Blog

První svíčky se objevily asi 3000 let př. n. l. v kolébkách mnoha civilizačních vymožeností – v Egyptě a na Krétě. Tehdejší svíčku však tvořil stočený kus plátna o délce asi 35 cm napuštěný sezamovým olejem nebo máslem a spirálovitě ovázaný proužkem tkaniny. Protože šlo o jedlé tuky, svíčky se vyráběly pod dohledem pověřených úředníků a vedla se o nich přísná skladová evidence.

Aby při hoření nečadily, přidávala se do tuku sůl, která absorbovala vodu. Díky tomuto vylepšení nejsou například ve faraónských hrobkách, kde řemeslníci pracovali za jejich svitu, očazené stěny, což vedlo ke spekulacím, že s osvětlením nebo dokonce s celou stavbou pomáhali Egypťanům mimozemšťané. Protože hořící svíce nebylo možné přenášet v ruce, zasazovaly se po jedné až třech kusech do pohárků či misek, které se tak staly prvními svícny.

Budiž světlo…

Do Evropy se svíčky dostaly během římských expanzí a zůstaly nejrozšířenějším druhem osvětlení až do 19. století. Lojové svíce pak postupem času nahradily svíce z včelího vosku. Dlouhou dobu ovšem patřily k vymoženostem, které se objevovaly jen v sídlech šlechty a církevních budovách. Největšího rozšíření dosáhly až ve druhé polovině 19. století, kdy byla vynalezena výroba parafínu. Tato látka voskové podstaty se totiž získává z dostupných materiálů – dehtu nebo z rašeliny –, díky čemuž si koupi svíček mohly dovolit i ty nejchudší domácnosti.

Parafínové svíce jsou i dnes nejrozšířenějšími svíčkami. Vyrábějí se litím do forem, což umožňuje různě je tvarovat – od hladkých válcovitých až po koule či mnohostěny nebo do podoby ovoce, čísel, postav apod. Také se probarvují, a to buď celé, nebo jen na povrchu, a zdobí se celou řadou dalších technik (např. se namáčejí do cerezinu, který na svíčce vytvoří barevný film).

Svíčka v 21. století

Dnes slouží svíčky hlavně k dekorativním účelům. A to natolik důsledně, že ty s nejkrásnějším designem často zůstávají netknuté plamenem. Kromě nich používáme ještě svíčky ryze užitné. Jejich dokonalým příkladem jsou svíčky k odpuzování hmyzu, které vydávají slabou, pro hmyz však nesnesitelnou vůni.

Nejnovějším přírůstkem v rodině svíček jsou svíčky gelové. Vyrábějí se ze speciálního čirého gelu, který se dá barvit. Jeho hlavní předností je průhlednost, díky níž lze svíčku vyzdobit zevnitř. Vhodným probarvením se pak mohou vyrobit zdařilé napodobeniny různých tekutin. Populárním kýčem je třeba svíčka imitující sklenici piva.

Ať už je pro vás svíčka průvodcem romantickým večerem, společníkem při meditaci či dokonce léčitelem, určitě vás svou tichou přítomností nezklame. Musíte jí ovšem vždy věnovat dostatek pozornosti. Má přece čarovnou moc a nezájem o ni by se vám tudíž mohl vymstít – minimálně tím, že na sebe upozorní menším ohýnkem.

Když plamínky léčí

Existuje několik možností, jak si pomocí svíček upevnit zdraví nebo se zbavit nemocí. Například vonné gelové svíčky obsahují aromatické látky, které se při hoření uvolňují a pozitivně působí na psychický stav. Používají se při aromaterapii a colorterapii.

