HELUZ
Skip to content

Blog

S úctou k přírodě

Současný stav domu Návrh architektů: tmavá střešní krytina kontrastuje se zářivě bílou fasádou
Částečně podsklepený dům byl poprvé rekonstruován již v osmdesátých letech. Zedníci tehdy přestavěli verandu a vyměnili malá okna za tehdy moderní trojdílná. V roce 2002 byla nad verandu dostavěna nosná zeď a část střechy, čímž vnikl další prostor v podkroví.

 

Venkovská architektura

Při návrhu jsme respektovali předem daný objem a tvar domu se sedlovou střechou ve snaze nenásilně začlenit dům do okolní venkovské krajiny. Také jsme chtěli minimalizovat náklady na rekonstrukci při celkovém zachování hrubé stavby.

Zásadní změnou ve venkovním vzhledu je zvětšení okenních otvorů a vsazení francouzských oken krytých okenicemi. Francouzská okna otevírají vnitřní prostor okolní přírodě. Dřevěné posuvné okenice vhodně zapadají do venkovské architektury, navíc umožňují částečné zastínění a jsou lépe ukotvené, takže ve větru nebudou „bouchat“.

Půdorysné uspořádání objektu jsme pozměnili jen minimálně. V přízemí se nachází společenská část domu: kuchyň s obývacím pokojem, chodba a sociální zařízení. V podkroví jsou navrženy dva nebo tři obytné pokoje podle požadavků majitele. Podkroví je příjemně prosvětleno velkým proskleným štítem. Vstup do zahrady je přes malou dřevěnou terasu o rozměrech cca 2,5 x 3 m v úrovni vnitřní podlahy.

Posuvné dřevěné okenice zapadají do venkovské architektury Prosklený štít dodává domu dostatek přirozeného světla

Ke vchodovým dveřím vás přivede šestistupňové schodiště 

Současný půdorys přízemí domu Půdorys přízemí domu podle návrhu architektů
Venkovní omítku navrhujeme světlou, ve studeném odstínu. Střecha by měla mít černou barvu, okenice pak barvu dřeva (zajímavě by působily i tmavě zelené). Veškeré klempířské prvky jsou z pozinkované oceli, a to včetně zapuštěných okapů.

Kontakt:
KYZLINK, s. r .o.
Petr Pospíšil
Drobného 45a, 602 00 Brno
tel.: 541 429 394
 
prodejna: KYZLINK lifestyle
Jan Kyzlink, Plzeňská 5b, 150 00 Praha 5,
tel.: 251 511 511

AUTOŘI

PETR POSPÍŠIL (1977)
  • Vystudoval Strojní průmyslovou školu v Brně, v roce 2000 absolvoval Fakultu strojní VUT v Brně, obor průmyslový design.
  • Praktikoval v Atelieru Španihel, od roku 2000 působí ve společnosti KYZLINK, s. r. o. Z
  • Zabývá se návrhy interiérů, designem nábytku a webových stránek.
 JAN KYZLINK (1974)
  • Absolvoval Střední průmyslovou školu stavební v Brně. Poté studoval brněnskou Fakultu architektury VUT.
  • V roce 1995 založil Ateliér Kyzlink, jenž se loni přejmenoval na společnost KYZLINK, s. r. o.
  • Zabývá se architekturou a interiérovým designem, inspiruje se myšlenkami funkcionalismu a prosazuje minimalismus. Jeho firma rovněž dodává stavby a interiéry na klíč pro obchodně-administrativní účely.

Nájem 100x jinak

Rodinný dům je určen k bydlení, takže se v něm nachází především byt a jeho příslušenství. Příslušenství bytu definuje občanský zákoník déle než čtyřicet let takto: „Příslušenstvím bytu jsou vedlejší místnosti a prostory určené k tomu, aby byly s bytem užívány.“ Příslušenství nemusí – stejně jako v činžácích – s bytem prostorově souviset: sklepy (a někdy i spíže a záchody) bývají mimo byt.
Součástí rodinného domu však mohou být i další prostory. Jaký je jejich právní status? České soukromé právo považuje místnosti, určené k něčemu jinému než k bydlení (tedy vše kromě bytů a jejich příslušenství), za nebytové prostory. Takhle jednoduché to bylo až do roku 2005 i ohledně pronajímání podle zákona č. 116/1990 Sb. o nájmu a podnájmu nebytových prostor. Loni ale zákonodárce do tohoto zákona kazuisticky doplnil (novelou č. 360/2005 Sb.), že nebytovými prostory nejsou „prádelny, sušárny, kočárkárny a půdy“. Upovídaná novela do zákona zařadila také příkladný výčet nebytových prostor – nejčastějšími nebytovými prostory v rodinných domech jsou samozřejmě garáže.

Tři kategorie
Stejně jako v činžácích, i v rodinných domcích lze pronajímat (a najímat si) tři kategorie prostor:
– byty (na jejich nájem se vztahují mj. zvláštní ustanovení občanského zákoníku o nájmu bytů),
– garáže a další nebytové prostory (jejich nájem se řídí mj. zvláštním zákonem č. 116/1990 Sb.),
– jakkoliv jinak vymezené části domů než jsou byty a nebytové prostory. Na tuhle zbytkovou kategorii se vztahují jen obecná ustanovení občanského zákoníku o nájmu. Totéž platí i tehdy, když je předmětem nájmu celý rodinný dům. A aby to nebylo jednoduché – obecná ustanovení o nájmu se vztahují i na byty a nebytové prostory, ale jen v těch věcech, o nichž speciální právní úprava mlčí.

Tři právní režimy 
Každá kategorie prostor se při nájmu řídí trochu jiným právním režimem. Kdyby lidé o nájmech nevěděli vůbec nic, prostě by si informace v případě potřeby zjišťovali. U komplikované úpravy nájmu ale hrozí něco jiného: že účastníci kontraktů vztáhnou své znalosti na případy, v nichž platí úplně jiná pravidla. Nebo že pronajmou byt a garáž v témže domě (nikoliv celý dům) jedinou smlouvou – a v ní se dostanou do rozporu s některým ze dvou různých právních režimů. Občanský zákoník sice výslovně nevylučuje, aby byla garáž příslušenstvím bytu, ale s ohledem na zákon č. 116/1990 Sb. by to mohlo být právně riskantní.

Předmět nájmu by měl být ve smlouvě jednoznačně vymezen. Pokud to bude dostatečně jasně definované, lze pronajímanou místnost určit pomocí světových stran, přístupu z domu, orientací okna či vyšrafováním v přiloženém plánku. Ale pozor – jako byt nebo nebytový prostor lze platně pronajmout jen to, co je tak kolaudováno. Jinak riskujete absolutní neplatnost smlouvy. Do spisů na stavebním úřadě přitom může nahlížet jen majitel domu, uchazeč o nájem (ba i nájemce) k tomu od něj potřebuje písemnou plnou moc.

Co byste měli vědět
– Smlouva o nájmu bytu nebo nebytového prostoru musí být písemná, ústní by neplatila. U bytu musí smlouva obsahovat označení bytu a jeho příslušenství, rozsah jejich užívání a ustanovení o nájemném. Ve smlouvě o nájmu nebytového prostoru musí být uveden předmět a účel nájmu (ve shodě se stavebním určením prostoru) a opět ustanovení o nájemném. 

U jakkoliv jinak vymezeného předmětu nájmu stačí (aspoň pokud jde o prostory v domě) smlouva ústní. Skoro vždycky je ale praktické smlouvu sepsat. Dáte-li tedy sestřenici klíč od pokoje a přijmete-li od ní za jeho užívání platbu, může se stát nájemcem pokoje. Žádná tragédie to nebude, ale není jisté, že ji budete moci z pokoje po právu ze dne na den vyhodit.

– Pokud se nájemní smlouva nezmiňuje o době nájmu, jde o nájem na dobu neurčitou.
Při pronajímání bytů dosud v Česku platí letité pravidlo: pro nájemníka je doba neurčitá skutečné terno: sám může takový nájem bytu kdykoliv i bez příčiny vypovědět, zatímco pan domácí to může udělat jen z důvodů přísně vymezených občanským zákoníkem.

Na tuhle zásadu ale musí nájemci zapomenout, když si najímají (třeba i k bydlení) cokoli jiného než právně existující byt – například celý rodinný dům nebo celé jeho podlaží, pokud se takový předmět nájmu neshoduje s kolaudovaným bytem (něco tedy přebývá nebo schází). V takovém případě je pro nájemce výhodnější doba určitá: chce-li na místě najisto setrvat nejméně tři roky, ať je tříletá! Nájem něčeho jiného, než je byt, na dobu neurčitou je totiž oboustranně vypověditelný i bez důvodu. Pokud nájemní smlouva nestanoví jinak, trvá výpovědní lhůta tři měsíce (u movitých věcí měsíc, u polí a lesů nejméně rok).

