta, představuje doporučení známých. Osobní reference jsou v případě novostavby nebo opravy starší nemovitosti vždy nejlepší.

Další možnost, jak sehnat odborníky, vám nabízí portál Česká komora architektů. Najdete tu autorizované architekty, které si můžete různě filtrovat. Stačí například zaškrtnout políčko Jihomoravský kraj se sídlem v Brně a hned vidíte relevantní seznam expertů.

Jako první chtějte od architekta 3D vizualizaci domácnosti

Brno, přesněji řečeno zdejší specialisté na bydlení od A do Z, vás mohou doprovázet od prvotní myšlenky až do předání hotové nemovitosti na klíč. Nebo si u nich objednáte pouze dílčí činnosti, mezi něž patří prvotní studie bytu či domu. Ta se v současnosti pohybuje v cenové relaci od 100 tisíc korun výš.

Za tímto účelem vyhledejte architekta, který pracuje se sofistikovaným softwarem. Díky tomu získáte náhledy vašeho dosud neexistujícího obydlí, které jsou k nerozeznání od skutečných fotografií. Když si takto virtuálně prohlédnete vaši budoucí domácnost, dokážete odmítnout řešení, které se vám nelíbí. Na papíře se barva výmalby nebo nábytek vymění snadno. Také si lépe představíte okolí nemovitosti, stavíte-li na zelené louce. Prostřednictvím 3D vizualizací se rázem ocitnete v zahradě a budete si moci připomínkovat chodníčky, terasu, výsadbu i koupací jezírko. Bez tohoto typu studie vás neminou zmatečná řešení dělaná za pochodu, kde už není možnost cokoliv opravit jediným kliknutím na klávesnici počítače.

Po 3D návrhu přichází na řadu projekt

Jakmile budete se studií ve 3D spokojeni, můžete si od architekta nechat vypracovat projektovou dokumentaci. V její ceně by měla být zahrnuta jeho odměna a také honoráře ostatních specialistů – například statika a dalších. Opět se vám bude hodit spolehlivý člověk, který zohlední vaše požadavky a zároveň vám doporučí ta nejschůdnější řešení. Dejte si pozor na “kresliče”, kteří vám všechny nápady odkývou, aniž by vám poskytli konzultaci a odborné know-how.

Správný architekt vám pak v Brně vyběhá také podklady pro stavební úřad a další instituce. Ujme se jednání s účastníky stavebního řízení a vytvoří dokumentaci pro stavební firmu. Budete-li chtít, pomůže vám vybrat stavitele a poté na něj v průběhu budovatelských prací dohlédne. Architekt vám kromě toho připraví i rozpočet stavebních nákladů, což vám obvykle ušetří značnou sumu. Nedělejte si iluze, že vám stavební firmy nepodsunou předražené nabídky.

Na kolik vyjde činnost architekta nejen z Brna

Výše uvedený soubor činnosti je časově náročný a zabere několika měsíců. Architekt, který vás celým procesem provede, vás vyjde minimálně na 10 % z celkových nákladů na stavbu. Pokud z úsporných důvodů rezignujete na jeho služby, musíte si pak umět poradit se všemi uvedenými budovatelskými zádrhely včetně přemrštěných kalkulací od stavebních firem.

Takzvané šetření na práci architekta se vám během rekonstrukce či výstavby ve většině případů spíše vymstí. Kvalitní projektová dokumentace totiž předejde řadě zbytečných problémů, na které jinak doplatíte ve fázi realizace. Každopádně nyní už máte jasnou představu o službách architekta a lépe posoudíte, zda to zvládnete sami nebo ne.

Příprava dřeva na zimu? Je čas začít

Nejběžnějším a zároveň nejoblíbenějším pomocníkem při téhle činnosti je motorová pila, ať už benzinová, elektrická nebo akumulátorová.