Zajímavostí jsou tzv. ušní svíčky. Vyrábějí se z přírodní tkaniny impregnované škrobem, včelího vosku a silic léčivých rostlin. Svíčka se vsune do ucha a zapálí. Kouř přitom klesá do vnitřního ucha, kde vyrovnává tlaky v dutinách, zmírňuje napětí v uchu i v hlavě, stimuluje reflexní zóny a přirozenou tvorbu mazu a uvolňuje usazeniny. Používání ušních svíček pomáhá při hučení v hlavě, migrénách, zduření sliznic, onemocnění horních cest dýchacích a je prevencí nemocí z nachlazení. Běžně jsou k zakoupení v lékárnách.

Magická moc svíček

Od nepaměti se věří, že svíčky jsou pod vlivem nadpřirozených sil.  Lychnomantie a litomantie jsou metody věštění osudu pomocí světla svící. Zapálená svíce má pomáhat k čištění energie, léčení různých neduhů, přivolání lásky atd. Tíhnete-li skutečně k ezoterickým naukám, vyzkoušejte si magické působení barevných svící.

Každá barva má své přesné určení:

Bílá – univerzální;

Stříbrná – magická barva;

Zlatá – peníze, úspěch, rodina a sebejistota;

Žlutá – energie, život;

Oranžová – zdraví, životní energie, trávení;

Růžová – láska, zahánění smutku;

Červená – sex, vášeň, příliv energie, krev;

Karmínová – vášeň, sexuální touha, nezvladatelné city;

Fialová – duchovní barva, proti bolesti hlavy;

Hnědá – podzim, spánek, dobré trávení;

Zelená – léčitelství, přírodní energie, zvláště stromů, ale i peníze;

Světle modrá – komunikace;

Tmavě modrá – klid a meditace, duchovní láska;

Šedá – nejistota, smutek a problémy;

Černá – smrt a vážné problémy

Jak na voskové skvrny

Nakape-li vám vosk ze svíčky na ubrus, šaty nebo koberec, vyplatí se zalistovat v radách našich babiček. Na skvrnu položte savý papír a několikrát jej přežehlete horkou žehličkou. Vosk se roztaví a papír ho vsaje. Pozor ale na umělé tkaniny – mohou se roztavit společně s voskem. Jiná verze radí vosk nejdříve seškrábat, potom látku okartáčovat a nakonec vytřít vatou namočenou v benzinu.

Hořet mají jen svíčky

– Svíčky nikdy nepokládejte přímo na stůl. Zásadně je stavte jen na nehořlavý materiál, a to tak, aby byl plamen svíčky dostatečně daleko od hořlavých materiálů.

– Nenechávejte svíčky bez dozoru, obzvlášť v přítomnosti malých dětí.

– Při koupi nebo vlastní výrobě gelových svíček se vyvarujte ozdob ze sušených květin nebo koření. Začnou hořet společně s gelem (nebezpečí požáru), vydávají zápach a nepříjemně kouří.

– Než odejdete z místnosti nebo než usnete, svíčky vždy zhasněte.

text: Zuzana Ottová

foto: archiv firem

zdroj: Můj dům 12/2004

V devatenáctém století byla zimní zahrada u domu či bytu znakem bohatství a luxusního životního stylu. Století dvacáté jí však v Čechách nepřálo – světové války i doba socialismu ji vytlačily jako nepotřebný prostor vhodný pouze pro rozmařilou buržoazii.

V posledních deseti až patnácti letech ale zažívá své znovuzrození. Stojí za tím nové technologie a stavební postupy. Stavební firmy ji dokonce čím dál častěji nabízejí jako součást typových projektů. Její návrat sice rozhodně nelze označit za raketový (za což částečně může vyšší pořizovací cena), ale nepochybně za úspěšný. Zimní zahrady už totiž nejsou jen pouhou okrasou – mohou sloužit jako obývací pokoj, pracovna nebo jídelna. Mají osobité kouzlo a styl, který ocení i ten nejpraktičtější realista. Navíc svým majitelům celoročně poskytují klidný prostor pro relaxaci.

Kam s ní?

