 |
Při pohledu na právě dokončovaný dům z lícových cihel se mi v hlavě honí vzpomínky na Holandsko a Anglii. Tam jsou z tohoto materiálu celá města včetně dlažby na chodnících a opěrných zdí lemujících vodní kanály. A nejen to, se stejnou samozřejmostí ho najdeme i v tamních zahradách, kde z něj stavějí nejen zídky, schodiště a sloupy pergol, ale také mnoho dalších zahradních prvků. S letitou patinou, porostlé mechem či břečťanem vypadají tak přirozeně, jako by tu stály odjakživa.
|
   |
Dominantní fasádaDům stojí na jižním svahu a působí vkusně a promyšleně. Má vyvážené proporce, všechny barvy jsou sladěny s fasádou. Mým prvním úkolem bylo pro zahradu navrhnout a vybrat materiály, které se budou k domu co nejlépe hodit. A to není tak snadné, protože fasáda z lícového zdiva je barevně výrazná, tvoří jasný geometrický rastr a hlavně musí zůstat dominantní.
Brzy mi začalo být jasné, že její eleganci nejlépe doplní světlé tóny. V zahradě by mělo být co nejméně dalších barev a materiálů, aby se neporušil jednotící charakter úpravy. Aby se architektura domu propojila se zahradou co nejlépe, navrhl jsem majitelům použití lícového zdiva i na některé zahradní stavby. Avšak najdeme zde ještě další tři materiály: hnědou betonovou dlažbu příjezdové cesty, jemně vymývané betonové dlaždice na terase a chodnících a přírodní lomový kámen bílé barvy v potoce a jezírku, který navíc ladí se světlým kačírkem a obvodovými zdmi.
|
 |
 |
Jedním z nejtěžších „oříšků“ bylo zkombinování geometrických prvků z lícových cihel (kruhový bazén, schody a opěrné zídky) s prvky, které mají naopak přírodní charakter a jsou vybudovány z kamene. Tyto dva elementy se v kompozici zahrady několikrát střetávají a vzájemně prostupují. Jde o záměrný kontrast materiálů, barev i architektonických stylů.
Vodní koloběhSystém vodního prvku je poměrně komplikovaný. Začíná na nejvyšším bodě zahrady, kde je prameniště. Z něho voda teče potokem s kaskádami do kruhového bazénu. Přepadem je pak vedena pod zemí a vyvěrá jednoduchým chrličem, který ústí z opěrné zídky nad koupacím jezírkem. Z jezírka je voda nasávána a silným čerpadlem dopravována podzemní hadicí zpět k prameništi. Tím je celý okruh uzavřen. Systém je doplněn automatickým dopouštěním a podvodním osvětlením. Ve vodě jsou vysazeny okrasné rybky, hlavně jeseni a různé druhy karasů, kteří se mají čile k světu a jejichž počet rychle vzrůstá.
|
Voda pro krásu i koupáníTématu koupacích jezírek se věnujeme ve zvláštním článku v tomto čísle. Tato jezírka jsou čištěna na principu biologických filtrů a nevyžadují použití chemických prostředků. Majitelé tak ušetří na chemikáliích a pochvalují si, že mají s údržbou mnohem méně starostí než jejich přátelé, kteří si postavili bazény s chemicky upravovanou vodou. Sami navíc zjistili, že je jim v zahradě za horkých dnů mnohem lépe díky odparu vody z potoka i z jezírka. Líbí se jim, jak se vodní prvky s rostlinami během roku mění a mají radost, že v rámci svých možností prospívají životnímu prostředí.
Spokojení majiteléPřestože se jedná o velmi čerstvou realizaci, která je v provozu teprve rok, majitelé jsou nadšeni. Navzdory počátečním obavám (zvláště, když všichni tvrdili, že bez chemie se čistá voda neobejde) se voda brzy po spuštění vyčistila a majitelé si v loňském roce užili koupání i přes nepříliš ideální počasí.
Ostatně takřka každý den po práci tráví rodina pozdní odpoledne a večer na terase u jezírka. A sám majitel dnes přiznává, že si nikdy předtím nedovedl představit, jak moc by pro něj mohla být zahrada přitažlivá a jak jí právě voda dokázala dodat nenapodobitelnou a podmaňující atmosféru.
|
|
Kontakt:Ing. Jiří Prouza
zahradní architekt,
tel.: 777 123 700 |
MRÁZ – KRITÉRIUM PRO VÝBĚR ZAHRADNÍHO MATERIÁLUNaše klima se vyznačuje poměrně velkými teplotními rozdíly. Jde hlavně o zimní teploty, které klesají hluboko pod bod mrazu a mají velký vliv na trvanlivost stavebních materiálů používaných v exteriéru. Jde především o různé druhy kamene, výrobky z betonu nebo pálené hlíny. Hlavním kritériem je v tomto případě takzvaná „nasáklivost“ materiálu udávaná v procentech. V interiéru vystačíme s 15 %, ale venku to nesmí být více než 3 %. V principu jde o to, kolik vody je povrch schopen absorbovat, což závisí na počtu a velikosti pórů. „Slinutost“ povrchu je pak odborný výraz pro omezení příjmu vody povrchem. Jakmile se totiž dostane voda do pórů a zmrzne, vlivem rozpínavosti ledu dojde k praskání. Tak vznikají odlupující se šupinky na měkkých druzích kamene, rozpadající se cihly, vydrolený povrch betonů a podobně. U pálených materiálů je riziko ještě znásobeno tím, že při výrobě nestačí keramickou hmotu jen dobře stlačit do formy, ale je nutné ji i řádně vypálit. Proto se při použití keramiky do zahrady vždy přesvědčete, že daný výrobek je opravdu kvalitní a bez problémů přečká nástrahy klimatu. Pokud zjišťujete v zahraničí, zda je výrobek mrazuvzdorný, ptejte se, do kolika stupňů pod nulou. Třeba Italové nebo Angličani mají úplně jinou představu o tom, co je mráz. |
