|
|
Pojďte se s námi projít originální rekonstrukcí. V ateliéru Donlić Interier totiž zašli při přestavbě vily z dvacátých let minulého století dál, než bývá v tomto kraji zvykem. Jak dokazují fotografie původního objektu, ve strmém svahu jedné staré vilové čtvrti v Praze stojí teď úplně nový dům. Architektce Ivaně Dombkové se povedl zázrak – vykouzlila pro vilu v letech zbrusu nové šaty, vybudovala pro náročné majitele osobitý, funkční domov a starému domu našla jeho dávno ztracenou duši. Stojím, tedy jsem! Cit pro nadčasovost, úcta k okolnímu prostředí a jemný, originální vkus daly vzniknout přívětivě sebejisté stavbě. Na jedné straně máte dojem, že jde o dům typický pro zdejší část města, ale zároveň cítíte jeho samozřejmou jedinečnost. Zkouška nových šatů se neobešla bez dohledu arbitrů – veškeré úpravy musely být konzultovány s památkáři. Pro tvůrce však šlo spíše o zajímavou výzvu – změnit dům tak, aby vyhovoval moderním požadavkům designu i bydlení, přitom naslouchat starým časům a rozpoznat původní prvky tehdejší doby. Klasická střecha jako by podtrhla moderní linky bílých dřevohliníkových oken a návrat k původnímu lícovému zdivu vyvážil kombinaci kamenných a cihlových profilů. Na stávající přístavbu navázala zimní zahrada v nejvyšším patře a jednoduchý, avšak vkusný oblek tím byl doplněn jakousi ozdobnou „jehlicí“. Duše čeká za dveřmi Jakmile vstoupíte, vezme vás dům do laskavé náruče a už vás z ní nepustí. Jeho znovunalezená duše je všudypřítomná – navíc ji posiluje příjemná domácí atmosféra, bezprostřednost obyvatel a důmyslné zařízení sympatického interiéru. Funkční provázanost jednotlivých prvků je ódou na propojení prostých linií a promyšlených detailů do jediného harmonizujícího celku. Materiály, barvy a řešení každého místa v domě jsou navrženy s takovou lehkostí, až se vám tají dech. Variace na téma šedé litiny a ocele, červeného štuku a hnědého dubového masivu vytváří dojem zemitosti, originality a útulnosti. Díky tomu se tu cítíte zcela přirozeně. Nevídaný pocit vyrovnanosti vás provází celým domem a neopustí ani dlouho po vašem odchodu. Prostoru je nám třeba Původní vstup do domu se dvěma samostatnými bytovými jednotkami byl přestavěn na jednoduchou předsíň oddělenou od velkého třípodlažního bytu pouze skleněnými dveřmi. Přízemí vévodí moderní praktická kuchyň s jídelnou a obývacím pokojem spojenými v jedinou místnost členěnou pouze přirozeným rozmístěním nábytku. Velká okna vedoucí na terasu prosvětlují celý prostor, propojení se zahradou navíc vzbuzuje pocit volnosti. Architektka získala dostatek místa ve všech poschodích tím, že zrušila složitý systém schodišť. Jediné schodiště vedoucí od sklepa až do nejvyššího patra si zachovalo oblé křivky zdí a jejich kombinace s kovem a dřevem jako by spojovala minulost se současností. Co si přát víc? V prvním patře nahlédneme do tří dětských pokojíků, kde slunci podává pomocnou ruku veselá žluť stěn. Bytelný nábytek počítá s náročným zacházením a zároveň poskytuje dostatek místa pro potřeby dětí. Šedočervená koupelna s výhledem do zahrady doslova vybízí k uklidňující koupeli.
Asi největší překvapení však objevíte přímo pod střechou. V nejvyšším poschodí se vám otevře nádherný výhled z prosklené zimní zahrady, která je součástí prostorné pracovny spojené s ložnicí. Původní podkroví s maličkým pokojíkem pro služebnou se změnilo k nepoznání, ostatně jako celý dům. Jak snadné je představit si, že právě tady máte trávit čas prací i rozjímáním. Trojúhelníková okna, dřevěné podlahy a nábytek dodávají místnosti „objevitelský vzhled“ a malá koupelna vás ujišťuje, že ke štěstí vlastně vůbec nic dalšího nepotřebujete. Nebát se přestavět Ponoříme-li se z výšin do hlubin, zjistíme, že sklep domu by uspokojil představy i té nejnáročnější hospodyňky. Kromě rozmanitých možností úložného prostoru tu najdeme také velkou prádelnu, šatnu a žehlírnu v jednom, kam ústí nezbytné shozy pro prádlo. Sklep je však i útočištěm pro odpočinek a relaxaci. Saunou a hernou s posilovnou se totiž naše prohlídka domu uzavírá. Ani na samém dně nás odvážná paleta materiálů a barev neopouští. Spojuje celý interiér a zároveň nám prozrazuje, co mají architektka i majitelé společného – nebojí se velkých změn, jsou plní energie a vědí, co chtějí. Snad také proto se tu starobylá duše vily cítí tak dobře – a s ní každý, kdo sem vkročí. TECHNICKÉ ÚDAJE Zastavěná plocha: 360 m² Užitná plocha: 349 m² Obytná plocha: 194 m² Obestavěný prostor: 1 231 m³ Spolupráce: Rostislav Černík
ARCHITEKTKA Ing. arch. Ivana Dombková (1965)
text: Kristina Navrátilová foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 3/2005 |
Blog
Důvěra k architektovi se vyplatila
|
|
