Blog

První svíčky se objevily asi 3000 let př. n. l. v kolébkách mnoha civilizačních vymožeností – v Egyptě a na Krétě. Tehdejší svíčku však tvořil stočený kus plátna o délce asi 35 cm napuštěný sezamovým olejem nebo máslem a spirálovitě ovázaný proužkem tkaniny. Protože šlo o jedlé tuky, svíčky se vyráběly pod dohledem pověřených úředníků a vedla se o nich přísná skladová evidence.

Aby při hoření nečadily, přidávala se do tuku sůl, která absorbovala vodu. Díky tomuto vylepšení nejsou například ve faraónských hrobkách, kde řemeslníci pracovali za jejich svitu, očazené stěny, což vedlo ke spekulacím, že s osvětlením nebo dokonce s celou stavbou pomáhali Egypťanům mimozemšťané. Protože hořící svíce nebylo možné přenášet v ruce, zasazovaly se po jedné až třech kusech do pohárků či misek, které se tak staly prvními svícny.

Budiž světlo…

Do Evropy se svíčky dostaly během římských expanzí a zůstaly nejrozšířenějším druhem osvětlení až do 19. století. Lojové svíce pak postupem času nahradily svíce z včelího vosku. Dlouhou dobu ovšem patřily k vymoženostem, které se objevovaly jen v sídlech šlechty a církevních budovách. Největšího rozšíření dosáhly až ve druhé polovině 19. století, kdy byla vynalezena výroba parafínu. Tato látka voskové podstaty se totiž získává z dostupných materiálů – dehtu nebo z rašeliny –, díky čemuž si koupi svíček mohly dovolit i ty nejchudší domácnosti.

Parafínové svíce jsou i dnes nejrozšířenějšími svíčkami. Vyrábějí se litím do forem, což umožňuje různě je tvarovat – od hladkých válcovitých až po koule či mnohostěny nebo do podoby ovoce, čísel, postav apod. Také se probarvují, a to buď celé, nebo jen na povrchu, a zdobí se celou řadou dalších technik (např. se namáčejí do cerezinu, který na svíčce vytvoří barevný film).

Svíčka v 21. století

Dnes slouží svíčky hlavně k dekorativním účelům. A to natolik důsledně, že ty s nejkrásnějším designem často zůstávají netknuté plamenem. Kromě nich používáme ještě svíčky ryze užitné. Jejich dokonalým příkladem jsou svíčky k odpuzování hmyzu, které vydávají slabou, pro hmyz však nesnesitelnou vůni.

Nejnovějším přírůstkem v rodině svíček jsou svíčky gelové. Vyrábějí se ze speciálního čirého gelu, který se dá barvit. Jeho hlavní předností je průhlednost, díky níž lze svíčku vyzdobit zevnitř. Vhodným probarvením se pak mohou vyrobit zdařilé napodobeniny různých tekutin. Populárním kýčem je třeba svíčka imitující sklenici piva.

Ať už je pro vás svíčka průvodcem romantickým večerem, společníkem při meditaci či dokonce léčitelem, určitě vás svou tichou přítomností nezklame. Musíte jí ovšem vždy věnovat dostatek pozornosti. Má přece čarovnou moc a nezájem o ni by se vám tudíž mohl vymstít – minimálně tím, že na sebe upozorní menším ohýnkem.

Když plamínky léčí

Existuje několik možností, jak si pomocí svíček upevnit zdraví nebo se zbavit nemocí. Například vonné gelové svíčky obsahují aromatické látky, které se při hoření uvolňují a pozitivně působí na psychický stav. Používají se při aromaterapii a colorterapii.

Zajímavostí jsou tzv. ušní svíčky. Vyrábějí se z přírodní tkaniny impregnované škrobem, včelího vosku a silic léčivých rostlin. Svíčka se vsune do ucha a zapálí. Kouř přitom klesá do vnitřního ucha, kde vyrovnává tlaky v dutinách, zmírňuje napětí v uchu i v hlavě, stimuluje reflexní zóny a přirozenou tvorbu mazu a uvolňuje usazeniny. Používání ušních svíček pomáhá při hučení v hlavě, migrénách, zduření sliznic, onemocnění horních cest dýchacích a je prevencí nemocí z nachlazení. Běžně jsou k zakoupení v lékárnách.