První benzinová pila byla zkonstruována už v roce 1927 v Německu. Vážila 58 kg a byla obsluhována dvěma muži. První klasická benzinová pila ovládaná jedním člověkem přišla na svět v roce 1950. A za více než 70 let zaznamenaly tyto stroje neskutečný vývoj. Hmotnost šla rapidně dolů, výkony mnohonásobně nahoru, zavedly se nejrůznější technické prvky jako antivibrační systém (poprvé v roce 1964), brzda řetězu (1972), automatická brzda řetězu (1982), katalyzátor (1989) nebo odlehčené starty díky pomocné pružině (1991). Do segmentu řetězových pil neustále pronikají nejmodernější technologie, což se projevuje na delší životnosti strojů, vyšších výkonech i komfortu při práci.

Co konkrétně za tím stojí?

Pro delší životnost: např. tlakově litý válec motoru se stěnami opracovanými diamantem a pokovenými vrstvou niklu, kliková skříň a karter z hořčíkové slitiny, třísegmentová spojka, kovaná kliková hřídel, špičkový japonský karburátor Walbro, dva pístní kroužky pro lepší těsnící a stírací funkci a mnoho dalšího.

Pro vyšší komfort: propracovaný antivibrační systém pro snížení hladiny vibrací (tvořený sestavou pružin a silentbloků), dokonalá ergonomie a perfektní vyvážení, snadné starty díky dekompresnímu ventilu či poloautomatickému sytiči, dvojitá zubová opěrka, kované lišty ze speciálního tvrdokovu s vyměnitelným vrcholem, průhledná palivová nádrž, přepínání na letní a zimní provoz atd. Záleží na každém, jaké má na pilu nároky a jaké výbavové prvky požaduje. „Kdo používá pilu často a zpracovává velké množství dřeva, protože je u nich doma primárním zdrojem tepla, měl by volit vyšší modely s výkonem motoru od 2,5 kW a řeznou lištou přes 40 cm. Takové pily můžete vzít směle i na práci do lesa,“ říká Lukáš Bejlovec, expert na řetězové pily ze společnosti Mountfield.

„Kdo řeže dřevo hlavně na zahradě, doporučoval bych pilu z kategorie farmářských. Jsou výkonné, mají nižší hmotnost a dokonale vyhoví občasným uživatelům. Zvládnou nařezat dřevo na špalky, jsou perfektní na odvětvování. Použít je můžete na zahradě, v sadu, na farmách nebo i ve stavebnictví. Jejich využití je opravdu velmi široké,“ tvrdí Lukáš Bejlovec.

U elektrických pil oceníte také jejich nenáročnost na údržbu. Stačí vám hlídat množství oleje a musíte kontrolovat, aby byl řetěz správně ostrý. Bonusem je i jeho snadné napínání a výměna řetězu bez použití nářadí. Na trhu existují i modely, které v sobě mají zabudovaný systém ostření řetězu, tzv. Powersharp. Stačí pilu spustit, zmáčknout páčku a řetěz se za pár vteřin nabrousí.

AKU technika jede na baterii

Nechcete při práci na zahradě řešit drahý benzin ani za sebou tahat otravný kabel? Nebaví vás startovat šňůrou a hledat zásuvku pro přívod elektřiny? Pak byste měli zaměřit svou pozornost na AKU techniku, trend doby! Naplno už jede i v segmentu řetězových pil. AKU technika pracuje na moderní lithium-iontovou baterii a největší výhodou je, že 1 baterii můžete použít pro všechny stroje dané výkonové řady. Snadno a rychle ji přecvaknete z jednoho stroje do druhého, například z pily do sekačky, a pokračujete v práci. AKU technika je tichá, ekologická, úsporná a nenáročná na údržbu. Má dlouhou pracovní výdrž (až 180 min. na jedno nabití) a díky masové výrobě už je cenově dostupná všem.

K absolutní špičce v tomto segmentu patří stroje renomované značky Greenworks s roční produkcí přes 15 mil. strojů. Řetězové pily od této značky můžete vybírat hned ve 3 výkonových řadách: 60 voltů, 40 voltů a 24 voltů. Ke každé pile je na výběr několik typů baterií, jejichž kapacita ovlivňuje výdrž práce stroje.