Ideální je, dojde-li mezi architektem a uživateli ke vzájemnému porozumění. Když cítí věci stejně a architekt dostane volnou ruku, může vyřešit návrh do nejmenších detailů a k naprosté spokojenosti těch, kteří budou jeho realizaci užívat. Výsledkem pak může být harmonický interiér, na jehož řešení je patrný záměr majitelů i rukopis odborníka. K takovému souladu došlo i v domácnosti, jejíž kuchyň jsme navštívili. Při rekonstrukci malého venkovského domku měli jeho majitelé – manželé, kteří se zabývají výrobou nábytku – štěstí. Architekt Marek Štěpán, s nímž už několik let spolupracují, zná dobře jejich potřeby, zájmy i životní styl. Společně si vyjasnili, jak by měl budoucí interiér domu vypadat, a návrhy na jednotlivé prostory pak vznikaly během půl roku. Protože se manželé také zabývají vybavením interiérů, chtěli, aby řešení a zařízení domku vyjadřovalo jejich postoj k současným možnostem bydlení. „Považovali jsme za důležité do návrhů moc nezasahovat,“ vzpomíná paní domu. „podle našeho názoru jedině tak může vzniknout dílo, které je originální a nese rukopis svého tvůrce.“ Útulný domov Při vstupu do kuchyně upoutá návštěvníka příjemná barevnost celé místnosti, která je opticky zateplena oranžovým odstínem stěny nad kuchyňskou linkou. Teprve pak si uvědomíte, že jakkoli má nábytek strohé moderní tvary, které většinou působí chladně a vytvářejí v interiéru téměř laboratorní atmosféru, tady je útulno. Čelní plochy nábytku a masivní nohy jídelního stolu jsou z ebenové dýhy ošetřené voskem. Aby byl úklid snadný a místnost působila vždy uklizeně, požadovali majitelé dostatek úložných prostor. Ty jsou pod pracovní deskou a ve vysoké trojdílné skříni. Snadný přístup umožňují výsuvné kontejnery. Kromě skříně, ve které je zabudovaná trouba na pečení, mikrovlnná trouba a chladnička s mrazničkou, dominuje místnosti velký masivní stůl s praktickými hlubokými zásuvkami. V souladu se současným trendem nejsou nad linkou horní skříňky. Vzhledem k dostatku úložných prostor nejsou zapotřebí. Místo nich je tu velký světelný panel (2 x 3 m), který má dekorativní funkci, zároveň ale slouží k osvětlení pracovní desky. V případě, že se potisk s barevným dekorem rodině omrzí, může ho nechat vyměnit. Varicor a Afrika Pracovní plocha, deska jídelního stolu i obklad stěn, niky a opláštění digestoře vznikly z materiálu varicor. Majitelé jej zvolili záměrně, protože s ním mají zkušenosti ze své profesionální praxe. I doma si jej nemohou vynachválit. „Je velmi praktický. Snadno se udržuje, umožňuje bezspárové spojení a dobře se tvaruje,“ konstatují. Kuchyň působí jednoduše i příjemně také proto, že zde není přebytek dekorací. Kromě květin tu najdete už jen dominantní sošku – připomínku kontinentu, který manželé často a s láskou navštěvují – Afriky. Její obliba je ostatně patrná v zařízení celého domu. Fotografie, sošky jakož i užitkové předměty jsou citlivě rozmístěny po celém domě, aby tu připomínaly hezké chvíle z cest. Záměr majitelů i architekta se skutečně vydařil. Moderní, jednoduše řešený interiér kuchyně i celého domku působí zabydleně a přitom stylově čistě. Jak nás paní domů ubezpečila, nepro-běhl před naší návštěvou žádný generální úklid. Přesto celkové uspořádání působí stále uklizeně a vlídně. Co je varicor? Varicor je umělý materiál homogenní konzistence, který se skládá z přírodních minerálních látek a polyesterových vláken. Používá se na výrobu pracovních desek, dřezů, umyvadel i na obklady stěn. Umožňuje bezspárové spoje a díky povrchové gelové nebo glazované úpravě je odolný i vůči vysokým teplotám, oděru, vlhkosti i čisticím prostředkům. Na hladkých plochách se neusazují nečistoty a případná mechanická poškození je možno opravit stejným barevným materiálem.
Kontakt: ATELIÉR ŠTĚPÁN, Konečného nám. 3, Brno, tel.: 541 245 109, e-mail: marek@atelier-stepan.cz text: Libuše Lhotská foto: Kamila Břízová zdroj: Svět kuchyní 1/2005 |
Přiměřeně komfortní dům
|
|
Příjemný rodinný dům od architekta Petra Maška se nachází v klidné čtvrti jednoho středočeského města. Tvarosloví i dispoziční řešení stavby do značné míry předurčil úzký, severojižně situovaný pozemek na nároží dvou ulic. Zadání klienta bylo téměř klasické – požadoval jednopodlažní dům s obytným podkrovím, ale navíc s technickým zázemím v podzemí, které by bylo přístupné rovněž ze zahrady. „Hodně jsme do řešení domu s manželkou mluvili. Například jsme si přáli větší kuchyň, než se kterou počítal původní návrh,“ vzpomíná majitel. Optimistické klima Vjezd do garáže situoval architekt Petr Mašek na severní stranu, vlastní vstup do domu pak umístil na východ. Tím se vyhnul komplikaci v podobě dlouhé chodby, která by jinak musela spojovat garáž s obytnými místnostmi na jižní straně objektu. Po několika venkovních schodech vejde návštěvník do krytého závětří a dále pak přímo do vstupní haly s otevřeným schodištěm do podzemí. Z tohoto komunikační uzlu se dá jít do dvougaráže, skladu nebo hostinského pokoje s vlastním zázemím. Střední schodišťová zeď pak odděluje technický a komunikační prostor od obytné části přízemí a podkroví. Z haly se širokými prosklenými dveřmi z mahagonu dostanete do obytného prostoru. Uvnitř této společenské části objektu vás přivítá příval přirozeného světla, které spoluvytváří všudypřítomnou optimistickou atmosféru. Světlo sem proniká jižní prosklenou stěnou, která zároveň propojuje interiér se zahradou. Předsazené podkroví zabraňuje přeslunění obytného prostoru a rovněž zakrývá terasu před nepřízní počasí. Kuchyň na východní straně je součástí obytné zóny a jejím oknem mohou majitelé sledovat dění na ulici i u vstupní branky. Intimní zóna Dubovým dvouramenným schodištěm se dostanete do obytného podkroví, jež se nerozkládá nad celým půdorysem domu, ale je ukončeno v horní hale s velkým oknem nad vstupem, která slouží jako herna pro děti. Intimní zóna podkroví zahrnuje dva dětské pokoje s vlastními šatnami a koupelnou. Ložnice rodičů je přístupná přes šatnu s hlavní koupelnou. Všechny obytné místnosti jsou pak díky vhodně rozmístěným okenním otvorům na jižní a západní straně objektu bohatě prosvětlené. Nejde o efektní výkres „Za dlouhou dobu za prknem a před počítačem jsem došel k poznání, že architektura není pouze ztvárnění myšlenek autora v hranicích norem a předpisů. Nejde přece o to, vytvořit efektní výkres, ale dům,“ říká Petr Mašek. Nejdůležitější roli hraje podle něj přístup klienta a vzájemná spolupráce. Zdá se, že i v tomto případě našel architekt s investorem společnou řeč. Důkazem je to, že celá rodina je s bydlením v přiměřeně komfortním domě maximálně spokojena. TECHNICKÉ ÚDAJE Dodavatel: 5 + 1 Zastavěná plocha: 211 m² Konstrukce: stěnová se zděnými zdmi z cihelných bloků Stropy: želozobetonové Střešní krytina: betonové tašky ARCHITEKT