Pokud uvažujete o vybudování zimní zahrady, musíte brát v potaz nejen typ a dispozice domu, ale především plánované využití, ze kterého vychází orientace a vnitřní zařízení zahrady. Nejvýhodnější je nasměrovat zimní zahradu na jih, kde ji i v zimě příjemně prohřejí sluneční paprsky. Protože v létě tu naopak hrozí přehřátí, je nutné umožnit důkladné větrání celého prostoru a nainstalovat žaluzie, markýzy či jiné zastínění. „Horko totiž nesvědčí lidem ani květinám, které potom vyžadují častější zálivku,“ doplňuje Vladimír Brož z firmy AZ Ekotherm a dodává, že zimní zahrada situovaná na jih je ideálním místem pro vnitřní bazén.

Pokud skleněný prostor orientujete na západ či východ, dosáhnete vyváženého mikroklimatu bez velkých teplotních výkyvů. Zimní zahradu na východ ocení především lidé, kteří brzy ráno nespěchají do zaměstnání a mohou si u vycházejícího slunce vychutnat svůj první šálek kávy. Pokud vám však končí pracovní doba po poledni, zvolte raději zahradu orientovanou na západ. Posezení při zapadajícím slunci se sklenkou dobrého vína a krásnou knihou předčí všechny zábavné televizní programy.

Někteří majitelé domů, kteří si nechávají zimní zahradu přistavět až dodatečně, nemohou zvolit ani jedno z těchto řešení a rozhodují se mezi tím, zda orientovat zimní zahradu na sever, nebo nemít žádnou. Rozhodně je lepší dát přednost první variantě. V severně orientovaném interiéru nikdy není přílišné horko a prosklenou místnost celý den zaplňuje kouzelný prosvětlený stín, který tak milují umělecky založení lidé. „Zimní zahrady orientované na sever se skvěle hodí pro studia, ateliéry nebo pracovny. Navíc jsou výborným tepelným izolantem domu,“ říká Vladimír Brož.

Nic není nemožné

Zimní zahradu lze k domu dostavět i dodatečně. A nemusí být umístěna jen ve spodním patře. Může vyrůst i na terase, střeše garáže nebo jako prosklená nástavba. Zpravidla bývá jednopatrová, ale dá se postavit i přes celou výšku domu. Skleněná stavba může být do domu zabudovaná jako lodžie anebo vystupovat z půdorysu ven. Lze ji nechat otevřenou přímo do interiéru, nebo od ostatních místností oddělit dveřmi.

Cena zimních zahrad začíná na částce kolem 100 000 Kč, vyšplhat se však může i k několika milionům. Konečná suma závisí nejen na velikosti a použitém materiálu, ale také na tom, zda si přejete zahradu obývanou po celý rok nebo pouze sezonní, která se nevytápí. Ta pak slouží spíše jako sezonní skleník, který vám prodlouží léto o několik týdnů a je přímo ideální jako zimoviště přenosných květin. Teploty v zimě jsou v ní jen o několik stupňů vyšší než venku, ale i tak funguje jako výborný spořič energie, neboť vzduch se v ní předehřívá předtím, než pronikne do interiéru.

Celoročně užívané zahrady, které jsou plnohodnotnou součástí obytného interiéru, bývají sice dražší, ale jejich komfort je k nezaplacení. „Vyšší pořizovací náklady vyplývají nejen z nutnosti použít na stavbu kvalitnější sklo s co nejnižším koeficientem prostupu tepla – standardní je koeficient 1,3 – ale takovou zahradu musíte i vytápět,“ vysvětluje Svatopluk Seibert z firmy Stabos.

Pokud chcete ušetřit, můžete zvolit jiné zasklení pro svislé stěny a jiné pro střechu. „Všeobecně platí, že na střechu je vhodné sklo s vysokou odrazivostí v celém spektru slunečního záření, aby se prostor v létě nepřehříval. U svislých stěn je naopak prostup tepla vítaný. Projde jimi hlavně tzv. nízké slunce (tedy od podzimu do jara), které prostor zadarmo vytápí,“ doplňuje Svatopluk Seibert.