„Zrovna u pily bych doporučoval volit baterii s vyšší kapacitou, ať máte určitou výkonovou rezervu. Jedná se o stroj, který pracuje v extrémně vysokých otáčkách a odběr je logicky vyšší,“ říká Karel Hromada, expert na AKU techniku. „Při řezání však budete příjemně překvapeni, protože dnešní AKU pily už mají výkonnost i dynamiku benzinových strojů,“ dodává Hromada. I při současných cenách elektřiny vás jedno nabití vybité baterie do plného stavu vyjde jen na pár korun. Takže opravdu šetříte.

Větve nadrtí na malé kousky

Máte na zahradě hromadu větví a nevíte, kam s nimi? Stačí použít drtič nebo štěpkovač. Drtiče je rozsekají na malé kousky, které můžete použít jako kompostovací nebo mulčovací materiál. Snadno si poradí s kůrou, větvemi keřů a stromů i dalším zahradním odpadem. Štěpkovače potom rozsekají větve na trochu větší kousky, štěpky, s nimiž můžete zatopit v krbových kamnech. Na první pohled je od sebe skoro ani nerozeznáte, základní rozdíl se nachází uvnitř. Drtiče jsou vybaveny noži z prvotřídní oceli, které rozsekají větve na jemnou drť. Štěpkovače pak zpracují prostřednictvím řezného kotouče (rovněž ocelového) větve na trochu větší odštěpky, dlouhé 2,5 – 5 cm.

Drtiče i štěpkovače zpracují větve o průměru až 45 mm. Obsluha obou strojů je velmi jednoduchá a díky kolům je jejich přemisťování velmi snadné. Vybírat můžete z modelů elektrických i benzinových.

Metrové klády? Pro štípačku hračka!

Máte objednaný náklaďák plný špalků a čeká vás jejich naštípání? I s kvalitní sekerou je to nekončící dřina. Na takovou práci je samozřejmě lepší mít elektrickou štípačku. K půlení kratších polínek s menším průměrem můžete zvolit stroj horizontální. Ideální je pro ty, kteří potřebují štípat menší množství paliva do krbu či kamen. Pokud ale topíte v kotli a přivezli vám na zimu obří hromadu polen, tak si bez rozmýšlení pořiďte štípačku vertikální. S takovým strojem už můžete bez námahy štípat i metrové klády o průměru až 45 centimetrů.

Osvědčené jsou modely Patriot s hydraulickým tlakem až 14 tun, které vynikají robustností, spolehlivostí a zejména jednoduchou obsluhou. Zásoby na celou zimu zvládnete naštípat za jedno odpoledne.

Více na www.mountfield.cz.

O zátěžové třídě podlahy rozhoduje síla nášlapné vrstvy a způsob pokládky

Začněme popořádku, zátěžové třídy jsou tři. Třída začínající číslicí dvě je určena pro bytovou výstavbu, následuje „trojka“ pro komerční zátěž a pro náročný průmyslový segment je třeba vybrat třídu se čtyřkou na začátku. V rámci těchto tříd jsou ještě stupně, které vyjadřuje druhá číslice v pořadí – např. krytina se zátěžovou třídou 21 snese méně než krytina označená třídou 23. Jednotlivé třídy se navíc prolínají, takže krytina s třídou 23 z bytové řady se fakticky rovná třicet jedničce, tedy „nejslabší“ z řady pro komerční využití (ta zahrnuje stupně 31, 32, 33 a 34).

„Ještě před patnácti lety se prodávaly laminátové podlahy o tloušťce 6 mm, které zvládly zátěž pouze 21, 22. Tehdy bylo opravdu nutné ptát se klienta, kam chce krytinu položit, aby ji nechtěl dát třeba do nejvíce zatěžované chodby nebo obývacího prostoru. Dnes už jsou tyto podlahy spíše výjimkou, protože výroba laminátových podlah se posunula výrazně dál. Standardem je tloušťka 8 mm a i lamináty začínají v zátěžové třídě 23 – 31, až na výjimky tedy horší neseženete,“ říká Milan Mrkáček, vedoucí regionálního prodeje společnosti Kratochvíl parket profi.

Ta například pod svou značkou KPP nabízí voděodolné laminátové podlahy z kolekce KPP Euphoria vyráběné v Německu standardně se zátěžovou třídou dokonce 33.