Ing. arch. PETR MAŠEK (1952)
text: Filip Hubička foto: Lubomír Fuxa zdroj: Můj dům 3/2005 |
Je čas přichystat rozkvetlou zahradu
|
|
„Co zahradník činiti má a chce: …sejmout chvojí a odkrýt kytky, rýt, mrvit, rigolovat, kopat, přerývat, kypřit, hrabat, rovnat, zalévat, množit, řízky dělat, ořezávat, sázet, přesazovat, přivazovat, kropit, přihnojovat, plet, doplňovat, vysévat, čistit, ostřihávat, zahánět vrabce a kosy, čichat k půdě, vyhrabávat prstem klíčky, jásat nad kvetoucími sněženkami…“ Takto Karel Čapek ve své knize Zahradníkův rok uvedl vše, co je třeba na zahradě v březnu dělat, pokud to počasí dovolí. My se na jeho rady podíváme blíž. Trvalkové a smíšené záhony už nepotřebují zimní kryt – naopak by jim pod ním bylo příliš teplo. Sejměte slámu nebo chvojí a budete překvapeni, jak bouřlivě se rostlinky derou ze země. Trsy očistěte od odumřelých zbytků a spadaného listí. Plesnivé zbytky spalte (usušené) nebo dejte do popelnice, ostatní patří na kompost. Okrasné traviny, které zdobily záhony v zimě svými hnědožlutými trsy listů, ostříhejte (asi 10 – 20 cm nad zemí, záleží na druhu). Nastává vhodná doba pro jejich dělení a přesazování. Můžete vysazovat nové druhy okrasných keřů. Které keře kvetou v březnu? Dokvétá jasmín nahokvětý (Jasminum nudiflorum), kvetou vilíny (Hammamelis sp.), Chimonanthus preacox, vřesovce (Erica). V plné parádě se předvádí keře, jako je dřín (Cornus mas), mahónie (Mahonia aquifolium a M. x media), časné pěnišníky (Rhododendron dauricum, R. davidiana), Pieris japonica, kalina Burkwoodova (Viburnum burkwoodii), lýkovce (Daphne mezereum, D. laureola). Pokud je počasí opravdu pěkné, odváží se na vyhřátých místech otevřít květy kdoulovce (Chaenomeles), šácholány (Magnolia kobus, M. stellata), probudí se i oblíbený symbol jara – žlutá zlatice (Forsythia). A samozřejmě nesmíme zapomenout na „kočičky“ – květy vrby jívy (Salix caprea). Pozor na jarní slunce! Životodárné paprsky mohou znamenat smrtelné nebezpečí pro stálezelené rostliny, které jste vysadili na slunná místa. Pěnišníky, bobkovišně, ale i třeba jehličnaté cedry nebo tisy, které byly vysazeny již vzrostlé, mají potíže s kolísáním vysokých denních a nízkých nočních teplot a s příliš velkým odparem vody, který nedokážou kompenzovat příjmem z velmi chladné půdy. Od února (nebo ledna) je pravděpodobně podle naší rady chráníte geotextilií nebo rákosovou rohoží. Hlídejte předpověď a sluneční clonu sejměte, až pomine nebezpečí silnějších nočních mrazů. Kdo si od nás nechal na podzim poradit a nakoupil dostatek jarních cibulovin, má se teď na co dívat. První pokryjí záhon nebo trávník bílé sněženky. V době květu se jejich trsy nejlépe přesazují a dělí. Velkým překvapením pro laiky bývají žluté talovíny (Eranthis hyemalis). Potom se ale vynoří mnohem nápadnější krasavci a krásky: ladoňky (Scilla), Chionodoxy, puškinie (Puschkinia), kosatečky (Iris reticulata), botanické tulipány a rané narcisy. Když jste si nenakoupili na podzim cibulky, můžete si udělat radost několika přirychlenými krokusy nebo narcisy v květináčích, které vysadíte na exponované místo k terase nebo třeba do květináče u vchodu. Vynikajícím doplňkem jsou dvouletky: macešky, chejr, pomněnky nebo sedmikrásky. Květiny občas přihnojte prostředkem s vyšším obsahem draslíku, který podporuje kvetení. Plnou péči růžím Koncem měsíce za příhodného počasí zbavte stromkové růže obalů nebo uvolněte jejich korunky ze záhrabu, do kterého jste je schovali na podzim. Od bází keříků i stromků odhrňte nakopčenou zeminu a začněte je hnojit (nejlépe speciálními hnojivy na růže, kterých v zahradnických potřebách nakoupíte celou škálu). Blíží se také čas jejich řezu: správnou dobu poznáte podle toho, že očka (pupeny) začnou červenat. Popínavým růžím nezkracujte hlavní výhony, ale staré a poškozené výhony odstraňte celé. Boční sestřihněte na několik centimetrů. Slabě rostoucí keřové růže seřízněte na tři očka, silným ponechte pět až šest oček. Odstřihněte všechny namrzlé části – většinou se konce výhonů zkracují o 2 – 3 cm. Barvy pro léto Do truhlíků, misek, pařenišť a skleníků vysejte hledíky (Antirrhinum), šalvěje (Salvia), ostálky (Zinnia), aksamitníky (Tagetes), jednoleté třapatky (Rudbeckia), hvězdnice (Aster), hvozdíky (Dianthus), šruchy (Portulaca), slaměnky (Helichrysum), statice (Statice), máky (Papaver), chrpy (Centaurea), šater (Gypsophilla), kokardy (Gaillardia), gazánie (Gazania) a okrasný tabák (Nicotiana). Přímo na záhon můžete vysévat stračky, štěničníky, měsíčky, hrachory, fazole – ale raději až koncem měsíce, když bude půda vyhřátá. Ošetřete také sezonní rostliny, které přezimovaly uvnitř – durmany, fuchsie, pelargonie, kopretiny. Odstraňte vytáhlé výhony, rostliny můžete přesadit, přenést na světlejší i mírně teplejší místo, ale ven ještě nemohou. text: Jana Pyšková foto: autorka zdroj: Můj dům 3/2005 |
Barvami zútulnili nový byt
|
|