Jestliže zimní zahrada vzniká už při stavbě domu, je nejjednodušší ji napojit na centrální topení. To je někdy možné i při dostavbě, ale k přitápění lze zvolit některý z lokálních systémů. Teplo může do místnosti sálat z klasických radiátorů, ale mnohem elegantnější jsou podlahové konvektory nebo podlahové topení, které neruší interiér místnosti. Pokud si potrpíte na vytříbený styl, můžete si v zimní zahradě přitopit i v krbu.

Zařizujeme zimní zahradu

Ať už se rozhodnete proměnit svoji zimní zahradu v romantický dámský budoár zasypaný květy růží, nebo v subtropický ráj palem, myslete na základní pravidlo – zimní zahrada má sloužit pouze pro potěšení, a nikoli pro starost. Na podlahu proto zvolte snadno udržovatelnou krytinu, nejlépe keramickou dlažbu. Potom vám nebude vadit, že se někdo před vstupem do zahrady nepřezuje. Použijete-li například nemrznoucí voděodolnou dlažbu, snadno pomocí podlahy spojíte venkovní zahradu, zimní zahradu i případně navazující obývací pokoj v jeden harmonický celek. Vhodné jsou však i upravené dřevěné palubky.

Pohodlně a s elegancí

Zasklený prostor – pokud ho nevyužíváte zrovna jako pracovnu – má sloužit především k odpočívání, lenošení a povalování. A k tomu potřebujete pohodlný nábytek. Na plastovém lehátku za několik stokorun se dá také ležet, ale více než poetickou zimní zahradu vám na pohled připomene společenskou místnost v autokempu nižší cenové skupiny. Na druhé straně není vzhledově vhodný ani klasický interiérový nábytek – sedačka, křesla či konferenční stolek – ty budou v proskleném interiéru vypadat příliš mohutně.

Pokud jste si vybrali zimní zahradu s dřevěnou konstrukcí, držte se zvoleného stylu a volte pouze dřevěný zahradní nábytek. V zimní zahradě zůstávají židle a křesílka stále v suchu, proto mohou být z měkčího tuzemského smrku či borovice. Třešeň, buk či dub pak dodají nábytku rozmanité barevné odstíny. Celá desetiletí vydrží nejen v zimní zahradě, ale také na dešti a sněhu cizokrajné dřeviny, jako je teak nebo saligna, které výborně odolávají vlhkosti a vodě. Výrobci je zpravidla dodávají natřené nebo ještě lépe ošetřené přírodními oleji. Proto se o ně už nemusíte vůbec starat.

Zimní zahradu můžete zařídit i oblíbeným ratanem, kterému vadí vlhkost, a proto je do klasické zahrady nevhodný. Zcela zatratit nelze ani na začátku zmiňovaný plast. To však pouze v případě, že si připlatíte a zvolíte proplétané umělé vlákno. Takový nábytek na první pohled totiž vůbec nerozeznáte od ratanu. Na rozdíl od něj si však můžete vybrat z nepřeberného množství barevných odstínů.

Větší pohodlí získáte, jestliže nábytek doplníte textilními sedáky a opěráky. Z praktických důvodů volte výrobky se snímatelnými potahy. Zjednodušíte si jejich údržbu – povlaky snadno vyperete v pračce nebo odnesete do čistírny. Jestliže se vám vzor okouká, stačí koupit pouze potahy, jejichž ceny tvoří zhruba třetinu z celkové hodnoty sedáků a opěráků.

Konstrukce – důležité rozhodnutí

Ačkoli konstrukce zahrady tvoří minimální procento její plochy, je velice důležitá nejen z technického, ale také estetického hlediska. Na výběr máte tři základní materiály a jejich kombinaci.