– U nájmu bytu ze zákona vzniká a zaniká společný nájem bytu manželů, aniž to může majitel ovlivnit. Nájemci to mohou změnit leda tím, že se vezmou, či rozvedou, anebo spolu po svatbě přestanou trvale žít. Při nájmu celého domu, jiné části domu, než je byt, a nebytového prostoru nic takového neexistuje: druhý z manželů začne (nebo přestane) být nájemcem leda novelou nájemní smlouvy s pronajímatelem.

– Nájem nemusí končit nájemcovou smrtí: někdy může ze zákona přejít na spolužijící osoby, které nemají jiný byt (nemusí jít vůbec o dědice). U nebytového prostoru, například u garáže, mohou dědici (nemusí jít o spoluuživatele) do třiceti dnů po nájemcově smrti oznámit domácímu, že pokračují v nájmu. (Nikdo v Česku ovšem neumí předložit soudní rozhodnutí, že po někom dědí, tak brzy po jeho smrti. Může se stát, že pronajímateli dojde „pokračovací dopis“ od někoho, kdo nakonec dědit vůbec nebude.) U jiných předmětů nájmu žádná záhrobní prodloužení nájmu neexistují, ledaže by to účastníci v nájemní smlouvě sjednali.

– Nájemce bytu má při rozdělení budovy na jednotky (podle zákona o vlastnictví bytů) přednostní právo na to, aby si byt – pokud se ovšem bude prodávat – koupil právě on. Z ostatních předmětů nájmu to platí pouze u ateliérů. Přednostní právo nájemce na koupi je možné pochopitelně také sjednat.

– Vyklizení bytu po skončení nájmu je někdy vázáno na náhradní byt. Bývalý nájemce se není povinen vystěhovat, dokud mu domácí nezajistí náhradní byt. Exnájemci často okupují byt celé roky: nemohou jej už měnit, nemají přednostní právo na jeho koupi, nedostávají příspěvek na bydlení, po jejich smrti už práva k bytu na nikoho nepřejdou, ale stále bydlí – a musí za bydlení platit (i když už nejde o nájemné). U jiných předmětů nájmu to neexistuje. Novou garáž, kancelář nebo restauraci si musí bývalý nájemce najít sám.

Možnosti tu jsou
Vymezení předmětu nájmu může tedy mít významné právní následky. Kdo má v patře domku jediný byt, před jehož vchodovými dveřmi je malá galerie nad schodištěm, může jinému přenechat byt i celé patro. Praktický rozdíl nejspíš vůbec nepocítí, právní ano. Nájmu bytu se můžete vyhnout i nájmem celého domu. Anebo tím, že pronajmete jen část bytu – spíž s pradědečkovou truhlou se nechá zamčená a nepronajatá.

Érou takových postupů byla doba po roce 1989: nebytové prostory už mohl každý pronajmout, komu chtěl, ale činže byla ještě regulovaná. Praxe hledala cestu, jak to u atraktivních prostor obejít – a našla ji v pronajímání celých pater a jiných částí domu. Toho se můžeme dočkat i v budoucnosti: koncem roku 2005 prošla poslaneckou sněmovnou novela občanského zákoníku, podle níž by si nájemci bytů mohli za několik let jednostranně snižovat sjednané nájemné z bytu na úroveň v místě obvyklou…      

KONTAKT:
JUDr. Dan Holubkov, advokát
e-mail: holubkov@cmail.cz

Trvalá náklonnost

Jeho doménou jsou industriální předměty, například svítidla, ale i prezentační stojany do obchodů, nábytek a věci drobné potřeby. Na poslední dva designové druhy se zaměřil v Německu ve studiu Patzak design, kde byl po studiích zaměstnán. Obstarával tam kompletní vybavení kosmetických salonů – od nábytku až po nejrůznější předměty jako například sušáky na vlasy nebo nádobky na gely. Zakázky, které dostával k realizaci, byly samozřejmě různorodější. Jednou měl za úkol navrhnout varnou konvici tak, aby její výroba byla co nejlacinější a přitom měla přitažlivý vzhled. Martin Nečas se svého úkolu se ctí zhostil. Vytvořil netradiční základnu, která opticky prochází konvicí.

Nejlepší je být svým vlastním pánem

 
Po celou dobu německého pobytu se připravoval na to, že se osamostatní. Po třech letech se vrátil do Prahy a otevřel vlastní studio Designers. Zakázky, které dostává, mají široký záběr – od průmyslových zakázek přes nábytek až po drobné předměty do domácnosti. Ty vytváří rád. Jako například zelený odkapávač na nádobí z umělé hmoty, který je tvořen jednoduchým ohnutím plastové desky. Prohnutím uprostřed vzniká hezká vlnovka, do níž jsou talíře zasunuty. Další praktickou, ale i na pohled krásnou věcí jsou jím navrhované termosky. Jejich atraktivní uzávěr s větší rukojetí umožňuje snadné otvírání.

Radost pro ty druhé

 
Protože si je inženýr Nečas vědom toho, že člověk je od přírody líný tvor, vyšel mu vstříc podlahovými lampičkami, které jsou snadno ovladatelné. Nemusíte se k nim sklánět, když chcete nasvítit některou část místnosti. K nastavení směru a intenzity světla poslouží běžný ovladač televizoru.
 
 Na pohodlí myslel i při tvorbě polévkových misek. Pevně je spojil s podšálky. Podšálek tak slouží jako studená část setu místo ouška.
 
Dřevěná miska na ovoce, vyrobená na zakázku, je frézována tak, aby její lehce vyklenutý okraj pojal logo firmy, která si ji objednala spolu s celým setem pro svou prezentaci.

Příjemné nádoby pro nepříjemné věci

Jsou jimi kontejnery na tříděný odpad ve tvaru stylizovaného barevného trojlístku, vytvořeného z polokruhů. V jejich středu je důmyslně zabudovaný lis na plastové lahve.

Aby byl svět voňavější

 
Pro ženy vymyslel nejrůznější flakony na parfémy, které jsou zajímavé nejen svým tvarem, ale i způsobem použití. Vonět se jimi je snadné. Otvor na parfém se neotáčí, takže vůně prýští přesně tam, kam má. V tomto směru se nezaměřil jen na ženy, ale vymyslel opravdu neotřelou podobu obalů pro pánskou kosmetiku. Jejich oblý tvar má vzbudit dojem oblázku, symbolu odolnosti, tvrdosti a síly. A tak to má být – designem je vyjádřen nejen krásný tvar, ale leckdy i symbolika, recese a humor.
Ing. Martin Nečas, designér
 
• nar. 1972, Brno
• studia: VUT FS Brno, obor průmyslový design
• spolupráce s firmami: Patzak design, Linea Recta, Pasodoble marketing a dalšími na projektech například pro společnosti Wella, Hewlett Packard, Adidas atd.
DESIGNERS, Ing. Martin Nečas,
Kmochova 1297, 253 01 Hostivice (Praha),
tel.: 603 700 886, fax: 257 951 241,
e-mail: info@designers.cz, www.designers.cz

Splněný dřevěný sen

Investor dvoupodlažního domku vyrůstal ve staré chalupě na vesnici, a tak vlastnictví rodinného domu stranou městského ruchu bylo jeho velkým přáním. První rodinné úspory investoval do pozemku u lesa. „Uběhlo několik roků a stále jsem si říkal: když už máme pozemek, musíme na něm přece taky postavit dům,“ vzpomíná.
 
Jednou – při cestě přes Horažďovice – se s partnerkou zastavili ve vzorové dřevostavbě firmy Atrium. „Nechali jsme si udělat rozpočet, ale vrátil nás zpátky na pevnou zem. Stavební povolení jsme proto vyřizovali na projekt klasického zděného domu, který se nám finančně jevil jako dostupnější.“ Za nějaký čas si však z nabídky firmy Atrium vybrali projekt Gemini 120. Aby se do jeho realizace vešli cenově, spokojili se s dodávkou hrubé stavby.
 
„Čím nás dřevostavba nakonec přesvědčila? Mimo jiné i tím, že ihned po dokončení s vámi dům žije – můžete se rychle nastěhovat a neztrácet čas čekáním, než stavba vyzraje,“ říkají majitelé. Během dvou týdnů stálo všechno, co podle smlouvy stát mělo: stěny s venkovní fasádou a balkonem, schodiště i střecha s komínem. Zbytek zvládl investor vlatsními silami. „Z pěti měsíců nutných k završení stavby svépomocí mně celé dva zabralo broušení sádrokartonů,“ líčí inženýr Kománek, vystudovaný elektrikář, kterého dodnes kutilství a řemeslné práce doma těší.