Do třídy pro maximální zátěž je třeba krytinu přilepit

O zařazení krytiny do zátěžové třídy rozhodují dvě věci, síla vrchní nášlapné vrstvy a způsob pokládky, což je prvotní síto. „Žádná krytina pokládaná plovoucím způsobem, neboli na zámek nezačíná v zátěžové třídě čtyřkou, protože norma definuje užitné vlastnosti krytiny i způsobem pokládky. A ta stanoví, že podlahy v zátěžové třídě čtyři musejí být vždy celoplošně přilepeny. Proto u laminátových podlah, SPC krytin nebo vinylů pokládaných plovoucím způsobem najdete zátěžovou třídu maximálně v hranicích trojky, tzn. 31 až 34,“ vysvětluje Milan Mrkáček z KPP.

Druhým již zmíněným parametrem je tloušťka nášlapné vrstvy. „Rozdíly nejsou dramatické, u třicet jedničky je definovaná nášlapná vrstva 0,3 mm, tloušťka 0,4 mm už odpovídá třídě 32. 0,55 mm je adekvátní třídám 33, resp. 42 a vyšší zátěžová třída má předepsáno 0,7 mm. Tak je to definováno normou, ale někteří výrobci mají nášlapnou vrstvu ještě silnější,“ pokračuje Milan Mrkáček z KPP.

Nejvyšší zátěžovou třídu s nášlapem 0,7 mm nabízí např. švédský výrobce vinylů Kährs, německé WINEO se věnuje vinylům do síly nášlapné vrstvy 0,55, ale zároveň má ve své nabídce elastické podlahy PURLINE, které v kolekci 1500 také dosahují nejvyšší zátěžovou třídu na úrovni průmyslového zatížení. Mimochodem, bio podlahu Wineo PURLINE 1500 by v nadsázce šlo použít i na povrch silnice – při testování vysokou školou v Bielefeldu se totiž na podlaze ani po 25.000 přejezdech s 500 kilogramovým nákladem při rychlosti 6 km/hod. neprojevilo žádné opotřebení! Za vynikající odolnost je v pozitivním slova smyslu zodpovědný kompozitní bio polyuretan ecuran, který tvoří 0,3 mm silnou nášlapnou vrstvu.

Průmyslové zátěže by hravě dosáhly i minerální krytiny SPC, například od výrobců Arbiton či Kährs, ale s ohledem na způsob pokládky na zámek dle normy dosáhnou „jen“ na třetí třídu. „Do prostor typu restaurace či obchodů jsou ale určitě vhodné,“ vysvětluje Milan Mrkáček z KPP.

Pro dřevo platí, čím méně, tím tvrdší

Kapitolou samo o sobě je dřevo. U dřeva se zátěžové třídy neuvádějí, neexistuje žádné normativní doporučení, kam lze které použít. Rozhoduje tvrdost dřeva, která je závislá na samotné dřevině. A hodnotu tvrdosti určuje Brinellova stupnice. Dub je brán jako středně tvrdá dřevina, na Brinellově stupnici tvrdosti se u dubu udává koeficient 3,7 stupňů, buk je v podstatě stejný 3,8. Pokud chce zákazník opravdu tvrdou dřevinu, tak musí sáhnout po exotice, jako je merbau či jatoba s průměrnou hodnotou 7.

„Ale existuje výjimka, to jsou dýhované vícevrstvé podlahoviny, jako třeba švédský Kährs například v kolekci Life,“ upozorňuje na paradox Milan Mrkáček: „Když použijete dub pouze jako dýhu na nosné tvrdé HDF desce, tak rázem dosáhnete na 5,8 až 6 stupňů na Brinellově stupnici. Díky tvrdé nosné HDF desce, na které je z ušlechtilého dřeva pouze dýha, tak mají tyto podlahoviny z kolekce Kährs Life podstatně vyšší tvrdost, než když máte podlahu celou z té samé dřeviny v 15 mm tloušťce.“

Nezaměňujte běžné opotřebení s odolností proti ostrým předmětům

Zatímco dříve si zákazník musel hlídat zátěžovou třídu a zvažovat, zda je krytina vhodná pro chodbu, nebo „jen“ ložnici, dnes už zejména ve specializovaných podlahových firmách na nekvalitní krytiny nenarazíte. Tam vám poradí i právě s odolností krytiny třeba proti pádu ostrých předmětů či voděodolností.