Magická moc svíček

Od nepaměti se věří, že svíčky jsou pod vlivem nadpřirozených sil.  Lychnomantie a litomantie jsou metody věštění osudu pomocí světla svící. Zapálená svíce má pomáhat k čištění energie, léčení různých neduhů, přivolání lásky atd. Tíhnete-li skutečně k ezoterickým naukám, vyzkoušejte si magické působení barevných svící.

Každá barva má své přesné určení:

Bílá – univerzální;

Stříbrná – magická barva;

Zlatá – peníze, úspěch, rodina a sebejistota;

Žlutá – energie, život;

Oranžová – zdraví, životní energie, trávení;

Růžová – láska, zahánění smutku;

Červená – sex, vášeň, příliv energie, krev;

Karmínová – vášeň, sexuální touha, nezvladatelné city;

Fialová – duchovní barva, proti bolesti hlavy;

Hnědá – podzim, spánek, dobré trávení;

Zelená – léčitelství, přírodní energie, zvláště stromů, ale i peníze;

Světle modrá – komunikace;

Tmavě modrá – klid a meditace, duchovní láska;

Šedá – nejistota, smutek a problémy;

Černá – smrt a vážné problémy

Jak na voskové skvrny

Nakape-li vám vosk ze svíčky na ubrus, šaty nebo koberec, vyplatí se zalistovat v radách našich babiček. Na skvrnu položte savý papír a několikrát jej přežehlete horkou žehličkou. Vosk se roztaví a papír ho vsaje. Pozor ale na umělé tkaniny – mohou se roztavit společně s voskem. Jiná verze radí vosk nejdříve seškrábat, potom látku okartáčovat a nakonec vytřít vatou namočenou v benzinu.

Hořet mají jen svíčky

– Svíčky nikdy nepokládejte přímo na stůl. Zásadně je stavte jen na nehořlavý materiál, a to tak, aby byl plamen svíčky dostatečně daleko od hořlavých materiálů.

– Nenechávejte svíčky bez dozoru, obzvlášť v přítomnosti malých dětí.

– Při koupi nebo vlastní výrobě gelových svíček se vyvarujte ozdob ze sušených květin nebo koření. Začnou hořet společně s gelem (nebezpečí požáru), vydávají zápach a nepříjemně kouří.

– Než odejdete z místnosti nebo než usnete, svíčky vždy zhasněte.

text: Zuzana Ottová

foto: archiv firem

zdroj: Můj dům 12/2004

V devatenáctém století byla zimní zahrada u domu či bytu znakem bohatství a luxusního životního stylu. Století dvacáté jí však v Čechách nepřálo – světové války i doba socialismu ji vytlačily jako nepotřebný prostor vhodný pouze pro rozmařilou buržoazii.

V posledních deseti až patnácti letech ale zažívá své znovuzrození. Stojí za tím nové technologie a stavební postupy. Stavební firmy ji dokonce čím dál častěji nabízejí jako součást typových projektů. Její návrat sice rozhodně nelze označit za raketový (za což částečně může vyšší pořizovací cena), ale nepochybně za úspěšný. Zimní zahrady už totiž nejsou jen pouhou okrasou – mohou sloužit jako obývací pokoj, pracovna nebo jídelna. Mají osobité kouzlo a styl, který ocení i ten nejpraktičtější realista. Navíc svým majitelům celoročně poskytují klidný prostor pro relaxaci.

Kam s ní?

Pokud uvažujete o vybudování zimní zahrady, musíte brát v potaz nejen typ a dispozice domu, ale především plánované využití, ze kterého vychází orientace a vnitřní zařízení zahrady. Nejvýhodnější je nasměrovat zimní zahradu na jih, kde ji i v zimě příjemně prohřejí sluneční paprsky. Protože v létě tu naopak hrozí přehřátí, je nutné umožnit důkladné větrání celého prostoru a nainstalovat žaluzie, markýzy či jiné zastínění. „Horko totiž nesvědčí lidem ani květinám, které potom vyžadují častější zálivku,“ doplňuje Vladimír Brož z firmy AZ Ekotherm a dodává, že zimní zahrada situovaná na jih je ideálním místem pro vnitřní bazén.