 

Přízemí jako hřiště
V porovnání s typovým projektem (viz půdorysy) si investor nechal dům upravit přesně sobě na míru. Především ho o jeden metr prodloužil. Pak firma zmenšila jeden ze dvou dětských pokojů v patře, čímž vznikl prostor pro šatnu. Místnost v přízemí – v původním projektu zamýšlená jako ložnice pro hosty anebo pracovna – dostala místo vchodu z předsíně dvoudílné zatahovací dveře z obývacího pokoje. „Když dveře otevřeme, vznikne v přízemí tak rozlehlá plocha, že dcerka se tady naučila i jezdit na kole,“ pochvalují si majitelé.
 
V neposlední řadě pozměnili manželé dispozice několika příček – například té, která odděluje předsíň od schodiště. Prostory schodiště se tím zmenšily a potemněly, a tak jim investor dopřál okna. Když stoupáte z přízemí do podkroví, máte pocit, že právě denní světlo dodalo schodišti rozměr navíc.
 
 

Život zpříjemňují drobnosti

Poučení stavebníci vědí, že kvalita každého domu a míra spokojenosti s jeho užíváním stojí či padá s mnoha detaily. Ani v tomto ohledu investor neponechal nic náhodě. Dispozici domu Gemini velmi sluší bohatě prosklená apsida v přízemí, která propůjčuje slavnostní ráz jídelní zóně přiléhající ke kuchyni.
 
Celou kuchyň vybudoval majitel převážně vlastními silami. Plánuje tu ještě další individuální úpravy, které podtrhnou její moderní střih. Například lednici hodlá vestavět do kuchyňské linky a počítá rovněž se stavbou minibaru.
Jako člověk, jehož pracovní úspěchy jsou do značné míry spojeny s prodejem centrálních vysavačů, myslel investor už během stavby domu na instalaci příslušných rozvodů. Při stavbě pamatoval také na propojení počítačové sítě.
Elegantním obkladům v podkrovní koupelně nechybí úprava zabraňující srážení vlhkosti, hrany obkladů kolem vany zase zdobí efektní a zpevňující hliníkové lišty. Na balkon situovaný jižním směrem máte přístup z ložnice rodičů i z dětského pokoje. Jelikož je balkon roštový, voda z prudkého deště či tajícího sněhu odtud bez problémů odtéká.
 
„Největší radost ale máme z toho, že jsme charakter a styl domu nakonec zvolili tak trefně – dřevostavba se na pozemek ve svahu pod lesem vyloženě hodí,“ pochvalují si manželé, kteří už v domě prožili celou jednu topnou sezonu.
 
Důležitým faktem je, že dům Gemini 120 nejen hezky vypadá, ale má i výborné tepelněizolační parametry. Majitel to ilustruje výmluvnými čísly: „Za otop a veškerou spotřebovanou energii jsme tady vloni zaplatili 24 000 korun! Co dodávat, když vám řeknu, že ve 2 + 1 v paneláku, který jsme obývali předtím, jsme ročně platili v průměru o deset tisíc víc. A to dnes máme k dispopozici třeba i bazén…“
 
Technické údaje:
Dodavatel: ATRIUM, s. r. o.
Dispozice: 5 + 1
Zastavěná plocha: 81,47 m²
Obytná plocha: 131,59 m²
Konstrukce: montovaná dřevostavba (základem trámová konstrukce z vysušeného smrkového řeziva, minerální vlna opláštěná zevnitř dřevotřískou, sádrokarton s technickou tapetou, zvenku deska Fermacell, termofasáda s fasádním polystyrenem a armovací mřížkou; stropy sádrokartonové)
Střecha: standardní tesařský krov (sklon 38°), pozednicová stěna 90 cm, betonové tašky Bramac
Výplně otvorů: dřevěná eurookna, dveře Sapeli a St. Pölten Teak, střešní okna Velux
Vytápění: elektrický kotel/tepelné čerpadlo, radiátory, podlahové topení
Cena: 1 900 000 Kč včetně DPH (rozšířená hrubá stavba)

 
 

Konstrukce střechy a krovu

Čím kvalitnější krytina, tím větší bezpečí. Tašky s povrchem ošetřeným glazurou jsou velmi odolné (Tondach: Francouzská taška)

Zateplení střechy s dřevěným krovem: tříplášťová střecha s větráním nad a pod pojistnou hydroizolacíZateplení střechy s dřevěným krovem: odvětrání a vrstvy střechy s krovem z dřevěných vazníků a se zatepleným stropem
Pokud má krov nabídnout maximální využití podstřešního prostoru, musí umožnit vybudovat podkroví bez složitých úprav. Z toho pohledu je optimální takový krov, jehož systém obsahuje co nejméně prvků. Největší potíž při budování podkroví totiž představují tradiční trámové soustavy s vaznicemi, sloupky, šikmými vzpěrami a pásky.
 
Snížení počtu prvků krovové konstrukce a její celkové zjednodušení však nastolují další požadavky – pevnost a únosnost krovu. Novodobé soustavy pro šikmé střechy se tak oproti klasickým tesařským konstrukcím navrhují s pevnějším druhem spojů – tradiční tesařské spoje totiž oslabují trámy.
 
Mění se i konstrukční prvky krovů a ve větší míře se kromě dřeva používají i jiné materiály (ocel, železobeton).

Změněné fyzikální podmínky stavby vyžadují také jiné profily nosných prvků v krovových soustavách. Především se to týká krokví, které jsou dnes z fošnových profilů. Mohou mít tvar „I”, který je sbíjen z fošen a stojiny z deskového materiálu na bázi dřeva. 

Protože konstrukce novodobých krovů více využívají fyzikálních vlastností jednotlivých prvků, je třeba každý návrh krovu posoudit především z hlediska statiky. To usnadňují speciální počítačové softwary, které umožňují stanovit přesné parametry konstrukce pro daný projekt.

Současné krokevní soustavy

Nejlepší prostorové podmínky pro obytné podkroví vytváří krov hambalkový, který je konstrukčně nejjednodušší. Proto se moderní nosné konstrukce začaly odvozovat nejprve od něho, a to nejčastěji v podobě trojúhelníkových rámů, na jejichž základě se vyvíjely další varianty řešení. Tyto lehké, obvykle prefabrikované konstrukce bez podélných konstrukčních prvků je ovšem nutné podélně ztužovat, k čemuž slouží desky nebo kovové tyče.
 Zjednodušená konstrukce hambalkového krovu bez spodního vaznicového trámu a bez kolmého táhla mezi hřebenem a kolmým hambalkem
Klasická hambalková soustava má jméno podle tzv. hambalku, což je vodorovná rozpěra krokví, spojených v hřebeni příložkami a zpravidla zpevněná kolmým táhlem mezi hřebenem a hambalkem. V základně zpevňuje konstrukci vodorovný vaznicový trám. 
 
Novodobá hambalková soustava je pak sestavena z trojúhelníkových rámů. Odvěsny takového rámu plní funkci krokví, základna pak funguje jako vazný trám a bývá skryta v konstrukci stropu. Z hambalkové soustavy vychází také jednodušší verze, která má jen základní pár krokví rozepřených hambalkem. Krokve jsou pak usazeny na pozednicových trámech, které jsou uloženy na svislých nosných konstrukcích domu. Příčné konstrukční prvky jsou ztuženy pásovou ocelí. Taková prostá krokevní soustava se používá obvykle při rekonstrukcích jako náhrada historických krovů, v nichž je třeba získat volný podstřešní prostor.
  

Nové typy vaznicových soustav

Mění se i vaznicové soustavy, tedy takové konstrukce krovů, kde tuhost soustavy zajišťují podélné prvky – vaznice. Tradiční vaznicové soustavy ovšem obsahují řadu dalších prvků, které se obvykle umisťují do podstřešního prostoru. Aby však bylo možno využít podkroví pro vybudování bytu nebo provozních místností, je potřeba celou soustavu zjednodušit.
 Krásný vaznicový krov i bednění z fošen se může uplatnit také v zatepleném podkroví. Dovoluje to systém Thermodach, jehož polystyrenové dílce, které izolují tepelně i proti vodě, se kladou na laťování vně krovu
Především je nutné vypustit vazné trámy v základu konstrukce, což jsou příčné prvky – využijí se pouze prvky podélné, a to vrcholové nebo pozední vaznice. Další možností jak uvolnit podkrovní prostor je snížení počtu podpor, přičemž se zesílí ty, jež budou ponechány, a využije se nosnosti obvodových a dělicích stěn. Výhodné je využití vaznic s vysokou únosností (profily z lepeného dřeva, „I” nosníky zhotovené z materiálů na bázi dřeva). Nezřídka se krovy budují i na nosných ocelových rámech, např. u některých typizovaných staveb rodinných domů. Novodobé vaznicové soustavy se používají zejména při výstavbě současných rodinných domů s obytným podkrovím, obvyklé jsou zvlášť    u dřevostaveb.
 