Byt, v němž manželé Franclovi bydleli, byl útulný, na dobrém místě, ale jak děti dorůstaly, jako by se zmenšoval. „Stačilo, aby každý člen rodiny někde něco odložil, neuklidil po sobě a byt se rázem proměnil v malé skladiště. Největší problém by, kam uložit kola, brusle, lyže,“ vzpomíná paní Anna. „Ale tomu je teď konec, byt, který jsme si našli, svou dispozicí a strohým vybavením i uspořádáním přímo vyzývá k udržení pořádku.“ Obytný komplex, v němž si manželé vybrali byt, je obklopen zelení, a tak by nikoho nenapadlo, že stačí jen dojít na nejbližší zastávku autobusu a za necelou půlhodinu jste v centru města. To, co Annu okouzlilo nejvíc a co manžele dovedlo k rozhodnutí byt koupit, byl překrásný pohled jednak na město a jednak na mírně zvlněné zelené kopce. Navíc zjistili, že blízko je rozlehlý sportovní areál s hřišti, bazény, fitness centrem. Annu, vášnivou kuchařku, v novém bytě okouzlila kuchyň. Prostorná, účelně zařízená, projektovaná jako součást společenské části, která se samozřejmě stala středem rodinného života. Tři menší ložnice zaručují potřebné soukromí jak rodičům, tak dětem, velká šatna poskytuje dostatek úložného prostoru. Ke klidnému chodu mnohačlenné domácnosti přispívají dvě koupelny ( ta menší je spíše větší sprchový kout), což se ukazuje jako velmi praktické řešení zvláště při ranním vstávání. Ženská ruka se nezapře Do zařizování se Anna pustila s vervou. Přemíra světla, bílé stěny, světlé podlahy jí umožnily, aby plně uplatnila a realizovala svůj cit pro barevnost. Růžová, žlutá, světlounce zelená, modrá – strohý prostor se změnil v útulný byt, jehož atmosféra je ještě zdůrazněna pohledem do překrásného okolí. Není divu, že jedna návštěva stíhá druhou. Každý z jejich přátel chce poznat prostředí, v němž se rodině tak dobře žije. Text: Květuše Sajnerová Foto: Profimedia.cz/Andreas von Einsiedel Zdroj: Vítejte doma 2/2005 |
Kam emancipace ještě nedošla
|
|
Novinku – pisoáry Centaurus – uvedla na náš trh společnost KERAMAG. Systém, který se obejde bez splachování vodou, ale také bez použití „chemie“, je založen na stoprocentně funkční zápachové uzávěrce. Speciální membrána nechá tekutinu beze zbytku odtéci a poté se opět uzavře. Tento princip funguje také proto, že urinál je uvnitř opatřen speciální glazurou KeraTect. Dokonale hladký povrch výrazně snižuje množství nečistot a bakterií, které by se zde mohly držet a způsobovat například nepříjemný zápach. Naopak lze říci, že „suchý“ pisoár je ještě hygieničtější než klasické urinály. Nemá žádný splachovací okraj, ve kterém by se mohly tvořit usazeniny. Pro nedůvěřivé Pisoár Centaurus se prodává ve dvou provedeních. Kdo systému zcela nevěří, objeví v nabídce také kombinovaný typ. Ten se může, ale nemusí splachovat vodou. Jeho součástí je speciální tryska, která spotřebuje při jednom zmáčknutí tlačítka méně než jeden litr. Ke splachování slouží klasické tlačítko, větší pohodlí poskytne ovládání infračervenými senzory. Jeho cena začíná na částce 20 990 Kč. K tomu si však musíte připočítat ještě instalaci. Za kombinovaný zaplatíte 22 705 Kč. Prodává se v provedení s poklopem i bez. Každý je šetřivý Na zhruba 2 500 Kč vás přijde obyčejný urinál, který na jedno spláchnutí spotřebuje maximálně dva litry vody. Jen pro porovnání, máte-li novější typ toalety s úsporným tlačítkem, spotřebujete v lepším případě tři, v horším šest litrů vody. Staršími záchody dokonce proteče naráz až devět litrů. Úspora pisoáru může být tedy více než 75 %. Zvlášť v domácnostech, kde počtem vládnou muži, to při závěrečném vyúčtování jistě poznají. Pro zapomnětlivé Nejjednodušší a nejlevnější splachování pisoárů je mechanické. Mnohem větší komfort však nabízí bezdotykové ovládání. Urinál si necháte doplnit senzory, které splachují samy. Pracovat mohou například na principu časovém. Voda se spustí po určité době, kdy čidla zaznamenají na určitou vzdálenost pohyb. U malých koupelen by se ale v tomto případě mohlo stát, že budou splachovat častěji, protože zaznamenají i pohyb, který se jich vůbec netýká. Další možností splachování jsou chemické senzory. Jiné, například nožní ovládání, však architekti do bytů nedoporučují. Hodí se spíš do veřejných prostor. Důležitý je i vzhled Firmy nabízejí pisoáry zpravidla jako součást celých sanitárních kolekcí. Do interiéru proto zcela zapadají stejným designem. Na rozdíl od van, sprchových koutů či odkládacích ploch, které jsou stále větší a větší, lze u tohoto sanitárního zařízení zaznamenat zcela opačný trend – zmenšování. Velké neforemné mušle známé z veřejných toalet nemají v bytě co dělat. Domácí pisoár má hloubku kolem 30 centimetrů. Na trhu jsou k dostání i typy, které se částečně zapouštějí do instalační stěny, proto v interiéru nezabírají více než patnáct centimetrů. Součástí každého pisoáru v interiéru by měl být také poklop. Není sice úplně nutný, jde spíš o lepší pocit. Urinál bývá umístěn vedle toalety, kterou navštěvují i dámy. Proto by pánové měli, nejen z důvodů hygienických, poklop používat. CO VĚDĚT O PISOÁRECH
Kontakty: KOUPELNY PTÁČEK, M-Palác, Heršpická 5a, Brno, tel.: 543 107 777—78, fax: 543 107 779; LAUFEN CZ, V Tůních 3/1637, Praha 2, tel.: 296 337 711, fax: 296 337 712, SANITEC, Komenského 2501, Tábor, tel.: 381 254 907, fax: 381 254 908, SEBOLD CENTRON, Českomoravská 18/142, Praha 9, tel.: 266 039 201, 266 039 212, fax: 266 039 213; SYKORA HOME, Hněvkovského 67, Brno, tel.: 543 420 567 text: Lenka Široká foto: Aleš Malý a archiv zdroj: Svět koupelen 1/2005 |
Zima zanechala jizvy. Nezoufejte!