„Zátěžová třída se vztahuje pouze k opotřebení podlahy běžným provozem, což někdy lidé chápou trošičku nešťastně. Třeba vinyly nemají rády ostré předměty, takže když táhnete těžký předmět, tak tu podlahu poškrábete. A je úplně jedno, jestli patří do zátěžové třídy 31 nebo 43, poškrábete ji úplně stejně. A ti lidé jsou pak nešťastní a říkají, my jsme si zvolili 32 a podívejte, jak ji máme poškrábanou… Jenže zátěžové třídy značí stupeň opotřebení vlivem běžného používání,“ radí Milan Mrkáček ze společnosti Kratochvíl parket profi.

podlahyonline.cz
www.kpp.cz

Nesnižujte teplotu vody v bojleru pod 50 °C. Hrozilo by vám vyšší riziko nákazy legionellou

Bakterie legionella se nejrychleji množí v prostředí stojaté vody, jejíž teplota se pohybuje mezi 20 až 45 °C. Nejčastěji se proto vyskytuje v klimatizačních zařízeních, vzduchotechnice a potrubních systémech s nedostatečnou cirkulací vody, kde se tvoří povlaky složené z usazenin, vodního kamene a společenstev mikroorganismů. Její vdechnutí (například při sprchování) způsobuje především u citlivých jedinců tzv. legionářskou nemoc – akutní horečnaté onemocnění, postihující především dýchací cesty. Mezi její příznaky patří bolest hlavy, slabost či suchý kašel. Nejzávažnějším a zároveň také nejčastějším projevem je zápal plic.

„Počty případů nákazy bakteriemi rodu legionella mají v České republice od roku 2005 (s drobnými výkyvy) stoupající tendenci. Jedná se sice ´pouze´ o 200 až 300 onemocnění ročně, přesto nedoporučujeme tuto hrozbu nijak bagatelizovat. Rozhodně proto příliš nesnižujte teplotu vody v bojleru, zvláště pokud nevíte, v jakém stavu jsou rozvody. Optimální je, aby se pohybovala kolem 50 až 60 °C s možností pravidelného krátkodobého přihřátí nad 70 °C, což je teplota, která bakterie ve vnitřních prostorách bojleru zcela vyhubí. Mezi další možnosti, jak zamezit množení tohoto nebezpečného patogenu, patří minimalizace rozvodů, řádná údržba a sanitace rozvodného systému a zařízení, která na něj navazují, regulace systému, aby neumožňoval stagnaci vody, nebo chemické odstranění řas, slizu, sedimentů a v nich vznikajících biofilmů. Pozor byste si měli dávat i na materiály, které podporují množení mikroorganismů. K těm se řadí pryž a některé druhy plastů,“ vysvětluje Lukáš Formánek, technický ředitel DZ Dražice, a dodává: „V současné době jsou na trhu i ohřívače vody se speciální funkcí pravidelného ohřevu vody na 70 °C – např. OKHE Smart 3. generace.“

Chcete šetřit energii, a přitom se nevystavit riziku onemocnění? „Pořiďte si energeticky úsporný ohřívač vody a změňte některé své návyky,“ radí Lukáš Formánek.