Zateplení hambalkové soustavy deskami z kamenné vlny Rockwool, kladenými mezi krokve

 Zateplení hambalkové soustavy deskami z kamenné vlny Rockwool, kladenými mezi krokve

Pohled do vrcholu moderní zjednodušené vaznicové soustavy: krokve jsou zpevněny vodorovnými kleštinami, nad nimi probíhají vaznice podepřené sloupky

Příhradové vazníky

Dalším řešením konstrukce krovu jsou stále používanější příhradové vazníky. Tato tesařská konstrukce sestává z horního a dolního pásu, které jsou pospojovány svislicemi a příčkami, které obvykle vytvářejí trojúhelníkovou soustavu. Jednotlivé prvky jsou spojeny v místě dotyku, tzv. styčníku, pomocí hřebíků, šroubovaných svorníků, styčníkových plechových desek nebo lepením.
 
Stále častěji se uplatňují plechové styčníkové desky s prolisovanými trny (tzv. Gang-Nail systém), jejichž prostřednictvím se spojují dřevěné prvky při strojním oboustranném lisování. Takto zhotovené příhradové konstrukce jsou výhodnější než ty, které jsou sbíjeny hřebíky. Použití styčníkových desek totiž dovoluje použít tenčí řezivo, také se nepoužívá přeplátování, čímž se ušetří asi 30 % dřeva. Vzniklá lehká konstrukce je méně náročná na přepravu. Nezanedbatelný je i ekonomický efekt počítačem řízené výroby, která ušetří až čtvrtinu nákladů a zajistí přesnou konstrukci, jejíž parametry jsou navrženy speciálním softwarem.
 
Příhradové vazníky pro rodinné domy se zhotovují ze dřeva a stále častěji ze sofistikovaných materiálů na dřevěné bázi. Většinou se používají pro nízké sklony střech, pod nimiž se zřizují jen úložné prostory. Velmi úsporné je však řešení prvního nadzemního podlaží se sníženými stěnami a mansardovým stropem pod střechou z příhradových vazníků.  
Dílce krovu vyrobené na principu vazníků, které mají pojmout podkrovní vestavbu u vícepodlažních obytných domů, většinou vycházejí z konstrukčního principu hambalkové soustavy. U luxusnějších individuálních obytných domů nalezneme i obloukové nebo třeba pětiúhelníkové příhradové vazníky.

Největším problémem současných střešních plášťů s více vrstvami jsou prostupy. Výrobci střešních doplňků (zde světlovod Lightway od bitumen & Plastic) je mají zvnějšku dobře řešeny, záleží však na kvalitě provedení vrstev v místě prostupu       Systém vnějšího zateplení polystyrenovými dílci Thermodach se ukládá na latě nad bedněním. Je to tepelněizolační vrstva v jednom, na kterou se klade krytina        Mezery mezi částmi izolace se u zateplení Thermodach uzavřou montážní pěnou

Kontakty:

Bitumen & Plastic, s. r. o.
Za Humny 1054/4a, Praha 6
tel.: 235 300 694, fax: 235 300 218
 
Rheinzink ČR, s. r. o.
Na Valech 22, Poděbrady
tel.: 325 615 465, fax: 325 615 721
 
Rockwool, a. s.
U Háje 507/26, Praha 4-Braník
tel: 241 029 611, infolinka: 800 161 161
 
Nakladatelství SOBOTÁLES
U Slavie 4, Praha 10
tel.: 271 732 408, mobil: 603 524 860
 
THERMO-STŘECHY, s. r. o.
Lumírova 445/5, Praha 2
tel.: 224 937 484, tel./fax: 224 937 430
 
TONDACH Česká republika, s. r. o.
Bělotínská 722, Hranice
tel.: 581 673 337, infolinka: 844 185 185,
fax: 581 606 271

Nejnáročnější na řemeslné provedení bývají střechy individuálních domů, navrhovaných kreativními architekty. Zde je dům od arch. Jana Línka s krovem opatřeným krytinou Rheinzink

Použitá literatura:
Novotný, M., Novodobé krovy.
Střechy, fasády, izolace 7–8/2004.
Nakladatelství MISE. Ostrava.
Fajkoš, A., Novotný, M., Straka, B.,
Střechy I – Opravy a rekonstrukce.
Grada Publishing, Praha 2000

 

Odvodnění střešních plášťů

Na kvalitní odvodňovací systém dostanete záruku až 15 let (Lindab)

Stavebnicový okapový systém Lindab Rainline nemusíte letovat ani lepit, takže jeho montáž zvládnete i bez profesionální pomoci
Střešní pláště šikmé i ploché se mohou odvodňovat vnějšími žlaby a vnějšími svody, u plochých střech a teras je možné používat i vnitřní svody. To vše tvoří odvodňovací systém, který srážkovou vodu co nejrychleji a nejspolehlivěji odvede ze střešního pláště do kanalizačního systému. K tomu je nutné vypočítat průtok dešťových vod.
 
Tomuto odvodnění se říká gravitační. Pro velké odvodňované plochy je možné používat i systém podtlakový, kdy se řízeným odtokem zrychluje proudění odváděné vody. Pro řešení odvodu ze střešních plášťů platí některé zásady, které je vhodné dodržovat.
 
Odvodňování střešních plášťů probíhá tak, že z nich stéká voda do žlabů nebo úžlabí. Z těchto míst se voda shromažďuje u vertikálního odvodňovacího systému, který pak definitivně odvede srážkovou vodu ze střešního pláště. Vertikální svody musejí být vždy umístěny v nejnižším místě střešního pláště, aby se k nim spolehlivě dostala všechna voda ze střechy.
 
Podle sklonu střešního pláště rozlišujeme střechu plochou, šikmou a strmou. Vždy je nutno si zkontrolovat, pro které sklony jsou krytiny nebo hydroizolační materiály určeny. Současně musí být na všech místech střešního pláště, ve všech úžlabích a žlabech, alespoň minimální spád, který zajistí odtok vody. Na každou střechu musíte počítat minimálně se dvěma odtokovými místy, kterými bude voda odváděna do vertikálního odvodňovacího systému nebo vypuštěna mimo střechu, například chrliči.
 
Pro případ pojmutí vody za náhlého přívalového deště, stejně jako kvůli prevenci před ucpáním, jsou nutná minimálně dvě odtoková místa. Proto je také lepší pro svislé odvodnění volit větší průměr než 100 mm. Před ucpáním lze odtokový systém chránit například krycími mřížkami, lapacími košíčky atd.
 
Nebezpečí ucpání žlabů a vertikálního odvodňovacího potrubí existuje vždy v těch oblastech, kde je mnoho vzrostlých stromů, jejichž listí se hromadí na střeše. V tomto případě je nejen nutné používat krycí mřížky, ale celý odvodňovací systém je třeba často kontrolovat a v případě potřeby čistit.
Dalším významným prvkem spolehlivosti odvodnění střešního pláště je maximální vzdálenost od vertikálního svodu. Žádný bod střechy ani odvodňovacího žlabu by od něj neměl být dále než 15 m.
 
U šikmých střech je také nutné zajistit, aby sníh, který na střeše zůstává v průběhu zimy, nezničil na jaře okapy. Na to jsou dvě řešení. Buď na zimu okapy sundat, nebo osadit střešní plášť sněhovými háky nebo jinými konstrukčními prvky, které zamezí vzniku sněhových lavin.

Ploché střechy

Spády střechy souvisejí s odvodněním velmi úzce. Technicky je možné akceptovat i nulové spády, ovšem vždy je lépe provádět střešní pláště tak, aby byla voda co nejrychleji odvedena. Minimální spád (i v úžlabí) je 1 %, optimální 3 % v ploše a 1 % v úžlabí.
 
Ploché střešní pláště existují ve dvou základních typech – jako jednoplášťové s klasickou skladbou izolačního souvrství a jako jednoplášťové s obráceným pořadím vrstev. Co to konkrétně znamená? Při klasické skladbě izolačního souvrství je vodotěsná izolace nad tepelnou izolací. Druhý typ střešních plášťů, jednoplášťový s obráceným pořadím vrstev, se používá více pro provozní střechy, pochozí, pojízdné a zelené. Vodotěsná izolace je vespod a jako tepelná izolace se používá pouze speciální typ polystyrenu – extrudovaný polystyren, který není nasákavý.
Přirozeně existují i další typy plochých střešních plášťů, např. dvouplášťové s odvětráváním, ale ty jsou dominantně vhodné jako střechy nad vlhkými prostory, bazény atd.  

Záleží i na materiálů okapů a svodů: tyto tvoří žárově pozinkovaný plech ze švédské oceli, povrch chrání plastová vrstva (Lindab Rainline)

 Široký odvodňovací žlab v ploché střeše
Pro odvodnění výše uvedené skladby střešních plášťů se používají vpusti. Ty mohou být plastové, kovové nebo vyrobené klempířsky, ovšem nyní výrazně převažují prefabrikované plastové vpusti. Podle konstrukčního typu je lze rozdělit na jednoúrovňové (používají se především u střech s obráceným pořadím vrstev) a dvouúrovňové (pro střechy s klasickým pořadím vrstev). Plastové vpusti jsou velmi variabilní a umožňují mnoho různých technických řešení, jako např. napojení na všechny používané druhy hydroizolačních materiálů, vyhřívání, řešení s lapači nečistot atd.
 
