|
Kde není dluhu , tam není ručení. Z toho plyne, že ručení je právním institutem závislým na vztahu věřitele a dlužníka. Nicméně ze všeho nejdřív bychom si měli ujasnit, že hovoří-li se v obecné řeči o ručení „nemovitostí“ či jinou zástavou, nejde o institut ručení, nýbrž o zástavní právo. Ručení spočívá v něčem jiném: v závazku ručitele splnit za dlužníka jeho dluh, jestliže dlužník sám řádně neplní své povinnosti, přičemž jde o závazek, který se vztahuje k majetku ručitele obecně, nikoli tedy kupříkladu třeba k některé nemovitosti, kterou vlastní apod.
|
|
|
Tak jako u mnoha jiných právních jevů, i u ručení platí, že „pravidla hry“ upravuje jak zákoník občanský, tak i obchodní. Jelikož se v každodenním životě můžeme setkat s oběma těmito úpravami, pokusíme se nastínit některé případné rozdíly.
Vznik ručeníRučení vzniká podle obou zákoníků písemným prohlášením, jímž ručitel bere na sebe vůči věřiteli povinnost, že pohledávku uspokojí, jestliže ji neuspokojí dlužník. Za trvání ručení má ručitel právo na informaci o tom, jaká je aktuální výše pohledávky. Zákon věřiteli proto ukládá, aby takovou informaci ručiteli bezodkladně na jeho výzvu poskytl.
|
Kdy musí platit ručitelPodle obou zákonných úprav také platí, že ručitel je povinen dluh splnit, nesplnil-li jej dlužník, ačkoli byl k tomu věřitelem písemně vyzván. Obchodní zákoník navíc mj. stanoví, že vyzvání není třeba, jestliže je nepochybné, že dlužník svůj závazek nesplní, zejména při prohlášení konkursu na dlužníka. Soudy ČR dovodily, že za řádnou výzvu lze považovat v zásadě i výzvu učiněnou přímo v rámci žaloby, kterou se zahajuje řízení u soudu.
V případě, že závazek nesplní ani ručitel věřitele, může věřitel uplatnit svůj nárok u soudu jak proti dlužníku, tak proti ručiteli jednou žalobou, v níž bývá nárok na zaplacení zpravidla formulován tak, že v tom rozsahu, v jakém splní závazek jeden ze žalovaných, zaniká povinnost k plnění u druhého žalovaného (věřitel samozřejmě nemůže přijmout plnění od obou subjektů tak, že by dostal zaplaceno více než dlužnou částku s příslušenstvím). V případě úspěchu žaloby u soudu tak věřitel disponuje exekučním titulem vůči dlužníku i ručiteli a může si vybrat, vůči kterému z nich povede exekuci (lze vést proti oběma s výše uvedeným omezením – věřitel nesmí být výtěžkem exekuce „přeplacen“).
|
|
Právo ručiteleVe vztahu ručitele a věřitele platí rovněž zásada, že ručitel může vůči věřiteli uplatnit všechny námitky, které by měl proti věřiteli dlužník, a to i v průběhu soudního řízení: například námitku promlčení, je-li na místě, nebo námitku započtení či jiné námitky směřující proti nároku věřitele.
Obchodní zákoník také výslovně praví, že právo věřitele vůči ručiteli se nepromlčí před promlčením práva vůči dlužníkovi. Nicméně otázky promlčení hlavního (dlužníkova) závazku a závazku ručitele přesahují rozsah tohoto článku. Zároveň podle tohoto zákoníku platí, že je-li ručením zajištěna pouze část závazku, nesnižuje se rozsah ručení částečným plněním závazku dlužníkem, zůstává-li závazek nesplněn ve výši, v jaké je zajištěn ručením. Jinak řečeno, částečným splněním závazku se nesnižuje rozsah ručení, pokud zbývá dluh větší, než je rozsah ručení.
|
Co po zaplacení ručitelemJestliže ručitel pokryje za dlužníka jeho pohledávku, ručitelský závazek zanikne a ručitel má přímo ze zákona nárok na to, aby mu dlužník vrátil plnění, jež místo něj věřiteli poskytl. Jak uvedeno, jde o nárok plynoucí ze zákona, čili není přímo třeba v tomto směru činit mezi dlužníkem a ručitelem zvláštní ujednání.
Nicméně ručitelům lze jistě doporučit, aby v zájmu zabezpečení svých práv svůj nárok na tento regres zajistili s dlužníkem smluvně, a to ještě před převzetím ručitelského závazku. V takovém ujednání s dlužníkem lze kupříkladu sjednat smluvní pokutu pro případ, že by dlužník do určité lhůty po výzvě ručitele k plnění svůj závazek nesplnil.
|
|
|
|
‚ 