9 snadných tipů, jak šetřit vodou

1. Zvolte si úsporný a ekologický ohřívač vody, který nainstalujte blízko odběrného místa.
2. Nezapomínejte na pravidelný servis bojleru, pojistného ventilu a instalaci expanzní nádoby.
3. Nahraďte pravidelnou koupel krátkým sprchováním, při němž dosáhnete až 3x menší spotřeby teplé vody než při koupání ve vaně.
4. Prádlo perte, až když se vám podaří zcela naplnit pračku, a dbejte na nastavení správné teploty – jejím snížením z 90 °C na 60 °C ušetříte více než 30 % energie.
5. Používejte záchod s duálním splachováním, díky němuž ušetříte až 8 litrů vody na jedno spláchnutí.
6. Nenechte kapat kohoutky ani protékat záchod – zbytečně se tak připravujete o tisíce litrů vody ročně.
7. Omezte průtok vody baterií – běžným vodovodním kohoutkem proteče 12 až 20 litrů vody za minutu. Pořiďte si proto perlátor, který proud vody redukuje a usměrňuje.
8. Myjte nádobí v úsporné myčce – oproti mytí pod tekoucí vodou tak ušetříte až 60 % vody a stejně tolik energie.
9. Zahradu nebo květiny zalévejte dešťovou vodou.

Plastová střešní okna: antracit sluší moderním, minimalistickým domům

Nechte se okouzlit nadčasovým designem antracitových oken

Když se řekne „tmavé rámy oken“, jen málokdo si ještě vybaví obligátní dekor třešně. Moderní doba si žádá moderní řešení, u novostaveb proto dominují antracitová okna, která podtrhují minimalistický vzhled. Nezapomeňte ani na design střešních oken, která by měla s těmi ostatními zůstat doslova tón v tónu.

Tmavé rámy střešních oken: hrozí deformace z přehřátí?

Bojíte se, že tmavé rámy střešních oken automaticky znamenají přílišnou akumulaci tepla a následné deformace? Vsaďte na kvalitu a obavy hoďte za hlavu. Kouzlo střešních oken FAKRO tkví v jejich zpracování – díky zpevnění PVC profilů pozinkovanými ocelovými výztužemi prohnutí rámu nehrozí.

Plastová střešní okna představují ideální řešení do kuchyně i do koupelny

Výhodou plastových střešních oken je jejich odolnost vůči vodě. Nevadí jim totiž vlhkost, která může nenávratně poškodit dřevěná střešní okna. PVC střešní okna neabsorbují vlhkost zvenčí ani zevnitř, a tak je s klidem instalujte i do koupelny nebo do kuchyně.

Je na ně spoleh, i když venku prší nebo mrze, a vy si uvnitř dopřáváte horkou koupel. Trojskla a speciální lemování Thermo vám zajistí tepelný komfort i v nejtužší zimě, navíc ušetříte za topení.

Ekologickou variantou nejsou jen dřevěná okna

Pokud si uvědomujete výhody plastových střešních oken, ale v jejich pořízení vám brání ekologické smýšlení, vězte, že nemusí. PVC profily plastových střešních oken FAKRO jsou tvořeny z recyklovaných materiálů a všechny komponenty, z nichž okna sestávají, je možné znovu použít.

Jestli přesto zvažujete přírodní materiál, zaměřte se na dřevěná okna se zvýšenou odolností proti vlhkosti.

PORADNA: Chytrá elektroinstalace a provoz tepelného čerpadla či solárních panelů

Odpovídá: Ing. Petr Mašek, ABB s.r.o.

Pokud se v rámci projektu rozhodnete pro tzv. „chytrou domácnost“, nabízí se zde rozšířené možnosti, jak řídit nejen topné zdroje (v tomto případě tepelné čerpadlo nebo solární panely), ale komplexně všechny technologie, které máte v domácnosti plánované. Vytápění totiž souvisí i se stínicí technikou. Je pak jedno, zda jsou použity rolety nebo předokenní žaluzie. Celá chytrá domácnost pak funguje přesně podle zadaných požadavků. To znamená, že topný systém topí jen ve chvíli, kdy je to potřeba. Řízení vytápění s využitím tepelného čerpadla nebo fotovoltaických panelů je pak velmi výhodné a efektivní. S umístěnými termostaty v jednotlivých místnostech přesně víte, jakou teplotu máte v celém domě, a můžete ji aktuálně regulovat.

Chytré prvky pak vyhodnocují, zda je nutné přitopit anebo stačí vytáhnout žaluzie nebo rolety a tím „vyhřát“ jednotlivé místnosti pomocí slunečního svitu. Tím může běžet tepelné čerpadlo nebo solární systém v omezenějším režimu, a tudíž šetříme energii nutnou pro vytopení celého domu.