Plastové (prefabrikované) vpusti mohou být pro spojení s vodotěsnou izolací opatřeny integrovaným límcem, na který se napojuje vodotěsná izolace střešního pláště. V jiné variantě je vpust opatřena integrovanou pevnou přírubou se šrouby, která společně s volnou přírubou vodotěsnou izolaci svírá. V místech sevření se může přidat také tmel.
 
Pro ploché střešní pláště, a to zejména ty, které se používají jako tzv. provozní, je nutné doplnit bodové odvodnění vpusti liniovým odvodněním před vstupy a kolem svislých konstrukcí. K tomu se používají prefabrikované žlábky, případně násyp praným říčním kamenivem.
 
Rekonstruujeme-li střešní plášť, je kromě oprav vodotěsných izolací nebo zateplení velmi často potřeba rekonstruovat odvodňovací prvky – zejména vpusti. Zde je možno použít v zásadě tři způsoby řešení. Výměnu za nový prvek, novou vpust, vylepení staré odvodňovací vpusti asfaltovými samolepicími materiály nebo vystěrkování staré vpusti izolacemi, které se aplikují jako nátěry, resp. stěrky. Nejvýznamnějším a také nejkvalitnějším z nich jsou metylmetakryláty, které lze aplikovat v podstatě na jakýkoliv podklad. Tento materiál je možno použít i na řešení jiných komplikovaných konstrukčních detailů, prostupů zábradlí apod.  
Druhy střešních žlabů
          Podokapní půlkruhového průřezu           Podokapní čtverhranného průřezu                Nástřešní půlkruhového průřezu

Šikmé střechy

U šikmých střech závisí minimální sklon ploch na použité kryti-ně a klimatických podmínkách. Také v České republice existují dramatické rozdíly mezi řešením střešních plášťů v nížinách a na horách.
 
V současné době však není téměř nic nemožné. To znamená, že lze použít jakoukoliv krytinu prakticky pro jakýkoliv spád. Je třeba ale splnit podmínku, že v případě sklonů menších, než požaduje výrobce, je nutné pod tuto krytinu dát ještě samostatný systém vodotěsných izolací a v podstatě krytinu použít jako estetickou, pohledovou vrstvu, která maskuje vlastní vodotěsnou izolaci. Pro odvodnění šikmých střech platí obdobná pravidla jako pro ploché střechy, ovšem používá se zde vnější odvodnění okapními žlaby.

Žlaby a úžlabí

U podokapních a nástřešních žlabů se počítá s minimálním sklonem 0,5 %. Nástřešní žlab může být integrován do střešního pláště. Toto řešení je mezi architekty oblíbené, ale z technického hlediska bývá velmi komplikované, protože je problém zachovat všude stejnou tloušťku tepelné izolace, a současně střešní plášť spolehlivě provětrávat.
 
Dalším důležitým detailem šikmých střešních plášťů je úžlabí, kde je nutné doplnit krytinu vrstvou nebo vrstvami, které přispějí ke spolehlivosti této části střešního pláště. Používají se v podstatě dva systémy: vlastní krytina se podkládá speciálními asfaltovými pásy nebo fóliemi, které vytvářejí dokonalou pojistnou hydroizolaci. Druhou variantou je vytvoření podkladní pojistné vrstvy klempířsky. Výsledek může tvořit i pohledovou vrstvu, tj. v úžlabí nebude krytina, ale klempířsky zpracované plechy.
 
Pro odvodňovací systémy šikmých střech se používají všechny druhy kovových materiálů, zejména pak pozinkované plechy (jsou nejlevnější, ale je nutné je neustále chránit proti korozi), titanzinkové plechy, měděné plechy a různé typy poplastovaných plechů.
 
U poplastovaných plechů je nezbytně nutné dbát na to, aby se všechny řezové hrany natřely speciální barvou, která zajistí trvanlivost klempířských prvků. Výhodou těchto poplastovaných okapních systémů je široká škála barevnosti všech prvků, takže je lze esteticky sladit s barvou krytiny.

Prefabrikovaná vpust z pryžových materiálů Lapací košíček proti ucpání odtoku

Vpust s pravo)hlým napojením na odpadní potrubí

 Svislá vpust s nerezovou krycí mřížkou

Kovový lapač nečistot určený pro krytí vpustí zelených střech Boční pojistné odvodnění

(Ne)výhody plastů

Pro odvodňovací systémy lze používat i plastové prvky, ale ty vykazují menší mechanickou odolnost proti poškození než kov. U žlabů, které jsou typickým liniovým konstrukčním prvkem, je nutné dbát na eliminaci objemových změn, které vznikají při kolísání vnějších teplot. Všechny prvky musí být dilatačně spojeny a napojeny na stavební konstrukci, aby se mohly samostatně pohybovat. Jinak hrozí, že se jednotlivé spoje potrhají nebo se celý prvek vyboulí. V každém případě ztratí svou vodotěsnost.
 
Mnoho výrobců dnes nabízí stavebnice okapních systémů, kde je kromě žlabů, rohových a nárožních tvarovek k dispozici řada dalších specializovaných prvků.

Schéma jednoúrovňové plastové vpusti do střešního pláště s obráceným pořadím vrstev s vyhříváním    Příklad sanace vpusti stěrkovými materiály 

Schéma dvouúrovňové plastové vpusti s klasickým pořadím vrstev s vyhříváním do střešního pláště   Příklad napojení vodotěsné izolace na prefabrikovanou vpust

Kontakty:

A.W.A.L., s. r. o.
Eliášova 20, Praha 6
tel.: 224 320 078, fax: 224 317 681
TOP WET, PF GROUP, a. s.
Barrandova 1920, Praha 4
tel.: 244 470 137, www.topwet.cz
 
SIPLAST – ICOPAL, s. r. o.
Eliášova 20, Praha 6, 
tel.: 220 303 710
 
LINDAB, s. r. o.
Karlovarská Business Park
Na Hůrce 1081/6, Praha 6-Ruzyně
tel.: 233 107 200, fax: 233 107 250

Jedenáct tipů podlah pro váš byt

 

 

 

 

 

1. DŘEVO 

Dřevěné krytiny mají dlouhou životnost, jsou mechanicky odolné, teplé, příjemné a umožňují volbu povrchové úpravy. Dřevo lze renovovat broušením, samozřejmě s ohledem na tloušťku pokládaného materiálu – parkety můžeme přebrousit vícekrát než plovoucí podlahu, kde je vrstva dřeva nižší. Mezi nejžádanější druhy dřev patří buk, dub, bříza a javor. V poslední době jsou oblíbené také exotické dřeviny.
 
Výhoda parket

Výhodou dřevěných parket je velká brousitelná tloušťka, která umožňuje jejich mnohanásobnou renovaci. Většinou však tento postup stojí zhruba čtvrtinu pořizovacích nákladů, proto dnes zákazníci dávají přednost plovoucím podlahám. U silných dřevěných lamel plovoucí podlahy lze tento proces také několikrát provést (záleží na síle lamel).

 

2. LAMINÁT 

Velice snadno se udržuje, je stálobarevný, odolný proti tlaku, poškrábání i skvrnám a není tolik finančně náročný jako přírodní materiály. Na trhu najdeme nabídku nejrůznějších napodobenin dřeva, korku nebo keramické dlažby. Svrchní vrstva laminátové podlahy je tvořena impregnovaným pevnostním papírem. Kvůli hluku je nezbytně nutná dobrá izolace mezi laminátovou a podkladovou vrstvou. 

3. KOBEREC 

Snižuje hluk, zlepšuje akustiku místnosti, výborně izoluje, esteticky dotváří interiér, je měkký při došlápnutí… Výhod koberce jako podlahové krytiny je mnoho, ale pokud máte doma alergika, raději se této podlahovině vyhněte nebo si alespoň pořiďte kvalitní výkonný vysavač s hepa filtrem, abyste zabránili šíření roztočů a rozptylování prachu po místnosti.

4. KERAMIKA 

Keramická dlažba je vhodnou volbou pro místnosti, které jsou hodně namáhané a vyžadují důkladnou a častou péči. Osvědčila se zejména v koupelnách, předsíních, na balkonech, v jídelnách a kuchyňských koutech. Na trhu je možné setkat se s prostiskluzovými, mrazuvzdornými a různými plastickými povrchy. Životnost dlažby ovlivňuje stupeň oděru – zaměřte se na něj při nákupu.