Pokud skleněný prostor orientujete na západ či východ, dosáhnete vyváženého mikroklimatu bez velkých teplotních výkyvů. Zimní zahradu na východ ocení především lidé, kteří brzy ráno nespěchají do zaměstnání a mohou si u vycházejícího slunce vychutnat svůj první šálek kávy. Pokud vám však končí pracovní doba po poledni, zvolte raději zahradu orientovanou na západ. Posezení při zapadajícím slunci se sklenkou dobrého vína a krásnou knihou předčí všechny zábavné televizní programy.

Někteří majitelé domů, kteří si nechávají zimní zahradu přistavět až dodatečně, nemohou zvolit ani jedno z těchto řešení a rozhodují se mezi tím, zda orientovat zimní zahradu na sever, nebo nemít žádnou. Rozhodně je lepší dát přednost první variantě. V severně orientovaném interiéru nikdy není přílišné horko a prosklenou místnost celý den zaplňuje kouzelný prosvětlený stín, který tak milují umělecky založení lidé. „Zimní zahrady orientované na sever se skvěle hodí pro studia, ateliéry nebo pracovny. Navíc jsou výborným tepelným izolantem domu,“ říká Vladimír Brož.

Nic není nemožné

Zimní zahradu lze k domu dostavět i dodatečně. A nemusí být umístěna jen ve spodním patře. Může vyrůst i na terase, střeše garáže nebo jako prosklená nástavba. Zpravidla bývá jednopatrová, ale dá se postavit i přes celou výšku domu. Skleněná stavba může být do domu zabudovaná jako lodžie anebo vystupovat z půdorysu ven. Lze ji nechat otevřenou přímo do interiéru, nebo od ostatních místností oddělit dveřmi.

Cena zimních zahrad začíná na částce kolem 100 000 Kč, vyšplhat se však může i k několika milionům. Konečná suma závisí nejen na velikosti a použitém materiálu, ale také na tom, zda si přejete zahradu obývanou po celý rok nebo pouze sezonní, která se nevytápí. Ta pak slouží spíše jako sezonní skleník, který vám prodlouží léto o několik týdnů a je přímo ideální jako zimoviště přenosných květin. Teploty v zimě jsou v ní jen o několik stupňů vyšší než venku, ale i tak funguje jako výborný spořič energie, neboť vzduch se v ní předehřívá předtím, než pronikne do interiéru.

Celoročně užívané zahrady, které jsou plnohodnotnou součástí obytného interiéru, bývají sice dražší, ale jejich komfort je k nezaplacení. „Vyšší pořizovací náklady vyplývají nejen z nutnosti použít na stavbu kvalitnější sklo s co nejnižším koeficientem prostupu tepla – standardní je koeficient 1,3 – ale takovou zahradu musíte i vytápět,“ vysvětluje Svatopluk Seibert z firmy Stabos.

Pokud chcete ušetřit, můžete zvolit jiné zasklení pro svislé stěny a jiné pro střechu. „Všeobecně platí, že na střechu je vhodné sklo s vysokou odrazivostí v celém spektru slunečního záření, aby se prostor v létě nepřehříval. U svislých stěn je naopak prostup tepla vítaný. Projde jimi hlavně tzv. nízké slunce (tedy od podzimu do jara), které prostor zadarmo vytápí,“ doplňuje Svatopluk Seibert.

Jestliže zimní zahrada vzniká už při stavbě domu, je nejjednodušší ji napojit na centrální topení. To je někdy možné i při dostavbě, ale k přitápění lze zvolit některý z lokálních systémů. Teplo může do místnosti sálat z klasických radiátorů, ale mnohem elegantnější jsou podlahové konvektory nebo podlahové topení, které neruší interiér místnosti. Pokud si potrpíte na vytříbený styl, můžete si v zimní zahradě přitopit i v krbu.