Chytrá elektroinstalace se vždy kombinuje s „klasickými“ vypínači a zásuvkami. Protože zásuvky v domě nebo bytě potřebujeme všichni.

Vypínače a komponenty inteligentních systémů pak dodávají uživateli potřebný komfort a úspory energií. Což je v současné době velmi probírané téma. Je vždy dobré se na chytrou domácnost i jen připravit. Stačí natáhnout tzv. sběrnicový kabel, který nám tolik nezasáhne do peněženky a v budoucnu je pak možné prvky chytré domácnosti kdykoli přidat do naší hotové elektroinstalace anebo doplnit již hotový „Smart home“.

Zimní malty HELUZ fungují i v nižších teplotách

Se snižující se teplotou dochází ke zpomalení tvrdnutí malty, proto jsou do zimních malt přidávány přísady zrychlující proces tvrdnutí a tuhnutí malty, aby malty měly rychlejší nárůst pevností. Právě díky přidání přísad lze malty použít i v zimním období. Navíc při velmi nízkých teplotách je potřeba předehřívat záměsovou vodu, která pomáhá udržet vyšší teplotu čerstvé směsi a zajišťuje rychlejší průběh tvrdnutí malty.

Malty HELUZ se zimní úpravou jsou baleny ve stejných pytlích jako běžné malty, pouze na čelní straně najdete dva různé piktogramy – sněhovou vločku s popisem ZIMNÍ VARIANTA a teploměr znázorňujíc použití do -5 °C. Do sortimentu zimních malt HELUZ patří HELUZ SB malta pro tenkou spáru, HELUZ SB C malta pro celoplošnou tenkou spáru a HELUZ TREND tepelněizolační zdicí a zakládací malta a nová HELUZ TREND PLUS.

V zimním období je dále možné zdít i se systémovou zdicí pěnou HELUZ, jejíž aplikační teplota je uváděna dokonce -10 °C. PUR pěna na rozdíl od klasických vápenocementových malt neobsahuje vodu, takže při jejím využití nedochází k přenášení vlhkosti z pěny do cihel. Určitým omezením PUR pěny je o trochu nižší pevnost zdiva, proto by její použití mělo být konzultováno s projektantem pokud dochází k záměně za jiný typ malty.

V zimě je třeba hlavně hlídat teploty

Hlídání teplot a počasí provází stavbu v zimě nejen při samotném zdění, ale už od okamžiku přivezení materiálu na stavbu. Chránit se musí proti nepříznivému počasí (déšť, sníh…) a rozbalené palety cihel a pytle s maltou musejí být uskladněny v suchu za teploty nad -5 °C, tzn. v krytých skladech. Zdicí pěna HELUZ se musí skladovat alespoň v temperované stavební buňce, neboť teplota samotné dózy s pěnou musí být vyšší než +10°C (ale zároveň méně než +30°C). Samozřejmostí je, že při zdění nesmějí být na cihlách zbytky námrazy nebo sněhu a ani nesmějí být zaprášené či jinak znečištěné, veškerý zdicí materiál musí být suchý a při zdění v zimě se cihly nenamáčejí.

„Čerstvě vyzděné zdivo musí být chráněno před povětrnostními vlivy nepromokavou fólií a teplota vzduchu, nejen při zpracování a tuhnutí malty, ale i během následujících 14 dní po vyzdění nesmí klesnout pod -5°C. Pokud pod ochrannou folii naskládáte kolem celé zdi polystyrén v min. tl. 5 cm, může teplota krátkodobě klesnout až na -10°C,“ radí Ing. Zuzana Hejlová, hlavní statička společnosti HELUZ, jak si počínat při stavbě v zimě. Současně však doporučuje, aby při očekávaných teplotách nižších než -5°C byly práce přerušeny a počkalo se na příznivější předpověď.