5. SKLO

Skleněná dlažba je zatím nepříliš obvyklá. Základem je sklo o síle 5–8 mm, které je nařezáno a obroušeno. Přesný sítotisk dodává skleněným dlaždicím jejich prostorovost a jedinečný vzhled v mnoha odstínech v rámci každé z barev. Se sklem jako s podlahovinou se setkáme např. v podobě luxferů nebo mozaiky. Kvůli nebezpečí uklouznutí doporučujeme spíše matovou nebo perleťovou úpravu. Skleněná mozaika je v kurzu už několik tisíc let, takže s ní rozhodně nic nezkazíte.

6. STĚRKA

Stěrku známe především jako podkladovou vrstvu, přípravu pro položení podlahoviny. Posledním trendem a spíše kuriozitou je stěrka jako podlahová krytina, která je doplněna pouze kusovými koberci. K vidění je nejčastěji v minimalisticky zařízených bytech.

7. PVC

Polyvinylchlorid je uměle vytvořený materiál, který se dnes už vyrábí v mnoha typech lišících se tloušťkou, strukturou povrchu a izolačními vrstvami na rubové straně. Jeho vzory často napodobují kámen, dlažbu i dřevo, a to jak barevně, tak svou plastičností. Svařování PVC za studena umožňuje vytvoření téměř neznatelných spojů. Výhodou PVC je příznivá cena, snadná pokládka a lehká údržba. Nevýhodou je menší odolnost vůči rozpouštědlům a citlivost na styk s barevnou pryží (např. podrážka obuvi).

 

8. PŘÍRODNÍ A UMĚLÝ KÁMEN 

Jestli přírodní nebo umělý, to už je především otázka peněz. Oba druhy jsou velice odolné, proto jsou vhodné do místností s vysokou zátěžovostí. Umělý kámen je snadno udržovatelný, tvarově variabilní, levnější a rozmanitě barevný. Mít však doma kousek přírody má také něco do sebe.

 
         

9. EXOTICKÉ PODLAHOVINY 

Kromě bytových prostor jsou vhodné také pro použití v saunách, na schodištích v okolí bazénů a na místech s vysokou zátěží. Rovněž v blízkosti počítačů (mají antistatické vlastnosti). Jsou to přírodní nelámavé materiály, které jsou odolné vůči plísním a škůdcům. Díky nepravidelné struktuře vláken slouží jako výborná zvuková a tepelná izolace. Snadno se udržují.

10. MARMOLEUM 

Vyrábí se z čistě přírodních surovin – lněného oleje, dřevité a korkové moučky, přírodních pryskyřic a pigmentů, vápence a juty. Je to ekologický materiál odolný proti opotřebení, který se velmi snadno udržuje. Marmoleum je velice hygienické, stálobarevné, omezuje šíření bakterií, je dekorativní a má dlouhou životnost. Na rozdíl od PVC je teplejší, pružnější a neobsahuje škodlivé látky.

11. KOREK

Je hřejivý, pružný a odolný – pozor musíte dát pouze na poškrábání vrstvy laku. Korek hýčká vaše nohy a umožňuje měkký došlap. Přírodní korek je kůra z korkového dubu, která je získávána loupáním z živého stromu. Po sloupnutí se přirozeně po devíti letech obnoví. Můžeme se rozhodnout mezi korkem lepeným na podklad nebo plovoucí korkovou podlahu. Pokud si chcete korek pořídit, ale nehodí se vám do interiéru jeho specifická kresba, můžete si vybrat z barevných upravovaných typů.

 

 

 

 

Konstrukce podlahy začíná podložím

Co znamená pojem „základová půda“? Část geologického prostředí, které spolupůsobí se stavební konstrukcí. Účinky zatížení a další vlivy, které v tomto prostředí vyvolá jak vlastní konstrukce podlahy, tak její okolí, se přenášejí do základové půdy a způsobují změny v chování konstrukce. 

Základové půdy

Vlastnosti základových zemin lze nejlépe definovat jejich materiálovým složením a charakteristickými parametry. Z hlediska složení dělíme základové půdy na jemnozrnné, písčité, štěrkovité, zvláštní zeminy a skalní horniny. Jejich podrobnou klasifikaci uvádí ČSN 73 1001 (Základová půda pod plošnými základy).

Doslova andělskou elegancí upoutá laminátová plovoucí podlaha Castello Click, která obstojí i ve vysoce zatěžovaných obytných prostorách. Může imitovat 20 druhů dřevin, pokládku by měla provádět renomovaná podlahářská firma (Kronospan, 420 Kč/metr čtvereční bez DPH)

Ještě dříve než se podlaha stane vaší chloubou, měla by její konstrukce zaručit tepelný i zvukový komfort

Plošné základy

Začínáme stavět. Plošné základy tvoří stavební prvek, který svou základovou spárou přenáší zatížení z konstrukce na základovou půdu. Rozlišujeme zde jednak podsypy (prosté, zpevněné či vyztužené geosyntetiky), jednak podkladní betony.
 
Prostý podsyp může být buď štěrkopískový, nebo z drceného kameniva (to je hrubší, ale může mít různou zrnitost). Právě křivka zrnitosti je jedním z podstatných parametrů podsypu. Mechanické vlastnosti pak prozrazuje deformační modul: tento parametr kontroluje, zda je podsyp řádně zhutněný (podle normy ČSN 72 1006). Prostý podsyp může být pro zvýšení odolnosti vyztužen geosyntetiky.
 
Také základ pro další typ podsypu – podsyp zpevněný – tvoří nejčastěji štěrk nebo drcené kamenivo, pro zpevnění se používá hydraulické pojivo. Jako podkladní beton se používají betony nižších pevnostních tříd – B10 a B15. Základním parametrem kvality podkladu je pevnost v tlaku (ČSN 73 1317).

Tepelná jímavost podlahy

Jedním z důležitých tepelně technických parametrů, které hodnotí podlahovou konstrukci, je tepelná jímavost. Tato odnota udává, jaké množství tepla odejme podlahová konstrukce z povrchu chodidla za jednotku času. Podle ní se podlahové konstrukce dělí na velmi teplé, méně teplé a studené. Tepelnou jímavost nejvíce ovlivňuje horní nášlapná vrstva.

Než položíte plovoucí podlahu

Předpokladem pro správné provedení konstrukce plovoucí podlahy je – ještě před položením tepelné či jiné izolace – právě důkladné vyrovnání podkladní plochy. Zvláště důležité je to u lehkých plovoucích podlah. Při celoplošném pokládání podlahových prvků na masivní strop lze malé nerovnosti (do 10 milimetrů) vyrovnat sádrovou stěrkou, na větších plochách se vyplatí použít samonivelační stěrku. Pokud aplikujete kompletizované desky z pěnového polystyrenu s dřevotřískou pro suché podlahy, jsou nerovnosti přípustné maximálně do 2 milimetrů.
 
Jak vyrovnat značné nerovnosti – řekněme nad 10 milimetrů? K tomu slouží podsyp z expandovaného Perlitu ES, který také zlepšuje protihlukovou a tepelnou izolaci a můžete jím podle potřeby dorovnat výšku podlahové konstrukce. Perlitový podsyp je hospodárný a poskytuje vysokou protipožární ochranu. Jeho použití je – vzhledem k nízké objemové hmotnosti – výhodné také u rekonstrukcí starých domů s dřevěnými trámovými stropy. Právě tady totiž můžete narazit na četná statická omezení, jimž vyhoví odlehčené plošné základy vyrovnané pomocí Perlitu ES.

Izolační vrstvy

První podlahové vrstvy tvoří izolace. Z hlediska celkové kvality podlahy jde o vrstvy takřka rozhodujícího významu. Izolovat podlahu lze proti mnoha vlivům: proti radonu, zemní vlhkosti, stékající a tlakové vodě (hydroizolace), proti parám (parozábrana), proti tepelným ztrátám, hluku či otřesům.
 
Protiradonovou izolaci mohou tvořit asfaltové materiály, fólie HDPE (vysokohustotní polyetylen čili mikroten) nebo fólie z měkčeného PVC. Stejné materiály zároveň tvoří hydroizolaci. Právě fóliové krytiny na bázi měkčeného PVC představují progresivní trend v současných izolatérských technologiích. Podle normy ON 73 0607 (Izolace z měkčeného polyvinylchloridu a pryží) mohou tvořit ochranu staveb jak proti vodě podpovrchové, tak i povrchové. Jako stěrková hydroizolace poslouží také modifikovaný asfalt.

Tepelná izolace

Kde a proč je třeba používat tepelnou izolaci? Uplatní se všude tam, kde dochází k ochlazování konstrukce vlivem rozdílu vnitřní a vnější teploty. U jednotlivých typů podlah je nutno zajistit co nejmenší únik tepla zevnitř (tedy co nejnižší součinitel prostupu tepla UN). Hodnoty tepelného prostupu, jaké požaduje ČSN 73 0540–2, se liší podle prostředí, které tyto konstrukce oddělují.
 