|
|
Sníh zmizí a to je ta pravá chvíle zkontrolovat, jaký je stav horizontálních ploch okolo domu. U novostaveb buďme bedliví, neboť terén stále pracuje. Jednak vahou domu, jednak nasáknutím vodou či sněhem a vzápětí zmrznutím, rozmrzáváním. „Propadne-li terén o tři centimetry, jde již o docela vážnou situaci,“ říká Luboš Bílkovský, majitel liberecké stavební firmy. „Půjde patrně o špatně provedenou základní podkladovou vrstvu,“ pokračuje. Soudní znalec ing. Miroslav Havel dodává: „V takovém případě je nutné žádat stavebníka, který stavbu realizoval, o nápravu. Sedáním terénu může být porušena kanalizace nebo vodovodní řad. Proud vody vymele podzemní kapsu, nad níž se terén nebezpečně propadá. Řešení? Odkopat svrchní vrstvu, zhutnit podklad nejlépe štěrkem.“ Zámková dlažba se vymstí Zimní měsíce si mnohdy pohrají s chodníčky a výsledkem je jejich vzdutí či propadání.Vyjmeme je a upravíme podklad dosypáním štěrku. Vrátíme je na místo a gumovou palicí je donutíme, aby si sedly. „Dneska je móda obložit rodinný dům ve městě betonovými tvarovkami, zámkovou dlažbou. Chtěl bych upozornit, že ti, co je vyměnili za původní žulovou dlažbu a mají dům podsklepený, špatně na jaře pochodili,“ varuje Havel. „Setkal jsem se s mnoha případy, kdy spárami v zámkové dlažbě prosákla voda do obvodového suterénního zdiva a zatekla do sklepních prostor.“ Pokud se odlepí dlažba třeba na terase, uvolněný kus vyndáme pomocí šroubováku. U masivní dlažby použijeme k vyjmutí poškozených kusů háky z ploché oceli. Dlátem opatrně odstraníme stávající maltový nebo cementový podklad. Pro nový podklad je třeba malta či mrazuvzdorný tmel. Dlažbu přilepíme a zaspárujeme. Vlhké zdivo je pro profesionály „Menší povrchové trhliny na fasádě není dobré podceňovat, mohou být začátkem větších problémů,“ připomíná dále stavitel Bílkovský. „Každopádně je nezbytné zkontrolovat celou fasádu, jež je tváří domu, jak se říká, registrovat eventuální výkvěty a praskliny, plísně a hlavně je nutné zjistit, co je příčinou, že se pod fasádu případně dostala voda. Pokud zjistíme, že zdroj vlhkosti jde od základů, je nutné provést hydroizolaci, nejradikálnějším řešením je u starších domů podříznutí celého objektu. Jde sice o pracné opatření, ale toho se zhostí odborná firma…“ V této souvislosti Havel radí, že v případě novostaveb s vlhkým zdivem je u velkého rozsahu škod žádoucí požádat o posudek odborníka v oboru sanací vlhkých staveb, což je prakticky soudní znalec. Podle jeho znaleckého posudku, v němž jsou uvedeny všechny vady a jejich příčiny, pak soud rozhodne, kolik za opravu zaplatí projektant nebo stavební firma. „Většinou jsou vinny firmy,“ říká Havel, „lidé se často obracejí na takové, o nichž mají mlhavé reference, někdy to je jen parta zedníků nebo nějaký průmyslovák, co dříve montoval panely a dnes se snaží dělat všechno.“ Soudní znalci mají vždy kontakty na odborné firmy, které jsou skutečně profesionální. Omítku nikdy neopravujte v zimě! Poklepem na omítku na fasádě podle dutého zvuku zjistíme, ve kterých místech je odchlíplá. Napadenou omítku je nutné kladívkem sejmout do pevné omítky. Pokud je odchlíplá svrchní štuková vrstva, není nutné omítku otloukat až na zdivo. „Také lze pevnou omítku přestěrkovat lepidlem na venkovní fasády a použít fasádní barvu. Ty opravy jsou ale na fasádě znát,“ upozorňuje Bílkovský. „Pokud se ve fasádní omítce objevila dokonce trhlina, je důležité vědět, zda je původu statického, nebo vznikla například příliš mastnou omítkou, či fasáda byla provedena na smíšeném zdivu kámen-cihla, což je případ starších rodinných domů,“ připomíná soudní znalec. „Omítka se neopravuje v zimě, protože nám malta zmrzne a zase opadá,“ nabádá Bílkovský. Obnažené místo očistíme drátěným kartáčem, smetáčkem od prachu a mastnoty, zeď postříkáme vodou, aby se řídká cementová malta dobře chytla. Necháme ji zatvrdnout, pak použijeme jádrovou omítku (cca 60 kg cementu na kubík malty, vápno a písek v poměru 1:3–5). Když jádro vyschne, natáhneme vrchní štukovou vrstvu (cca 180–210 kg vápna na kubík písku). Nejste-li dost šikovní, svěřte omítku zedníkovi. Bude rychlý, když si přinese hotové maltové směsi. Střecha pod lupou Solidní střecha není levnou záležitostí, proto i u „bytelné“ střechy detailně zkontrolujte, zda nedošlo k jejímu poškození větrem, mrazem, vyšší vrstvou sněhu a jeho sesunem. „Zvláště u starších domků nebo chalup může být poničená krytina.U novostaveb se pálené tašky někdy po mrazech odlupují nebo praskají, pokud byly nekvalitně vypáleny,“ míní Havel. „I v mírnějších klimatických podmínkách nejde stav střechy podceňovat. Prohlídněte hřeben střechy, napojení krytiny na oplechování, eventuálně odstraňte vzduté lepenky rozřezáním a přelepením. A také se věnujte půdnímu prostoru, zda nedošlo k zatékání na střešní konstrukci, pokud ano a bude-li intenzivnější, nevyhnete se opravě střešního pláště pomocí odborníků,“ radí pro změnu stavební firma Betostav z Olomouce. Někdy se může zima podepsat i na podstřešní fólii, která je na střechu položena kvůli ochraně, neboť pod ní je umístěna tepelná izolace. Ta plní svůj účel jen v suchém stavu.Mírné poškození fólie zacelí speciální lepicí páska ze stejného materiálu, větší „malér“ vyřeší nová fólie. Žlaby a svody musejí těsnit Po zimě zkontrolujeme, zda těsní spoje (pokud nikoliv, jsou-li třeba prasklé mrazem, pomůže lepidlo nebo tmel), zda jsou průchodné (k vyčištění stačí smeták nebo proud vody). Pozinkovaný okap si po roce oxidace rozhodně zaslouží ochranný nátěr, aby nedošlo k jeho korozi (např. Formexem extra), ovšem opět počkejme na jaro. (Před nátěrem vše dobře odmastit a zbavit nečistot a rzi.) Na komín cihly odolné vodě Těsní kouřové cesty? Oplechování kolem komína? Nepotřebují vyspárovat lícové cihly, které dovedou odolávat vodě několik let? Pak štěstí nepřináší jen kominík, ale i komín samotný… Okno chce lak „Nic proti plastům, jenže plastová okna jsou vzduchotěsná, a pokud se osadí a nevětrá se, v ostění dochází k rosení, srážení vodní páry a následně k černým plísním. Už jsem byl volán k takovým případům…,“ vzpomíná Havel. Jak tomu zamezit a zbytečně nevolat soudního znalce do novostaveb? Pravidelně větrat. U běžných domů se okna i dveře podle jejich stavu ošetří kvalitními lazurovými a krycími nátěry. Předtím však zjistíme „diagnózu“ kování (panty promažeme olejem), těsnění (event. výměna), zasklení (oprava porušeného zvětralého tmelu). Vyčistíme otvory pro odvodnění rámů. A když z takového opraveného okna pak romanticky vyhlédneme do rašící přírody, podívejme se, zda se neopíráme třeba o lehce nahnilý parapet… NOVOSTAVBA:
(Zdroj: Stavební firma Bílkovský a spol.)