Zařizujeme zimní zahradu

Ať už se rozhodnete proměnit svoji zimní zahradu v romantický dámský budoár zasypaný květy růží, nebo v subtropický ráj palem, myslete na základní pravidlo – zimní zahrada má sloužit pouze pro potěšení, a nikoli pro starost. Na podlahu proto zvolte snadno udržovatelnou krytinu, nejlépe keramickou dlažbu. Potom vám nebude vadit, že se někdo před vstupem do zahrady nepřezuje. Použijete-li například nemrznoucí voděodolnou dlažbu, snadno pomocí podlahy spojíte venkovní zahradu, zimní zahradu i případně navazující obývací pokoj v jeden harmonický celek. Vhodné jsou však i upravené dřevěné palubky.

Pohodlně a s elegancí

Zasklený prostor – pokud ho nevyužíváte zrovna jako pracovnu – má sloužit především k odpočívání, lenošení a povalování. A k tomu potřebujete pohodlný nábytek. Na plastovém lehátku za několik stokorun se dá také ležet, ale více než poetickou zimní zahradu vám na pohled připomene společenskou místnost v autokempu nižší cenové skupiny. Na druhé straně není vzhledově vhodný ani klasický interiérový nábytek – sedačka, křesla či konferenční stolek – ty budou v proskleném interiéru vypadat příliš mohutně.

Pokud jste si vybrali zimní zahradu s dřevěnou konstrukcí, držte se zvoleného stylu a volte pouze dřevěný zahradní nábytek. V zimní zahradě zůstávají židle a křesílka stále v suchu, proto mohou být z měkčího tuzemského smrku či borovice. Třešeň, buk či dub pak dodají nábytku rozmanité barevné odstíny. Celá desetiletí vydrží nejen v zimní zahradě, ale také na dešti a sněhu cizokrajné dřeviny, jako je teak nebo saligna, které výborně odolávají vlhkosti a vodě. Výrobci je zpravidla dodávají natřené nebo ještě lépe ošetřené přírodními oleji. Proto se o ně už nemusíte vůbec starat.

Zimní zahradu můžete zařídit i oblíbeným ratanem, kterému vadí vlhkost, a proto je do klasické zahrady nevhodný. Zcela zatratit nelze ani na začátku zmiňovaný plast. To však pouze v případě, že si připlatíte a zvolíte proplétané umělé vlákno. Takový nábytek na první pohled totiž vůbec nerozeznáte od ratanu. Na rozdíl od něj si však můžete vybrat z nepřeberného množství barevných odstínů.

Větší pohodlí získáte, jestliže nábytek doplníte textilními sedáky a opěráky. Z praktických důvodů volte výrobky se snímatelnými potahy. Zjednodušíte si jejich údržbu – povlaky snadno vyperete v pračce nebo odnesete do čistírny. Jestliže se vám vzor okouká, stačí koupit pouze potahy, jejichž ceny tvoří zhruba třetinu z celkové hodnoty sedáků a opěráků.

Konstrukce – důležité rozhodnutí

Ačkoli konstrukce zahrady tvoří minimální procento její plochy, je velice důležitá nejen z technického, ale také estetického hlediska. Na výběr máte tři základní materiály a jejich kombinaci.

– Dřevo má své neopakovatelné kouzlo. Používá se dub, smrk, borovice či cizokrajné dřeviny. Konstrukce jsou zásadně z lepených profilů, které zaručují vysokou stabilitu a tvarovou stálost. Údržba už také není náročná. Přímo od výrobce je dřevo upraveno speciálními barvami a laky na bázi akrylátových pryskyřic. Natírat je nemusíte až několik desítek let.

– Plastové konstrukce jsou u zimních zahrad kvůli větší statické zátěži vyztuženy ocelovými profily. K jejich výhodám patří bezúdržbovost. Podobně jako u oken platí, že bílý plast už je minulostí. Lze sáhnout po některé barevné úpravě nebo plastu opatřeném fóliemi, které imitují dřevo či jiný přírodní materiál.

– Hliníková konstrukce zahrady bývá subtilnější, avšak řadí se k těm nejdražším. Mezi výhody hliníku patří materiálová stálost.

Co byste měli vědět

1 Výstavba zimní zahrady podléhá stavebnímu povolení.

2 Při stavbě zimní zahrady je nutné používat nejkvalitnější bezpečnostní sklo.

3 Na střechu se standardně používá dvojsklo, jehož horní deska je silná 6 mm. Doplněno bývá bezpečnostním sklem. Obecně lze sklo u střech nahradit levnějším polykarbonátem.