Při aplikaci izolace nad sklepem, suterénem či rostlým terénem je právě kvalitní tepelná izolace požadavkem prvořadým. Prostory pod podlahou jsou totiž v těchto případech vytápěny na nižší teplotu nebo nejsou vytápěny vůbec. Tím dochází logicky k úniku tepla do spodních místností, případně přímo do terénu. Dostatečnou tloušťkou tepelné izolace v podlaze nebo umístěním izolace na chladné straně (pod stropem suterénu nebo na rostlém terénu) dosáhnete splnění požadavků normy.
 
Jaké materiály používají výrobci tepelné izolace? Nejčastěji jde o izolační desky z pěnového polystyrenu či pěnového polyuretanu, nebo o minerální izolaci (používají se termíny minerální vlákno, skelná vata či kamenná vlna). Další možnosti tvoří izolační pěnové sklo, polystyrenbeton nebo lehčený beton. Ve srovnání s běžně používaným pěnovým polystyrenem má pěnový polyuretan nižší tepelnou vodivost, což znamená, že stejné hodnoty tepelného odporu dosáhne nižší vrstvou izolace. Navíc odolává většímu rozsahu teplot a hodí se i pro podlahy s podlahovým vytápěním (horní hliníková vrstva tu plní roli reflexní fólie).

Pokládka zvukové izolace Orsil pro těžké plovoucí podlahy

Akustické desky z minerálních vláken s vysokou objemovou hmotností se hodí k izolaci těžkých plovoucích podlah: tlumí kročejový hluk a mění zvukovou energii na teplo. Lze je pokládat přímo na betonový podklad (Isover)

Desky Orsil T-P se dají řezat na přesný rozměr a zlepšují kročejovou neprůzvučnost především u lehkých plovoucích podlah (v kombinaci s deskami Orsil N/PP). Vlákna jsou po celém povrchu hydrofobizována

Desky Isover TDPT z hydrofobizovaných minerálních vláken jsou určeny pro zvukovou i tepelnou izolaci. Hodí se jak pro lehké plovoucí podlahy (max. zatížení 200 kg/metr čtvereční), tak pro težké plovoucí podlahy (zatížení až 1 000 kg/metr čtvereční)
Minerální izolace dokáže dosahovat vynikajících izolačních parametrů. Zpravidla umožňuje prostup vodních par a tím zaručuje trvalé vysušování nosné konstrukce (příkladem může být kamenná vlna Rockwool či Orsil vyrobená z čediče). To má pro výsledné parametry tepelné izolace značný význam: vlhkost v konstrukci totiž působí jako tepelný vodič, který umožňuje teplu ve větší míře unikat (vytváří tzv. tepelné mosty).  

Zvuková izolace

Nad obytnými prostorami jsou ovšem neméně důležité požadavky na zvukovou izolaci podlah (ČSN 73 0532). Z tohoto hlediska rozlišujeme vzduchovou neprůzvučnost R (odolnost vůči hluku, který se šíří vzduchem) a kročejovou neprůzvučnost L (zdroj zvuku je v přímém kontaktu s dělicí konstrukcí).
 
Pro vzduchovou neprůzvučnost platí obecné pravidlo: Čím větší je plošná hmotnost daného prvku, tím lepší jsou jeho zvukověizolační vlastnosti. Požadované ochrany proti kročejovému hluku však nelze – na rozdíl od ochrany proti hluku ze vzduchu – dosáhnout pouze zvětšením hmoty ve vztahu k ploše. Vždy je nutno vylepšit ochranu prostřednictvím horního povrchu stropu.
 
Konstrukce plovoucích podlah se dělí podle plošné hmotnosti nosné (roznášecí) vrstvy – tedy vrstvy nad izolací. Lehkou plovoucí podlahu z podlahových desek může izolovat násyp (Knauf, Liapor apod.), ale jako účinnější prostředek se jeví měkká pružná podložka z kamenné nebo skelné vlny (např. Rockwool, Isover, Orsil, Ursa, Rotaflex): jednak brání průniku zvuku šířícího se hmotou do stropní konstrukce, jednak zlepšuje izolaci vůči hluku ze vzduchu.
 
Vysoké nároky klade konstrukce lehkých plovoucích podlah na pečlivé vyrovnání podkladu pod izolací: právě tady se rozhoduje o rovinnosti pro kladení nášlapné vrstvy. Povolená odchylka činí 2 mm na dva metry, při pokládce vlýskové podlahy maximálně 4 mm/2 m.
Nejlepšího efektu zvukové izolace u těžkých plovoucích podlah dosahují akustické desky z minerálních vláken s vysokou objemovou hmotností (Isover, Orsil, Rockwool, Rotaflex, Ursa). Zvuk je totiž mechanickým vlněním vzduchu, které se přenáší jako vibrace k lidskému uchu. Jde tedy ve své podstatě o energii. Vhodně vytvořená deska z minerálních vláken dokáže svými vlastnostmi pohlcovat široké spektrum zvukových frekvencí, snížit odraz zvuku a přeměnit jeho energii na teplo. Dá se tak účelně spojit izolace zvuková, tepelná i protipožární. 
Pokládka hydroizolační vrstvy na desky Steprock ND je opravdu jednoduchá. Na webových stránkách firmy Rockwool navíc najdete přehledně zpracovanou příručku o tepelných, zvukových a protipožárních izolacích podlah       Akustická deska Steprock ND z minerálních vláken má tloušťku do 50 mm a díky své vysoké objemové hmotnosti tvoří v těžké plovoucí podlaze pružnou a velmi účinnou zvukovou izolaci (Rockwool)      Umělecké sklo? Nikoli. Jen detail tuhé izolační desky proti kročejovému hluku ze skelné vlny (Ursa)

Těžká a lehká plovoucí podlaha

Na podložku, která tvoří kročejovou izolaci stropu, je třeba uložit roznášecí (nosnou) vrstvu. Ta rovnoměrně rozkládá zatížení podlahy nábytkem a zároveň plní úlohu vyrovnávací a ochranné vrstvy nad izolací. Právě podle druhu roznášecí vrstvy se plovoucí podlahy dělí na lehké a těžké.
 
U těžkých plovoucích podlah bývá roznášecí vrstva většinou betonová, obvykle ještě vyztužená drátěným pletivem. Její tloušťka se pohybuje zpravidla mezi 40 až 50 mm. Tato vrstva je od zvukové izolace oddělena lepenkou, která plní funkci hydroizolace (brání zatečení vody z betonové mazaniny do izolační podložky). Plošná hmotnost těžké plovoucí podlahy přesahuje 75 kg/m².
 
Předpokladem správného fungování podlahy je provedení bez zvukových mostů. Jsou obdobou mostů tepelných: pevná spojení mezi izolační vrstvou a stropem nebo postranními zdmi, která přenášejí zvuk. Tím značně zhoršují izolační působení podložky vůči kročejovému hluku. Často vznikají prostřednictvím stěrkových hmot, tvrdých krycích podlahových lišt, zárubní dveří či dodatečně namontovaných konzolí pro otopná tělesa (k porušení izolačního účinku stačí, aby například malta pronikla do spáry mezi plovoucí podlahou a zdí). Příprava celé podlahy – nejen viditelné nášlapné vrstvy, ale především vrstev ležících pod ní (roznášecí a izolační) – proto vyžaduje velmi pečlivou práci.
 
Na zdi a konstrukce (např. zárubně, potrubí) je před instalací potěru třeba přiložit okrajové pásky zvukové izolace, které musí být vyvedeny od nosného podkladu až po horní hranu nášlapné vrstvy a u potěrů pro podlahové vytápění musí umožňovat pohyb minimálně 5 mm. Okrajové pásky smíte odříznout až po dokončení podlahové krytiny. V případě, že na okrajích vzniknou spáry, lze je vyplnit trvale elastickým spárovacím tmelem.
 
U lehkých plovoucích podlah tvoří roznášecí vrstvu zpravidla lehčí, za sucha montované desky (dřevotřískové desky na pero a drážku, speciální sádrokartonové, sádrovláknité nebo cementotřískové desky – např. Knauf či Cetris). Ty se většinou pokládají ve dvou vrstvách (horní z nich je obvykle vrstvou nášlapnou) a jejich výrobci mají vytvořeny speciální systémy pokládky. Plošná hmotnost lehkých plovoucích podlah bývá vyšší než 15 kg/m². 

Konečná úprava

Teprve teď jsme se „prodrali“ až tam, kde s potěšením spočinou obdivné pohledy všech návštěvníků – k nášlapné vrstvě. Kdo by si nepřál, aby tato „třešnička na dortu“ byla dokonalá? Abyste však měli ze své nové podlahy dlouhodobou radost i užitek, musí být především plně funkční. Proto se vyplatí nezapomínat na vrstvy, které sice nejsou vidět, ale přesto mohou podstatně zvýšit celkovou pohodu vašeho bydlení.