STARŠÍ DŮM:
(Zdroj: Stavební firma Bílkovský a spol.) Text: Alexander Lukeš foto: profimedia.cz, Jan Kalous zdroj: Rodinný dům 2/2005 |
Rychlý posel dobré chuti
|
|
V našich zeměpisných šířkách si pod pojmem turecká káva představíme nápoj připravený jednoduchým zalitím mleté kávy horkou vodou. Pravý turek se však vaří s cukrem ve speciální džezvě, kde má být opakovaně přiveden k bodu varu. Českého „turka“ začaly nejprve nahrazovat různé typy instantních přípravků, později se i v domácnostech usídlily kávovary, překapávače a espressa, která dokážou nabídnout tento voňavý nápoj na všechny osvědčené způsoby.
ABY KÁVA CHUTNALA… 1. Káva má být čerstvě umletá. 2. Šálky mají být předehřáté. 3. Je přípustné podávat kávu i jen do poloviny šálku. 4. Ke kávě patří sklenka s 1 dl neperlivé vody. 5. Káva se podává čerstvá, zásadně ji neohříváme. Piccolo i lungo Staré přísloví praví, že káva má být černá jako noc, sladká jako láska a horká jako peklo. To však dnes už nemusí platit. Záleží na chuti každého z nás. Někdo má rád kávu slabší, jiný dává přednost chuti cappuccina, hodně lidí kávu ani nesladí. Každá dobrá káva by však měla mít příjemné aroma. Toho se docílí nejen druhem kávy, jejím pražením a mletím, ale také přípravou. Na nových typech kávovarů lze připravit všechny oblíbené druhy — od překapávané kávy až po „přetlačené“ espresso či napěněné cappuccino. Na své si tak přijde vyznavač pravého italského espressa piccolo, evropského lungo, ale i ten, který má raději americký typ slabé kávy americano. Inteligentní elektronika kávovarů se postará o celý proces přípravy — od mletí zrn až po dávkování nápoje žádoucího množství, síly i druhu do předehřátých šálků. Automatické programy zajistí také čistění a odstraňování vodního kamene.
VARIACE Espresso – 7 g kávy, 20 – 30 ml vody Ristretto – 7 g kávy, max. 20 ml vody Lungo – 14 g kávy, 80 ml vody Doppio – 7 g kávy, 50 ml vody Americano – 40 – 80 ml espressa dolít 20 – 60 ml vody Pro silný nápoj připravený protlačením horké vody přes mletou kávu se ujal italský výraz espresso, který mimo jiné znamená: rychlý, spěšný, posel či druh rychlého vlaku. Těžko soudit, zda se rychlost váže k přípravě nápoje či jeho povzbuzujícímu účinku. Ať tak či onak bychom si však měli vychutnat šálek dobré kávy vždy v klidu. VÍTE, ŽE… 1. Čím víc je káva upražená, tím víc zaniká její charakter a kvalita. 2. Jedním z největších konzumentů kávy byl Honoré de Balzac, který údajně ve dnech intenzivní literární činnosti vypil i 60 šálků denně. 3. Sakka je sladký kávový likér připravovaný z dužin kávových bobulí.
Kontakty: BLOMUS, Křižíkova 51, Praha 8, tel.: 222 316 990; Masarykovo nám. 397, Hradec Králové, tel.: 495 510 598, fax: 495 510 599, GROUPE SEB ČR, Truhlářská 1104/13, Praha 1, tel.: 222 317 127; značková prodejna Burzovní palác, Rybná 14, Praha 1, tel.: 221 844 180, e-mail: prodejna@rjsb.cz, internetový obchod: www.rjsb.cz/shop; LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161, e-mail: lorenzi@volny.cz; NIPPON CEC, Sudoměřská 26, Praha 3, tel.: 222 719 488, fax: 222 717 995; PHILIPS ČR, Šafránkova 1, Praha 5, tel.: 233 099 111,
text: Iveta Nová foto: archiv zdroj: Moderní byt 1/2005 |
Abyste doma nemrzli
|
|
Místnost proteplí koberec Topná sezona ještě neskončila, takže v bytě máme příjemných 22 °C. Uchovat si teplo není otázkou jen dobře těsnících oken. Vhodným izolantem je také správně zvolená podlahová krytina. Je známo, že pro podlahové vytápění je nejvhodnější dlažba, kterou teplo snadno prostupuje do místnosti a příjemně pak hřeje od nohou. Máme-li v bytě klasické radiátory, pak je ideální podlaha ze dřeva, laminátu nebo korku. Ty můžeme doplnit dalším vkusným izolantem – kobercem. Některé místnosti proteplí koberec položený ode zdi ke zdi, jiné zase můžeme zútulnit koberci kusovými. Vyrábějí se ručně i strojově, nejčastěji z přírodních materiálů, buď z čisté vlny, nebo s příměsí bavlny či hedvábí. To sice předurčuje jejich méně snadnou údržbu oproti kobercům z umělého materiálu, nicméně správnou volbou barvy a vzoru vytvoříme v interiéru pohodovou atmosféru. Obecně platí, že tmavé barvy s velkým vzorem prostor zmenšují, naopak světlé s drobným vzorem místnost opticky zvětšují a rozjasňují. Při výběru koberce hraje důležitou úlohu i jeho umístění. Do středu místnosti jsou vhodné koberce s výraznými dekory, pod nábytkem (například pod jídelní nebo konferenční stůl) se hodí koberec vzorovaný po obvodu. Čím se přikryjete? Kde jinde by nám mělo být tepleji než v posteli? A to i přesto, že mnozí z nás rádi spí při otevřeném okně nebo v málo vytopené místnosti. Svůj účel pak splní teplá přikrývka. Její výběr je individuální a závisí na uživatelových zvycích. V nabídce jsou jak přikrývky s výplní z přírodních materiálů (vlna, peří), tak i ze syntetických (polyester, viskóza a polyamid). Nejčastěji se můžeme setkat s polyesterovými dutými nebo plnými vlákny. Deky s touto výplní mají optimální tepelné i izolační vlastnosti, díky odolnosti proti mikroorganismům jsou vhodné pro alergiky, zachovávají si svůj původní objem a je možné je prát v pračce. Rozlišují se podle vrchního materiálu, typu a množství výplňového vlákna, prošití pak předurčuje jejich použití. Novinkou na našem trhu je speciální tkanina, kterou tvoří kromě bavlny a polyesteru také menší množství uhlíkového vlákna. To zbavuje okolní prostředí elektrostatického náboje, což osobě pod takovou přikrývkou napomáhá vytvářet příjemný pocit při spánku. Čarování s barvami Navození pocitu tepla napomůže také správná barevnost interiéru. Vždyť účinek barev na lidskou psychiku je všeobecně známý. Například teplý odstín žluté