– Dřevo má své neopakovatelné kouzlo. Používá se dub, smrk, borovice či cizokrajné dřeviny. Konstrukce jsou zásadně z lepených profilů, které zaručují vysokou stabilitu a tvarovou stálost. Údržba už také není náročná. Přímo od výrobce je dřevo upraveno speciálními barvami a laky na bázi akrylátových pryskyřic. Natírat je nemusíte až několik desítek let.

– Plastové konstrukce jsou u zimních zahrad kvůli větší statické zátěži vyztuženy ocelovými profily. K jejich výhodám patří bezúdržbovost. Podobně jako u oken platí, že bílý plast už je minulostí. Lze sáhnout po některé barevné úpravě nebo plastu opatřeném fóliemi, které imitují dřevo či jiný přírodní materiál.

– Hliníková konstrukce zahrady bývá subtilnější, avšak řadí se k těm nejdražším. Mezi výhody hliníku patří materiálová stálost.

Co byste měli vědět

1 Výstavba zimní zahrady podléhá stavebnímu povolení.

2 Při stavbě zimní zahrady je nutné používat nejkvalitnější bezpečnostní sklo.

3 Na střechu se standardně používá dvojsklo, jehož horní deska je silná 6 mm. Doplněno bývá bezpečnostním sklem. Obecně lze sklo u střech nahradit levnějším polykarbonátem.

4 Pořídit si můžete i zimní zahrady se zaobleným sklem.

5 Umístíte-li do zahrady bazén, musíte počítat s trvale zvýšenou vlhkostí vzduchu v celém domě – v takovém případě je odvlhčovač nezbytný.

Vytvořte si vlastní subtropy

Podle odborníků se v našich podmínkách nejlépe daří takzvané subtropické zimní zahradě. Je zpravidla orientovaná na jižní, jihovýchodní nebo jihozápadní stranu a v největších mrazech ji temperujete na + 5 °C. K tomu potřebujete výkon zhruba 1 kW na 20 m2 podlahové plochy. Takovou zahradu však musíte od zbytku interiéru oddělit, nejlépe skleněnými dveřmi. 

Subtropickému prostředí zimní zahrady by měly odpovídat také květiny. Vhodné jsou různé typy palem, datlovníky či citrusovníky. Pohodu i v zimních měsících dodají stále zelené keře jako eukalyptus či myrta. Nezapomínejte však, že krásu tvoří detaily! Atmosféru slunného jihu snadno podpoříte, když osadíte rostliny do květináčů z přírodní keramiky.

Přidejte k nim ještě sošky, vázy, tepané svítidlo se svícemi a další stylové doplňky z přírodních materiálů. Pak už bude iluze, že vám za domem šplouchá Egejské moře, dokonalá.

Zastínění nejen na parádu

Okna zimních zahrad bývají zpravidla opatřena speciální reflexní vrstvou, která odráží až 80 % slunečních paprsků. Přesto se neobejdete – podobně jako u klasických oken – bez rolet, závěsů či žaluzií. A to hned z několika důvodů:

– Jakmile večer rozsvítíte, promění se zimní zahrada ve výkladní skříň vašeho soukromí. Žaluzie či rolety vás však spolehlivě oddělí od nočních zvědavců.

– Působí jako překážka pro sluneční paprsky, čímž pomáhají vytvořit příjemnější klima uvnitř zahrady. Nezapomínejte, že musíte zastínit také střechu zahrady.

– Přehřátí vnitřního prostoru dokážou zabránit předokenní rolety. Pokud si k nim přikoupíte teplotní čidla, získáte opravdu nadstandardní komfort. Jakmile začne slunce pálit a teplota uvnitř zahrady překročí vámi nastavenou hodnotu, rolety se sami zatáhnou a uvnitř zůstane příjemné klima.

text: Alena Vondráková

foto: archiv firem

zdroj: Můj dům 12/2004