Kontakty:

BACHL, spol. s r. o.,
Brněnská 669, Modřice u Brna
tel.: 547 428 111,
GSM: 602 724 831,
fax: 547 428 100
 
CIDEM HRANICE, a. s.,
Divize CETRIS,
Nová ulice 223, Hranice
tel.: 581 676 342,
fax: 581 602 947
KRONOSPAN CR, spol. s r. o.,
Na Hranici 6, Jihlava
tel.: 567 124 204,
fax: 567 124 132
 
LIAS VINTÍŘOV,
Lehký stavební materiál, k. s.,
357 44 Vintířov
tel.: 352 324 444–8,
fax: 352 324 499
 

 
KNAUF PRAHA, s. r. o.,
Mladoboleslavská 949,
Praha 9
tel.: 272 110 111,
fax: 272 110 301

ROCKWOOL, a. s.,
U Háje 507/26, Praha 4
bezplatná infolinka: 800 161 161,
tel.: 241 029 611,
fax: 241 029 622
e-mail: info@rockwool.cz,
www.rockwool.cz

Sílu parketám!

 

 

Dřevěné parkety patří k podlahovým krytinám prověřeným léty

Dýhované "parkety" s UV lakem jsou odolné

Jeden z nejobvyklejších parketových vzorů - stromeček
Při rekonstrukcích starých podlah se stavebník často ocitá před otázkou zda původní dřevěné parkety nahradit novými, nebo je renovovat. Renovaci můžeme vyloučit v případě, že jsou příliš mechanicky poškozeny nebo napadeny škůdci. Rozhodnete-li se pro novou podlahu, je lepší poradit se s odborníky.

Lak nebo olej?

Mezi největší přednosti klasických parket patří takřka neomezená životnost, kterou ovlivňuje pouze kvalita povrchové úpravy dřeva. Na otázku, zda je lepší lak, nebo olejování, mezi odborníky nepanuje jednotný názor. Záleží na konkrétních vlastnostech, které od podlahy očekáváte. Výhodou olejování je, že v případě poškození lze opravit libovolné místo na podlaze. To u laku nejde. Pokud se lak poškodí, musí se vyměnit po celé ploše. Předností laku je, že pokud se správně nanese a chováme se k němu šetrně, vydrží i dvacet let. Olej zase umí zvýraznit a oživit přirozenou kresbu dřeva.

 Vrzání parket

Dříve se parkety přibíjely na podkladová prkna hřebíčky, které se uvolnily a vrzání způsobovaly. Vrzáním se projevovaly i parkety pokládané do asfaltu, který v nejvíce namáhaných partiích podlahy protékal mezi spoji. Při použití moderních laků a tmelů už parkety nevržou. 

Sesychání dřeva

Tento problém v zimních měsících hrozí všem dřevěným podlahám. Vzduch je přesušen a vlhkost v místnosti výrazně poklesne. Řešením je zvlhčit vzduch pomocí odpařovačů na radiátorech až na 60 % a udržovat stálou teplotu 21 až 23 °C. 

Drátkování? Zapomeňte!

Drátkování parket a s ním spojená otlačená kolena jsou minulostí. V dnešní době se díky lakům či olejům parkety už nedrátkují. K lakům nebo olejům se vyrábějí i udržovací přípravky, které stačí většinou přidat do vody na mytí podlahy.     

 

Dobrá rada 

Chcete-li si parkety přebrousit sami, dejte pozor na brusky z půjčoven nářadí. Velmi často mají opotřebovaná ložiska! To může mít za následek zničení parket. V tomto případě zkušenou ruku parketáře třímající profesionálně seřízený stroj nic nenahradí. 

  Široké lamely imitující prkennou podlahu  Parketový vzor cihla

Laminátová plovoucí podlaha

 VÝHODY
  • Rychlá pokládka 
  • Velký výběr dekorů
  • Levná a snadná montáž
  • Podlaha je vhodná pro lidi, kteří potřebují bydlet rychle nebo kteří se smíří s tím, že za několik let se podlaha zničí a je k výměně (byt v podnájmu).
NEVÝHODY
  • Tuto podlahu nelze opravit.
  • Nízká trvanlivost (Existuje ve více pevnostních kategoriích, ale dříve nebo později se poškrábe.)
  • Tvrdý a křehký povrch – při pádu ostrého předmětu se kousek podlahy ulomí.
  • Špína časem zateče mezi spáry a černě „vyrýsuje“ formáty jednotlivých desek.

Dřevěná plovoucí podlaha s dýhou

 VÝHODY
  • Krásný vzhled (kopie klasických parket)
  • Snadná údržba
  • Rychlá pokládka
  • Trvanlivost zhruba 30 let
  • Opravitelnost – na rozdíl od laminátové plovoucí podlahy lze přebrousit.
NEVÝHODY
  • Nízká trvanlivost
  • Lze přebrousit maximálně třikrát (tloušťka nášlapné vrstvy pouze 4 mm).
  • Při hlubším poškrábání je neopravitelná.
  • V zimě často seschne celá deska.
  • Vysoká cena

Klasické parkety

 
VÝHODY
  • Přírodní materiál
  • Vysoká trvanlivost (Je běžné, že se v dnešní době opravují parkety z roku 1870.)
  • Nejvýhodnější cena
NEVÝHODY
  • Dlouho se pokládá.
  • Dlouho se aklimatizuje – parkety potřebují  nejméně 14 dní času, aby se přizpůsobily vlhkostním a tepelným podmínkám v místnosti.

 

Pozor, křehké!

Skleněné plochy a zrcadla místnost opticky zvětší, takže pokud se potýkáte s nedostatkem prostoru, můžete zkusit vykouzlit velký pokoj alespoň pro oko. Ale pozor na nepořádek - zrcadlo ho opticky zdvojnásobí! Skříň na míru od firmy INDECO

Pokud nemáte "italskou" domácnost nebo příliš živé děti, můžete si pořídit skleněné nádobí, LEONARDO

Výhody a nevýhody

Sklo je průzračná beztvará látka, ale s interiérem dokáže divy. Podle umění feng-šuej obsahuje několik prvků – má mnoho společného s kovem, s vodou, k jeho výrobě se používá písek (souvislost se zemí) a bez ohně by sklo také nevzniklo… Asi proto se v něm tolik skrývá. Proteplení snadno dosáhnete např. pomocí doplňků ze dřeva, teplých barev (zejména odstíny žluté a červené) nebo dekorativním textilem, zejména koberci. 

Skleněná deska stolu

Jídelní stoly s prosklenou deskou působí nestabilně a pod- vědomě ovlivňují naši psychiku tak, že máme tendenci předčasně se zvednout ze židle a od stolu odejít. Pro konferenční stolky se naopak sklo hodí, protože mají spíše funkci estetickou a slouží pouze k odkládání drobných předmětů. Pokud se pro skleněnou desku rozhodnete, počítejte s tím, že budete muset věnovat spoustu času její údržbě. Na sklu je vše (včetně otisků prstů) ihned vidět, takže vás neustálé leštění a stírání prachu nemine.  
          Na sklo používejte jemné čisticí prostředky, abyste průzračnou krásu nepoškrábali, TECNO LINE

Pro vaši bezpečnost

Máte-li prosklené dveře a zároveň s vámi doma žijí děti, je dobré pořídit si ochrannou fólii, kterou snadno nalepíte přímo na dveřní výplň. Fólie chrání před zraněním rozbitým sklem. Na okna je vhodnější použít fólii bezpečnostní, která výrazněji snižuje riziko
vykradení – zpomaluje postup pachatele a sklo zůstává po rozbití i nadále překážkou. Fólie zároveň zadržuje až 99 % UV záření a je na pohled velice nenápadná. Sklo opatřené některou z fólií se udržuje běžným způsobem – lze použít stěrku na okna i saponáty. Nepoužívejte ředidla, ostré předměty ani agresivní chemické látky.
 
U stolku od firmy Ciacci je chladnost skla vyvážena kombinací se dřevem, EUROLUX INTERIÉRY  

OCHRANNÁ FÓLIE

  • Snižuje riziko vykradení.
  • Chrání před zraněním rozbitým sklem.
  • Zadržuje UV záření.
  • Omezuje tepelné ztráty. 

BEZPEČNOSTNÍ FÓLIE

  • Zamezuje prohození skla např. kameny, dlažebními kostkami apod.
  • Chrání proti účinkům tlakové vlny.
  • Po rozbití zůstává sklo i nadále překážkou.

    TIP

    Vyberte si nábytek v našem KATALOGU:
    http://www.dumabyt.cz/katalog/nabytku/

PARTNEŘI WEBU

MDKK MUJDUM STAVBAWEB IMATERIALY RODINNYDOM BMONOE
Profil Kontakt Pro inzerenty GDPR
Copyright © BUSINESS MEDIA ONE, s. r. o. 2006–2025