barvy dokáže prokazatelně zvýšit subjektivně pociťované teplo v místnosti až o dva stupně, zelená tlumí vnímání okolního hluku, její teplé odstíny člověka uklidňují. Z toho logicky vyplývá, že kombinace těchto barev bude v interiéru působit příjemným zklidňujícím dojmem. Ale i ostatní odstíny teplých barev (získáme je přidáním červené do základní barevné škály) jsou vhodné do relaxačních místností (ložnice, obývacího pokoje apod.) a prospějí i pokojům, do kterých neproudí dostatek denního světla. Opačný efekt přisuzujeme sytě červené barvě, jejíž účinky stimulují a podněcující, nebo modré, která v interiéru vyvolává pocit chladu. Pořiďte si dodatkové teplo Pokud i nadále máte pocit chladu, pak si pořiďte některé z jednodušších zařízení pro přitápění. Hodláte-li si teplo dodávat dlouhodobě, pak jsou ideální olejové radiátory. Rozehřívají se sice pomaleji, ale vyzařují příjemnější teplo, které do místnosti proudí i dlouho po vypnutí. Rychle přitopit si doma můžete elektrickými konvektory. Začnou topit ihned po zapnutí, stejně rychle však přestanou hřát po vypnutí. Proto se hodí tam, kde chceme topit v krátkém čase. Topidla jsou vybavena termostatem, který umožňuje nastavení teploty. U většiny lze regulovat i takzvané provozní stupně. Jimi volíme požadovaný výkon. Komfort při používání je zefektivněn u některých modelů časovým spínačem, ochranou proti zamrznutí (topidlo se samo zapne při určité teplotě) a třeba i dálkovým ovladačem. Při výběru bychom se měli soustředit také na vzhled. Dodatkové topidlo by v místnosti nemělo překážet ani velikostí, ani designem. Jinou možností, jak do místnosti dodat více tepla, jsou teplovzdušné ventilátory. Jejich ovládání je velice jednoduché, pomocí termostatu nastavíme teplotu a přístroj začne do místnosti hnát teplý vzduch ihned po zapojení. Některé typy poslouží v letních měsících jako klasický ventilátor. Zahřeje uvnitř a povzbudí Pokud je vám stále zima, pak si uvařte šálek čaje. Nejenže vás zahřeje a pochutnáte si na něm, ale navíc vás povzbudí. Čaje totiž obsahují tein, látku podobnou kofeinu. Ten se do organismu dostává pomaleji, takže nepůsobí agresivně. Nezapomeňte na správnou přípravu: čaje se nezalévají vroucí vodou, ale vodou s nižší teplotou. Platí, že každá minuta, která uplyne po převaření, znamená 8 až 10 stupňů dolů. Abychom dodrželi rituál servírování, měli bychom čaj podávat v keramických nebo porcelánových šálcích. JAK UDRŽET TEPLO
Kontakty: ABITARE, Žitná 566/18, Praha 2, tel.: 224 919 140, fax: 224 918 127; DECOLAND, Vinohradská 190/2405, Praha 3, tel.: 234 095 234, fax: 234 095 222, ELKO VALENTA, Pernerova 780, Choceň, tel.: 465 471 400, fax: 465 473 304; HABITAT, V. Nezvala 977, Náměšť nad Oslavou, tel.: 568 620 541–2, fax: 568 620 547, HOME OFFICE, Průmyslový areál Svit, budova č. 42, Zlín, tel.: 775 648 481, INPRO CZ, Pražská 293/12, Hradec Králové, tel.: 495 532 810, fax: 495 532 833, NAOKO DESIGN, Revoluční 24, Praha 1, tel.: 222 312 567, NIPPON, Jaromírova 13, Praha 2, tel.: 224 936 881, LORENZI GROUP CZ, Strojírenská 259, Praha 5, tel.: 257 952 161; PRAGONOR, nám. Na Lužinách 157, Praha 5, tel.: 235 513 636, text: Lenka Haklová foto: archiv zdroj: Moderní byt 3/2005 |
Nepřítel v bytě
|
|
Jedovatost rostlin způsobují účinné látky v ní obsažené, které po vniknutí do těla způsobí otravu. Některé jedy působí na nervovou soustavu, jiné na dýchací, trávicí nebo vylučovací ústrojí, další na srdce nebo dráždí sliznice a pokožku. Jedy mohou vniknout do těla poraněním, požitím, někdy stačí rostliny jen se dotknout a trny, ostny či chloupky vykonají své. Zvláštní kapitolou jsou alergie neboli přecitlivělost na některé rostlinné látky, které mnohdy vyvolávají až bouřlivé reakce. POZOR SOUTĚŽ!!!Zúčastněte se soutěže „O nejkrásnější květinu vaší zahrady“ a vyhrajte některou z hodnotných cen. Jen málokdy bychom našli byt, v němž by nebyla ani jedna rostlina. Je proto velmi praktické znát aspoň nejčastěji pěstované jedovaté rostliny, se kterými se pravidelně setkáváme. Většina otrav se stane nešťastnou náhodou způsobenou záměnou, neznalostí, lehkomyslností a nerozumným jednáním. Vždyť stačí nechat chvíli bez dozoru malé nudící se dítě nebo domácí zvíře a neštěstí je hotovo. Nebezpečné je také lidové léčitelství, které často využívá v malých dávkách i jedovaté rostliny, v rukou laiků však mohou napáchat víc škody než užitku. Oproti minulosti se již jedovatých rostlin téměř neužívá k vraždám, zato výrazně vzrostl počet lidí, kteří si halucinogenními jedy ničí zdraví zcela dobrovolně. Nejčastější nebezpečí Asi nejběžněji pěstovanou jedovatou „kytkou“ je difenbachie. Pěstuje se snadno, patří mezi nejodolnější pokojové rostliny, takže ji najdeme v kdejaké kanceláři nebo hospodě. Jsou to velmi pěkné rostliny, některé vyšlechtěné kultivary mají krásně barevně mramorované nebo pruhované listy, jiné jsou téměř bělolisté. Obsahují toxické látky, z nichž několik ještě není ani přesně určených. Kromě jedů jsou ve šťávě rostlin přítomny jehlicovité krystaly šťavelanu vápenatého, které mohou těžce poškodit pokožku a především sliznice. Promnutí oka potřísněnou rukou je velmi bolestivé a olíznutí nebo sežvýkání má za následek slinění, otoky a křeče. Reakce nastává během 10—15 minut a stačí odradit od další konzumace, takže otravy většinou bývají mírné, možné jsou však i velmi vážné problémy. Nutné je vždy lékařské ošetření. Stejně často jako s difenbachií se setkáváme s ostatními áronovitými rostlinami. Monstery, filodendrony, syngonia, potosy, zmijovce, aglaonemy, kaládia, antúrie – kdo některou z nich neměl doma? Všechny tyto rostliny mají podobně vysoký obsah