4 Pořídit si můžete i zimní zahrady se zaobleným sklem.

5 Umístíte-li do zahrady bazén, musíte počítat s trvale zvýšenou vlhkostí vzduchu v celém domě – v takovém případě je odvlhčovač nezbytný.

Vytvořte si vlastní subtropy

Podle odborníků se v našich podmínkách nejlépe daří takzvané subtropické zimní zahradě. Je zpravidla orientovaná na jižní, jihovýchodní nebo jihozápadní stranu a v největších mrazech ji temperujete na + 5 °C. K tomu potřebujete výkon zhruba 1 kW na 20 m2 podlahové plochy. Takovou zahradu však musíte od zbytku interiéru oddělit, nejlépe skleněnými dveřmi. 

Subtropickému prostředí zimní zahrady by měly odpovídat také květiny. Vhodné jsou různé typy palem, datlovníky či citrusovníky. Pohodu i v zimních měsících dodají stále zelené keře jako eukalyptus či myrta. Nezapomínejte však, že krásu tvoří detaily! Atmosféru slunného jihu snadno podpoříte, když osadíte rostliny do květináčů z přírodní keramiky.

Přidejte k nim ještě sošky, vázy, tepané svítidlo se svícemi a další stylové doplňky z přírodních materiálů. Pak už bude iluze, že vám za domem šplouchá Egejské moře, dokonalá.

Zastínění nejen na parádu

Okna zimních zahrad bývají zpravidla opatřena speciální reflexní vrstvou, která odráží až 80 % slunečních paprsků. Přesto se neobejdete – podobně jako u klasických oken – bez rolet, závěsů či žaluzií. A to hned z několika důvodů:

– Jakmile večer rozsvítíte, promění se zimní zahrada ve výkladní skříň vašeho soukromí. Žaluzie či rolety vás však spolehlivě oddělí od nočních zvědavců.

– Působí jako překážka pro sluneční paprsky, čímž pomáhají vytvořit příjemnější klima uvnitř zahrady. Nezapomínejte, že musíte zastínit také střechu zahrady.

– Přehřátí vnitřního prostoru dokážou zabránit předokenní rolety. Pokud si k nim přikoupíte teplotní čidla, získáte opravdu nadstandardní komfort. Jakmile začne slunce pálit a teplota uvnitř zahrady překročí vámi nastavenou hodnotu, rolety se sami zatáhnou a uvnitř zůstane příjemné klima.

text: Alena Vondráková

foto: archiv firem

zdroj: Můj dům 12/2004

Zájemce o dům v takové lokalitě by měl svůj ideál trochu přizpůsobit české krajině. Takže místo mořské hladiny se musí spokojit se šuměním řeky, hřmící vodopád zastoupí bublající potůček, vysokou skálu nahradí svažitý pozemek a místo tropického pralesa ho osvěží „pouze“ les. Přesto, anebo možná právě proto patří dnes lesní pozemky k těm nejatraktivnějším stavebním místům vůbec.

Kersko, Jevany, Klánovice… Pro většinu lidí jde o synonyma kvalitního bydlení v atraktivních lokalitách nedaleko Prahy. Jejich zástavba má přitom jeden společný fenomén – domy zde stojí přímo na lesních pozemcích či v těsné blízkosti lesa. Ale jaké zvláštnosti vlastně přináší takové bydlení?

Specifika lesního pozemku

Samotný pozemek je větší, než bývá obvyklé, zpravidla má více než 2 500 m2. Proto jsou odstupy mezi jednotlivými domy relativně velké, což v kombinaci se vzrostlými stromy zaručuje dostatečné soukromí domu i jeho obyvatelům. Zatímco například ve Skandinávii jsou i domy na lesních samotách neoplocené a mnohdy zůstávají nezamčené, u nás tato vzájemná izolovanost nahrává různým „nenechavcům“. Proto by měl být dům dokonale zabezpečen mechanicky i elektronicky – nejlépe dálkovým střežením.