I s HELUZ SIDI lze zdít v zimním období

S předem připravenou tekutou maltou HELUZ SIDI lze v zimním období také pracovat. Ale je třeba respektovat podstatu samotné malty, která je založena na vodní disperzi. Malta nesmí při skladování přemrznout a je nutné ji skladovat na suchém a stinném místě v rozmezí teplot +5 až + 35 °C. Ani během zdění nemohou být teploty pod bodem mrazu a zdicí prvky nesmějí být zmrzlé. Ale díky jednoduchosti zpracování a rychlému nárůstu pevností malty po jejím nanesení lze maltu použít i v obdobích, kdy nejsou očekávány mrazy.

Při zdění v zimním období je nutné dodržet tyto zásady:

Materiál a následně i čerstvě vyzděné zdivo se musí chránit před nepříznivými povětrnostními vlivy.
Při zdění nesmějí být na cihlách zbytky námrazy nebo sněhu.
Teplota vzduchu v průběhu zpracování a tuhnutí malty nesmí klesnout pod -5°C.
Období teplot pod +5°C se nezapočítává do nutné technologické přestávky.
Jakékoliv podcenění zimních teplot může vést k dodatečným vícenákladům.

www.heluz.cz

Bojujete doma s vlhkostí? Tyto kroky mohou pomoci k nápravě

Začněme pěkně od podlahy

Bydlíte-li v rodinném domě se sklepními prostory a garáží, začněme u nich. V garáži může zejména v zimě působit problémy tající sníh, který postupně odkapává z auta. Na první pohled se to nezdá, ale na podvozku může být sněhu skutečně požehnané množství. Podlahová vpusť by proto v garáži neměla chybět. Podlaha by zde měla mít takový spád, aby voda přirozeně odtékala a nadměrná vlhkost se v garáži zbytečně nedržela.

Odtokový kanál se může hodit i ve sklepních prostorách nebo v kotelně – typicky v blízkosti přívodu vody. Zkrátka všude, kde hrozí, že by mohlo dojít k nečekané potopě. V těchto místnostech si nemusíte příliš lámat hlavu s tím, že vpusť není zrovna designovým prvkem, praktičnost je na prvním místě.

Starší stavby mohou vlhnout odspodu

U spodních částí stavby ještě chvíli zůstaneme. Zejména starší stavby bez izolace mohou velice často vlhkost tzv. natahovat od spodu. Jestliže je to i váš problém, na místě mohou být stavební úpravy. Pomůže drenáž pro odvod vody od základů, pomoci může i tzv. podřezání stěn a umístění hydroizolace. V první řadě byste vždy zkrátka měli hledat cestu, jak se zbavit příčiny problému, až poté přicházejí na řadu další opatření, budou-li ještě potřeba.

Přebytečnou vlhkost můžete vyvětrat

V každé domácnosti – a dvojnásob to platí o dokonale utěsněných novostavbách – je potřeba pravidelně větrat. Vlhkost se totiž v interiéru postupně kumuluje – v koupelně, v kuchyni při vaření, od květin i od nás samotných. Minimálně jednou denně byste proto měli celou nemovitosti intenzivně vyvětrat a kompletně vyměnit vzduch.

Větrejte také po koupeli nebo poté, co s vařením skončíte. Vždy je vhodné se vlhkosti zbavit co nejdříve. Máte-li digestoř s odtahem vzduchu mimo dům a v koupelně ventilátor taktéž vedoucí vzduch ven, jde o ideální řešení.

Jak na sušení prádla?

Velký problém představuje hlavně v menších bytech sušení prádla na sušáku uvnitř místnosti. Prádlo raději vyvěste na balkon nebo do společné sušárny, pokud ji v bytovém domě máte. Dalším vhodným řešením může být sušička.

Nemáte-li ani jednu z těchto možností, pak zkrátka musíte i během sušení dostatečně větrat, aby vlhký vzduch mohl proudit z nemovitosti ven.

Nic nezabírá? Je čas na odvlhčovač

Pokud máte doma stále přebytek vlhkosti, na řadu může přijít speciální spotřebič, který vám pomůže se jí zbavit. Existují totiž odvlhčovače vzduchu, které mají přesně tuto funkci. Po zapojení odvlhčovač dokáže vlhkost kondenzovat, následně ji vylejete z nádobky do kanalizace, nebo s ní třeba opět zalijete květiny.