šťavelanu vápenatého jako difenbachie a navíc obsahují koktejl z různých alkaloidů, saponinů, glykosidů a některých aminokyselin. Při požití způsobují pálení v ústech a prudké zvracení s žaludečním a střevním katarem. Antúrie a kala (Zantedeschia aethiopica) se nejčastěji dostanou do bytu v kytici jako řezané rostliny. Takže na ten dáreček pozor, aby se nedostal do ruky příliš malým dětem nebo příliš opilým oslavencům. Nebezpečně krásné listí Sanseviera neboli tchynin jazyk je také jedovatý. Otrava po rozžvýkání a spolknutí listů se projeví zvracením, bolestmi hlavy a břicha. Ohroženy jsou především malé děti a domácí zvířata, hlavně psi. Tyto rostliny hrozí nejen otravou, ale i velmi špičatými tuhými listy, které se snadno mohou při neopatrném sehnutí zabodnout do oka. Pozor také na krotony, šeflery, africkou kopřivu a dracény. Obsahují jedovaté saponiny a polyfenoly. Otravy se projevují zvracením a průjmem, při těžších případech i křečemi. Zvlášť jedovaté jsou bobule a listy břečťanů. Již po sežvýkání dvou listů nastávají křeče, poruchy dýchání a při větším množství může být otrava i smrtelná. Sukulenty Skutečně nebezpečnými rostlinami jsou některé sukulenty. Rostliny, které patří mezi pryšcovité (Euphorbiaceae), po poranění roní bílé jedovaté mléko – latex. Snadno vystříkne při neopatrné manipulaci, třeba při přesazování, a pokud zasáhne oko, tak neváhejte, vypláchněte a k lékaři! Potřísnění pokožky někomu nevadí, u jiného vyvolá těžkou alergickou reakci a několikatýdenní problém. Rozhodně doporučujeme ihned se umýt! Asi nejčastější je pryšec „trnová koruna“ (Euphorbia millii), ale v domácnostech jsou běžné i další druhy, třeba E. tirucalli, E. tetragona a jiné. Ještě nebezpečnější, prudce jedovaté jsou klejichovité (Asclepiadaceae). Jejich květy mají tvar pěticípé hvězdy, některé druhy jsou velmi atraktivní a pěstují se často. Jsou to třeba smrdutky (Stapelia), svícníky (Ceropegia), karalumy (Caralluma), Duvalia, Huernia a další. Prodávají se na kdejaké zemědělské nebo zahradnické výstavě a ne vždy prodavač upozorní na nebezpečí. Stejně jedovaté jsou i rostliny toješťovité (Apocynaceae), ke kterým patří adénia a pachypodia. Také mezi kaktusy se najdou jedovaté druhy, pověstný je peyotl neboli Lophophora williamsii, jehož halucinogenní účinky popsal v knihách již Frič. Květy zla Z pokojových rostlin s ozdobným květem musíte dát pozor především na amarylkovité (Amaryllidaceae). Toxická je hlavně cibule, ale některé druhy obsahují jedovatou šťávu v celém těle. K nejoblíbenějším patří řemenatka neboli klívie. Požití většího množství působí toxicky na centrální nervovou soustavu a může způsobit kolaps. Je třeba dát pozor i na hvězdník (Hippeastrum), křín (Crinum) a krvokvět (Haemanthus). K již zmíněným klejichovitým patří populární voskovky nebo stefanotis (Stephanotis) – liány, které se namotávají na drát stočený do kruhu, takže tvoří za oknem hezký kvetoucí věneček. Na květech voskovek děti občas olizují sladké kapičky. Rázně a důkladně jim vysvětlete, že něco takového dělat nesmějí! Méně často se v bytech pěstují příbuzné dischídie nebo asklepias. Notoricky známá je jedovatost pryšce nádherného neboli vánoční hvězdy, ale málokdo ví, že k jedovatým rostlinám patří i bramboříky. Před Vánocemi se jich prodají desetitisíce. Otrávené děti, psi a kočky patří spolu se zapíchnutou rybí kostí, požárem stromečku a poraněním dělbuchem ke klasickým vánočním nehodám. Na jaře je vystřídají kvetoucí šťavely, na letních terasách brunfelsie, lantany, oleandry, olověnce a petúnie a s příchodem babího léta nádherné durmany. Lékaři rozhodně neznají okurkovou sezonu a stále mají co dělat. Jedovatou kytici můžete dostat třeba z nerine, eucharisů (ty se přidávají hlavně do svatebních kytic), gloriózy nebo indiánské lilie (Alstroemeria). Řezané jedovaté květiny jsou mnohem záludnější než rostliny pěstované v květináči. Jednak se to o nich často neví, jednak svádějí k mylné představě, že jsou méně nebezpečné. Vždyť koho napadne zamýšlet se nad jedovatostí, když dostává k narozeninám kytici. V zápalu oslav a alkoholovém veselí je pak možné ledacos…. Dejte si pozor hlavně na silně vonící květy, jako jsou konvalinky. Stačí se napít vody z vázy, a neštěstí je hotové! První pomoc je při všech otravách podobná, obecně lze poradit – vypláchnout ústa, vyvolat zvracení a upalovat na pohotovost! A rozhodně je dobré někdy si jen tak nalistovat v seznamu telefonní číslo na toxikologii a uložit si ho do mobilu – nikdy nevíte, kdy se vám bude hodit. Na závěr něco alergií… Alergie vyvolává mnoho z výše jmenovaných rostlin. Někomu stačí jen se dotknout, například se jim přilepí lístek na ruku, když nesou kytici. Citlivým lidem zčervená pokožka, svědí kůže, vytvářejí se záněty… Alergické reakce vyvolávají např. prvosenky a pelargonie, u někoho i chryzantémy, africké fialky a řada dalších rostlin, které jsou hustě chlupaté. Které rostliny jsou tedy bezpečné? Z těch nejběžnějších třeba všechny begónie, ibišky, mučenky, voděnky… Neškodné jsou například i všechny zázvorovité rostliny, palmy a většina kapradin – kromě netíků a parožnatek. Dětem můžete nechat v pokoji banánovník nebo citrus. Zdraví prospěšné jsou pokojové jehličnany — cypřiše, araukárie a další, jejichž silice zlepšují kvalitu vzduchu v místnosti. Ještě lepší účinky mají eukalypty, ovšem ty jsou dost citlivé a ne každému se daří je pěstovat. Z dražších a náročnějších rostlin se nemusíme bát orchidejí, bromélií a třeba masožravých rostlin. TOXIKOLOGICKÉ INFORMAČNÍ STŘEDISKO Na Bojišti 1, Praha 2, tel.: 224 919 293, 224 915 402 text a foto: Romana Rybková zdroj: Moderní byt 2/2005 |