Stromy brání nejen nežádoucím pohledům, ale i slunečním paprskům. Lesní pozemek je tedy obecně chladnější a sníh zde leží na jaře déle. Na druhou stranu bývá v lese méně větrno, proto není dům tak výrazně ochlazován prouděním větru. V létě je pod korunami stromů příjemný chládek a poněkud vlhčí mikroklima. Obecně lze říci, že v lese je v průměru chladněji, ale jsou zde zároveň menší výkyvy teploty jak během dne, tak v průběhu celého roku.

Z hlediska zimního oslunění jsou jednoznačně lepší opadavé stromy – pod listnáči bývá i v létě vyšší vlhkost a stín. Proti větru jsou naopak lepší stromy jehličnaté. Máte-li tedy na výběr, zvolte raději pozemek s listnatými stromy na jihu či východě, ze severu nebo severozápadu jsou vhodnější stromy neopadavé, jehličnaté.

Stromový odpad

Čím se zalesněný pozemek odlišuje od běžné parcely asi nejvíce, je množství vegetačního spadu. Jedná se o listí, jehličí, drobné větvičky, ale i květy a plody stromů. Jejich počet je značný, ale ještě se výrazně odlišuje podle jednotlivých druhů dřevin. Namátkou upozorníme jen na nejčastěji se vyskytující druhy.

Z jehličnatých jsou to zejména smrk ztepilý (Picea abies) a borovice lesní (Pinus sylvestris), stromy, jejichž silné jehličí se pomalu rozpadá a často na zemi vytváří souvislou vrstvu bez podrostu. K poměrně rozšířeným jehličnanům patří ještě modřín opadavý (Larix decidna), jeden z mála druhů, který v zimě shazuje jehličí. To s sebou nese i určité úskalí – jeho drobné a lehké jehličky pronikají i jemnějšími mřížkami, takže se mohou dostat také do větracího systému automobilů. Velmi snadno ulpívají i na strmých střechách a způsobují jejich zarůstání mechem. Z modřínů padají též drobnější větvičky se šiškami.

Z listnáčů se setkáme nejčastěji s letním a zimním dubem (Quercus robur, Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica), břízou (Betula pendula), jasanem (Fraxinus excelsior), javorem (Acer sp.) a lípou (Tilia sp.). Asi nejproblematičtější jsou semínka bříz a jasanů. Vítr je roznáší na velkou vzdálenost a ony snadno klíčí a vyrůstají i z minima živin na nejrůznějších místech. Určitě si vzpomenete na „břízy v okapech“, které slouží jako synonymum pro zanedbanost objektu. Lípa, na jaře kvetoucí a výrazně vonící strom, je asi nejznámějším představitelem druhů se sladkým, lepkavým spadem, silně znečišťujícím vše, co je pod jeho korunou.

V některých historicky osídlených lokalitách (například již zmíněné Jevany) se pak setkáme i se vzrostlými exempláři vzácných druhů parkových dřevin, zatraktivňujících svým odlišným vzhledem a barevností prostředí středoevropského smíšeného lesa.

Údržba domu a zahrady v lese

Se spadem listí a jehličí souvisí i odlišný charakter zalesněné zahrady. Obtížně se na ní bude udržovat „anglický trávník“. Stínění a spad ze stromů většině travních druhů nevyhovují – vždyť ani v běžném lese na trávy příliš často nenarazíte.

Více se zde daří stínomilným rostlinám, které mohou pokrývat celou zahradu. Lesní parcela tak nebude ideální pro milovníky květin, které by pod korunami stromů spíše živořily.

Každopádně vám zahradní architekt může pomoci vhodným výběrem rostlin přetvořit běžný les v krásnou a na údržbu nenáročnou zahradu.

Stejně jako trávníku nesvědčí vegetační spad ani dekorativním vodním plochám v blízkosti domu, o otevřeném bazénu nemluvě. Tlející listí mění kvalitu vody a ucpává odtoky i čerpadla cirkulačních systémů. Nezbytné je proto používání filtrů, ale s pravidelnou údržbou a častým čištěním musíte i tak počítat.

Také se připravte na častější úklid venkovních zpevněných ploch – chodníčků, teras a schodišť, kde je vhodné volit dobře čistitelný a zároveň protiskluzový povrch. Mezi pravidelně kontrolované a čištěné zařízení patří též okapy domu, což může zejména u vyšších staveb působit značné komplikace. Prodávané zábrany proti spadu vás ochrání proti listí, s jehličím si však poradit nedovedou.

V případě novostavby je lepší navrhnout takové technické řešení, které tento problém zcela eliminuje. Mluvíme tu o tvaru a řešení střechy – ideální je dům bez okapů nebo s vnitřní vpustí na vegetační střeše.

Povolování stavby domu v lese

Ne každý zalesněný pozemek je z právního hlediska lesem, a naopak – jako les může být označen i zcela „holý“ pozemek. Záleží na definici parcely v katastru nemovitostí a také na územním plánu obce. Je-li pozemek veden například jako „plocha sloužící k plnění funkce lesa“, pak se skutečně jedná o les, na němž je výstavba možná pouze výjimečně. Je nutný souhlas orgánů ochrany životního prostředí a majitelů sousedních lesních pozemků, do jejichž padesátimetrového ochranného pásma se zasahuje. Dále je nutné vyjádření subjektu hospodařícího na daném pozemku i pozemcích sousedních. Pokud žádáte i o kácení stromů, může být vyžadován dendrologický průzkum a vlastní kácení by mělo probíhat mimo vegetační období.

Je-li udělena výjimka pro stavbu v lese či jeho ochranném pásmu, vyřízení stavebního povolení již není pro projektanta žádný problém. Musíte však počítat s tím, že stanovené procento zastavění je u lesních pozemků velmi nízké, třeba jen 5 až 10 procent z plochy parcely. Dále bude ve vydaném rozhodnutí kladen důraz na ochranu stromů na staveništi, což je i váš zájem, protože chcete mít dům v lese, a ne na mýtině.

Technické řešení

Po konstrukční stránce se dům stavěný v lese nijak zásadně neliší od běžné novostavby. Stromy by však neměly být v těsné blízkosti stavby, neboť založením objektu bychom mohli narušit jejich kořenové systémy. Normálně používané monolitické betonové základové pasy jsou dostatečně odolné proti prorůstání kořenů. Je ale vhodné je více vyztužit proti dynamickým účinkům kořenů. Projekty domů s kmeny stromů procházejícími interiérem jsou zakládané na izolovaných patkách a pečlivě se vyhýbají hlavním kořenům stromů.

Další klíčovou konstrukcí je střecha. Nejlepším řešením je užití ozeleněné vegetační střechy s inverzní skladbou a s dokonale chráněnou hydroizolací, které spad listí a jehličí vadí nejméně. Pro sklonité střechy je vhodné volit co nejhladší krytinu – plech, glazované či engobované tašky. Naopak betonové a režné keramické tašky, bonský šindel a jiné hrubé materiály se listím a jehličím rychle zanášejí, což vyžaduje náročnou a pravidelnou údržbu.

Projekty nízkoenergetických domů musejí respektovat zejména problematiku vegetačního spadu. Znečištění slunečních kolektorů výrazně snižuje jejich účinnost, což se může stát limitujícím faktorem pro jejich ekonomicky návratnou instalaci. Omezeny jsou rovněž pasivní solární zisky ze slunečního záření, neboť se musí počítat se stíněním transparentních částí domu. Ve výsledku bude mít dům na zalesněném pozemku vyšší roční spotřebu energie na vytápění. Tu je však možné poměrně levně získat spalováním biomasy, které bývá v lesnatějších lokalitách dostatek. Delší topná sezona domu v lese je též vhodná pro efektivní použití tepelného čerpadla. Díky jeho vysoké účinnosti není problém u vhodně navržené stavby dosáhnout parametrů nízkoenergetického domu.

Stavět, či nestavět?

Máte-li šanci získat některý z nemnoha zalesněných stavebních pozemků, neváhejte a rychle se pro něj rozhodněte. Váš dům tak bude od začátku v atraktivním prostředí vzrostlých stromů. Nebudete muset desetiletí čekat, až vámi vysazené stromky přerostou přes plot a odcloní tak fasádu souseda vzdálenou jen pár metrů. A za procházkou lesem nebudete muset cestovat kilometry autem, ale jen vykročíte ze dveří…

text: Pavel Šmelhaus, Štěpánka Šmídová

foto: autoři, Ota Pajer

zdroj: Můj dům 12/2004